abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Stopař Talhut   Postava není přítomna 6.11.2015, 22:04:36
S odpovědmi jsem byl celkem spokojen. Dokonce jsem dostal stejně jako ostatní minci, která nás má chránit. Na každé minci je nějaký symbol, který označuje naší největší sílu. U mě to byl zrovna luk.

Aribeth sice řekla, že Žira do hvozdu trefí snad odkudkoliv, ale přesto to vypadá, že nějakou tu mapu přeci jen dostaneme.

Nejvíce mě však zaskočí prohlášení, že když nám to zabere dlouhý čas, můžeme být prohlášeni za zběhy.
"A to jsem vesměs ani nenarukoval. Jenom jsem se sem tak říkajíc přidal k ostatním. Že já vůl je sledoval."
Trochu jsem si v duchu zanadával, ale to ničemu nepomůže.

Nepřátelé má toto království celkem dost. Těžko by se zvládli ubrnánit sami. Pak mě to však trkne z ničeho nic.
"A co ti železní elfové?? Co když zaútočí, když budete všichni pryč, aby jste odlákali možné zájemce o relikvii. Bude ve městě vůbec někdo schopný velet?"
Raději jsem nechtěl ani myslet na následky toho co by se mohlo zdát. Podle toho co nám o nich pověděl Theodor to s nimi lehký nebude. Navíc když se ani neví, kolik jich přesně je.
 
  Merysol   Postava není přítomna 6.11.2015, 20:19:17

Svoje otazky radeji spolknu a posloucham ostatni, kteri maji narozdil ode me vecnejsi poznamky. V mezicase se i pousmeji nad Mayou, ktera popuchuje Theodora.<\br>
Kdyz s postuchovanim skonci, sahne si do kapsy pro mince a rozda nam je. Kazdy na minci neco ma, jen ta ma je prazdna. Trochu prekvapene si minci prohlednu a pak jen zvednu oci. Coze, prazdna?! podivala jsem se na ni jeste jednou, jako kdyby se preci jen melo neco objevit, ale nic. Cerna ovce...nebo spis ovce k nicemu.

Zhluboka se nadechnu a pustim na chvilku minci z hlavy s tim, ze je to. Kus pitomyho kovu k nicemu. Pak se ozve Zar kvuli symbolu na sve minci.

Tak on resi jestli ten had je propichly?! Coze? No to snad...

Zare, bud rad ze ten had neni smazeny...nebo ze tam vubec neco na te minci je.

Druhou cas vety reknu jen velmi potichu. Neverim tomu, ze tu resime smyboly na mincich misto dulezitejsich veci. A to is mysli nekdo, kdo vyvadi kvuli prazdne minci. Nikdo netvrdi, ze se jeste nevybarvim. Tak bych mela prestat vyvadet jak mala... Ale ta mince je vazne prazdna, u vsech svatych!!!

Od mince se prenesu zpatk k dulezitejsimu problemu. Obzvlaste co se casu nasi cesty tyce. Dva mesice na ceste, kdyz vse pujde hladce, je preci jen dost dlouha doba...a muze se stat cokoliv a my nebudeme nejspis vedet nic. Vsechny zpravy budou nejspis dilem nahody... Nebo pri zastavce ve meste. Ale i tak se nedozvime vse a jen zkreslene veci.

Pri poznamce o tom, ze by nas mohli oznacit za zbehy, se jen pousmeji. Jedina vec, ve ktere mam vyhodu
Byt nic z toho nebude tak lehke, jak tomoznamjze znit, mam pocit, jako kdybyste nam porad to nejhorsi zamlcovali...
 
  Zar´farro   Postava není přítomna 6.11.2015, 17:51:42
Byl jsem ospalý, rozlámaný, a očekával že se něco stane. Asi jsem špatně slyšel, či to špatně pochopil, ale když Merisol prohlásila, že za dvě hodiny u brány ... No cvaklo mi v hlavě a já vyletěl směrem z hospody. Došlo mi co všechno ještě musím udělat.

Po hodině a pět a padesáti minutách jsem s plnou polní, nakoupenými věcmi a celkově připravený dobíhal k městské bráně.
Jsem dobrej, všechno jsem stihnul. Zabalil jsem si, oběhnul pacienty, dokoupil zásoby a co jsem potřeboval, docela i skalpely a obvazy. Prostě to stihnu!

Zbývaly čtyři minuty, a já přemýšlel, kde všichni jsou. Tady nikdo, ani Teodor.
Kde jsou všichni, že bych to špatně pochopil? Doprčic kde je tu jiná brána!

Trvalo mi dvě minuty, než jsem si uvědomil, že je i brána u kasáren. V průběhu sprintu směrem na kasárna jsem se modlil ke všem nadpřirozeným bytostem, bohům a vesmírnému mezigalaktickému ještěrovi, abych to stihl.

