abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
30.10.2014
22:12:20
Na krátký okamžik se mi zadívá do tváře a mně se ta chvíle málem stane osudným. Zavrávorám a vtáhnu dech mezi zuby.
Zahrávám si.
Bože, jak moc si zahrávám.
Obelhávám sám sebe.
Zoufale. Hanebně. Poníženě.

Není to jen o legraci i když k smrti miluji tyhle žerty a dovádění.
Jde o to, že vyhledávám každou možnost, každou záminku, abych se jí mohl dotknout.
Abych ji přivinul k sobě.
Zběsilý.
Hladový.
Nenasytný.


Zahanbeně ji nechám, aby mi vyklouzla z pevného sevření a sklopím hlavu, nějraději bych ji schoval v dlaních a nahlas zasténal.
Sám nad sebou.
Nad svojí ubohostí.

Její smích je ale příliš nakažilvý. Vyplázne jazyk a uteče k ohništi a když mi ukáže flák masa. Tak pyšná na svoji léčku a tak opojená vítězstvím, tvář se mi zase roztáhne do pobaveného úsměvu.
Ztěžka se nadechnu, ale oči už mi zase svítí.
Je tak neodolatelná!
Copak jde vůbec bojovat proti takovému půvabu?


Rozhodím ruce a poníženě se vzdám.
"Stojím. Nehýbám se. Jen ho prosím nepouštěj! Už budu hodný! Nejhodnější!
Co mám udělat?"
Pomalu se k ní přibližuji a opájím se září jejich očí. Tím veselím, které z ní stříká na všechny strany.
A miluji ji.
Bože, jak moc ji miluji.

Nyskel
30.10.2014
21:51:13
Už už to vypadá, že se mi podaří vyklouznout. Rty se mi zvlní ve vítězném úsměvu.

Jenže ouha... Gutner mě jen přechytne a skončím v jeho náruči. Jako princezna. "To je jak ze všech těch románů, co mi dávala tajně číst má kamarádka... Takhle se nosí princezny! Přesně takhle!" Na okamžik se podívám do Gunterovy tváře... překvapená, zmatená... ale rychle uhnu očima a polknu. "Co blbneš!" okřiknu se. Byť lehká stopa zvláštního rozechvění zůstává.

Nakonec mě z toho víc než rázně probere sám Gunter. Přitiskne si mě jednou paží k hrudi tak, že můžu sotva dýchat, a druhou se snaží... "Cože?!" vyprsknu smíchy, protože ta výplata na zadek mu v téhle poloze zoufale nejde.

Hbitě sebou škubnu a využiju okamžiku, kdy si mě snaží přechytnout. Napůl vyklouznu, napůl vypadnu z jeho náruče a skončím ve dřepu. "Na svých výchovných lekcích budeš ještě muset zapracovat, bratříčku!" posmívám se mu. Vypláznu jazyk a jak lasička přeběhnu k ohništi, kde se za běhu schýbnu pro maso a s ním pokračuju ke srázu. Ruku s masem natáhnu do prázdnoty a zaujmu obezřetný postoj.

"Ani o krok blíž! Jinak budeš muset tu svou pečínku chroupat i se štěrkem, hlínou a jehličím!" vyhrožuju vážným hlasem znehodnocením svého rukojmí, ale oči mi jisří. Tolik jiskří! Přetékají štěstím a bezstarostností. Jako už dávno ne.

Gunter
30.10.2014
21:31:42
"Nemůžeš toho nechat?" Zavrčím.
"Tohle je hrozně nepohodlné!"

Samozřejmě mi vůbec nevěnuje pozornost. Zakleju ještě jednou, protože mi našponované tělo málém vyklouzne z rukou a přehodím si ji dopředu, aby mi sklouzla do náruče. Chvíli ji chovám jako malé dítě v náručí a zamračeně si ji měřím.
"Neumíš ani trochu poslouchat! S tím musíme něco udělat. Máme zameškaných moc let systematické výchovy.
Ale nevadí! To napravíme!"
Šklebím se.

