abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
16.9.2015
0:09:53

Posadím se stranou, abych nepřekážela a zároveň hezky na Káju viděla. Theodor ji nejdříve řekne, ať předvede něco na figuríně a pak začnou bojovat spolu. Na oba dva obdivně koukám. Theodor je zkušený a to, že je ikvizitor mu nahrává do karet. Ale Kája si taky nic nenchá líbit a je hezky mrštná. Je vážně úžasná!

Když ji pak Theodor řekne, aby na něj seslala nějaké kouzlo, nejdřív se trošku zarazím, ale jakákoliv pochybnost byla stejně rychle rozptýlena jako Kájino kouzlo. ”No páni…” zašeptám tiše. Když nakonec řeke Káje, že by ji viděl rád ještě jednou, rozhlédnu se kolem sebe. Uf, kdy vlastně Žira a Nysilo se začali chystat? Ani nevím… Z mého úžasu a obdivu mě vytrhne Theodor, který nic proti mé přítomnosti na tréninku nenamítá a zároveň jedním dechem dodává, že šetřit mě rozhodně nebude. Hm, nebyl byste první ani poslední… Trochu pokrčím rameny a souhlasně kývnu, ale nic neřeknu.

Theodor nás nažene do jiné místnosti, ještě nám vysvětlí proč jsme zrovna v téhle místnosti a pak se od řeči dostane k činům. Theodor se po mě vrhne jako první a já jediné, k čemu se zmůžu, je začít uhýbat. ”Sakra, já žádnou zbraň nemám…!” postesknu si, když se po pár vteřinách ocitnu na zemi, ani nevím jak. Jedn doufám, že jsem si nezakopla o vlastní nohy…

Absence zbraně mě ovšem neomlouvala, takže se narychlo snažím vybavit si něco z toho, co předváděla Kája a uplatnit to, abych se v boji udržela alespoň o něco déle, ale jakožto člověk, který se nikdy nepral, tedy alespoň co si pamatuji, začínám odpadávat velmi rychle. Nejraději bych to vzdala, ale je mi jasné, že to u Theodora nehrozí a tak se snažím, jak mohu.

Ten trénink se mi zdá nekonečný, ale přece jen vymezný čas nakonec vypršel. Na chvilku se zřítím podél stěny a mám dost. Jo, teď vážně musím vypadat o dost lépe… Když se zase vyšplhám na nohy, začnu toužebně myslet na noc, kdy se odpotácím do postele. Dnes mi vážně nespavost nehrozí…

Žira
15.9.2015
22:28:40
Theodor po nás chce, abychom šli cvičit jinam. Říká to dost neurvale, nicméně již jsem na jeho způsoby zvyklá. Pouze ze stojanu na zbraně popadnu kopí a jdu za ním.

Když trénujem, Theodor se chová skutečně krutě. Jakmile první ze všeho zaútočí na Merysol, na chvilku skoro zapomenu, že je to Theodor, že by jí nikdy neublížil a prudce se vrhnu před něj. Štítem odrazím jeho útok a rozeženu se po něm mečem. "To je dobře, nepřítel nás také šetřit nebude."

Tréning trvá dvě hodiny a na mě je vidět, že v boji jsem skutečně spokojena. "Jo jo, boj, to je moje. A navíc s Nysilem po boku, to je prostě úžasné." Čím krutější Theodor je, tím víc si to užívám. Čas od času na něj i něco sprostě křiknu. V zápalu boje se to toleruje.

Samozřejmě, že nám ukázal, že kouzla jsou nám proti němu k ničemu, nic jiného jsem ani nečekala, ale pevně věřím, že Nysilo se díky tomu naučí obejít inkvizitory.

Když skončíme, teče ze mě pot, ale i tak jsem spokojena. Když koukám na ostatní, také jsou pěkně zpocení. "Jak je Nysilo mužný, když mu stéká pot po čele. Ten je ale sexy. Hmmmmm, už se mě zase zmocňuje vzrušení. Jestlipak si zase zopakujem dnešní noc? A ráno. Hmmm." Zdá se, že se tvářím jako bych byla myšlenkami mimo, možná i trošku přihlouple.

