abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Návrat domů ::
družina
stránkovat po:  
 

Aniki
16.1.2013
20:02:32
"No, tak jsme tady." pronesu tiše, když zastavíme kousek od chaty. Obezřetně obhlížím okolí, ale zdá se, že je všude klid a žádné nečekané překvapení se konat nebude. I tak vytáhnu z pochvy na zádech jeden z mečů, než zamířím k brance a vejdu.

Popojdu ke dveřím. Pohybuji se tiše, zdá se, že s takovým plížením někam mám celkem zkušenosti. Zkusím opatrně dveře a jen nechápavě zavrtím hlavou, když zjistím, že nejsou zavřené. Do chaty ale ještě nevstupuji, vydám se oknům, abych opatrně nakoukl dovnitř.

Temný osud
16.1.2013
19:52:57
Dobrodruzi... a prostě ti další :-D

Zdá se, že otázky byly alespoň pro teď zodpovězeny. Další cesta tedy probíhá mlčky. Každý z vás má dost námětů na přemýšlení.
Váš postup probíhá v poklidu a cesta je v měsíčním světle zřetelná a dobře patrná.

Netrvá to ani moc dlouho a zpoza stromů lemující cestu se vyloupne obydlí. Není těžké uhádnout, že to bude cíl vaší cesty. Pod mírně se svažujícím svahem, na kterém stojí, zurčí a bublá nevelká řeka. Za ní můžete spíš tušit, než ve tmě noci vidět, domky osady, o které vám podala zprávu Arrid.
V chatě je tma, je obehnaná jednoduchým dřevěným plotem s brankou, vedle chaty ještě rudě žhnou uhlíky na ohništi.
Všude je ticho a klid.

Temný osud
16.1.2013
19:35:37
Chata

Nakonec je oheň rozdělán (díky Margit) a špekáčky a klobásky i s přílohami nachystány na opékání (díky Nini). A nastane klídek a pohoda. Vůně špekáčků škvířících se nad ohněm se brzo line do celého okolí.

Je příjemně teplo (u ohně i trochu moc, ale to k tomu prostě patří) a vy se spokojeně cpete a klajdáte. Vždyť je tolik témat k probrání!
Mezi jedno patří i plánovaný zítřejší výlet, nakonec se tedy shodnete na Karlově Studánce, Pradědu a cestu dolů zpět do Karlové Studánky podél vodopádů Bílé Opavy.

Odpoledne pomalu přechází k večeru, slunce zajde za kopce a začne se šeřit. I nadále zůstává příjemně teplo a tak posezení u ohně získává s nastupujícím večerem a postupující tmou tu správnou atmosféru. Vychází první hvězdy a vaše tváře osvětlují měkké skotačivé plameny ohně.

Ale jak bylo deklarováno už při příjezdu, na dlouhé noční vysedávání to nevypadá, postupně vás zmáhá únava a ospalost. A tak proběhne nezbytná večerní hygiena a už jste zalezlé ve spacácích. To by ale nebylo pět ženských pohromadě, aby se i v postelích ještě nepovídalo.

Nakonec ale vaše hlasy postupně utichají a nahrazuje je pravidelné oddechování spících.

Sirela - Aglarana
9.1.2013
12:09:58
Trochu se zamračím, protože ten povzdech Alistaira mi neunikne. Ale když pokračuje ve vysvětlování, nijak to nekomentuji a místo toho raději poslouchám.
S upřímným a skutečným zájmem.
Altruismus? U gaetz? A dokonce takový altruismus? Nejde mi to moc do hlavy, ale Alistair vypadá, že to myslí vážně.
A navíc to umí tak poeticky podat - dračí píseň...

Na jednu stranu jsem ráda, že mi Alistair nevysměje, že ten můj nápad s tím, že draci jsou dávní bohové není tak šílený, jak mě samotné zní, když jsem ho vyslovila. Na druhou stranu mě to ohromí.
Fascinující...
Ale co. Gaetz mají různé bohy. Gaetz potřebují bohy. Bez nich jsou... no prostě to bez nich nezvládají.
A o co je drak jako bůh horší než ten jejich ukřižovaný? O co je divnější myslet si, že je drak bůh, když si můžou myslet, že bůh nechal svého syna lidem přibít na kříž?
Třeba jsou u nich opravdu nějací divní draci. Draci, kteří umí magii. Draci, kteří umí myslet. Pak není těžké z nich udělat boha.
No, asi je to furt rozumnější, než považovat za vtělení boha každou kočku.

Na mé tváři je patrné soustředění a usilovné přemýšlení. Vypadá to, že co se týče pojetí draků jako dávných silných bohů, mám o tom nejspíše své pochybnosti, ale slovně je nevyjadřuji. A jestli mám takové pochybnosti, aspoň to nemíním jen tak šmahem odsoudit a aspoň o tom přemýšlím a nechávám si prostor a čas pro nějaký závěr.

Debatu o opatrnosti Arrid nechávám být, nehodlám gryfici urážet pochybnostmi.

Pro zatím to vypadá, že jsem své otázky vyčerpala a přemýšlím nad odpověďmi, kterých se mi dostalo.

