abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
9.11.2014
19:29:26
Je to celé zvláštní... zvláštně smutně rozpačité. "Kdybych mu jen mohla říct všechno! Bylo by to najednou hrozně jednoduché, kdyby Vlci opravdu dokázali číst myšlenky. Věděl by všechno a pak by se sám mohl rozhodnout." napadne mě trochu zbytečně. "Jenže... pak by věděl opravdu VŠECHNO a pokud by mi za mé msty neskočil rovnou po krku, při nejmenším bych mu nestála za jediné slovo." rychle zaplaším tenhle nápad. Představa, že bych Guntera neměla vůbec, je....... nesnesitelná!

Raději se dám do uklízení tábořiště. Jsme s Gunterem jak dva tiché stíny. Ještě chvilku čekám, než dováže provazy.

"Jistě..." hlesnu stejně tiše, aniž bych se na něj podívala. Moc toho už nemám. Chybí mi teplý kožich. Místo toho na sebe ještě přivléknu delší vestu z kůže a kolem krku si omotám teplou šálu. Tu jsem si kdysi sbalila. A ještě mé teplé palčáky. Vypadám přinejmenším... neelegantně. Při nejhorším postrojená jak vandrák. Ale zima by mi snad být neměla.

Tiše přikývnu na znamení, že jsem přichystaná. Pod paží si ještě vezmu deku a můžeme jít.

Gunter
9.11.2014
19:13:21
Najednou je plná rozpaků a bujará radost mě přejde jak mávnutím kouzelného proutku. Navíc si uvědomím, že se chovám poněkud nevhodně.
Tedy dokonale nevhodně a nejspíš jí tím působím v hlavičce samé zmatky.
Provinile složím ruce na prsou a posmutněle přikývnu.

"Jo, už se smráká. Já....Půjdu to nachystat a za chvíli vyrazíme. Koním nalehko svážu přední nohy, aby se nezatoulali moc daleko." Vyskočím a začnu soukat zbytek kozy do plátěného pytle. Pak si mlčky odchytím koně a odvážu od opasku provaz, abych se postaral, že zůstanou tam, kde mají být. Pohybuji se tiše a hbitě a raději se na ni moc nedívám.
Tedy do chvíle, kdy ji tichým hlasem poprosím, aby se pořádně oblékla, než vyrazíme.

"Bude čím dál tím větší zima." Sám si navléknu svůj kabátec podšitý bílou kožešinou i s kapucí a kolem krku si projistotu navážu široký pruh tmavé látky, který občas používám jako šátek, aby bílá kožešina ve tmě tak nesvítila.

Nyskel
1.11.2014
9:03:08
Utápím se v té lítosti a tak je vlna radosti, která prudce vyšlehne z Guntera, jako facka. Překvapeně zamžikám a rychle přelétnu rukou tvář, protože se z koutků pustily dvě slzy.

Zmateně si ho prohlížím a snažím se pochopit, kde vzal najednou tolik radosti, když já se cítím takhle. Mizerně a zklamaně.

Před jeho rukama téměř ucuknu, ale než se stihnu vzpamatovat, sedím u něj na klíně. Teď si připadám vážně jak malá sestřička, ale přijde mi to najednou... no... nějak nepatičné. Snad i kvůli tomu, že Vlčice před zlomkem očkamžiku zachytila... ehm... "Ne, to byla jen čistá radost. I když nevím, z čeho!" nakážu si přísně. Kdesi hluboko ale zůstává ten rozpačitý, nejistý pocit. Teď, když mám jistotu, že Gunter......... "Sakra! A co jsi čekala?! To jsi vážně po tom všem stále ještě tak naivní?!" pošklebuje se mi z hloubky duše cynická Nyskel.

Vztekle ji šťouchnu ještě hlouběji a nejraději bych jí dala facku, kdyby to jen trochu šlo. "Proč do mě teď ještě kope?!"

Ráda bych se nechala nakazit tou Gunterovou nadšeností a lehkostí, ale tentokrát to nějak nejde.

Rozpačitě se usměju a pokusím se vysoukat z jeho náruče a postavit se. "Měli bychom nalíčit tu návnadu." připomínám tak nějak nejistě.

"Promiň, bratříčku, ale na tohle si budu muset zvyknout. Připustit si to. Odpustit to tobě..."

