abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Karolina
14.9.2015
0:43:21
Venku je bílo a dokonce ani noha.
" To se nikomu ani nechce z pelechu, když vidí, jak je venku."
Pomyslím si a hned se mi vymstí, že civím kolem a nedávám pozor. Koule od Merysol se naštěstí rozplácla o moje rameno. Zasmála jsem se a žertovně prstíkem udělala ty ty ty.

Za chvilku jsme se dostali až nahoru na pokoj. My se Žirou jsme se převlékly. Rychle jsem si vlasy stáhla podle svého zvyku do ohonu na temeni hlavy. Obula jsem měkké, ale přesto pevné balerínky, které až to nevypadalo, měly vyztuženou špičku. Natáhla jsem si kamaše a k tomu ve stejné barvě i tílko. Ručník kolem krku a už už jsem chtěla vyrazit. Ještě jsem natáhla chrániče rukou, které mi chránili hlavně zápěstí a kousek předloktí.

Úderem osmé jsme vešli k Theodorovi, zdá se, že už na nás čekal. Ukloním se mírně.
" Ano, ano. Obecenstvo."

Zapátrám v jeho obličeji, jestli to snad nevadí. Nezdá se a tak se postavím kousek od něj do pevného počátečního postavení, s nohama mírně rozkročenýma a rukama sepnutýma za zády. Očima sleduji každičký pohyb Theodora. Přitom se ještě zeptám:

" Pokud nevadí, začala bych beze zbraně."

Merysol
13.9.2015
23:08:56

Snídani jsem se značnou práci narvala do sebe, ale zvládla jsem to. Ještě chvilku jsem naslouchala debatě, ale už raději mlčela.

Jelikož se blížila osmá, chtěli jsme stihnout Káji trénink a Žira se chtěla převléknout, přišel čas se do oběda rozejít. Když se Žira zvedla, tiše jsem ji následovala.

Konečně jsem se dostala na tolik vytoužený, ledový a čerstvý vzduch. Obloha byla jasná, bez mráčku a zima mě trochu štípala do tváří, i přes staženou kapucu. Natáhla jsem si své nové rukavice a sehnula se, abych udělala pár sněhových koulí a každou někomu věnovala, dávajíce si pozor, aby to snad něko neschytal do obličeje nebo do hlavy.

Za Theodorem jsme dorazli přesně na osmou a už na nás, respektive na Káju čekal. Když pronesl cosi o divácích, jen jsem přikývla. ”Přesně tak. Já budu velmi vděčný divák, protože absolutně nic neumím…”

Pán Jeskyně
13.9.2015
21:49:51
Tak již se skutečně blíží Káji tréning. Vyrazíte opět do sněhu. Nakonec tedy jdete pouze Karolína, Nysilo, Merysol a Žira. Vyjdete z hospody a vidíte nádherně modré nebe. Sníh venku vás štípe do očí. Mráz vám proniká do plic.

Vyrazili jste s dostatečným předstihem, takže vás čas nijak nehoní a můžete se kochat tou nádherou. Jen je na to trošku kosa.

Dorazíte na pokoj, kde se převléknete a vezmete si své vybavení, pak vám již nic nebrání jít dolů za Theodorem přesně na 8. hodinu, dříve nemá smysl ho otravovat, protože nejspíše učí někoho jiného.

Když v 8 hodin dorazíte do tréninkové haly, Theodor na vás již čeká. "Zdravím, tak jdem na to? Koukám, dnes bude publikum, jo? Nebo se snad tví přátelé chtějí přidat? Jen aby se neunavili, za hoďku jdou také na řadu."

Žira
13.9.2015
17:02:12
"Čekají nás zlé časy. Budem se s tím muset nějak poprat. S Nysilem to nějak zvládnu. S ním se vše snáší lépe."

Kája ještě dodá nějaké Informace o Saldebarovi. "Hmmmm, to je zajímavé, takže Saldebar, Fensalir, Co já vím, už v tom mám maglajs, každopádně, byl tady? Myslím, už někdy dřív? To ovšem znamená, že tady fakt mohl něco schovat. Třeba zrovna tu minci. A teď si pro ni šel, ale my jsme mu ji vyfoukli. Myslíte, že je to reálné?"