Aniki
9.1.2013
9:48:24
Ohlédnu se po Alistairovi, který se opět chopí odpovídání na otázky Sirely. Sám si alespoň můžu srovnat v hlavě to, co vím já. Je pravda, že o dracích, těch dávných bozích, ze kterých se stávají Arcidémoni, toho moc nevím. Snažím si vzpomenout, jestli nám u nás něco takového říkali, Určitě ano, ale je pravda, že já nikdy při těchto lekcích nedával moc pozor. Tak nějak mi bylo jedno, kde se Arcidémon a zplozenci berou a co žerou, pokud se nemluvilo tedy o tom, jak je zabít. Ano, to bylo to jediné, co mi přišlo důležité – jak na ně. A nehledě na to tam bylo tolik pěkných Strážkyň…
Jen se pousměji a zavrtím hlavou.

Pak ale Alistair spustí o tom, jak by měla být Arrid na lovu opatrná. Zase se k němu otočím a je pravda, že mě to jeho poučování popudí.
On si snad myslí, že je úplně blbá?!
Jenže Strážce svá slova dokončí takovým způsobem, že se na něj prostě zlobit nemůžu. Vrátím mu úsměv, povzbudivý.
“Ano ví a dá si pozor.
A nehledě na to, budeme mít alespoň představu, co se tady nachází v širším okolí.“

Alistair
4.1.2013
19:58:58

A otázky Sirely neberou konce. Ztěžka si povzdechnu a pustím se do nich.
“Ne. Zemřou dřív, než se to může stát. Říkal jsem, že pokud se volání dračí krve stane příliš silné a dračí píseň zcela uchvátí Strážcovu mysl, odejde do Hlubokých cest a tam umře. Obvykle nepřežije ani jeden jediný den. Zplozenci ho zabijí. Ale nezemře sám a každý mrtvý zplozenec je dobrý zplozenec. Ještě naposledy je tak Strážce prospěšný svým. Ale ano, dochází u něho k změnám, které by nakonec nejspíš vedli k něčemu takovému.“

Nadechnu se a pak odpovím na další otázku žlutooké.
“Ano. Jsou to dávní bohové. Mocní a nesmírně silní. Nadání magii. Tudíž dokážou přežít neuvěřitelné věci a trávit dlouhá léta hlubokým spánkem. Podzemí ale není prázdné a opuštěné. Žijí tam zvířata a i obyčejní draci. Navzájem se loví. Arcidémon se může nasytit, pokud by měl potřebu. Aspoň myslím.“ Dodám váhavě, protože tyhle tvory znám samozřejmě jen z vyprávění a ze svitků. Tedy spíš z vyprávění, na čtení mě zas tak moc neužije. Každopádně jsem s žádným jeho sluj nikdy nesdílel, takže mi nejsou jejich jídelní zvyky až tak blízké.

Poděkuji za to něžné gesto Marabell jemným pohlazením tváře a pak se otočím k Anikimu, který oznamuje výsledek svého pátrání a pozorně mu naslouchám.
Pak přikývnu a jen pro jistotu dodám. “Snad by měla být u toho lovení velmi obezřetná a snažit se chytit něco, co vypadá pokud možno divoce, neradi bychom si znepřátelili případné místní pobitím nějakých domácích zvířat. A nevíme, jestli v tomhle světě gryfové existují, tak ať někoho nevyděsí. I když tohle všechno ona při své moudrosti nejspíš ví.“ Usmál jsem se omluvně, že s tím vůbec obtěžuju.

Petronel
16.12.2012
22:10:20
Při vyprávění Snoubence se zamyšleně mračím. „Ty to maj hergot vymakaný… ty Zplozenci…“ I když návrh tý bělovlásky zněl fakt rozumně, přišel mi naivní. „Jak chce vymlátit všechny draky?! Viděla vona vůbec někdy draka?!“ změřím si ji v té tmě přezíravým pohledem. Já totiž draka viděl a dokonce jsem s ním i bojoval. A byla o tom napsána nejedna oslavná píseň. „Ten parchant nás málem dostal!“ oklepu si při té vzpomínce. „Nebylo to hezký. A Aerie s Minscem při tom skoro zařvali. Jaheira je tam pak látala jak prošoupaný fusekle…“

Najednou mě z mých vzpomínek vytrhne blížící se přítomnost něčeho velkého. Zakloním hlavu k nebi a nad námi se mihne veliký stín. „To musí bejt ten gryf.“ Ano, mou myšlenku potvrdí svými slovy Aniki. Ještě se ohlédnu za vzdalujícím se stínem a jsem rád, že nejde lovit mě. Aspoň prozatím. Musím si totiž chca nechca připustit, že mě tenhle sen začíná docela bavit. A má zvědavost se mnou vehementně souhlasí.

Pak zase promluví bělovláska a její téměř vědecký zájem o draky mi trochu podkopá mé opovržení z její neznalosti. „Ale asi to má stejně jen načtený…“ zachovám si ještě své pochybnosti a zase zvědavě čekám na odpověď jednoho z těch urostlých týpků.

Sirela - Aglarana
11.12.2012
15:51:47
Ohlédnu se po Alistairovi, když mluví o zplozencích. Jeho slova poslouchám se zájmem. Potřesu hlavou.
No vida. Tak Zplozenci opravdu nejsme my. Příjemné zjištění.
Dokonce s námi nemají ani nic společného, s lidem Thryen. Také příjemné zjištění.
Je docela zajímavé zjištění, že za všechnu nesnáz a hrůzu nemůžeme my.


