abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 13.8.2014, 22:32:06
Je to zpátky. Aspoň na tyhle prchavé momenty, ale je mi zase hezky. Moc hezky.

Nejraději bych se překulila na záda, ale nejde to. Ty škrábance mi to nedovolí. A tak se jen trochu zavrtím a spustím ještě jednu.

https://www.youtube.com/watch?v=dK3peWKNFII

Když skončím zadívám se na něj. Najednou mi v hlavě bleskl ten jeho pohled, když mluvil o Silence. A to, že se mu Ruth a Silenka smály, že něco našel. Nebo by se mu smály?

"Víš... jak jsi byl... jak jsi měl horečku, mluvil jsi o nějaké Silence..." nedokončím větu a nechám ji tam jen tak viset v přítmí.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.8.2014, 22:21:11
"Ovšem, že naučili, proto tenhle fakt nepopírám." Zazubím se na ni a protáhnu obličej, když mi potvrdí, že moučník opravdu nebude.
Zálibně si pohladím svůj pekáč buchet a zatvářím se ublíženě.
"Tak jedna buchtička nebo koláček by se tam vlezly bez větších škod. Nebo máš pocit, že tloustnu?" Teď vypadám rázem polekaně a spěšně si vyhrnuji lem haleny, abych zkontroloval stav mého pečlivě budovaného pekáčku.

Má nejmilejší vezme ten náčinek vážně a s brbláním se pro něj vydá.
"Prstíček, ramínko, loket....Co budeš chtít."Zavrním spokojeně, když mi plácne na tvář mokrý obklad a posunu si ho tam, kam potřebuji.

Rozhodně se nenechám vyvést z míry. Jsem přece nemocný a potřebuji pomoc, to dá rozum. To uznává i ona.
Zavrtím se, abych se uvelebil co nejpohodlněji, protože ona se fakt chystá ke zpívání a slastně přivřu oči.
"Tak pojď, hrň to do mě!" Zavelím a pak už se vznáším na vlnách maximální blaženosti.

"Ještě! Ještě!" Zatleskám jako rozmarné dítě, když skončí a netrpělivě se zavrtím.
Začínám být na těch písničkách závislý.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.8.2014, 21:35:32
Ta jeho nepokrytá, téměř dětská radost. Je nakažlivá. Netrvá to ani pár okamžiků a už se na něj uculuju úplně stejně.

"Skvělý, báječný a jedinečný?! A to tě doma neučili, že lhát se nemá?!" opáčím pohotově. Až překvapivě na to, jak jsem se cítila před chvílí. Ale to se prostě nedalo odolat.

"S moučníkem máš smůlu. Zapomněl jsi na svůj pekáč buchet?! Přece si ho nezničíš..." odpovím naoko starostlivě.

Jsme jak dvě malé, šťastné děti. "Magoři! Oba!" vyřknu smířeně ortel. Na druhou stranu je fajn, že v tom nejsem sama.

"Koukám, že tobě stačí podat prstíček a skončíš u ramene, co?" funím, jak se škrábu zase na nohy.

Za chvilku už se vracím s mokrým hadříkem. Plácnu mu ho na obličej, bez ladu a skladu. "Tady máš svůj náčinek, marode. No a tu písničku bych možná ještě zvládla, jen se mi takhle na boku špatně zpívá..." dodám na vysvětlenou, jak se soukám zpátky do sedu. Jenže to se mi kůže na zádech napne a tak se zase pracně natáhnu a překulím se na břicho.

A začnu tu o pampeliškovém víně...

https://www.youtube.com/watch?v=zkoxdd7oN-s
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.8.2014, 21:13:14
Konečně ta její příšerná napjatá póza, která mi způsobuje mrazení v zádech, povolí.
Jupííííí! Máme vyhráno! Já, vlk i medvěd! Přežijeme!

Sesype se vedle mě na postel a uvelebí se na boku, takže mám její obličej opravdu kousek. Stačí otočit hlavu.
Stačí otočit hlavu a mohl bych....
Otrnulo ti, chlíváku, co?