Gunter
1.11.2014
1:16:34
S typickou sobeckostí všech chlapů na světě vnímám jen to, co jsem tolik chtěl slyšet. Po čem jsem prahl. Hladověl. Toužil.
Nechce!

To jediné slůvko mnou projede jako žhavý plamen a stačí bohatě k tomu, aby mě opustil veškerý splýn i strach.
Nechce odejít!

Její omluvu skoro nevnímám. Teď prostě není důležitá. Stejně bych nedokázal pochopit, za to se omlouvá a proč.
A ona ode mě nechce odejít!

Bleskurychle natáhnu ruce, uchvátím ji do náruče a stáhnu ji k sobě. Na poslední chvíle železnou vůli ovládnu jejich třas i zběsilou touhu, která mnou okamžitě proletí.
Bratr! Pamatuj, bratr!
Ona chce zůstat z bratrem!


Přitáhnu si ji do klína. Opatrně a jemně ji obejmu a vskutku bratrsky ji začnu houpat na kolenou.
"Vidíš, vidíš, zase tě musím vychovávat! Ty jsi ta nejzlobivější sestřička na světě, nejen že mě děsíš, ale ještě mi ani nepoděkuješ za skvělou večeři, kterou jsem tak dokonale nabodl na rožeň a okořenil!
To jsou mi zůsoby!"
Škádlím ji a všechno ve mně zpívá.

Nyskel
1.11.2014
1:03:22
Vyplašeně vzhlédnu a v očích se mi přeci jen zalesknou slzy. I když je drzím na krajíčku. "Nechci..." špitnu a i když jsem tohle dokázala říct bez rozmyslu, kdesi uvnitř cítím, že i tak to bolí. Cítím zradu, i když to tak vůbec není. Vím, že nemám právo, ale pocitům poručit nedokážu.

Potřepu hlavou a zadívám se stranou, do tmy. "Co se zkazilo? Proč se to zkazilo?!" najednou mi to přijde hrozně líto. Strašně moc líto. "Proč neustále stoupáme na vrchol, jen abychom z něj spadly?!" Nechápu to. Nerozumím tomu. A to mě přivádí k zoufalství.

"Promiň." špitnu jen nakonec, smutně a tichounce. Lehce se odvrátím a zůstanu zírat do tmy. Chtěla bych na chvíli odejít, ale nedokážu to. Pere se to ve mně, ale tělo mě neposlouchá. Jen sedí a čeká.. na co?

Gunter
1.11.2014
0:58:13
Znovu řekne Minniino jméno a já nevím, proč se k ní pořád vrací.
To teď ale není důležité. Důležité je, že mi neodpověděla a můj žaludek udělá další kotrmelec.
Nechce se mnou zůstat!
Odejde mi!
Budu....
Ne!


Cosi ve mně zaječí na protest a já pevně sevřu pěsti, až mi zbělají klouby.
Odvrátím se.
"Dobře, chápu. Chceš odejít."

Proč by také neměla chtít?
I kdyby k tobě nakrásně opravdu cítila něco jako k bratrovi, copak sestry zůstávají se svými bratry?
Načas možná.
Snad.
Ale napořád?
Najdou si chlapce a s bratry se pak vídají jednou za čas.


Prima. Tak tahle představa je ještě stokrát horší.
"Ne....brzy....prosím." Dostanu ze sebe koktavě a urputně sleduji jak plameny ohně postupně umírají.
Cítím se podobně.
Hezké. A to jsme ještě nedošli do fáze, měla bych se trhnout.
Můžeš si blahopřát, závisláku!

Nyskel
1.11.2014
0:50:56
Napjatě poslouchám, zachumlaná do jeho pláště, vážná a soustředěná. Je ve mně malá dušička. I když jsem si doteď dokázala poradit, ta cynická Nyskel je teď kdesi hluboko a já našla opět samu sebe. A líbí se mi to tak. Moc se mi to líbí. A teď mám hrozný strach, že o to přijdu. Že ON vynese ortel, který mě popraví a odhodí zpátky. Do pomsty obarvené krví. Nechci tam! Ale dokážu najít ještě nějakou jinou cestu?!

