abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Melwin
9.9.2017
18:10:10
Prda do ksichtu. Z čista jasna!

Vykuleně zamrkám a začnu šermovat rukama před obličejem.

Ještě pár zabušení srdce mi trvá, než mi dojde, kde jsem.

Les. Zima. Frkaj koně. Deka.

Cora!

Chudák holka se vedle mě mele jako by se s někým prala. Dokonce hekne.

"Coro..." zašeptám starostlivě a natáhnu se k ní. Snažím se jí zachytit hlavu a přitáhnout ji k sobě.

Na malej okamžik mi před očima vyskočí Deine v oranžových plamenech.

Hrkne ve mně. Ošlivě. "Jestli teď chytne plamenem, mám to spočítaný..."

Ne! Nechci na to myslet! Pro stě ne!!!

Je v tom kratinký zaváhání, ale nakonec zaberu a překulím ji k sobě, do svý náruče.

"Coro, probuď se. Máš jen zlej sen. Já jsem tady s tebou. Ššššš..." šeptám k ní a snažim se ji probudit.

Nyskel
9.9.2017
18:00:17
Čerpám sílu v hlubokém spánku. Potřebuju to. Moc to potřebuju...

***

V měkké tmě je teplo a útulno. Bezpečno. A voňavo...

Sem tam se kolem mě v prostoru mihne temně rudá stuha. Jen se zavlní, přátelsky, jakoby na pozdrav a zase zmizí ve tmě.

Vrací se ke mně. Hladí mě po kotnících, občas se kolem mě obtočí, ale zase sklouzne a vlní se dál.

Tentokrát už neodplouvá. Točí se ke mně a letmo se mě dotýká na holé kůži. Na ramenou, na břiše, na stehnech... šimrá to. Ne samotným dotykem, ale tak nějak... samo. Příjemně a lehce.

Protáhnu se a stuha toho využije, aby se obtočila pevněji. Je pružná a přiléhavá.

Na okamžik ostražitě stáhnu obočí, když je stisk až příliš pevný, ale nesnažím se ji odmotat nebo přetrhnout. Čekám.

Cítím, jak ve mně roste napětí. Ne nepříjemné. Jen... nerozumím tomu. Vědomě nevím, co se děje. Když se ale soustředím na své instinkty, jsou ticho. Nevarují mě. Vyčkávají. Napjatě vyčkávají.

Stuha sebou prudce cukne a mé tělo v prostoru do něčeho zády narazí. A znovu. Znovu...

Zamračím se. Je to... zvláštní.

Stuha rudě pulzuje a je naléhavě neodbytná. Spoutává mi zápěstí a plazí se ke krku.

Ošiju se. Tohle je...
Ne, děsivé ne. Jen... Prudké? Cílevědomé? Urputné!

***

Polknu a zavrtím se. Má mysl se napůl probere, ale instinkty už jsou vzhůru. A cítí to!

Vášeň a touha. Všude kolem mě jako hustý oblak. A...

Terryho vůně. Horká a všudypřítomná. Naléhavá.

Vykulím oči a konečně si uvědomím, že to před chvilinkou, jen malinkou chvilinkou, bylo Terryho tělo. Vedlě mě... Tedy...

Vyplašeně zamrkám a zvednu se na loket. Potřebuju na něj vidět. Potřebuju vědět, že se mi to jen nezdálo...

Do ticha jen šeptne omluvu.

Kousnu se do rtu.

Nezdálo se mi to!

Polknu a je mi... mno..... trapně. K mému vlastnímu překvapení se nezlobím. Ani trošku. Jen...

"Terry..." šeptnu do tmy a pozoruju jeho tvář napůl vlčíma očima, jak se snažím proniknout tmou, narušenou jen řeřavými uhlíky.

Po krátkém zaváhání natáhnu ruku a má dlaň jemně přejede jehou vousatou tvář. Jako by se mu omlouvala.

"Já...... vím, že se trápíš." zašeptám. "A slibuju ti, že......" zadrhnu se. Dokážu mu tohle říct? Nahlas?

Vzpomenu si okamžitě na sen ze srubu. Všichni ti lidé okolo... Ono to nebylo tak daleko od pravdy.

"Já... víš... moc bych chtěla, abychom byli aspoň nějakou chvíli sami. Některé věci by to... no...... změnilo. Aspoň myslím." zaváhám.

"Ale nejsme." tohle je spíš usoužený vzdech.

Cora
9.9.2017
17:25:20
Spát v bezpečí Melova objetí je pro mě něco naprosto novýho.
A nádhernýho.
Vnímám to celým tělem i duší. Pokud nějakou mám.
Když usínám i když se bořím do spánku.
I moje sny jsou takový.
Nádherný a bezpečný.

Procházím Maskou a najednou ji vnímám úplně jinak. Míjím spoře oděný dívky, povalující se po lenoškách, tu samotný, tu se zákazníky a nezastavuju se. Jako by se mě to netýkalo.
Jako bych sem už nepatřila, ale byla někdo z vnějšího světa, kterýho se nic z toho, co se tam děje netýká.
Když vystoupám do schodů až k šatně, je tam Dot a usmívá se na mě.
Spokojeně a mateřsky.

Postaví mě před zrcadlo a začne mi svlíkat lososový hadříky. Jemně, ale pevně a rozhodně.
Nebráním se.
Dívám se na sebe do zrcadla a za chvíli tam stojím nahá, zahalená jen do dlouhatánskejch rozpuštěnejch vlasů.
Budu se takhle Melovi líbit? Bleskne mi hlavou, ale to už na mě Dot navleče košilku.
Bílou a čistou.
Bavlněnou.
Jednoduchou a praktickou.

