abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Rodinné záležitosti ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Naira Luas   Postava není přítomna 18.9.2014, 11:42:46
Když bardka začne o svých zkušenostech s Tapou, zatvářím se pohoršeně. Zvednu ruku na hrudník a zalapám po dechu. Každý pohyb je dokonalý. Elegantní a především vypočítaný na efekt.
„Tak na to se opravdu neptám.
Jak si můžeš vůbec myslet, že je to vhodné téma k hovoru se mnou?“

Zavrtím hlavou a někde hluboko v očích mi nebezpečně blýskne.
„No možná by Tapu mohlo zajímat, že máš potřebu mě informovat právě o takových věcech.“
Pronesu s jistou dávkou škodolibosti. Vždyť já se jen ptala, kdy se můj opatrovník vrátí!

Nechám ženu mluvit, ale uvnitř se cítím jako vítěz. Ano – tohle jsou přesně hry, na které jsem zvyklá. Tohle jsou hry, které hraji celé roky během svého studia. Šlechtické dívky umí být lstivé a nebezpečné. A já byla jejich královnou.
„Vážně mi tu nabízíš, abych si na tomhle místě začala románek?“
Zeptám se a plna zájmu nakloním hlavu na stranu.
„Opravdu mě chceš …jak to říct …spárovat?

A ještě máš tu drzost zajímat se o moje zkušenosti s láskou?“

Zamračím se. Musím se přemáhat, protože jen těžko skrývám smích.
„Dost možná bys mi i ráda předala pár svých znalostí, že?“
Pokračuji.
„Tak to je výborné – tohle tvoje snažení bude Tapu dozajista zajímat.
Buď si jistá moje milá, že ho o tvém chování spravím, jen co se tu ukáže.“
 
  Shanwyn   Postava není přítomna 18.9.2014, 9:23:46
Trochu mě překvapilo, že mě Naira oslovila a že by po mě chtěla něco vědět. Jako by z ní trochu opadlo to opovrhování mnou. Natočím k dívce hlavu a poslechnu si co má na srdíčku. Byl to však zřejmě trochu naivní omyl. Při jejích slovech co se nahoře může všechno dít malinko sevřu rty. Očima těmá do těch jejích z jednoho do druhého, jako by se mi chvílemi nechtělo ani věřit, co mi tu všechno povídá.

Při slovech přitažlivosti kolem mě a Isary to ve mě začíná vřít.
"Tak osobního charakteru. Myslíš svá slova vážně, nebo se mě jenom pokoušíš naštvat."
"Myslí to vážně. Přeci si nemůžeme dovolit, aby nám toho fešáka někdo přebral. Ráda bych si s ním znova hrála a byla rozmazlovaná"
"Kde ses tu ty zase vzala?? Doufala jsem, že jsem se tě už konečně zbavila."
"Zbavila?? Jak se můžeš zbavit jedné své stránky. Navíc té úplně nejlepší a nejpřitažlivější.
"Nejpřitažlivější?? Ty jsi jen rozmazlená holčička, která chce aby jí každý obletoval a říkal jí tak jsi skvělá a že pro tebe sesbírá i modré z nebe.
"A ty by jsi to nechtěla?? Zapomínáš, co patří k tvé práci?? A v té ti nejvíce pomáhám."
"Koukej zmizet. Má práce spočívá v získávání informací a bavení publika, když mám nějaké vystoupení, abych si trochu přilepšila. Z obletování chlapů a využívání jejich potence už jsem vyrostla. Nemám zapotřebí, aby mi zobali z rukou.
"Ani Tapa ne?? Jak myslíš, ale já jsem ti to říkala."


Po chvilce vnitřního rozjímání se svou druhou stránkou, která se mi zase vrátila do hlavy se přesunu zpět do reality. Jestliže mě Naira trochu nahlodala, má princeznička, která byla schovaná hluboko v mé hlav jí k tomu ještě pomohla. Spikla se snad s Nairou proti mě?? Přesto jsem věděla, že si musím zachovat odstup a tvářit se stále stejně.
"Jestli se ptáš, zda-li jsem s tvým opatrovníkem něco měla tak ano. Jednou jsme trochu popíjeli. Pokud se ptáš na bližší informace kolem něj a toho jak dlouho bude nahoře to netuším. Dlouhou dobu byl na jednom místě a mnoho novinek mu unikalo. Což je pro někoho jako on... nepřípustné."

Na chvilku se odmlčím. Její ruka na té mé dodává zdravému rozumu přesvědčení, že se mě zkouší Naira popichovat.
"Neměj obavy. Tapa je profesionál a jak říkáš společensky nepřijatelné věci jsou skoro to poslední o co má zájem. Ale pověz mi, líbí se ti ten Tavalo??"

Lehce nadzdvihnu jedno obočí. Tahle hra je pro dva lidi, jestli chceš pokračovat v tomto rozhovoru takhle tak můžeme.
"Myslíš, že by ses k němu mohla více přiblížit?? Protože se zdá, že máš kolem těchto věcí veliké zkušenosti. Kolikrát ses už vůbec s někým políbila?" "pokud k tomu vůbec už došlo."

Potom otočím svou hlavu k dění u pultu a vyčkávám jak na odpovědi Nairy tak i na příchod zpět Tavali s objednaným pitím. Taky i na Tapu. Opravdu bych byla nerada, kdyby se tam nahoře odehrávalo něco co by se tam dít nemuselo.
 
