abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Stará Říše ::
družina
stránkovat po:  
 

Meibilo
7.12.2016
21:38:52
Lidský svět
Při Abaddonově počítání našich mágů se usměju, protože šest mágů je opravdu síla, se kterou se musí počítat. Z dalších úvah mně vytrhne Krag, který přijde. Pomyslím si,,Takže skřeti přišli sami. Alespoň je nebudeme muset nanhánět po lese."Poté vyjdu za Abaddononem ven.

Jen co přijdu ven, tak si stáhnu kapuci před dotírajícím deštěm. Poté si zavolám nejbližšího průzkumníka a řeknu,, Chci, aby jste se dostali na druhý břeh řeky k lesu je mi jedno jak, ale nejlépe by bylo nepozorovaně. Jen co se tam dostanete, tak čekejte na můj rozkaz k útoku. Pokud se k nám skřeti přidaj, tak se vraťte. Nenechte se zabít." Prohodím ještě, ale to už odcházím za Abaddonem. Při jeho řeči ke skřetům nic neříkám, pouze postupně zatínám a povoluji ruku na jednom z mých mečů a čekám na reakci skřetů

Gwyllion
7.12.2016
19:43:22
Když jsem nakonec zcela osaměla a byla si jista, že mě již nikdo rušit nebude, na okamžik jsem se vrátila do své lidštější podoby. Přece jen se zdálo, že dnešní noc se nikdy nepřelije v úsvit. Zvláště kvůli tomu, co jeden jediný plán rozpoutal za řetězovou reakci v činech každého z nás, kdo dlouho, pradlouho, obýval Devastopol. Lehce unaveně jsem vydechla. Nicméně i tak v mých očích chtě, nechtě, probleskly plamínky, jež se nakonec začaly komíhat na konečcích prstů mé pravé ruky. Chvíli jen čiperně plápolaly, než začaly lehce vypouštět kouř jakoby páleného papíru či pergamenu, přičemž se z drobných plamínků nejprve vynořoval spálený nečitelný kus jakéhosi „záznamového archu“. Čím víc kouře přibývalo, tím víc se papír obnovoval, přičemž opět kouře začalo ubývat a v prstech mi již tančil samotný neporušený, neponičený vzkaz, který mi byl bohatým žabákem v Aréně zanechán. Mlčky ho otevřu s notnou dávkou zvědavosti a zkoumám, co mi starý přítel zanechal za tajemství.

Zbylý čas utekl už jako voda v řece. Ani jsem se nenadála a už jsem mohla pomalu kráčet na místo určení. Jelikož jsem toho mnoho nenaspala, díky vedlejším aktivitám, byla jsem na místě setkání z vybraných účastníků očividně jako první, a tak jsem měla skvělou příležitost vidět i relativně slyšet celou scénu, jež se děla u brány. Asi si mě zprvu Azmak se synem a dalšími vojáky nevšiml, když jsem stála ve stínu podpěrných sloupů. Mnu, ač jsem si o Vegmakovi nemyslela bůhvíco ušlechtilého, do jejich rodinných hádek mi nic nebylo. Místo toho, zatímco jsem jim mlčky naslouchala, jsem sledovala společnost mladého prince. Hned mě na první pohled upoutala klec se stvořením, jež se včera ukázalo nadmíru primitivní a svým způsobem zajímavé. Glur se jen bezmocně odrážel od stěn pojízdné cely a mě jen mohlo zajímat, čím to může jen být (krom toho, že je to magií), že tomu tak je. A ani se mi v davu vojáků neschovala postava v kápi, jež byla až příliš blízko klece na to, aby s tím neměla nic společného.

Až po chvíli jsem se nachytala, že má kopyta začala znít o kamennou dlažbu, a já začala na sebe upozorňovat. Ne, že by mi to vadilo. Moc důležité věci stejně Hesáh nerozebíral (ne tak důležité, aby stály za to je vyposlechnout po tajmu). S tím mě dohnal jeden hlas z minulého večera. “Zdravím, obávám se, že publikum nebudeme mít. Spíš si pravděpodobně zahrajeme na ovčáky, zatímco před námi vidíš bečící ovce včetně jednoho nevyspělého beránka.“ Odtuším a pobaveně zastříhám ušima a mrsknu ocasem. “Co se týká ostatních, tipla bych si, že ani jedno. Jednodušší duše by snadno mohly vydýchávat kocovinu, ale předpokládám, že se každý z nás připravil na nadcházející cestu s co největší pečlivostí jemu vlastní. Jak sám můžeš vidět, si jedním z příkladů.“ Pronesu s mrknutím na kostlivce tak netypickým pro koňskou tvář. Vzápětí se mi tlama otevře v neodvratitelném zívnutí, jež u koně musí vypadat opravdu komicky, když má tlamu do kořán a jazyk se mu kroutí ve vzduchu. “Pardon.“ Zabrblám po neestetické ukázce koňské mordy plné zubů a růžového dlouhého jazyka.

