abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
28.8.2014
23:04:52
"To nepochybuji." Zachechtám se nahlas a cvrnknu ji do nosu.
"Z mého zpívání bys rozhodně blahem neucvrkávala. To si vymezuji pro sebe, když zpíváš ty." Doznám poctivě.

Fakt, že to masírování zad rovnou striktně neodmítla mnou značně otřese. Upřeně se na ni zadívám a tváře mi hoří při té představě
Kurva!
A já bych je rozmazloval tak rád!


"Dle rozkazu. Už jdu na to." Zašklebím se, abych zaplašil představu svých rukou na jejich zádech a zadívám se na strop.
Tam by mělo být relativně bezpečno.
Tak. Nádech. Výdech! A rychle vystydni, vole!
Silenka!
Silenka.....
Sakra!


"Jak jsem se potkal s Ruth, jsem ti vyprávěl?" Zamyslím se vážně, protože si najednou nejsem jistý a příběh o Silence je příběh o Ruth. Víceméně.

Nyskel
28.8.2014
22:48:18
Má přísná výtka mu nestačila! "Pff... To je had!" rozčiluju se v duchu, ale tak nějak hezky.

"Zpívat nemusíš, to obstarám sama. A určitě líp!" zvednu hlavu a povýšeně se na něj podívám. "Masírování zad by určitě udělalo moc dobře těm škrábancům, ale takovou slast jim teď rozhodně dopřávat nehodlám." pokračuju ve výčtu prakticky bez nadechnutí. "A ty historky z tvého trudomyslného života si můžeš klidně na zítřek přichystat." Mám co dělat, aby mi nezacukaly koutky, ale oči se smějí, tomu nezabráním. Jsem tak nějak... spokojená?

Doteď jsem mluvila na oko přísně a káravě. Nakonec ale nakloním hlavu, trochu jí pohodím, abych zahnala dotěrný pramen vlasů, který se mi dral do očí, a vemlouvavě zaprosím: "Ale teď už povídej o Silence..."

Gunter
28.8.2014
22:39:48
Zacukají mi koutky. Výrazně. Je s tou svojí nedočkavostí tak roztomilá. Jako dítě, které se těší na pohádku a nemůže se dočkat, až maminka konečně spustí.
Jenže mě ji baví zlobit.
Nesmírně mě to baví.

Pokrčím nohy a i já otočím tvář k ní. Její hřejivá přítomnost je svým způsobem rafinovaný způsob mučení. Jenže se nechávám mučit rád. Moc rád.
"Takový strašný dlužník jsem? S tím budeme muset něco udělat, co říkáš?
Co kdybych ti zazpíval zase já, abych ti to vynahradil.....nebo bych ti mohl namasírovat záda....Popřípadě bych ti za trest mohl zítra místo dalšího výletu vyprávět celý den. Ležela bys v posteli, nosil bych ti jídlo až pod nos a ještě bych tě bavil bláznivými historkami z mého trudnomyslného života....."
Lákám ji vesele.

Nyskel
28.8.2014
22:32:03
Zase mě zkouší. Utahuje si ze mě. Ví, že když mi to neřekne, neusnu!

"Přesně tak! Máš právad! Dlužíš!" pronesu na oko přísně a důležitě. "Já ti dám, ty syčáku! Takhle si ze mě dělat šoufky!"

Lehnu si na složené ruce, tvář natočenou k němu a jsem připravená na splátku jeho dluhu.

Gunter
28.8.2014
22:20:22
Nys se k otázce Minnie už nevrací. Znovu si lehne a já mocí potlačím mohutné zachvění, které proletí mým tělem. Pohodlně se natáhnu a opatrně složím ruce pod hlavou.
Jo, to by šlo. Už to dám.

Po očku ji pořád pozoruji. Její výraz je jiný. Zadumaný. Jako by o něčem hluboce přemýšlela. Pak vyhrkne otázku a já se chraptivě nadechnu.
"Silenka...."
Tak jo. Tohle fakt nemá cenu odkládat, hlavně, když chci, aby ji se mnou zkusila hledat. Musí vědět koho. A proč....