"A ti co vypilo zplozeneckou krev a přežili se nakonec stanou zplozenci?" táži se. Z mého hlasu zní čistá zvědavost. "Tím myslím - třeba za nějaký čas. Nebo jak to myslíš, že jim to zkracuje život?"

Jenže Alistair pokračuje. Trochu se zamračím. To, co řekl se mi zjevně moc nedaří srovnat v hlavě.
"U vás jsou draci staří bohové?" táži se. Tak trochu nejistě, tak trochu čekám, že se mi vysmějí, že jsem to naprosto špatně pochopila.
Jenže to tak zní.
"A... u vás draci nepotřebují potravu?" dodám další otázku.
Tak tohle si asi zaslouží bližší vysvětlení.
"Draci jsou... u nás jsou draci velká zvířata. Většinou opravdu velká. A jako taková musí dost žrát. A tak... většinou... no, není možné si jich delší dobu nevšimnout..."
Zase pokrčím rameny a vyčkávám na odpověď.

Zvednu hlavu a následuji Anikiho pohled. Je to prudký pohyb, nerada bych se nechala překvapit někým nebo něčím ze vzduchu. Uvolním se, když vidím, že je to Arrid.
"Fajn," odpovídám Anikimu spokojeně na jeho hlášení výsledku leteckého průzkumu.

Margit
11.12.2012
10:58:02
Vstanu, narovnám se a protáhnu si záda. Spokojeně se podívám na vyrovnanou hraničku na podpal. Vypadá to celkem úhledně a prakticky, zjevně v tom mám dost praxi.
I když už je to nějaká doba, co jsem něco takového dělala.
Skoro škoda, že už je to hotové.
Práce, za kterou jsou vidět nějaké výsledky má něco do sebe.
No - třeba bude třeba naštípat nějaké to dříví, časem.


Otočím se po Janice, když zaslechnu její hlas a zazubím se na ní.
"Hotovo, stačí zapálit," odpovídám Janice.
"S tou zvěří a nočním chladem bych to sice neviděla tak naléhavě, ale teplé jídlo ocením i já."

Aniki
9.12.2012
10:27:19
Jsem rád, že Alistair doplní mé vyprávění a vlastně i Sirele odpoví na to, jak je to s těmi draky. Já mám alespoň chvilku čas si srovnat v hlavě to, co říkal Alistair Marabell. Zdá se, že v jejich době to Šedí nemají vůbec snadné. Docela by mě zajímalo, co se stalo, že jich zůstalo tak málo. Zatím se ale neptám, na to snad ještě bude čas. A celkem taky už chápu, proč tak zoufale spěchají zpět.

Zvednu hlavu, zrovna nad námi krouží Arrid. Dívám se za ní, když zase odlétá.
"Ta chata prý není daleko. Je tam klid, ale ohniště u ní je ještě plné žhavých uhlíků, takže v ní určitě někdo je. Stojí na stráni nad řekou, za kterou je nějaká dědina." oznamuji vám, co mi Arrid sdělila.
"Arrid si letí něco ulovit a prozkoumat nejbližší okolí, pak se k nám přidá. dodám ještě.

Jak se tak otáčím po těch dvou vzadu, všimnu si, že se k nám přidal už i hobit. Takže jsme všichni. Je to dobře, asi bychom měli držet pohromadě.
Podívám se na Sirelu, jestli jí naše vysvětlení ohledně nákazy takhle stačí, nebo jestli má ještě nějaké otázky.

Marabell Ricconiss
8.12.2012
14:10:58
Na okamžik zastavím. Někdy není špatné znovu si připomenout, za co bojujeme. Kde jsou naše kořeny. Sama nic nedodávám, ani Sirele neodpovím. Nicméně můj výraz povolí. Ta nepřístupná odtaživost je pryč.

Dívčiny otázky jsou značně naivní a já se na ní shovívavě usměji. Nemůže tušit, jak složité by byla zabít všechny draky. Ani za dob, kdy žil Aniki, by to nebylo možné. Svým způsobem oceňuji její zájem, ale ona prostě o našem světě nic neví.

Alistair nejen že doplní půlelfovo vyprávění, vysvětlí i problém s hledáním draků. Tentokrát patří můj úsměv jemu. Pohladím ho po zádech a znovu vykročím.

Janika
8.12.2012
8:45:25
Zasměji se.
"Jakje vidět, na funění je tady adeptek víc než dost.
Budu solidárně funět s vámi."


Poslední kanystr je naplněný, tak se dvou chopím, počkám, až poberete zbytek a vyrazíme zpátky k Rosnatce.
"Tak fajn, proberem to ještě s Nini a Margit - a máme plán na zítřek."

Když vidím Margit u ohniště, vesele na ni zahalekám:
"Tak jak to jde? Bude oheň? Teplé jídlo a ochrana před divou zvěří a nočním chladem?"
Tedy ne že bych pochybovala, že si Margit s rozděláním ohně neporadí, ale prostě mám jen dobrou náladu.