  Naira Luas   Postava není přítomna 17.9.2014, 21:22:50
Chvíli to vypadá, že vyletím z kůže. Moje tvář nabere ošklivý purpurový nádech. Rysy mi ztvrdnou. Hrudník se začne divoce dmout. Nakonec se však ovládnu. Založím ruce na prsou. Moje oči v tu chvíli slibují tu nejhorší možnou pomstu.

Počkám až Tavalo odejde. Polknu a pokusím se uvolnit. Pokusím se opanovat svůj vztek. Trvá to, ale nakonec:
„Shanwyn?“
Oslovím ženu a tvářím se při tom téměř přátelsky. Jako bych pochopila, že ona za nic nemůže.
„Mám otázku…a jsem přesvědčena o tom, že ty bys na ni mohla znát odpověď.“
Přisunu se o něco blíž.
„Už jen proto, že znáš Tapu…jinak – lépe – než já.“
Zadívám se do míst, kde můj opatrovník zmizel.
„Co myslíš, jak dlouho bude ten „rozhovor“ v jejím pokoji trvat?“
Můj hlas je stále klidný, ale uvnitř mne to vře. Na slovo „rozhovor“ dám patřičný důraz. Moc dobře jsem si všimla, jak se Shanwyn tvářila, když Tapa odcházel. Vážně doufám, že umírá žárlivostí. Skutečně bych jí v tom chtěla pořádně vykoupat.
„A vůbec je tohle běžné? To se vždy řeší únos ve dvou? Ve stodole? A poté s nově příchozím ve vlastním pokoji? Nechci se mýlit, ale moje vychovatelky to považují za něco…společensky nepřijatelného. Tím spíš, že je ta žena tak neuvěřitelně přitažlivá. Chci říct, skutečně přitažlivá…alespoň pro někoho Tapova postavení…ne jako ty…nebo nějaká zdejší Julča. Víš, jak to myslím, že ano?“
Na okamžik povzbudivě sevřu ženinu ruku, jako bych se domáhala pochopení. Jako bych neočekávala nic jiného. Přátelsky se usměji. Tohle přeci musí pochopit. Vždyť jeto všechno tak zřejmé …tak očividné.

„Tapa se zmínil, že pro něj má tahle cesta jistý…no osobní charakter.
A zřejmě už chápu jaký.“

Usměji se.
„Nedivím se. Ale nechtěla bych čekat moc dlouho.
A taky bych nechtěla, aby se v té stodole s Tavalem dělo to, co se teď děje nahoře. To by si Tapa nezasloužil.“

Pokrčím rameny. Jistě – všímám si. A poslouchám. Shawyn by to měla vědět - ten únos mi neunikl a určitě ho jen tak nepřejdu. Teď však řeším tohle.
 
  Shanwyn   Postava není přítomna 10.9.2014, 22:16:30
Chování mladé slečny u stolu nechávám více méně bez povšimnutí. Zřejmě si chce tady najít nějakou spřízněnou duši, aby se tu cítila trochu lépe. Snad by chtěla s Tavalem i flirtovat. To jí za zlé mít nemůžu. V jejím věku jsem dělávala stejné věci. Ovšem její objednávka pití už mě klidnou nenechává. Hodím po ní káravým pohledem, jako bych se snad dívala na vlastní dítě, které právě rozbilo nějaký porcelán.
"Podívejte se mladá dámo. Nemyslím, že jste natolik vyspělá, aby jste mohla pít víno. To by se moc vašemu opatrovateli nelíbilo. Až se k nám posadí, můžete se ho na to zeptat, zda by jste si víno mohla dát. V mé přítomnosti však ne, když mám na Vás dohlížet. A můžete se na mě hněvat sebevíc."

Vstanu od stolu a dohoním ještě Tavala, pokud už šel pro pití. Pokud ne řeknu mu to ještě u stolu.
"Objednej prosím dvě sklenice s vodou. Byla bych nerada, aby měla mladá dáma problémy kvůli tomu vínu."
Jenom jsem doufala, že si o mě potom nebude myslet, že jsem nějaká moc přísná, nebo rozkazovačná, když takovým způsobem se snažím Nairu krotit. Vím, že u ní tímhle nestoupnu, ale spíš se zabořím ještě hlouběji. Ani bych se nedivila, kdyby mě v představách mlátila do hlavy lopatou, ale jde mi především o její vlastní dobro. Snad to Tavalo pochopí, i když Naira asi ne. V tomhle mladém věku si asi myslí, že jí svět leží u nohou.

Nechtěla bych sahat po mém kouzelnickém umění a někoho z nich dvou očarovat, aby udělal to co já momentálně chci. Jak tak sedím, trochu si povolím pochvu s kordem a odložím jej vedle sebe, na stranu, kde nesedí Naira. Ještě by mě s ním mohla probodnout. Sundám si také svou loutnu a položím si jí na kraj stolu.
"Jenom tak pro všechny případy si tě nechám na očích. Ale snad tě dneska potřebovat nebudu."
Pomyslím si a rozhlížím se po lokále, abych se přesvědčila, zda by tu mohlo něco hrozit...
 