Spokojeně se zavrtím, zatímco mi ona loví výstřihem vlasy, aby mě nelechtaly na zádech.
Nedočkavě se ohlídnu přes rameno, co mi dá za šaty a ona na mě navlíkne místo obvyklý poloprůhledný meruňkový nádhery obyčejnou dlouhou zelenou sukni a černej živůtek.
Zajíknu se.

Vypadám jako služka. Nebo komorná.
Chtěla by Nyskel komornou? Napadne mě a najednou se začnu bláznivě chichotat.
Mohlo by to tak bejt.
Mel slouží Terrymu a já bych se mohla starat o jeho Zrzku.

Dot mi utahuje šněrovačku a já se směju a směju.
Líbí se mi to.
Líbí se mi i cop, do kterýho mi splete dlouhý hnědý vlasy a přehodí mi ho přes rameno.
Otočím se k ní a oči mi zářej.
Kurva že jo.

Zářej nadšením.
Pláplaj a svítej a svítej víc a víc, tancujou v nich divoký plameny štěstí a s mejch rukou najednou vytrysknou dvě příšerný ohnivý lišty a zahalí rudou koulí černej obličej Dot.
Vzlyknu.
Divoce a nešťastně.

Nejde to ovládat.
Najednou jsem jako Dein. Zřídlo.
Zahalená v plamenech sleduju, jak se tvář Dot roztéká v pekelným žáru a plameny přeskakují na nábytek i šaty, který se povalujou všude okolo.
Všechno je v plamenech.
Celá šatna a šíří se to dál.

Maska hoří a já s ní.
Protože já jsem oheň, kterej ju stravuje.
Tělo se mi kroutí a proměňuje se a to, co kdysi bývalo vědomím usoužený mladý holky se nenávratně vytrácí.
A zůstává jen.....
Oheň.
Oheň a zkáza.

Trhám s sebou tak divoce, že shodím deku a rozhodím rukama.
A znovu.
Z hrdla se mi vydere nářek.
Drásavej a ponurej jako hladina lesní tůně za noci.


Gunter
9.9.2017
17:01:00
Aaaaaaaaa
S úlevou se propadám do spánku a přímo vřeštím blahem.
Konečně.
Napětí pomine a chuť roztrhat deky, do kterých je zabalená Nyskel, taky.
Svoboda!
Jsem to zase já.
Ne, uzlíček chvějících se vášní.
Ne, toužící pitomec, jehož vesmír se momentálně scvrkl do....no prostě se scvrkl.
Žádný nedůstojně nadržený samec, ale já lovec. Já Vlk....

Běžím krajinou nejdřív ve vlčím a pak v lidském.
Parádní.
Nespoutané.
Osvobozující.....

Vnímám všechny ty vůně, které mě zaplavují, ochutnávám vzduch a nechávám ho, pohrávat si s mými vlasy, prostupovat celým mým tělem.
Nádherně chladí a bouřilvý klokot krve v mých žilách se zklidňuje.
Uff.
Konečně.
Jsem schopen uvažovat.
Jsem schopen přemýšlet.
Jsem schopen zastavit a vytáhnout úd, který mě ohrožuje a používat ho na to, na co byl původně určen.
Taky osvobozující.
JO!

Jásám a znovu se rozbíhám. Vlevo ode mě se mihne rezavá srst lišky a já spokojeně odrfknu a ještě přidám.
Ohlížím se na ni, takže nevidím překážku, která se mi postavila do cesty.
Přesně do okamžiku, kdy do ní vší silou vrazím.
Je to měkké a teplé a jak šmátrám rukama, abych znovu získal rovnováhu, uvědomím si, že je to tělo, které jsem narazil na skálu.
Měkké, podajné, vonící.

Povědomě nasaju vzduch a je to zpátky.
Kurva!
Nyskel!
Zavyju, ale to už mé boky samovolně vyrážejí vpřed a narážejí ji na tu skálu znovu.
Fajn. Jsem otrokem svých pudů.
Skloním hlavu a zoufale se zakousnu do jejího krku ve vášnivém polibku.
KURVA!

Vzápětí vytřeštím oči do tmy a uvědomím si, že mám pusu plnou voňavých vlasů.
Rozpačitě povolím stisk čelistí a odtáhnu hlavu.
"Promiň...."Zamumlám provinile a rychle odtáhnu i zbytek těla, protože moje pánev provádí přesně to, co ve snu.




Nyskel
2.9.2017
23:41:08
Má mysl spí, ale Vlčice vnímá všechno okolo. Hlídá, jako vždycky. A o to víc, když spíme v lese. Není vzhůru, ale její instinkty jsou ve střehu.

Snad i proto se mi sen začne zdát jen chvilku po usnutí. A není se čemu divit, že začíná tak, jak začíná. S tím vším vzuršením, které visí ve vzduchu.

***

Jsme ve srubu u Medového potoka. Já a Terry. On ve svém domácím, volném oblečení, já v zelených šatech, které se mu na mě tolik líbily. Vařím večeři v kotlíku na ohništi a on cosi vyřezává za stolem.

Brouká si nějakou písničku a poočku mě sleduje. Oči mu blýskají a já tuším, co se mu tak honí hlavou. Začíná se to totiž honit i mně.

