abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
30.5.2014
22:44:52
"Já myslím, že do té tvé "vany" se stejně o moc víc nevejde... když tam mám být ji já..." zakřením se vesele.

A pak se zatváří dost nejist. Zakoulím hrozivě očima a zahučím: "Hrozně! A počítej s tím, že ti těch vlasů na hlavě zbytek tak maximálně půlka!" S hřeben v ruce, jako by to byla vražedná zbraň, vyrazím pomalým, číhavým krokem k němu. Jako bych šla na medvěda.

Gunter
30.5.2014
22:40:22
"Rozka, jasná paní, už jdu na to." Zašklebím se a vyliji obratně vědro do nachystané vany.
"Bude ti to stačit? Neměl bych donést ještě další dvě?" Zamyslím se váhavě a když zmíní, že je připravená, nejistě se na ni podívám.

"No, já taky...A bude to bolet?" Zašvidrám na hřeben v její ruce.

Nyskel
30.5.2014
22:26:11
Zrovna když přikládám další polínko, ve dveřích se objeví Gunter. "Tahle už bude za chvilku klokotat. Takže jeden džber můžeš rovnou vylít do té vany, ať se to naředí." vydávám instrukce.

Otočím se a dojdu ke svému vaku. Vylovím z něj vcelku jemný hřeben. Je z černého, lakovaného dřeva, rukojeť je jemně vyřezávaná. "Já jsem připravena!" prohlásím odhodlaně a nedokážu se ubránit natěšenému úsměvu. Až neobvykle natěšenému...

Gunter
30.5.2014
20:59:16
"Dobře. Půjdu tedy nejdřív pro vodu." Přikývnu a vyrazím rychle ze dveří. Přece jen další pobyt v dosahu jejího pohledu by pro mě mohl být lehce rizikový.

Za dveřmi vezmu i druhé vědro a zamířím kolem srubu dozadu. Na louce se rozhlédnu po koních a chvíli mi trvá než je najdu. Přece jen se dost setmělo. Nakonec mě upoutá Bellina světlá hříva a zjistím, že se vydali až k lesu.

Je zajímavé, jak rychle si na sebe zvykli. Je z nich nerozlučná dvojka. Kdybychom se s Nys rozdělili, bude s Certem k nevydržení. Pozvdechnu si trochu nabručeně, ale pak musím poctivě dodat, že se mnou také.
Už si to nedovedu představit.
Zvykl jsem si právě tak rychle jako můj tvrdohlavý hnědák....

Naberu oba džbery až po okraj, jeden si pověsím na rameno a druhý popadnu do ruky. Vydám se na zpět a tentokrát mě naši dva romantici nepřehlídnou jak krajinu a přiklušou se pozdravit. Opatrně pozdravím vědra na zem a chvíli je zahrnuji zaslouženou pozorností. Přece jen, dneska toho mají v kopytech docela dost.
Na okamžik mě napadne, jestli bych jim neměl donést čerstvou vodu do žlabu, ale pak to zavrhnu.
Přece jen tu mají potok, co by kamenem dohodil. Doběhnou si.

Naposledy je popleskám po plecích a odhodlaně se vydám ke srubu, protože tam je Nys a moje vlasy jsou pořád ještě plné mouky.

Volnou rukou otevřu dveře a vejdu dovnitř. Opartrně složím oba džbery na zem, aby nevyšplíchla ani kapička a otočím se na dívku.
"Vaše voda, jasnosti." Zahalekám vesele.

Nyskel
27.5.2014
20:30:32
Zvědavě vzhlédnu, když konec svého sdelění pronese tak tlumeně. "Asi se mi to zdálo, bylo to tím, jak se odvrátil..." mávnu nad tím rukou.

"No, asi dones další vodu, ať se hřeje, a až přijdeš, rovnou to vyčešeme." navrhnu jednoduše.

Pak už se vrhnu pod postel a začnu štrachat velký lavór. Vlastně je to něco mezi lavórem a kádí. Možná něco jako nízká sedací vana. "Cachtací vana..." zachichotám se v duchu v radostném očekávání koupele.