  Tapa Luas   Postava není přítomna 10.9.2014, 20:42:24
Zatímco jako poslední vcházím dovnitř, u stolu už se rozproudila debata. Jestli by se dalo říct zrovna že živá, tak to bych netvrdil. Shanwyn je lačná po informacích, Tavalo, jak se zdá, je ve svém živlu a Naira se - jaká změna - tváří, jako by se proti ní spikl celý svět.

Nezapojuji se do toho. To, co potřebuji já, proberu s Isarou a řešit, jestli se bude pít voda nebo víno opravdu nemíním. Ostatně Shanwyn mi slíbila, že na Nairu dohlédne - tak ať se snaží.
Takže beze slova zamířím za Isarou nahoru.
 
  Naira Luas   Postava není přítomna 10.9.2014, 20:30:04
Po zaváhání, které trvá přesně tak dlouho, aby nenechalo nikoho na pochybách, že mi tohle místo připadá nejen špinavé, ale vysloveně odporné, se i já posadím. Nakrčím u toho nos. Mám výraz čistého zoufalství. Zoufalství, které je stejně tak bezbranné jako plné beznaděje. Jako bych byla nucena k něčemu, co nechci a nemohla s tím nic dělat. Jako bych byla vězeň…oběť.

Když ke mně Tavalo natáhnu ruku, podám mu tu svou. Hřbet nahoru – jako bych čekala dvorný polibek. Můj výraz se v tu chvíli vyjasní. Oči zasvítí vděkem a něčím, co by se dalo nejspíš nazvat radostí ze seznámení.
„Naira.
Těší mě.“


Stáhnu ruku.
„Dala bych si sklenici bílého vína.“
Požádám. Scestný návrh Shanwyn, že budeme pít vodu, úplně ignoruji.

Než stihnu říct cokoliv dalšího, objeví se u našeho stolu Isara. Povytáhnu obočí.
Krom nevkusu v oblékání oplývá i nevkusným chováním.
Vměšovat se do rozhovoru ostatních tak nemístným způsobem je naprosto skandální. Nevychované a nevhodné.
Jenže co od někoho, jako je ona, taky čekat jiného.

Povzdechnu si a protočím oči. Její neomalenost je vyčerpávající.
 
  Isara   Postava není přítomna 10.9.2014, 11:28:15
Ať už jsem slova Nairy na svou adresu zaslechla či nikoliv, nijak na ně nereaguji. Má pozornost patří muži, který dělá oběma dívkám společnost, a z jeho reakce není těžké odvodit, že ani on není dnes ráno naladěn zrovna nejlépe.
Na okamžik mne zaujmou slova rusovlásky. Hodím po ní zeleným pohledem z pod povytaženého obočí, skoro jako bych se sama sebe ptala, zda vyřčené opravdu myslela vážně. Ale to už se ozývá Tapa.

"Jsem okouzlující, jako vždy?" uculím se pobaveně v odpověď na jeho kárání. Zdá se však, že se mi nálada přeci jen o něco zlepšila.

"Díky," přijmu s lehkou úklonou ono galantní gesto a zapluji za Tavalem do hostince.

Pro tuhle chvíli jsem se nejspíš rozhodla si své ostny schovat a být přeci jen o něco málo milejší. Když míjím Tavala, zastavím se u něj na okamžik:

"Až budeš mluvit s Marvinem, tím malým klukem, co tu přes den obsluhuje, vyřiď mu prosím, že Julča dneska do práce nepřijde. Vlastně ani pár dalších dní," požádám mladíka, aby předal vzkaz synovi hostinského a bez dalšího vysvětlování zamířím ke schodům do patra.
 
  Shanwyn   Postava není přítomna 8.9.2014, 21:38:39
Když si k nám Tavalo přisedne a také se oficiálně představí také na něj kývnu hlavou a lehce se pousměji. Když promluvil o Isaře zase jsem se malinko zamračila, ale rychle jsem se zklidnila a zahodila nepříjemné myšlenky stranou. Z jeho slov jež nám pověděl ohledně délky strávenou s onou ženou vyplynulo vše. Měl pravdu. Za jeden den asi nezjistí nic. Je to škoda. Opravdu jsem doufala, že trochu ukojí moji neustálou zvědavost. Ale snad se něco dozví Tapa přímo od té zrzky.
"Ach tak. To jsem netušila. Myslela jsem si, že si s nimi už déle...."
Promluvím k němu a malinko si poupravím neposlušné pramínky, které mi spadali do obličeje.

Když se nás zeptá jestli si nebudeme přát něco k pití podívám se na Nairu a potom zpět na Tavala.
"Ach to je od tebe opravdu milé. Myslím, že sklenice vychlazené vody by nám měla stačit, děkuji. Co na to říkáš Nairo??"
Otáži se ještě dívky vedle. Ale kdyby si snad chtěla objednat něco silnějšího, asi bych musela Tavala zastavit. Kdyby Tapa viděl, že mladá slečna něco takového pije měla by z toho zle určitě nejenom ona, ale nejspíše také já.

Sice jsem byla hodně zvědavá, kdo přesně je tento muž, ale nebylo by to na místě zasypávat ho hned takovými dotazy první den. Taky by mu to nemuselo být zrovna milé. Však na to bude dost času na cestách, ať už nás zavedou kamkoliv. Svůj diář mám vždy připravený, abych si kdykoliv udělala nějakou poznámku, i když prozatím v něm nebyla ani jedna čárka.
 