Po jednom zvlášť dlouhém pohledu vstane, položí nůž i kousek dřeva na stůl a vykročí ke mně. Najednou víc připomíná vlka, než muže. Vlka na lovu. Zadržované vzrušení mu mění tvář. Je napjatá a plná očekávání.

Usměju se a nakloním hlavu na stranu. Zvědavá a napjatá. Plná očekávání? Možná. Já vlastně... nevím, co čekat.

Dojde až ke mně a vezme mou tvář do dlaní. Neříká nic, jen se dívá. Jeho kaštanové oči zlatě pableskují. On nebo Vlk? Který z nich? Nebo oba se na mě dívají tak hladově?

Líbí se mi to. Mám chuť ucuknout a pohrát si s lovcem. Kdo je lovec a kdo kořist?

Olíznu si rty, ale to už se k mně skloní a dlouze mě políbí.

Dotýká se mě. Jinak... Hezky... A Vlčice už ví, co by mělo následovat. Já to zatím jen tuším...

Jak mě líbá, je to čím dál tím naléhavější. Jako by ze mě chtěl vysát duši!

Vezme mě do náruče a přenese k širokému lůžku v rohu. Ani to nevnímám. Jsem plná všech těch dojmů a podnětů, které jsou pro mě tolik nové a přesto zvláštně, důvěrně známé.

Na okamžik se ode mě odtáhne a znovu se zadívá. Až mi naskočí husina. Ale není to odporem. Vůbec ne...

Znovu se ke mně skloní, tentokrát už na lůžku, a.........

Ve dveřích se objeví Mel! Mel s Corou.

Vyplašeně sebou cuknu. Ti dva si nás nevšímají. Smějí se a drží se za ruce. Mel zrovna vykládá nějakou historku. Pak se otočí na nás a jen zahlaholí: "Nás si nejvšímejte. Počkáme na tu večeři."

Sednou si ke stolu a dál se vesele baví.

Terry se otočí zpět na mě a znovu se nakloní k polibku.

"Ne! Tohle nejde!" zašeptám rozladěně a ucuknu. Snažím se vysoukat do sedu.

Dveře se opět rozrazí a k mému překvapení se v nich objeví.... Adelaida! Má kamarádka z dětství! Za ní stojí vysoký, plavovlasý mladík a kolem nohou se dovnitř tlačí dvě střapaté děti.

Vytřeštím oči a snažím se horlivě vymanit s Terryho obětí. On si ale ničeho nevšímá. Dokonce se usmívá ve slastném očekávání.

Pokusím se odtlačit ho rukama. "Co blázníš?! Jsou tady!" syknu na něj.

Okolo postele proběhne nějaký výrostek a za ním pes! Vyběhnou ven ze dveří, jakoby se nechumelilo.
A to už vchází náš soused. Způsobně pozdraví mezi dveřmi, sundá čepici a zamíří ke stolu.

"Dost!" křičím už zoufale, zatímco se usilovně drápu zpod Terryho. "Co tady všichni...?!"

***

Zamrkám do tmy. Oheň dál hoří a podle hromady dřeva, která se příliš nezmenšila, jsem musela usnout teprve před chvílí.

Nespokojeně se zamračím. "Takhle to nechci..." bleskne mi hlavou.

Znovu ji položím na Terryho paži a vzdychnu. Tohle byla skoro noční můra!

Chtěla bych ve svém životě mít víc lidí. Nejen Mela s Corou a Adelaidu. I mé rodiče a taky Terryho rodinu... Ale ne v každý okamžik! Potřebuju být s Terrym aspoň občas sama. Jen my dva. Moc to potřebuju...

Očima přejedu po Byrrovi, Melovi a Coře. Skončím u Silenky.

Je úžasné, že jsme ji našli a že mi dokonce věří. Ale co bude dál? Bude s námi? Bude šťastná?

Vzdychnu a zavrtám se hlouběji do pokrývek. "Na to budu myslet až jindy..." přikážu si a znovu zavřu oči.

Melwin
2.9.2017
22:59:38
"Tak často, jak to půjde......." duní mi v hlavě ozvěna slastnýho příslibu. Na okamžik zavřu blaženě oči a div že nevrnim.

Cora se ke mně znovu přitiskne, ale tentokrát už je rozumná. Chytne mě za ruku. Je to hezký. Fakt že jo.

Položím naše spojený dlaně na svý břicho a mírně nakloním hlavu, abych se mohl tváří dotýkat jejích vlasů. Druhou paží ji objímám a tisknu k sobě.

"Sakra! Tak takovýhle to je?! Proč já, pitomec, do toho nešel už dávno?!" napadne mě trochu nepatřičně. I když...

Před očima se mi vybaví Dora z Pírka. "Ne, nebylo by to stejný. Dora by se ke mně takhle nikdy netiskla. Viděla ve mně jen malýho usmrkánka, kterej nesahal fajnovejm hostům ani po kotníky.
S Corou je to jiný.
Úplně jiný..."

Blaženě vzdychnu a dám jí letmej polibek do vlasů. Jen lehounkej, abych ji nebudil.

Zadívám se do větví nad hlavou a mám pocit, že je to ten nejkrásnější baldachýn. Je mi krásně.......

A to je poslední myšlenka, než usnu jak dřevo.

***

Sny se dostavěj až pozdějc v noci. Nemívám je často, ale ty dojmy posledních dní byly tak silný, že se to prostě muselo nějak projevit.

V mým snu je Cora. Jak jinak. Vlastně bych byl naštvanej, kdyby tam nebyla.

