abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Zar´farro
11.10.2015
20:45:41
Na střelnici jsme skončili a stopař pomalu odchází.

Půjdu ještě se na někoho podívat, sejdem se v hospodě jo? Křiknu směrem za ním, ale vypadá to, že mne již neposlouchá a ani nevím zda to zaregistroval.

Otočím se nazpět k střelnici, vezmu si na záda luk po Jarykovi, do kapsy svůj prak a do rukou těžkou kuši. Odcházím směrem zpět k terčům.

********************************

***************

Do hostince jsem přišel poslední. Všichni už sedí okolo stolu. Já si dojdu na bar objednat jídlo a pití. Následně se přidám k ostatním. Sednu si na kraj stolu a pustím se do jídla. Poslouchám co kdo říká, a přemýšlím co bude dál.

Jestli dneska přijde Teodor a bude přednáška o inkvizitorech, tak to se rozhodně zdržím.

Dojím a dopiji své jídlo. Zívnu si, dnešek byl poměrně náročný den.

Ufff, už se těším na postel, ale nebojte, na Teodora počkám. Jo, a Žiro. Jak vypadal ten alchymista? ...

Žira
11.10.2015
19:25:46
Nysilo a Káje se k sobě chovají dost odměřeně. "Asi mají každý jiný názor, se stává. Jen aby se nehádali. Co bych pak měla dělat? Kája se celkově nezdá moc spokojená. A co myslí tím chlápkem? Neměla by to trošku rozvinout?" Sedím, ucucávám své pivo a přemýšlím.

Pevně držím Nysila za ruku. "Nejraději bych se k němu přitiskla. Nemám ráda, když se lidé hádají, snad s tím ještě nezačnou. Zdá se, že se konečně změnilo téma na Anglinův nový měch."

K měchu také samozřejmě řeknu svůj názor. "Než jste nastoupili sem do armády, byl tu jeden Alchymista, Kassadin se jmenoval. Byl to magor, ale často vysedával tady u Tygra a čas od času jsem s ním pár slov prohodila. Každopádně, proč to říkám, on měl láhev která měla zhruba půl litru, ale vždy si do ní nechával natočit 10 piv s sebou. A vešlo se to tam. Tak jestli to nebude něco podobného."

Ještě odpovím Káje na toho chlápka z lázní. "Jo, toho si moc dobře pamatuji. Hlavně si na něj dávej pozor, je pěkně nebezpečnej. A radši o něm vůbec nemluvit, jeho uši jsou prý všude." Říkám to šeptem přímo ke Káje, slyší to pouze ti, co jsou v naší těsné blízkosti.

Merysol
11.10.2015
14:11:59

Všichni dorazíme do hospody a Karolína spustí své vyprávění. Celou dobu jen tiše poslouchám a poznámky, které zbabělosti, které padli na adresu Nysila raději ignoruji. Od vyprávění mě jen na chvilku vyruší Stopař s tím, že jestli mám zítra čas, vezmě me na trénink ve střelbě.

”Zatím na zítra žádné plány nemám, takže klidně můžeme jít…” řeknu trochu tišším hlasem, abych mezi tím nerušila vyprávění a pak zase začnu poslouchat vyprávění z dnešní mise, která, nakonec dopadla íce než dobře. Kája se nám pak začala chlubit dárky a celá zářila štěstím. Ani Anglino neodešel od barona s prázdnou.

Nysilova poznámka o tom, že sem má věčer přijít Theodor mě naprosto perfektně hodí do pohotovisti spolu c pocitem, jako by mě něco dloublo do zad. Sakra! Já na to málem zapomněla!! Na svou paměť bych se teda rozhodně spoléhat nemohla, kdyby na tom závisel můj život nebo život někoho jiného.