"Myslím, že spíš ne, na chytré a reálné věci jsou tu Kája a Nysilo, rozhodně ne já."

Potom už se začneme opět rozcházet za svými povinnostmi. "Já myslím, že bychom mohli jít, co myslíš Nysilo? Půjdeme se na Káju na chvilku mrknout a pak se půjdeme věnovat přípravě na tréning."

Když se stopař zmíní o zlatých dveřích, donutí mě to k zamyšlení. "Já vám nevím, pokud tam ty sošky byly, tak tam už určitě nejsou. Pochybuji, že by je tam jen tak nechal. Snaží se získat moc a pokud tam byl, tak by si je vzal. Nicméně, prověřit by se to rozhodně mělo."

Kája se již zvedá a jde, také se zvednu. "Tak co, jdem? Já si ještě musím dojít pro meč. A také se převléknout z tohohle oblečení. Nepotřebuji to hned při prvním tréningu zničit."

Alexander
13.9.2015
11:11:46
Poslouchám vysvětlení, ale než něco stačím sám říct, řekne to Karolína. Kývnu na její slova hlavou. "Ano.. Přesně to samé vím i já.. A skutečně onen kopec je Šedý vrch, do kterého si pak vyhloubil svoje sídlo.. Nu a pokud ten mág s neomezenou mocí je ta samá osoba jako ta, která ovládla kopec, tak je dost možné že právě on zabil ty dobrodruhy, jejichž těla jste našli uvnitř toho komplexu.... A jestli někdo takový, je takhle blízko... No, moc hezké vyhlídky to nejsou.." povím a konečně začnu i jíst.


"Tohle je opravdu zajímavé.. Je tu tohle království, za které bojujeme.. Pak je tu samozvaný král severu, a k tomu všemu je tu ještě třetí nezůčastněná strana v podobě jakéhosi bájného a všemocného čaroděje.. A všichni se perou o území, moc a bohatsví za pomoci svých armád, mezi kterou patříme i my... Jsme jen postradatelná ztráta v boji.. Cena, kterou je třeba zaplatit za "lepší zítřky". Skvělé.. " přemýšlím, když ostatní odcházejí.

Sáhnu do tašky a vytáhnu z něj šíp, který jsem si přivlastnil, načež ho podám Stopařovi. "Skol za mě nějakého jelena.. " povím s mírným pousmáním, a pak se oěpt věnuji jídlu.

Stopař Talhut
13.9.2015
10:15:57
Poslouchám příběhy o druidech, entech, železných elfech, Saldebarovi, Lady Aribeth a Šedém vrchu. Několik věcí jsem již znal. Hlavně příběhy o posvátných hvozdech žijící vlastním životem.

Bylo to dá se říci i součástí mé práce u hraniční stráže. Hlídat lesy, aby nebyli zbytečně káceny, pokud by to nebylo opravdu nutné a nějak to les neohrožovalo. Když Karolína mluví o obrovi, který střeží největší poklady vzpomenu si na jeskynní komplex a i místo, které by mělo tohle všechno obsahovat. Bylo by však moudré se tam znovu pouštět?? Ani bychom si nemohli být jistý, jestli by se tam neukázal čaroděj a ani nevíme, zda by jsme toho obra zvládli. Natož zda by dveře nebyly chráněny nějakým kouzlem, či pastí.

Když se začnou jednotlivý členové zvedat uchopím Nysila za rukáv.
"Pamatuješ na ty zlaté dveře?? Nyní asi už víme, co za nimi bylo. Možná tak jsou schované ty podivné sochy."

Nohlo to vyznít, jako bych se tam chtěl znova vydat, ale určitě ne jen v tak skromném počtu. Na tohle bychom potřebovali podporu někoho silného a zkušeného. Možná Aribeth nebo Theodora.