Je ve svým budoáru v Masce. Oblečená v lososový košilce a neuvěřitelně jí to sluší. Sedí u stolku se zrcadlem a poočku mě sleduje, celá natěšená. Slibující a svůdná.

Láká mě a já se nenechám dlouho pobízet. Přejdu k ní a nechám košilku sklouznout na zem. Je nádherná. Natáhnu ruce a......

Dveře se rozrazej a dovnitř vejde nějakej halama. "Už seš hotovej?! Venku čekaj další! Nemám na to celej den!" zahartusí.

Nechápavě se otočím na Coru. Vždyť říkala "jinej život"! Jinej!

Ta se ale tváří naprosto klidně. Jen pokrčí rameny a začne si pročesávat vlasy. "Nebude to tak hezký, ale něčím se živit musíme, lásko." připomene mi.

"Ale já... vydělám! Uživim nás! Tohle nemusíš!" nevěřícně vyjeknu.

Cora se jen smutně usměje a zamíří k posteli, kam už se hrne i halama.

"No tak to ne! Já ti ukážu, ty otrapo!" zařvu a vyrazím proti němu. Tohle si nenechám líbit! Nemůžu! A nesmí ani ona! Nesmí!!!

Strčím do něj a začneme se šťouchat.

***

Melu se jak pytel blech, když...... Prudce otevřu oči a nasaju studenej noční vzduch. Plameny jsou sice nízko, ale oheň hoří dál. Byrr zřejmě svědomitě přikládá.

Nevím, kolik může bejt do rozbřesku. Moc odpočatej se ale necejtim. Ten sen byl příšernej.

Podívám se na krásku vedle sebe. Tulí se ke mně a klidně oddychuje.

Jemňoulince ji pohladím po vlasech a přidám polibek. "Nenechám tě to už dělat. I kdybych měl dřít jak soumar! Nebudeš muset. Slibuju..." zamumlám jen pro ni. A hlavně pro sebe! Pevně a odhodlaně.

Pak se znovu natáhnu a přisunu se těsně k ní. Přikryju ji i cípem svý deky, aby jí nebyla zima. A doufám, že pokud přijde další sen, bude jen o nás. O nás dvou.

"A nejlíp o tom, co budeme dělat tak často, jak to jen půjde..." usměju se do tmy.

Jo, s touhle myšlenkou se usíná líp.

Gunter
2.9.2017
21:13:07
Konečně se ti dva uklidní a vlna vzrušení, kterou mám narvanou až v krku, opadne.
S úlevou vydechnu a přitulím se k Nys.
Opatrně, abych to zbytečně znova nerozdráždil.

Byrr právě tak s úlevou zamručí a já se ještě jednou zašklebím do tmy.
Tohle bude zábavné putování, jen co je pravda.
Bohatě stačí, co se mnou vyvádí Nys a teď ještě i Mel a Cora.
Chudák Byrr....

Zavřu oči a konečně se mi podaří usnout.

Cora
2.9.2017
21:09:59
To ne.... Usměju se pro sebe a stejně potichu mu zašeptám.
"Nechci být u toho potichu. Nebaví mě to....
Ne, když se mi to tak líbí."


Už jsem docela klidná.
Má pravdu.
Nebylo by to správný. Ne teď, když je všechno v mým životě jiný.
Když už nejsem lososová z Masky.
I když tu barvu mám pořád ráda....

"Zítra?
Kdo ví, kde budeme zítra nocovat, je to tu tady dost pustina. Ale uvidíme.
Třeba něco vymyslíme...
Tak často, jak to půjde."
Zavrtím se, ale tentokrát úplně nevinně.
Jen, abych se k němu přitulila a mohla pohodlně spát.
U něj.
Chytím ho za ruku a propletu s ním prsty.
Pak zavřu oči a spokojeně vydechnu.

Jo.
Tohle je vážně fantastický.

Melwin
2.9.2017
20:27:51
Zdá se, že Coře je úplně šumák, jestli ti okolo spí nebo ne. Vlastně... asi by mě to nemělo překvapovat. Kdo ví, co všechno už zažila...

"I přesto to s tebou bylo hezčí, bejku!" uklidním aspoň trochu svou rozvášněnou krev svým minulým úspěchem.

"Víš, že potichu u toho zrovna nejsme..." zašeptám jí spiklenecky do ucha a letmo ho políbím. Pak už si ji stulím do náruče a pomalu, jemně přejíždím po neposedných pramanech vlasů. "Zítra... slibuju..." šeptnu ještě a políbim ji do vlasů.

I když vášeň opadá pomalu, vim, že to takhle je správně. "Cora už nepatří do Masky. Už ne. A jestli bude chtít... se mnou... chci, aby se cejtila jako královna. A ne jako nějaká děvečka vzadu v dřevníku." umíním si.

Vzrušení odplouvá a na jeho místo se tlačí únava. Tentokrát je ale spokojená a naplněná. Teda... skoro...

Cora
2.9.2017
20:15:58
Jeho odezva je okamžitá.
A nádherná.
Slastně zasténám, protože způsob, kterým se mi dobývá pod šaty je ohromnej.
Plnej vášně a naléhavosti. Vzpínám se mu vstříct a kroutím se pod jeho rukama jako hádek.

Pak ale najednou ztuhne a já se zklamaně propnu.
Proč?
Co je to?
Proč přestal....
Vždyť to bylo tak nádherný....
Proč odpočívat?
Kdo chce odpočívat?


Odpočinek je teď poslední, na co myslím....