Z mého, už o něco méně zaujatého poslouchání mě zase na chvilku vyruší Stopař. ”Ano, máš pravdu, Nejsem zrovna velká bojovnice a taky by mě v životě nenapadlo se s někým do boje pustit.” trochu pokrčím rameny a maličko si povzdechnu ”Ale jsou zlé časy a já už nejsem v bezpečí za zdmi chrámu. A nemůžu čekat, že se o mě někdo postará…”

Karolina
11.10.2015
12:02:31
" Přežili jsme to, úkol jsme splnili, dál to komentovat nebudu, ale rozhodně to nezapomenu, to je jednou jedna. No jo, jako bych nevěděla, že záleží na každém slovu. Proč jsem to asi říkala? No, je to jedno. Příště si tam může jít klidně dělat diplomata on a uvidíme. "jen " předání dopisu, "hodný" člověk... jeden nikdy neví, jenže... nojo, ženská a udělala si to posvém, tohle mu vadí, chachacha. "

Přemýšlím a mlčím, může to vypadat, že ani neposlouchá, hlavu skloněnou ke stolu. Opak je pravdou. Možná jsem čekala, že třeba někdo... no to je jedno.
" Seš sama holka, když půjde do tuhého, jsou jiné priority než Karolína, to je jasná věc."

A tak si vyslechnu co říkají, hodně pozorně a pak kývnu. Dalo se to čekat. Konečně zvednu hlavu a podívám se na Anglina a usměju se.

" Taky si myslím, že bude jakoby bez dna. Vyzkoušej to, nalej tam jedno pivko a uvidíš. Pokud by to tak bylo, měli byste pořád pivo sebou. Pokud bys chtěl na cesty raději vodu, tak tam nalej sklenici vody. Je to tvůj dárek a tak je na tobě co vybereš za nápoj."

" Přeci mu nebudu určovat co musí, je dost rozumný, tak věřím, že to dobře vybere."

Nysilo nám ještě řekl, že přijde Theodor. Teorie? Brala bych pak pokračování, praxi boje proti inkvizitorům.
" Je pro něj lehké, když má takové schopnosti, mlátit do nás jako do žita a odnesl to Nysilo. Šetřil nás snad, že jsme dívky? To není zrovna moc dobře, protože pak my nebude tak dobře připravené.

" Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. To je dobře, že přijde. Už se těším, že se něco nového dozvím nebo i naučím, což bych brala. Co myslíš, Žiro, že by se dělo? Jo myslíš ty lázně? Pamatuješ se na toho chlápka namyšlenýho, co jsme tam viděly, jak se ho všichni báli?"

Zamyslím se, co vlastně a jak v těch lázních budu moci zjistit. Musím to promyslet dřív, než tam vlezu a bylo by to třeba dost špatně. Uvidíme, na co přijdu. Možná by pomohl Alex, ale kdopak ví, jestli ten nemluva by měl zájem.

Alexander
10.10.2015
21:16:13
Sice je varuji že se může něco stát, ale nikoho to evidentně nezajímá... Nysilo se o tom sice později, když jsou zpět, zmíní, ale jinak taky nic moc. "Nu co.... když je to nezajímá, tak proč jim to sdělovat.. Takové už jsem taky potkal.. Vetšina z nich už není... " pomyslím si, když jdu s ostatními do hospody.

V hospodě se Karolína s Anglinem začnou svěřovat s tím co se stalo, a jak to probíhalo. I když to tak možná nevypadá poslouchám je. Poslouchám všecno. A všechny. Snad už ze zvyku sleduji celou hospodu, a snažíms e vnímat každý detail, i dkyž to na mě nejde poznat.

Čaj, který jsem si při vstupu dovnitř objednal nechám chvilku vychladnout, a pak se napiju. Nikdo se nesnaží komunikovat semnou, a já nejsem zvyklí začínat konverzace, takže vlastně celou dobu jen mlčím. Ale že bych vypadal nějak sklíčeně se taky říct nedá. "Hmmm.. Theodor přijde a bude povídat o inkvizitorech... To by mohlo být zajímavé.. Třeba se mi podaří najít nějakou spojitost mezi tím co jsem se naučil.. " pomyslím si. Přece jen to k něčemu bude.