Dotáhnu tu káď blíž k ohni, aby nebyla taková zima a zkontroluju vodu v kotlíku. Pro jistotu přiložím, protože už se nemůžu dočkat.

Pak začnu pomalu, téměř obřadně, trhat šalvěj lístek po lístečku, kvítek po kvítku. "Bude to vypadat úžasně, až to bude plavat na hladině..." chrouňám si v duchu.

A pak si v té kádi představím Gutnera. Jak kolem něj plavou ty lístky a kytičky. Uculím se... A v tu chvíli vyrazí. Ze tmy vystartuje a zabrzdí pěkně uprostřed. Na takovém pomyslném plácku uvnitř mého hrudníku. Natěšeně větří a pak vyroluje jazyk v širokém, lačném úsměvu.

"Jedeš!" křiknu na ni. "Skoro bych na ni zapomněla! To bych tomu dala!" hubuju samu sebe za takovou neopatrnost. Za chvíli se budu Gutnerovi přehrabovat ve vlasech a to by si určitě nenechala ujít!

"A už jeď!" syknu jen nekompromisně a v ten moment je z plácku paseka a na ní kamenný příbytek mé druhé polovičky.

Vztekle ňafne a chvíli se snaží vzdorovat, ale nacpu ji tam, ať chce nebo ne.

Teď už se cítím vážně uvolněně. Vlčice za katrem a koupel přede mnou.

"A Gunterovy kadeře..." napadne mě. "Vlastně jsem si na ně chtěla sáhnout od momentu, co jsem ho viděla. Vždycky jsem takové vlasy chtěla. A ty jeho vypadají tak hebce a přitom pevně... Jsem zvědavá, jaké to bude cítit je mezi prsty... Jestli budou spíš tvrdé nebo spíš poddajné..." zasním se bezděky.

"Co blbneš?!" vyjeknu v duchu sama na sebe.

V rozpacích doškubu zbytek napůl zežloutlé šalvěje a roztržitě znovu zamířím ke kotlíku, abych ho zkontrolovala.

Gunter
27.5.2014
20:03:58
"Je pod postelí. Přišlo mi to jako nejlepší místo na něco tak velkého." Pokrčím rameny a vezmu za kliku. Pak ale znovu promluví a já se zarazím na místě a polije mě horko.

"A....chceš mě to vyčesat teď a nebo až potom?" Zeptám se nejistě a tváře mě pálí a oči sálají dychtivostí. Raději natočím hlavu do stínu, aby to nebylo tak moc vidět.
"Mně je to jedno, záleží na tobě...." Dodám tiše.

Nyskel
27.5.2014
19:45:18
Přežraně si odfouknu. "Po takové lahodě ještě koupel... no já jse vážně v sedmém nebi!"

Gunter vyrazí se džberem. "Tak já zatím nachystám ten lavór... kde ho máš? A taky bylinky a mýdlo a tak..." zašvitořím, ale vstávám o poznání namáhavěji.

Už je u dveří, ale v tu chvíli si ještě vzpomenu: "A ještě musíme vyčesat ty tvé kučery! Jakmile to namočíš i s moukou, budeš to drolit z hlavy ještě za týden!" ušklíbnu se. "A že by to vypadalo dost odpudivě, to ti asi vykládat nemusím... tvá krása by utrpěla újmu!" vysvětluju na oko vážně, ale je jasné, že si z něj opět utahuju!

Gunter
27.5.2014
19:33:09
Zašťuřím se.
"Máme hodně velký lavór! Já bych byl v klidu." Zapiji poslední placku čajem a otřu si ústa.
"Fajn, hádám že je největší čas, abych nanosil tu vodu. Dám ohřívat, co máme a mažu s vědrem k potoku."

Vysoukám se do stoje a zamířím k ohništi. Vrátím tam kotlík s vodou a pak popadnu prázdné vědro.

"Zatím si odpočiňte, milostpaní, ať se zvládnete do toho lavóru dokutálet! Abych tě tam nakonec nemusel odnést." Zachechtám se a zamířím ke dveřím.