"Mám ti zase vyprávět příběh? A nejsi příliš unavená?" Zeptám se a potutelně se usmívám. Je mi jasné, že si to nenechá ujít, přece jenom je zvědavá.
"Přece jen....ty jsi mi zazpívala, a tak ti to nejspíš dlužím."

Nyskel
20.8.2014
20:30:40
Nepatrně se zamračím. "Tahle Minnie se mi zdá zatraceně povrchní. To jí jde jen o kožich?!" mudruju v duchu.

Celý tenhle můj myšlenkový pochod mě úplně odvedl od toho podstatného. Vůbec mi nedochází, co mi Gunter navrhnul. Další a další týdny v jeho přítomnosti. Dva Vlci vedle sebe. Spolu...

Místo toho se zase pomalu složím na postel, lehnu si na břicho a ruce si složím pod hlavou. Záda mě ještě trochu pálí, ale už je to o hodně lepší.

Myšlenky se znovu zatoulají k Silence, ale nejsem si jistá, že by o tom Gunter chtěl teď mluvit. Tvářil se u toho před chvílí jak zpráskaný pes a já ho nechci zbytečně trápit svou zvědavostí. A tak mlčím. I když otázky naráží v mé hlavě jedna do druhé jak můry.

Byla jsem odhodlaná, ale nevydržela jsem to. To ticho se na mě mačkalo jak deka. "A jak to bylo se Silenkou? A s těmi zmizelými dětmi?" Dívám se mu do očí, provinile, téměř dětsky škemrám.

Gunter
19.8.2014
22:23:14
Zakloním se dozadu a znovu se opřu o natažené paže. Na chvíli se mi vybaví sladká Minnie. Její dokonalá tvář a dokonale promyšlené pohyby, pěstěné za jediným účelem. Ano, mám ji svým způsobem rád, ale to jen proto, že ji znám i s vlasy smáčenými deštěm, otřískanými nehty a tváří zkřivenou spravedlivým hněvem. Znám Minnie, bordelmamá, která se jako lvice stará o své dívky. Ne, sladkou obchodnici.
Minnie, která mi zachránila život a dokázala chladnokrevně zabít ty, kteří přišli týrat a ubližovat.

Docela se za ní těším. Přece jen, je to značně svérázná osůbka. To se musí nechat. A Nyskel se bude líbit. Nejspíš.
Její otázka mě zaskočí.

Netrávím u ní moc času?
A proč bych měl?
S některými přáteli to tak přece je....že je vidíme jednou za čas.
A docela to stačí.
V jejím případě tohle platí dvojnásob.


"To opravdu ne. Naposledy jsem ji viděl.....no to už je hodně dlouho." Ušklíbnu se.
"To ovšem neznamená, že se myšlenky na irbisův kožich vzdala nebo ho snad chtěla méně." Ujistím ji vesele.

Nyskel
18.8.2014
19:32:34
"Pohledávku?!" tohle slovo mi zadrnčí v hlavě jak falešná struna.

"No, asi ano..." odpovím stále ještě zmatená. Nějak mi to nedává smysl. "Možná... třeba se nemůže u Minnie zdržovat delší dobu. Že by byla... vdaná?! Nesmysl!" konstrukce, které mi rostou v hlavě, jsou při nejmenším přitažené za vlasy. Musím se zeptat. Musím!

"Ty moc času asi u Minnie netrávíš, co?" Vím, že mi do toho nic není! Vůbec nic! "Ale on sám mě tahá do hledání Silenky. On si mě tahá do života! Já bych se mu tam necpala! Možná... Asi..." znejistím. Proč je všechno kolem Guntera tak složité?!

Gunter
18.8.2014
18:36:02
Překvapeně a trochu nechápavě zamrkám.
"Minnie?
K Minnii musíme tak jako tak.....musíme ji odevzdat ty kůže. Tedy pokud se mi podaří vystopovat sněžného levharta. Rosomáka už díky tobě máme.
Jen jsem si říkal, že potom, až vyřídíme tu pohledávku u Sladké Minnie, tak bychom mohli....spolu....zkusit pátrat po Silence. Jestli ti to nepřipadá moc bláhové...."
Dodám rozpačitě, protože pořád ještě nevím, jestli by vůbec chtěla.

