abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
25.5.2014
12:02:39
Zatímco si na pánvi nadhazuji placky, přiletí mi krásná nabídka, která mě doslova zahřeje.
Kdy mi kdo naposledy česal vlasy?
Heidi?
Nejspíš.....
I když vlasy mi česávala občas i Abigail. Bavilo ji to. Česávala i Adelheid. Vymýšlela ji různé účesy a hudrovala, že nikdy nechce na hrad, aby trochu reprezentovala její pracnou námahu....


"To bys pro mě opravdu udělala?" Houknu zpátky a tiše doufám, že se mi v hlase nezachvělo dojetí. Protože někde uvnitř rozhodně bylo.
Spokojeně si vlasy sčísnu z čela a nechám je tak jak jsou. Hezky bílé od mouky.
Představa Nyskeliných malých ruček v mých vlasech je vzrušující.
Trochu se otřesu a chvíli ji nedokážu odpovědět. Pak pevně sevřu víčka a přinutím se odpovědět.

"Jasně. Zrovna se podívej na ty dva blázny."
Vytáhnu na talíř další placku a usměju se. Začíná jich tu být povážlivá hromada.

Usmažím je všechny a pečlivě přikryju čistou utěrkou. Pak nachystám na stůl zavařeniny a vrátím nad oheň kotlík s vodou, abych uvařil čaj.
A pískám si. Pořád si pískám.
Protože den je krásný!
čekají nás placky a Nyskeliny ruce v mých vlasech a další noc, kdy budu spát s hlavou plnou její vůně a jejího tepla a blízkosti jejího těla....
A.....

A dost!
Spálíš to, romantiku!

Nyskel
25.5.2014
11:40:59
Ještě se přihlouple usmívám, jak kladu na rosomáka kolečka cibule a česneku. "No jasně, mistr! Vůbec neví, o čem mluví!" vrtím hlavou, ale dobrá nálada mě krásně hřeje na duši.

Bezděky mi před oči vpluje vzpomínka, kdy jsem já měla hlavu plnou mouky. A v zápětí si vzpomenu, jak bylo těžké to dostat ven. Bylo mi tehdy asi deset a chtěla jsem si to hned umýt. Chyba! Velká!

"Ty, Guntere, jestli chceš, tak ti ty vlasy vyčešu, než si je namočíš..." zahulákám dovnitř. "Mně musela tehdy zachraňovat maminka. Málem jsme ty vlasy ostříhlay, ale její trpělivost a laskavost mi zachránila sebevědomí i vlasy."

Spokojeně si prohlédnu své dílo a přikryju ho zpátky plátnem, ve kterém byl rosomák zamotaný. "Hodím to nahoru, do té jeskyňky. Aby se to do zítřka odleželo..." zavolám a zvednu mísu.

Gunter
25.5.2014
11:26:36
"No, to bys tedy rozhodně neměla." Zašklebím se a snažím se zoufale potlačit svůj výraz hádejcobysměladomakdybytobylojinak.

"Však s tím počítám. Hupnu si do lavoru s tebou, to je jasné. Přece mě nenecháš takhle chodit." Zlobím ji a zatřepu rázně hlavou až kolem mě víří oblaka mouky.

"Počkej! Až ochutnáš moje medové placky, zjistíš, že jsem dávno mistr!" Zahulákám za ní, když vyklouzne na verandu a pustím se s daleko větší energii do těch placek.
Dokonce si u toho začnu hvízdat, takže mi to jde ještě líp od ruky a za chvíli už je kotlík s vodou odtažený stranou a já vesele smažím placky k večeři na zčernalé pánvi.

Nyskel
25.5.2014
7:26:15
Nepatrně vzdychnu. "Ano, bylo by to o tolik jednodušší! Já bych netrápila sebe ani rodiče a... a..." Lehce se zamračím, protože nechci myslet na to, co by bylo, kdyby nebyla Vlčice. Myslela jsem na to snad tisíckrát a bolí to stále stejně.

