abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
11.9.2015
16:16:55

”Žiro, však si z tebe dělá legraci! Stejně jako ty ze mě!” dodám ještě k její poznámce ohledně placení. Ještě aby se za přátelství muselo platit. Smutné by lidstvo bylo. Možná by si pak i celé tohle zasloužilo…

****
Bylo mi jasné od začátku, že můj vzhled nezůstane bez povšimnutí a první z příchozích, kdo se začala vyptávat byla Kája. Moc se mi do vyprávění nechtělo a tak jsem byla ráda za všechno, co vypravování oddalovalo. Třeba Anglino a jeho drobná sněhová sprška Při tom všem jsem měla ruce v klíně a nervóně si hrála s prsty doufaje, že to třeba nějak přejde.

Na chvilku jsem zabloudila očima ke Gurovi, který mi dělal společnost, když jsme se rozdělili v jeskyni. Celé si to začnu v hlavě znovu procházet, když v tom mě z myšlenek vytrhne Kája, která se znovu ptá co se stalo. Svěsím hlavu, protože se mi do vyprávění opravdu znovu nechce, mám pocit, že si tím akorát celé ty děsy prožívám znovu.

Když se do toho vloží Žira s tím, že by to mohl odvyprávět Nysilo, jen se trochu posuměji. ”Žiro, stalo se to mě. Asi bude lepší když to tedy celé znovu odvyprávím. Nysilo kdyžtak může doplnit zbytek…prostě to, co jsme tady řešili spolu.” Přestanu si hrát s prsty a srovnám se na židli. Trochu si odkašlu a spustím…

”Měla jsem dnes v noci sen. V něm bojoval s černou špičkou ucha spolu s nějakým oživlým stromem. Měla jsem pocit, nevím proč, že elf je zlý a my musíme tomu stromu pomoci. Takže jsme se dali do boje s elfem, pomohl nám ještě jiný živý strom. Souboj jsme vyhráli, ale bylo to velmi náročné. Pak oba stromy zezlátly a já se probrala. Běžela jsem hned do knihovny, abych o elfovi i těch stromech něco našla. Ale po nějaké době hledání jsem tam usnula. Naše mě brzo ráno Lady Airbeth. Té jsem vše řekla a ukázalo se, že to, co se mi zdálo, je předzvěst něčeho velmi špatného. Táhnou sem železní elfové…” pak jsem ztichla, očekávaje že slova se buď chopí Nysilo nebo přijdou otázky…

Žira
11.9.2015
15:42:00
Když Anglino vpadl do hospody a otřepal se, usměji se. "Dobré jitro Anglino. Díka za spršku, je to příjemné osvěžení." řeknu a dál se tulím k Nysilovi.

Když se Kája ptá Merysol, co se dělo v noci, podívám se na ní a hned je mi jasné, že o tom nechce znova mluvit. Tak se Otočím na Nysila. Pohladím ho po stehně a ptám se: "Nechtěl bys to převyprávět všechno ty? Nechci nutit Merysol, aby to znova musela všechno vyprávět."

Nysilo navrhne už vyrazit a na to Karolína říká, že tam jde ještě před námi. Využiji situace a navrhnu."Tak co kdybychom tě šli doprovodit? Merysol říkala, že se půjde podívat na náš tréning, tak bychom my všichni se mohli jít podívat na tebe. Anglino by třeba také rád viděl, jak bojuješ."

Karolina
11.9.2015
14:57:21
Moc se na nikoho nedívám, zdá se mi, že ta atmosféra je tady teď trochu rozpačitá.
" No jo, jak se teď chovat. Brát je jako dvojici bude některým trochu zatěžko. Na stopařovi je to dost jasně vidět.Snad to nebude na překážku až půjdeme do boje, Nysilo jako velitel by se měl držet spíš v zadních řadách, ale nebude se chtít starat o Žiru hned v přední linii? Nakonec, proč to řeším, je to jejich věc, i když boj... ten asi spíš věc nás věc. Ach jo. No a co teprve Merysol? Co se s ní od včera stalo? Jakoby jí v noci někdo vyměnil. Ty kruhy kolem očí... probrečela snad celou noc? Co se jí mohlo stát? Snad to poví."

Plnu hlavu těžkých myšlenek, popíjím čaj a rýpu se ve snídani. Žira se snaží zavtipkovat, avšak mě to přijde jako podivný dvojsmysl. Podívám se na ni, krátce a zkoumavě.