Nyskel
18.8.2014
8:50:59
"Netypická?" vím stejné nic jako před chvilkou.

Ale jeho další otázka mě zaskočí. Asi jsem ji mohla čekat, ale mé myšlenky se ubíraly úplně opačným směrem. Pomalu se zvednu a dosednu na paty. Doufám, že panující šero zakryje mé rozpaky. "Já... no... ale co Minnie?" vykoktám.

"Bohové! Já se vážně zeptala? Já to řekla nahlas?! Proč?!"

Gunter
17.8.2014
22:38:15
Moje slova ji přece jen zastaví. Podvědomě natáhnu ruku, protože si nejsem tak úplně jistý, že sebou neplácne na zem a pak pokrčím rameny. Když už je to venku, nemám co skrývat.
"No, na malé dítě je dost netypická. Musela bys ji vidět...a znát. Ale mám ji rád. I když je to hotový pytel blech, co pořád mluví. Nebo aspoň byla...."

A její tvář....je děsivá, ale když si na ni člověk zvykne, naučí se ji milovat... Pomyslím si, ale nahlas to neřeknu. Možná proto, že kdykoliv pomyslím na Silenčinu tvář, udělá se mi v krku knedlík.

Zaváhám a pak se přece jen zeptám.
"Kdybych se ji vydal hledat.....šla bys se mnou, Nyskel?" Vydechnu a v té otázce je všechen můj strach a moje obavy.
Opustí mě, určitě mě opustí. A já se zblázním. Nejspíš....

Nyskel
17.8.2014
19:36:42
Už jsem se téměř vysoukala z postele, když znovu promluví.

Zůstanu stát, nebo spíš napůl ležet, v takovém zvláštním úhlu - napůl vleže, napůl v kleče. "Jak zvláštní?" vypustím jen z pusy. Zamyšleně...

Gunter
17.8.2014
16:41:55
Překvapeně zdvihnu hlavu, když tak prudce odpoví. Couvá ode mě, jako uštknutá. Jako bych řekl něco troufalého. Nesmyslného.
Nebo neřekl?
Měl bych dokončovat, když něco nakousnu?
Abych se dozvěděl, že mě opustí?
Že se mnou nehodlá dál pobývat?
Že tenhle společný výlet je konečná záležitost a pak se rozejdeme?
NE!
Nejsem sadista.
Nehodlám si nechat sypat sůl do ran....
Dokud nebudu muset.


Přesto poslušně odpovím.
"Myslel jsem....že kdybys chtěla, mohla bys ji hledat se mnou. Silenka by se ti líbila. I když je velmi zvláštní....." Vyhrknu takřka zoufalým tónem a čekám až ta rána přijde.
Tak si to užij, bratříčku!

Nyskel
17.8.2014
14:43:07
"Kdybych co? Kdybych mu nepřekážela? Kdyby mě neměl na krku?!" nejistě se zakaboním a tak trochu se odtáhnu.

"Co já vím o jeho životě? Po čtyřech dnech. Nebo pěti? Jak je to vlastně dlouho? Už ani tohle nevím?" obočí se stáhne ještě víc.

Pak se ale ve mně něco vzedme. Nečekaně a překvapivě. Aspoň pro mě samotnou. "Víš, možná bys měl dokončovat to, co nakousneš!" zní to vzdorovitě a nabroušeně. Víc, než bych chtěla. "Jestli mu překážím, měl by to říct na rovinu! Copak to není chlap?!"

Nakvašeně se vzepřu na loktech a začnu couvat pozadu z postele. Teď tu neodkážu jen tak ležet!

Gunter
17.8.2014
14:14:54
Zavrtím prudce hlavou.
"To mě neomlouvá. Neměl jsem to vzdát. Ne, poté, co jsem slíbil Ruth, že se o ni postarám.
Já....možná se o to ještě jednou pokusím. Kdybys....kdyby..."
Můj hlas vyšumí naprázdno.
Tak nějak naemám odvahu požádat ji, aby se ji vydala hledat se mnou.
Ne, potom, jak mezi nás strčil medvěd svoje zvědavé tlapy a všechno změnil.