  Tavalo   Postava není přítomna 8.9.2014, 9:01:47
Vejdu za dámami do lokálu, s dostatečným odstupem tak, abych si užil pohled na jejich těla. Společnost Isary mě jakousi touhou nenaplňovala, nicméně dvě neznámé ženy, navíc ve společnosti Tapa, ve mě vzbuzují zájem. Ať už je jakýkoliv.

Trochu mě z toho vytrhne sáma Tapa, když mi věnuje jeden ze svých pohledů. Chvíli přemýšlím proč, pak to ale pustím z hlavy a vejdu do lokálu za dámami. Když se usadí, obě si je prohlédnu a představím se:

"Já jsem Tavalo a jak jsem pochopil, pro následujících pár chvil, Vám, dámi," na obě se usměji a vztáhnu k nim ruce, aby snad nedošlo k omylu, které dámi že to mám na mysli, "budu dělat společnost." Ještě jednou se lehce ukloním a usměji. Přisednu si ke stolu za nimi a začnu odpovídat na jejich otázky.

"Isara?" začnu odpovědí ženě, která se zatím nepředstavila. "Seznámili jsme se teprve včera, i tak jsme toho ale stihli prožít už dost." nehodlám říkat víc, než by bylo potřeba. Stejně tak se postavím i k otázce Shanwyn. "Inu, co by se asi dalo zjistit za jediný den, že?" Prohodím, usměji se a dodám: "Tak, co si budete přát? Zajdu za hostinským, cesta Vás jistě zmohla."

Nehodlám se příliš šířit ohledně toho, co jsme zjistili. Navíc přímočarost Shanwyn mi není úplně vlastní a co víc, je teprve ráno.
 
  Tapa Luas   Postava není přítomna 7.9.2014, 21:35:40
Střelím pohledem po Shanwyn.
"Nečekám celý houf pobíhajících služebných, jen někoho, kdo de nám postará o koně. To chci tak moc?!"
Ale poddomek nebo něco podobného nikde. Tedy rozhodně bych tak neoznačil tu, která vyjde z hostince. Ale svými slovy to rozhodně nespraví. Nebezpečně se mi blýsknou oči, švihnu prudce ve vzduchu svou holí. Ano, jsem podrážděný a ona dráždí ještě víc.

Situaci trochu spraví Tavalo, i když mu jen kývnu na pozdrav, zdá se, že ho rád vidím. Za tu chvíli se stihnu uklidnit na tolik, abych Isaře i zdánlivě klidně odpověděl:
"Taky tě rád vidím, má milá. Opravdu. Jen mě trochu zaráží to tvé vystupování. Zvláštní, jak hrubé místo napomáhá k obhroublému chování, že? Měla by sis na to dávat pozor." prohodím skoro starostlivě, kdyby celý můj projev nebyl prošpikován nepěknou ironií.
"Jistě, že si promluvíme. Tak rozkošnému a milému pozvání prostě nejde odolat." dodám, když uvazuji koně.

A jako by toho všeho nebylo málo, mé dvě průvodkyně, každá po svém, vyjadřují svou nelibost.
"Soudíš rychle, bez potřebných informací, holčičko." pronesu k Naiře a pak celkem přísně zadívám na Shanwyn. Její pohledy a mračení mi neunikly a tak jako by slova Naiře byla určená i jí. Bardka se naštěstí rychle dá do pořádku. Mám dojem, že i Nairy tohle tvrdit nemohu.

Poslední přísný pohled patří Tavalovi. Byl bych nerad, aby se mladík kolem Nairy otal víc, než je vhodné.
Počkám, až všichni tři vejdou, pak vcházím také a podržím dveře Isaře:
"Prosím..." nechám ji galantně vejít.
 
  Shanwyn   Postava není přítomna 7.9.2014, 19:02:05
Má slova o tom, jak to tady je kolem služebnictva se mi potvrdí jakmile na nás, no měla bych říct na Tapu promluví žena, která se k nám blíží. Jak je vidno rudé vlasy jsou teď asi v módě. Prohlédnu si ženu svýma smaragdovýma očima a trochu se na ni pousměji. I když se to může znát, že to není zrovna milý výraz.
"Doufám, že si se mnou nebyl v posteli jenom proto, že se ti stýskalo po téhle." Pomyslím si.

Když řekne Tapovi, že by si spolu měli promluvit o samotě a v jejím pokoji trochu za zamračím. Nějak se mi nelíbí pomyšlení, aby šel sám do pokoje s nějakou ženou. Když nám žena odpoví, že nám bude dělat společnost Tavalo vzpomenu si, že to bylo jedno ze jmen Tapových známých. Takže k nim určitě musela patřit i tato žena.

Netrvalo to příliš dlouho a onen zmiňovaný muž se tu také objevil. Asi nebyl dvakrát nadšený z role, kterou tu připravila. Každopádně nehodlám odmítat jeho slušné gesto, které mohlo být trochu vynucené, ale alespoň že zná etiketu. Ještě než vykročím dovnitř lokálu podívám se ještě na tu ženu.
"Proč bychom u toho nemohly být i my ostatní?? Všichni máme stejnou cestu a nemusíme mít mezi sebou nějaké tajnosti......" Hodím očima po Tapovi a trochu se uklidním. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. "Počkám uvnitř."
No první dojem mi ta žena neudělala dvakrát dobrý. Sotva se tu objeví už chce něco vyřizovat v soukromí? Poněkud zvláštní přístup. Co je to, co může znát jen on a my ne.