Jedné věci bych se ale přeci jen nevzdala. "No jo, jenže kdybychom nebyli Vlci, neměla bych svého zbrusu nového staršího bratříčka!" dloubnu ho do zad, jak ho míjím směrem k trojnožce, tentokrát už s lehkým, uličnickým úsměvem.

"He he..." zasměju se nahlas, když se otočím a uvidím, co provedl se svými kučerami. "Myslím, že až skončíš, budeš potřebovat koupel víc než já!"

Cestou ke dveřím se ještě stavím ve spížce pro sůl a nějaké ty bylinky. Ve dveřích se otočím a utrousím udiveně: "A to ti nikdo neřekl, že mouka jde z vlasů vyčesat zatraceně těžko? Hlavně to nenamáčej, jinak z toho bude další těsto na placky! Ty... tovaryši!" uculím se a vyklouznu ven.

Pobavil mě... i když ta myšlenka "co by, kdyby" bolela. Na druhou stranu... já, doma s rodiči, a Gunter jako tovaryš... Tatínek se k těm tovaryšům, kteří byli pracovití a šikovní, choval téměř jako k synům. Byl přísný a spravedlivý, ale měl pochopení, když to bylo potřeba. Pak by byl Gunter vážně něco jako můj... starší bratr. "Možná to tak mělo být. Možná jsme se měli potkat, Vlci neVlci..." napadne mě a tahle myšlenka mě tak nějak zvláštně uklidní.

Položím mísu na zápraží a vymotám zvíře z látky a začnu ho připravovat. Sůl, kmín, cibule a česnek...

Gunter
25.5.2014
1:21:46
"Myslíš? Možná by se mi to líbilo, být tovaryšem tvého tatínka." Usměji se vážně.
"Možná by to bylo jednodušší a bezpečnější než být tím, čím jsem."
Na chvíli se zasním a měřím si ji očima.

Jaké by to bylo, kdyby ani jeden z nás nebyl tím, čím je?
Pak bychom nebyli bratr a sestra z jednoho rodu, ale tovaryš a dcera pekařského mistra.
Zadělával bych mouku na chléb a koláče a ona by možná přicházela za mnou, aby mi pomohla, házela po mě oříšky a společně bychom se smáli připáleným bochánkům.
Nebo by mě honila kolem stolu a sypala na mě bělostnou mouku.
Chytil bych ji do náruče a celou zlíbal bych sladký cukr z jejich tváří.
Mistr by možná ani nic nenamítal, kdyby se o jeho dceru ucházel tovaryš z jeho vlastní dílny......

Možná.

Možná by to bylo krásné a správné.
Jenže to bych musel být mladší a musel bych být tovaryšem pekařského mistra.
A ne Gunterem z Tronje.
Synem, který zběhl od svého otce.
Vlkem, který se nikdy nemohl pomstít a dovolil, aby mu ten pocit prohry a zklamání, pocit nikdy nesplaceného dluhu, převrátil celý život vzhůru nohama.....

A ona si mě zvolila za bratra.
Bratra.
Měl bych se s tím smířit a naučit se s tou myšlenkou žít.
Tyhle sny a tužby jsou marné jak loňský sníh.
Proč se jich tedy nedokážu vzdát?


Nevím. Neznám odpověď. Takže se jen ušklíbnu a znovu ponořím svoje ruce do těsta.
Přídám trochu medu a ukážu bradou na trojnožku vedle krbu.
"Je opřená za ní. A vím, že mi to sluší. Strávil jsem hodnou chvíli čechráním svých kučer, abych se ti líbil." Přiznám se hrdě a pročísnu si vlasy zamoučenou rukou.

Rázem vypadám, jako bych proběhl sněhovou vánicí.