Místo toho vyloudím na tváři ledabylý úsměv a cvrnknu ji do nosu.
"Zkrátka, ne všechny moje vzpomínky jsou veselé a krásné." Pohodím hlavou a natáhnu se po poháru s vodou.

Nyskel
17.8.2014
14:07:42
Nevím, jak mu pomoct. Nevím o Silence ani ň a když už ji hledal dva roky, jak by teď, po těch letech, mohl uspět? To ale teď asi slyšet nepotřebuje.

"Možná si změnila jméno..." hledám nějaký důvod... alibi, proč neuspěl.

Gunter
17.8.2014
13:54:57
Zoufale se na ni podívám.
"Zařídila si život podle sebe? Ach, Nys, kdybych tomu tak mohl věřit! Ale....bylo ji šest let, když ji Ruth našla. A devět, když zmizela. Teď....teď je jí třináct...Jak se může zařídit třináctileté dítě, pokud je ještě naživu....
Já, to zkoušel....opravdu ano. Hledal jsem ji dva roky. A pak....vzdal jsem to. Ztratil jsem naději.
Když jsem blouznil v rudé horečce, vracela se mi její tvář. A slib, který jsem dal Ruth, když umírala."


Odmlčím se a pak zahanbeně dodám.
"Slíbil jsem ji, že se o ni postarám...." Hlavu mám skloněnou a ramena svěšená.
Stará vina na mě dolehla jako beranidlo.

Nyskel
17.8.2014
13:50:08
"Proč ho to napadlo zrovna teď? Nebo ho to trápívá často? Nebo jen při rudé horečce?" nějak se snažím vyznat v jeho pocitech. Jsou silné, ale za těch pár dní je cítím poprvé.

Najednou nevím, co říct. Cítím tu vlnu pokory a zahanbení, která z něj vyzařuje. "Kdyby ji chtěl hledat, už by to dávno udělal. Nebo to možná zkusil a nevyšlo to. Neměla bych jitřit staré rány..."

Něco ale přeci jen říct musím: "Třeba... možná si zařídila život podle sebe. Nebo se jen bála..." nejistě navrhnu. "Víš, jako nás, Vlků..."

Gunter
17.8.2014
13:40:54
A je to tu. Znovu se křečovitě nadechnu a bolí to. Až kamsi do nitra útrob.
"Já nevím." Odpovím tiše.
"Nevím dokonce ani jestli je ještě naživu...."

Zklamal jsem....
Nenašel jsem ji, Ruth. Bože, vzdal jsem to. Tak snadno.
Tak strašně snadno....


"Když Ruth zemřela, hledal jsem ji, ale zmizela.....zůstali tam jen její koně....Silenka se vypařila...." Přiznám kajícně a žaludek mi metá kozelce.

Nyskel
17.8.2014
13:07:35
Tiše přikývnu, protože na Ruth se zapomenout nedá. Už kvůli tomu, jakým způsobem o ní mluvil. Jak se mu v tu chvíli něhou změnila tvář...

Váhám, jestli se ptát dál. Zřejmě se mu o tom moc mluvit nechce. Zvědavost je ale protivně neodbytná a tak tiše řeknu: "A kde je teď?"

Gunter
17.8.2014
12:08:45
Zaraženě hledím před sebe a nemůžu se přinutit, abych promluvil.
Proč toho nevyužiješ, blázne?
Přece jsi ji stejně chtěl o Silence povědět.
Chtěl jsi ji říct, že ji musíš najít. Protože jsi to slíbil Ruth.
Protože prostě chceš....
Nebo jsi zapomněl?

Ne. Nemohl bys, bloude. Na její oči se zapomenout nedá....


Nadechnu se. A ještě jednou. Vzduch v mých plicích divoce zahvízdá.
"Vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěl o Ruth, Nyskel?
O tom, že ji lidé obvinili z čarodějnictví a z toho, že loví malé děti?
Silenka byla jedno z těch dětí, které....se ztrácely uprostřed noci, aby už nikdy nebyla nalezeny.
Byla to bojovnice. Utekla a Ruth ji našla. Zachránila ji...."