Vstoupím do lokálu a rozhlédnu se po něm. No vypadá to tu jako zbytek osady. Ale alespoň, že si máme kde odpočinout po té cestě. Následuji Tavala a počkám až se usadí. Potom si i já sednu ke stejnému stolu.
"Jsem Shanwyn. Můžeš mi povědět, co jste zatím zjistili ohledně té ztracené dcery??" Otáži se jej přímo. Také doufám, že sem ke stolu přijde nějaká ta obsluha, abych nemusela jít až k pultu, kde mi milostivý hostinský něco nabídne. Po očku sleduji Nairu. Zdá se, že se ještě moc neuklidnila. Asi to toho na ní trochu moc najednou. Snad se z té nálady brzo dostane a budu si s ní moci někdy normálně promluvit a ne se hádat.
 
  Naira Luas   Postava není přítomna 6.9.2014, 21:29:47
Přejedu pohledem ženu, která nám vyjde vstříc. Je …vulgární. Její chování. Účes i oblečení. Já si tedy nemusím obtahovat nohy do upnutých kalhot a korzetu, abych na někoho udělala dojem. Ubohá nízká chudinka. Beztak jsou ty kalhoty jediná forma jejího vyjádření, na kterou se vzmůže. A ty špinavé rukávy? Ne - ona si očividně nedokáže vybrat vhodné oblečení pro své postavení.
Bohužel - tak už to s nízkými lidmi bývá.
„Tak s takovými se stýkáš?“
Pronesu odměřeně ke svému opatrovníkovi. Můj pohled sklouzne z jedné rusovlásky na druhou. Očividně má pro ně Tapa slabost. Můj pohled pálí a mrazí. Nechci tu být a hodlám to dávat najevo – tak často a tak silně jak jen to půjde.

Takové příšerné místo. Špinavé. Nepřipravené na náš příjezd. A strážní u brány? Nestojí mi za pohled. Natož, abych se jich na něco ptala. Reagovala na jejich slova.

Samozřejmě. Kde jinde než v jejím pokoji.
Povzdechnu si a zadívám se na společníka rudovlasé poběhlice.
„Kdo je, že si vás může dovolit jako poskoka?“
Zeptám se, když kolem mladíka procházím. Na chvíli se zastavím a zadívám se mu do očí. Pomalu k němu zvednu pohled. Pálení a mrazení je pryč – nahradil je zdvořilý zájem a pochopení. Jistá … i když nepatrná dávka bezbrannosti. Jako bych chápala, že jsme na stejné lodi – on a já. Oba dva donuceni okolnostmi k cestě sem. Oba dva v područí někoho cizího.
 
  Tavalo   Postava není přítomna 4.9.2014, 10:39:49
Po včerejším dnu jsem si dopřál zasloužený odpočinek. Den to byl opravdu dlouhý, i když jsme nakonec alespoň dorazili do Klokočí. Aspoň nějaký posun v našem cíli.

Ráno vstanu, upravím svůj oděv, překontroluji vybavení a vydám se do hospody. Sednu si ke stolu a čekám, co se bude dít. Po nějaké době mi dojde, že nám chybí Kemík a Julča. Trochu smutně zakroutím hlavou když mi dojde, že na Julču byla vázaná i naše snídaně.

Z rozjímání nad snídaní, která nejspíš nebude, mě vytrhne odcházející Isara. Chvíli přemýšlím, kam by mohla jít, ale nakonec mi nezbude, než vyjít za ní.

Skupinka před hostincem je různorodá. Okamžitě mi však utkví pohled na muži, se kterým jsou zde dvě ženy. "Tapa Luas." vyskočí mi v hlavě jeho jméno. Vyhledám pohledem jeho, a tak aby to nikdo nepoznal, se lehce a však s úctou pokloním.

Isara začne zase rozdávát pokyny, na čímž jen lehce povzdechnu. Ostatně, co mi zbývá. Povzdech v zápětí přeměním v úsměv a přehnanou eleganci. Ukloním se před dámami a prohodím: "Dělat Vám společnost pro mne bude neskonalým potěšením! Račtě mne následovat do lokálu."

Otevřu dámám dveře do hostince a počkám, jestli budou chtít vejít se mnou.
 
  Isara   Postava není přítomna 29.8.2014, 0:02:30
Včerejší den v jistém ohledu nestál za moc. Dnešní ráno se však rozhodlo jej trumfnout. A nutno podotknout, že se mu to daří. O odjezdu za svítání si mohu nechat jen zdát...
Nejen, že se u našeho stolu ráno neukáže Julča s objednanou snídaní, ale nedostaví se ani Kemik, kterého měla Lis vzít zpět na hrad. Ani zjištění, která následují, úsměv na mé rty nepřivábí. A tak jediným pozitivem dnešního rána zůstává, že narozdíl od včerejška nekulhám a o téhle nepříjemné indispozici informuje již jen díra v kůži kalhot na stehně.