Nyskel
24.5.2014
23:57:30
"Ta mísa... s tím roso..." zarazím se, protože v ten moment se na něj podívám. Založím si ruce na hrudi a prohlížím si ho od hlavy až k patě sebejistým, hodnotícím pohledem. A začnu se zeširoka usmívat.

"Víš, že ti to s tou moukou ohromě sluší?!" složím mu poklonu a pobaveně ho dál pozoruju. "Myslím, že by tě zaměstnal i tatínek. A ten si dával na svých tovaryších hodně záležet!" vážně pokyvuju hlavou, ale oči mi jiskří.

Gunter
24.5.2014
23:51:41
Vstoupí dovnitř a tak nějak divně se na mě kouká.
"Kde je co? Nebo kdo?" Udiveně povytáhnu obočí, když k ní zdvihnu oči od pomoučeného stolu.
"Tak nějak nemám tušení, co nebo koho hledáš?" Rozhodím bezradně bílýma rukama a mouka zavíří kolem mě. Dívám se na ni a oči se mi lesknou v záři ohně, který jsem rozdělal v krbu. V kotlíku se tam hřeje první voda. Zbytek té, co jsme ještě měli doma. Než udělám první placky, tak se ohřeje.

Nyskel
24.5.2014
23:46:50
Jak to tak loupu, před očima mi pluje Gunterova postava svlečená do půl těla. A Vlčice se tentokrát tiše vykrade ze stínů, jako by se chtěla dívat se mnou. "Hredek! Ale jedeš?!" křiknu na ni. "Že půjdeš do chládku?!" vyhrožuju, ale upřímně si musím přiznat, že bych tam tentokrát měla jít s ní... Tohle nebyla představa, kterou přivolala Vlčice, ale já.

Tváře mi lehce zrůžoví rozpaky a ke všemu se přidají slzy. Ty jsou ale naštěstí jen z cibule.

Rychle mrkám, abych se zbavila slz a viděla na práci. "Sakra, ta má ale sílu..." podivím se v duchu.

Když je naloupaný i česnek, otřu a schovám nůž. A sedím. Váhám. "Teď už ale musí být dávno převlečený!" přemlouvám sama sebe k dalšímu pokusu vrátit se do srubu.

Po krátkém váhání se zvednu a jdu dovnitř.

Stojím na prahu, oči uslzené, a svou nejistotu se snažím zamaskovat hledáním té mísy, o které mluvil Gunter. Když ji nikde nevidím, jednoduše se optám: "Kde je?" Trochu mi nedochází, že Gunter asi netuší, co přesně hledám.

Gunter
24.5.2014
23:37:26
Tentorkát je v rozpacích Nyskel. Zdá se.
Vejde dovnitř, zrovna, když se převlékám a zdá se, že jí to trochu rozhodí.
"Jistě, vezmi si, co potřebuješ." Zamumlám a ustoupím ke stěně, halenu v ruce.

Když mě míjí podvědomě nasaju její vůni a Vlk toužebně zavrčí.
Páni, je to čím dál tím těžší...
Čím víc jsme spolu, čím víc si zvykám na její společnost, tím větší je důvěra mezi námi a hradby, které obvykle stojí mezi dvěma jedinci se bortí.
A tam kde nejsou hradby, snadno se přikročí blíže...


Vyklouzne ven a já na sebe rychle natáhnu svoje pohodlné domácí oblečení.
Jestli pak si vezme svoje šaty, až bude vykoupaná? Napadne mě další hříšná myšlenka a rychle se vrhnu ke stolu a začnu zadělávat na placky, než si zadělám na nějaký problém.
Jsem k tomu blízko.
Tak blízko....

Nyskel
24.5.2014
23:04:16
S úsměvem přikývnu, když potvrdí původní plán s plackami. A potom... začne to okecávat a zdá se... v rozpacích?!

