abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 24.1.2015, 0:08:30
Mé myšlenky se ve voňavém, bezpečném obětí uklidňují. I slzy po nějakém čase vyschnou. Vnímám, že pokoj naplnila zvláštní atmosféra naprosté a bezvýhradné důvěry. Nikdy jsem nic podobného nezažila. A je to něco nepopsatelného.

Je mi až líto, že bych tohle měla zaspat. Je to jako zvláštní kouzlo, které s úsvitem zmizí. A já ho zoufale nechci nechat jít. Jenže únava je silnější než já.

Neudžím už víčka a pomalu odpolouvám do snů. Hřejivých, bezpečných se zvlštní sladkou příchutí.
 
  Gunter   Postava není přítomna 24.1.2015, 0:01:10
Nebrání se. Neuteče ode mě jako uštknutá. Pro tu chvíli je moje a její důvěra mnou otřese až do hloubky. Nahá a bez příkras.
A tak tam ležíme a ticho v nás je blahodárné. Mlčíme společně a oba víme. Víme, co se ani vyslovit nedá.
Co je zbytečné, říkat nahlas.
Prostě to je a my si to v sobě poneseme už navždycky.

Ztraceni uprostřed světa, postaveni na cestu, po níž jsme nejspíš nechtěli jít.
To krásné, křehké a nesmírně vzácné necháváme za sebou a odnášíme si jen vířivou vzpomínku na něco překrásného. Možná nás jednou přitáhne zpátky, jenže v té době už nebudeme tím, kým jsme dnes a ani údolí Medového potoka nebude stejné.
Přesto vím, že se tam jednou vrátím. A jestli je osud aspoň trochu milostivý, ona se tam vrátí se mnou.

A tak tu ležím, tisknu ji k sobě a její slzy mě studí na tváři. Čechrám ji vlasy a potichu ji broukám do smutků, aby věděla, že jsem tu a že je ponesu s ní.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.1.2015, 23:39:02
Nechám se obejmout. Potřebuju to. Zoufale to potřebuju. Nebyla jsem na to připravená. Ne na tohle. Na všechnu tu krutost, zoufalství a smrt.

Na okamžik zaváhám, kvůli bolestivému syknutí, které mu unikne z úst, ale když uctítím to pevné obětí, nebráním se. Schoulím se do té teplé, bezpečné náruče a vdechuju omamnou vůni. A s Vlčicí to tentokrát neudělá vůbec nic. Nic.

Je to tak strašná, obrovská úleva, že nechám slzy téct a přitisknu se ke Gunterově boku ještě těsněji.

"Domov..." to slovo jako by otevřelo stavidla a vodopád slz, který tiše stéká po mých tvářích, je k nezastavení. Ale nebráním se tomu. Nechávám je téct. Odplavují všechno špatné a je to tak nějak... očistné.

Oba víme, že pokud se tam kdy vrátíme, nebude to teď. Doutnající oharky venku nám to nedovolí. Zítřejší svítání jasně nastaví další cíl naší cesty, ale teď, v plíživé noci, je tak krásné to slyšet.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.1.2015, 23:32:08
Její hlas je tak tichounký, že mám první chvíli pocit, že se mi to zdá.
Opravdu řekla, že se jí stýská po srubu?
Po mé srubu?
Řekla to?


Vnitřnosti mi poskočí a rázem mám knedlík v krku.
"Nys...." Hlas se mi zachvěje a já bezmyšlenkovitě natáhnu ruce a obejmu ji. Přitáhnu si ji nekompromisně k sobě a i když mě to stojí bolestivé syknutí, přitisknu ji ještě blíž. Položím si její hlavu na rameno a zabořím ruku do jejich vlasů. Kupodivu opravdu bratrsky. Chlácholivě.
"Taky mi chybí. Vrátíme se tam, Nys....Vždycky jsem tam byl rád, ale s tebou.....ty poslední podzimní dny...tak nějak se z toho stal domov." Chrstne ze mě roztouženě.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.1.2015, 23:23:25
Myslela jsem, že spí. Jak se pohne, cuknu sebou. Ne ze strachu nebo ostychu. Toho jsem se zbavila už ve srubu... a jak dávno mi to připadá! Ta oáza a klid. Vzdechnu.