Nezvyklý ruch před hospodou a pocit, že jsem zaslechla známý hlas, mne přimějí vyjít ze stodoly, abych zjistila, co se děje. Pohled, který se mi naskytne, je z těch, které bych nečekala. O čemž vypovídá i mírně pozvednuté obočí, které však po chvíli klesne zpět na své místo. Ohlédnu se po psiscích věnujících se vlastní zábavě, mírně nad tím zakroutím hlavou a bez dalšího váhání se vydám ke skupince.

“Nehalekej tady, nikdo tu není, jen jeden malej kluk. O koně se Vám nepostará, ale k snídani by vám něco najít mohl...“ prohodím k muži místo pozdravu, jeho doprovod ignorujíc.

“A my dva bychom si měli promluvit. Uvnitř. V mém pokoji.“
“Tavalo zatím může dělat společnost dámám...“


Dám najevo, že jsem přítomnost žen přeci jen vzala na vědomí. A svým způsobem tak odpovím i na trefnou poznámku Shanwyn. Někdo cizí by se s Tapou přeci takhle nebavil.

Působím sebevědomě, rozhodně. Přejíždím vás pohledem zelených očí, čekám na Tapovu odpověď a tak máte možnost si mne blíže prohlédnout. Jemná sprška pih zdobí nosík, pokožka je lehce opálená, tvář se vyznačuje líbeznými rysy a rudými smyslnými rty. Pány by mohl zaujmout též plný výstřih zdůrazněný korzetem, štíhlá postava nebo oblé boky obepnuté širokým opaskem s množstvím kapes. Světle hnědá kůže kalhot se při chůzi střídavě napíná a povoluje, obtahujíc tak stehna i hýždě. Jen o pár odstínů tmavší korzet, též kožený, je vyšívaný stříbrem a zřejmě i vyztužený. Lem červenohnědého kabátku dosahujícího k dolnímu úhlu lopatek vyrobenému z kvalitní látky je též zdoben stříbřitou výšivkou, jeho dlouhé rukávy zhruba od půli předloktí přecházejí v pouhý cíp látky zakončený na hřbetu ruky a odhalují tak volánkovité zakončení původně bělostných rukávů košile. Celý obrázek doplňují vysoké, nikoliv však vyloženě jezdecké, boty. U pasu se mi pohupuje rapír na závěsu a levoruční dýka. Na druhém boku je pak připevněn smotaný bič z tmavě hnědé kůže a plný zásobník na šipky.
Dojem upravenosti a vkusu však poněkud hrubě narušuje tmavý flek na levé nohavici kalhoty s dírou uprostřed a prach cesty uchytivší se na rukávech košile.
 
  Shanwyn   Postava není přítomna 11.8.2014, 17:21:28
"Dobrá připomínka chytráku a já bych to hledala někde na hnojišti nebýt tebe." Pomyslím si vztekle. Jestli bude celá osada takováhle někdo by tu mohl přijít k úrazu. Jdu pár kroků za Tapou a dívám se kolem sebe, abych si toto místo zapamatovala. Ale nezdá se mi, že by tu bylo něco, co by stálo za vyprávění.

Hostinec není od brány nijak daleko. No tady od brány vlastně není daleko nic. Možná tak jiná osada. Hospoda nevypadá taky nijak dvakrát nóbl a ty burani uvnitř budou taky asi pěkný kvítka. Tapovi poznámky asi jen tak bez odezvy nenechám.
"Tohle nebude místo, kde budou pobíhat služebníci a dělat vše co se jim řekne. Říkal jsi, že tu potkáme nějaké známé." Při slovech si najdu nějaké vhodné místo, kam bych mohla uvázat svého koně. Když tak učiním lehce jej poplácám a pohladím po hřívě. "Pokud tam jsou, neměli bychom je nechat dlouho čekat. Ale to by museli vědět, že sem dnes dorazíme."

Vstoupím kousek před práh dveří. Ale dovnitř se mi jako první zdá se nechce. Tak asi i tady by se měla dodržovat nějaká ta etiketa, takže by měl první vstoupit muž, tedy Tapa.
 
  Tapa Luas   Postava není přítomna 11.8.2014, 16:56:46
Když pomohu z koně Naiře, otočím se k Shanwyn, abych stejnou službu prokázal i jí. Ta už si ale poradila sama. Povykování strážných u brány nechávám nepovšimnuté. Nejsem žádný vesnický hejpočkej, abych tady pokřikoval přes půl vsi. Je ale jisté, že ty dva si zapamatuji, stejně jako ty jejich pobavené výrazy.

Místo toho obrátím pozornost k hostinci. Nezajímá mě, že je stáj zřejmě plná. Mnohem víc mě zajímá to, že nikdo nevyšel, aby nás přivítal a hlavně, aby se postaral o naše koně - plná stáj, neplná stáj.

"Zřejmě se v tomto hostinci s hosty dveře netrhnou a peněz jim není zapotřebí." obracím se svými slovy zdánlivě na své dvě společnice, ale vzhledem k tomu, jak se můj hlas jasně nese kalným ránem, je spíš určen těm uvnitř, kteří by se o hosty měli řádně postarat.

"To jim samozřejmě přeji. Ovšem to, co nastane, pokud konečně někdo nevyleze a nechopí se svých povinností, už mnohem méně."
Tohle je proneseno ještě hlasitěji. Důrazněji. Zlověstněji.
Takže jim dám ještě chvilku. A možná, vzhledem ke své náladě, si i přeji, aby na má slova nebylo patřičně reagováno.
 