Grazhosyluthar
6.12.2016
19:04:05
Přicházím k černé bráně a oproti včerejšku jsem si pořídil nový vak - červenobílý a přinejmenším tvářící se, že byl vyroben z dračí kůže. Co v něm nesu je pak už otázkou, kterou mi případně budete muset položit.

Zamířím si to rovnou ke Gwyllion. Na Azmaka pouze kývnu hlavou, protože se zdá, že je plně zaměstnán pucováním svého synka. "Zdá se, že pořád ještě nevyrostl."

"Nezapomněli nám říct, že to budeme mít i s publikem?" prohlížím si některé z nich jakožto svoji budoucí večeři. "Zkuste se oddělit od stádečka, mladíci. Mám hlad."

"Ostatní se stydí a nebo pomáhaj sbírat hlavy a střeva?" zeptám se Gwyllion i když tuším, že to vědět nebude.

Gwyllion
4.12.2016
20:42:59
„Ano, dávno.“ Souhlasím s úsměvem a jen sleduji kostlivce, který hrdě čelil ráně bez vypadnutí sebemenší kůstky. Jen to dobře chrastělo. „Když takhle mluvíš o tom koloběhu, jsem vcelku vzrušená. Něco, co nebudeš moci kontrolovat? Zní to skvěle. Možná se konečně všichni hneme z místa a už nikdy nezastavíme. I když otázkou je, kolik z nás se bude schopno přizpůsobit novým časům.“ Prohodím zamyšleně. „Měl by sis dávat pozor, aby tě nový proud času neproměnil v prach, když sis doposud užíval jen hovění si na trůně a popravování hlupáků.“ Rýpnu si a ukážu Azmakovi své zuby v úšklebku, kterými při tichém řehtání párkrát klapnu, než se uklidním. Nutno poznamenat, že poslední věta byla opět soukromého vydání v Hesáhově mysli.

Na zbylé informace pak už jen přikývnu. Takže přece jen tento čas pro převrat má hlubší význam a nejedná se jen o rozhodnutí z popudu mysli. Konečně se vyskytla první slušná příležitost. Mírně přivřu oči a jen zkoumám Azmakovu tvář. Ne, že by z ní bylo možno vyčíst více, než bylo řečeno. Jen se asi snažím nalézt další a další změny, které na něm zanechal čas. To ale bylo narušeno příchodem Hevrika. A tak radši stočila pohled na ostatní, k aréně a poté zpět na Azmaka, když konečně promluvil. Na jeho slova už jen pak pohodila hřívou, co jiného také v koňské podobě dělat, že? Poté už pár hlty a máchnutím jazyka vyprázdní svůj džber s pivem. Nakonec už jen mlčím a poslouchám, co dalšího se dozvím. Glur byl opravdu zajímavý tvor. Těch pár okamžiků v jeho mysli bylo opravdu překvapivých. Kdo by tušil, že je vůči cizí mysli až tak emočně otevřený, že je možné „splynutí“ osobností. Nicméně naše dnešní setkání je očividně u konce, že? Jak se dalo vypozorovat z rozcházející se společnosti.

Sama Margilovi v zubech podám již prázdný džber, za kterým se ukryje cosi jiným očím nepatrné, jež se zableskne v drobných rudých plamíncích a zmizí z povrchu. “Někdy opět zajdu na křičícího raracha.“ Podsunu ještě žabákovi svou myšlenku na rozloučenou, než pohodím ocasem a rozejdu se z arény pryč.

Neuteklo mnoho času, když ucítím cizí mysl, jak se rozplácla o neviditelnou hradbu a jako příbojová vlna se vracela zpět do moře, ze kterého vzešla. Z úst mi unikne tiché zařehtání. “Přestaň si se mnou zahrávat chlapečku. Chceš-li se mnou mluvit, využij běžných prostředků jako ostatní. Na rozdíl od koně, ty pusu k mluvení uzpůsobenou máš.“ Pronesu lehce rozhněvané myšlenky tomu drzounovi, jež se je pokusil narušit. Nicméně nezastavovala jsem. Neměla jsem náladu se zdržovat s Takovým typem démona. A tak jsem mířila tam, kam mě zrovna kopyta nesla a třída Války to nebyla. Spíš jsem její rušnou ulici opouštěla a rychle i ty další dál a dál za město. Ne, že bych běžela nebo spěchala. Jen jsem se umně protahovala mezi těly démonů, až jsem mohla po bocích cítit vysokou trávu, jež se komíhala bez zjevné příčiny, jakoby ve větru. Jen tiše šustila, zatímco jsem mířila ke kraji srázu, jež měl být zhruba po ještě dvou stech metrech. Bylo mi jedno, zda mě nechtěná společnost následovala, ale jestli ano, mohl zjistit, že místní krajina byla pro sdělování informací lepší, než bujaré večerní oslavující město.