Jednou rukou ji pevně přitisknu k sobě, aby mi nevyklouzla a druhou se ji snažím vyplácet na zadeček, což se mi právě dvakrát nedaří.
"Tohle je fakt nepohodlné!" Funím rozhořčeně.

Nyskel
30.10.2014
21:00:14
"Nikdy!" vyheknu a zapřu se rukama do jeho zad. Našponuju se jak laťka a snažím se proklouznout z jeho sevření.

Rychle zvažuju, co se mnou tak může udělat. "Na větev mě nezdvihne, když nebudu chtít. Ze skály mě snad nehodí. Prostě mě MUSÍ pustit." Kdesi uvnitř ale zachytím lítost, že to přijde dřív, než bych si možná přála... "Cože?!" udiveně pípnu sama pro sebe.

Gunter
30.10.2014
20:46:58
Visí mi na zádech, ale jako břemeno, je prostě nemožná. Chvíli nevydrží v klidu. Šije sebou jako by měla v kalhotách blechy, buší do mě pěstmi a nadává jak celé stádo špačků.
I když.....
Dušička je v peří a srdce poskakuje jako zajíc juhan....ona si snad o mě dělá starosti.
Moje ubohá žebra?
Tahat váhu?
Křupne?
Tradááájupííííí!


Taju.

Had.
Přitáhnu si ji k rameni ještě pevněji a nesmlouvavě ji nesu k nejbytelnějšímu stromu.
Na tváři blaženě připitomělý úsměv.

"Moje žebírka něco vydrží, o tom žádná, ovšem ty prostě potřebuješ naplácat na holou!
To je jasné."
Mudruji.
"Ledaže by ses mi pokorně omluvila, přidala slaďoučkou hubičku bratříčkovi na čelíčko a nejméně jednu pečeni k tomu!" Škádlím ji, zatímco si ji odnáším pryč.

Nyskel
28.10.2014
16:54:16
Vydá se ke mně a já se zatetelím očekáváním. Málem rozčíleně vypísknu.

Na okamžik zvažuju, jestli začít prchat, ale vím, že by mě dohnal. I ve vlčím.

Proto začnu znovu pálit. Mířím na hřbet, aby jeho kadeře nenazaly újmu, ale o to víc se do toho opírám. Nakonec vyskočím na skalku, abych měla výhodu útoku shora.

Když už je ke mě, chci hbitě uskočit a schovat se za skalku, jenže se oddrolí kousek skály a já se zapotácím.

Sprostě toho využije a chytí mě kolem kolen. Nedám mu pak už moc práce, abych se sklátila na tu správnou stranu.

S mocným heknutím dopadnu břichem na jeho rameno a jemu stačí už jen vstát. Má mě přes rameno jako pytel brambor. Nutně hemžící a bránící se pytel brambor.

Začnu mu bušit pěstmi do zad, ale tentokrát ho vážně šetřím. Moc dobře si pamatuju na ta jeho žebra. A tahle myšlenka mě donutí trochu zklidnit své vehementní pohyby.

"Pusť mě na zem! Polož mě! Ty hade! Tohle jsou tvá ubohá žebra?! Tahat takovou váhu! Pamatuj na ně! Co když ti to křupne!" štěbetám jak sojka, ale u toho se přiblble usmívám. Ještě že to nevidí, když se teď dívám na jeho záda vzhůru nohama.

Gunter
28.10.2014
16:46:41
Neskočila mi na to. Se zaklením se přetočím zase na všechny čtyři a začnu se po čtyřech plížit k ní.
"Já ti dám simulanta! Vyrazilas mi mozek z hlavy! Podívej!" Pohodím hustými kadeřemi a neochvějně si to šinu k ní.
"Já jsem počestný muž a jako takový si přehodím křehkou dívku přes rameno a vysadím ji na nejbližší strom, abych ji naučil, jak se má chovat!"