  PJ - RZ   Postava není přítomna 4.8.2014, 14:18:48
Klokočí má bezesporu svůj půvab. Nedlážděný povrch vystavený občasnému dešti a častému chození už zas tolik ne. Holt vesnice. A holt romantika. Tedy, alespoň pro fenku světlé srsti a černosrstého psa ve dveřích nedaleké stodoly. Pravda je, že pes se musí trošku snažit, neboť spíš než pes, řeklo by se odrostlejší štěně. Holt ale platí, že láska hory přenáší.

Hostinec je dřevěná budova o dvou podlažích, která by ve větším městě sotva snesla označení "dům", zde ale patří k těm větším ze staveb. Z boku je hostinci přilepena nevelká stáj, jak se zdá, plná, soudě dle toho, že pár koní je už přivázáno venku.

Hostinec stojí přibližně uprostřed osady, což z rozmluvy se strážnými dělá pro hlasivky trošku obtížnější záležitost, ale zdá se, že zavolat odpověď : "V hospodě !" strážným za tu námahu stojí. Jak vidno, budou to asi veselí chlapci, neboť i tato pouhá dvě slova jim stačí k výraznému pobavení.
 
  Shanwyn   Postava není přítomna 14.7.2014, 10:22:05
Po pár minutách sezení před domem nakonec vyšel ven i Tapa s Nairou. Nasedli jsme na koně a vydali se bůh ví kam. Začala se před námi psát nová kapitola. Nemohlo mi uniknout jaké šaty si vzala na cestu Naira. Opravdu vhodné. Cestou jsem trochu ostražitá. Občas se dívám kolem sebe, zda nám nic nehrozí, ale štěstí nám v tomto přálo. Jedu mírně poslední. Hlavou mi pořád kolují slova, která byla vyřknuta. Slova, která jsem možná říkat neměla, nebo je podat jinak.

Cesta jakoby neměla žádného konce. Ticho je až nepříjemné a nikdo se nemá k tomu, aby ho prolomil. Je to snad poprvé v životě, kdy i já nevím co říci. Náhle se v dálce začnou rýsovat rysi vesnice. No spíše nějaké osady. Na palisádě stojí dva strážní. Nedívají se nás dvakrát vlídně. Zřejmě jsou vůči cizincům nedůvěřiví a možná k tomu mají i oprávněné důvody. Popojedu mírně do čela naší skupinky. Stejně po vzoru Tapy i já slezu z koně. Nijak moc si nevšímám toho, jak Tapa pomáhá Naiře z koně slézt. Podívám se na strážné.
"Přeji vám krásný den. Bylo by zde místo k odpočinku pro potulnou bardku a její doprovod??"
Otáži se jich. Stojím vedle svého koně a držím jej za uzdu, aby se mu nechtělo někam utéct. Vypadám klidně a hlas je milý. Nechce se mi udělat špatný dojem. Snad nám nyní přijdou Nairy šaty vhod a budou se domnívat, že ona je tou bardkou.
 
  Naira Luas   Postava není přítomna 13.7.2014, 10:10:35
Celou cestu mlčím. Už se na nic neptám. Ničemu se nebráním. Oblékla jsme si svoje nejlepší jezdecké šaty. Neskutečně krásnou práci švadleny, která se skutečně vyzná v poslední módě. Která ji mnohdy sama určuje. Temně modrá -půlnoční barva, blankytně modré průstřihy, široká sukně a dekolt zvýrazňující to, co má být zvýrazněno. Rukávy lemované krajku. Pas s propracovanou výšivkou. Tyhle šaty nejsou jen účelné – ony hlavně zdobí.

Nos mám vysoko zvednutý. Pohled nepřístupný. Moc se nerozhlížím. Zdejší krajina mi nemůže nabídnout nic, o co bych skutečně stála.

Klokočí.
Dojde mi a zatvářím se ještě o něco nepřístupněji. Tohle jméno si však musím zapamatovat, proto si ho ještě několikrát v duchu zopakuji. Pak už se znovu vrátím k netečnému prohlížení okolí. Tohle místo je skutečnou urážkou dobrého vkusu.

Nechám si pomoct z koně. Jsou projevy odtažitosti, které se hodí udělat a které Tapovi ukážou, co si o něm myslím – odmítnutí pomoci při slézání z koně mezi ně ovšem nepatří.
 
  Tapa Luas   Postava není přítomna 11.7.2014, 0:51:06
Samozřejmě, že nakonec vyrážíme a tam, kam jsem určil já. Jak jinak. Protože jsem to já, kdo tady určuje pravidla. Ať se to komu líbí nebo ne. A ať mě případné neshody v naší malé skupince zasáhly víc, či méně.

Rozhodně na cestě jsem to už zase já. Klidný. Přísný. Rozhodný. I když mírně rozmrzelý. Ale to je jistě jen nekřesťanskou hodinou, v které jsme vyrazili a nepohodlím cestování.
Ještě, že to není daleko.

I tak nejsem zrovna nejlepší společník. Vpravdě od chvíle, kdy jsme vyjeli, jsem nepromluvil ani slovo. Dokonce jsem se svým společnicím ani nenamáhal sdělit, kam vlastně jedeme.