Zaculím se tím nejpočestnějším úsměvem na světě a pro jistotu zadržím dech, aby se mi její vůně nedostala do citlivého nosu moc prudce.
"Omlouvat?
Ty?
Mně?
To by byla hloupost. I když nudným bych to rozhodně nenazval. Třeba bys mi u toho říkala, jak jsem skvělý, báječný a jedinečný.
A jak tě mrzí, že jsi mi nezazpívala na dobrou noc a nedonesla mi moučník.
Pochopil jsem správně, že nebude?"


Teď už se tlemím na celé kolo. Nemůžu to ovládnout. Moje radost, že se zase vrací k normálu, je všepronikající.
Zavrtím se a stočím hlavu zase zpátky k ní.
"Mně?
Je mi báječně. Teď. Ale měla bys u mě zůstat, kdyby se mi náhodou přitížilo a potřeboval bych studený náčinek na čelo.
Tedy, kdyby ti to nevadilo.
A jestli nejsi moc vyčerpaná na zpívání, tak....asi by se mi při něm krááásně usínalo."
Škemrám nepokrytě.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.8.2014, 21:04:36
Dívám se na něj a koutky mi neovladatelně zacukají. Asi jsem se chtěla ještě chvíli zlobit, vztekat, litovat se. Ale ON... nenechá mě. Prostě mi to nedovolí.

Kousnu se do rtu, abych se neusmála příliš, ale v očích mi to zažehne veselé jiskřičky. "Sakra! Už zase! Jak na houpačce! Musí si myslet, že jsem úplnej magor!"

Vzdychnu a unaveně se zhroutím na postel vedle něj. Dolehám vážně opatrně a nakonec se překulím na bok, protože má záda mi pohodlné poležení nedopřejí.

Ohnu ruku v lokti a podepřu si hlavu. Dívám se na Guntera, sleduju jeho profil a připadám si hloupě. Hloupě, ale vcelku uvolněně. Ví, jak na mě, to se mu musí nechat...

"Asi bych se teď měla omlouvat já, ale to bych s tím nepřestala až do půlnoci a časem by to bylo dost nudné..." pronesu lehce.

"Jak je ti?" zeptám se úplně prostě. Zamyšleně se na nej dívám a nechci na nic myslet. Tedy... nechci myslet na sebe a své komplikované vztahy s NÍ.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.8.2014, 20:53:33
Odpovídá mi hrobové ticho přerušované šploucháním vody. Můj úsměv se šíří a špatná nálada mě opouští. Je v tom svém zarputilém hněvu neodolatelná.
Způsob, jakým k sobě nepustí jediné vlídné slovo, jedinou lichotku.
Ne. ONA se právě HNĚVÁ!
A přes to nenasněží.

Počkám až šplouchání ustane a když se na mě konečně podívá nevinně se zeptám.
"Nebyl by moučník?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.8.2014, 19:45:28
Nehádá se. Nepopírá to. Nevózně sklízím nádobí a kosti a bojím se otočit. Vlastně nevím, jestli je to dobře nebo špatně, že mlčí.

Koutkem oka k němu zabloudím. Leží a dívá se do stropu, jako na letní nebe. "Má ze mě srandu. Nebo ještě hůř, myslí si to samé..." tyhle myšlenky mě v hlavě pálí jako žhavé uhlíky a pomalu zase rozdmýchávají vztek, aby mě ochránil před lítostí a kňouráním. Odevzdaně vzdychnu. "Tohle k ničemu. Všechno!"

Nádobí už je narovnané na jedné straně stolu a já se sehnu pro škopek, abych do něj nalila aspoň vlažnou vodu, kterou jsem si ještě předtím stihla dát na oheň.

Když sundávám kotlík z trojnožky, konečně se ozve. Pokačuju v načatém pohybu a přelívám vodu do škopku. Ačkoli můžu na venek působit netečně, lhostejně, pozorně poslouchám každé jeho slovo.