Smutně se usměju a v odlesku plamenů, které stravují čerstvě naložená polena, se na okamžik zalesknou zuby.

Kousnu se do rtu, protože cítím, jak se mi do očí derou slzy. Je to nepochybně pocuchanými nervy a snad i úlevou, že je vzhůru, že je tu se mnou. Že mě tu nenechal jen s nočními můrami, které na mě číhají v každém stínu.

"Stýská se mi po srubu." zašeptám sotva slyšitelně. Hlas by mi přeskočil, kdybych to měla říct nahlas. Ani jsem o tom nepřemýšlela. Najednou to přišlo samo... Provinile sklopím řasy a dvě kapky ukápnou na polštář.

Najednou se cítím jak malá holka. Malá holka s copánky, které se zdál ošklivý sen a přiběhla za velkým bráškou, aby ji ochránil.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.1.2015, 23:15:39
Vrátí se a já jsem okamžitě vzhůru. Moje tělo na ni reaguje s naprostou přesností. Myslím, že by se ke mně nedokázala přiblížit, aniž bych si toho nevšiml. Přesto předstírám dál, že spím. Lehne si vedle mě a já s úlevou vydechnu. Rozhodně bych nedovolil, aby spala někde na zemi.
Navíc jsem na její blízkost zvyklý. Na teplo jejího těla, na vůni, která se stala součástí mých dní i mých nocí....

Teprve, když se schoulí vedle mě a pečlivě nás přikryje dekou, otevřu oči a podívám se na ni.
"Děkuji, Nys." Můj hlas je tichý a vyčerpaný, ale plný citu a vděčnosti.
Natáhnu ruku a lehounce ji pohladím po tváři.
"Jsem rád, že jsi tu..." Zašeptám.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.1.2015, 23:08:26
Dojdu až ke schodišti, ale dál se mi v lidském nechce. Ve vzduchu ostře vnímám nasládlý pach smrti. Vlastně se mi tam nechce ani ve vlčím, ale už jsem to slíbila. A koním to nemůžu udělat.

Když uslyším zapadnout závoru v komůrce, vklouznu do vlčího a lokálem doslova proletím, důsledně se vyhýbám všem tělům. Je to děsivé a přízračné. Ještě před pár týdny útulná, hřejivá hospoda a teď... hřbitov. Mrazí mě všude po těle, ale zatnu zuby a pár skoky se dostanu ven.

Koně obstarám rychle a do žlabu naložím i ostatním. Gunter by na mě byl hrdý.

Pak mi to nedá a ještě ve vlčím oběhnu blízké okolí. Nemohla bych jinak spát.

Nahoru se vplížím potichu a změním se až před dveřmi pokoje. A i tak dovnitř vklouznu jak nejrychleji to jde. Jako by duchové zemřelých dole v lokále sledovali každý můj pohyb.

"Uklidni se, ano?!" houknu sama na sebe, protože si ani nechci představit ty sny, které mě dnes v noci čekají. "Ještě že je tu i on. Vedle bych neusla!"

Jak je slyšet přes zeď, Melwin se spánkem potíže nemá. Chrápe jak dřevorubec. "Acho jo..."

Přiložím ještě do krbu a i když Gunter tvrdě usnul, zkontroluju ránu. Stejně s ní nic neudělám, ale je to pro můj pocit.

Pak se tichounce nasoukám vedle něj, tak jak jsem, v oblečení, a přehodím přes nás všechny tři deky.

Zírám do stropu a bojím se zavřít oči. Unavená jsem strašlivě, ale musím myslet na ta mrtvá těla dole. Každý zvuk ztichlého domu, každé zavrzání, mi drnká na nervy.

Jedinou útěchou je mi Gunterův klidný dech a ta bezpečná, příjemná vůně.
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.1.2015, 23:01:20
Neprotstuju. Sbalím jednu z dek a vypluju na chodbu. V komůrce na okamžik váhám a pak zavřu na závoru. Sice vypadají vcelku v pohodě, ale co já vím, jestli se s úplňkem nezmění sama od sebe?!