Překvapeně zamrkám tentokrát já. "O nic nejde." hlesnu nejistě. Aspoň mám pocit, že o nic nejde. Vždyť je jedno, co bude k večeři. Pozitivní je, že vůbec nějaká večeře bude!

Zmizí ve srubu jak liška v noře. Pokrčím rameny a jen s malým zpožděním ho následuju.

Vejdu do dveří a... zarazím se. Mohlo mě napadnout, že se Gunter bude chtít převléknout do domácího. A u toho já rozhodně být nemusím. Ne, aniž bych zavírala Vlčici, což mi teď přijde ještě předčasné. Tu zavřu až na noc... pro jistotu!

"Já... jen jsem chtěla to... cibuli..." zamumlám a proklouznu okolo do malého výklenku, ve kterém je spížka. Poberu cibuli a česnek a se sklopenýma očima opět zmizím ve dveřích ven.

"Sakra! Tohle budu muset taky nějak... zvládnout! Je to hloupé a dětinské!" hubuju napůl sobě a napůl Vlčici. Ta si mě ale nevšímá a je schovaná ve svém "kutlochu", kdesi ve tmě. "Vždyť ji to taky musí časem omrzet! Takhle vyvádět kvůli Vlkovi!" doufám tiše. Ale úplně jistá si nejsem.

Posadím se na zápraží, vedle sebe si vyrovnám cibuli i česnek a vytáhnu svůj lovecký nůž. Lepší zaměstnat se prací než všemi těmi zmatky.

Gunter
24.5.2014
22:53:37
Zarazím se na odchodu.
Překvapeně zamrkám.
Jak jsem mohl zapomenout?
Možná příliš přemýšlím....o ní.
A o.....o ní.
Nenalhávej si, že přemýšlíš o něčem jiném, osle.


"Máš pravdu. To jsem říkal. Asi jsem už dokonale praštěný po hlavě nebo co.
Nebo mi tu ten rosomák tak smrdí, že jsem nemyslel na nic jiného....

Kromě ní, samozřejmě.

"Položím ti toho zubatého prevíta do mísy a pustím se do placek. Jsem osel.
Přiznávám.
A máš pravdu. Budou daleko rychleji a já nemusím rozdělávat další oheň."


Zahanbeně vklouznu do srubu a nejdřív ze všeho se začnu svlékat. Najednou je mi hrozné horko a nejspíš to bude rozpaky, protože přetopeno tu rozhodně zatím není.

Nyskel
24.5.2014
22:36:49
Překvapeně zvednu obočí. "Ale chtěl jsi dělat ty medové placky...? Tedy, mně je to vcelku jedno. Rosomáka jsem nikdy nejedla, takže netuším, jestli je ho třeba nakládat. Jen že... ty placky budou možná rychlejší. Víš... vzhledem k té koupeli..." pokrčím nejistě rameny. I z mého výrazu je patrné, že tohle nechávám plně v jeho režii. Obzvlášť, když mě čeká koupel!

Gunter
24.5.2014
22:30:40
Zbytek cesty se soustředím jen na to, abychom se dostali co nejdříve domů.
Říkala přece, že už se stmívá a já ji chci vyhovět a pokud chce být před setměním doma, bude tam.

A zadaří se. Teprve se začíná smrákat, když se vyhoupneme na mýtinu, na které stojí můj srub.
S úsměvem se na ni otočím a když si všimu, že se její tvář vyjasnila, rozzářím se.

Že by to vnímala také tak?
Jako místo, kam je krásné, vracet se?


Seskočím z hnědáka a rychlými úspornými pohyby ho odsedlám.
Odcválá se Bellou dozadu k přístřešku a já je chvíli spokojeně pozoruji, jak dovádí.
Je to hezký pohled.
Certus několikrát rozverně vyhodí zadními a je vidět, že je ve svém živlu. Bella se chová důstojněji, ale i ona spokojeně frká.