Hrdlo mám stažné úzkostí. A pár okamžiků mi trvá, než pochopím, co mi říká. Vlastně to tak úplně nechápu. "Ale Minnie..." zmlknu. Vlastně to teď nechci rozporovat. Nechci to řešit. Pokud to takhle cítí......

A pak mi to dojde. "Minnie je JEN milenka!" těžce polknu. To slovo se mi hnusí. Nechápu, jak TO někdo může dělat jen tak, bez ničeho. Jen "pro radost". A k tomu všemu vůbec nechápu, jak to někomu radost může přinášet.

Ze všech těch věcí, které řekl, mi v hlavě rezonuje stále jen Minnie. A vědomí, že Gunter má......... milenku. Žaludek se mi sevře v prudkém kotrmelci. Připadám si... podvedená? "Co to plácáš! Nic ti do toho není! Navíc... proč by měl on zůstávat sám?!"

Jenže... malá dušička ve mně tichounce zakňourá: "Jenže to je můj Gutner. Můj velký bratr Gunter. Jak může..." Na okamžik zadržím dech, protože cítím, jak se mi do očí derou slzy. Je to hloupé a naivní. Jak jsem mohla očekávat, že Gunter je... není... no... muž?! Ale je to jako když dítě zjistí, že neexistují víly a jednorožci. Přesně takhle se cítím. Svět se mi zdá najednou šedivější.

Nejistě se usměju a přikývnu. "Jestli chceš bratra a novou rodinu, musíš ho brát takového, jaký je! Nemáš právo si ho předělávat k obrazu svému! Nemáš právo!" snažím se s tím vyrovnat, ale přesto nedokážu potlačit to hořké zklamání, které cítím na patře.

Gunter
1.11.2014
0:38:58
Místo aby mi rovnou řekla, ať se jdu vycpat, předhodí mi Eve a Thomase a Minnie. Zrovna Minnie.
Nechápavě zamrkám.
V poslední době nedělám nic jiného, zdá se.

Jak může srovnávat sebe a ty tři?
A moji rodinu....
I když ona neví, že nějakou mám. Nikdo to neví.
Na to jsi to utajil příliš dokonale.
Ví jen, že jsi nějakou měl....


"Já si tě chci nechat." Zachrčím tichounce.
"A nejsi zatoulané štěně!" Teď už se ohradím hlasitěji.
"Ti tři....mám je rád, ale není to moje rodina.
Měl jsem rodinu a tu jsem ztratil.
Pak jsem ztratil i Ruth a Silenku....Bolelo to. Hrozně."
Chraptím se sklopenou hlavou.
"A teď mám tebe a chci, aby to tak zůstalo!"

Konečně se na ni podívám a oči mi svítí jako vlkovi.
Hrozně moc chci.
Protože ona je moje a já nedovolím, aby mi zmizela někde v nenávratnu. Zešílel bych.
Tohle bych už nedal.
Dostala se mi pod kůži a já....jak bych se bez ní vůbec dokázal obejít.
Jak bych se o to vůbec mohl pokusit!
Kdybych už nikdy neviděl ty dva a sladkou Minnie mrzelo by mě to, hodně pro mě udělali a jsou to přátelé, ale Nyskel?
Tohle se přece vůbec nedá srovnávat.

Nyskel
1.11.2014
0:28:45
Nechápavě nakrčím obočí. Zřejmě jsem nepochopila tu jeho otázku.

A znovu ucítím zvláštní úzkost. I když je jiná než před chvilkou.

Soustředěně se zamračím. "Něco se tu děje a mně to uniká..."

"A jak?" špitnu opatrně. Leze to z něj jak z chlupatý deky a začíná mě to dost znervózňovat. Bezděky se ošiju a trochu narovnám v zádech. Nespouštím z něj oči a snažím se pochopit, o co jde.

V momentě, kdy ze sebe vysouká další větu, prudce nasaju vzduch do plic a začnu těkat očima po okolí. Je to jako rána do hlavy. A cítím, jak ve mě rostě panika. Je to čistě pudové. "A... co? CO?"

Najednou nevím, kudy kam. "Mysli! MYSLI! Vždyť se nic neděje!" snažím se ukočírovat a zklidnit svou splašenou dušičku. "Vždyť je to dobře! On nemá rodinu, ty taky ne! A je vám spolu dobře, to nemůžeš popřít! Tak co se plašíš?! Slyšíš?! Co se plašíš?!" snažím se proniknout vlnou paniky, která mě naprosto nesmyslně zaplavila.

