abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
31.5.2014
23:49:54
Sleduji, jak rychle uklízí zbytky naší společné koupele a kupodivu mě bodne osten lítosti. Jako by mi brala něco, co mi patří.
“To by bylo skvělé. Navíc jsi mi slíbila ten polštářek.“ Připomenu kapku nesměle.

Sednu si na postel a kusem suchého plátna si začnu vysoušet mokré vlasy. A dívám se na ni.
Dívám se na ni nesmírně rád.
A než stačím něco říct, navrhnout ji, že zítra podnikneme výlet za bylinkami, začne zpívat.

Ruka mi ztuhne v pohybu a pak klesne do klína i s plátýnkem.
Bezmocně. Okouzleně.

Nedokážu nic, jen naslouchat. A dívat se na ni.
A bolí mě to.
Kurva, bolí mě to čím dál tím víc.

Nyskel
31.5.2014
23:47:38
Vklouznu dovnitř a neptarně se zachvěju zimou. Tedy spíš tím teplotním rozdílem... chladivý, horský vzduch venku a vlhká, horká pára uvnitř. Teda... té páry tam už moc není, ale ta vůně......... Zlehka ji nasaju do nosu a jsem vážně ráda, že jsem si vzpomněla na Vlčici včas. Ta směs, která je ve vzduchu, mi rozechvívá žaludek. Tak hezky, jako třepetání motýlů. Skoro to fyzicky lechtá.

"Hmmm..." zamyslím se a přejdu k ohni, abych trochu srovnala svou tělesnou teplotu s tou ve srubu. Prostě se potřebuju trochu usadit.

"Jo, myslím, že vím." usměju se nakonec, tak trochu zasněně.

Když nachytám trochu tepla, posbírám vlhké osušky a rozvěsím je na lavici u stolu. A zhluboka při tom dýchám nosem.

Cítím, že Vlčice mě v tuhle chvíli nenávidí. A já se jí jen spokojeně vysmívám a lokám tu vůni plnými doušky! Zmocňuje se mě téměř euforie nad tím, jak skvěle to vězení funguje.

Vana zmizí pod postelí a já se spokojeně usměju. "Měla bych zítra ještě zkusit najít nějakou šalvěj, abych ji nasušila..." zavětřím teď už nepokrytě.

Vlčice pod tím náporem Gunterovo-šalvějové vůně zoufale, toužebně zavyje, ale je jí to prd platné. A mně je vážně do zpěvu!

"Tak bys neřekl, co třeba tuhle..." pustím se do toho bez okolků, znovu přitočená u ohně.

Gunter
31.5.2014
23:12:36
Stihnu to tak tak. Nyskel je už za dveřmi a já si rychle natáhnu volnou domácí halenu a sčísnu morké vlasy dozadu.

Pak už otevře dveře a vejde dovnitř. Tváře růžové z čerstvého vzduchu a oči plné dálek.
"Už sis rozmyslela, co mi budeš zpívat?" Zeptám se vesele, zatímco vylévám vodu z džberu z okna. Musím jí část takhle vylít ven, protože bych celou káď plnou vody neunesl. A i kdyby náhodou jo, tak bych ji určitě nejmíň půlku vycébral.

Zatřepu hlavou až se mi mokré kučery rozletí kolem hlavy a ušklíbnu
se.
"Vidíš, žádné těsto! Vytřepala jsi tu mouku dokonale!"
A spolu s ní nejspíš i můj mozek, ale co..jsou horší věci a světě, než zblbnutej chlap.
Krvesmilstvo, třeba....

Nyskel
31.5.2014
23:02:44
Bloumám a ani nevnímám kudy přesně. Vím, že do srubu už spolehlivě trefím. Přitáhne mě tam Gunterova mysl. A jeho vůně... ta určitě.

Jeho vůně. "Zvláštní směsice vůní a pachů, napůl lidských, napůl vlčích. Silná a jemná zároveň, klidná a bouřlivá v jednom. Zvláštní... Neopakovatelná..." polknu na sucho. Cítím, jak se Vlčice zmocňuje vzrušení.

"Sakra! Co blbnu!" vyděsím se upříjmně. Teď, když je ona venku a já uvnitř, nemůžu ji prostě zavřít do žaláře. "Zavři tam sebe! Už ti taky pěkně hrabe!" odceknu rozmrzele sama sobě.