Nysilo z Nortree
10.10.2015
18:19:26
Anglino dle očekávaní to přijal sportovně. Pak se ještě zmínil o měchu...

Těžko říci Anglino. Zřejmě je to práce alchymisty možná dokonce Theurga. Může to být bezdný měch. Naliješ do toho nějakou kapalinu, třeba medovinu a měch bude neustále plný. Ale nemyslím si. Takový měch by měl hodnotu mnoho tisíc zlatých. Spíš bych si tip, že má mnohem větší obsah, než se na první pohled zdá. Jak velký, na to budeš muset přijít sám." řekl jsem svoji úvahu Anglinovi.

"Takový bezedný měch, jakou by měl asi hodnotu? 1000? 2000? Ne-e pořád málo. Magie která by dokázala zázraky musí být mnohem mocnější a dražší. To by pak byl kšeft pro Paula mít takový měch nalil by do něj svoji nejlepší kořalku a pak by na tom těžce vydělával. Nebo nalit do toho vodu a v poušti z toho udělat velkej kšeft... Bych měl honosnější barák než samotný baron." Na chvíli jsem se zasnil jaké by to bylo. Projevila se moje pozdní udušená puberta... můžete si všimnout jak se chvíli dívám nevědomky do prázdna ponořen do svého světa.

Anglino
10.10.2015
13:15:46
Došli jsem do hostpody a Karolinka začala vyprávět. Pochlubila se dárky a já s úsměvem sledoval jak si je Žira zálibně prohlížela.
Po poznámce, že mne čeká dlouhý večer s pijáckou vložkou prohlásím.

"No konečně zase někdo kdo se mnou kromě kováře v pití udrží krok.
Nemusíš mít obavy určitě se opořádně najím vždyť mi na tom mraze vyhládlo.

No a abych nezapomněl. Já sice nemám narozeniny, ale díky výletu s Karolinkou jsem taky dostal dárek. Pěkný mněch, ale nejzajímavější na tom je, že mi kněmu bylo řečeno. Jeho vlastnosti se projeví až po prvním naplnění.

Co myslíte co to znamená?"


Posadím se čekám co mi na to řeknou mezi tím si objednám pěkně tučnou pečeni.

"Jen mi vrtá hlavou proč Karolinka mluvila o lázních."

Žira
8.10.2015
23:16:30
Byl vznesen návrh, abychom si vše vyslechli až v hospodě. Byl to moudrý návrh. "Jistě, tak jdem, opravdu je to rozumnější."

Došli jsme do hospody a Kája začala vyprávět. "Možná se bál, že se něco semele, co já vím, Nysilo je ten chytrý, ale jedním si jsem jistá, pokud to tak bylo, tak s ní poslal Anglina jen proto, že usoudil, že s ním bude Kája víc v bezpečí, což je logické, kouzelník a válečník jsou univerzálnější než dva kouzelníci."

Když vysvětluje, proč tvrdila, že je komtesa, usoudím, že měla pravdu. "Opravdu to mělo šanci na úspěch, tak proč to sakra neprošlo? Asi je Kája tak dobrá duše, že neumí moc dobře lhát. Což je sice dobré, ale někdy trošku nepraktické."

"Tak hlavně, že to dobře dopadlo" oddechnu si, když se Kája dostane k tomu, jak odevzdala dopis a jak slečna byla nadšena.

Na rozdíl od Nysila, mě Karolíniný dárky zajímají. "Jé, no to je pěkné. Všechny tři dárky jsou krásné Kájo. Také nevím, kdy mám narozeniny.... ale tak řekněme, že ty je máš prostě dnes a je to." Říkám jí a je slyšet nadšení v mém hlase.

Pak ovšem zmíní, že musí do lázní. A jakým tónem. "Ten tón se mi vůbec nelíbí." "Copak se děje Kájo?" Zeptám se nervózně.