" Ano, já jsem spala dobře a spokojeně. No, ty boty... asi odpoledne, celé dopoledne něco mám a tak leda pokud budete mít volno na chvíli po obědě."
Nezní to ani otráveně, ale ani tak nadšeně jako včera. Prostě je to suché konstatování. Potom dovnitř vtrhne vichřice, tedy Anglino. Oklepe se jako medvěd, až z něj sníh lítá na všechny strany.

" Bré ránko, koukám, že tam napadalo nějak hodně sněhu, když jsem šla já, byl mi po lýtka. Heeeej já se dneska už myla."

Zasměju se a otírám si z obličeje sněhovou spršku. Zdá se mi, že se dobře vyspal. Aspoň někdo, povzdechnu si. Pak se podívám na Merysol, ještě jednou si prohlídnu její obličej, tak nepodobný té včerejší rozzářené krásce.

" Merysol, tak povídej prosím tě, co se stalo? Já musím za chvíli k Theodorovi, jsem s ním domluvená na osm hodin, před tréninkem Žiry a Nysila."

Požádám kamarádku nesměle, jakoby se něco změnilo. Najednou je to nějaké jiné... nechápu to a jsem z toho trochu vykolejená.

Nysilo z Nortree
11.9.2015
14:48:40
Přišel stopař se svým zvěrstvem. Když nás uviděl, v jeho tváři bylo zřejmé co si myslí o nás dvou. Objednal si a prohodil pár slov se Žírou. Chvilku na to se připojila k nám i Karolína, která byla podstatně lépe naladěná, než stopař a zdálo se, že nám to i přeje.
Holky začaly probírat nákupy a boty, zatím co já jsem se zahleděl na pohár s pomerančovou šťávou jako bych dělal rozbor.

"Jooo nákupy, boty... vaše starosti bych chtěl mít. Proč jen zvolili mě a ne Karolínu, nemusel bych tohle vůbec řešit... Hmm... Ne, nejspíš bych to řešil tak či tak. Svět se zbláznil, Merysol a její vidiny. Možná jen nesmysli, ale Lady Aribeth ji věří a navíc jí v tom podporuje... To nemohu jen tak přehlížet ani kdybych chtěl. Fensalir, Železní Elfové, do toho se zdá, že letos bude tuhá zima, takže nakoupit nějaký pořádný oblečení a vybavení... chtělo by to nějaký únikový plán. Tak jeskyně... Musím si o tom promluvit se Žírou v soukromí. "

Odtrhnu oči od poháru a podívám se na stopaře.

"Dnes ráno jsme Potkali řezníka s Jarykem, panovala celkem dobrá nálada. Jaryk má dřevěný ruky a v rámci možností to snáší dobře... Ale proč ti to povídám. Jaryk už není schopen nic ulovit. No a řezník by dobře zaplatil za nějakou tu zvěřinu, tak pokud se ti chce, máš příležitost si přivydělat." řekl jsme neutrálním hlasem.

Je mi v celku jedno jestli půjde na lov či nikoliv. V této činnosti mu stejně nemohu pomoci, jen bych zavazel."

Dál jsem se věnoval svému poháru a poslouchal ostatní jak si povídají.

Anglino
11.9.2015
12:28:49
"Mám krásný sen, probouzím se s hlavou ještě otupělou z bujáré pitky, mezi střepy z pohárů, zvratky a močí pokryté podlahy. Občas se na podlaze zaleskne i vyražený zub. Ještě cítím kypré tvary děvy, kterou sem obšťastnil. V krku mám sucho jak v fajermunskim kalyndořu. Sáhnu po oroseném džbánku piva..... a do Crooma v tom sem se zrovna musel probudit!"

Chvíli mi trvá než sem se zorientoval. Kde to jsem ve zmatku sem se začal sápat po meči. Pak se ale zklidním vždyť sem v pokoji a koukám, že sám. Ostatní jsou pryč.

"U Crooma, už dlouho se mi nestalo, abych spal tak dlouho a spokojeně.
To asi proto, že jsem byl tak v pohodě. Popil a pokecal jsem si s kovářem, barbarem a potom příjemná procházka s Karolinkou. Měl bych jít ulovit divočáka holýma rukama a nebo vymlátit nějakou špeluňku, abych nevyměkl."