Potom jej pustím a vezmu do ruky svůj luk a toulec si hodím na záda.
"No asi vyrazím a zkusím něco pro řezníka ulovit. Možná zase něco málo masa za to dostaneme. Jestli se chce někdo přidat nebudu proti. Přeci jen ve dvou se to lépe táhne." Chvíli vyčkávám jestli se něco přidá a ať už ano, či ne pomalu se vydám ke dveřím a posléze i městské bráně, kterou jsme sem přišli od šedého vrchu. U boku jsou oba psi a nad hlavou lítá poštolka, které se ode mne mnoho nevzdaluje.

Pomalým rozvážným krokem se prodírám sněhem a když už jsem u brány, u které stojí pár hlídačů nastavím ruku, aby na ni mohla poštolka přistát. Jakmile to udělá potichu jí pošeptám.
"Podívej se jak to vypadá u lesa a dej mi potom vědět, co jsi zjistila." Velmi nerad bych se dostal orkům přímo do rány.

Vypustím poštolku a vyčkávám. Mezitím jsem se zeptal strážníků, jestli nemají něco na zakouření.

Karolina
13.9.2015
1:33:42
Vidím na Anglinovi, jak tomu neví hlavu ani patu a tak to přenechává nám, že si s tím poradíme stejně, jako on snaší ochranou. Pak mi dojde, že už se pomalu blíží osmá hodina a tak se začnu chystat k odchodu, když v tom začne merysol o té minci.

" Naposledy... to je fakt, to nikdo asi neví. Všechno se vrací, vyplouvá napovrch. Jen si to člověk musí umět dát dohromady. Já třeba věděla věcí, jak teď zjišťuji, ale seplo se mi to až dneska, když vás tady poslouchám. Pořád se mi vynořovalo jméno Saldebar. Ne a ne si to s něčím spojit. A vidíte, teď to do sebe zapadlo.

Elfové založili Questaqu a věnovali ji lidem. Babička říkala, že si mysleli, že budou elfové a lidé žít spolu v míru. Jenomže lidé byli chamtiví a hvozd postupně káceli, až zůstal zalesněný jen kopec. Je to šedý vrch, aspoň já si to myslím a hned řeknu proč.

Elfové se ovšem nechtěli vzdát toho kopce. Nepouštěli tam lidi. To místo bylo pro ně posvátné. Na jeho vrcholu stál posvátný dub, který byl označován za srdce hvozdu. Ale jak jsem říkala, lidé jsou chamtiví a chtějí víc a víc. Jeden theurg, Saldebar si nechával říkat, chtěl kopec pro sebe. Bylo to totiž mimo jiné i velké magické zřídlo a díky tomu by získal prakticky neomezenou moc. Saldebar pomocí lstí a úskoku zvládl kopec dobýt. Povraždil všechny elfy, kteří ho chránili i ty, kteří uctívali posvátný dub. Přežila pouze jedna elfka, jmenovala se Lady Aribeth. Ona nebyla ochránkyní hvozdu, ale byla Tyrova paladinka a zrovna byla náhodou poblíž. Když ji Duch hvozdu požádal o pomoc, vyslyšela ho. Dostala se na kopec a tam si vzala od ducha posvátný žalud, do kterého hvozd přesměroval veškerou svou moc a poté ujela. Vysadila žalud o několik mil severovýchodním směrem a tak vznikl Akadský hvozd.

Saldebar vyhloubil v nitru hory podzemní komplex, nastražil tam mnoho pastí a tajných chodeb a vytvořil si tam své sídlo. Uzavřel smlouvu se skřety, kteří se tam usídlili. Také s Gobliny a Zlobry. Ti všichni odrazovali návštěvníky a nezvané hosty. Také zajal obra, zaklel ho věčným žiivotem a nechal ho chránit své největší tajemství.

No a to se mi spojilo teprve dneska, u jeskyně to byl jen takový pocit, který ještě neměl jasné obrysy. Jak říkám, všechno se vrací a vynořuje, snad nám to k něčemu bude."


Anglino pak na odchodu zalituje, že se nemůže v jedné době ocitnout na víc místech a odchází do kovárn. Ještě mu zamávám.
" Bude rohatá helma."
Pomyslím si a pak se otočím na ostatní.