A to, co mi chce sdělit, začíná jako přednáška. "Já tohle všechno sakra vím!" odceknu v duchu a nesouhlasně se zamračím. Naštěstí jen na škopek, protože jsem k němu zády.

Konec sklouzne do sebeobviňování. "Jistě. Může za to on. Jako obvykle. A já jsem nejroztomilejší pitomá jak husa na světě!"

Tiše a energicky oplachuju talíře. Pokud se mě tím snažil uklidnit nebo obměkčit, moc se mu to nepovedlo. Ale to by se teď nepovedlo asi nikomu. S tím si budu muset poradit sama.

"Sakra! Proč jem s ním pořád jak na houpačce?! Chvíli jak vysmátá malá holka a za okamžik jak vichřice?! To přece nejsem já! Nejsem!" vyčítám rozčileně sama sobě, protože už to přestává bavit i mě samotnou.

Ještě chvíli mlčím. Vím, že to ticho je možná trapné, ale nechci na něj zase vyjet. Nechci!

Nádobí už je skoro domyté. "Prostě to ten medvěd tak nějak zkomplikoval." řeknu tiše, pohled stále zabořený do škopku. Gunter má výhled jen na má záda a tak těžko říct, co si z toho vezme.

Talíře pomalu osychají na plátně na desce stolu a já se vydám se škopkem ke dveřím, odkud šplouchnu vodu bokem do trávy. Když se vrátím, ještě přiložím na oheň a pak se konečně otočím. Dívám se na něj a můj obličej je pořád ještě tak trochu jak mrak před bouřkou. Oči jsou ale už klidnější.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.8.2014, 19:29:03
Pomalu se postavím na nohy. Můj výbuch nastartuje její. Už druhý v pořadí.
Opřu se ztěžka o stůl a pevně se na ni zadívám. Nechám ji vychrlit, co potřebuje a jen se na ni dívám. Tiše a trpělivě. S vážnou tváří bez úsměvu, ale přece vlídně.
Je to mladý Vlk a její chování tomu odpovídá.
Ta kráva pitomá mi dokonce cukne koutky úst.

Chystám se jí to vyvrátit, ale ona se odvrátí a začne sklízet nádobí. Tak jen s povzdechem pokrčím rameny a zase si sednu. Ruce dám dozadu a podepřu svoje unavené tělo dlaněmi, abych se rovnou nesesunul na lůžko.
Ještě se dozvím, jaká bestie kazisvětská byl ten medvěd a to už to vzdám úplně a lehnu si. Ruce založím pod hlavu a s poklidem se zadívám na strop.

Tak tady je zakopaný pes. Nys má pocit, že nevzládla svoji Vlčici a ta nás dostala do problémů. Ovšem prvotně nás do problémů dostal darebák medvěd a zkazil na co sáhl.
A teď v sobě dusí vztek na ně oba i na sebe a má pocit, že ji rozbili její vysněný ostrůvek štěstí a bezpečí.


"Prd a dva ořechy, drahá Nys. Tvoje kráva pitomá bojovala o tvůj život.
A ta příšera medvědovská se chovala naprosto přirozeně a my se ji připletli do cesty.
Je to její půda. Její teritorium. Obávám se, že vetřelci jsme tu my.
Aspoň v lidském určitě.
A nejsi mrcha ani nevděčnice. Jsi nejroztomilejší bytost na světě a já tě mám moc rád. A mrzí mě, že jsem to zpackal. Kdybych si dával větší pozor, nestalo by se to a ty bys teď nebyla rozladěná...."
Dodám tiše a pokoutně po ni vrhnu opatrný zkoumavý pohled.

 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.8.2014, 18:12:08
Zoufale rozhodím rukama. "Ale za to ty přece nemůžeš!!! Za to může ta pitomá Vlčice! Já si myslela, že když se změním do vlčího, tak mě její instinkty ochrání. Že NÁS ochrání! Jenže ona to všechno zvorala! Kráva jedna pitomá! Kvůli NÍ jsme dopadli tak, jak jsme dopadli!" vodopád slov ztichne a já se rozladěně odvrátím zpátky ke stolu.