"Nechci na sebe bejt opatrná...."Zavrtím rázně hlavou.
"Chci si s tebou vlézt pod deku a....
Vždyť oni spí! Když budem potichu, tak...."


Určitě?
Trochu nejistě se ohlídnu přes rameno a podle převalujícího se Byrra se to úplně tvrdit nedá.
Liška na mě zhlíží přimhouřenýma žlutýma očima a když se se mnou potká pohledem, vztekle prskne.
Tak dobře.
Nespí.

Máme diváky.
Fajn.
Na to jsem zvyklá.

Znovu se zavrtím pod jeho rukou a pobízím ho k dalšímu hlazení.
Už ale značně vyklidněněji.
Přece jenom, chci aby to bylo jiný. A už nejsem v Masce...
Chci přece, aby to bylo jiný a tak nějak z něj cítím, že mě neodmítá kvůli odporu nebo nechuti, ale že to fakt myslí dobře.
Je to slušňák.

Potěší mě to. Fakt se mnou nejedná jako s děvkou. Tohle hraničí snad i s úctou.
Nebo tak něco.
Zahanbeně sklopím hlavu a zavrtám ji Melovi do prsou.

Melwin
2.9.2017
19:31:00
Rukama začnu šátrat po jejím oblečeným těle. "Je jak cibule. Tolik vrstev. A tolik komplikovaných přezek a šňůrek. Herdek!"

Můj mozek se ještě zkusí poprat s tělem. Má nutkavou potřebu to zarazit. Netuším proč, u všech Bohů, ale zkouší to.

"Přezky, šňůrky, pročpak je asi má?! Halóóóó!" zkouší to po dobrém. Jenže tělo má teď zrovna plný ruce práce. Doslova. A taky jazyk a rty a všechno...

"Tak jinak! Ty přezky ti nejdou rozepnout, protože se na ně nedíváš, chlíváku! A abys věděl, má je proto, protože je okolo zima! Víš proč je zima?!" mele si svou a já ho naprosto ignoruju. Přijde mi to jako naprosto zbytečná přednáška na téma čištění latríny. K prdu!

"Prober se! Jste v lese! Jste na útěku před Soterem a ona málem únavou spadla s koně! Slyšíš?! Potřebuje odpočívat!!!" Tohle už mě trochu probere.

"Cože? Odpo... jóoo... odpočíva.... Pojď blíž, krásko..." Ne, nevyšlo to. Moje ruce konečně vklouznout pod kazajku. Horký a natěšený. Jazyk je zatím zaměstnanej o něco výš.

"Musí odpočívat!!! Rozumíš?! Jako všichni! Kousek od tebe leží Byrr a dost sebou mele! Víš, co to znamená?! Nespí! A když nespí on, nespí zřejmě ani pan Gunter a Nyskel!!!!!!" zuří ta kedlubna protivná.

"Co-cože?! No jo! Pan Gunter, Nyskel!" je to jako facka.

Konečně se odlepím od jejích horkých a medový rtů. Rozostřeně si přeměřím její obličej. Ruce dál zůstávají na holé kůži zad, která mě téměř pálí do dlaní. Zrychleně oddychuju a snažím se soustředit. Snažím se získat rozvahu.

"Coro... neměli bysme... ne tady... a ty... potřebuješ odpočívat." šeptám, ale je vidět, že celý mý já chce pokračovat. Dál... a dál... a........ Oči mi svítěj jak hladovými vlkovi... ehm... ale vim, že to není dobrej nápad. Vůbec ne.

Neochotně se ošiju. "Zkusím se domluvit s panem Gunterem... zítra... abysme spali někde v hostinci, ano? Tohle si nezasloužíš. Ne takhle. Musíš na sebe bejt opatrná." vemlouvám se jí a rozvaha se konečně stává něčím hmotnějším, než jen zbožným přáním.

Vytáhnu ruce zpod kazajky a téměř to fyzicky bolí, jak moc nechci. Místo toho ji jemně pohladím po tváři. Trochu to pomůže. Jako příměří.

Gunter
2.9.2017
19:09:46
Nyskel téměř okamžitě usne a mě už taky začne zmáhat únava a dokonce to i vypadá, že bych mohl přece jen potlačít tu mučivou blízkost a usnout, když mě zasáhne nová vlna vášně a tentokrát nepochází ode mě.
Trhnu s sebou tak prudce, že ji málem pustím z objetí.
Mel.
Mel a Cora....

Zkroutí mě to v divoké vlně a mimoděk sevřu Nyskel a přitáhnu ji blíž.
Pak křeč mých rukou povolí.
Nesmím.
Tohle ne.
Kurva!

Oni nemůžou tušit, že to na nás působí....
Nemůžou vědět....
Ne, nezlobím se a tomu klukovi ušatýmu to moc přeju, ale jsou to muka.
Všimnu si, že i Byrr se neklidně ošije.

Ach jo.
Tohle bude fakt dlouhá noc.
Ale i tak mu to přeju.
Kurva.
A závidím...

Ehm. Celým tělem.

Cora
2.9.2017
17:24:03
Vybuchne odporem a jeho rozhořčení je tak opravdový, že mě rozpálí jak kamínka.
Tiskne mě k sobě a já se k němu okamžitě vzepnu jak popínavá rostlina, která jde za sluncem.
Můj polibek opětuje víc než vřele a mě okamžitě začne vřít krev.
Naprosto opravdově.
Nemusím se do toho nutit.

V podbřišku se mi zatetelí blahem a přestože mi kus mozku říká, že tu nejsme zrovna samotní, pootevřu ústa a vyjdu mu jazykem vstříct.
Jo, tohle chci.
S ním.
Hned.