Nysilo Káje odpověděl tak, že již nemám co víc dodat, než to, co jsem již řekla. Pak ještě dodal, že navečer přijde Theodor. "To bude zlej večer, Theodor je zabiják." Dodám a usměji se. "To je dobře, nikdo si nevšimne, že vypadneme dřív."

Stopař Talhut
8.10.2015
23:05:00
Po tréningu na střelnici jsem se vrátil na ubikaci vyzvednout své dva psi. Oba odpočívali, tak jsem je lehce pohladil a přišli k sobě. Otevřel jsem na chvíli okno a pustil poštolku ven, aby se taky trochu proletěla.
"Hlavně se mi nikam neztrať. Počkej na mě potom někde před kasárnami, potom si tě zase k sobě vezmu."
Myslím, že pochopila co jsem po ní chtěl. A ani nemám strach, že by někam uletěla a už se nevrátila. Přeci jen byla vycvičená.

Guru s Girou mě potom následovali na procházku zasněženým městem. Gira si trochu hrála ve sněhu a chtěla zapojit i Gura v dovádění. Ten se sice chvilku zdráhal, ale nakonec začal vyvádět i on. Byl jsem rád, že se cítí už líp a pohled na ty dva mi na tváři dokonce vykouzlil úsměv. Což je v mém případě více než vzácná věc.

Ani jsem se nedíval kde je troll. Ale určitě zase bude obcházet nějaké ty pacienty. Slunce už pomalu začalo zacházet za obzor. V tuhle dobu se stmívá brzo a začalo trochu přituhovat. Budu si muset brzo dát v hospodě něco teplejšího. Po prvním ochutnání alkoholu po dlouhé době jsem se ani nebránil myšlenkám dát si zase nějaký. Teď si to i mohu dovolit, když jsem ve městě a nic se zatím nechystá. Městský život nabízí spousty výhod, ať už různá jídla dobře uvařená, či teplá a pohodlná postel. Jen jsem doufal, abych moc nezhýčkal a v divočině pak trpěl. Ale to snad ne. Za tu dobu jsem si na spaní venku už zvykl. Při venčení psů, jsem se vyvenčil i sám. Pozorně jsem se díval, jestli někde někdo nejde. Obzvlášt městská garda by z toho nemusela mít radost, kdyby někoho viděla jak ochcává zdivo.

Po vykonané potřebě jsem zamířil rovnou do hospody. I kdybych tam dorazil první, věděl jsem, že tam zavítají i ostatní. Přeci jenom tam chodí pořád a vše je tam zdarma, což asi není pro Paula moc výhodné, ale za tu jejich službičku...proč ne.

Když jsem otevřel dveře tak už tam všichni až na trolla seděli. Posadil jsem se na volné místo vedle zrzky.
"Zítra můžu zkusit procvičit tebe ve střelbě, pokud budeš mít zájem." Promluvil jsem k ní. Moc jsem se nezajímal jak dopadla jejich návštěva šlechtické čtvrti. Ale asi dobře, když tu jsou všichni a nezranění.

Objednal jsem si svařák a něco lehčího k jídlu. I když dvojitou porci. Jedna půlka z toho stejně připadne mým kamarádům.

Když mi bylo jídlo a pit doneseno, otočil jsem se ještě k Merysol.
"Po pravdě, když jsem tě po prvé viděl, myslel jsem si, že pro tebe bude vhodnější nějaká střelná zbraň, či snad nějaká magie. Ovšem to by tě asi musel vyzkoušet tady Nysilo. Boj na blízko mi nepřijde jako tvá silná stránka. Celkově boj vůbec. Nezdáš se jako člověk, který by někomu měl ublížit, i kdyby na tom závisel vlastní život."