" Nezlobte se, ale bude osm, musím jít. Pokud se vám tedy chce jít se mnou, prosím, pojďme. Moc nerada někam chodím pozdě. Nemyslím si, že jsme tohle všechno probírali naposledy. Dobré by bylo si o tom každý udělat nějaký obrázek a doplnit si ho sými vědomostmi."

Přehodím přes sebe plášť a navléknu si rukavice. Rozloučím se s hostinským a vyjdu ven, buď sama nebo s těmi, kteří se rozhodli jít se mnou...

Merysol
12.9.2015
23:52:16

Příběhů se schází více a více, každý má co říct. Zatím se na mě valí neustále nové věci, tohle bude ještě horší, než jsem si myslela, že to je. Na chvilku se chytnu za hlavu, která mi začala ze všeho třeštit. Vzduch, potřebuji na vzduch. I přes to všechno sedímdál na židli a poslouchám, co kdo říká. Jestli vstanu, něco mi uteče. Nemůže to trva věčně, všichni mají povinnosti, tohle zvládnu…

Jakmile Nysilo zmíní 12 sošek a že snad tři jsme možná našli, trochu se zarazím. ”Ne, nemyslím si. Ty tři sochy v jeskyni byly prostě jen past. Představ si, že bys musel hýbat obrovskýma sochama. To ne, budou určitě menší. Něco, co dáš do tašky nebo něco…co jde nějak pobrat. Tohle by bylo moc náročné…” Ne že bych snad chtěla Nysila shodit nebo by to snad měla být odplata za to s mou pamětí, ale kdo by chtěl tahat tak těžké sochy…?

Když Karolína spustí vypravování o hvozdech a druidech, vybaví se mi několik útržků z knih, které jsme dnes v noci četla…nebo spíš prolétla. Některé z vcí, které Kája říká jsou navíc pro mě nové a knížkách jsem je nenašla…Nebo ses tam nedostala, vždyť jsi usnula ty trubko!

V okamžiku, kdy Kája pronese, že možná po nás půjde ať s mincí nebo bez ní, si ještě jednou vzpomenu na dnešní rozhovor u Lady Airbeth v kanceláři. ”No Kájo, otázkou je, jestli jsme se s mincí viděli opravdu naposledy…”

Anglino
12.9.2015
23:35:50
Jak tak poslouchám vyprávění o nějakém věšteckém snu. Sochách a magickém klíči. Přestávám se v tom orientovat.

"Ti vědmáci a ti co mají schopnosti magie se v tom vyznají vyčetli to asi ze knih.

Já v životě žádnou knihu nečetl. U barbarů je zvykem předávat si znalosti historie za dlouhých zimních večerů. Staří vypravěči vyprávějí ságy o hrdinech, o severských bozích a o historii našeho národa. takto se předávajíz pokolení na pokolení."


"Karolinko o Elfech, Entech a druidech jsem slyšel mnoho vyprávění.
Avšak o boji mágů temných pánů a kdo ví kým ještě. To mi uniklo.

Sochy amulety artefakty klíče a co ještě to mi nic neříká. Že jsi něco mněl a předal jsi to někam bez našeho vědomí je mi upřímně fuk.

Ale pokud se to týká bezpečí naší družiny tak to už mi fuk není, ale musíte mi vysvětlit co je mým úkolem."


Padlo pár návrhů kdo kam půjde.

"Karolínko i když bych hrozně rád se šel podívat na to jak bojuješ. Nemohu musím do kovárny slíbil jsem pomoci kováři, abychom měli vše vykováno včas a za rozumnou cenu.
Škoda, že se nemohu roztrhnout na tři kusy, abych mohl s karolinkou, do kovárny a na lov. Dal jsem však slovo a slovo barbara druhému barbarovi je pevnější než skála."


Pak se zeptám všech.

"Jdu za svými povinnostmi v kolik se zase sejdem a kde?"

Dojím dopiju a chvátám do kovárny.