Nyskel
27.5.2014
19:27:10
Ne, o bratrovi bych mluvit neměla. Cítím tu vlnu bolesti v něm. "Zemřel? Zabili ho?" ty otázky mě trápí, ale já mám také své démony a rozhodně by mi neprospělo, kdyby se v nich Gutner chtěl šťourat.

Mluví tak vážně... jenže... "Co když ti to Minnie zatrhne? Co když se jí malá sestřička nebude zamlouvat, co když.." až se mi hrdlo svírá při té představě.

"Ne, na Minnie teď taky myslet nebudu. Není tu! A zatím za ní nemíříme. Na to bude dost času potom..." zasunu tyhle myšlenky kamsi hluboko a blaženě se uculím na Guntera zpoza okraje další placky.

A musím se zakřenit, když vidím, že se tváří úplně stejně.

Nad stolem se, kromě mihotavého světla svíčky vznáší ještě něco. Zvláštní souznění, pohoda... náklonnost. Jako bychom vážně byli jedna rodina. Rodina, která se dlouho neviděla a po letech se zase našla.

Talíř už je téměř prázdný a můj žaludek utěšeně plný. Blaženě heknu a opřu se o stěnu. Rukama si významně pohladím vypouklé bříško a zašťuřím se na Guntera. "Ty jsi mě chtěl úplně odrovnat, co? Jak si myslíš, že se teď vejdu do lavóru?!"

Gunter
27.5.2014
18:59:31
"Ano, bratr. Herlan." Zachrčím a odvrátím tvář. Ne, na Herlana teď vzpomínat nechci.
Ne, když je mi tak hrozně krásně.

Navíc úzkost v jejím hlase....
Paradoxně se rozzářím.
Bojí se, že bychom se měli rozloučit!
Ona se mnou chce být! Chce to!


"Ne, my se rozhodně neloučíme a loučit nebudeme. Říkal jsem ti přece, že se mě jen tak nezbavíš a na tom si trvám. Já se tě jen tak nevzdám." Můj hlas zní nesmírně vážně. Skoro jako přísaha.
V naprostém nesouladu s mojí rozveselenou tváří.
S poklidem si smotám další placku do šneka a celou si ji narvu do pusy.
Náramně spokojeně.

Nyskel
26.5.2014
19:39:54
Natáhnu se pro sošku a opatrně ji převezmu, jako by byla z porcelánu. Pozorně si ji prohlížím a prsty zlehka přejedu po vlčím hřbetu. "Je krásný..." špitnu obdivně. Tohle mi tatínek vštípil dobře - respekt k řemeslu a umu, jedno jakého druhu.

Pak se lépe zadívám do vlčí tváře a chvíli ji zkoumám. "Víš, že je ti podobný? Jen tenhle má trochu protáhlejší čenich..." poznamenám zamyšleně. "To je tvůj bratr? Nebo snad otec?" zeptám se a zvědavě se podívám na Guntera.

Mile se usměju. Dárek jsem dnes večer vážně nečekala. Pak najednou zvážním, jak mi dojde, co přesně řekl. "Na památku? Ale my se přece ještě neloučíme, ne?" Ta poslední věta je tišší a zakřiknutější.

Gunter
26.5.2014
19:25:37
"Samozřejmě, že jsem vybíravý. Který chlap není. Ale nejsem hloupý. Snad. A přízemní také ne." Dodám hlubokým vážným hlasem, ale oči mi hrají.

Zajkímá se o moje vyřezávání a mně to ohromně lichotí. Navíc se jí líbí ta lžíce a já zjištuji, že její chvála je přímo návyková.
"Nádobí docela dost. Ale i jiné věci. Vyrobil jsem si třeba tu trojnožku u krbu. A taky...." Plácnu se do čela a vyskočím.

Zamířím ke stěně, kde je za několika dřevěnými džbánky na vodu nebo na pivo schovaný další můj malý útěk z nudy a samoty.
Vytáhnu ho a podám Nyskel. Vlk. Není moc velký. Vejde se mi do dlaně.
Usměji se na ni a pocuchám ji vlasy na čele.
"Tenhle je pro tebe. Na památku."


Nyskel
26.5.2014
19:02:47
Popichovat jeho ješitnost mě vážně baví. Jen se škodolibě hihňám a užívám si to.