Dokončím trochu delší monolog a postupně se poutím do jídla i pití. Pokud na mě někdo zrovna nemluví, nebo se mě na nic neptá tak si spíše hledím talíře a poslouchám jejich rozhovory. Alespoň je tak zase více poznám a zjistím jak moc jim můžu věřit ohledně mé osoby a hlavně minulosti. Pořád kolem mě zůstává mnoho nevyřčených otázek a většina přísedících si je toho vědoma. To cítím už z jejich pohledu, že ke mě také nemají úplnou důvěru. Je pravda, že důvěra je věc, která se dlouho získává. Docela jsem se i divil, že si oni důvěřovali za takhle krátkou dobu.

Nysilo z Nortree
8.10.2015
22:24:42
Karolína potvrdila Anglinova slova a ještě se na mě tázavě podívala jako by záleželo na mém názoru.

"Rozhodně. Pojďme." Došli jsme do hospody a objednali jsme si. Já si dal horký černý čaj. A Karolína začala svůj příběh.

"Ona si vážně myslí, že jsem zbabělec???! Že bych je použil jako štít??!!" Udržel jsem své emoce v klidu a nechal jsem ji domluvit. Vztek nic neřeší... Jak pokračoval, tak se mi skutečně zkrotil své vášně.

"Ty si opravdu myslíš, že bych Tebe a Anglina obětoval? Použil jako štít abych ochránil sám sebe?" Díval jsem se ji do očí a zeptal jsem se ji tichým a trochu zklamaným hlasem.

"Zvolili jste mne abych vás vedl. A já zvolil Anglina jako vojenského velitele, protože není nikdo jiný z nás lepší než on. Má výšku, má svaly, má cenné zkušenosti, má to prostě v krvi. Ty máš ale mnohem těžší úkol. Diplomat musí umět číst lidi. Poznat kdy je třeba zatlačit a kdy naopak zvolnit. A v nemalé míře mít pevný nervy. Proto jsem zvolil tebe, protože si myslím že jsi z nás v tomhle nejlepší. Tohle bylo jen předání dopisu. Baron patří hodné lidi. Paul by nás neposlal za někým špatným. Jde o to, že příště jednání muže probíhat v nepřátelské linii a každé tvé slovo, každé tvé gesto, může být otázkou života či smrti nás všech. Musím mít jistotu že zvládneš za nás mluvit. Dnes sis to udělala po svým, ale splnila jsi úkol na výbornou. Nakonec jen na výsledku záleží, takže dobrá práce. Příště už půjdu s tebou, máš mé slovo."

"A ještě jedna věc , předtím než si půjdeš svoji cestou. Týká se to hlavně tebe a Anglina. V 8 hodin po večeři sem dorazí Theodor. Bude teoretická výuka o ikvizitorech"
Pak se můj pohled obrátil na Anglina.

"No a doufám že jsem ti moc nezavařil... Theodor byl rád, že bude mít k sobě barbara co se nebojí napít, tak jsem k tomu ještě dodal, že bude mít co dělat, aby utáhl s tebou tempo... Promiň." Naladil jsem provinilí výraz, ale bylo mi jasný, že barbara tímhle nemohu urazit.

"Dej si pořádnou mastnou večeři. Jistě sám moc dobře víš jak funguje tvé tělo."

Karolíniny a Anglinovi dárky jsem zapomněl komentovat. V ten moment mi nepřišli moc důležitý řešit.

Karolina
8.10.2015
12:50:03
První se hned ozvala Žira, celá dychtivá se dozvědět, co se tam dělo. Zato Nysilo byl na mě naštvaný, cítím z něho negativní energii. Podívám se na něj, ale mlčím. Merysol tak zvědavá nebyla a tak se přiklonila k Anglinovu mínění, že bychom měli jít do tepla.

" To je pravda, tady by to vhodné nebylo. Navíc vám musím něco i ukázat a to by tady venku nebylo dobré. A nebojte, všechno vám povím. Jdeme?"

Řeknu a tázavě se podívám na Nysila, je to přeci jen velitel. Pokud nic nenamítá ani on ani ostatní, vydáme se společně do "naší" hospody. Jen si odložíme a sedneme ke stolu, objednám si čaj a začnu povídat. Ze začátku se dívám přímo na Nysila, až později na všechny ostatní.