Potřepu vlčí hlavou, abych dostala všechny ty vůně z hlavy a zjistím, že jsem nedaleko paseky. Asi jsem se musela vrátit domů. "Domů..." zase to slovo.

Vyběhnu ještě za srub a zkontroluju na dálku koně. Nechci chodit zbytečně blízko, abych je nezaplašila.

A v tu chvíli se mi ozve Gunter v hlavě.

Spokojeně se zeširoka usměju a jazyk vyroluju ven. "Sakryš, ještě to křovíčko!" vzpomenu si na poslední chvíli. Jinak už bych vcházela do srubu.

Odskočím si ve vlčím, v šatech by mi byla venku zima, a pak už zamířím do srubu.

U dveří na okamžik zaváhám a nejdřív ze všechno zacvaknu za Vlčicí mříže. Uvnitř je ještě mokrý Gunter, s mokrýma vlasama... Bude ho plný srub. Jeho a šalvěje!

Pak se osmělím a zkusím vzít za kliku. "Gunter by se přece nezamykal, ty huso!" Je jasné, že bude otevřeno...

Gunter
31.5.2014
22:51:56
"Ale já už jsem je kontroloval...." Vyhrknu nechápavě, ale pak mi dojde, že říkala, že si potřebuje odskočit a už to neřeším.
To je vcelku normální a pochopitelné.
A stejně bych vešekeré námitky říkal dveřím.
Vystřelila ze dveří jak střela.
Asi se jí opravdu chtělo hodně....


Odkopnu boty do kouta a rychle si zesoukám i kalhoty. Za chvíli už sedím jak skrčenec v hrobě v kádi a nasávám všechnu tu vůni.
Jo, tak takhle nějak musí vypadat očistec pro nikdy nenaplněné sňatky a marně toužící.
Vítej, Guntere.


Přesto si to nějaká moje zvrácená část užívá. Zavřu oči a ponořím obličej do vody.
A zaúpím.
Je všude. Jako by tu seděla se mnou.
Při té představě mě objede horko a maně polaskám vodu, kterou tu po sobě nechala. Šalvěj mi protéká mezi prsty spolu s vodou a já si připadám jako ten největší ubožák na světě...

Teprve myšlenka na to, že Nys kdesi pobíhá venku, abych se já mohl vykoupat mě donutí vzít mýdlo a přestat bláznit.
Pak už to jde rychle. Výčítky svědomí jsou poměrně účinné.
Rychle se vydrbu do čista a nakonec si po chvilce váhání umyji i vlasy.

Nyskel svoji práci odvedla dokonale. Žádné těsto se nekoná. Akorát mi teď vlasy budou vonět šalvějí.
A to se mi líbí.

"Já chci písničku na dobrou noc! Já chci písničku!" Zaškrábu na její mysl neodbytně a vylezu ven, abych se stihl utřít a obléci než se vrátí.

Nyskel
31.5.2014
22:32:13
Z Guntera začnou lítat svršky, jakoby se nechumelilo. Zalapám po dechu a najednou nevím, kam s očima.

"Ne-e... já... stejně si potřebuju to... odskočit." zadrmolím rychle. "Sakra! Teď jsem to moc nevylepšila! On tu sedí do půl těla a já mu vykládám, že musím do křovíčka! Sakra!" Po tváři se mi začne rozlívat nepřehlédnutelný ruměnec.

"Zkontroluju koně!" vyhrknu ještě mezi dveřmi a zmizím venku.

Hned na zápraží pustím Vlčici z vězení a hupnu do vlčího, protože stále ještě vlhké vlasy mě zastudí na zádech. Dám se do běhu a za pár okamžiků už je mi teplo.

Vyrazím neurčitým směrem, hlavně dál od polonahého Guntera.

"Proč mi to u něj tak vadí? Vždyť v každém druhém hostinci se myl nějaký vesničan nebo pacholek venku ve žlabu, jen ve spodkách. A neubylo mě. Vlčice si jich vůbec nevšímala a já sama o ně měla zájem ještě menší. Tak proč mi tohle dělá zrovnas Gutnerem? Zrovna s ním?! Je to od ní vážně nefér!" přemítám rozladěně v duchu.