Nys promluví a já se otočím, abych ji oplatil ten půvabný úsměv.
"Asi ohništěm....
Já půjdu připravit rosomáka a rozdělám venku ještě jedno ohniště, abychom ho měli kde péci. Jak ho dáme péci, poprosím tě, abys na něj dohlížela a já zatím začnu nosit a ohřívat vodu na tvoji koupel."
Navrhnu vesele a okamžitě se také pustím do díla.
Smráká se přece a dnešní noc čeká Nyskel její koupel a já se hodlám postarat, aby ji dostala.

Nyskel
24.5.2014
21:59:41
Ještě chvíli se trápím svou temnou minulostí, ale jak se víc a víc blížíme ke srubu a já poznávám velký balvan u cesty, nahnutou borovici na sotva patrné křižovatce, nálada se mi zlepšuje. A já bezděky pobízím Bellu k rychlejšímu cvalu. Přitahuje mě to tam. Cítím to...

Když se kousek před námi vyloupne louka a na jejím horním konci, v malém hájku borovic, dřepí srub, usměju se. Šťastně a uvolněně. "Tady budu v bezpečí. Před vším! I před nimi..."

Bella radostně vyrazí vpřed, jako by vnímala mé pocity, a když zastavíme u stájí, spokojeně oddychujeme obě.

Na nic nečekám a rychle ji odsedlám a vytřu. Zaslouží si to! Uvolněně, lehce vyběhne na louku a jen blaženě zafrká na Certa. "Abychom brzy neměli hříbátko..." napadne mě z ničeho nic. Nikdy jsem se moc nezajímala, jak to mají klisny zařízené, ale ta jejich očividná náklonnost...

Zaváhám, jestli bych se o tuhle myšlenku neměla podělit s Gunterem, ale nakonec mi to přijde trapné a nemístné. A stejně bychom s tím asi moc neudělali, pokud nechceme oba vyvazovat.

Podívám se na nebe a slastně nasaju okolní pachy. "Tohle vážně voní jako domov!" Spokojeně se usměju na Guntera a vesele se optám. "Čím mám začít? Ohniště ve srubu?"

Vlk
24.5.2014
21:38:13
Cesta domů uběhne daleko rychleji. Jako ostatně vždy. Domů to pokaždé trvá kratší dobu. A asi to oba tak nějak cítíte.
Domov.
Pro Guntera je to jediné místo, které mu aspoň trochu nahrazuje Truchlivé skály a Křivý klíč. Místo, odkud pochází.
Pro Nyskel je to místo, kde si poprvé po dlouhé době vydechla. Kde má pocit, že se nemusí stále ohlížet přes rameno, aby se ujistila, že tam nestojí někdo s úmyslem, ublížit ji.

A tak jste tady.
U srubu, který vám zase poskytne přístřeší na další noc.
Koně spokojeně zařehtají a když je odsedláte, odcválají bez pobízení na svojí louku. Nadšení z představy klidné pastvy.

Šeří se. Obloha má ocelově šedou barvu a smráká se čím dál tím víc. Také se trochu ochladilo. Ale to je v tuhle roční dobu přirozené.

Nyskel
23.5.2014
20:20:25
Certus vyrazí jak splašený a už se tomu vůbec nedivím. Je prostě takový...

Já s Bellou následuju trochu pomaleji. Nemám chuť na rychlou jízdu. Vlastně... najednou nějak nemám chuť na nic.

Unaveně si promnu tvář volnou rukou. "Když už se jich nedokážu zbavit, musím se je aspoň naučit držet tam hluboko, v temnu. Možná... možná by zabralo to samé co na Vlčici... budu to muset zkusit, až to přijde příště. A že nějaké příště určitě bude..." vzdychnu a pobídnu Bellu ke cvalu. Nechci za Gutnerem příliš zaostávat.