Karolina
12.9.2015
22:30:25
Pak se rozproudí debata o tom, co se stalo Merysol v noci. Poslouchám a kdo by se na mě pozorně podíval, viděl by, že jsem bledší než kdy dřív, zamyšleně se dívám někam do rohu místnosti. V ruce sice držím hrnek s čajem, ale nejspíš o tom ani nevím. Když domluví Nysilo, rozhostí se ticho a to mě probere. Rozhlídnu se, napiju se čaje a pak začnu tiše vyprávět:

" Když jsem byla malá, babička mi vyprávěla historky o hvozdech, lesních elfech, prastarých entech a o druidech. Slyšela jsem a nejen od ní, že druidi dovedou přimět stromy, aby se hýbaly. To proto, že hvozd není jen les, hvozd je živá bytost, ale druidi dbají na to, aby spal. Náplň jejich práce je chlácholit hvozd, aby se neprobudil. Ale jakmile je v ohrožení, tak ho dovedou probudit. Pak stromy začnou ožívat a hvozd žije vlastním životem. Ve hvozdech také žijí obrovská, stromům podobná, stvoření, enti. Ti jsou velmi staří a moudří. A jsou to ochránci hvozdu. Dávno jsem to skoro zapomněla."

Chvilku se odmlčím, rovnám si myšlenky a pak pokračuji dál:

" Víte elfové, kteří se narodili s černou špičkou ucha, byli většinou zavrženi nejen rodinou, ale i celým klanem. Ze zoufalství prchali do měst, kde se z nich stávali žebraví elfové., kteří si uřízli svou černou špičku ucha. A to jen proto, že se říká, že přinášejí hvozdu neštěstí. Jen několik z nich mělo větší štěstí. Ti si svou černou špičku ucha neuřízli a později se spojili a založili takzvané železné elfy. A protože neměli vlohy k magii, jako ostatní elfové, naučili se bojovat.

Kdysi dávno jeden král, myslím, Ferdinand nebo tak nějak, měl vážný problém s kouzelníky, kteří proti němu začali vést válku. Tak král požádal o pomoc železné elfy. Jelikož většina těch kouzelníků byli elfové, tak to bylo velmi snadné přesvědčování. Železní elfové se totiž chtěli pomstít za to, co trpěli. Za pomoci železných elfů král vyhrál a zachránil tak mnoho lidí.

Já už tyhle babiččiny pohádky skoro zapomněla, teď se mi to všechno vybavilo."


Přestanu povídat a podívám se po ostatních.
" Nejspíš si myslí, že jsem si to vymyslela. Jenže... to o tom Simplicusovi, prvním králi severu. To je taky od babičky, ale asi to pohádka nebude. Byl mocný mág, sjednotil malá království a porazil Imperium. I dračí jezdce znám z vyprávění. Jako malá jsem si představovala, jak letím nad krajem... jak to je dávno. Sochy? No ano, měj socha, ale už nevím kolik, asi tedy dvanáct. Jak byly velké? To by mě zajímalo. Asi moc ne, když je přemisťoval. Třeba byly malé... malé? Malé sošky? Cože?!?"

Trhnu sebou, až se trošku čajem poleju. Právě v té chvíli říká Nysilo o minci, že je klíč. Podívám se na něj udiveně.

" Takže my jsme měli náhrdelník a minci. A my jsme se toho takhle zbavili? Třeba po nás ani nešel nebo po nás půjde i bez těch artefaktů."

Jsem trochu jiná, bledá, spíš překvapená nebo zaskočená. Automaticky k sobě přitáhnu svůj bágl a kouknu na Anglina. Je tady, můj ochránce. Usměju se. Vzpomínky se na mě valí jako lavina. Začíná se mi skládat obrazec. Taková podivná mozaika...


Nysilo z Nortree
12.9.2015
17:34:45
"Vidím, že jsem zase řekl jen půlku informací, takže znovu a lépe."