Konečně se dostanu až k ní a energicky ji obejmu nohy oběma rukama.
Zdvihnu ji do výše a nedbaje případných útoků se ji zachechtám do obličeje.
"Tak! A teď jsi celá moje!
Kdepak máme nejbližší strom?"

Nyskel
28.10.2014
16:42:03
"Copak počestní muži nechají dřít křehké dívky?!" kontruju halasně a už nedokážu zadržet smích.

"Tohle není válka! To je jen vyřizování účtů! Kdybych ti vyhlásila válku, nepřežiješ!" křiknu a znovu vypálím. A tahle sedne!

Gutner padne na záda jak chrobák a úpí. Na chvilku ve mně hrkne, jestli jsem mu nerozbila hlavu, ale pak si vzpomenu na jeho kadeře. Jeho neposedné kudrliny by šišku až na kůži nepustili.

"Co ty, simulante!" pokřikuju rozjíveně zpoza skalky. "Zbabělče! No to moc nevydržíš!" křením se dál a stále ještě zůstávám ve střehu, i když palbu jsem přerušila. Nevěřím mu ani nos mezi očima!

Gunter
28.10.2014
16:27:21
"Křehká jemná dívka?
Ty si ze mě děláš legraci! Copak křehké jemné dívky napadají počestně odpočívající muže?
Jen tak?
Bez předchozího varovnání?
Bez vyhlášení války?"


Hulákám mezi dalšími útoky.
"Auuuu!" Zaječím vzápětí padnu na zem pod šiškou, která mě trefila rovnou do hlavy.
"Jsem omráčený. Jsem úplně bez dechu! Zabilas mě!" Oznamuji tragicky, zatímco se převaluji na zemi, obě ruce přitisknuté na temeni.

Nyskel
28.10.2014
16:13:20
"Mě hanba?!" vykřiknu mezi výstřely a krytím. I tak musím uznat, že má Gunter skoro tak dobrou mušku jako já. Třetí vypálenou šišku totiž schytám do tváře. "Au."

"A kdo se tu povaloval jako lemra a nechal křehkou, jemnou dívku, aby ho obskakovala?!" povykuju nazpátek a pokračuju v palbě. Teď už se ale napůl kryju za nízkou skalkou. Přece mu to nebudu ulehčovat.

Gunter
28.10.2014
16:08:37
Nezklamala. Dobře mířená šiška mě vezme přes ucho a hned vzápětí další doprostřed čela.
"Auuuu!" Vřísknu a posadím se jak sklapovací nůž.
"Jak můžeš? No, počkej!" Vyhrabu se střelhbitě na všechny čtyři a horečnatě začnu schraňovat munici.

Chvíli na to letí Nyskel odvětná palba a já si prozřetelně chráním hlavu před dalším útokem.
"Kvůli jednomu pitomému rožni! Že tě hanba nefackuje!" Chechtám se, zatímco pálím šišku za šiškou.

Nyskel
28.10.2014
15:47:13
"Tohle myslí vážně?!" nasupeně ho pozoruju.

Nezaváhám ani na okamžik. Maso pomalu položím na kámen opodál, otočím se a zamířím k sedlu, jako bych chtěla přinést rožeň. Už se shýbám, ale místo rožně seberu první šišku, která mi přijde pod ruku.

Mrštně se otočím a ještě z otočky pálím. A už se shýbám pro další a další.

Teď už přikrčená chystám si další munici a křením se o sto šest! "Já ti dám, syčáku!" Vůbec ho nešetřím a vážně se snažím dobře mířit!

Gunter
28.10.2014
15:40:50
"A nebudeš?" Zamumlám se zavřenýma očima a pak se lenivě přetočím.
"Určitě je tu někde v lese klacek, na který by to maso šlo napíchnout ne?
Nebo....co kdybys ho zabalila do.....dobře, dobře. U sedla mám připevněný ten malý cestovní rožeň, který jsme už používali...."
Mávnu neurčitě rukou k sedlu, které je složené pod stromem a opatrně otevřu jedno oko, jesli mi něco nepřistane na hlavě.