"Vždyť nebýt toho, že kvůli němu Vlčice tak jančí, mohli bychom si být ještě bližší. Takhle si musím pořád dávat pozor!" vzdychnu a trochu zvolním tempo. Něco mi říká, že Gunter bude galantní a pospíší si. Nechci se zbytečně vzdalovat.

Myšlenky dál bloumají stejně jako já a ve většině z nich dominuje Gunter. Vracejí se k němu jako můry k lampě.

Gunter
31.5.2014
22:15:43
Pohled mi sklouzne ke kádi.
Ano, je to nesmírně lákavé. Ale dokážu se ponořit do něčeho, co je tak plné její vůně?
Aniž bych neměl hlavu plnou fantasmagorii?
Nejspíš ne?
Ale asi nemám na výběr.....pokud se chci umýt v teplé vodě.


"Těším se!" Přikývnu rychle a rychle ze sebe shodím halenu.
Je to pravda. Opravdu se těším.
Halena přistane na židli a já se posadím a začnu si zouvat vysoké boty.
Pak mi dojde, že ona chce jít také ven a najednou mi to přijde takové nezdvořilé.
Nepřístojné.

"Jestli se ti nechce, klidně tu můžeš zůstat. Mě to nevadí a u chlapů se na to tak nehraje. Stačí, když se na chvíli otočíš, než zmizím ve vodě. Abys neupadla do rozpaků." Navrhnu tiše a zdánlivě ledabyle.
O nic přece nejde, ne?

Nyskel
31.5.2014
22:09:31
Cítím, že změnil směr a vrací se. Je sice ještě daleko, ale bezděky mi to zlepší náladu snad ještě o další stupeň a začnu si tiše broukat táhlou melodii. U toho protřepávám vlasy kousek od ohniště a občas je promnu sušším cípem plátna.

Na ohništi se už hřeje další kotlík, abych mohla Gunterovi přilít horkou vodu.

Odlesky plamenů tančí po stěnách, ve vzduchu je cítit vlhko a šalvěj a najednou mi to tu přijde ještě víc domácké než před tím. Zamyšleně si prohlížím suky na trámech, dorbnosti na poličkách, malý obrázek na stěně... Vše mi teď připadá takové důvěrně známé, i když to vidím poprvé. "Zvláštní... vážně zvláštní."

V tu chvíli ho už slyším. Zrychlený dech a tupý dopad na terasu. Usměju se a pohodím vlasy, abych je dostala z čela.

Když vstoupí, usměju se ještě víc. Je celý uřícený a vypadá... nevím... spokojeně? Prostě je hezké ho takhle vidět.

Vstanu a zkontroluju vodu. "Skvělá." odpovím mu nahlas, aniž bych o tom přemýšlela. "A tebe čeká zrovna taková!" mrknu na něj a sundám kotlík z trojnožky. Horká voda se přidává k té chladnoucí, šalvějové a z kádě se vyvalí oblaka páry.

"Tak, teď je řada na mně..." mrknu na něj. Zamířím ke dveřím, jen ve svých zelených šatech, takže je jasné, že hodlám ihned skočit do vlčího.

Gunter
31.5.2014
21:36:44
Běžím prudčeji než obyčejně.
"Musíš to vyběhat...." Smával se mi kdysi Herlan, když se mu zdálo, že jsem příliš divoký.
A přesně to teď dělám.
Snažím se to vyběhat.
Ne, divokost. Touhu.

Zřejmě teď budu běhat často a dlouze.
Pořád lepší než....
Než cokoliv jiného.


Proběhnu obvyklé kolečko a nakonec si ho ještě i protáhnu, abych dopřál Nyskel dostatek času na cáchání.
Když mě zavolá, jsem dost daleko od srubu, cesta domů mi trvá polovinu času.
Jazyk až na náprsence letím domů a nemůžu se dočkat.

Bude zase tak krásně vonět?
Šalvějí a sama sebou?
Bude mít ty krásné zelené šaty?
Usměje se nebo bude v rozpacích?

Bože! Herlan by se mi vysmál, kdyby mě slyšel.
Jako bych ztratil rozum. Zdá se, že se mi život smrskl do malého vesmíru, který se celý točí kolem Nyskel.