Melwin
2.9.2017
17:17:39
Je tak upřímná. Tak kouzelná! Tak sladká...

"Jiný! Hezčí!! Opravdovější!!!" řve chlapský ego v mý hlavě. Jako nadrženej medvěd! Silnej a opravdovější!!!

Z hrdla se mi bezděky vydere spokojený zamručení. "Můj první výkon bzl pro ni hezčí než zástupy chlápků!" To, že na tom měla lví podíl Cořina nálada, teď vůbec není důležitý! Ani trochu!

Mám pocit, že jsem právě vyrostl aspoň o stopu!

"Neumřeš!" vyhrknu a myslím to z hloubi srdce. "Já tě nedám, rozumíš?! Nedám! Nikomu!" šeptám a naléhavě se k ní natáhnu. Mám potřebu ji schovat ve svým náručí. Schovat ji přede všema! Před Soterem, před Tyfem, před všema těma chlápkama!

Začne mě líbat a tentokrát už se neudržím. To, co mi všechno teď řekla...

"Je úžasná. Je neuvěřitelná... je to moje ohnivá bohyně..." objeví se mi ještě myšlenka kdesi v koutku hlavy, ale rychle ji vytlačí naléhavá vášeň.

Cora
2.9.2017
16:59:45
To jeho nikdy mi neunikne a popravdě mě ta myšlenka vyděsí.
Okamžitě se k němu přitisknu.
"Nikdy s chlápkama, co platěj.
S chlápkama, se kterejma nechci mít nic společnýho. Chápeš?
Jen, když já sama budu chtít!
Jako s tebou v noci.
To jsem chtěla já, víš!"
Vysvětluju mu důležitě a dělám to snad poprvý v životě.
Poprvý v životě někomu vykládám, co cítím a co se mnou hejbá.

"Chtěla jsem se s tebou milovat. Nemusela jsem. Prostě jsem chtěla.
A taky to bylo úplně jiný.
Hezčí a takový opravdovější...."
Chrlím ze sebe a když se zeptá na můj novej jinej život, obejmu ho rukama kolem krku a přitáhnu ho k sobě.

"Takovej jako teď. Že budu s lidma, se kterejma chci bejt a budu dělat věci, který chci dělat.
Ne, ty co musím.
A jestli umřu, umřu někde na cestě, s někým koho mám ráda. Ne někde pod upoceným chlapem, kterej se náhodou rozhodl, že mě umlátí....."


Zase ho políbím, ale teď už vtom je i něco tělesnýho, protože jeho blízkost je plná lákavýho tepla a mý nadšení to jen a jen umocňuje.

Melwin
2.9.2017
16:22:22
Je nadšená jak malý dítě. Dost dobře nechápu z čeho. Ještě před večeří se potácela únavou a teď švitoří jak chladivej, zurčící potok.

"Je neklidná?! Co mám říkat já?!" zaúpím v duchu a pořád tak nějak doufám, že se to stočí mým kýženým směrem...

"Aha." hlesnu jen překvapeně. "Nemusí dělat děvku... aha..." zopakuju si znovu nechápavě v duchu. "Co tím jako..."

"Nikdy?" hlesnu a dere se na povrch zklamání, než mi konečně dojde, o čem mluví.

"To nikdy se netýkalo mě! Určitě ne! Já už patřim do toho jinýho života. Taky nejsem v Mace, ale tady, s ní..........." moje nechápavý oči se konečně rozzářej společně s jejíma. Rty se pomalu roztáhnou do širokýho úsměvu.

Sevřu ji v náruči a políbím ji zpátky. Ne, tentokrát krotim vášeň i já. Radost ji přitlumila.

"Jenže... jinej život... jak si ho vlastně představuje?!"

Dál ji držím v náruči, ale trochu povolím stisk a skloním trochu tvář, abych na ni viděl v odleskách ohně. "A jak ten tvůj jinej život vlastně vypadá?" zašeptám.

Je mi trochu trapný tohle řešit před ostatníma, ale Byrr už odfukuje a pan Gunter s Nyskel maj určitě co řešit spolu. Navíc jsou na druhý straně ohniště, takže nás trochu odstíní plameny a praskání ohně.

Cora
2.9.2017
16:00:17
Můj polibek neodmítne a to je úplně ze všeho nejhezčí.
Zamrkám a zatetelím se blahem.
"Promiň. Nevzbudila jsem tě?
Já.....
Jestli jo, tak mě to mrzí. Jsem taková neklidná a nemůžu spát víš...
A...tak nějak jsem si uvědomila....."
Najednou vím, že mu musím říct pravdu.
Aby si nemyslel, že jsem dočista cvok....

"No, prostě, uvědomila jsem si, že už nemusím dělat děvku, víš?
Že jsem odjela z Masky a i když mám Min hrozně ráda a bude mi chybět...že tak nějak teď můžu vést jinej život.
Že už nikdy nebudu muset....._"
Nedořeknu a před očima se mi mihne Ardet a jeho surové ruce.

"Už nikdy...." Natáhnu se k němu, rychle jak šipka a znovu ho políbím.
Radostně a prudce.

Gunter
2.9.2017
15:56:52
Znovu ji políbím a zatnu zuby. Pro jistotu. Abych odolal touze laskat ji a hladit.
Právě tak pevně zavřu oči a uchýlím se do vzpomínek. Nic jiného mi asi teď pomoct nemůže.
K Vlkovi nemůžu, to by bylo ješě horší.
A tak vzpomínám.....