Rychle se chystám ostatní následovat do hostince. Vyběhnu před ubytovnu a zapadnu do sněhu. Je to překvapení a pro mne příjemné. Místo abych musel ke studni k ranní koupeli, stačí se jen slastně vyválet ve sněhu a pak prudkými pohyby rozproudit krev. pára mi jde od úst když poklusem dobíhám do hostince.

Vstoupím a vytřepávám z vlasů zbytky sněhu a hrnu se ke stolu aniž bych řešil zda sprška sněhu z které se oklepávám někoho zasáhne. Spíš se mi to jeví jako dobrý žert.

"přátelé ani nevíte jak mi vyhládlo a hlad je prý převlečená žízeň."

Po těchto slovech se začnu barbarsky řehtat. Dávaje evidentně najevo jak jsem se probudil ve skvělé náladě.

Žira
10.9.2015
22:26:33
"Copak já tě za něco platím?" Odpovím Merysol se smíchem.

**************

Pak stopař Odpovídá na pozdrav a zdá se, že se mu moc nezamlouvá, že se tak mám k Nysilovi. "Zvláštní, čekala jsem, že zrovna on pochopí, že každou chvíli můžeme v těchto dobách zemřít. Nevím, jak Nysilo, ale já bych si pak do smrti vyčítala, že jsem své city přemáhala. Pořád bych si říkala, že jsem s ním mohla strávit alespoň nějaký čas.

Také se podívám na stopaře, trošku se zklamáním, trošku nechápavě, nakonec je mi to ale jedno. "Ať si každý myslí, co chce, mě je to jedno. Ale co když kvůli tomu klesne Nysilův respekt? Co, když bude chtít vycouvat kvůli tomu, že to víc lidí zavrhne. Ne, to by mi snad neudělal. Ale co když ano? To bych nezvládla. Teď, zrovna teď, poprvé v životě jsem skutečně šťastná. Ne, nemysli na to."

Na jeho otázku mu odpovím s úsměvem a dokonce ani není vynucený, prostě to přišlo. "No..... já bych také nevstávala. Nejradši bych ležela ještě teď. Ale znáš to, vstávat je potřeba."

Po stopařovi se ve dveřích objevuje i Karolína. Narozdíl od stopaře se zdá, že mě a Nysila schvaluje. "No jo, Kája je fajn. Už se nemohu dočkat, až se půjdeme podívat na ty boty. Až Káje i Merysol povyprávím nové zážitky. No.... se vším se jim asi svěřovat nemusím, to by bylo sprosté vůči Nysilovi, popisovat nějaké detaily a holkám by se to také nemuselo líbit."

"Dobré jitro Kájo, tak jaká byla noc? Také jsi spala tak příjemně? A kdy se půjdem podívat na ty boty?"

Karolina
10.9.2015
22:12:05
Večer jsem usnula jako když mě do vody hodí. Jen tak v polospánku jsem zaslechla, ka se vrátil náš stopař, poznala jsem to podle toho, že s ním ťapkali jeho psi. Pak už zase bylo slyšet jen Anglina jak chrupká, což mě docela uklidnilo.

Ráno jsem se potichu vyplížila ven, s ručníkem kolem krku a jen v bolerku a kalhotách. Původní úmysl, zacvičit si a rozproudit tělo, jsem neopustila ani když mě hned ve dveříř objal drze mrazík a ukázal mi svou sněhovou nadílku. Ručník si položím pod stříšku na studnu, bleskurychle se zuju, vyhrnu nohavice nad kolena a sepnu je.

Pak se postavím kousek od studny a začnu cvičit. Cvičím rychlé i pomalé cviky, měním je v rychlém sledu. Nakonec se ohnu a naberu kousek dál nepošlapaný sníh a paže i obličej si s ním umeju. Dojdu zpátky pod stříšku, otřuse do ruda a obuju se, nohavice zase spustím ke kotníkům a vyrazím nahoru.

Tiše vejdu, do pokoje. Anglino ještě pochrupkává, ale stopař je už pryč. Tichounce se ustrojím, ustelu postel a pak se zarazím. Podívám se na Anglina, mám ho vzbudit nebo ne? Chvilku váhám, ale pak se rozhodnu, nechat ho vyspat. Vypadá tak spokojeně. Usměju se, teple se obleču, zahalím se do pláště a kapucu se sobolinkou hodím přes hlavu.