Alistair
6.12.2012
16:38:20
Dívám se na Bell rozzářenýma očima, ale pak posmutním.
“Ano, Strážci toho ztrácejí čím dál tím více. Hlavně je jich žalostně málo. Už se skoro nedá o Šedých strážcích mluvit. On je ještě z doby, kdy jich byly stovky a lidé si jich vážili. Létali na gryfech a bojovali se zplozenci. My máme intriky a Loghaina a hrozbu, kterou si někteří prostě odmítají připustit.“

Usměji se na Anikiho a kývnu, že je to v pořádku. Oči mám ale jen pro Bell. Z mého vytržení její osobou mě vytrhne až hlas mladého strážce, který vysvětluje žlutooké, co je to Nákaza.
“Ano, Zplozenci žijí v Hlubokých cestách, kde stěny pokrývá odporná černá plíseň, takzvaný zplozenecký mor. Vypadají jako nemrtví, ale nejsou. Rodí se ve velikých líhních. Je jich několik druhů. Vířivci, svíječi, křiklouni.

S armádami zplozenců chodívají i zlobři. Příšerné rohaté bestie, které lze jen velmi těžko porazit. Když se Zplozenci vyvalí na povrch, dokážou zničit veškerý život na zemi. Vše poskvrní svoji Nákazou. Jak řekl Aniki, strážci jsou vůči ní imunní. Ale tahle odolnost jim viditelně zkracuje život. Nejenže jsou zběhlí v boji se Zplozenci, oni je důvěrně znají, ctí jejich přítomnost, dokážou někdy i vytušit jejich záměry.“
Dodám ještě.

Pak se zamyšleně podívám na Sirelu a pomalu přikývnu.
“Ano, teoreticky vzato, kdyby se někdy Strážcům podařilo najít všechny staré bohy a zabít je, nehrozila by žádná další Nákaza. To ale není vůbec jednoduché. Draci jsou dobře schovaní a nalézt je trvá i zplozencům, kteří volání starých draků dokážou zachytit a uslyšet, desítky a desítky let. A zplozenci spolu s Arcidémonem neumírají. Jen se rozprchnou. Nemají vedení a vrátí se do Hlubokých cest, kde je drží od proniknutí na povrch trpaslíci. To volání Arcidémona jim dává sílu a odhodlání. To je vede.“

Petronel
5.12.2012
10:24:14
Stačí jen chvilka a já uvidím temné stíny postav na cestičce před sebou. Vysoká, ramenatá postava Snoubence jde poslední, a když se na chvilku otočí, mluví ke mně. „No jo, no jo…“ zabrblám spíš pro sebe, ale přidám do kroku. „Moc slušné to nebylo a to jméno mu opravdu dlužím. A já nerad zůstávám něco dlužen… tedy když jde o slušnost. Na peníze se tahle má zásada nevztahuje ani omylem…“ mudruju v duchu a dohoním celou skupinku.

Vyprávění o nákaze zaslechnu téměř od začátku a proti mé vůli mě zaujme. Zní to jako dobrý příběh, i když trochu přitažený za vlasy. Ale já mám příběhy rád a tak jsem prozatím ticho. Žlutooká má docela trefné poznámky a tak zvědavě čekám na odpověď. Mezitím se přiřadím hned za ty dva snoubence. Ne, nezapomněl jsem na svůj závazek ohledně jména, ale teď nechci přerušovat to vyprávění.

Sirela - Aglarana
2.12.2012
20:59:33
Hobita nechávám hobitem. Koneckonců - na mě nemluvil.
Stejně tak i Alistaira a Snoubenku-nesnoubenku. Nechávám je jejich řečem a jejich úvahám. Své jsem řekla, oni k tomu zjevně říct nemají co - a nebo nechtěj, ale to je prašť jako uhoď - a tak i já to prostě nechávám být. Zbytečné řeči v lásce nemám.

Když se urazí a pak se zase omlouvají, jen obrátím oči v sloup.
Gaetz. Jsou stejní jako taková ta jejich hračka, takový ten ... čertík co vyletí z krabičky, a pak se tam zase zavře. Štěkají po sobě a pak se zase omlouvají a pak se zase štěkají... Jsem zvědavá, jak dlouho jim to do dalšího poštěkání bude trvat tentokrát.
Ale nic nekomentuji. Není proč.

Když Aniki přisvědčí, že ví, jen se zazubím a přikývnu, ale mlčím. Vyčkávám docela trpělivě na to, co mi hodlá říct, jsem ochotná mu dát čas na to, aby si to nějak srovnal do slov.

Po prvních dvou větách se ale zatvářím značně otráveně.
Hřích? Prvotní hřích a svrhnutí?
U psí mateře, to fakt nejsou schopní vymyslet si něco jiného?
To se dalo čekat. Gaetz jsou posedlí hříchem a trestáním a svrhnutím...

To další ale už je o něco zajímavější. To další jsem ještě neslyšela.
"Draka?" ujišťuji se. Nezní to ale tak, že by mi slovo "drak" znělo fantasticky.
"Takže musíte vyvraždit všechny draky? Jak chcete zastavit Nákazu zabitím draka? To jako kteréhokoli z těch draků, co posednou a zemřou i všichni ostatní i všichni zplozenci? Nebo všechny poskrněné draky?" táži se. Zvědavě a ne zcela chápavě, ale se zájmem. Rozhodně si nemyslím, že by Aniki jen tak plácal.