Pán Jeskyně
15.9.2015
22:05:45
"Žira, Nysilo"

Jakmile Karolína odejde, Theodor se otočí k vám. Nejprve promluví k Merysol."Jestli se chceš přidad, klidně, ale nepočítej s tim, že tě budu šetřit jen proto, že si taková křehká květinka. To platí i o tobě." Dodává směrem k Nysilovi. "Tak do toho vy slečinky, pochodem vchod." řekne a odchází. Očividně máte jít za ním. Přejdete přes halu, před sebou vidíte Karolínu s Mayou zacházet do jednich dveří. Vy jdete hned vedle.

Objevujete se ve střeně velké místnosti, která je naprosto prázdná. "Tak stůjte. Sme tady. V týhle místnosti může kouzelník kouzlit a nemusí sahat do své vlastní energie." To nemusel zmiňovat, Nysilovi je to jasné okamžitě, tato místnost je přesycena magickou energií.

"Tak se ukažte slečinky!" Zvolá a okamžitě se s taseným mečem vrhá na Merysol.

Tréning probíhá v podobném duchu, Theodor se k vám chová jak k lůze, ovšem nezapomene uznale pokývat hlavou, jakmile uděláte něco dobře. Pokud na něj Nysilo vyzkouší nějaké kouzlo, ukáže, jak kouzlo dovede zneškodnit, otočit vůči sesilateli a nebo dokonce vůči komukoliv jinému. Dokonce když Nysolo sešle kouzlo rychlost na Žiru, zvládne ho přesměrovat na sebe.

Když skončíte, ještě vás nepustí. Otočí se na Nysila a ptá se: "Tak co, čáryfuku, líbil se ti skutečný boj? Rád bych tě viděl ještě jednou, tentokrát na spíše teoretické hodině. Můžeš se domluvit s tou vaší druhou čáryfučkou. Jak že se to jmenuje? Však víš, ta blondýna, co tu byla před chvilkou. Jako víš co, neříkej jí to, ale ona je fakt dobrá. Sem docela rád, že je ve vaší skupině. Každopádně, rád bych vám řekl něco o inkvizitorech, znáš to, sme pěkní bastardi. Inkvizitoři, jakmile se vydají na lov nějakého kouzelníka, tak ho prostě dostanou. Tak doufejme, že tudle tradici přerušíte."

Žira
15.9.2015
7:55:05
Z Karolíninýho tréningu jsme viděli pouze boj beze zbraně, pak jsme se s Nysilem připravovali na náš tréning kousek stranou. Vždy jsem koukla, jak to Káje jde. Theodor na ni byl chvílemi trošku zlý. "Přeci jen to není bojovník, nemusí to umět bez chyby, stačí ubránit se."

Pak, Když Kája skončí, nastupujem my."Dobré jitro, nebude vadit, když se přidá Ještě Merysol? Také by měla být obeznámena s tím, jak bojujem." Zeptám se Theodora. Pak ještě mrknu na Káju, která je zrovna na odchodu. "Tak si to užij, Kájo. Uvidíme se později."

A my jdem vyzkoušet, co jsme se stihli naučit za půl hoďky. Nejprve se rozcvičím pouze s mečem sama, pak si vezmu štít a jsem připravena na vše.

Karolina
15.9.2015
1:18:14
Podívám se na figurínu a přikývnu. Předvedu několik ran na solar a do krku, pak i kopy do hrudníku a na závěr sérii prudkých a krátkých ran, mířených do žaludku, boku a pak i na ledviny.

Theodor stojí a nic, jen kouká. Když zastavím a podívám se na něj, vyzve mě k útoku na něj. A abych si snad nemyslela, že si dělá legraci, ožene se po mě štítem. Jenže já nečekán na dopad štítu, udělám dřep a po výskoku začnu bojovat. Nějaké řvaní mě nezajímá. Jenže když už se mi zdá, že ten řev je dost nesnesitelný, najednou zarazím jako svíce, zařvu z plných plic něco nesrozumitelného a udělám několik hvězdic v rychlém tempu tak, abych se dostala za mistra. Nebo ho donutila se otočit. Něco se mi daří podle představ, něco ne. Když Theodor boj zastaví, udýchaně se ukloním, ale i při tom stále udržuji oční kontakt.