Až teď si uvědomím, že ta nadávka byla dost na hlavu. Pokud tomu Gunter věří, že člověk a Vlk jsou jedna osobnost, pěkně jsem tím vynadala sama sobě. "Ale ať! Já ji nedokázala zabrzdit, takže za to můžu stejně tak!"

Bezmyšlenkovitě sklízím nádobí a přes rameno ještě dodám: "Jestli někdo něco zkazil, tak to byl medvěd! Jen medvěd! A ty už se mi neomlouvej. Mám pak pocit, že jsem ta nehorší mrcha a nevděčnice na světě..." Tak, a je to venku. Nedokázala jsem mu to sice říct do očí, ale je mi líp. Trochu. Zatím...
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.8.2014, 17:59:21
No, vyletí, že nestačím mrkat.
"Jo, za nádobí....
Špinavé...
Nezdá....
Totiž zdá. Asi.
Rozhodně ne.
Je to moje vina. A asi to tak cítím....."
Snažím se odpovídat na její výbuch.
Moc mě ke slovu nepustí. Teprve, když zmlkne, nadechnu se a konečně se na ni zpříma podívám.

"Mám pocit, že jsem všechno zkazil. Že jsem ti pokazil pohodu a zábavu a vůbec.....
Prostě to tak cítím!
Mrzí mě, že jsem se nechal takhle hloupě potrhat a přísahám, že budu za chvíli dobrý a postarám se, abys..."


Zajíknu se a nedořeknu.
To, co bych chtěl říct, by stejně vypadalo hloupě.
O její zábavu?
O to, aby ji pořád tak zářily oči.
Aby byla šťastná a spokojená?
Aby zpívala a smála se.
Aby končně přijala samu sebe.......
Jo, tohle všechno bych chtěl a ještě spoustu jiných věcí, které zahrnují naprosto nezvěřejnitelné myšlenky a tužby.
Ano, přesně tohle bych chtěl.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.8.2014, 17:19:52
Uleví se mi, že to dál nerozpatlává. Ta jeho touha ukázat mi vlčí život v tom nejlepším světle bývá dost urputná. A naprosto zbytečná... bohužel.

Dobelhá se k posteli a už zase se dívá jak spráskaný pes. Zmateně se zamračím. "Co jsem zase udělala?!" Tahle podráždná výčitka přijde sama, nezvána.

Překvapeně se podívám za sebe na stůl a pak zase zpátky na něj. "To se tu jako omlouváš kvůli špinavému nádobí?!" vydechnu nevěřícně.

A pak to ze mě vyletí, aniž bych chtěla: "Ty, Guntere, nezdá se ti, že se v mé přítomnosti pořád jen za něco omlouváš? A přitom aspoň za polovinu těch tvých rádoby prohřešků můžu já nebo se na nich podílím stejně jako ty. Proč máš pořád tu potřebu se mi omlouvat?" Až teď, když je ta otázka venku, se trochu zastydím. Vyvalila jsem to na něj pěkně neomaleně. "Jen u všech Bohů doufám, že se nezačne znovu omlouvat!"
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.8.2014, 17:10:12
"Dobře." Raději ji nepřemlouvám. Jen kývnu a znovu se věnuji jídlu. Atmosféra sice už není tak hustá, jak před chvílí, ale pořád to není ono. Pořád mám pocit, že se něco strašně pokazilo a už to není jak dřív.

Dojím i poslední sousto a opatrně se na ni usměji.
"Děkuju. Tohle jsem moc potřeboval. Bude dobře. Brzy." Slíbím pevně a vstanu, abych se odšoural těch pár kroků do postele. Tam se ztěžka posadím a chvíli se zahanbeně dívám na talíř, které po mně zůstal na stole.