Minutu před koncem termínu jsem dorazil před kasárna, a ještě tam byli.
Tak nějak doufám, že ty věci co jsem cestou nasliboval po mně nebudou vyžadovány a nebudu je muset splnit.

Poté co doběhnu se vydýchám a zkontroluji, zda mám všechno, zda něco neupadlo, nevypadlo, či zda jsem něco nevytrousil.

Uff naštěstí ne. Až po ujištění se podívám po ostatních.
Všichni jsou nějak nalehko, kde mají všechny své věci???
Pak si uvědomím, že asi ještě nevyrážíme, asi jen jdeme na poradu a já se honím jak vůl, zbytečně.

************************

Sundám si batožinu a posadím se na židli. Vyslechnu si co mají neznámé osoby na srdci. Má největší obava se vyplnila, běhal jsem zbytečně a dnes nikam nejdeme. Myslel jsem že omdlím, tak já si ničím telo během uplně zbytečně!

Nicméně jsem se dozvěděl co máme za úkol, dále odpovědi na mnoho otázek, které jsem chtěl položit a nestihl jsem to a i věci co jsem uplně nepotřeboval.

Nicméně než půjdeme v debatě dál ...

Chtěl jsem se zeptat, možná je to blbost, ale přece. Pokud zahrabeme, ukryjeme nebo v tom hvozdu prostě necháme tu .. relikvii ... Neovlivní to nějak samotný hvozd? Ať už bereme hvozd jak velkej les nebo jako myslící, mocnou a magickou bytost, pokud uvnitř neho necháme něco takového ... Tak by mohla ta magie prosáknout i do něj ne? No a všichni víme jak vypadá šedý vrch, tak přeci nechceme aby hvozd skončil ne?

Jo a slečno kouzelnice, na mý minci je had nabodlej na holi, to znamená že budu prostě v boji nepoužitelnej jako nadobro i v budoucnu jo? Nedalo by se s tím něco dělat? Já jsem učenlivej... a máme celej večer.

 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 6.11.2015, 16:56:21
Když se stopař ptá na to, jestli vyrazit dříve, Aribeth se zamračí. "Ano, Stopaři, máte pravdu, bylo by rozumné vyrazit co nejdříve, ale bohužel, jsou ještě jiné věci, které je potřeba zařídit, než vyrazíte. Během zítřka to stihneme a pozítří ráno můžete vyrazit. Hugh mezitím připraví falešnou stopu, po které by se měli pronásledovatelé vydat.

Navíc ještě v noci, já, Onyx a Theodor vyrazíme dvěma směry jinými než vy, tím také zvládneme zmást lidi, co po tom půjdou. Ti s nejvyšší pravděpodobností půjdou nejprve po mně, jakmile to nebudu u sebe mít, půjdou po Theodorovi s Onyxem, rozhodně je nenapadne, že to máte vy. Tedy to platilo, než se do hry dostal Simplicus, to je nebezpečně chytrý protivník. Ale snad ho to alespoň zdrží."