Nyskel
28.10.2014
15:21:01
Přestanu se věnovat masu a nevěřícně se ohlédnu.

Leží tam jak paša, ruce za hlavou, rozkošnicky hmouří oči. Chvíli váhám a snažím se spolknout to, co mě napadá, ale je to silnější než já.

"A to čekáš, že to budu nad ohněm držet holýma rukama?!" pronesu značně kousavě. Ano, hodlám tu jeho idylku rozhodně nabourat. Dokud nesplaší aspoň prut nebo ještě lépe rožeň, jíst se nebude! A basta!

Gunter
28.10.2014
14:28:03
"Jsi surově dokonalá a dokonale surová!" Uzavřu náš spor o její kvality a pak se nechám litovat.
Téměř s hmatatelným potěšením a rozkoší.
"Že?
Také si myslím.
Jestli já to vůbec zvládnu. No, uvidíme jak mě ta tvoje pečínka zdvihne na nohy."
Výmluvně se zadívám na maso a konečně si založím ty ruky za hlavu.

"Jakkoliv! Hlavně rychle! Fakt mám hlad!" Zapředu a slastně přivřu oči.
Tohle je opravdu....dokonalé.
Naprosto dokonalé!

Nyskel
28.10.2014
14:10:24
S téměř až zvráceným potěšením sleduju, jak se drápe na nohy. Chrouňám se u toho blaženě do kazajky a téměř předu. "Fuj, jsem já to ale ošklivá..." mihne se mi hlavou, ale opravdové výčitky nikde.

"Surová?! Nebyla jsem ještě před malou chvilinkou dokonalá?" zavrním nevinně a dál se bavím jeho ublíženými pohledy. "Zajímalo by mě, na koho je zkoušel doteď, když cestoval sám. Na Certa?"

Maso zachytím v letu jen tak tak. "Dávej pozor!" houknu na něj vyčítavě. Takhle s tím plýtvat!

"Chudáááčku." protáhnu na oko lítostivě. "Nevím, jak chceš vůbec lovit, když jsi v tak zbědovaném stavu." dodám téměř vážně. A opravdu se kdesi ve mně hne lítost. Poočku si ho přeměřím. "Vážně je na tom tak zle?" Není to jen lítost. Je to upřímná starost. Pečující a laskavá.

"Vida, tak nakonec ve mně neprobouzí jen to špatné."

Vyhrabám z rance cokoli, co by se dalo nazvat kořením, a hlavně sůl. Pracuju rychle, protože hlad mám určitě ještě větší než Gunter.

"Jak to chceš opéct?" houknu soustředěně od práce.

Gunter
28.10.2014
13:35:19
"Porcovat?
To myslíš vážně?
Myslel jsem, že to zvládneš sama, když jsi tak strašně úděsně šikovná!
Tak neodolatelná kuchařka...."
Zkouším to, ale u toho se s mručením škrábu na všechny čtyři.

"Tak dobrá, dobrá. Když jinak nedáš. Je mi jasné, že bys mě jinak klidně nechala hladovět. Jsi surová!" Mrmlu, zatímco si brousím nůž o kámen.
Pustím se do porcování a hážu po ní ublížené pohledy týraného dítěte. Ostatně znamenitě mi jdou.

Pak ji obloukem hodím čtyři krásné fláky masa.
"Nakořenit je taky musím já nebo už to zvládneš? Moje žebra volají po odpočinku....
Co volají, přímo řvou!"
Sténám okatě a hrabu se zpátky na svoje pohodlné místečko.

Nyskel
28.10.2014
13:07:18
"Dobrá, materialisto." ušklíbnu se profokativně. "Ale v tom případě tě čeká porcování." pronesu s lehkostí a škodolibost z toho jen kape. "Já mu dám, rozvalovat se tady! To si nějak rychle zvyknul!" hudrám pobaveně v duchu.