Zavlním páteří a na zápraží dopadnu jako člověk. Pružně a bezpečně. Nedočkavě vklouznu dovnitř a zbrkle vyhledám její tvář.
"Tak jsem zpátky. Jaká byla koupel?"
Snažím se nehtat i očima a nenasávat příliš dychtivě její vůni, ale moje vlastní instinkty mě zrazují. Na celé čáře.
Je nádherná.

Nyskel
31.5.2014
20:11:01
Vděčně se usměju a sleduju, jak mizí ve dveřích. Jakmile ve srubu osiřím, zamyšleně se rozhlédnu.

Jindy a jinde bych asi první šla zamykat dveře na pevnou závoru, tady mi bude muset stačit jen subtilní háček. Přeci jen, bez aspoň mizivého zajištění vstupu bych si tu koupel prostě nemohla užít.

Horší to bude s okny. Závěsy Gunter nepořídil, což se mu v téhle pustině ani nedivím. Na okamžik zaváhám. "On by mě ale přece nešmíroval! Ne Gunter! Jistě že ne!" téměř si vynadám za svou podezřívavost.

Navíc... Guntera si dokážu zkontrolovat i jinak. Opatrně k němu natáhnu mysl. Neříkám nic, jen se ho snažím najít. Není to úplně přesné, ale cítím, že je už dál od srubu... a že se vzdaluje.

Až teď dojde mi, že se tu vlastně může objevit kdykoli. Když budu v kádi, když se budu utírat... stačí vyslat myšlenku. Připadám si najednou tak trochu jako nahá v trní. "No co, na tohle si budu muset zvyknout."

Rychle si nachystám čisté oblečení a své zelené šaty, které on tolik obdivuje, a pak už se svléknu a nasoukám se do kádě. Na lehnutí to rozhodně není, ale i sezení v teplé vodě je fajn. Moc fajn!

Těšila jsem se, jak si to užiju. Jak se v klidu uvoním a budu si lebedit. Jenže....... představa, že Gunter kvůli mě pobíhá tam někde venku, než se milostpaní vycachtá....... a taky mu chci nechat ještě teplou vodu.

Místo pokldiného bádění je z toho nakonec rychlá a praktická očista včetně vlasů.

Když se spěšně utírám blíž u ohně, lístostivě vzdychnu. "Ale co, na bádění bude dost času zase někdy u Eve." chlácholím sama sebe.

Za chvilku už jsem oblečená a suším si vlasy plátnem.

"Hotovo. Poběž, ať máš ještě teplou vodu..." vyšlu k němu myšlenku a vlastně se dost těším, až dorazí.

Gunter
31.5.2014
16:51:24
Překvapeně zamrkám.
"Já? V žádném případě. Tohle je tvoje koupel." Odmítnu rázně i když mě to nesmírně potěšilo.
"Těšila ses na ni jak dlouho. Já půjdu ven a pak, pokud ti to nebude proti mysli, vykoupal bych se po tobě. Docela mě představa teplé vody.....s šalvějí, také láká."

Vyklouznu ze dveří a raději okamžitě skočím do vlčí kůže, aby mě nelákalo nakukovat oknem....nebo tak něco.

Rozběhnu se rychlým svižným klusem pryč a snažím se nemyslet. V poslední době mám vyzkoušené, že je to nejbezpečnější.

Nyskel
31.5.2014
13:41:36
Za zády se mi ozývá šplouchání vody, což rychle rozptýlí všekeré mé rozpaky.

Gunter lítostivě vzdychne. "A tak se chceš vykoupat první?" otočím se na něj s upřímnou otázkou. Až mě samotnou překvapím, co že mu to nabízím. Tohle bych nenabídla nikomu!

Gunter
31.5.2014
13:03:31
Zatřepu vlasy, až se mi rozhodí po ramenou a usměji se na ni.
"Je to příjemná změna. Mám pocit, že jsem takhle učesaný ještě nikdy nebyl.
Já....asi to trochu odbývám."
Přiznám kajícně.

Spokojeně přešlápnu, když strpí ten polibek na hřbet ruky a nechám ji, aby ještě doladila poslední detail na mém čele. Pak se ledabyle odvrátím a začnu se věnovat přípravě její koupele. Přece jen, čas už značně pokročil a teď si zase ona zaslouží veškerou možnou péči.