"Asi bych to měl umýt a....Tak nějak mám pocit, že to nezvládnu. Teď. Možná za chvíli. Až si chvíli...
Bude ti vadit, když.....?"
Ani dokončit to nedokážu.
Tohle je fakt tak hnusné. Tak ponižující!
Nenávidím, když jsem bezmocný a slabý jako moucha. Prostě to nesnáším!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.8.2014, 11:15:23
Zamyšleně pozoruju Guntera, jak do sebe tlačí rosomáka jak o život. "Někdy je jak kluk. Ani bych mu jeho věk nehádala. Zůstalo v něm něco klukovského..." Nevím, proč mě to teď napadlo, ale vnitřně mě to tak nějak rozněžňuje. Tak hezky.

"Jen se cpi. Potřebuješ to." odpovím, abych zahnala další vlnu omluv. "Proč má pořád potřebu se mi za něco omlouvat?" mihne se mi hlavou další myšlenka. Je fakt, že provinilé pohledy u něj vídám až příliš často.

Ten nepatrný úsměv, který mi pohrával na rtech, rychle zmizí a vystřídá ho panika, i když se ji pokusím rychle skrýt.

Je to pocitové. Doteď jsem si myslela, že ve vlčím se mi nic nemůže stát. Že jsem v bezpečí, i tam venku. Ale teď je všechno jinak! Možná je to jen čerstvé a rychle to přejde, ale teď mě představa divočiny spíš děsí než láká. Jenže... jak mu to říct? A chci mu to říct? Že jsem takový srab?

Rychle si dám další sousto do pusy a houževnatě žvýkám, abych získala čas a zakryla rozpaky. "No..." začnu nakonec, "Uvidíme, až jak ti bude, jo?" navrhnu a pokusím se vyloudit nejistý úsměv. Zdaří se mi to jen zpoloviny, ale dělám, co můžu.

Dám Gutnerovi na talíř zbývající zadní stehno, takže na talíři uprostřed zůstane už jen notně obraná páteř s žebry.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.8.2014, 9:16:13
"Prohodili?
Co?
Kde?"
Zmateně vzhlédnu a rychle polknu poslední sousto. Mezitím mi přistane další porce a mně dojde, že Nyskel mluví o jídle.

"Asi ano." Jen pomalu získávám jakous takous vnitřní rovnováhu.
"Ona....rudá horečka odebírá velké množství zásobní energie. Výsledek je hlad vpravdě vlčí. Proto se tak cpu. Omlouvám se." Kajícně zašilhám a natáhnu se pro další kus masa.

"Do rána budu v pořádku a odpoledne klidně můžeme vyrazit na další výpravu. Nebo.....nechceš?" Zase znejistím a pro jistotu si zuby urvu pořádný kus, abych zamaskoval nejistotu ve svém hlase.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 12.8.2014, 19:58:25
Začne hltat jak o život a konečně ty ledy povolí. Je u toho... nu... roztomilý. Musím se usmát i přes všechny ty rozporuplné pocity uvnitř.

Ještě chvilku ho pobaveně sleduju a pak už mi můj vlastní žaludek připomene, že já bych jídlo také rozhodně neměla flákat. Pustím se do toho, i když nehltám tak jako Gunter. "Vážně to není tak špatné. Chutná to jako... liška?" zamyslím se na okamžik. "To je fuk. Hlavně že je to teplé a je toho dost..." vzhlédnu a Gunterova porce je téměř v tahu. "No... dost..." zapochybuju s úsměvem.

Natáhnu se a naložím mu další porci. "Koukám, že dneska jsme si to prohodili... s tím vlčím hladem." upřesním ještě pro jistotu.

S plnícími žaludky začíná opět klíčit ve srubu pohoda. Aspoň já to tak cítím. A mám z toho vážně radost. Takovou tichou, tajnou, ale je tam.
 
  Gunter   Postava není přítomna 12.8.2014, 19:51:24
Zdá se, že mě nevnímá. Neodpoví, nepodívá se na mě. Rozpačitě se zadívám na desku stolu, jako by to byla ta nejdůležitější věc na světě.
Pro tu chvíli i je, protože, kdybych se na ni podíval a uviděl tu zatrpklost a odmítání na její tváři, nejspíš bych se musel zbláznit.