Unaveně sebou žuchnu na postel a sotva dopadnu, usnu jako špalek. Sny naštěstí pro mě tu noc nepřijdou. Ani na ty nemám sílu...
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.1.2015, 22:57:40
Úlevně si oddechnu.
"Fajn. To je v pořádku. Nedělej si s tím starosti. Zachoval ses správně.
Já...zítra to dodělám. Spálím je. Musím se ještě podívat po Glennovi a....prostě chci, aby bylo o lidi z Pírka postaráno. Zaslouží si to."


Kývnu na Nyskelin nápad, aby si kluk ustlal vedle v komůrce, kde spala ona a poslušně zhltám poslední sousto a nechám si pomoct do sedu, abych se napil.
"Díky." Vydechnu a když zmíní koně, vděčně si na okamžik opřu čelo o její rameno. Teprve pak si lehnu zpátky a propustím ji.
"Na chvíli zavřu oči, abych načerpal trochu energie." Zahuhlám vyčerpaně a skoro okamžitě usnu.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.1.2015, 22:50:42
Káravě se na Guntera podívám. "Myslím, že tě horečka moc mrznout nenechá..." dodám pochybovačně. Ale v tuhle chvíli se o to přít nehodlám. Na to jsem příliš unavená.

Jsem ráda, že na jeho otázku ohledně hranice odpoví kluk... Melwin. "Měla bych mu říkat Melwin, zasloužil si to už dost." umíním si a na tváři vyloudím unavený poloúsměv.

"Stáje!" hrkne ve mně.

"Lehni si tady vedle, do té komůrky, aspoň budeme na jednom místě, kdyby něco." "Kdyby něco, tak mě neprobudí ani rána z kanónu." pomyslím si hořce.

"Já ještě sejdu dolů, obstarat Bellu a Certa a vezmu nám nahoru to nejnutnější v brašnách."

Dám Gunterovi ještě jedno sousto do pusy, sama si také vezmu na cestu, i když mi už moc nechutná, a vydám se ke dveřím.
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.1.2015, 22:45:45
"Dohořela..." kuňknu provinile. "Já... chtěl jsem tam odnést další, ale... raději jsem to nechal na ráno. Ano. Aby oheň nepřilákal nevítané hosty!" konec mé věty je daleko jistější než začátek. "Jo, to jsem vymyslel dobře!" plácám se v duchu po rameni. Zní to líp, než kdybych připustil, že jsem srab a zbabělec a že bych tam ta těla bez dalších zvratků sám nedostal.

Zaraženě se podívám na jídlo. Nějak mě přešla chuť. "Půjdu si lehnout. Asi... asi zůstanu tady někde v patře. Do stají se mi nechce." připustím tentokrát vcelku beze studu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.1.2015, 22:39:19
"Ovšem. Můj pekáč buchet je nesmírně důležitý. Už jsem ti říkal, že mě stál spoustu potu a úsilí."Zálibně si pohladím svalnaté vyrýsované břicho a spokojeně se zašklebím.
"No, asi tě fakt musím pochválit." Její ujištění, že se mnou zůstane mi rozlije po těle slastnou horkost.
Neopustí mě!

Vzápětí zase vystydnu.
Na zemi? Protáhnu obličej jako holka, co ji nechal ženich stát u oltáře.
"Bude mi zima. Nepotřebuji místo, potřebuji lidské tělo a pocit něčí blízkosti." Kviknu ublíženě.
"A měnit se nebudu, mohl by přijít a vyděsil by se. Nemusíme mu hned věšet na nos, co jsme zač." Dodám naléhavě.

Kluk se vrátí s jídlem a já se na něj přátelsky zazubím. Koneckonců se držel dobře.
Dokonce i Nyskel je přívětivější. Pozve ho, aby se s námi najedl a sama mě začne krmit.
Chrouňám si a blaženě protáčím oči.

"Neupejpej se."Vyzvu Melwina a vděčně na něj kývnu.
"Je fajn, že jsi tu byl. A že jsi to přežil. Že to aspoň někdo přežil."
Pak mě polije horko. Venku je sice zima a všude kolem sněhový poprašek, ale přece jenom....ta vatra.....