" Víte, já jsem té návštěvě vůbec nepřikládala žádnou důležitost. Dokonce jsem uvažovala o tom, že s vámi ani nepůjdu. Pak se ale dohodlo, že tam mám jít, spolu s tebou, veliteli. Tak jsem tedy šla s tím, že tam jdu jen jako doprovod velitele. Jenomže pak najednou Nysilo řekl, že nejde, že mám jít já a Anglino. Musím přiznat, že mě to zaskočilo. Najednou jsem byla zmatená. Ne snad proto, že se mnou půjde Anglino, ale že velitel couvnul.

A protože doba je zlá, myslela jsem si, že se třeba bojí, aby se tam něco nesemlelo. Takže jsem si myslela, že nás dva nastrčil jako štít dopředu. Proto ta moje reakce byla jaká byla. Po cestě k domu jsem přemýšlela jak to udělat, abychom se dostali dovnitř. Vzpomněla jsem si na Žiru, jak říkala, že opravdu vypadám jako městská slečna. Tak jsem si řekla, že komtesa by mohla baronovi přijít běžná jako návštěva jeho vzácné dcery.

Víte, dlouho to vypadalo, že je to opravdu nějaká past, chtěli, aby Anglino odevzdal meč a abychom šli neozbrojení dovnitř. Tak jsem byla ráda, že jsem řekla, že jsem komtesa a vydávala jsem Anglina za svého ochránce. Nakonec nás vzali dovnitř i s mečem. Místo slečny přišlo pět halapartníků a její otec. Ukázalo se, že se o slečnu bojí, už ji chtěli unést, na barona někdo útočil a tak byli všichni velmi podezřívaví.

Nakonec se mi podařilo je přesvědčit, aby slečnu přivedli, že s ní budu jednat sama a ostatní počkají na chodbě. Musela jsem to dohrát až do konce. Pak už to dostalo jiný spád. Slečna si přečetla dopis, na který tak strašně dlouho čekala a bouřlivě jásala. Její otec byl nadšený taky. Nakonec to všechno dopadlo dobře. Dokonce nás nechtěli pustit jen tak a dostali jsme každý dárek.

Já dostala tenhle krásný prsten. Snad si baron myslel, že jako náhradu za náhrdelník, který jsme slečně donesli od jejího milého. Anglino se vám pochlubí jistě sám, co dostal."


Vyndám z kapsy krabičku a ukážu nádherný prstýnek od barona. Pak ho vyndám z krabičky a nasadím si jej na levý prsteníček. Přišlo mi, jakoby mě objal, těsně, prostě tak, aby nemohl sklouznout. Ukazuji ruku s prstýnkem, když v tom ucítím nějakou magii. Podívám se na něj udiveně, ale pak se usměju.
" To se mi nejspíš zdálo."

" Víte, ani už si nepamatuji, kdy mi dal někdo nějaký cenný dárek. Proto je dnešní den pro mě opravdu velmi výjimečný. Nejen kvůli tomuhle prstýnku. Já dneska dostala ještě něco. Podívejte se na mou pravou ruku."

Za řeči jsem si pod stolem navlékla druhý prstýnek. Pak jsem vyndala pravou ruku a na ukazováčku byl můj dračí prsten.

" Aby toho nebylo málo, mám ještě do sady k tomuto nádhernému dračímu prstenu ještě dračí medailon. A za tyhle dva dračí dárky můžu poděkovat Anglinovi. Za to jak je šikovný a chce mě chránit. Vidíte, když vezmu tady za spodek medailonku, mám v ruce najednou malou, ostrou dýku."

Vytáhnu z pod kazaku šňůrku s medailonkem a pak ukážu, jak se z něj stane malá dýka.