Naproti tomu se zdá, že on si užívá lichotky vůči mé osobě. Já vlastně taky, ale zároveň mě to přivádí do rozpaků... opravdu... Ruměnec na mé tváři jen hoří a já se pro jistotu velmi zaníceně věnuju mazání další placky.

Když to trochu vydýchám, vědoucně utrousím: "Jestli ty nejsi nějak moc vybíravý..." a v duchu dodám: "No to jsem vážně zvědavá, jak vypadá Minnie..." Nahlas to ale neřeknu. Bylo by to... neslušné.

Natáhnu se pro lžici a natočím ji tak, abych na ni v mihotavém světle svíčky dobře viděla. Venku už je skoro tma a jeden plamínek moc světla nevydá.

"Jéé... ta je ale vážně hezká." usměju se obdivně a palcem lehce přejedu přes mřížku na rukojeti. "A co ještě vyřezáváš? Jen nádobí? Nebo i něco jiného?" zajímám se živě.

Gunter
26.5.2014
18:55:29
"Ty by sis mě nezvala, protože jsem nešika? Pro trochu smůly, která mě pronásleduje v životě?" Vyjeknu pohoršeně.

"To je přece tak ohavné! Tak podlé! Tak nízké!
Nešika!
Pche!
Jinak jsem přece krásný, statečný a okouzlující. Jo a kavalíř. A ty mě zavrhneš kvůli pár škrábancům a chrápání!"
Zalomím rukama a nacpu si do pusy další placku.

"A že chuapu je keuc. Nidysem nechuapal." Dokončím vážně.

Jenže jí to není málo. Ona si ze mě klidně utahuje dál. Jako by se nechumelilo.
A ono se chumelí!
Polknu.
"Samozřejmě, že jsem viděl spoustu pekařských, řenických i domářských dcerek. Dokonce i tu...od metaře. Nanys.
A všechny byly takovél...jiné!

Řeznická měla masitý nos a rudé tváře. Takové prokvetlé. A byla baculatá.
Pekařská byla statná, růžovolící holka, co měla páru jak dva volové v zápřahu. Byla i hezká, ale ramena měla skoro jako já.
A domkářova byla zase mrňavá. Abys věděla!"
Vypláznu na ni jazyk a natáhnu se pro med, abych si ho přisunul blíž.

Změřím si ji utajovaně hladovým pohledem a plynule pokračuji.
"Jsi útlá a křehká. A máš takové...ušlechtilé jemné rysy. Jako panská dcerka. Nebo šlechtična. Vůbec nevypadáš na pekařku. Vždyť bych ti mohl obejmout pas dlaněmi!" Triumfuji, zatímco si plácám placku medem.

"A vyřezávat tě klidně naučím. Aspoň to co umím." Zhoupnu se na židli a podám ze stolu jednu z dřevěných lžíc, kterými jsem nabíral mouku.
"Tuhle jsem dělal já. Z nudy. Když jsem tu sám, nemá mi kdo zpívat." Dodám vesele a pošlu ji lžíci po stole.


Nyskel
26.5.2014
18:28:24
"Tebe bych si nikdy nevzala!" pronesu na oko povýšeně. "Jsi hrozněééé..." vymýšlím rychle něco, čím bych si do něj rýpla. "Nešika. Jasně že jo! Vzpomeň si na tu svou rozříznutou nohu! A taky strááášně chrápeš!" vypláznu jazyk tentokrát já a uličnicky se culím.

Jeho lichotky mě zahřejí a vyčarují nepatrný ruměnec na tváři, který snad ve světle svíčky nebude vidět. Nějak nevím, co na to říct. Zdá se totiž, že to myslí opravdu vážně.

Místo toho se raději rozhodnu dál si z něj utahovat. "Ty, viděl jsi někdy nějakou pekařskou dceru? Zblízka? Tedy... aspoň ze dvou sáhů?" vrtím nevěřícně hlavou. "To ani nechci vědět, jak by sis představoval takovou dceru od řezníka... nebo od metaře!" zasměju se.