"Nyskel....ta hranice....Zapálil jsem přece hranici a jestli dohořela si tak nějak nemůžu vzpomenout.....
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.1.2015, 22:25:32
Při další cestě dolů konečně seberu sebe i své vnitřnosti a přinutím se odtáhnout tělo Dory stranou. Je zvláštní, jak je najednou strašně těžká... a studená.

Můj žaludek udělá další kotrmelec, ale má smůlu, už není co vyvrhovat.

V první várce donesu nahoru dřevo a z ostatních pokojů donesu ještě pár dek. V druhé se potom vrátím s jídlem. Není to nic moc a všechno je studené, kromě horkého, oslazeného vína, ale sliny se mi sbíhají. Ty dva dny jsem toho vážně moc nesnědl.

Chtěl jsem si něco vzít dole a pak někam zalézt, ale vlčice mě zastaví. Nejistě loupnu očima po panu Gunterovi a pak si tiše přisednu na zem, ke stoličce. Poctivě přežvykuju každé sousto a snažím se nemyslet. Hlavně na ty dole a na doutnající hranici venku. Mezitím se setmělo a řeřavé uhlíky září do noci.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.1.2015, 22:21:14
Dívám se, jak si znaleckým okem pozoruje zašitou ránu. "Bál ses, že ti znehodnotím tvůj pekáč buchet?" usměju se unaveně. Jo, asi jsem to zvládla... snad...

Vzdychnu. Teď už si ani na statečnou nedokážu hrát. Obzvlášť, když si vzpomenu na teď už určitě dohasínající hranici dole. Zimomřivě se oklepu.

"Jasně, ty lazare..." přitakám na jeho prosbu. Ale sama vím, že bych se od něj nehnula ani na krok tak jak tak.

Konečně do pokoje vpadne kluk i s košem dřeva. Vzhlédnu a přikvýnu.

"O oheň se postarám, ty běž pro jídlo a to víno." Ani mi nepřijde zvláštní, že ho tak komanduju. Přišlo to samo. A nevím, jestli to zůstane i zítra, až si aspoň trochu odpočinu. Ale pro teď zjišťuju, jak jednoduché a praktické to je. I když on by se mnou možná nesouhlasil.

Skloním se k ohništi a po chvíli snažení vyšlehne plamínek. Zimomřivě k němu natáhnu ruce. "Ale budu spát na zemi. Měl bys mit kolem sebe dost místa. Kvůli té ráně. Abych tě v noci nechtěně nešťouchla." přemýšlím nahlas. "A taky rudá horečka... Až půjde kluk spát, proměníš se." opět suché konstatování. Budu teď peskovat i Guntera? "Nééé... ten se nenechá." usměju se v duchu.

A to už se vrací kluk i s jídlem a pitím. Posunu stoličku blíž k posteli a podám Gunterovi pár soust. "Chceš pomoct do sedu, aby ses trochu napil?"

Kluk se má k odchodu, ale zadržím ho. Zaslouží si aspoň večeři, když už nic. "Pojď si vzít taky. A... děkuju, Melwine." můj hlas je unavený a tochu ochraptělý.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.1.2015, 22:09:33
Melwin zamíří pryč celý zelený a žlutý.
"Jestli ti tu omdlí, nehneš s ním." Zachraptím k Nys, ale moje malá statečná dívenka už je zase sama sebou a vydává další povely. Její podivná ztichlost byla jen krátkou epizodkou.

"Jídlo....to by bylo krásné." Usměji se na ni něžně a pohladím ji tu statečnou ruku, která se ve mně hrabala krev nekrev, hnis nehnis.
"Je mi dobře. Bude mi dobře. Kdybys na to nepřišla, nejspíš by mě to zabilo." Dodám věcně.

Vím, že bych se měl proměnit, ale neudělám to. Kluk už je vyděšený dost. Navíc, tříska je venku, rána je vypláchnutá a vyčištěná co to šlo a Nyskel mi ji i vcelku dovedně zašila.
"Hele, že ty jsi doma štupovala ponožky?"Zkoumám kriticky její práci.
"Máš velmi drobné a úhledné stehy. Od teď zašíváš ty. Jsem proti tobě dráteník."