Vypadá to, že otázek budu mít více, ale nehodlám je chrlit všechny najednou, raději se k odpovědím, které by mě zajímaly budu dopracovávat postupně.

Všimnu si Anikiho pohledu. I já se ohlédnu po Alistairovi a Snoubence, připravená si vyslechnout, co k tomu případně dodají oni.

Aniki
2.12.2012
19:43:57
Stejně rychle, jako se má zlost objevila, tak zase mizí. Protože je zbytečná. Protože jsem Vrána. A protože slyším Alistairův tón. Nechtěl. Věřím mu. Všichni jsme tady z toho všeho napjatí a podráždění.

Otočím se po něm. Kývnu.
"V pohodě.
Já se omlouvám, neměl jsem tak vyletět. Dám si na to pozor."

Zadívám se za něj a Marabell, jestli se k nám tedy hobit připojí, pak už se ale otočím k Sirele, která mi připomněla můj slib.

"Já vím..." přisvědčím, nezapomněl jsem.
Jen chvíli přemýšlím, kde začít. Asi to budu muset vzít přes náboženství, protože je pravda, že jiné vysvětlení jsem neslyšel. Tuhle část ale hodlám vzít hodně stručně, tohle opravdu není má parketa.

"Oltář tvrdí, že tevinterští magistři pronikkli do Stvořitelova Zlatého města a poskvrnili ho svými hříchy. Ten je za trest svrhl zpět na zem jako první zplozence." pokrčím rameny.

"Může to být pravda, ale těžko říct.
Fakt je ten, že zplozenci jsou. Jednou za čas se vyhrnou z podzemí. A pokud najdou draka, prý prastarého boha, poskvrní ho a z něj se stane Arcidémon. Ten vede hordy Zplozenců na povrchu - a zůstává za nimi jen spoušť, mrtví a zmar. I sama země je jimi poskvrněna. To je Nákaza. Jediná šance, jak to zastavit, je zabít Arcidémona.

A tak, jako odpověď na tohle zlo, byli založeni Šedí Strážci. Ti, kteří při obřadu Přijetí vypili zplozeneckou krev a přežili. Nákaza od té chvíle proudí jejich krví a pomalu je zabíjí. Cena za to, že dokáží zplozence vycítit. Za to, že už se jejich krví nenakazí. A za to, že mohou zabít Arcidémona a zničit při tom i jeho duši. Ukončit Nákazu. Ochránit všechny ostatní."


Podívám se na Sirelu, jestli jí to takhle stačí nebo se chce na něco zeptat. Otočím se i na Alistaira a Marabell. Třeba by chtěli něco doplnit. Přeci jen - já se nikdy moc nezajímal proč a jak. Já jen vím, co se musí udělat.

Stouny
2.12.2012
18:44:23
„Karlova Studánka…tam jsem byla se základnou.“
Usměji se. Vzápětí si však musím přiznat, že si z toho výletu nepamatuji víc, než to jméno.
Není to na té fotce ze Spolužáků?
Ne ta byla ze ZOO…v Liberci?
Nebo…

Letí mi hlavou. Rychle se vrátím zpět do reality. Chápavě pokývám hlavou a usměji se na Marín – jistě, s dětmi ne. Sice si neumím představit lepší adepty na běhání po lese a kolem vodopádů, než ty dva, ale do nějakých hlubokých diskuzí se rozhodně pouštět nebudu. To by bylo na dlouho.
„Beru kopce, Studánku, cokoliv.
A přidám se i k tomu funění.“

Kývu procítěně hlavou.

Marabell Ricconiss
2.12.2012
18:18:56
Zdá se, že Alistair je jediný člověk, jehož existenci jsem ochotna připustit. Všechny ostatní prostě ignoruji.
Vždycky je to stejné. Žádná čest. Smysl pro povinnost.
Jen pohrdání.
Zbytečné řeči.
Sobeckost.
Výčitky.


Zadívám se na oblohu, když mě Strážce upozorní na odlétajícího gryfa.
„Je nádherná.“
Připustím a tiše si povzdechnu.
„Strážci teď možná přijdou o další kus sebe.“
Prorokuji temně.
„Musíme si pospíšit.“
Jinak nebudou žádní Strážci.
Ne – nezapomínám na to, co je důležité. Jen v téhle situaci je to těžší a těžší. Po včerejší noci, po dnešním ránu a především tady. Na tomhle hnusném a neznámém místě. Jako by se všechno jen kazilo.