Abaddon
3.12.2016
19:19:24
Lidský svět

"Skvělé.. Nic na dálku.. I když v lese naši lučíšnící nebudou též moc platní.. Mágové budou lepší.. Mám přibližně čtyři, o kterých vím že něco vážně umí, a pátý je Davarell.." ještě bych něco dodal, ale přeruší mě Krag. Kouknu se na něj a kývnu. "Tak že bychom je šli.. přivítat?" kouknu se po Meibilovi, a vycházím ven. "Ať jsou lukostřelci připraveni založit šíp, kdyby bylo potřeba.. Nějak diskrétně jim to sděl.." povím ještě.

Kouknu se po těch skřetech, kteří se vyrojili venku, a nakloním hlavu na stranu když rychle odhaduji jejich počet. "Tady moc šancí nemají.. Les jim nepomůže.. jsou na ráně lukostřelců i mágů.. " hodnotím situaci. "Nuže.. Předpokládám správně že jste nejspíše přišli vyjednávat? Nuže vyšlete někoho, kdo přetlumočí co máte na srdci.. " rozezní se můj čistý, ale přesto zvučný natrénovaný vůdčí hlas. I když v hloubi duše stejně pochybuji že budou mít něco, co vynahradí jejich životy.

Svět
2.12.2016
20:17:39
Devastopol

Najít nocleh pro vás rozhodně nebyl problém, protože jste už měli zajištěné pokoje v Baparaku což je mimo jiné jedena moc dobře známých a taky dost předražených hospod jednoho žabího může, který vás o tom informoval ještě než se stačili zdrhnout od baru….

Další ráno už víte, kam přesně vaše kroky povedou, rudé paprsky černého slunce se už táhnou po zašedlé obloze a v ulicích je poměrně rušno, stánkaři opět připravují svůj prodej a kamenné obchody mají už dávno otevřeno…Jen ten bordel v ulicích se musí uklidit, takže není divu, když potkáte někoho se smetákem v ruce jak uklízí v tom lepším případě něčí střeva….tu a tam sundává někdo na nějakém ostrém plotu napíchnutou hlavu….či jiné část těla….Ono přeci jen ty zápasy v aréně démona rozhicují..a samozřejmě ti co v sázkách prohráli si museli nějak zchladit žáhu.

Baparak je poměrně dost daleko od arény na západním konci města, takže k aréně se budete muset trochu projít…či proběhnou po střechách či na někom svést…dle vaší libosti….Samozřejmě někdo si možná zajistil nocleh jinde a tak třeba ušetří čas i kroky.

*****
Černá brána je poměrně úchvatná stavba, možná, že je to nepraktické ale je vystavěna na vrcholku dlouhého schodiště. Dvě mohutné sedmimetrové dřevěné podpěry ve tvaru kůlů drží neméně mohutné černé lano. Na obejmutí samotných podpor by bylo potřeba aspoň dvacet démonů....těžko říct co by se stalo pokud by se zřítili na město....Na Černém laně je zase vidět jak skrze něj proudí magie...

Zatím co vy jste na cestě k Černé Bráně tak Azmak už tam čeká a spolu s ním i jeho syn Vegmak, který má jak doprovod armádu asi padesáti démonů….Zdá se, že nejste jediní kdo se vydá dnes hodlá vydat do lidského světa…Azmak s rukama založenýma na prsou nasupeně pozoruje Vegmaka a cení na něj zuby.

“Kolikrát ti mám říkat, že jsem to pochopil Azmaku..nejsem úplný idiot….a rozpoutat v lidském světě chaos dokáže každý blbý rarach……a navíc mám tohle“ Pokyne Vegmak hlavou za sebe, kde je v pojízdné kleci nacpaný Glur…Klec bude zřejmě nějak magicky ošetřená, protože Glur se vehementně snaží dostat ven ale od klece se pouze odráží. .Vedle klece stojí drobná postava zahalená v plášti….a něco na démona mumlá...

“Fajn, fajn…..hlavně počkej dokud ti nedám signál k útoku…do tý doby dělejte jen nějaký menší nájezdy….Jasný?……Tahle expedice mě bude stát dost sil takže nechci aby to někdo něco posral…“ Zabručí Azmak a mávne rukou…..

Nicméně pokud čekáte nějaké ovace budete zklamaní..kromě Azmaka a Vegmaka s jeho armádou vás tu nikdo nečeká a brána je zatím stále zavřená…..
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.