Pak vezmu meč a probíhá trénink se zbraní. Ani nevnímám přátele, natož čas. Jen se snažím vstřebávat rady a pamatovat si místa, která mi Theodor ukazuje. Kam seknout, kam bodnout a kam udeřit na plocho mečem. Nakonec chce, abych na něj vyslala kouzlo. Chvilku se zdráhám, přeci jen to nejde zastavit jako čepel meče.

Mistr však trvá na svém a tak se postavím asi na půl místnosti před něj a kývnu. Stojím rozkročená a ruce mám za zády. Chvíli se dívám soustředěně na Theodora a přitom se mi v pravé dlani začne dělat ohnivá koule. Pak najednou kouli hodím, ale ne na něj, asi metr od něj. A pak pošlu ještě jednu, ale na druhou stranu. Obě dvě kouzla mi zrušil. Jedno dokonce poslal na figurínu, ale před ní kouzlo zrušil.

Podívám se na svůj meč, odložený kus ode mě a ten se posléze vznese a přistane mi v dlani. Zastrčím jej do pochvy a ukloním se.
" Bylo mi ctí, mistře. Velice ráda se ještě s vámi sejdu, pokud si na mě uděláte čas. A teď mě omluvte, mám domluvenou hodinu s Majou."

Pokud tady ještě někdo z našich zůstal, dojdu k nim a usměju se.


Pokud dávno všichni odešli, jdu za Majou rovnou od mistra.

Pán Jeskyně
14.9.2015
23:19:46
Karolína

Theodor tě již očekával. "Ale jistě, chceš začít beze zbraně, budeš bojovat beze zbraně. Nejprve mi prosím ukaž tady na figuríně, co umíš, stačí jen pár úderů, kopů, chvatů nebo cokoliv, co používáš." ukáže na figurínu, která má i ruce a nohy, takže se dá docela snadno představit, že je to člověk.

Když předvedeš, co umíš, říká: "Stačí a teď do mě." a stojí proti tobě plně vyzbrojen v plátové zbroji s mečem a štítem. Ohnal se po tobě štítem a zastavil centimetr před tvou tváří. Bojujete spolu, a on ti u toho vysvětluje, jak a kam udeřit, kde má která zbroj slabá místa, jaké má výhody a nevýhody.

Potom přejdete na boj se zbraní. Probíhá to víceméně podobně. Jen ti vysvětluje, kde jsou díry ve zbroji, kam se vejde čepel a podobně.

Potom, to už do konce zbývá jen chvilička, ti řekne, ať na něj sešleš i nějaké kouzlo. Pokud to uděláš, předvede ti, jak ho neškodně rozptýlí do vzduch i jak ho zvládne přesměrovat na někoho jiného.

"Tohle je věc, na kterou si vy čáryfukové musíte dávat sakra bacha. Inkvizitoři jsou parchanti. My všichni jsme parchanti. Ale já jen mám respekt a trošku i strach z magie. Ostatní vás pronásledují a nedají si pokoj, dokud bude jediný kouzlící. Magie samozřejmě je nebezpečná, ale mnohdy praktická. Dnes již nemáme čas, ale rád bych tě viděl ještě jednou. Tentokrát jen na pokec, pokud by nevadilo. Vysvětlil bych ti pár principů, jak mi inkvizitoři pracujem, abys do toho pronikla a mohla jsi proti nám bojovat a nebo se před námi třeba i skrýt."

Theodor byl velmi zlý mistr, neustále na tebe řval, nicméně, vybičovalo tě to k mnohem lepším výkonům. Vždy poznal, když už to je moc a přestal. A jakmile jsi něco zvládla dobře, nezapomněl pochválit.