Alistair
30.11.2012
0:38:21

Jen heknu. Aniki se do mě pustí, jako bych mu zavraždil bratr. No, možná jsem trochu ujel a sáh na vzpomínky, které jsou pro něho citlivé.
Zatvářím se provinile.
“Nic mi nedává to právo. Omlouvám se, Aniki. Nechtěl jsem se tě dotknout. Asi jsem byl příliš dotěrný. To jsem nechtěl. Jen mě to tvé tvrzení vyvedlo z míry. Nejspíš proto bude existovat nějaké prosté vysvětlení. Tvého přítele je mi líto, ať už mluvíme o jedné osobě nebo ne.“

Stáhnu se a pevně sevřu ruku Bell. Ostatně nic jiného teď není důležité. Jen to, že ona je teď tady a že musíme rychle zjistit, kde jsme a jestli se odtud můžeme nějak dostat. Do dalšího rozhovoru s Anikim se raději nepouštím, jednak nemám nejmenší zájem ho znovu rozzlobit a jednak ho oslovila žlutooká, dožadující se vysvětlení, ohledně Nákazy.
Jen jednou se otočím, protože si uvědomím, že nikde nevidím toho...hobita a houknu za sebe do tmy.
“Přece tam nezůstaneš sám, pane hobite! Pořád mi ještě dlužíš to jméno!“

Petronel
26.11.2012
20:55:07
S báglem na zádech vcelku nevzrušeně sleduju další debatu. "Je to fakt divnej sen. Nikde nestříká krev, aspoň zatím, a na můj vkus je to už teď zbytečně zamotaný." mračím se a vypadám zamyšleně. "Fakt nechápu, proč potřebuju ve svým snu všechno tohle... křoví. Bohatě by stačilo pár trolů nebo skřetů. Vlastně i ten gryf..." mudruju dál a jsem do svých úvah tak zabraný, že mi Alistairova omluva dojde až v půlce jeho proslovu. Ušklíbnu se a jen hlesnu: "V pohodě. Šak já taky nikdy předtím neviděl vopravdickýho gryfa..." a velkoryse mávnu rukou.

Pak se představí a já se už nadechuju, abych učinil slušným mravům zadost, ovšem v tom si ho přitáhne snoubenka a nějaký malý hobit je mu úplně šumák. "Hergot!" odplivnu si nakvašeně v duchu. "Bejt přehlíženej ve vlastním snu, to je torchu drzý, ne?!" Všichni ale už opouští palouk a já zůstávám poslední. Nikým nepostrádán. Opomenut vzadu.

Zaraženě sleduju ten zvláštní hlouček mizící v hlubokých stínech nejbližších stromů a cítím se... pobouřeně. "Tohle už vážně přestává všechno!" dupnu si trucovitě nohou. Chvíli si pohrávám s myšlenkou, že si sednu na zem a prostě počkám tady, než se probudím. "Když už mě má něco sežrat, tak ať si to pro mě aspoň přijde!" vzdorovitě prskám pro sebe.

Skupinku skryjí první stromy a já stojím sám na tiché pasece zalité měsíčním světlem. Dívám se do tmy a stále ještě uraženě čekám. Jsem přesvědčený, že se něco musí stát... něco... cokoli............NIC.

Hlasy začínají odumírat v hustém podrostu a já teď zřetelněji vnímám zvuky nočního lesa. Ohlédnu se po šustění za sebou, ale byl to jen neotpýr shánějící svou noční obživu. Vzdychnu. Ne, noční les opravdu nemám rád.

Nebojím se tmy, můj smysl mě spolehlivě varuje, kdyby se ke mně blížilo nějaké nebezpečí. Ale je mi tu tak nějak... nepříjemně. V nočních uličkách města jeden ví, co může potkat, ale v lese?! A hlavně u nočních tvorů ve městě člověk lehko odhadne jejich záměry."Jak chcete ale odhadnout záměry medvěda, který jde nočním hájem náhodou okolo?! Tváří se stejně když má strach nebo když je nakrknutej nebo když ho něco bolí. Jak mám pak, sakra, vědět, co udělá v dalším okamžiku?!" ošiju se. Cítím to já a cítí to i temný les: tohle není moje teritorium, ale jejich.

V blízkosti žádné velké zvíře necítím, ale připadám si tu najednou tak nějak ztracený. Opět vzdychnu. Jen pár dalších okamžiků o samotě na pasece stačí k tomu, abych přehodnotil své postoje: "No co, aspoň můžu zjistit, kdo je hergot na tý chatě, né?!" najdu si nakonec omluvu pro změnu svého rozhodnutí a vyrazím rychle směrem, kterým odešla skupinka. Jdu tichounce a špicluju uši, abych si ověřil, že jdu správně.

Sirela - Aglarana
22.11.2012
13:19:07
Otáčím se k Bell, stále klidně a nevzrušeně. Jen pokrčím rameny.
Koukám, že snoubenka - nesnoubenka taky ztrácí nervy.
Gaetz. Všechno to jsou gaetz.

"Jen si myslím, že je irelevantní bavit se teď o čase někde jinde než zrovna o čase tady..." odpovídám rozšafně. I když z mých úst zní slovo "irelevantní" nejspíše poněkud divně, zjevně přesně vím, co znamená a jak ho použít.
To to fakt nechápe? Nebo je prostě jen rozhozená a tak kouše kolem sebe jako koušou ti jejich psi?

"Třeba gryf? A víš, že bych to na nějakou dobu i docela brala?" dokončím a zazubím se na Bell.
Arrid je nádherná, jak letí vzduchem.
A navíc by to mohl být zajímavý zážitek.


Alistaira nechávám být. Vypadá zcela pohlcen debatou o minulosti, přesvědčováním o tom co je a není možné, snoubenkou - nesnoubenkou, časovými problémy...
No prostě vším tím, co je momentálně fakt nepodstatné a nedůležité.