Když skončím, je dřevěná vana plná teplé vody a na hladině líně plují lístky šalvěje. Naposledy projedu vodu rukou a závistivě vzdychnu.
"Ta šalvěj voní opravdu nádherně." Narovnám se a trochu rozpačitě se k ní otočím.

"Tak. Hotovo. Myslím, že skočím do vlčího a půjdu zatím na obhlídku." Vytáhnu ji ještě z truhlice dvě čístá plátna na osušení a zamířím spěšně ke dveřím.

Nyskel
31.5.2014
7:52:38
Hrdě se zašťuřím a vypadám u toho trochu jak holub na báni. "Mám dobrý trénink. Česávaly jsme se s mojí nejlepší kamarádkou, když u nás mohla večer spát. Byla to naše oblíbená kratochvíle." přiznám s nostalgickým úsměvem.

"Ale je fakt, že takovouhle hřívu jsem ještě nekrotila." zahihňám se.

Vrhne se k mé ruce. V první chvíli chci ucuknout, instinktivně, ale ovládnu se a s překvapeným výrazem sleduju, jak má ruka, polapená v jeho dlani, stoupá ke rtům. Ještě než se dotknou hřbetu, už mám na tváři ruměnec a nutkání ruku stáhnout je opět silnější. "Tohle se nesluší... to nemusel..." koktám v duchu a tyhle rozpaky se mi projeví i ve tváři.

Ještě okamžik nechám ruku v jeho dlani, ale sotva dostanu příležitost ji vyprostit, jemně tak učiním. A záminka se najde rychle. Pohyb plynule přejde do vzpažení, jak se natáhnu a ještě mu vytáhnu z vlny nad čelem nějaký drobek. Pak si ho změřím kritickým pohledem a snad i vesele prohodím: "Tak teď už se ti snad těsto na placky v hlavě neudělá..." Stále sleduju spíš jeho vlasy než oči, protože ty se mi najednou zdají nějak zvláštně vážné.

Raději vyskočím na nohy a jdu si uklidit hřeben. "Tahle kratochvíle se mi vážně líbila a kdyby byl má sestra a ne bratr, navrhla bych mu, že ho budu klidně česat každý večer. Jenže tohle bylo... až příliš slastné. Bylo to jiné, než s Adelaidou. Takové... intenzivnější. Ale možná je to tím, že už jsem hrozně dlouho na nikoho takhle nesahala." mudruju v duchu, jak se hrabu ve vaku.

Gunter
31.5.2014
0:51:33
Chvílemi mám pocit, jako by mě přímo laskala a ten pocit mi způsobuje mrazení po celém těle. Stoupá mi nahoru po páteři a notně omezuje moje sebeovládání.

Přesto, když vytáhne prsty z mých vlasů, projede mnou doslova pocit fyzické ztráty.
Narovná se a já na okamžik zůstanu viset očima na její tváři.
Kdesi vevnitř zaúpím a zatnu prsty do postele ještě silnějí. Až to bolí. Musí to bolet, protože já se potřebuji vzpamatovat.
A to hezky rychle.
Než jí to dojde.

"Zdá se, že jsi přeborník, co se vlasů týče. Vůbec si mě netahala. Jsem dokonale vyvedený z míry." Zachraptím.
Ovšemže jsem. Tak vedle jsem už hodně dlouho nebyl. I když...to tvoje nocování po mém boku taky není nic zrovna procházka růžovým sadem.
I když tohle bylo jaksi ještě důvěrnější....


Zcela nečekaně, a to i pro mě, tě popadnu za ruku a bryskně ji zdvihnu ke rtům. Vtisknu na její hřbet krátký vřelý polibek a usměji se.
"Děkuji." Hlesnu tiše.

Nyskel
31.5.2014
0:37:03
Když se konečně donutím odpoutat od svého slastného opojení, uvědomím si, jak je napjatý. "Ale já ho vážně netahám!" vyhrknu v duchu na svou obhajobu a trochu zmírním intenzitu třepání.

To ostatně provozuji podstatně déle, než by to bylo nutné. A kdybych nenapla veškerou vůli, jen těžko by se mi přestávalo.

Teplo jeho pokožky je tak příjemé na dotek a vlasy mě slastně hladí mezi prsty. V jeden moment mám téměř neodolatelnou chuť zatnou ruce v pěst a ztrestat je za to, že jsou tak nehorázně dokonalé. Aspoň pro mě. Navíc se z nich intenzivně uvolňuje Gutnerova vůně a stoupá mi přímo do nosu.