" Dneska je významný den, co myslíte? Třeba mám dneska narozeniny a ani o tom nevím. Možné to je. Nikdy jsem se nedozvěděla, který den v roce jsem se narodila. To přeci nemůže být náhoda, že se to všechno tak sešlo. No a to je asi tak všechno. Skončilo to šťastně, slečna se bude vdávat a baron je nám vděčný..... A já budu muset jít do lázní..."

Hned jak jsem začala mluvit o baronovi, zarazila jsem se a docela jsem zbledla. Konec řeči už jsem ze sebe sotva vysoukala.
" To snad... vůbec mi to nedošlo až teď. To jméno... musím do lázní!"

Merysol
8.10.2015
9:24:51

Stále postáváme venku a někteří zvědavci se nalepili na okno a pozorují, co se uvnitř děje. Já se místo toho rozhlížím všude kolem. Všechno zapadané sněhem. Domy, dvory, ulice. Celé město se ocitlo pod bílou přikrývkou. A do jara daleko… povzdychnu si. Pokud bylo roční období, které jsem opravdu milovala, bylo to jaro.


Z prohlížení té mrazivé krásy mě probral zvuk otevírajících se dveří. Rychle jsem se otočila a uviděla Káju a Anglina, jak kráčí ven. Jsou v pořádku! Čekání mi připadalo nekonečné a už jsem začínala mít i strach.


Žira se hned zvědavě začne vyptávat jak uspěli, ale já tak nějak uvnitř cítím, že Karolína to určitě zvládla a dopis už je v rukách baronovi dcery. A k tomu si přisadí i Nysilo. Jeho poznámku trochu přejdu, protože je pro mě důležitější, že je vše tak, jak má a přeci jen na mě začíná dotírat zvědavost.


Než však Karolína začne vyprávět, vloží se do toho i Anglino s tím, že by bylo lepší jít si o tom popovídat do hospody a neřešit to tady. “Pravda, lepší bude počkat a vyslechnout si Káju někde uvnitř. Ten sníh už začíná být pěkně vlezlý. Navíc, kdyby vyběhl ještě baron nečekaně ven a viděl nás tu postávat, byť jsme přišli s dobrým úmyslem, asi by ho to zrovna dvakrát netěšilo.“


Anglino
7.10.2015
22:47:51
Šťastný jak blecha, že Karolinka mněla správný úsudek a byli jsme přijati jako poslové dobrých správ. Dokonce jsme dostali od barona dary. Se vracím s Karolinkou za ostatními.

Vidím jak to i v Nysilovi vře zvědavostí. Hovoří ke Karolince jaké o nás měl obavy. Žira svou zvědavost dává okatě najevo a to zní i z jejího proslovu.

"Možná měl Nysilo o nás strach. Není lehké být velitelem takové bandy svérazných a tak různých elementů jako jsme my."

Proto prohlásím.

"Hej! Přece o tom nebudeme diskutovat tady na tom mraze. Jdeme do hospody a tam vám Karolinka určitě vše barvitě povypráví."

Pak se přitočím ke Karolínce a pošeptám ji....

Nysilo z Nortree
7.10.2015
22:39:39
Karolína s Anglinem se vracejí s úsměvem na tváři. Zdá se, že vše dopadlo dobře.

"Vidím, že vše proběhlo jak mělo. Dobrá práce. Ale už jsem měl o vás strach, když si Alexander všimnul že sis hrála na nějakou dámu a komorník poznal že lžeš. Jsem myslel že řekneš něco ve stylu že máš ztraceny dopis pro Baronovu dceru a že jí ho chceš předat osobně. No jsme zvědavý na tvůj příběh a možná já nejvíc." Snažil jsem se mluvit neutrálním hlasem, ale uvnitř to vřelo. V hlavně mi zněli Žířiny slova:

"Dělá co považuje za správně... Když něco dělá má k tomu dobrý důvody... --- Ale proč musela lhát??!! Dyť šlo jen o předání blbého dopisu. Taky si to mohl baron vyložit špatně a oba je zabít... Jistě někdo kdo vlastní něco takového (sídlo) má určitě dobře vyzbrojenou ochranku která by je oba zvládla... Bych si to vyčítal do konce života že jsem je tam nechal jít samotný..."