Na Ruth, na Silenku, na Zerka....na ty doby tam u potoka, kde kdysi Ruth našla potrhané děvčátko se sešitými ústy.
Děvčátko, které jsme se naučili milovat a pak ji opustili.
Ne, to já ji opustil.

Vzpomínám na svůj boj za Ruth a nakonec, když už nevím, jak utéct myšlenkami od horkého těla Nys, zabloudím i k otci.
Hagen z Tronje.....
Válečník a Vlk. Lepšího nad něj není.
A já se k němu vracím.
K němu a Adelheid. A vedu jim svoji Lavelly.....
Jak ji přijmou?

Najednou se zachvěji. Je to Vlčice a Hagen je přirozená alfa...vždycky byl.
A je už dlouho sám.....
Je to dobrý nápad, vzít Nyskel zrovna k němu?
Co když se kvůli ní....

Ne, ta myšlenka je nepřípustná.
Že by se na ni někdo jiný byť jen podíval je naprosto nepřijatelné.
Mimoděk vycením zuby a zavrčím.
Tak dobře, na Hagena také nebudu myslet.
Možná spíš na Heidi. Ona ji bude milovat.
Na Heidi a na Křivý klíč.....

Melwin
2.9.2017
14:51:49
Tiše se pootočí a buď spí, nebo kouká do ohně. Pevně doufám, že to první. Já totiž potřebuju vychladnout. Zoufale to potřebuju! A vůbec mi to nejde, když je takhle blízko.

"Mysli třebááá... na koně! Jo, Neville, musím se mu zejtra podívat na levou zadní. Nevim, čím to je, ale podkovy se mu na ní uvolňujou víc než na ostatních kopytech. Je to fakt zvláštní, protože......"

Cora je už zase u mě. "Tedy její krásný, oblý pozadí, který je hebký a taky....... Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú!" hlasitě vzdychnu. A je mi už vcelku jedno, jestli to ostatní uslyší.

"Jak tohle pan Gunter dokázal u Nyskel, když je do ní blázen už od začátku?!" mihne se mi hlavou. Ne, vážně to nechápu!

Najednou sebou Cora škubne a posadí se.

"Co je?" syknu napjatě a oči mi svítěj. "Teď řekne, že jdeme do lesa. Spolu, jen my dva! A tam......" v krku mi vyschne. Šel bych za ní i do pekla! Kamkoli, jen kdybysme tam spolu.................

Konečně si uvědomím, že se po mně nevrhá. A taky oči... svítěj jí jinak, než posledně. Svítěj, ale touha v tom není.

Uvnitř ucejtim hrozný zklamání, ale konečně mě to vrátí do reality.

"Co se děje?" zopakuju už poněkud střízlivějším hlasem.

Chvilku na mě kouká a pak mě políbí. Ne vášnivě. Spíš je v tom něco důvěrně blízkého.

Ještě na okamžik zaváhám, jestli to přeci jen není předehra, a polibek o nepatrnou chvilku protáhnu. Pak se ale poslušně odlepím a čekám, jestli mi řekne, co měla na srdci.

Nyskel
2.9.2017
14:40:06
Terry se v okamžiku překulí a už mě má v náruči. Zahalí mě jeho hřejivá vůně. Bezděky a naprosto přirozeně se zhluboka nadechnu. Je to téměř slastné.

Celým tělem mi projede zachvění. Jako když se ponořím do horké koupele. Slastné mrnění.

Znovu se mi vybaví jeho pohled. Tak upřený a pevný. Polknu...

Má zvědavost mě donutí vrátit se vzpomínkami do těch posledních pár nocí. Vede mě přesně k těm momentům, kdy ona chtěla pokračovat dál. Dál do neznámeho a lákavého světa.

Na druhou stranu se hlásí o slovo únava. Zatahuje nad všemi vzpomínkami černý, sametový závěs. Šeptá, že teď ne. Necháme to na jindy. Jindy...

Pevně zavřu oči a zavrtám hlavu do Terryho ramene. Připadám si teď tak bezpečně a příjemně...

"Dobrou..." zamumlám. Pravdou je, že i přes všechno to mrnění se mi najednou chce příšerně spát. Jsem v bezpečí a je mi teplo. A krásně to tu voní... Voní........... Mé vědomí se vznáší do sna a bere si s sebou i kapku vzrušení.

Gunter
2.9.2017
14:24:44
Ušklíbnu se vesele do tmy, protože podle zvuků, který vydává Mel, prochází podobným peklem jako já.
Svým způsobem jsem moc rád, že se ti dva sblížili, ale každopádně mu to nepřeju.
Vím, jaký to je. Mít takhle blízko objekt svého toužení a nemoct....

Nyskel se uloží vedle mě a položí si hlavu na moje rameno. Okamžitě, dřív než si stačím poradit rozumnější chování, se přetočím na bok a přitáhnu ji k sobě.
Přivinu ji do kolébky svého těla a jednu paži ji nabídnu jako polštář. Tou druhou ji pevně obejmu a přitáhnu si ji ještě blíž.
Pitomej nápad.
Jenže takhle ji bude tepleji.

Zabořím ji tvář do vlasů a sebevražedně nasaju jejich vůni. Pak ji políbím do té opojné houšti a tichounce zasténám.
Jo, pitomče, dobře ti tak.
"Dobrou noc, Nys....."Zašeptám tiše a začnu se smiřovat s tvrdým a nekompromisním společníkem na celou noc.