"Já vyřezávat neumím. Ale mohl bys mě to taky naučit... Třeba by se mi to mohlo jednou hodit..." navrhnu vesele a nacpu si zbytek placky do pusy.

Gunter
26.5.2014
18:13:53
"Ano, myslím, že by se mi líbila. A na vyvrhování bych s někoho najal. Třeba tebe. Moc hezky ti to šlo." Vypláznu na ni jazyk, ale pak zavrtím hlavou.
"I když ne, nikdy bych nenechal svoji...." Nedořeknu, ta samozřejmost s níž mě napadne myšlenka, že bych nestrpěl, aby moje žena dělala tak ošklivou práci, mě vyděsí.
A hlavně fakt, že jsem myslel na ni. Okamžitě.

Raději to převedu v žert.
"Takže kdybych byl váš tovaryš, musela by sis mě vzít!" Hvízdnu uličnicky.
"No, páni. Tak to je hlína. A byla bys rázem bez bratříčka!"

Zeptá se na ty hedvábné šaty a já pokrčím rameny.
"Nevím. Asi mi tak připadáš. Jednak jsi hrozně hezká a jednak jsi taková jemná. Pekařskou dceru bych si představoval prostě...jinak."
Nakloním se a cvrnknu ji do nosu. Ten smutný tón s emi nelíbí.

"I mně voní dřevo. Nesmírně. A když jsem byl malý, hodně jsem si vyřezával. I když svému otci jsem se v žádném případě nevyrovnal. Ten to s nožem a kusem dřeva ohromně umí.
Uklidňuje ho to."

Nyskel
26.5.2014
17:49:17
Nakloním zamyšleně hlavu. "Hmmm... to je hezká práce... lovčí. Ale počkej, nezahrnuje to taky vyvrhování zvěře?!" uculím se škodolibě.

"No, já... bylo jasně, že budu pekařka. Jsem jedináček. Tedy spíš... pekařova žena. Tatínek by tu hanbu nepřežil, kdybych měla, jako žena, vést pekárnu. Takže ode mě se vlastně očekávalo, že si vezmu nějakého hodně šikonvého tovaryše." pokrčím rameny a je zvláštní, že v mém hlase není slyšet ani stopa po odporu nebo nesouhlasu.

"Proč mi pořád podouváš ty hedvábné šaty? To ti vážně připadám tak nafrněná a namyšlená, že by ze mě mohla být šlechtična?" můj tón je teď napůl uražený, napůl smutný.

"Kdybych ale byla kluk, asi bych chtěla dělat se dřevem. Vždycky mi hrozně vonělo. Starý Gwen měl dílnu nedaleko nás a vždycky to tam úžasně vonělo. Po pryskyřici..." usměju se tak nějak zasněně. "Možná už tehdy se projevil můj vlčí čenich." dodám zamyšelně. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela.

Gunter
26.5.2014
17:44:44
Zamyšleně bubnuji prsty do desky stolu. Pusu zaměstnanou žmouláním. Opravdu o tom chvíli vážně přemýšlím.
Je to záludná otázka.

Vždycky jsem chtěl být bojovík a vždycky jsem věděl, že jím budu. Otec sloužil pánu Dagobertovi a já věděl, že budu sloužit s ním. Od mala mě k tomu také vychovával.
Mě i Herlana.
Jediné, co jsem se naučil opravdu dobře byl boj a lov. A později stopová
Nedovedu si představit, že bych dělal něco jiného.
Třeba lovčího na Merrionu.
Jedině snad.....


Nadechnu se a polknu. Spíš tedy obráceně. Polknu a pak se nadechnu.
"Asi lovčím. Asi bych byl lovčím nějakého pána. Staral bych se mu o les, vedl honitby, dával pozor na zvěř....Myslím, že by mi to sedlo. Kdybych tedy nebyl čím jsem....

A ty? Chtěla jsi být pekařkou nebo jsi snila o něčem jiném? Hedvábných šatech a pohodlném životě, třeba...?"
Otočím se na ni a natáhnu se pro další placku.

Nyskel
26.5.2014
17:36:00
"No, k muzice jsem chodívala, ale tovaryši si většinou netroufli pozvat mě do kola. Tatínek byl... je vážně písný!" vysvětluju vážně. "Vlastně jsem mu to vždycky zazlívala. Byla to jedna z mála zábav, ke které jsem se dostala..."