"Saldebar žil před mnoha tisíci lety. Alespoň co je v knihách zapsáno. Saldemar byl mocný Theurg. Vytvořil spoustu artefaktů... Nejznámější je 12 soch. Každá má určitou schopnost, ale dohromady je to velmi mocný artefakt. Na tom teď nesejde. Důležité je, že si chtěl podmanit všech 9 kruhů pekel. Nejspíš mi nerozumíme. Jednoduše řečeno, chtěl být silnější než bohové, ale to se mu vymstilo a zůstal uvězněn v pekle jednoduše řečeno. Ale asi po sto letech se dostal ven jako temný mág. Byl hrozbou pro celý svět, dokonce i pro moudré draky, kteří nakonec usoudili, že sami na něj nestačí a že spojí síly s člověkem, elfem a tak podobně. Očarovali hrstku vajec, aby se vylíhli jen v rukou vyvoleného. No a díky tomu vznikli Dračí Jezdci, který po náročně dlouhých 200 let s ním bojovali, až nakonec byl poražen. Od té doby po něm není žádný záznam. První zmínky o Fensalirovi se objevili až o 500 až 1000 let později. To nikdo přesně neví. Chci tím říci, že kdyby Fensalir byl Saldebar, znamenalo by to, že by ovládal povolaní Theurga, mága i čaroděje a sám by zlikvidoval celé město a ani by nepotřeboval železné elfy. Takže tyhle legendy mi přijdou nevěrohodné. Podle souboje jak mi Jaryk popisoval a kouzla jaká použil, by bez problému porazil celou naší družinu. Ale celé město určitě ne. Saldemar se svými artefaktmi ale ano."

"Těch 12 sošek, nemohli 3 být ty co jsme potkali v jeskyni? Pokud Fensalir je skutečně Saldemar, možná ztratil svoji moc, a možná kdyby získal všech 12 mohlo by mu to navrátit jeho moc. A když získá klíč do kruhů 9 pekel, zvládl by pak porazit velkého pána a vrátit se jako nesmrtelný podobně jako Lady Aribeth... měl bych navštívit knihovnu a ověřit si to než se o to podělím s ostatními."

Odmlčím se a na moment se zahledím do prázdna jako bych se zamyslel jako senilní stařík co zapomněl o čem chce mluvit. Pak pokračuji.


"Ta mince byla vlastně klíč do kruhů devíti pekel. Je to složitější a nechtějte po mě, abych vám vysvětloval, co to všechno znamená. Kdyby se tam dostal, je to hodně zlé. Důležitý je, že to nezískal. Včera jsem to předal mistru Onyxovi. Když jsem se dověděl co to je, chtěl jsem to zničit. Jenže takový předmět je chráněn mimozemskou silo. Onyx odstíní magii která ta mince vyzařuje a postará se aby ji nikdo nenašel. Věřím, že se o to postará mnohem lépe než my a tím pádem, nemá Fensalir důvod se s námi seznamovat osobně. Omlouvám se, že jsem udělal rozhodnutí za vašimi zády. Neměl jsem sice moc na výběr, ale mohl jsem vát to aspoň sdělit u večeře."

Merysol
12.9.2015
12:46:15

Nysilo a Žira postupně začnou doplňovat další informace a já se pomalu pouštím do přinesené snídaně. Nějak ani nevnímám, co vlastně jím, protože jím vážně jen z nutnosti, aby se mi pak neudělalo zle.

V okamžiku, kdy Žira zmíní Fensalira a Saldebara, ozve se Alexander a nechápe, proč jse Žira zmiňuje.

”Protože se začalo proslýchat, že se Fensalir vrátil. A nejen to. V té jekyni, kde jsme našli Jaryka bylo něco, co Fensalir chce. Zlatá mince a ne jen tak obyčejná. Je to klíč. Víc by ti o ní řekl Nysilo. Každopádně, nemáme na krku jen problém se Železnými elfy, ale i s čarodějem a jeho mincí. Ta mince se nesmí dostat nikomu nepovolanému do ruky.”

Dnes ráno nosím jen samé zlé zprávy. Kéž bych tak měla lepší….