"Sakra! Sakra! Sakra! Jsi pěkná hysterka! Pořád vidíš všude jen to samé! Prober se! Chceš si zvorat svou jedinou šanci?! Proč mu to podsouváš?!" mám chuť zvednout se a na chvíli zmizet. Potřebuju zvládnout tu paniku. Jenže pokud se teď zvednu, raní ho to. Vím to. Cítím to.

Proto jen dýchám a snažím se s tím poprat na místě.

"Já... no... já nemám rodinu. Už ne. Ale ty máš přece Minnie, Eve a Thomase. Ty máš kam jít. Takže..." zadrhne se mi hlas a nejistě se na něj podívám. Plaše a zahanbeně. "Neměla bych to být spíš já, kdo by měl škemrat, jestli si mě necháš? Víš, jakou zatoulané štěně..." tohle už říkám potichu a smutně, jako bych se za to styděla, a raději uhnu pohledem.

I když si hraju na tvrďáka, on už proniknul všemi mými maskami a tak je zbytečné cokoli hrát. A je na čase přiznat si, jak se věci mají.

Gunter
1.11.2014
0:15:27
Nechápavě k ní vzhlédnu.
Ta otázka je dokonale nesmyslná.
Jak ji mohlo napadnout, že bych se já bál tmy?

Obočí mi vyjede až k vlasům.
"Ve tmě?
Já?"
!

A pak mi to vítězně docvakne. Tváří mi přeletí pobavený úsměv, ale hned vzápětí zvážním a v očích mi nebezpečně probleskne něha.
"Ne, já se tmy opravdu nebojím, aní jí ani v ní.
Mám tmu rád.
Myslel jsem to jinak...."
Trochu rozpačitě se odmlčím a nadávám sám sobě, že mi to tak ujelo.
Tohle jsem měl nechat v sobě. Tyhle obavy jsem nahlas nikdy neměl vyslovit.

Nakonec se sykavě nadechnu a tiše ze sebe vyplodím svoje malé přiznání.
"Myslel jsem....jako.....ne teď......pořád.....nechci být bez tebe!
Zvykl jsem si a...."
A nic!

Nemůžeš prostě mlčet a zahrát to ztracena?
Nemůžeš prostě něco vymyslet?
Tohle je hotová katastrofa!
Rovnou jsi ji mohl vysypat všechno co cítíš a jak to je s tím tvým slavným bratříčkováním.
Blahopřeji, OSLE!

Nyskel
1.11.2014
0:06:25
Užívám si sálavé teplo plamenů a nebýt toho bubáka v hlavě, který mi neustále připomíná chladnou noc v horách na číhané, bylo by mi moc hezky.

Na okamžik zachytím prudkou vlnu úzkosti a překvapeně zamžikám. Je to silné a jde to od Guntera. Vzhlédnu a pozorně si ho prohlížím. Pak se mimoděk rozhlédnu okolo, ale nevidím nic, co by to způsobilo.

Gunter odpovídá jakoby nic a tak to pustím z hlavy. "Kdo ví, co vysílám já..."

Chytím měch a usměju se: "Jo, ledová voda je místní specialita, už jsem pochopila." ušklíbnu se a dosytosti se napiju po malých douškách. Zašpuntovaný měch položím vedle sebe a natáhnu ruce k plamenům, abych dohnala teplo utopené v ledové vodě, která se mi jen pomalu ohřívá v žaludku.

Oheň tiše praská a zvuky okolo nás začínají být se soumrakem zřetelnější. Na okamžik se zaposlouchám a zavětřím. Pár myší, zajíc, ježek... Žádný irbis.

"Ty se bojíš ve tmě?" optám se překvapeně. Byla jsem přesvědčená, že tohle je jen můj problém. Rty se mi zvlní v lehkém úsměvu. Nějak mu to nevěřím.