Soucitně si změřím její vyčerpanou tvář a vzdychnu si.
"Je toho trochu moc, viď? Potřebujeme si odpočnout. Všichni....
Nys....zůstaneš tu se mnou?"
Najednou mi myšlenka, že by odešla do pokoje, kde spala prve, přijde nesnesitelná.
"Nevím, jestli nedostanu horečku a...."
Prostě nedokážu být sám.
Už ne....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.1.2015, 21:50:37
Je to snad to nejtěžší, co jsem kdy v životě vědomě dělala.

Probírat se v teplé tkáni živého člověka... navíc člověka, který vám není ukradený... nepřála bych to nikomu. Je to hrozně zvláštní, kouzlavý a mlaskavý pocit. Jsem si jistá, že si ho budu pamatovat do konce svých dní.

Když skončím, těžce dosednu na zem. Kecnu si jak padanče a musím se chvilku vydýchat. Až teď mi dojde, že jsem celou dobu zadržovala dech. Na čele se mi perlí studený pot a před očima se mi dělají mžitky.

"Jo..." hlesnu dutě a sama tomu nemůžu uvěřit. Zírám na ránu v Gunterově boku. Na ránu, ve které jsem ještě před chvílí měla dva prsty. Až teď se rozklepu. Možná je to i zimou, protože venku už se dost ochladilo.

Kluk se poroučí ke dveřím a až to mě konečně probere.

"Počkej..." houknu a musím zamžikat očima, abych se vzpamatovala. "Nanos sem dřevo a rozdělej oheň." ne, teď už to není nervózně příkré. Je to prosté konstatování. Možná i prosba. Ale ani prosit už nemám sílu. Najednou na mě padla všechna ta nastřádaná únava. A výkon posledních minut moc nepomohl.

"Já to ještě zašiju a ty mezitím dole svař nějaké víno. A taky sežeň něco k jídlu, rozumíš?" podívám se na něj unaveně. Víc už mě nenapadá.

Tu spoušť dole budu řešit až zítra... dneska už nemůžu. Vážně nemůžu...

Kluk jen tiše přikývne a já se pustím z posledních sil do zašívání. Ránu pak znovu přeliju pálenkou se zamumlanou omluvou.

Těžce vstanu a uklidím vše potřebné. Opláchnu si ruce a pak těžce dosednu na stoličku. "Jak ti je?" zeptám se tiše a asi úplně zbytečně. "Měl by se proměnit do vlčího. Kvůli horečce..." napadne mě ještě, ale vím, že to budeme řešit, až bude kluk pryč. Vlastně by mohl spát v té mé komůrce vedle. Já se od Guntera nehnu. Musím ho pohlídat...
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.1.2015, 21:33:11
Normálně se mi nadavuje. Kdybych si neodplivnul prve už dole, asi by mě vlčice sežrala za živa. Něco mi říká, že zvracet do rány není zrovna nejlepší nápad.

Jak mu začne v břiše šátrat prstama, musím odvrátit oči. Je to, jako by mu od kuží lezly červi. Blé.

Má tvář je bílá jak stěna a chvíli si nejsem jistý, jestli se nebudu poroučet k zemi, ale nakonec to ustojím. Dokonce se mi podaří zachytit plátnem i vlnu hnius s krví, která se vyvalí. Sice chvíli váhám, co s tím sajrajtem, ale pod vidinou vlčích zubů ve svém zadku plátno poslušně vymáchám a utřu zbytek.

"Já... asi půjdu dolů přiložit." hlesnu nevýrazně a odporoučím se dolů. Nedává to moc smysl, protože topit v kuchyni je teď, s těmi mrtvolami dole, dost zbytečné, ale všechen ten puch hnisu a krve... "No tak mám slabej žaludek, no!"
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.1.2015, 21:24:03
Divení nebere konce.
Kde se ta energie v té holce bere?
Najednou je z ní hotový velitel legie! Z těch, co ti nakopou prdel, jen se na křivě podíváš a pokud by se ti to nelíbilo, rovnou ti ji natrhnou.

Lapám po dechu a ona rozdává povely nalevo napravo.