Alexander
12.9.2015
11:35:22
Na pokoj dorazím snad jako poslední, možná jen před Zar´farrem… Ostatní už většinou i spí, a tak nikoho nebudím pozdravem. Katanu si od postele opřu o skříň, a sednu si na postel, načež se převléknu do věcí, které nosím v létě, a které teď slouží na spaní. Na stůl si ještě položím jednu dýku. Druhou si dám už ze zvyku pod polštář a lehnu si. Po chvilce už je slyšet jen tiché a pravidelné oddychování.

Ráno se probudím docela brzo, a jako jednomu z mála se mi i chce z postele, jelikož je mi docela zima i pod dekou, takže se rychle převléknu do svého normálního oblečení. “Páni co bych bez něj dělal.. Hmm.. Venku je sníh.. Rozhodně lepší než déšť.. Sníh alespoň tlumí kroky… A změkčuje doskoky..“ uvažuji když jdu po schodech dolů. Venku potkám Karolínu, které věnuji milý úsměv. “Ale.. Tak nejsem sám kdo ráno něco dělá… „ udělám k ní pár kroků. “Hezké sněžné ráno… Zrovna do tebe bych nečekal že si ráno zacvičíš.. Za to máš můj respekt.. „ povím jí mile, když se mírně protahuji, ančež se pomalu zrychlujícím poklusem rozběhnu do města, kde se poklus změní v běh.

Po běhu dorazím zpět do kasáren, a po vzoru ostatních si otřu obličej a ruce pomocí čerstvého sněhu. Dojdu si ještě do pokoje kde si vezmu zbraně, a vydám se za ostatními do hostince, kam dorazím chvilku po Anglinovi. “Dobré ráno.. „ pozdravím s mírným pousmáním. Evidentně mám o dost lepší náladu než včera při večeři. Posadím se ke stolu k ostatním, a Nysilo zrovna nabízí Stopařovi přivýdělek u řezníka. Pak začne vyprávět Merysol co se jí zdálo, a Nysilo se to snaží vysvětlit, načež najednou z ničeho nic začne Žira mluvit o Fensalirovi a Saldebarovi. “Ehm.. Asi jsem přišel o něco důležitého… Cože s tím vším mají ti dva společného? Nebo proč se o nich, nebo vlastně podle toho co říkáš tak o něm, zmiňuješ?“ zeptám se nechápavě Žiry, než do té míchanice přidám ještě to co vím já.

Žira
12.9.2015
0:08:12
Když Merysol vypráví svůj sen, napjatě poslouchám, přestože jsem to již jednou slyšela. Stále na to musím myslet. "Kéž by tu byl můj mistr, ten by přesně věděl, co to znamená."

Nysilo její vyprávění doplňuje a dovysvětluje jiné věci. "Myslím, že spojitost mezi Fensalirem a Saldebarem je také vcelku důležitá." Říkám Nysilovi a hladím ho u toho, nyní po zádech. "Já řeknu, co dám dohromady, ať si odpočinou tvé hlasivky, ale pak budu potřebovat, abys mě doplnil, neumím tak dobře vyprávět jako ty."

"Aribeth prý tvrdila, že Fensalir si dříve nechával říkat Saldebar. Nicméně poslední zmínka o Saldebarovi je před 1000 lety, kdy ho prý podle legend definitvně porazili dračí jezdci. Zatímco první zmínka o Fensalirovi je před 500 lety, kdy vedl válku s elfy.

Tohle bylo velmi ve zkratce, víc důležitých informací mě teď ale nenapadá."


Rozhlížím se po ostatních, zda jim to třeba něco neřekne.

Stopař Talhut
11.9.2015
19:21:09
Vysedávám a poslouchám otázky Karolíny na Merysol, proč je tak smutná a unavená. Očividně jsem si toho moc nevšiml, což by bylo divné, nebo je mi to v větší části jedno. Starosti druhých pro mě nikdy nebyli moc důležité. Ne od té doby. Starosti druhých znamenalo starosti pro všechny okolo.

Když se Merysol pustila nakonec do vyprávění došlo mi proč to tak vždycky je.