Klokočí je tedy pro ně překvapením. Já jsem jen rád, že jsme na místě. Strážní na palisádě možná koukají podezřívavě, já se po nich podívám tak, že jim musí být jasné, že pokud se odváží nás zdržovat, nebude to pro ně pěkné ráno. Ostatně proč by mělo být, když ani pro mě není.

Zamířím rovnou k hostinci. Sesednu z koně a přistoupím k Naiře, abych ji pomohl sesednout.
 
  PJ - RZ   Postava není přítomna 10.7.2014, 23:20:27
Po dlouhém, předlouhém dni, pro některé i posledním, přichází konečně noc a s ní i slastný spánek. Máte toho za sebou hodně. To co mělo být rutinním pátráním po zběhlé baronní dcerušce se začalo poněkud zamotávat a útok, který na vás , na bůh ví čí rozkaz a proč, provedlo v lese komando, to moc nevylepšil. Nezapomeňme na ten drobný detail, že tam zařval člen vaší družiny, Havran. Tedy… popravdě řečeno umřel potichu, ale asi si rozumíme.

Ať už na slámě, v posteli, na dřevěné podlaze či kdekoliv jinde, uložili jste se na noc a posléze i usnuli. O čem se vám zdálo, to nechme na fantasii či studu každého jednotlivce, faktem je,že po noci, jako ostatně každého dne, přichází ráno.

Hned ráno odjel z vesnice Bartoloměj. Nijak zvlášť se neloučil. S některými se nepotkal a se zbytkem si asi neměl co říci. Jen nedlouho poté si vzala koně a odcválala i Lieris. Kam, to ví asi jen ona a Isara, která se s ní loučila, byť to vypadalo, že ne nadlouho. Jak si pozorovatele mohli všimnout, strnulost svalů v noze u Isary přes noc definitivně pominula a její chůze již nepřipomíná válečného invalidu.

Kdo po ránu není k nalezení, či tedy alespoň nikde k vidění, je Kemik. To by někoho, třeba Isaru, která mu večer domlouvala nocleh s překvapením, nemuselo zas tolik překvapit. Že ale v hospodě není Julča, děvče, které se vedle ochoty si ledasjak přivydělat disponovalo i jistou spolehlivostí, je už trošku podivnější. A nejen pro vás, jak se zdá, i pro hostinského i jeho malého, ale pro obchod velmi nadaného syna. Nezdá se, že by kdokoliv z nich, či obecně kdokoliv, měl povědomí o tom, kde Julča je. Nakonec hostinskému nezbývá, než nad tím mávnout prozatím rukou, předat živnost opět do rukou juniora a vyrazit, jako už předešlého dne, s ostatními chlapy na řeku.

**********************************************
Pro skupinu kolem Tapy :)
***********************************************

Po výměně názorů na nutnost či nenutnost cestování do bůhvíjaké pr… ehm dálky, jste dospěli ke kolektivní shodě. Ta je jistě jen náhodou shodná s názorem Tapy. Nezbývá než doufat, že to tak opravdu je nejlepší. I když… to bez možnosti srovnání s alternativním vesmírem asi stejně nezjistíte. A tak bez kočáru, jen na koních a s tím, co se na ně vešlo, vyrážíte do vesnice Klokočí, kde se Tapa hodlá s někým sejít. S někým, kdo, jak asi doufá, mu může pomoci ze šlamastiky, ve které se ocitl. A s ním všichni, kdo jsou na něm závislí.

Vyrážíte brzo ráno, kdy první sluneční paprsky mezi stromy se pokouší bojovat s nočním chladem. Dle toho, jak se mu to daří, není těžké považovat ranní koncert prvních ptáků za stěžování si na to, jaká je kosa. A jízdou na koni se člověk zas tak nezahřeje. Naštěstí nejedete až tak dlouho. Již za pár hodin, v době kdy workoholici vstávají a slušní lidi pokud možno ještě spí, dorážíte k vesnici. Nemůže to být nic jiného než Klokočí. Není velká, cca tucet obytných budov včetně místního malého chrámu a hospody plnící obvyklý mix společenských rolí jako kulturní centrum, hotel, různě rychlé občerstvení (až do umrtvení) a také příležitostný bordel. Celá je obehnána palisádou. Nedivíte se, koboldi jsou horší než kobylky a když se tyhle potvory rozhodnout zlobit…. A to nejsou to nejnebezpečnější v tomhle lese. Mezi palisádou a lesem jsou rozeseta políčka, na kterých zdárně roste letošní úroda. Pouze na západní straně hned za palisádou začíná řeka Baneld, jejíž voda se po několika mílích zřítí do Brelinské rokliny, pukliny v zemi obrovské tak, že může nést jméno celé země. Navzdory povídačkám nevede až do pekla či obdobného místa, na jejím dně je prostě kamení a řeka se volně ztrácí někde v jeskyních.

Přestože sotva svítá, brána je už otevřena. Na ní, stejně jako na pár dalších místech palisády, hoří pochodně. Na ochozu nad bránou stojí jeden muž s kuší a další ozbrojený kopím. Koukají se přinejmenším podezřívavě. Ostatně jak taky jinak koukat na cizince. Ať už přijedou kdykoliv během dne…. Od toho jsou to cizinci, že?
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2020 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.