Ani Aniki nevypadá, že by byl ochotný pochopit, co jsem mu tím chtěla říct.
"No, tvrdí se o mě, že moje taky," zazubím se místo toho v odpověď.
"Neříkal," přisvědčím. "Ale někdy to je rychlý a účinný přesvědčovací argument," vyjadřuji svůj názor. Zcela klidně, pobaveně - zase není tak docela jisté, jestli to myslím vážně nebo je to můj způsob humoru.

Vypadá to, že i Aniki se nechává unést věcmi co je nebo není možné a jak to bylo nebo nebylo. Zatvářím se otráveně.

Přidám do kroku, abych srovnala krok s Anikim - pokud on ještě nezrychlí, v tom případě ho honit a stíhat nemíním.
"Hej, slíbils mi po cestě povyprávět o Nákaze," upozorním ho skoro nonšalantně.

Aniki
21.11.2012
14:01:27
Ušklíbnu se na Sirelu, ale moc pobavený úšklebek to není.
"Jo, to jsem celý já, komplikace je mé druhé jméno."
Snažím se nedat najevo, jak mě celkem štve to, když někdo kecá o něčem, o čem nemá ani šajn.
Jistě a tahle situaci je úplně snadná, jen já to komplikuji...
"A o tahání zbraní jsem taky nic neříkal." upřesním ještě.

Zhasím lucernu, řekl bych, že světlo měsíce nám bude na cestu bohatě stačit a vezmu svůj bágl.

A Alistair to taky moc nevylepší. Obrátím se k němu.
"Sakra, to že jste z mé budoucnosti vám nedává právo říkat mi, co jsem zažil a jestli je to možné nebo ne!
Pro vás je to dávná historie, ale já v tom žiju!
Nemám důvod si vymýšlet nebo vám lhát! Zvlášť o takových věcech!
Ano, je mrtvý! I jeho gryf Drápek!
A spousta dalších!

A uvědom si, že pro mě to není... nebyl hrdina z dávných časů! Byl to můj velitel, člověk, kterému jsem věřil a na kterém mi záleželo! Já ho znal! Osobně! Takže ano, jsem si jistý, že zemřel!"


Je mi jasné, že svým vzteklým výbuchem ničemu nepomůžu. Ale je toho na mě prostě taky už moc. Včera se dozvím, že mám otce, že mám syna a teď tady tohle. A někdo si myslí, že má právo se šťourat v mém osobním životě a nebo mi říkat, že to, co jsem zažil, není možné.

V prudkém gestu mávnu rukou a vyrazím dopředu, kus před vás. Ne, opravdu nemám náladu poslouchat, co všechno v mém životě ještě není možné.

Alistair
21.11.2012
13:01:48
A moje odpověď konečně přijde. Nedočkavě se nakloním kupředu a pak...pak už jen valím oči.
“Ale to není možné!“ Vybuchnu.
“Ve všech spisech i kronikách se píše, že arcidémona Andorala zabil elfí strážce jménem Garahel....
Jak by mohl být mrtvý, pokud Nákaza ještě nebyla potlačena.“
V těch posledních slovech zcela slyšitelně zazní zklamání. Ano jsem zklamaný. Moje naděje pohasly.

“Víc minulostí? Jak to myslíš....“
“Ne. Tohle se mi nezdá. Nevěřím, že by mohlo existovat víc různých minulostí. Dostatečně stačí, že on je z jiného času. Tohle už by bylo šílené."
“Garahel, o kterém píší naše prameny měl gryfa jménem Drápek. Šedého gryfa!“ Vybuchnu pak nadějně.
“Jsi si jistý, že skutečně zemřel?“

Z mého zaujetí Garahelem mě vyruší Sirela se svým podrobným vysvětlením.
“Už vím, že je to hobit, řekla jsi mi to. A chápu, že je to rasa, která se u nás nevyskytuje. A že nemá vousy jsem si všiml. U nás jsou ale i trpaslíci bez vousů. Proto jsem zmiňoval Sandala.“ Přeruším její pro tuhle chvíli zbytečný výklad mávnutím ruky a otočím se k hobitovi.

“Prosím omluv mě, jestli jsem tě svoji nevědomostí urazil. Mrzí mě to. Rozhodně jsem nic takového neměl v úmyslu. Prostě jsem tě zařadil, podle svého světa. Jak se jmenuješ? Já jsem Alistair a jak jsi jistě pochopil já a moje...“ zase se zarazím, ale pak tvrdohlavě zopakuji....“snoubenka jsme z jednoho světa a jedné doby. Aniki je ze stejného, ale jiné doby. Ty jsi zřejmě přišel tak jako Sirela z nějakého svého vlastního světa. Má nějaké jméno?“

Než stačím znovu odpovědět Sirele, ozve se už značně podrážděná Bell. Stisknu ji konejšivě ruku a pak odpovím i já.
“Ou...Nemyslím si nic, vím jen že musím udělat vše proto, abych se tam dostal. Ať už ti to peří naroste nebo ne.“

Bell vyrazí a táhne mě jemně za sebou, takže se už k ničemu dalšímu nevyjadřuji a otočím se k ní. Zarazím ji a na chvíli ji jemným tlakem donutím, abys se podívala na oblohu.
“Podívej, Aniki vyslal svého gryfa na obhlídku, je překrásný. Podívej, jak lehce ovládá své mohutné tělo! Nádhera. Přesně o tomhle jsem vždycky snil.“ Zašeptám ji do ucha a políbím ji do vlasů. Pak vykročím. Její ruku pevně svírám ve své. Jsem rád, že je tady. Neskutečně rád.