Namažu si další palcku, opět medem, a pozorně poslouchám. "Hmmm... tak pekař ne, no." přikyvuju uznale. Bez chleba by se vážně neobešel.

"No jo, peří..." přisvědčím znovu.

"A tak čím bys chtěl být, kdyby ne Vlkem a vojákem?" dorážím umanutě, ani nevím proč.

Gunter
26.5.2014
17:18:21
Naliji čaj i sobě a pak si namažu placku zavařeninou. No, spíš ji tam nevzhledně nakydám.
Překvapeně zamrkám, když se mi dostane toho ocenění a spokojeně se zapýřím.
"No, páni! A byla bys na mě hodná, kdybych byl vašim tovaryšem? Podstrkovala bys mi koláče a chodila se mnou k muzice? Nebo bys byla velepyšná dcerka pana mistra a ohrnovala nade mnou nos?" Zajímám se zvědavě.

Ukousnu si pořádný kus a protože je to vážně dobré, zamlaskám a souhlasně přikývnu.
"No jo, vyhládlo nám. Ono čerstvý vzduch je prevít. A o rosomáka nemám strach. Stačí, když před konzumací podnikneme dloooouhý výlet na čerstvém vzduchu a pojede nám, ať už jsi ho naložila do čehokoliv." Ponoukám ji vesele.

"Navíc o tobě ani trochu nepochybuji. A revanšování netřeba. Rád ti vařím. Baví mě to."

Začne dumat nad mým možným využitím v životě a já se nahlas rozchechtám.
"Pekař? Sotva. Jediný chleba, který jsem kdy upekl byl tmavý a tvrdý jak kopyto. Umím jen placky. A koláče taky ne....Nic kynutého mi nejde. Nemám na to trpělivost nebo um nebo já nevím co.
Kuchař....no možná....

A řezník?"
To už se chechtám vážně nahlas.
"S mým citlivým nosem a odporem k peří...to asi těžko. Navíc, já nerad zabíjím zvířata, pokud opravdu nemusím. Měl bych s tím problém.
To lidi mi jdou daleko líp."
Dodám chmurně.

Nyskel
25.5.2014
18:56:12
Ulovím první placku, namažu si ji pěkně medem a sroluju. Až po první soustu začnu opět vnímat své okolí... a s ním i Guntera.

Zvědavě vzhlédnu, protože to, jakým tónem mi popřál dobrou chuť... "Je něco špatně s tou šalvějí? Snad si nemyslím, že to myslím jako vtípek?" znejistím, ale i když se tváří vážně, usmívá se. Nevypadá naštvaně.

Takže to teď nemusím řešit a rychle zhltnu další sousto.

"Hmmmm...." zahučím uznale. "Tohle vážně není špatné! Víš, že by ses jako tovaryš u nás vážně chytil?" mrknu na něj spiklenecky. Ale to už se natahuju pro další placku, kterou tentokrát vylepším marmeládou. "Téda... ani jsem nevěděla, že mám takový hlad." zamumlám spokojeně.

Až po druhé placce, částečně zasycená, vzhlédnu ke Gunterovi. "No, jen doufám, že tobě zase bude chutnat ten rosomák. Za tohle bych se ti vážně měla revanšovat..." a myslím to upřímně.

Pak mě něco napadne. "Vím, že jsi říkal, že kdybys nebyl Vlk, byl bys asi voják, ale... neuvažoval jsi vážně o nějakém řemesle? Pekař, kuchař možná i řezník...?" Ptám se se zájmem a upřímně.

Gunter
25.5.2014
17:26:28
"Divoká šalvěj! Do koupele!" Najednou nevím, co říct. Stojím tam uprostřed místnosti a nejsem si tak úplně jistý, že si ze mě nedělá legraci.
Přece jen, docela jsem se kvůli tomu šalvějovému vonění styděl. Ale ona jen září.
Nevypadá posměšně.