Žira
14.9.2015
22:37:36
Jdem s Kájou. Nejprve se stavíme na pokoji, tam se v klidu převléknem. Tentokrát nijak neřeším, před kým se převlékám. Svléknu si své krásné, nové oblečení a místo tohi si opět obléknu svou starou koženou vestu a kožené kalhoty. Připnu si opasek s tesákem, štít přidělám na záda a meč také. Nic víc nepotřebuji.

Po cestě dolů potkáme ještě Alexandra. "To se zeptej tady Káji, jestli jí to nevadí." Usměji se na Alexandra. ¨

Když sejdem dolů, Theodor už Káju očekává. "Zdravím kapitáne, jen se v rychlosti mrkneme, ať vidíme, jak to Káje jde."

Chvilku Káju sledujem a pak mi Nysilo naznačí, abych šla s ním kousek stranou, tak jdu.

Nysilo z Nortree
14.9.2015
20:36:52
"Sejdeme se tady na obědě v Jednu." Odpověděl jsem Anglinovým směrem.

"Pokud by se náhodou lov protáhl, tak večeři se sejdeme v 7-dum jako včera." řekl jsem stopařovým směrem.

Chvíli nato co Anglino odešel se zvedla Karolína, že jde na trénink s Theodorem a nabídla nám se připojit. Žíra, Merysol se k ní připojili a já také.

"Ostatně tam máme stejně namířeno."

Venku Merysol každému věnoval po jedné kouli. Nic jsem ji na to neřekl a jen se na ní usmál. Byl jsem rád, že už je jí líp.


************


Otočili jsme se v kasárnách. Tedy o točili... Holkám to chvíli trvalo než se připravili. Počkal jsem na ně před pokojem a pak vyrazili za Theodorem.

Zrovna se k nám připojil i Alexander... Theodor nás již očekával. Chvíli se díváme jak Karolína bojuje s Theodorem beze zbraně i s ní.

Pak vyzvu Žíru abychom šli stranou...

Zar´farro
14.9.2015
17:27:59
Chtělo se mi spát moc spát, ale něco mně pořád budilo. Nakonec jsem natáhl nohu a přišlo rychlé probuzení z polospánku. Bylo to studené a mokré a vůbec se mi to nelíbilo.

Byla mi zima. Popravdě ani nevím co mě přesně vzbudilo, ale kdybych to věděl, měl bych tomu poděkovat, jinak bych asi umřel na podchlazení.

Je pravda, že kdyby jsem neměl tak moc mokrou nohu asi bych tam zůstal ležet. Byl jsem celý ztuhlý, prokřehlý a pomalu jsem se nemohl hýbat. Ale to nebylo nejhorší, začínala se do mně dávat příjemná únava a kupodivu mi začínalo být i teplo. Jen ta mokrá noha mně donutila otevřít oči.

Znovu jsem měl pocit, že jsem mrtvý. Viděl jsem pouze šedivou barvu a sám se nemohl pořádně hýbat. Po chvíli se mi povedlo potlačit vlnu panického strachu, a i přes zbytkový alkohol v krvi jsem se pokusil zamyslet. Ale zbytkáč v krvi byl silnější a já se v panice pokusil sebou zmítat.

Naštěstí se mi povedlo prorazit ledovou krustu a vrstvu ztuhlého sněhu. Do mého kokonu ve sněhové závěji vniklo světlo. Avšak spolu s ním i ledový vzduch a čerstvý prašan. Znovu se mě zmocnila panika, ale asi je kvůli ní se mi povedlo se ze závěje tak nějak dostat.

Alkoholové opojení bylo pryč spolu se zbytky tepla, které se mně držely, a nahradilo je ostré zimní slunce, studený vítr a kocovina.

"Musím rychle do tepla, jinak tu umrznu." ...
" A mam hlad." ....
" Sakra mě bolí hlava." ....
" Kde mám věci." ...
"Asi půjdu do hospody." ...
"Tady jsou, je to dobrý mám všechno." ...
"Opravdu jsem na nic nezapomněl?" ...
"Asi ne, a když tak se pro to vrátím. " ...
"Kurňa to je zima."