Spěšně dojdu do "naší" hospody. Oklepu ze sebe sníh a vejdu. Koukám, že už je tu sešlost. Stopar s pejsky, Žira, přilepená na Nysila a ubrečená Merysol. Dodu ke stolu, sundavám si rukavice a plášť a u toho povídám:

" Dobré jitro všem, ať už noc měli jakoukoliv. Copak se ti stalo Merysol? Koukám, že výsledky lázně se pomalu vytrácejí. Kolik jsi dala té nové, která tě líčila v noci?"

Snažím se trochu zažertovat. U Endrina si objednám hrnek čaje a nějakou snídani. Pod stolem trochu rýpnu nohou do Žiry a když se na mě koukne, mrknu na ni spiklenecky.

Merysol
10.9.2015
20:46:43

Žiru jsem evidetně pobavila, ale myslela jsem to vážně. ”Hele, nech toho, myslela jsem to dobře! A nohy ti masírovat nebudu, za tohle nejsem placená!” a rošťácky vypláznu jazyk.

Okamžik na to se ozvou dveře a je vidět, že ostatní už se probrali ze svého zimního spánku. Ještě jednou si prohlédnu Žiru, která teď prostě září štěstím, jako každá zamilovaná žena a zase se otočímke dveřím k ostatním. ”Dobrá ráno, pěkná nadílka přes noc napadala, že?” řeknu s úsměvem, ale v hlase můžete slyšet, že jsem unavená. I mé kruhy pod očima jsou vidět na dálku. Z blízka je pak vidět, že vypadám opravdu hrozně. ”Toho jak vypadám si nevšímejte, asi to teď pár dní nebude o moc lepší…” ještě dodám ke svému vzhledu. Ach jo, asi to celé budu muset vyprávět znovu

Když pak přikráčí Paulův otec, s trochu nuceným úsměvem k němu vzhlédnu. Možná bych se přeci jen měla najíst. ”Asi si dám nakonec něco s ostatními, je mi tak nějak jedno co, moc chuť zrovna jíst nemám. Ale káva byla skvělá…”.

Stopař Talhut
10.9.2015
20:39:49
Ani už nevím v kolik hodin jsem se dostal zpátky do kasáren. Vím, že venku dost přituhlo. V pokoji už byla tma. Byl jsem rád, že jsem tam nikoho nepřistihl infagrante. Tak nějak po paměti jsem došel na místo, kde jsem se vyspal už včera. Netrvalo dlouho a byl jsem ve snovém stavu. Zpátky v minulosti. V době, kdy jsem byl ještě u hraničářské hlídky a s otcem jsem popíjel horký grog v noci podobné té dnešní. Byl to příjemný sen a o to hůře jsem se probouzel.

Když jsem otevíral oči cítil jsem jak na mě něco leží. Byl to Guru, který mě v chladném ránu zahříval a na nohou odpočívala Gira. Oba psi se spolu dobře snášeli a nedělali problémy. Poštolka byla zase někde na vyšším místě. Když odhrnu peřinu ucítím chlad. Teplota v místnosti nebyla bůhví jak vysoká. Oblékl jsem si svou zbroj a vyšel k oknu. Když jsem zahlédl zasněžené ulice a lidi, kteří se brodili čerstvým sněhem bylo mi jasné, že se zima už přiblížila. Na druhou stranu to bylo dobré znamení. Orkové teď o mě asi nebudou mít takový zájem a čekat před branami města celý týden určitě nebudou. Ale co když ano??
"Pokud si na mě budou chtít počkat, patrně napadnou i ostatní. Mám to zapotřebí?? Mám zapotřebí to, že kvůli mé minulosti zemřou nevinní??" Zavrtím hlavou, abych se zbavil nepříjemných myšlenek.

Hodím na sebe kožešinovou vestu a vydám se na snídani do hostince U tygra, jako tomu bylo včera. Společně jdu i s ostatními. Věrní psi na každé straně.

Děláme nové cestičky v sněhové pokrývce a zima se začíná dostávat trochu pod kůži. Ještě, že hostinec není moc daleko.