"Kde jsi ji našla?" Vyhrknu a hlavou mi proletí představa Nyskel vonící ještě ke všemu po šalvěji. Jako by nestačilo, jak voní sama o sobě.
To zase bude noc.
Trýznivá. Opojná. Šalvějová.


"Jistě. Jen se pojď posadit." Zamumlám, když si všimne placek a hrne se ke stolu.
Sám ale nemůžu odtrhnout pohled od šalvěje. Teprve, když se významně zadívá na jídlo, rychle si sednu a přisunu ji talíř.
"Dobrou chuť váš mistr pekařský se snažil jenom kvůli vašemu vznešenému potěšení."

Natáhnu se pro konvici s čajem a naliji ji plný hrnek.
"Dobrou chuť, Nyskel s šalvějí." Usměji se na ni a moje tvář je najednou vážná. A okouzlená.

Nyskel
25.5.2014
14:58:15
Vtančím dovnitř a to, co uvidím na stole, mě ohromí. "Fíííha..." hvízdnu obdivně. "Vypadá to skvěle! A voní..." zachrouňám uznale.

Pak napřáhnu ruku s bylinami, jako bych šla gratulovat vzdálené tetičce, a vzorně pronesu. "Divoká šalvěj!" tvářím se hrdě a pýchou se jen dmu. "No do koupele přece!" dodám pro jistotu, kdyby to vážně nepochopil.

Když koukám na tu utěšenou hromádku, ozdobenou náhrdelníkem z medu a marmelád, fláknu kytkou nedbale na stůl. "Ale tohle má přednost!" zavrním a rychle usednu ke stolu. "Tak se ukaž, mistře pekařský!" zašťuřím se a čekám na sebemenší náznak, že se do toho zázraku můžu pustit!

Gunter
25.5.2014
13:49:33
Konečně mám placky nachystané, vyrovnané v komínku jako vojáčky uprostřed stolu. Vedle kouřící konvice s čajem, hrnečky, zavařeniny, talířky, abychom se mohli obsloužit. Vypadá to krásně. Cosi ve mně zase poskočí a já si dokonce začnu broukat.
Heidi by dala doprostřed stolu ještě kytku, ale tu nemám, a tak tam postavím aspoň starý pokapaný svícen a rožnu svíčku. Stejně už je skoro úplné šero.

Začínám být nervozní, kde se Nys toulá, ale zrovna, když chci vyjít na zápraží, abych se po ní podíval, otevřou se dveře. Zastavím se v pohybu a přestanu si broukat.
Počkám až vejde a pak zvesela zahalekám.
"Večeře je na stole, mlostpaní!"

Něčím mává v ruce, a tak vzápětí vykulím oči.
"Co to máš?" Pídím se, zvědavost sama.

Nyskel
25.5.2014
12:41:10
Přikývnu tak nějak sama pro sebe a vyrazím po úzké pěšině ke skále, mísu zakrytou plátnem před sebou.

Certus i Bella se přiběhnou zvědavě podívat. "No jasně! Kdybyste si nemysleli, že vám nesu něco k žrádlu, ani byste brvou nehli!" pokárám je, protože jejich motivy jsou mi naprosto jasné.

Jak stoupám k malé jeskyňce, rozhlížím se okolo. "Je to tu vážně krásné..." chrouňám si blahem. "A ještě krásnější to bude, až se pustíme do těch placek!" chrouňám si blaženě dál.

Maso uložím a spěchám zase dolů. "Bohové... jak mě chyběly večery, kdy bych se měla na co těšit! A teď mám před sebou placky, zavařeninu a med, horkou koupel a určitě ještě z Guntera vyrazím nějaký příběh!"

Teď už dolů téměř běžím. Na poslední chvíli mě praští přes nos známá vůně. Zarazím se téměř na místě, až mi podklouznou nohy, a chvíli pátrám v pološeru. Spolehnu se raději na svůj nos a po chvilce to najdu. Divoká šalvěj. Posledních pár drobných, temně modrých kvítků a listy už částečně zežloutly, ale určitě to bude stačit.

Poskakuju dál dolů, po kamenech, šalvěv v ruce jako prápor, a tiše si pro sebe broukám. Už se těším, jakou dostanu od Guntera pochvalu!
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.