Když se ptá na ochranu před magií, taktéž má odpověď, jak jinak, než nic neříkající. "Nebojte se, toto ještě dnes budeme řešit, bude to na programu později." Pak se ovšem na chvilku zamyslí a říká. "Když nad tím tak přemýšlím, neuškodí něco prozradit už teď. Ale nečekejte zázraky, obrana proti magii velmi obtížná a na 100% vás neochrání nic. Dokonce ani Theodor by vás neochránil proti Saldebarovi nebo Simplicovi. Mayo, můžeš?" Vybídne Mayu. Ta povstane, ale je stále skoro stejně vysoko.
"Nazdárek, tak bránit se kouzelníkům byste chtěli jo? No samozřejmě, že sem pro vás něco vyrobila, jak jinak taky, že? No asi by vás zajmalo co, že jo? Nemelu už moc?"
"Ano, meleš." Pronesl Theodor otráveně.
"Áááá, tak to promiňte, velevážený pane vychlastaný, já vás nejspíš obtěžuji, že by vás bolela hlavinka po včerejšku? No to mě mrzí, a čímpak to? Nebude to náhodou tím, že jste chlastal jak duha? Jojojo, jasně. Obrana proti magii. No jo, no." Sáhne do kapsy a vyloví z ní 8 mincí. Obejde vás a každému dá jednu. Každá je jiná. Na Nysilově je vyobrazena sova, na Anglinově meč, na Karolínině je plamínek, na Zar´farrově hůl omotaná hadem, na Žiřině štít, na Alexandrově dýka, na Stopařově je jak jinak, než luk. Na Merysolině minci není vůbec nic, je pouze hladká, naprosto hladká, až lesklá. Všechny mince jsou ze zlata a jsou o něco málo větší, než běžný zlaťák.
"Tak jo, to bysme jako měli, jo. Tyhle mince vás ochrání, jak nejlépe to dovedu... Respektive, co to melu, prostě jsem to pro vás vyrobila, jak nejlíp to šlo, samozřejmě to není 100%ní ochrana, ale rozhodně lepší, než nic. Možná jste si všimli, že na každé minci je vyobrazeno něco jiného, dokud jsem je držela v ruce já, nebylo na nich nic, byly hladké, svou podobu změnili, jakmile jsem vám je dala, podle toho, v čem je vaše největší síla a hlavně, čím nejvíce pomůžete skupině, když vám to řeknu na příkladu, tak Anglino je meč skupiny a Žira štít, to je myslím, docela logická symbolika. Nebo vám jí mám vysvětlit? Já vám to vysvětlím, to mi nedělá problémy, já mluvím ráda. Meč značí...."
"Mayo, oni to pochopili." Ozve se Onyx mírně pobaveně.
"Jo, pardon, už mlčím, zas to přeháním. Jasně. Tak dávám zpět slovo Aribeth."
A Aribeth odpovídá na další, poslední stopařovu otázku. "Jistě, Žira má pravdu, že mapu nepotřebujete, jsem si jistá, že tam trefí odkudkoliv, ale neuškodí mít ji u sebe, samozřejmě nějakou dostanete. Hned po této schůzi vám jednu seženu." Usměje se a plynule přejde k další otázce, tentokrát od Nysila.
"Samozřejmě jsme udělali veškerá opatření. Více ti poví Onyx. Prosím Onyxi."
Onyx se ujme slova. "Děkuji ti Aribeth. Přesně, jak řekla Aribeth, s mincí jsem si pohrál a její magii jsem zvládl uspat a také odstínit, dokud zůstane v krabičce, ve které vám ji dám, teoreticky by nikdo neměl poznat, že je magická, ale tady se bavíme o velmi mocných nepřátelích, takže jeden nikdy neví. Ale rozhodně jim to ztíží práci."
Pak se slova chopí opět Aribeth, která odpovídá Žiře."Elfové ve hvozdě jsou v ohrožení už teď a do války vtaženi nejspíš budou, jsme ve válce, zatím to není moc vidět, ale jsme ve velmi kruté válce. Není ani jisté, kdo proti komu zatím bojuje. Na jedné straně stojí Král severu, na druhé Saldebar. Navíc se do toho brzy vloží Impérium, Které využije toho, že země je oslabena válkou. My jsme tak trošku uprostřed, všichni mají zájem zrovna o toto království a hlavně o jeho poklady. Musíme dokázat, že nejsme pouze kořist, že se dovedeme bránit.
Aalliah nám ochotně nabídla svou pomoc a my jí využili, nic neochrání magii lépe, než hvozd. Protože hvozd sám je natolik nasáklý magenergií, že přehluší to, co vyzařuje Sekáčova relikvie. Jakmile to bude ukryto, je to v bezpečí, problém je s dopravou, proto vás potřebujeme. Kdybychom to tam dostali nějakým kouzlem, upozornili bychom na to, kdybych se tam vydala já sama, někdo by po mě šel a třeba by zjistil, kam jsem to ukryla, to platí pro každého z nás, ale ne pro Vás."

Aribethiny jasně zelené oči si vás každého měří pohledem. Její vznešenost je neuvěřitelná, její půvab vám vyráží dech. Na to, jak je stará a jek výborná válečnice to je, je to stále kočka. Asi každý muž by ji chtěl.

Pak Karolína pronese svůj návrh. “Ten plán nezní vůbec špatně, ale problém je ten, že jakmile tu falešnou minci vezme Simplicus do ruky, je jasné, že se jedná o padělek, takže ho to vlastně jen trošku zdrží, nicméně každá, i ta nejmenší, ochrana je dobrá. Mayo, zvládneš to vyrobit?“

Maya pouze přikývne, radši už nemluví, nejspíš se bojí, aby se zas nerozkecala.

Pak Aribeth pokračuje. “Takže, toto není problém, prostě pak každý dostanete jednu krabičku s mincí, hlavně je neotvírejte. Ale jakmile se dostanete do hvozdu, neschovávejte tam všechny, schovejte je klidně jinde, ale ne ve hvozdě, hvozdu vadí přítomnost jiné, než jeho magie, uvolil se u sebe schovat relikvii, protože si je vědom nebezpečí, které obnáší, ale další magické předměty by se mu nelíbily.“ Možná se někomu z vás zdá zvláštní, že o hvozdu mluví jako o bytosti, nicméně jiní zase víte, že hvozd skutečně je bytost... Prastará, moudrá a silně magická bytost.