Gunter
23.5.2014
17:55:42
Pokrčím rameny.
"No, bylo by to veskrze rozumné. Pokud chceme mít tu kožešinu co k čemu. A to asi chceme. Už kvůli Minnie. Přece jen ji něco dlužím." Zašklebím se a na okamžik mi přeletí před očima smyslná tvář mé přítelkyně.

Jenže si najednou nejsem jistý, že mě vůbec vnímá. Jako by odešla někam jinam a byla někde jinde s úplně někým jiným. Dívá se kamsi do ztracena, kam za ní nemůžu a mě nevnímá.
Ani když ji jemně oslovím.
"Nyskel....." Nic, žádná reakce, jen ten nepřítomný pohled.

Zkusím to ještě jednou, ale pak ji nechám být. Teprve, když se sama ozve, přikývnu.
"To bychom měli." Stoupnu si do třmenů a ostrým mlasknutím pobídnu Certa do cvalu. Vyrazí skoro z místa a já se jen letmo ohlédnu po Nyskel. Jako bych se chtěl ujistit, že je pořád ještě tady. Se mnou.

Nyskel
20.5.2014
21:28:48
Na jeho návrh, že si to prohodíme, rezolutně zavrtím hlavou. "Kdepak, potom by to nemělo tak šokující účinky!" poučím ho.

Pak ale začne vyprávět o našem vlčím pachu a já zvážním. Nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlela, jak nás vnímají ostatní zvířata. "Když jsem lovila, nebyl na to čas, a když jsem nelovila, nebylo proč to řešit."

"Hmmm..." zabručím zklamaně. S tou zimou má pravdu. A já ji očividně snáším o dost hůře než on.

Na drkotání zubů se vesele ušklíbnu a potom... Na zlomek okamžiku ztuhnu, úsměv tak nějak zkysne a zkamení a v očích se mi mihne záblesk rozladění. Vše to trvá sotva jedno zabušení srdce, než odvrátím pohled a potřepu hlavou.

"Takže zůstaneme u starého dobrého lovu v lidském. Luk a šípy..." uzavřu, aniž bych se na něj podívala. Očima propátrávám les kolem nás, cestu před námi a snažím se ze všech sil vypadat uvolněně, v pohodě.

Z hlavy ovšem nemůžu vypudit tvář, kterou tam nechtěně přivolal Gunter.

***

Vysoký, urostlý uhlíř, který po celodenní práci opustil své milíře, aby svlažil hrdlo v osamoceném zájezdním hostinci uprostřed lesů.

Bylo to jen sice jen pár týdnů po proměně, ale já měla za sebou kromě Torwalda už další dvě oběti mé msty.

Přisedl si k mému stolu, aniž by ho kdo zval, a začal se vybavovat. Uhýbala jsem pohledem. Nemluvila jsem. Dávala jsem mu šanci, aby odešel po svých. Mohl odejít. Jen kdyby dokázal překonat svůj chtíč...

Po pár pivech začal s narážkami. Povětšinou dost oplzlými. Držela jsem Vlčici na uzdě ze všech sil, ale nešlo to do nekonečna. Po jedné obzvlášť nechutné průpovídce jsem se rychle sebrala a vypadla na dvůr. Doufala jsem, že mi svěží večerní vzduch pomůže proměnu zvládnout.

Netrvalo dlouho a objevil se na prahu. Asi si můj úprk vysvětlil jako pozvání. S úlisným úsměvem a příslibem v očích zamířil přímo ke mně. "Nepotřebuješ zahřát, kočičko?" To byly jeho poslední slova... To, co následovalo, ani příliš hlučné nebylo...

Odtáhla jsem ho za kůlnu, v lokále si pobrala své věci a utekla. Vyděšená, rozčilená a zhnusená zároveň.

***

Vzpomínky mi letí před očima a ještě chvilku mi trvá, než je důkladně zatlačím zpět. Hluboko do temnoty.