Nysilo řekl, že ráno potkali Jaryka s řezníkem. Mluvil o tom, že Jaryk se nemůže jako lovec už živit a řezník by potřeboval nějaké to maso s tím, že by to pro mě mohl být dobrý způsob si něco přivydělat.
"To by neměl být velký problém. Beztak jsem se chtěl už podívat za hranice města. Navíc můžu pořádně vyvenčit Gura s Girou. Ve městě se už beztak začínám dusit." Odpovím mu. "Navíc budu mít šanci zjistit jak jsou na tom moji pronásledovatelé. Jestli mi jsou stále v patách, či před zimou ustoupili a stáhli se zpátky. Ale tomu bych moc nevěřil. Oni se jen tak nevzdají toho mě zabít."

Ponořil jsem se do myšlenek, ze kterých mě vytrhl Nysilo, když se opět pustil ke slovu se svými možnostmi.
"Ani by mě nepřekvapilo, kdyby král severu hledal takové spojence. Jistě by to nebyli jediný spojenci, které by mohl na svou stranu zlákat za vidinou zisku. Pro takového člověka je potom oslabený spojenec dobrou kořistí jak si potom zajistit totální moc nad všemi." Na chvilku se odmlčím a trochu upiji ze své sklenice mléka.
"Na knihy moc nejsem. Ty bych nechal vám knihomolům. Pokud bude potřeba můžu vždy ráno a k večeru vyslat poštolku na vzdušný průzkum, abychom zjistili, jestli se sem něco neblíží."

Chvilku ještě sedím s ostatními a čekám i na jejich reakce. Ale vidina chvilky venku je opravdu lákavá a nerad bych ji oddaloval. Každopádně tu zůstanu než se všichni rozejdou ke svým věcem.

Nysilo z Nortree
11.9.2015
19:01:54
Merysol dovyprávěla a stejně tak jako Žíra očekávala, že k tomu něco dodám.

Nevím co bych k tomu dodal. Podle tvého snu nebo vize chceš-li, to vypadá, že přijdou Železní Elfové, protože ti mají černou špičku ucha. Mají tu moc, že jsou imunní vůči magii a navíc umí otočit magii ve svůj prospěch. Prostě největší nepřítel všech kouzelníků a bytostí, co ovládají magii. Jako dnešní inkvizitoři, ale silnější.

Mimochodem, Theodor je inkvizitor. Proto jsme měli někteří divný pocit v jeho blízkosti...

No ale zpátky k tomu snu. Strom by mohla být armáda včetně kouzelníků. Druhý strom nějaký spojenec o kterém nevíme. A proč když vyhráli zezlátli? Netuším. Celkově oho moc nevíme. Jistě jste postřehli, že se sešlo hodně mocných bytostí na jednom místě. Onyx, Theodor, Lady Aribeth, Hugo... To jen co vím. Myslím, že už je tu delší dobu rozehrána partie o které nemáme ani páru... Ale vypadá to, že naše družina rozhodne o tom, která strana vyhraje bitvu. Dobro či zlo? Otázkou je, co je dobro a co zlo. Nic méně Lady Aribeth o tom ví a nejspíš to už řeší s dalšími mocnými. Nejspíš si nás brzy zavolají a budou mít pro nás úkol. Proto by možná bylo lepší si vše potřebné nakoupit už dnes kdybychom byli nuceni rychle odejít z města...

Mě by třeba zajímalo, proč by na nás Železní Elfové útočili? Neměli by vůbec existovat. Že by se formovali po stovky let proto aby mohli vyjít ven ze stínu aby zlikvidovali všechny bytosti co disponují magenergii? Nebo Král Severu se s nimi spojil? Divný.

A co dál? Navštívit Aribeth, Onyxe a zeptat se jich, nebo raději se zabořit do knih a najít něco vlastní informace? Nebo to nechat být ať se starají ti mocní. Co si o tom myslíte. Poraď te mi. Každý názor nebo myšlenka může být důležitá."
vyzval jsem všechny ať se zapojí do diskuze. Možná sem velitel, ale nechci dělat rozhodnutí sám.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.