Přede mnou přistane maso a můj žaludek nadšeně poskočí.
Zakručí mi v břiše a já se zatvářím ještě provinileji. V tuhle chvíli vnímám svůj hlad jako přečin.
Já.
Můj hladový vysílený břich, zkroušený rudou horečkou má na to vlastní názor. A to značně důrazný názor.

Dlouho se s ním dohadovat nezvládnu, takže se tiše skloním nad talíř a mlčky se pustím do jídla.
Aspoň se snažím příliš nehltat. I to je marné.
Na její povzdech jen zamumlám.
"Vybouné. Nemuíšítstach."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 12.8.2014, 19:15:54
Špatně! Všechno špatně! Každé mé škobrtnutí si hned vyloží jako vlastní vinu. A já se cítím čím dál tím hůř a zahanbeněji. A nesnášm se za to! Nesnáším Vlčici, která za všechno může. Jsem ráda, že je v chládku. Mám co dělat, abych zvládala samu sebe.

Se zatnutou čelistí nandám maso na talíře a aniž bych se na něj podívala, naservíruju vše podle svých aktuálních možností. A ty nejsou kdo ví jaké.

Nespokojeně se mračím, protože bych to chtěla mít hezčí. Upravenější. "Čert to vem!" zavrčím nakonec v duchu. Už nevím, kde ještě bych to své rozladění vybila. A že bych se ho zatraceně moc potřebovala zbavit. Povede to jen k dalším Gunterovým omluvám a jestli to takhle půjde ještě chvilku, začnu vřískat.

Odložím rožeň stranou a vrátím se ke stolu. "No, snad to bude dobré..." dodám ještě napůl pro sebe a s hlubokým vzdychnutím si sednu. Až teď si dovolím letmý pohled na Guntera. Vážně se snažím a mám pocit, že se mi to daří. Vztek a rozladění polevuje. Snad...
 
  Gunter   Postava není přítomna 12.8.2014, 18:51:47
Řízne se a já trochu rozhozeně couvnu. Provinile podklesnu na předních nohách a hlavu schovám mezi tlapy.
Dobře, stydím se.
Pro moji žravost a hltavost se poranila. Opatrně se k ní přiblížím a přitisknu hlavu k její noze.
Omluvně. Prosebně.
Mrzí mě to.

Zakňučím, abych na sebe upoutal její pohled.

"Mrzí mě to. Mooc....Nechtěl jsem tě rozladit svoji..."
"....svoji nedočkavostí." Dořeknu už v lidském a jemně sevřu její paži.
"Takhle to dokážu líp kontrolovat. Samozřejmě poklidně počkám." SLíbím vážně a začnu se potácet ke stolu. Koneckonců trochu slušného chování by přece jen neškodila. V posledních chvílích jsem se opravdu choval kapku...nezrale.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 1.8.2014, 22:40:25
Nikdy bych neřekla, že se zvíře dokáže tvářit tak ublíženě. Uraženě.

Roztržitě po něm střelím pohledem a zamračím se. "No jo, no. Tak jsem byla hnusná! Ošklivá a sprostá! Smiř se s tím!" vrčím v duchu na jeho významně odvrácený hřbet a opět si pomáhám vztekem, abych potlačila zahanbení.

Odvrátím pohled a soustředím se raději na pečínku. Tajně doufám, že mě to mezitím přejde. "Nechci se hádat! Navíc kvůli něčemu, o čem on nemá ani páru. To bych mu to totiž musela vysvětlit a to... nepřežila bych to! Propadla bych se studem! Za Vlčici i za sebe, že si s tím neumím poradit. A hlavně... musela bych přiznat, co dělá touha Vlčice se mnou. Že v těch prchavých okamžicích, které mi tajně podsouvá, se cítím..."

"Au!" syknu bolestí a na levém ukazováčku mi vykvete rudá krůpěj. "Káčo pitomá! Nejsi o nic lepší než Vlčice! Podívej co děláš, když myslíš na... na co nemáš!"