Usilovně se snažím nevnímat Vlčici, protože to, co teď předvádí, je až nechutné. Má ale smůlu! Je za katrem!

Nakonec se narovnám v zádech a pomalu, a značně neochotně, vynořím prsty z jeho vlasů. Neubráním se vzdechu, který je napůl slastně spokojený a napůl lítostivý, že už tahle kratochvíle končí.

Ještě než se narovná, podsunu na obličej lehkce usměvavý, neutrální výraz a zašvitořím: "Tak, myslím, že víc už pro to neudlám..."

Gunter
31.5.2014
0:28:19
Jsem napjatý jak tětiva luku. Śťastný, že mám hlavu skloněnou dolů, protože, kdyby mi viděla do tváře, tohle bych asi jen těžko vysvětloval.
Tu dychtivost.
Očkávání.
Touhu po její doteku.

Ať je to jak chce sebevražedné a sebedestruktivní, toužím po něm.

Pohne se a já zatajím dech.
Její vůně mě spoutává spolehlivěji než řetězy. Vezme do dlaně moje vlasy a já vtáhnu vzduch do plic, abych udržel sebeovládání a nedotkl se jí.
Vzdychne si.
Na okamžik zalituji, že jsem si je ráno opravdu důkladněji neučesal, aby s tím neměla takovou práci.

Jen tě češe.
Prostě tě jenom češe!
Ujišťuji sám sebe, zatímco ona zpracovává moji husotu hřívu.
Jemně. Citlivě.
A poměrně rychle.

Okouzleně držím a snažím se nezalknout její sílící vůní.
Proč dneska tak pronikavě voní?
Nějak mi to neleze do hlavy, což není divu, protože moje hlava je momentálně naprosto nespolehlivý orgán a ve chvíli, kdy mi zaboří prsty do vlasů i naprosto zbytečný.

Její dotek má v sobě něco tak mučivě sladkého, že je pro mě takřka k nevydržení. Zatnu ruce do kraje postele a zkousnu zuby. Kdybych to neudělal, nejspíš by mi uniklo zasténání. A nebo bych ji prostě popadl do náruče, bratr nebratr.
A tak jen v křeči úpím a Vlk vrní blahem.
Chlívák jeden.

Nyskel
31.5.2014
0:01:40
Je to zvláštní, vidět ho takhle... Je skloněný, téměř v mém klínu. Dívám se teď na něho svrchu.

Bezděky si vzpomenu na večery s mou nejlepší kamarádkou, kdy jsme si navzájem česaly vlasy a probíraly všechny ty holčičí věci. "Co mám probírat s tebou, Guntere Vlku?" dívám se pobaveně na ta široká záda shrbená před mocí hřebenu.

Pomalu vztáhnu ruce k jeho hlavě. Je v tom něco... nevím. Láká mě to, ty jeho temné kadeře. A zároveň si najednou nejsem jistá. Je to až příliš... osobní. Důvěrné.

Promnu prsty volné ruky a pak se konečně odhodlám.

Levou dlaní jemně podeberu vlasy pěkně od čela a pravou opatrně zvrchu zanořím hřeben. Jsou... těžké a pevné, ale zároveň hebké jako samet. Přesně takové, jaké jsem si je v duchu představovala.

Jak mi pár pramenů proklouzne mezi prsty, lehce to zalechtá. Hladí mou dlaň a jsou tak hebké. Jako sametový kabátek maminčiných svátečních šatů. Jako srst malého koťátka. Jako... Z úst se mi vydere nepatrný vzdech.

Rychle potřepu hlavou, abych se vzpamatovala. Jsem ráda, že je Vlčice za katrem. Cítím, jak se mi její vzrušení opět začíná rozlévat v hrudi. Dál ale nedojde! Nedovolím mu to!

Mé pohyby, zprvu tak jemné a opatrné, se osmělují. S hřebenem pracuju zručně a šikovně. Netrvá dlouho a z Gunterový opálené šíje spadá dolů temně hnědá, lesklá kaskáda.

"Tak, teď jsem to rozkudlila a teď ještě vytřepat tu mouku..." pronesu polohlasně a trochu lživě, protože jsem si dávalal zatraceně záležet, aby ho to netahalo. V duchu si oddychnu, že mě můj hlas nezradil. Měla jsem z toho vážné obavy.