Už je to tu zase. Probouzí ve mě vlastnosti vskutku nečestné. Nikdy jsem takhle škodolibá nebyla...

Pro změnu sebou plácnu teď k ohni já a s napřaženýma rukama nad plameny předu jako kočka.

Poočku sleduju, co bude dělat. A ano...... zatraceně se na to těším!

Gunter
28.10.2014
13:02:32
"Rozdělat oheň? Jako já? Vlastnoručně? Teď? Jsem velmi unavený. Běhal jsem po lese a stýskalo se mi a....vůbec, potřebuji si odpočinout. Nutně! Potřebuji péči a lásku!" Natahuji zkromouceně a oči mi hrají smíchem.

Miluju tyhle chvíle!
Kvůli nim budu bratrem, kamarádem z dětství, strýcem, otcem, tříhlavým psem! Čímkoliv!
Jen když ji takhle bude zářit tvář a já se tím budu smět opájet. Jako omamným vínem.


Plácnutím propustím jednoho koně po druhém a když vidím, že se opravdu pustila do toho ohně, plácnu sebou teatrálně na zem vedle ohniště.
Když se oheň poslušně rozhoří, nadšeně se zavrtím.
"To je aspoň teploučko! Dokonalé!
Ty jsi dokonalá!"
Mlasknu obdivně a pak povytáhnu obočí až do nebes.

"Samozřejmě, že je tak koza návnada. Jak jinak. Ale myslíš, že ji musí sežrat úplně celou?
Nebyla by to škoda?
Vždyť ho pak beztak střelíme, není to plýtvání vzácným artiklem?
Já bych nejlepší kousky masa vyřízl a upekl je pro nás.
Irbisovi bohatě postačí zbytek. Jsou to děsní materialisté, stačí jim trocha masa a krve.
A mě kručí v břiše, slyšíš?"
Pozdvihnu neexistující pupek k Nys a přidám dojímavé psí oči.

Nyskel
28.10.2014
11:58:20
Jak tak stoupáme do kopce, v lidském, kupodivu se mi zvedá i nálada. Nečekaně.

"Pečínku?! Jestli chceš pečínku, budeš muset rozdělat oheň! Jinak to budeš žmoulat syrové!" opáčím s hranou přísností, ale dušička se mi tetelí blahem. Vážně... jak aprílové počasí! "Co to se mnou je?!"

Dojdeme do tábora a já pokradmu sleduju jeho obličej. Má ješitnost doslova touží po náznaku uznání. A nepřijde jen náznak, je to hotová slastná koupel pro mé ego. Neubráním se a spokojeně se zapýřím.

Po takové pochvale se pustím do přípravy ohně, ani nemrknu. Jako bych už ani nevěděla, čím jsem mu vyhrožovala.

Za chvilku už vyšlehnou plameny a já se spokojeně uculím do sálavého tepla. Okolo už se podstatně ochladilo a tak natáhnu ruce blíž k oni.

Pak se otočím na Guntera. "Ale ta koza je návnada, tak jakápak pečínka?"

Gunter
28.10.2014
11:16:16
Prima. Zdá se, že se obejdeme bez facek. S úlevou se přiřadím k jejímu boku a nechám se vést. Koně vedu za uzdu s sebou.
"No, páni. To je mi aspoň přivítání." Hvízdnu hlasitě, když prohlásí, že má oboje.

"Takže na mě žádná práce nezbyla? To jsem ani nečekal. Koukám, že lepšího společníka na lov, jsem si vybrat nemohl." Dodám si odvahy, pustím Certovu ohlávku a nahmatám po své levici její hlavu. Rozcuchám ji pochvalně vlasy, přesně jako dokonalý starší bratr.
"Ještě ten žvanec a budu tě velebit až do hrobu. Já si tady teď pěkně hajnu, dám si ruce za hlavu, abych si kapku natáhl páteř a ty bys mi zatím mohla naservírovat pečínku. Co říkáš?" Škádlím ji, zatímco dorazíme do našeho tábořiště.