"Budou se mnou už do smrti. Každý z nich. Budou mě mučit a trápit. Je to jejich msta. Ta nepřekonatelná zeď mezi mnou a jakýmkoli mužem. Základy položil Darkin a Torwald. Ti ostatní už jen vršili kameny svých životů výš a výš. Hrůzný a děsuplný pomník msty, která nikam nevede."

"Brzo se začne smrákat. Měli bychom si pospíšit." hlesnu trochu nepřítomně a pobídnu Bellu do cvalu.

Gunter
20.5.2014
18:38:40
"Co máš proti mým chlupatým nožkám?" Vyheknu dotčeně.
"Nelíbí se ti? Náhodou by mi to slušelo. Jsem o tom pevně přesvědčen.
Zato ty v hejkalím..."

Je větve? Opravdu jen větve? Zasním se a rychle zatřepu hlavou, provinilost sama.

"No, nevím. Možná bychom si to měli vyměnit. Ty průsvitnou rusalčí róbu, já větve. A levhartovi to bude fuk. Beztak vnímá hlavně pach a ten my máme pro něj docela zajímavý. Pokaždé to každé zvíře docela zmate.
Napůl vlčí, napůl lidský a to i v lidském. Vycítí to z nás. Svým způsobem je to zajímavé....

Jenže je tu jiný problém."
Přiznám nakonec trochu zklamaně, protože představa větví nebo průsvitné róby je rozhodně lákavá.
"A sice, že bychom oba zmrzli. Že by bylo dvakrát teplo se říct nedá a v noci teplota ještě poklesne. Takže bychom ho vylekali tím, jak bychom drkotali zuby.
Nebo bych tě musel zahřívat a obojí je značně....hlučné."

Nyskel
18.5.2014
19:44:31
"Zdá se mi to, nebo se vážně trochu začervenal?!" sleduju ho pobaveně. "No, o ten pekáč takový strach nemám, ale co teprve ty chlupaté nohy, co budou z toho kouzelného, lehýnkého modelu vyčuhovat!" zahihňám se při té představě.

"Já?!" vykulím teatrálně oči, když mě chce převléknout za svou rusalčí družku. "Já budu přece ten hejkal... oděný ve větvích!" odpovím smrtelně vážně. A tak trochu káravě, jako bych mu musela vysvětlovat, že sníh studí.

"Je vidět, že o číhání v lese máš naprosto zkreslené a mylné představy! Ten levhart, až nás uvidí, padne smíchy naznak a nebudeme ho muset ani střílet. Ten se vzdá sám!" prohlásím naprosto sebejistě a jen jiskřičky v očích mě usvědčují z toho, že to nemyslím až tak vážně.

Gunter
18.5.2014
19:27:30
Šklebí se a pořád nevypadá ani trochu nadšeně.
"Proč hejkal?" Vyhrknu, ale pak už se šklíbím při představě sebe jako rusalky. Jenže si mě prohlíží tak usilovně, že se proti své vůli začervenám.

Skoro jako by mě svlíkala očima....
Ne, že by se mi to nelíbilo, ale...


"Myslíš, že by mi neslušely? Pekáč ještě snad trochu mám."Vyhrknu v sebeobraně, abych aspoň trochu vyrovnal ten ruměnece.
"A určitě by se v té průsvitné látce pěkně vyjímal!
A ty bys měla také rusalčí šaty?"
Zeptám se nevinně.

Nejlepší obrana je útok a nevím, proč bych se tu měl červenat jen já!

Nyskel
18.5.2014
19:08:30
Zní to jako úžasná dobrodružná výprava........ pro dva bráchy, kteří touží po vzrušení a nebezpečí. Jenže... já nejsem brácha.

"Pěkně si za těch pár dní pohodlí a bezpečí vyměkla, sestřičko!" napomenu sama sebe. "A je to pravda. Přes půl roku jsem se dokázala o sebe postarat a teď se budu bát strávit jednu noc v lese? Co to se mnou, herdek je?!"