"Poslyš, netajíš mi něco? Nejsi náhodou zakuklená panská dcerka? To rozkazování ti jde, až mě mrazí.
Co mám dělat já?"
Zkouším to z žertováním, ale výraz na tváři kluka varuje. Možná bych se měl bát. Aspoň on se tváří, jako bych šel na popravu.
Nejsem si jistý, jestli se tak netváří i ona.

Rozřízne....zaloví....no je hezké, že vtom má jasno....

Lehnu si co nejklidněji a natočím se k ní, abych ji usnadnil přístup. Těsně před tím, než se odhodlá říznout, odložím žertování stranou a povzbudivě ji stisknu ledovou dlaň.
"Zvládneš to, moje milá, vím to." Kluka požádám o nůž a když mi ho podá, pevně se do něj zakousnu.

Díky tomu se mi podaří jen syknout, když Nys řízne. Dokonce ani necuknu. Držím jak beran, vědom si toho, že jestli budu vyvádět, bude to pro ni stokrát horší.
Vydržet pátrající prsty v mé rozhnisané ráně je daleko horší. To už musím zatínat zuby do nože vší silou a prsty do lůžka. Chvílemi se propnu jak luk, ale vydržím s tichým bolestivým syčením.

Konečně nahmatá dlouhou dřevěnou třísku a zatáhne za ni. Škubnu sebou a zakloním hlavu dozadu.
Očima vyhledám Melwina a když si všimnu jak je rozklepaný, mrknu na něj.
Je to přece jenom mladý kluk a tohle není zrovna hezký pohled.

Nyskel proklouzne tříska mezi prsty, ale na druhý pokus ji uchopí pevněji a vytáhne ji ostrým trhnutím ven. Jak ji vytahuje, roztřepené konce mi znovu potrhají tkáň v ráně, ale i tak je to úleva.
Vyvalí se další proud hnisu a krve a já s hlasitým výdechem klesnu zpátky na lůžko.
"Je venku....Dokázala jsi to...."
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.1.2015, 20:55:20
Vděk jsem sice nečekal, poučen z všedních dní v Pírku, ale tohle jsem si nezasloužil. "Kdyby věděla, co mám za sebou!" zavrčím nevraživě, ale navenek se to projeví jen vzdorovitým mračením.

Se stejným zarputilým výrazem si umyju ruce a přidřepnu k ráně i s kusem mokrého plátna, ze kterého se kouří. Svíčky, které jsem předtím rozmístil po pokoji, dávají vcelku slušné světlo. Navíc venku ještě není tma, tak snad na to uvidí.

Jak se k němu tak blíží, začínám mít strach už i já. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že ho jde řezat do břicha. A zrovna ona! Nechtěně se mi před očima objeví výraz zuřivého vlka, který vykousává díru do boku sténajícímu muži. "Herdek!" zakleju v duchu a raději se podívám trochu stranou.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.1.2015, 20:51:59
Bolestivě syknu do toho jeho zařvání. I když malinká částečka mě cítí satisfakci za to jeho pošklebování. Ale opravdu jen malinkatá, protože vím, co ho, chudáka, teď čeká. No, vím... vím, co mám v plánu, ale neutším, jaké to bude pro něj. Mno, slovo "strašně bolestivé" nebude daleko od reality.

V tu chvíli se ve dveřích objeví Melwin. Aspoň myslím, že se tak jmenuje. Jsem teď trochu roztržitá, vzhledem k tomu, na co se chystám.

"Polož to tady a utrhni si kus plátna!" zavelím. Ani nevím, kde se to ve mně bere. "A ještě si koukej pořádně umýt ruce, čuně!" zahartusím. "Bohové! Vážně v sobě slyším tatínka?!"

"Až poteče krev, opatrně ji budeš otírat, rozumíš? A koukej si to namočit do té horké vody!" No jo, už to tak bude... Takhle by nepeskovala ani cynická Nyskel.

"Nejdřív to budu muset trochu naříznout, ale pak to zkusím vyndat prstama. Abych tam vevnitř nic nožem nepoškodila." mluvím tiše a soustředěně. Napůl k sobě a napůl k nim. Oběma. Přitom si vybavuju, jak jsem s maminkou kuchala ryby. Kolem žluči se muselo opatrně, aby nepraskla a neznehodnotila i maso. "A stejně tak budu teď kuchat Guntera... Nechci ho znehodnotit!" Bohové. Tolik ironie! Kde se to ve mně bere?!