Marabell Ricconiss
19.11.2012
21:08:06
Držím Alistaira za ruku. Tiše snáším všechno to povídání. Občas netrpělivě přešlápnu. Naštěstí to vypadá, že i půlelf souhlasí s odchodem.
Tak přeci.
Vydechnu úlevou.

Pevně se přitisknu k Alistairovi, když Aniki zmíní, že Garahel je mrtvý. Nevím, co to znamená. Nevím, co si o tom myslet, ale znepokojuje mě to.
Copak je to možné? Jiná minulost? Jiné světy?
Raději o tom nechci přemýšlet. Pokud mám před sebou jasný cíl v podobě chaty, je všechno jednoduší.

„A proč ty si myslíš, že se tam do večera nedostane?“
Odseknu na místo Alistaira. Tohle prázdné plácání a hraní si na „co kdy kdyby“ a „možná“ mě rozčiluje.
„A proč si myslíš, že ti během tohohle večera nenaroste peří a nestane se z tebe…“
Nedokončím. Nechala jsem se unést. Pouze zavrtím hlavou, a aniž bych pustila Alistaira, vyrazím k té chatě.
„Prosím pojď.“
Požádám ho tiše.

Sirela - Aglarana
19.11.2012
16:30:06
Když hobit vypadá, že se na toto téma dále nemíní bavit a dále to řešit - možná si to nakonec přeci jen pamatuje, možná to nakonec vzdal, ale to je jeho problém - ani já se tím dále nezabývám.

Když mi Aniki tlumočí slova Arrid, zvednu ruce ve skoro omluvném gestu.
"Nepopírám tvou kulturost a kultivovanost. Ale ty mě zas nepřirovnávej k lidské rase," odpovídám jí. U té první věty se tvářím vesele, ne, nemínila jsem Arrid urazit, u té druhé již nikoli.

Oplatím Alistairovi pohled. Mršiny - nemršiny, nevypadá to, že bych si dělala těžkou hlavu z toho, jestli pomůžu nebo ne. Škádlení mezi Arrid a jejím Anikim nechávám být. Je to zajímavý pohled, ale je mi jasné, že se nebude jednat o skutečný útok, což můj zájem poněkud tlumí. Ale každopádně je zajímavé pozorovat gryfa tak zblízka.
Navíc je opravdu nádherná, to se musí nechat.

Zazubím se na Alistaira a pokrčím rameny.
"Tohle je hobit. Tak trochu jako trpaslík, ale není to trpaslík. Například nemá vousy. A většinou si moc nerozumí se sekyrou a štítem, spíš s korbelem a vidličkou. Také mají samice, ale špatně se to poznává, buclatí a chlupatí jsou samci i samice," vysvětluji. "Dobře vařej. Tedy, občas maso rozvařujou zbytečně moc, ale jinak nic proti jejich kuchyni," zubím se a šklíbím se.

Když Alistair pokračuje, vypadá to, že je nás většina, kterým se nechce čekat do rána. Mě sice může být nějaká svatba a Nákaza a Rudoskalský hrad ukradený, ale zase nevidím smysl v tom tady jen tak vysedávat a klábosit.
"A proč si myslíš, že se dostaneš na Rudoskalský hrad ještě večer? Proč si myslíš, že tam a tady čas běží stejně?" táži se ho. Už vážněji. "Aniki je z jiného času než vy... tak kdo ví, jak je to tady s časem," upozorním ho.

Ach, co se týče času... vůbec by nebylo špatné vrátit se zpátky. O pár set let. Víc než pár. Tak asi do doby, co byl Tamarida mladý. Kdybych věděla to, co vím teď a mohla tam být, kdybych mohla lidu Thryen sdělit co vím teď...
Mohlo by všechno vypadat jinak.
Kdybych mohla Tamaridovi říct, co vím teď, mohli bychom spolu změnit to, co se stalo lidu Thryen.


"Možná to nikdy není tak snadné proto, že si myslíš, že to není snadné a tím si to komplikuješ," odpovídám hladce Anikimu.
"Každopádně, já bych nějakým tím pokecáním začala... zbraně bych asi tahala až v případě potřeby," prohlašuji s dušeným a potlačovaným smíchem. "Ale neberu ti invenci, občas je ten druhý způsob rychlejší," dodávám a oči se mi vesele blýskají.

Diskuzi o Nákaze přecházím víceméně bez zájmu. Dokud se nedozvím, co to vlastně Nákaza je, je to pro mě bezpředmětné a moc mi to neřekne.

Přikývnu již vážně na slova Anikiho o tom, že to Arrid aspoň omrkne. Gryfa, vznášejícího se do vzduchu sleduji s okouzlením.
Je opravdu nádherná. Úžasné a majestátní a hrdé zvíře...

Vyrazím. Moc toho nemám, jediné, co si musím vzít co nemám u sebe je nevelká torna.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.