Gunter
31.10.2014
23:58:28
V odpověď se jen usměju a kus placky mi spadne do klína.
"Sakua!" Hbitě ji zdvihnu a narvu si ji do pusy, aby nepřišla vniveč. Po očku sleduji, jak se zachumlala do pláště a uvelebila se u ohně a užívám si té obrovské pohody. Představa, že by tohle mělo skončit, že bych se měl obejít bez ní....je příšerná. Na okamžik se mi zkroutí žaludek jak v křeči a musím pevně zavřít oči a zhluboka se nadechnout, abych tu myšlenku rozdýchal.

Ne!
Prostě ne!
Nedokážu se bez ní obejít.
Už ne!


"Je to jeho doba. Irbisové jsou nejaktivnější v noci a on bude zaručeně slídit, co by kde ulovil. Takhle snadná kořist je příliš velké lákadlo na to, aby si ji nechal ujít." Vysvětlím a polknu poslední sousto. Mohutně si přihnu z měchu, který jsem donesl a pak ho hodím Nys.
"Bacha, je studená jak led. Parádně po ní trnou zuby." Varuju a nemůžu se nabažit pohledu na ni.

Plameny ji tančí po obličeji, kreslí tisíce stínů a zdůrazňují sametovost jejich rysů.
"Zůstaneš se mnou, že ano?" Vyjede ze mě a rychle se podívám stranou, aby si nevšimla, že se mi napětím chvějí víčka.

Nyskel
31.10.2014
23:44:50
Jsem ráda, že Gunterovi chutná, ale poté, co si přidá, neváhám ani minutu a urvu si poslední plátek masa. No, nutno říct, že pořádný plát.

V tom, jak tu hltáme jako dva Vlci, je něco důvěrně známého. Skoro rodinného. Mezi sousty se bezděčně usměju. Je to... nu... příjemné.

Tma padá docela rychle a já se co chvíli rozhlédnu. V duchu se přemlouvám, ať tak netrojčím, ale ta vzpomínka na medvěda... a vědomí, že Vlčice zdaleka není všemocná, mi moc klidu nedopřeje.

"Díky." šptinu, když mi kolem ramen přistane Gunterův plášť. Zatím nijak neprotestuji, protože jeho oblečení je na chlad uzpůsobeno daleko lépe než mé.

Jenže spolu s pláštěm mě také zahalí čerstvý nápor Gunterovy vůně. Na okamžik zatrnu, ale Vlčice uvnitř jen tiše zamručí. Tak nějak spokojeně.

Oddychnu si a ponořím se do té stále ještě teplé vůně jako do čerstvě vypraných peřin. Ne, nevoní stejně. Vlastně jsou tam i pachy, které bych jako vůni neoznačila. Ale vyvolávají ve mě stejné pocity. Příjemné pocity. Důvěrně známé a bezpečné pocity.

Bezděčně se víc zachrouňám do plášťě a přiložím na oheň. Jídlo zmizelo opravdu rychle a tak si chci ještě užít tu chvilku, která nám zbývá, u ohně.

"Myslíš, že přijde brzo?" zeptám se zamyšleně. Opomenu zmínit, že mám na mysli levharta, ale předpokládám, že mu to dojde.

Gunter
31.10.2014
23:37:58
"To je pšiouzené." Přikývnu.
"Maume to v pouvaze." Pročísnu si vlasy a pohodím rozverně hřívou.
"Vuci." Významně si pohladím břicho a už se šplhám pro druhou flákotu.

"Ne. Jedna mi rozhodně nebude stačit." Nejdřív se postarám o to, aby maso skončilo po mém boku a pak se natáhnu ještě jednou a přehodím přes Nys svůj plášť. Ochladilo se a nemá cenu, aby promrzla už teď.

Nyskel
31.10.2014
23:19:41
Zakřením se. I když mě na okamžik napadne, jestli bych neměla být uražená. Dobře vychovanou dívku by snad nikdo za hladovce označit ani nemohl. "Jenže já jsem kromě toho i Vlčice!"

Na chvíli se ozývá jen mé mlaskání a pak teprve odpovím: "No, já byla taková vždycky. Ale přijde mi, že se to s příchodem Vlčice ještě zhoršilo..." přiznám tak trochu zahanbeně. Vím, že to není nic elegantního nebo roztomilého. Prostě dlabu jak dřevorubec, no...