Jakmile vejdeme dovnitř naskytne se zajímavý pohled. Žira se tulí k Nysilovi, kterému to je patrně příjemné, jako poslušný pejsek ke svému pánovi. Společně s nimi tam sedí i zrzka.
"Do čeho ses to namočil ty jeden osle." Pomyslím si při pohledu na Nysila. "Vztahy v družině, navíc milostné končí často tragédií. Jestli jeden z vás padne, druhý se z toho jen tak nedostane. Zatracení hlupáci. Kdyby se raději řídili hlavou a ne přirozením."

Sednu si naproti nim a věnuji jim trochu pohrdavý a odtažitý výraz. Když nás osloví Paulův otec kývnu na souhlas.
"Jo. Udělalo se tam hezky. Pro mě jednu omeletu a nějakou kotletu tady pro mé čtyřnohé společníky. Jestli můžu tak i sklenici mléka a misku s vodou."
V hospodě je příjemné teplo a tak si můžu svou vestu odložit.

Když se Žira zeptá jak jsme se vyspali nadzvednu trochu jedno obočí.
"Občas si říkam, že bych z té postele ani nevylez a co ty??"
I když tady je odpověď asi zbytečná. Každý kdo má něco málo v hlavě si už dá dvě a dvě dohromady.

Žira
10.9.2015
18:26:40
Nahlas se zasměji. "Jojo, to si nechám líbit. A třeba bys mi taky mohla masírovat každý den nohy. Hahaha." Merysolin vtip mi přejde docela vtipný. "Doufám, že pochopí, že si z ní jen dělám srandu." Pak se nakloním k Nysilovi, obejmu ho a položím si hlavu na jeho rameno. Najednou je mi mnohem lépe, než před chvilkou.

Díky tomu, jak odvrátím zrak on Merysol, kouknu se směrek ke dveřím a vidím, jak přicházejí ostatní. "Ehm.... dobré jitro přeji." řeknu a nervózně se usměji. "Nic tajit nehodlám, ale i tak jsem nervózní z toho, co na to řeknou. A co řeknou na to, že jsme nebyli v pokoji?"

"Tak jakpak jste se vyspali?" Snažím se zeptat jakoby nic, ale moc mi to nejde. Dokonce je slyšet i hrdost v mém hlase. "Která jiná žena se také může pochlubit takovým krasavcem? hmmmm... Samozřejmě, že žádná na světě."

Pán Jeskyně
9.9.2015
17:40:33
Konečně jste se sešli na pokoji. Tedy alespoň část z vás. Žira a Nysilo, kteří odešli jako první, ti na pokoji nejspíš vůbec nebyli, Merysol, o té víte, že má ubytování zajištěné někde jinde a Zar´farro nejspíš ještě nasává v hospodě. Vy ostatní zde ovšem jste. Po celém dlouhém dni jste pekelně unaveni. Proto také docela rychle usnete.

Noc proběhla v pořádku, nic vás nevyrušilo. Jen Anglinovo chrápání se střídalo s chrápáním stopařova psa Gura. Ráno vás ani moc neprobudilo světlo, spíše zima, táhnoucí se škvírami kolem okna. Z postele se vám vůbec nechce, je tam fakticky brutální kosa. I u vás na pokoji máte pocit, že teplota je na bodě mrazu. Když vykouknete z okna, vidíte nádhernou, ale také děsivou sněhovou nadílku. Můžete vidět první raní ptáčata, jak se po kolena brodí sněhem, napadlým v ulicích Questaquay.

Může být něco kolem sedmé hodiny ranní a nejspíše by bylo rozumné jít na snídani.

Když jste vyšli ven z kasáren, ledový vzduch vám pronikl do vašich dýchacích cest, jo letos bude obzvlášť krutá zima. Brodíte se sněhovou závějí směrek k hospodě U Tygra. Schválně, jestli Paul už bude mít otevřeno, v takovém počasí. Když tam dojdete, zjistíte, že nezklamal. Samozřejmě, že má otevřeno a dokonce tam má své první zákazníky. Ti nejsou nikdo jiný, než Merysol, Nysilo a Žira, kteří nejspíše zrovna něco řeší.

Na první pohled si všimnete, že včerejší noc asi něco změnila. Nysilo se Žirou sedí a drží se za ruce. U toho se tváří docela vážně a Merysol má kruhy pod očima, jako by probrečela celou noc.

To už na vás ovšem mává Otec Paula, starý trpaslík, Endrin. "ÁÁÁ, dobré jitro vám všem přeji, to máme venku ale krásné počasí, co? Tak copak si dáte ke snídani?"
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.