Když je na řadě Alexandrův dotaz, Aribeth se na něj podívá zkoumavým pohledem. Pomalu a zamyšleně říká. “Samozřejmě, čím dříve to bude schované, tím lépe, ale to neznamená, že musíte celou cestu běžet, můžete se klidně zastavit ve městě a odpočinout si, ale musíte neustále dávat pozor na relikvii. Časový limit nemáte, ale pokud budete moc dlouho pryč, tak po vás bude vyhlášeno pátrání a nejspíš budete označeni za dezertéry, alespoň do té doby, než podáte uspokojivé vysvětlení, proč vám to tak trvalo.“

Když vám odpoví na tyto dotazy, všechny si vás prohlédne zkoumavým pohledem. “Tak, ještě nějaký dotaz, než budu pokračovat dále? Nebojte, klidně se ptejte, žádný dotaz není tak hloupý, aby nemohl být vysloven.“
 
  Alexander   Postava není přítomna 6.11.2015, 15:43:02
"Ale.. Už za dvě hodiny.. No tak jo no.. dám si něco ke snídani a pak jdu ke kasárnám. Za chvilku už dorazí ostatní a vedou nás k zadnímu vchodu."hmm Není to ta samá chodba? Ale ta měla vchod zevnitř..."

Pak nás zavedou do místnosti se stolem kde nám sdělí svůj plán. Který se mi ani trochu nelíbí... "Dlouhodobý úkol.. Ty jsou nejhorší.. A měsíc se s tím máme plahočit? Jako fakt? Když to má takovou moc, proč s tím jdeme my? Jen proto že nás nikdo nezná? Ať se mi nesnaží namluvit že nemají nějakou speciální tajnou jednotku... Pokud ne tak si snad ani nezaslouží aby se to povedlo.. Tohle že má být hlavní velitelství?" Myslím si, ale na mém výrazu nejde nic poznat.. Vůbec nic. Tvářím se naprosto neutrálně.

Pak se zeptají na dotazy. Na většinu toho co jsem chtěl vědět už se zeptali přede mnou. "A nějaký časový limit? Dokdy tam máme dojít? To půjdeme bez přestávky, nebo se budeme stavovat ve městech.. Nebo je to jedno? Prostě nějaké podrobnější instrukce.. A taky by mě zajímalo.. Jaká je asi tak pravděpodobnost že po nás někdo pude? Asi veliká, že? Když je to takhle vzácný mocný předmět... " optám se a čekám na odpověď.
 
  Karolina   Postava není přítomna 6.11.2015, 14:54:27
Jsem tak naplněná strachem o bratry, že nejsem schopná pořádně ani mluvit. Žiře jen přikývnu a pohladím jí o tváři. Když pak zmizí, přemýšlím, že bych měla taky jít a sbalit si všechny teplé věci. Vytrhne mě z myšlenek jen Nysilův dotaz. Podívám se na něj nepřítomným pohledem a je vidět, že jsem duchem nepřítomná.

" Co... co to povídal? Mluvil vůbec na mě? Určitě něco říkal o bratrech...potřebuju odejít, musím být sama aspoň chvíli! Mám něco přes hodinu, musím pryč!."

Podívám se na Anglina a pak znova na Nysila. Přikývnu, že ano a pak hned, že ne. Popadnu plášť a rukavičky a dneska už podruhé ze mě vypadne:
" Pro...promiňte."
A vyběhnu z hospody.

" Určitě si o mě myslí, že jsem se zbláznila, ale já potřebuju vzduch a klid, žádné dotazy, jen se potřebuju nějak rozhodnout a rozmyslet. A taky vstřebat to, že už jsem byla tak blízko, blizoučko a teď... Možná je ztratím navždy."

------------------

Ve dvě hodiny už čekám před bránou i s Theodorem. Vypadám pořád pobledle a zamyšleně, ale už nevypadám, jako kdybych byla mimo. A to taky už nejsem. Hodně mi pomohla ta samota. Když už jsme tu všichni, tak nás Theodor vede zadem do kasáren. Uvnitř je několik lidí, které už znám. Maya, na kterou se, stejně jako na lady, pokusím usmát. Ještě poznávám Hugha a pochopitelně Theodora.

Dva muže neznám. Jednomu bych se snad obloukem vyhnula.Vypadá strašně, ale když ho sem vzali, tak je to možná jen nějaký převlek. Ovšem pokud ano, tak dokonalý. Brrr, oklepu se trošku. Poslední muž se ujme slova a tak se hned dozvím, že to je Onyx. Představí nám i toho posledního, mě neznámého muže. Attyloe... podívám se na něj překvapeně a mám chuť se podívat na Žiru, ale nechci jí přivádět do rozpaků.

Nemluví dlouho a pak začne lady.
" Nic složitého? Žira to tam zná? No, ta snad zná každého i všechna místa a přitom je tu jen o týden dýl než já. Hodí se to, že to tam zná, o tom žádná. Ssssekáčova rrrrelikvie... to neschováme před ničím! Cože? Ta mince? Mince... malá... docela nepatrná mince... relikvie."