Cora
2.9.2017
14:09:19
Odtáhne se a mně docvakne, že to co dělám, je asi nevhodný.
Zdá se, že mě moje přirozenost zase zradila.
Teda moje přirozenost několilk posledních let, že jo.
Chvíli ležím tiše a dívám se do plamenů. Jiskry odletují do tmy a oheň tiše praská. Přes všechno to trápení, který mi způsobil, mám tenhle zvuk ráda. Uklidňuje mě.
Asi to ke mně fakt určitým způsobem patří.
Aspoň táta to vždycky říkal.

Zavřu oči a snažím se ponořit do spánku. Potřebuji to. Zoufale.
Jenže je to táák lákavý.
Vzpomenu si, jak pěkný to s ním bylo a mimoděk zavrtím pozadím a znovu se k němu přitisknu.
Jen trošku, hned se vzpamatuju a nechám toho, ale tělo se mi mimoděk zavlní ozvěnou vzpomínky na rozkoš.

Protáhnu se jak kočka, ale zůstanu blízko.
Nechci mezi náma ten závan studenýho vzduchu.
Vím, že ho možná trápím, ale já prostě potřebuju cejtit jeho blízkost.
Dnes v noci víc než kdy jindy.
Dnes je přece ta noc, kdy jsem přestala bejt děvkou.

Ta myšlenka mnou proletí jak střela.
Trhnu sebou a posadím se.
JO.
Už nejsem děvka z Masky.
Jsem svobodná!
Otočím se k němu a oči mi svítěj nadšením.

"Mele...." Nedořeknu. Nejspíš by to nepochopil a myslel by si, že jsem se zbláznila.
Tak se nad ním jen skloním a políbím ho.
Zato, že je tady, se mnou.
Zato, že pro mě tam dolů přišel a neodtáh se, když zjistil, co jsem zač.
A hlavně zato, co už nejsem a nemusím bejt.

Nyskel
2.9.2017
13:57:13
To, jak se dívá... jak mě propaluje pohledem...

Znejisím a úsměv se mi z tváře pomalu vytratí. Vystřídá ho... zvědavá nejistota?

Cítím to. Vlčice to cítí. A popravdě to není vůbec nepříjemné. Překvapivě...

Až po hodné chvíli uhnu pohledem a polknu. "Teď by bylo tak krásné, kdybychom my byli opravdu jen MY!" bleskne mi hlavou a... chce se mi výt!

Nechám ho dolehnout vedle sebe a na okamžik zaváhám. V žaludku se mi třepetají motýli.

Mel! Naštěstí se ozve a já konečně z toho zvláštního kouzla trochu procitnu. "Mel a Cora, Byrr! Jsou tu s námi, pamatuješ?!"

Konečně si lehnu vedle Terryho a opatrně položím hlavu na jeho rameno. Přitulím se k němu, ale jen lehce a dávám pozor, aby mezi námi byla kromě oblečení ještě deka. Tak nějak tuším, že to takhle bude lepší. Bezpečnější...

Melwin
2.9.2017
13:45:20
Snažím se! Vážně se snažím! Ale popravdě mi to moc nejde.

I přes koženou kazajku vnímám, jak se jí zvedá nádechama hrudník, každý nepatrný zavrtění... A moje dlaň taky nechce zůstat na jednom místě. Přistihnu se, že ji bezděky lehounce hladim palcem. Nemůže to cejtit přes oblečení, ale já o tom vím! "Herdek! Co vyšiluješ?! Je k smrti unavená, ty seš utahanej, jsou tady okolo samí vlci a temnej les! Proč si tohle děláš?!"

Jo, začínám bejt vzteklej. Tohle nikomu nepomůže, že ne! Dneska to vážně nepůjde! Prostě NE!

Když dojdu až sem a pevně se rozhodnu konečně usnout, dá se na špacír Cořina ruka. A kdyby se jen procházela po mým těle....

"Eh..." vyheknu do tmy přidušeně, když stiskne. Vykulím oči a kousnu se do rtu. "Sakra!!! Ne teď a ne tady!" mám chuť zasyčet na Coru, ale to by bylo ještě trapnější.

Zoufale mi zrudnou uši a bezděky zadržuju dech. Což vůbec nepomáhá. Kalhoty už jsou mi zase malý!

"Ehmmm..." vyčistím si přidušeně krk, protože tam mám knedlík zadržovaný touhy.

Naooko si zívnu a trochu se protáhnu. Tak, abych se dostal aspoň nepatrně dál od Cory. Teda ruku nechám, kde je, jen se na mě nemůže takhle mačkat. To nedám!

Cora
2.9.2017
13:21:27
Mel okamžitě zareaguje a já se zatetelím štěstím.
Jo.
JO!
JOOO!!!

Okamžitě se mu zavrtám tváří do ramene a když mi položí ruku kolem pasu, přitisknu se k němu ještě víc.
Líbí se mi ten těsnej kontakt.
Hrozně moc se mi líbí.
Hřeje a hlavně je to takový důvěrný. Pro mě vcelku nezvyklý.
Jsem zvyklá, že si mě chlapi berou.
Někteří normálně.
Někteří surově, hrubě nebo oplzle.
Ale většinou se netulej.
A i když....tak je to jiný.
Teď mám poprvý pocit, že se tulím já a že se schovávám do bezpečí.
A líbí se mi to.
Kurevsky se mi to líbí.

Natáhnu ruku a pohladím ho, kdesi od pasu po stehně. Kam dosáhnu. A pak pevně stisknu.
Aby to věděl.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.