Olíznu tu rudou kapičku a přes rameno rozladěně utrousím: "Budeš to jíst ve vlčím nebo v lidském?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 29.7.2014, 23:30:56
Trochu ublíženě k ní vzhlédnu a znovu kňouknu, když mě tak ošklivě odbude.
Zjišťuji, že ve Vlčí kůži je moje důstojnost daleko méně naléhavá. Vlastně s poklidem ustupuje stranou a dává prostor mému citlivějšímu já.
A moje citlivější já je pěkně ukňourané. Příšerná představa, leč očividně naprosto reálná.

Přešlápnu a uhnu stranou. Pomalu a ztěžka, protože rychle mi to ještě nejde, ale můj upřený mlčenlivý pohled je výmluvný sám o sobě.
Ublížené citlivé já.
A možná kapku uražené.

Jakoby nevěděla, co je vlčí hlad. Navíc, co je vlčí hlad při rudé horečce.
Můj hlad!
Vlastně neví...


Nicméně i co nejlhostejněji sednu a odvrátím čumák ke dveřím. Zarputile a pohoršeně. Důstojnost se začíná vracet.

Přesně do okamžiku, než začne porcovat rosomáka na talíře. Zadek mi vyletí zase zpátky nahoru a oháňka se vzrušeně rozkomíhá.
Dychtivě začenichám a začnu se kulhat ke stolu. Zadní nohy mi občas trochu podklesnou, jak spěchám, ale důležitý je výsledek a já toho rosomáka prostě chci!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 29.7.2014, 22:48:30
Až když do mě Gutner šťouchne čumákem, zamrkám a roztržitě k němu sklopím oči. Cítím, jak mi ruměnec stoupá do tváří. Můžu to ovšem svést na ohneň a tak se rychle uklidním. O nic přeci nejde.

Další šťouchanec je ještě naléhavější. "Jo, jo. Jen to ještě nebude propečené uvnitř." odfrknu trochu podrážděně.

"A taky musíš uhnout, jinak to na talíře nedám." zahudruju. Jako by on mohl za moje myšlenky. Za Vlčici. Je v tom úplně nevinně a teď to schytal i za ni. Zhluboka vzdychnu. Ano, už ji umím zavřít, ale to budu muset být pořád ve střehu? Copak jí to nikdy nevysvětlím? Copak si nikdy nedá říct?
 
  Gunter   Postava není přítomna 29.7.2014, 22:41:04
Nevšímá si mě a to je urážlivé. Rozhořčeně zakňučím a olíznu ji ruku znovu. Tentokrát naléhavěji. Návdavkem do ni šťouchnu čumákem.
"Voní!" Brouknu lítostivě a hlavou ukážu na rožeň.

V břiše mi hladově zakručí a já netrpělivě přešlápnu.
To jsou mi najednou cavyky! Jeden tu umírá hlady a slečna sní kdovíočem!
Na koho asi myslí?
Píchne mě to kousek nad žaludkem žárlivě a rozhodně a energicky ji vrazím hlavou do nohy, aby si mě zase začala všímat.

Představa, že sní o někom jiném je ještě horší než můj hlad. A ten začíná být k nepřečkání, jak je moje vlčí tělo vyčerpané horečkou.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 29.7.2014, 22:23:24
I když já se pekelně soustředím, abych zaplašila všechny ti divoké obrazy v hlavě, Vlčice divoce ňafá a cítím, jak se mi její vzrušení rozlévá do těla. Urputně bojuje o každou myšlenku na Vlka, jak... "Bohové! Stačí!!!"

Cuknu sebou. Roztržitě se nakloním nad pečínku, abych zamaskovala důvod svého prudkého pohybu.

A v tomhle nestřeženém okamžiku ucítím jemný vlčí jazyk na své kůži. Ucuknu znova, jako by ho olizovaly plameny. Vlčice ve mně teď roztouženě mručí. "Mazej!" vykřiknu a v tu chvíli už stojí na pasece kamenné vězení. Ona ale nechce. Dívá se mýma očima na objekt své touhy a nechce.