Natruc sama sobě se ušklíbnu a utrousím: "Myslíš jako opradový hejkal? A co bude z tebe? Rusalka?!" A pak už se zašklebím značně škodolibě. "Vlastně proč ne. Něžné bílé kvítky v tvých temných kadeřích... jen ty průsvitné, lehoučké šaty z pavučinek bude asi problém sehnat ve tvé velikosti..." nakloním trochu hlavu a vážně si ho prohlížím, jako bych si to opravdu představovala.

Gunter
18.5.2014
18:57:30
"Neboj, stopovat ho budeme jako vlci, ale až na něj nastražíme návnadu, tak si na něj musíme počkat v lidském.
Postavit se mu nemůžu.
Tedy můžu, ale víš jak by vypadal jeho kožich, kdybychom se spolu utkali i kdybych náhodou vyhrál?
Musím ho střelit."
Vysvětluji trpělivě.

Navíc já se tvého teplého těla vedle mého prostě nevzdám. Nevzdám!

"A ano, vlci jsou z nás cítit, ale my si samozřejmě lehneme tak, abychom nebyli po větru. A zamaskujeme se co nejvíc trávou a větvemi, aby přehlušila náš pach. Bude ti to mooc slušet." Šklíbím se na ni vesele.
A jsem veselý a už teď se na tu noční výpravu těším.

"Ovšem za předpokladu, že ho vůbec najdeme." Dodám sušeji.

Nyskel
18.5.2014
18:12:59
Na okamžik cítím napětí, jak Gutner větří a zkoumavě pozoruje mraky... "Sakra, taky jsem si mohla vymyslet jinou výmluvu!" napomínám se v duchu. No jo, zapomínám, že on je taky Vlk. Kdekdo by mi to zbaštil i s navijákem, ale on ne! "Dávej si pozor na jazyk! Ví to, co ty... a mnohem víc. Jeho otec učil instinkty využívat, ty jsi samouk!"

Nakonec přisvědčí a já se na něj překvapivě otočím. Rychle ale uhnu pohledem, abych se neprozradila úplně. Musím se v duchu usmát. Jedním důvodem je opět to jeho měkce vyslovené "doma" a druhým to, že na tuhle mou bohapustou lež přistoupil. "Že by se i jemu tolik zalíbily naše "rodinné večery"?!"

"Jako lidé?" otočím se lehce rozladěně. Vím, už o tom mluvil, ale téměř se mi to podařilo vytěsnit z paměti. Tma, divoký les okolo, levharti...

"A nestačilo by, kdybychom si nadešli proti větru?" zkouším najít nějaký kompromis. "Vlci jsou z nás přeci jen cítit i tak, ne?"

Gunter
18.5.2014
18:00:58
Možná bude pršet? Vždyť přece musí cítit, že se vypršelo a chvíli další déšť nehrozí.
Pro jistotu se chvíli odmlčím, abych nasával a ujistil se o svém úsudku.
No, od západu sice nějaké mraky jdou a v těch voda je, ale ty nás určitě minou a zamíří k Trojzubé skále...
Takže....



"To je možné.....to bychom neměli riskovat. Raději zůstaneme doma. Stačí, že jsme všechno sušili včera." Pronesu přesvědčivě.

Lžeš! A lžeš ze sprostých sobeckých důvodů.
A ani se přitom nezačervenáš.
Co se to s tebou stalo, Guntere z Tronje?
Co by tomu řekl tvůj studeně čestný otec?
Co by tomu řekl, Hagen, kdyby viděl, co vyvádíš, kvůli jedné zelené sukni.....


"Však ono nám to neuteče. Mohli bychom počkat na nějakou opravdu teplou noc, protože číhat na levharta budeme muset jako lidé. Vlky by ucítil na sto honů." Bájím dál, protože představa jak s ní ležím bok po boku v trávě a číhám v tichu noci.....je tak lákavá.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.