Pak sebou trhnu. Měsíc pěšky? MĚSÍC! Nesmysl. Nemůžeme přeci bloumat po světě s relikvií a měsíc se snažit ji ukrýt. I ty dva týdny jsou moc, ale přeci jen půlka času. Stopař chce mapu, Žira se bojí o elfy, Nysilo omezit magickou energii...a já?

" Něco mě napadlo, možná je to nesmysl, ale třeba by se to mohlo zařídit. Ta relikvie je mince, že ano. Když se na tu relikvii podíváte, vidíte, že je stejně velká jako zlaťák. Napadlo mě, že bychom mohli zkusit udělat podobné, velmi velmi podobné mince a pokud je tady nějaký kouzelník, a já věřím, že ano, který by ty mince magicky vylepšil... Víte jen jeden z nás by měl tu pravou minci a ostatní by měli ty napodobeniny. Všichni bychom svou minci ukryli, jako kdyby byla pravá. Po cestě by to mělo majitele pravé mince ochránit a pak bychom každý schovali svou falešnou minci jinam v tom hvozdě. To by mělo odlákat pozornost případných čmuchalů.

Musely by ale vyzařovat asi tak stejné množství magie, takže by se relikvie musela překrýt nějakým tlumícím kouzlem a falešné mince pak naopak kouzlem vylepšit. Nevím jestli je to dobrý nebo uskutečnitelný nápad, ani nevím, zda by se to stihlo než pojedeme."


Najednou se přistihnu, že celou dobu co mluvím se dívám na Onyxe. Rychle sklopím oči a, jak jinak, zase začnu rudnout.
" Aspoň nevypadám, jako chodící mrtvola."
 
  Nysilo z Nortree   Postava není přítomna 5.11.2015, 23:08:08
Jdeme k bráně jak nám bylo řečeno a kde už na nás čekal Theodor. Nešli jsme dovnitř jako vždy, ale obešli jsme budovu a vešli do ní nenápadnými dveřmi. Na konci úzké chodby osvětlené několika pochodněmi byli dveře. Vešli jsme dovnitř a tam byl velký stůl a 4 postavy.

Aribeth, Onyx, Maya, zanedbaný Attilloe a toho posledního jsem neznal.

Theodor se k nim připojil a pak nás vybídl abychom se posadili. Všichni jsme se posadili a Onyx se ujal slova. Začal s představováním...

"Tak Hugh je to." Prohlížel jsem si ho s těch pěti asi nejvíc. "Měl bych si s ním promluvit, ale to teď není důležité"

Pak předal slovo Aribeth a ta nám sdělila co od nás potřebují.

"Takže nás čeká cesta ještě do větší zimy a s předmětem po kterém všichni prahnou... Paráda. Jsem myslel, že se o to Onyx postará... Na mé tváři muselo být poznat, že nemám příliš velkou radost s tohoto úkolu. Pak nám Aribeth dala prostor pro otázky.

"Rád bych se zeptal, jestli se vám povedlo skrýt nebo alespoň omezit energii, kterou ta relikvie vyzařuje. Nerad bych, abychom se stali terčem. Pokud se o tom doví Fensalir nebo Simplicus anebo někdo jiný mocný, že neseme relikvii, tak nemáme šanci se ubránit."
 
  Žira   Postava není přítomna 5.11.2015, 23:05:41
Skoro celé dvě hodiny jsem na louce za městem a bojuji proti imaginárnímu nepříteli. Vztekle sekám mečem do vzduchu, rozháním se štítem a představuji si, jak mí nepřátelé padají k zemi. V hlavě mi kolují různé myšlenky, ale nakonec vždy skončím u jediné. "Chováš se jak rozmazlená princeznička, všechno se netočí kolem tebe. Tví přátelé tě potřebují. Karolína má bratry v nebezpečí, Merysol má také mnoho problémů, Nysilo má nervy z toho, že má zodpovědnost za nás všechny, oproti tomu všemu je naprosto zanedbatelné, že mě můj mistr ani nepřišel pozdravit."

Nakonec svůj meč schovám zpět do pochvy, štít přidělám na záda a začnu balit cigáro. Obléknu si svůj kabát, zapálím cigárko a pomalu zamířím zpět k městu. Dorazím ke kasárnám a tam čekám na ostatní.

Jakmile dorazí, tak ještě dřív, než se vydáme za theodorem za nimi přijdu. "Promiňte, chovala jsem se sobecky, nechala jsem se unést svými zanedbatelnými problémy a neviděla, že vy máte mnohem závažnější."

**********************

Vydáme se za Theodorem, procházíme někudy, kde jsem nikdy nebyla. Dostanem se do místnosti, kde již čekají mistři z kasáren a dokonce i Attylloe. Nejprve na něm spočinu pohledem, ale pak se již věnuji Onyxovu proslovu.