Rohlížím se kolem sebe a pochvalně mručím.
Vybrala místo znamenitě. Skryté a přitom zásobené vším, co můžeme potřebovat, včetně dřeva.
Shodím z Belly náklad a začnu hbitými pohyby odsedlávat oba koně. Přitom poočku pokukuji, jestli mi projde ten epes rades odpočinek, který jsem si naplánoval. S obsluhou takříkaje až do úst.

Nyskel
28.10.2014
10:57:13
Gunter dál pracuje na svém pohledu ublíženého kluka a já bych se nejraději neviděla.

"Proč se mu neomluvíš?! Bude ti líp..." vemlouvám se mi mé svědomí.

"Dej už pokoj!" okřiknu ho vzdorovitě.

Guterovo ochranitelské gesto vůči koním ovšem můj vzdor rozpouští jak jarní slunce sníh. "No jo, tak jsem ujela, no!" uzavřu pro sebe. Už se v tom vážně nehodlám patlat!

"Jo, myslím, že mám obojí." přisvědčím smířlivě a slabě se usměju. "No vidíš, jak ti to jde. Můžeš na něj být aspoň milá, ne?"

Vlastně se konečně dostává ke slovu úleva a radost, že ho vidím. Nezraněného a v jednom kuse.

"Ta koza mi ani moc zabrat nedala a natahala jsem dřevo na oheň." pípnu nesměle a dokonce i cudně sklopím zraky. A nejdivnější na tom je, že vůbec nic nehraju. Jde mi to tak nějak samo...

Gunter
28.10.2014
10:34:26
Přešlápnu.
"Jo, to bychom měli." Loktem odstrčím dotírající Bellu a pak se mi ji zželí a přitáhnu si její hlavu do ohbí paže. Pořádně ji podrbu na čele a vlepím ji pusu na skráň.
"Dyk já vím, že jsi v podstatě nechtěla holka, ale dostal jsem kvůli tobě kartáč, víš...." Zašeptám ji důvěrně do teplé srsti a když trhne hlavou a provinile zafrká, přejde mě vztek na ni úplně.

Přitáhnu si oba koně ochranitelsky k sobě, aby náhodou ještě jednu neschytali od naší rozdurděné krásky a zazubím se na ni.
"Tak jak jsi pokročila? Máme tábořiště a kus žvance? Umírám hlady...." Protočím oči a popojdu k ní blíž.
Jestli mě látne, tak mě látne. S tím nic neudělám.

Nyskel
26.10.2014
8:55:33
A mé výčitky se do mě s chutí zahlodávají víc a víc.

Nejen, že Gunter vypadá jako zmoklá slepice a omlouvá se. Dokonce i Certus nevypadá tak přidrzle jako obvykle a nejhorší je ta zrádkyně Bella, kvůli které to všechno vzniklo. Spiklenecky šťupe Guntera do rukávu, jako by mě tiše pomlouvala.

Stojí tu přede mnou jako tři svatí a já jsem za tu největší semetriku, která jim dělá ze života peklo!

"K čertu!" zakleju v duchu a rozladěně se natáhnu po Belliných otěžích, které mi podává Gunter.

Těkám očima po okolí a rychle se snažím zadusat poslední žhavé jiskřičky v sobě. A taky se zoufale pokouším ovládnout své výčitky. Jsou protivné, odporné... a nefér!!! "Já měla strach! Hrozný strach! Copak to není pochopitelné?!"

Nakonec se zadívám nahoru, na skály nad námi. "Měli bychom se vrátit nahoru, než se setmí..." pronesu a snažím se o tón "jakoby nic".

"Omluv se!" slyším tenký hlásek kdesi v mé hlavě. "Byla jsi na něj hnusná a přitom on se snažil udělat všechno možné, aby zachránil tu splašenou kobylu!"