Odložím hřeben na stůl opodál a zabořím obě ruce hluboko do jeho hřívy. Prsty pěkně zeširoka a rychlým potřesením se snažím dostat mouku z pokožky. A pak znovu.

A kdybych k sobě byla upřímná, musela bych si přiznat, že si to nehorázně užívám!

Gunter
30.5.2014
23:44:31
No, páni, ona si to normálně užívá!
A jak!


Hltám očima ten tajuplný úsměv a poslušně se sesunu na postel.
"Krutopřísná! Zamumlám ještě, ale pak už poslušně skloním hlavu dolů a zatřesu hustými tmavohnědými kadeřemi.

Cosi ve mně se tetelí napětím v očekávání jejího doteku.
Hrozně moc se tetelí.

Nyskel
30.5.2014
23:21:59
Ten pocit vítězství, když se vzdá! Je téměř opojný! I když mi mé vědomí kdesi vzadu našeptává, že mě chtěl nechat vyhrát, i tak je to víc než příjemné.

Tajemně se usmívám, s lehce přimhouřenýma očima, jako bych zvažovala, co se svým zajatcem.

"Dobrá! Sedni si na postel a pořádně se předkloň, ať ta mouka nenapadá do kožešin." zavelím rozhodně.

Sama se otočím a za okamžik už před ním stojí trojnožka od ohně, na kterou hodlám usednout já. Úplně mě svrbí prsty, jak jsem na ty jeho kadeře zvědavá.

Usednu na stoličku, s nohama zeširoka rozkročenýma, aby se měl kam předklonit, a čekám. U toho se stále vítězně usmívám...

Gunter
30.5.2014
23:16:50
Škubnu tělem, abych se protáhl kolem postele pryč z jejího dosahu, ale je rychlejší.
Zatraceně!
Vždycky je rychlejší.


Její tělo je najednou u mě a já už nemám kam uniknout. Zapřu se, abych zachytil její váhu a neplácl sebou na zem a poraženecky se jí zašklebím do obličeje.
"Dobrá. Dobrá. Tak já jdu, no....
Jsi hrozně zlá a přísná! Bojím se tě!"
Koulím komicky očima a vytahuju spodní ret do pekáčku.

Nyskel
30.5.2014
23:09:55
"Koupel počká!" syknu tiše a přikrčím se, jako bych se chystala ke skoku.

Na okamžik zaváhám. Jako by se mé vlastní vědomí snažilo dostat ke slovu, ale nemá sebemenší šanci.

Vystřelím vpřed jako šipka. Nejsem si úplně jistá, co budu dělat, až svou oběť dostihnu, ale to nutkání je prostě neodolatelné. Stejně jako u Vlčice při lovu.

Gunter
30.5.2014
23:03:10
"Pozdě? Nikdy není pozdě. Já....víš, když o tom tak přemýšlím, mně ta mouka vlastně vůbec nevadí." Uvědomím si uvědoměle a rychle couvnu až k posteli.

"Já bych možná raději zvážil tu koupel. Přece jen, stydne ti voda." Zkouším to poctivě.

Nyskel
30.5.2014
23:00:13
"Teď už je pozdě! Muhahá!" zahučím znovu temně a s hrozivým úšklebkem se blížím k němu. A aniž bych si to uvědomila, najednou jsem napnutá jak struna. Jako bych byla ve vlčím a ne v lidském. Na lovu!

Vidím svou oběť a ta se snaží zachránit. Kličkovat, vytáčet se. Ale já neustoupím. Ne!

Cítím, jak mi v žilách stoupá hladina vzrušení. Snad z lovu...

Gunter
30.5.2014
22:56:59
"No, ty moc místa nezabereš." Odfrknu pohrdavě a pak se dám na rychlý ústup. Blíží se ke mně jako bohyně pomsty s tím strašným nástrojem v ruce.
A tváří se jak válečník!
Válečník, který jde skalpovat nebohou oběť.

A vezmeme-li to kolem a kolem, ta oběť jsem já.
Prudce trhnu prdelí a schovám se za stůl.
"Já.....poslyš....asi bych ti měl říct, že jsem se ráno zrovna moc nečesal a....." Vyhrknu.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.