Žira
7.10.2015
21:58:12
Kája se konečně vrací. "Zdá se, že uspěla, tváří se spokojeně."

Když přijde, usměji se. "Tak jakpak jste uspěli? Odevzdali jste dopis?" Ptám se zvědavě.

"Přes okno jsme viděli, že jsi to řešila sama a Anglino se mezitím bavil venku se strážnýma. To měli strach z barbara? Neměli jsme moc výhled ale. Tak povídej, vyprávěj, přeháněj."

Karolina
7.10.2015
12:33:46
Chvilku prohlížím svůj dárek, pak jej schovám hluboko do kapsy, abych ho neztratila.

" Děkujeme vám, pane barone. Mějte se jak jen nejlépe to půjde. Nashledanou."

Rozloučím se za oba a pak se vydáme ven. Ještě jednou se otočím a zamávám Marianě. Za chvilku jsme venku i ze zahrady a jdeme rovnou k ostatním.

" Tak hlásíme, že mise je splněna. A co tady, nezmrzli jste? Půjdeme asi ne?"

Řeknu, s ještě rozzářeným obličejem, a usmívám se. Ruku mám v kapse a svírám v dlani svůj dárek.
" Léta jsem si musela všechno co jsem potřebovala nebo i chtěla, pořizovat sama. A teď najednou hned dva dárky. Ani si to nezasloužím."
Mimoděk mi ruka opět vyjede k hrdlu a usmívám se. Musím asi vypadat jako cvok. Rychle ruku zase stáhnu a pro jistotu ji strčím taky do kapsy.


Anglino
7.10.2015
12:08:31
Karolinka rozehrála svůj šarm a um k tomu, aby jsme nebyli za vetřelce a hned jak předala slečince to pro co jsme přišli.
Stál jsem stranou i když mne ujišťovala, že je vše v pořádku stále nachystán ji chránit.

Takovou radost u slečny a u hraběte jsem nečekal. Najednou jsme byli velmi vítáni a dokonce jsme dostali dary. i když nerozumím k čemu mi bude prázdný měch, ale asi nebude jen tak obyčejný, když baron zdůraznil, že jeho praktičnost objevím po jeho naplnění. Že by magie?

"" Hele mysli. Proč by zdůrazňoval, že jeho užitečnost zjistím po prvním naplnění. Sakra mysli čím ho poprvé naplním? Medovinou? Pivem? Vodou?
Medovinu miluji. Pivo zbožňuji , ale bez vody se neobejdem. Asi bych do něj měl dát vodu. Hele jak jsem chytrej voda je nejvzácnější. To je asi ten vliv Karolinky. Ona je tak chytrá, že i já v její blízkosti začínám používat hlavu.

No co si budu namlouvat. Kdybych nestál o to, aby mně pochválila, tak bych ten měch asi naplnil medovinou."


Čekám, až se Karolínka rozloučí a budu ji následovat.

Nysilo z Nortree
7.10.2015
11:43:03
Žíra mě zastavila. A ukázala mi okno ve kterým bylo vidět Karolínu i Angila. A jak Anglino dobrovolně odešel. Zdálo se, že má Karolína vše pod kontrolou.

"Asi máš pravdu. Ať už se tam stalo cokoliv, vypadá to, že má Karolína situaci pod kontrolou." Pustil jsem její ruku a chytl jsme ji kolem pasu a přitiskl k sobě.

"Vím, že to zvládne. Má na to. Jen mi dělá problém věřit jiným lidem. Když jsme něco chtěl pořádně, musel jsem si to vždy udělat sám. A to že jsem ji nechal jít samotnou, je taky velká zkouška pro mě." šeptl jsem ji a na obličeji se mi objevil i usměv.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.