Gunter
31.10.2014
23:17:00
Překvapeně se na ni podívám a chvíli dumám, co to zahuhlala.
Pak mi to dojde. Rychle polknu.
"No ano, role. Vždycky jsi tu byla za vlčího hladovce ty a teď se podívej na mě."Uhryznu si další sousto a chňapnu po placce.
"Jen tak saumotý mi to nechuchá..." Vysvětlím vážně.

Nyskel
31.10.2014
23:11:15
Už mám popravdě taky strašný hlad. Rychle tedy jen vybalím placky a bez okolků se pustím hltavě do jídla.

"Roue?" zahuňám nechápavě s plnou pusou.

Gunter
31.10.2014
23:07:28
Zamlaskám a honem si to šinu k ní.
Hodím měchy na zem a plácnu sebou vedle ní.
"Bože, to je vůně! Sbíhají se mi sliny. Sem s flákotou!" Zahulákám a chtivě se natahuji po mase.
"To je hrozné, jak mi vyhládlo. Asi ta rudá horečka. Je to skvělá věc, opravdu to pomáhá a člověk, tedy Vlk, se dá rychle do kupy, ale spálí to hrozně moc energie.
Zásoby vyčerpané až na dno. To jsem já."


Natáhnu se po bližším talíři a rychle si ho přisunu.
"Jsi nejhodnější!" Zahuhlám, zatímco se rychle a chtivě zakousnu.
"Trochu to vypadá, že jsme si vyměnili role, viď?" Protočím trochu zahanbeně oči, zatímco žvýkám a žvýkám.

Nyskel
31.10.2014
22:39:27
Opékám maso a přitom s mírnými obavami pozoruju zapadající slunce. Ještě před chvílí mi tenhle kousek skály přišel jako nejbáječnější místo na světě. Ale louč jako by pohasla. Nebo možná odešla s Gunterem?

"No tak, nebuď baba! Vždyť tu nejsi sama! A pořád máš Vlčici!" přesvědčuju samu sebe, ale pořád se nemůžu zbavit té nepříjemné nervozity.

Z myšlenek mě probere až Gunter.

"Jo, jistě, promiň..." špitnu roztržitě. Maso už je propečené víc, než jsem chtěla. "Sakra!" zakleju v duchu.

Rychle začnu chystat plátky na nachystané talíře. Dávám si záležet. Chci, aby to bylo hezké.

Gunter
31.10.2014
22:22:21
Najít vodu mi trvá opravdu jen chvíli. Moje vlčí instinkty jsou i v lidské podobě velmi silné, takže mě neomylně vedou.
Naberu do obou měchů a pomalu se vracím zpátky.
Podivně klidný a lehký.

Na obzoru začíná zapadat slunce a ochlazuje se, vzduch kolem je ale svěží a plný vůní. Rozhlížím se kolem sebe a prostě se jen tak opájím tím, jak je tu krásně a jak moc si to užívám.
Jsem tu poprvé s někým a nikdy by mě nenapadlo, že to bude takovéhle.
Nikdy, ani v nejdivočejších snech.

Takhle jsem se naposledy cítil doma na Křivém klíči, když jsme s Herlanem křižovali po Truchlivých horách a svět byl klidné a jisté místo, kde jsme byli doma.

Nadhodím si těžké měchy a chvíli jsem v pokušení si rozverně hvízdat. Jen fakt, že jsme přišli lovit, mě udrží na uzdě. Tak jen pohodím hnědými kadeřemi, uculím se pod vousy a přidám do kroku. Nys sice ještě nevolala, ale můj vyhládlý žaludek na to má svůj vlastní názor.

Vynořím se mezi stromy a odstrčím zvědavého Certa, který mě přiběhl uvítat.
"Pořád nic?" Protáhnu zklamaně a nasadím ten nejzoufalejší výraz.
"Umííííráááám!"

Nyskel
31.10.2014
21:46:07
Soustředěně otáčím rožněm. Maso se pěkně zatáhlo a začíná už teď vonět. Beru to pěkně zprudka, aby bylo křupavé.

Jsem ráda, že můžu předstírat horčnatou činnost. Gutner mi totiž připomněl, že budeme ležet ve tmě, v zimě a v lidském možná celou noc. I když mi okolní krajina přijde krásná, sama moc dobře vím, že v noci mi les i po těch měsících nahání trochu husinu. Ve vlčím ne, ale v lidském jsem si stále ještě nezvykla.