Vím to. Moc dobře to vím. Ale přes rty to v tuhle chvíli dostat nedokážu...

Gunter
25.10.2014
0:22:01
Snad v životě jsem nevychrlil tolik nadávek najednou. Ta koza hloupá, čtyrnohá, uřehtaná si to šinula o zlomkrk tím nejneprostupnějším křovím a vybírala si samé neschůdné, drolící se stezky. Certus musel občas klouzat po zadku a já trnul, že si vtom krkolomném sestupu zláme nohy. Přesto ji statečně pronásledoval a ona letěla vpřed, krk natažený jako střelu, oči vytřeštěné, bělmo strašidelně vyvalené.

Zatnul jsem zuby, žebra i vztek a nevzdával to. Parádním slalomem mezi stromy jsme objeli celý vršek a vynořili se na druhé straně. V mysli se mi vynořila Nyskel, ale neměl jsem sílu reagovat. Neměl jsem energii. Neměl jsem chladnou hlavu, na to abych odpověděl něco jiného než další salvu nadávek na téma koza jedna bláznivá.

Podařilo se mi ji chytit až dole u potoka a to jen proto, že se jí přední noha zachytila do otěže.
Znovu se ozvala Nys a její zjevná starost byla jak píchnutí nožem do žeber.
Ano! Spadl jsem do pořádných sraček a všechno kvůli jedné bláznivé kobyle, která se bojí tetřevů!
A teď si ta potřeštěná hysterka zlomí nohu a já mám nejspíš utrum i s bratrstvím.
Bude ze mě ústřední nepřítel, který nedokáže uhlídat svěřené koně! I když ona se mi svěřila do péče sama!


Orosil jsem se hrůzou v jediném krátkém strašlivém momentu, kdy jsem byl přesvdčený, že se při pohledu na mě dá na útěk, zláme si na třikrát nohu a já ji budu muset zabít....
Orosil jsem se při představě, jak tohle vysvětlím Nys a zařval na ni tak mocně, že vypoulila oči ještě víc a zůstala stát.
Nečekaný výsledek.

Docela jsem riskoval, protože daleko přirozenější reakcí na moje vřeštění by byl další zběsilý útěk. Naštěstí zůstala stát a jen se třásla po celém těle. Sklouzl jsem ze sedla dolů a přikluhal k ní. Opatrně jsem ji vyprostil nohu z otěže, přitáhl ji přísně k Certovi a pořádně ji vyčinil. Teprve pak jsem se vyšplhal na hnědáka, přitáhl mu klisnu k boku a vydal se na opětovnou strastiplnou cestu vzhůru. Za Nyskel.

Hromy blesky přišli stejně. I když měla kobyla všechny čtyři nohy a já zubožený vzhled obětavého zachránce, který prolezl peklem, aby ji zachránil kejhák.
Nyskel na mě chrlila všechno své ženské pohoršení a já se choulil vedle Certa jako malý kluk. Dokonce i Belle to přišlo hloupé a šťouchla do mě tlamou.

"Měli jsme cestou menší nehodu.....tedy nehodu. Prostě jsme se zdrželi. Bella se trochu poplašila a já ji musel uklidňovat. Já...musel jsem se na ni hodně soustředit."Pípnu na svoji obhajobu a předám Nyskel slavnostně otěže.

Pche, nehodu.
Pche, soustředit!
Musel jsem se pořádně snažit, aby neskončil někde na dně propasti.
Protáhla mě trním a hložím a vším tím kamenným sajrajtem, málem zlámala hnáty mě i Certovi a ještě mě kvůli ní málem trefil šlak.
Nevím, kdy bych si přitom stihl povídat!


"Hrozně mě to mrzí, ale když ona byla tak vyplašená, beruška!"
Koza jedna pitomá, svinská, na nervyjdoucí sabotérka! Dcera osla a zaječice!

 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.