To vše mi postupně proběhlo hlavou, než jsem si sebral věci a odešel od místa, kde už si smrťák brousil kosu.

Pokusil jsem se co nejrychleji dostat zpět do hospody, vzal jsem to co nejkratší cestou, nevěděl jsem jak dlouho vydržím na nohou a věděl jsem, že mám silnou hypotermii.

Dveře od hospody jsem otevřel nejjednodušším způsobem, prostě jsem do nich narazil čelně, stejně jsem nic, žádná bolest, žádné výčitky. Ani krev mi netekla, tak podchlazený jsem byl.

Uvnitř v hospodě už všichni debatovali. Byli tu prakticky všichni, tedy ti co jsem je včera viděl.

Hahoj, nehehejte he hušit. Prohlásím a směřuji si to do kuchyně. Jakmile dosáhnu úrovně baru, začnu si sundavat promrzlé svršky, některé z nich jsou tak zmrzlé že je spíš lámu.

Předpokládám, že si mně jak hostinský, tak ten co tu vaří všimli, ale je mi to jedno. Hledám jakoukoli velkou nádobu, džber nebo něco kam dám vlažnou vodu. Musím se pomalu ohřát, ale hlavně pomalu.

Když si konečně sundám i zbytek svého oblečení zjistím štastnou zprávu, žádná z mých končetin není černá a tudíž mi neupadne. A to ani prsty, ne že by to nějak vadilo, přece by mi dorostly, ale je to nepříjemné.

Hostinský i jeho pomocníci evidentně pochopili o co se snažím a odvedli mě do pokoje kde už na mě čekal velký džber plný lehce studené vody.

Mvoc dekhuju, mohl byh sehm dohstat thochu hojké vohdy phosím? Já byh si hí sem pomahlu prihlíval díhky. Pokusím se poděkovat a rozpliznu se do studené vody.

Nehorázně to bolí, jak se mi krev postupně dostává do končetin a do všech ostatních částí těla. Potichu trpím a poslouchám o čem se zbytek skupiny baví.

Netrvá to dlouho a hostinský mi přinese moje věci, rozloží je aby mohly pořádně schnout. Znovu se mu pokusím poděkovat když odchází a znovu se zaposlouchám. Naruší mi to poslíček?/sluha?/děvečka? s džberem horké vody a naběračkou. Poděkuji i jí a vezmu si naběračku do svých rukou. Velmi pomalu si ohřívám svou lázeň, když si všimnu, že mi tu hospodský nechal panáka rumu.

"Je to hodný člověk." Pomyslím si a znovu se zaposlouchám. Sice vše přes stěnu neslyším, ale obrázek si udělám a pochopím když odcházejí. Já se od sud asi nějakou dobu nehnu, musím rozmrznout.

Hodím do sebe ruma a přileju další naběračku horké vody. "Je už můžu hýbat palcema."

Alexander
14.9.2015
17:24:06
Ještě pár minut sedím v hospodě. Dijídám snídani a dopíjím, přičemž pozoruji svoje okolí. Bohužel se toho neděje tolik co včera, takže moc detailů vnímat ani nejde. "Hmm.. Tamten tu vysedává každý večer.. A každý večer pije i jí pravou rukou. Levou bude mít pochroumanou... Někdo mu jí nehezky zlomil.. Nebo mu ji stpíše nikdo nebyl schopen dobře spravit... Hmm.. Kam říkali že to jdou? Na trénink? No.. Možná by nebylo od věci se kouknout co kdo umí..." odložím příbor, vstanu a vezmu si svou katanu. Loučit se nemám s kým, protože Paul je zrovna někde v kuchyni.

Do kasáren doju zrovna když všichni míří k Theodorovi. "Nemám co dělat, tak se taky kouknu co děláte.. Pozorovatelů není nikdy dost, že?" pousměju se a vejdu s nimi dovnitř. Kývnu hlavou na pozdrav, a stoupnu si někam opodál, abych nepřekážel.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.