"Dobře." pípnu jen mimoděk. "Ale spěchej, za chvilku to bude." upozorním ho pro jistotu a znovu se myšlenkami zatoulám ke svým obavám.

Gunter
31.10.2014
21:38:22
"Prima." Souhlasím nadšeně a začnu se spěšně motat kolem koí, aby si to snad nerozmyslela. Bella je očividně nadšená, že už ji nebudu nikde honit po všech čertech a s rozkoší se nechá vypulírovat do sucha a Certus jakbysmet.

Nyskel se zeptá na návnadu a já vykouknu za hřbetem koně a zazubím se na ni.
"Kdepak, odneseme ji na místo, až v noci. Nastražíme ji tam a schováme se do křoví, tak aby nezachytil náš pach. A budeme číhat!" Pomstychtivě zakoulím očima a už se těším, jak se bude Nyskel netrpělivě vrtět.

"Najíme se a jak se setmí vyrazíme." Plánuju.
Nachystám na hromadu kuši i nože a pro jistotu i luk pro Nyskel, kdyby se něco zvrtlo a pak popadnu oba měchy na vodu.
"Jdu najít nějaký pramen. Až bude bašta, zavolej na mě." Nepřipomínám jak, vím moc dobře, že ona už ví, jak mě má přivolat.
Zamávám ji a vyrazím, abych do setmění našel vodu.

Nyskel
31.10.2014
20:45:16
Chvíli si ho na oko přísně přeměřuju a významně dávám najevo, že si to musím ještě promyslet.

"No, nádobí za koně, to by asi šlo." uráčím se nakonec a vezmu si od něj rožeň. "Jen jsem se nedívala po vodě." dodám už vcelku soustředěně, protože zrovna napichuju maso.

S výsledkem jsem spokojená, koření voní úžasně, a tak se přesunu k ohni, na který přiložím další dřevo, abych mohla maso hezky ošlehnout. Musí se nejprve zatáhnout, aby nebylo vysušené.

"A neměli bychom taky nalíčit tu návnadu?" zeptám se nejistě. Irbise jsem nikdy nelovila. Vlastně nikdy jsem nelovila nic na návnadu.

Gunter
31.10.2014
20:39:57
"Za žvanec se nechám cokoliv." Souhlasím vřele. Narovnám se a zoufale se snažím nezírat na ni.
Výsledek je, že na ni zírám o to urputněji, jen se snažím, aby to bylo nenápadné, takže vypadám jako dement.

"Tak rožeň...dobrá, to bych mohl zvládnout, aniž by byla moje hrdost vláčená blátem." Protáhnu a zamířím k sedlu, abych ji vše nachystal. Neudělám ale ani tři kroky, když se ozve ten dodatek a já se strnule zastavím.
"Nádobí?
TO jako já?
To myslíš vážně?
Mýt?
Nádobí?
Copak chlapi myjí nádobí?
Takhle krutá být přece nemůžeš!"
Vydechnu a pak to zkusím s prosíkem.

"Nemohl bych místo toho třeba vyhřebelcovat koně nebo donést vodu nebo cokoliv?"
Podám ji svůj improvizovaný rožeň a pytlíček s kořením a oči mi přetékají prosíkem.

Nyskel
31.10.2014
17:28:03
To, jak ho zdrtila vlastní porážka, je voda na můj mlýn. Vítězoslavně zářím. "Tolik k výchově sestřiček!!!"

"HA! Za žvanec se necháš takhle zvyklat ve svých výchovných zásadách?" pošklebuju se mu vítěžně. A to, co cítím uvnitř je.... opojné! Je to krásné a bezpečné a bezstarostné a neskutečné....... Cítím to opravdu jen uvnitř? Přísahala bych, že je to všude kolem mě. Jako když ve tmě zapálíš louč a kolem tebe se prolne zářivý kruh který drží temnotu stranou.

"Hmmmm... No měl bys začít tím rožněm." připomenu mu svůj původní požadavek. "A myješ nádobí! Já budu tak velkorysá, že to opeču." dokončím blahosklonně své požadavky a jsem tak spokojená sama se sebou... nebo s ním? Nevím, nějak se mi to míchá a prolíná. Zvláštně. Netušeně. Jako bych nebyla jen já a on...
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.