"Jak mluví o Attyllovi. Ale zapomněl zmínit, že je to protivnej morous, kterej nemá žádnej zájem o ochranu lidí ani o dobro, myslí jen na své pohodlí, vlastně ani to ho nezajmá, nezajmá ho vůbec nic."

Pak ještě vysvětlí, proč tato místnost a nakonec se ke slovu dostane Aribeth. "Posílá nás do temného hvozdu. Za Aalliah." Srdce mi poskočí radostí. "Dostanu se domů. Uvidím temný hvozd."

Nakonec nastává prostor pro naše otázky. Merysol se tváří, že se jí toho mnoho honí v hlavě, ale mlčí. Zato stopař se ptá. "Neboj Stopaři, do temného hvozdu trefím i po slepu." Odpovím mu rovnou na jednu z jeho otázek.

Pak se také na něco zeptám já. "Mě by spíš zajímalo, jestli tím neohrozíme elfy ve hvozdě. Nerada bych je zatáhla do nějaké války. Zvlášť proti tak mocným lidem. Pak by mě zajímalo, jestli myslíte, že by bylo moudré jet na koních, přes hvozd se na nich těžko dostaneme, navíc na koních jsme snadný cíl, to se dá špatně schovat, myslím, že by bylo rozumnější jít sice déle, ale zato nenápadně."

Pak můj pohled zabloudí k Attyllovi. Mám pocit, že se na mě povzbudivě podíval. Chci to ignorovat, ale nejde to. "Ať je jakýkoliv, je to ten nejlepší mistr na světě."
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 5.11.2015, 22:30:26
Společně s Nysilem se vydám ke stolu a sednu si na své typické místo. Hlava už mě přestala bolet, což je dobré znamení. Do úkolu jsem zatím zasvěcen nebyl, ale Nysilo řekl, že se o tom brzy dozvím.

U stolu jsme už moc dlouho neseděli. Měli jsme zhruba dvě hodiny na to se rychle připravit. To, že se setkáme s lady Aribeth mě dělalo i celkem šťastný. Tuhle ženu by chtěl poznat nejeden muž.

Čas běžel jako voda a dvě hodiny byli nenávratně pryč. Ani jsem se nestihl připravit tak jak jsem chtěl. Dorazil jsem k bráně, kde jsme se opět všichni sešli. Čekal tam na nás Theodor.
"Snad u sebe nebude mít nějaké pití. Včera mi to opravdu stačilo."

Místo toho, abychom se dali do kasáren nás inkvizitor vedl kolem baráku k zadnímu vchodu. Bylo divné, že taková budova ho vůbec má. Netrvalo dlouho a zjistil jsem její účel. Byla to tak trochu tajná cesta do velké zasedací síně, kde už bylo pár přísedících. Z toho jeden otrhanec. Nejspíše člověk, který ten úkol přinesl.

Theodor se usadí a pobídne i nás. Byla to opravdu zvláštní chvíle. Několik bezvýznamných dobrodruhů sedělo společně s nejvyššími hlavami celé armády. Už chyběl jenom král.

Bylo vidět, že je to moudrý a sečtelý muž a jistě i mocný mág. Postupně nám představil ostatní přísedící. každému z nich jsem také kývl hlavou.

Když Onyx dal slovo Aribeth, aby nám vysvětlila naší misi nevěřil jsem vlastním uším.
"Ta cetka, kterou jsme sem přitáhly je Sekáčova relikvie? A já myslel, že je to pouhý mýtus a strašidelný příběh, který se vypráví u ohňů."

Ovšem bylo moudré, že vybrali právě nás??

Nakonec nám dala lady volnost na otázky. To že máme téměř dva dny na přípravu se mi moc nelíbilo. Ani to, že se máme vydat do Temného hvozdu. O tom místě se také traduje spousty legend.
"Pokud je tomu skutečně tak..." Začal jsem trochu nejistě. Přeci jenom taková squadra se nevidí každý den. "...., nebylo by lepší vyrazit dříve?? Rozumím tomu, že sehnat vše potřebné vyžaduje čas, aby se na nic nezapomnělo, ale přesto. Mluvíme tady o Sekáčově relikvii. Víte něco o tom, koho můžeme cestou potkat?? Rozhodně bych nechtěl narazit na toho čaroděje z Šedého vrchu. Jméno jsem už zapomněl. Ale asi bude pěkně nasranej, že jsme mu to sebrali. Máte tady něco, co by nás nějak ochránilo, před magií??"

Zeptám se směrem k hlavounům. Raději vědět koho můžeme potkat a nějaká ta ochrana by taky bodla. Když už mám hledat stopy na zemi, abychom věděli, kdo nebo co tou cestou také kráčelo.
"Také by se hodila nějaká mapa. Kdyby nastali nějaké komplikace, můžeme najít lépe jinou cestu. Tady v kasárnách určitě budete nějakou mít, nemám pravdu?"
Docela jsem byl zvědavý, co z nich potom vypadne a taky co bude zajímat ostatní členy naší povedené skupinky.
 