A přivedla ji do našich životů. A já....já jsem ji nechal odejít. Zmizet. Ztratit se.
Vzdal jsem to...


Tváře mi najednou zaplanou horkou červení hanby.

Nyskel
13.8.2014
23:01:53
Má zvědavost je natahována na skřipec. Nevím o ní ani trochu víc. "Dobře jí tak, mrše!"

Při jeho otázce se mi mihne před očima jeho divoký pohled a pevný stisk paže. "Bylo v něm něco..." polknu nasucho, ale rychle zalžu. "Ne, vůbec ne. Jen jsi blouznil..." opět nenápadně přebírám chlupy. Zachvilku je budu mít spočítané.

"Takže o ní nechce mluvit! Nebo je to děsivý příběh? Jako o jeho bratrovi?" nepatrně se zachvěju, když si vzpomenu na ten strašný příběh, který Gunterovi tak změnil život.

Gunter
13.8.2014
22:57:07
Nic....neříkal jsem o ní nic?
Zaslouží si tohle? Zrovna Silenka? Navíc...říkal jsem si přece, že ji musím najít, že musím Nyskel říct, že jsem slíbil Ruth, že se o ni postarám a že....jsem to nesplnil....


"Její jméno...." Vydechnu tiše.
"Nedivím se, že jsem řekl její jméno. Zdálo se mi o ni. O ní i o Ruth. Vlastně jsem ty dvě viděl pořád, když mě léčila rudá horečka. Bylo to vcelku protivné. Odjakživa tyhle horečnaté sny nesnáším. Jen tomu nejde nijak zabránit." Přiznám kajícně a poprvé za celý večer mě napadne, jestli jsem náhodou moc nevyváděl.
"Vyděsil jsem tě?"

Nyskel
13.8.2014
22:50:17
"Neměla jsem! Sakra, neměla jsem! Zase ta má zatracená zvědavost!" nadávám si v duchu, ale zpátky už to nevezmu.

To, jak začal panikařit a jak se to snaží zakrýt. Nepříjemně mě píchne kdesi v hrudi. Najednou mě to už vůbec nezajímá. Teda vlastně... chci to vědět, ale bojím se, co se dozvím. Doteď jsem si namlouvala, že to není nikdo důležitý, když o ní doteď nemluvil, ale co když... "Sakra! Jsi husa pitomá! Pitomá!"

"Vlastně nic. Jen jsi zmínil její jméno." prohodím rádoby lhostejně a zaujatě přebírám chlupy na kožešině pod sebou. Jako bych něco hledala. "Měla bych mu říct, že o tom nemusí mluvit, že mi do toho nic není, že..." Nic. Mlčím. Masochisticky a zvráceně mlčím.

Gunter
13.8.2014
22:43:44
JO! Vyšlo to!
Nyskel se zavrtí a spustí další písničku. Uznale zahvízdám a pak už si jen rochním. Nechce se mi ani myslet, jak moc je mi hezky. Takže si jen užívám melodičnosti jejího hlasu a se zavřenýma očima poslouchám. Sice je text její písně poněkud znepokojivý, ale snažím se veškeré podloudné myšlenky vytěsnit. Jen ona a její hlas v šeřícím se srubu. Nic víc.

Nic. Hlavně se na ni nedívat, protože můj strach, že by mě moje oči právě teď dokázaly dokonale prozradit, je příliš silný.

Odvážím se až dlouhou chvíli poté, co ztichne. A jen proto, že se mě zeptá na Silenku.
Trhnu sebou a vytřeštím oči. Pěkně prudký přechod z toho slastného rozechvění.

"O Silence? Já mluvil o Silence?" Horečnatě si snažím vzpomenout, co jsem o ni mohl říkat a jak to vyznělo, ale hlavu mám prázdnou jako džbán na vodu. Bez vody.
Jen si matně vybavím, že se mi o ni zdálo. Tam, uprostřed horečky.
O ní a o Ruth.
Nebyly to hezké sny.

"Aco jsem o ní říkal?" Zeptám se opatrně.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.