Musím se na ni pořádně soustředit, abych ji tam nakonec za hlučných prtestů natlačila. Ani si nevšimnu, že jsem přestala otáčet rožněm. Dívám se na okamžik někam daleko a na čele se vyrýsuje vráska.
 
  Gunter   Postava není přítomna 29.7.2014, 22:15:33
"Já ležím. A spím." Brouknu spokojeně a přivinu se k jejím nohám ještě užeji. Zaboří svoje prsty do mého kožichu a já slastně zamručím. Být kočka, předu. Takhle jen tlumeně duním, jazyk plápolající z rozchechtané funící tváře. Dokonce i třes mého těla se zvolnil.

Zavřu oči a jen tak si hovím. V nebezpečné blízkosti ženy, která mě přitahuje způsobem, který je všechno jen ne sesterský. Se slintajícím vlkem, kterého na uzdě drží jen vlastní tělesná slabost.
To je jako sedět na sudu s výbušninou.
Jsem zvrácený.
Líbí se mi to.

Z naprosto nekřesťanských a naprosto spokojených myšlenek mě vytáhne Nyskel. Odtáhne se. Protestativně vyštěknu, ale když si uvědomím, že se stará o maso, nechám toho. Vyškrábu se do sedu a zvědavě natáhnu čenich.
"Jo, voní mi to. Už ano." Opatrně pohnu oháňkou ze strany na stranu a olíznu ji pěkně ze široka volnou ruku.


 
  Nyskel   Postava není přítomna 29.7.2014, 22:10:35
Šine se ke mně. Zvědavě ho poočku pozoruju. Nějak mi není jasné, co vymýšlí. "Kam se suneš?" zeptám se nakonec, když je na půl cesty. "Měl bys jen ležet a spát..." napomenu ho nijak přísně. Je to spíš konstatování.

Zamrkám, jak se mi začne k nohám skládat to obrovské tělo. Je všude kolem mě. Z jedné strany ohniště, ze všech ostatních obrovská záplava černých chlupů. A obojí sálá horkem.

Naprosto samozřejmě a lehce vztáhnu volnou ruku a pohladím ho jemně po kožichu. Je to jako mít u nohou psíka. Jen dost přerostlého.

"Odpočívej..." zašeptám a je mi najednou tak nějak... hezky. Jsem klidná a pokojná. Je to jako kouzlo. Zatímco bezděčně otáčím rožněm, aniž bych se mu nějak věnovala, zamyšleně pozoruju odlesky plamenů na černé srsti.

A po dlouhé době se opět ozve Vlčice. Spokojeně zamručí a trochu se uvnitř zavrtí. Je v tom něco důvěrného, spokojeného. A tak trochu i vítězného. "Ani to nezkoušej!" syknu na ni varovně jen tak pro jistotu.

A pak si vzpomenu na něco jiného. Na ten majetnický, drsný stisk Gunterových prstů na mém předloktí. Na divoký, tvrdý pohled v očích, které v tu chvíli snad ani nebyly jeho. A pak mě to napadne!

Vykulím překvapeně oči a zalapám po dechu. "No JISTĚ! Když může mě Vlčice týrat kvůli Gutnerově Vlkovi, proč by to nemělo být i opačně. Co když........" těžce polknu. Ta představa se mi ani trochu nelíbí. Stačí, že musím tu bestii v sobě krotit já. Gunter v tom sice je ještě lepší, ale ta myšlenka, že dvě šlemy uvnitř nás... spolu...

Zamžikám vyplašeně do plamenů a cítím, jak mi na čele vyrazil pot. Možná je to i z toho horka okolo, ale přeci jen...

"Ne, Gunter to má pod kontrolou! To bylo jen tou horečkou..." zažehnávám tyhle absurdní myšlenky. I když... už to, připustit si, že by Gunter mohl chtít... tedy Vlk v něm...

Odtáhnu ruku a soustředím se jen na maso. Tohle je moc tenký led. Moc...
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.