  Merysol   Postava není přítomna 5.11.2015, 22:22:19

”Žiro…já…myslím, že na všechno by ses měla zeptat jeho. Já jsem ten poslední člověk..”

Prosím, jen už žadné lži….



*******

Dvě hodiny utekli jako voda. Dvě hodiny, které jsem trávila přemítáním nad tím, co nás teď čeká.

U brány už byl Theodor, který nás odvedl někam pryč. Cestu jsem nevnímala, protože jsem si přišla jako ovce, co šla na porážku. Začala jsem o celém plánu pochybovat. A ještě víc sama o sobě a o tom, co tu dělám…

A pochyby mě nepřešli ani v místnosti, kde už nás všichni očekávali. Některé jsem znala a některé ne…můj pohled zcela přirozeně na Aribeth se vzpomínkou na vše, co se od dnešní noci až do teď odehrálo. Z myšlenek a zírání mě vytrhlo až když Onyx předal Airbeth slovo. Plán jsem už více méně znala, jen jsem nevděla, kde máme minci ukrýt. Jakmile jsme dostali prostor na otázky, v hlavě mi jich začalo lítat snad tisíc spolu s různými pochybami.

No jo, vypadá to jako jednoduchý a pěkný plán, ale už teď je více než jasné, že za první zatáčkou na nás bude čekat neštěstí a bude se nás držet, dokud nedorazíme do Hvozdu. Ale co když tam nedorazíme? Hm? Navíc ten plán má ještě jednu část, která se mi nelíbí…

Už jsem se chystala svou otázku ohledně selhání říct nahlas, ale včas jsem se kousla do rtu. Tak to je to poslední, co bys teď měla říkat…a malovat takhle rovnou čerta na zeď. Zatím se holka drž mlčení a začni zase trochu věřit v to, že zvládnete. Nezapomeň na ten sen. A nejen na něj… rychle jsem si sáhla na krk, kde mi visel přívěsek. Stiskla jsem ho v ruce a pomaličku se uklidnila. Teď se nevzdávej…
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 5.11.2015, 21:46:43
Přišli jste před hlavní bránu do kasáren, kde na vás již čekal Theodor. Zar´farro i Žira zvládli dorazit včas. Tudy. zavelí a kupodivu nejde dovnitř, jako obvykle, ale obchází budovu kolem dokola. Zavede vás k zadnímu vchodu, o kterém jste ani nevěděli. Vlezete do nenápadných dveří a dostanete se do zvláštní chodby, je úzká, kamenná, osvětlená několika pochodněmi.

Projdete chodbou až k jedněm dveřím, do kterých vstoupíte. objevujete se ve velké místnost, s jedním velkým stolem, kolem kterého je 14 židlí. 5 z nich je již obsazených, v čele sedí muž, kterého většina z vás nezná. Vypadá jak otrhaný a hnusný žebrák. Má na sobě lněné otrhané oblečení, navíc dost špinavé. Vlasy má dlouhé a neučesané. Je neoholený, oči má podlité krví.

Dále tam sedí Lady Aribeth, Maya, Hugh Ruka, Onyx a nyní si přisedl Theodor, který vám zároveň pokynul, abyste se také posadili. Jakmile se posadíte, povstane mistr Onyx. "Drazí přátelé, dovolte, abych vás zde uvítal a vysvětlil vám, proč děláme takovéto obstrukce. Ale nejprve bych rád představil sebe a ostatní přísedící, myslím, že ne všichni se tu navzájem známe."

Usměje se a pokračuje. "S dovolením bych začal sobecky, takže sebou. Mé jméno je Onyx a jsem zde mistrem mágů a čarodějů. Dále, po mé levé ruce je Maya, která zastává stejnou funkci jako já, ale v mnoha věcech se naše metody velmi liší. Naproti mě sedí náš drahý Hugh Ruka, mistr špehů, pokud král potřebuje jakoukoliv špinavou práci, jde vždy za ním. A Hugh jí samozřejmě vyřeší tím nejelegantnějším a nejjednodušším způsobem. Po Hughově levé ruce sedí Lady Aribeth, Tyrova paladinka, nejvyšší velitelka královského vojska a samozřejmě nádherná žena, která má navíc mnoho v hlavě. Kapitána Theodora vám jistě nemusím představovat. A nakonec, náš čestný host a rádce, bez kterého by nebylo možné splnit tento úkol, člověk, kterému nespočet lidí dluží za svůj život, člověk, jehož odhad je natolik přesný, že se na něm dají založit válečné strategie. Dovolte, abych vám představil muže jménem Attylloe. " Když Onyx o někom mluví, pokaždé na něj ukáže rukou a dotyčný kývne, aby bylo vidět, že je to on, jen Attylloe se rozmrzele zamračí, ale nakonec také kývne.

Onyx se nadechne a pokračuje. “Dobrá, nyní se dostáváme k tomu, proč jsme zde. Toto místo bylo zvoleno proto, že je dobře chráněno jak fyzicky, je sem totiž pouze jediný přístup, tak i magií, tady rozhodně nehrozí, že nás vyslechne někdo, kdo by neměl. A nyní předám slovo Lady Aribeth, která vám řekne o vašem úkolu.“

Onyx si sedne, místo něj si stoupne Aribeth. Na jejích jasně zelených očích je vidět únava, stres a také smutek. I tak na své tváři vykouzlí mírný úsměv.

“Díky Onyxi. Dobrá tedy. K vašemu úkolu. Není to nic složitého na pochopení a doufejme, že ani na splnění, nicméně cesta je zrádná, s tím počítejte. Je jeden velmi mocný a velmi cenný předmět, který je potřeba uklidit do bezpečí. Nejvhodnější místo pro něj jsme našli v temném hvozdě, daleko na severozápadě. Žira to tam zná, takže s hvozdem problémy nebudou a s tím, jak trefit také ne.

Ten předmět, co je potřeba ochránit, nazývá se Sekáčova relikvie. Ta jejímu vlastníkovi může pomoci ovládnout čas i prostor, a dokonce i život a smrt. Takže jistě chápete, jak moc nebezpečný předmět to je.

K tomu, abyste to doručili právě vy je hned několik důvodů. Ten nejdůležitější, je, že jste dobří, jste velmi dobří dobrodruzi, na to, jam jste mladí. Nejste slavní, takže na vás nebude strhávat pozornost vaše pověst. Ale přitom jste dostatečně dobří na to, abyste to zvládli. Další důvod je ten, že právě díky vám se Sekáčova relikvie dostala do našich rukou.“
při poslední větě položí na stůl minci, kterou jste přinesli ze Šedého vrchu.

"Díky tomu, že tady Nysilo byl dostatečně duchapřítomný a tuto nenápadnou minci ukázal Onyxovi, mohli jsme začít plánovat její úkryt. Maya zvládla domluvit s královnou elfů Aalliah, že to můžete schovat v srdci temného hvozdu, přímo do starého posvátného dubu.

Cesta do temného hvozdu vám zabere zhruba měsíc chůze nebo 2 týdny na koni. Je to daleko a je tam zima, proto budete na přípravu mít ještě zítřek a vyrazíte pozítří ráno. Vyrazíte a už s námi mluvit nebudete, dnes naposledy, proto se ještě dnes zeptejte na vše, co potřebujete vědět. Minci dostanete, až vyrazíte, nebojte, bude vám doručena, zatím jí necháme zde, v bezpečí.

Než přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, je čas na vaše dotazy."
Aribeth domluví a čeká, jestli se na něco budete ptát.
 
  Nysilo z Nortree   Postava není přítomna 5.11.2015, 21:38:48
Můžete vidět jak ze Stopařem vedu diskuzi. Tedy vyjímečně mluví Stopař a já spíš poslouchám.

Chvíli na to co se vrátila Merysol s Karolínou jsme se připojili také.

Zamyšleně poslouchám Merysol a pak si vezmu zatykač a pro sebe si ho ještě jednou přečtu. Chvíli se mi v hlavě honí myšlenky a pak se zadívám na Karolínu.

"Tak proto jsi narukovala do armády. Hledáš své bratry že?" Bylo to spíš řečnická otázka. Nečekal jsem na odpověď a pokračoval.

"Achillon asi moc lidem chybět nebude a s jeho arogantní povahou mě nepřekvapuje že se stal pro někoho nepohodlným. Ale byl to velitel, tak to na někoho musí hodit... Snad se s toho dostanou."

Přítomnost Attylla a to že nechtěl Žíru ani vidět, Žíru vzalo hodně. Raději jsem mlčel, že jsem věděl o jeho přítomnosti.

"Za 2 hodiny říkáš? No dobře. Budu s tím počítat." Chvíli poslouchá ostatní a až se to začne rozcházet, sednu si do rohu a zabořím se do své knihy dokud nebude čas jít do kasáren.
 
  Zar´farro   Postava není přítomna 5.11.2015, 21:21:19
Tak jo, mám dvě hodiny, to není moc času. Co si musím zařídit? Co je ještě nutné udělat? No tak trolle pitomá mysli!

Jasně!
Pronesu na okolí a seberu své věci. Rychle se zvednu. Až moc rychle a musím se podržet.

Za dvě hodiny u brány, Ok, budu tam. Teda doufám.


Řeknu a vyběhnu ven z hostince.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.