Zhluboka se nadechnu, zadržím dech a přiložím nůž k ráně. Pekelně se soustředím a jsem připravená střelhbitě ucuknout, kdyby se Gunter pohnul.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.1.2015, 20:40:49
A už se na moji hlavu snášejí hromy blesky. Culím se jak blázen.
Tohle miluju!
"To by byla věčná škoda, viď? Nikdy bys nepřestala litovat! Ne! To ti neudělám. Tak krutý nejsem!
Přežiju a ty facky si řádně užiješ! Zasloužíš si to...Pořád tě jenom trápím...."


Vyhrožuje mi zchlazením, tak raději honem zmlknu a jen ji pozoruji, jak se na mě chystá. S nožem.
Zní to trochu morbidně a možná to morbidně i vypadá.

Když ke mně odhodlaně přistoupí, přece jen trochu znejistím.
"Poslyš....jsi si jistá, že by ti takhle měli svítit oči? Vypadáš trochu...ehm....jako hladový vlk." Upozorním ji taktně a pak zařvu.
Pálenka se mi propaluje ránou a je to.....no k nevydržení.
Bodovala. Jednoznačně.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.1.2015, 20:27:33
Mračím se jak sto čertů. Já mu jdu rozřezat břicho a on se tu baví. Královsky!

"Víš co? Nemám ti je vrazit raději rovnou?! Co kdybys to přeži!" vyjedu zpátky a pořád se mračím. Ne, teď by se vážně chechtat neměl! Neměl! Tohle JE vážná věc!

Vzdychnu. Vzdávám to. Asi už jiný nebude.

Shýbnu se k vědru a aspoň si v té studené ruce pořádně umyju ruce mýdlem. "A přestaň se chechtat, nebo tě zchladím!" zavrčím ještě výhružně, s čistýma, ledovýma rukama.

Rozhlédnu se po místnosti a zmerčím hliněnou lahvici na polici. Bez jediného slova se pro ni natáhnu, odzátkuju ji a přičichnu. Nemylila jsem se, nějaká pálenka.

Vytáhnu od pasu svůj lovecký nůž a nechtěně si vzpomenu, kolik zvířecích kůží jsem jím už stáhla. A proti mé vůli se přidá ještě Gutnerova vzpomínka na jeho bratra. Přišel o svou kůži. "Ne, tohle mu připomínat vážně nebudu!" Zamžikám, abych ty představy zahnala.

Poliju trochu nůž a pak se otočím ke Gunterovi. Připadám si jak lovčí, který se chystá vyvrhnout jelena. Utrápeně vzdychnu.

Přistoupím k němu a aniž bych ho varovala, trochu pálenky vyliju na ránu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.1.2015, 20:19:48
Kluk je rázem zvědavost sama a já se tomu nedivím. Taky bych se ptal. Zvláště, když je znal tak dobře jako já. Možná i líp. Nebo jim víc dlužil.
I při vší té hrůze mi zacukají koutky, jak Nyskel popuzeně vyletí. Neodolám, abych oči zase neotevřel a nepodíval se na ni.
Aááá, panáček si odvážil otálet, to nejspíš kapku přehnal. Moje milovaná je nervní z toho, co ji čeká a on je ideální terč pro odreagování.

Kluk zamumlá svoje jméno a já za ním pobaveně křiknu své.
"Těší mě." Dodám ještě a s nevinným úsměvem kouknu na Nys.
"Tebe ne?"

Jenže moje rázná energická Nyskel je ta tam. Hlásek má tichý a očividně se jí do operace vůbec nechce.
Zakoulím očima.
"Jednou....viděla....felčara.....nohu....krásné......
A přežil to?
A přežiju to já?
Nyskel...."
V předstíraném zděšení se odsunu na kraj postele.
"Třesou se ti ruce....všimla sis?" Hlas se mi teatrálně zlomí a pak se rozchechtám.

"Přestaň se tak tvářit. Já to přežiju! Věřím ti. Zvládneš to! A když ne....vždycky mi můžeš na rozloučenou vrazit pár facek.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.1.2015, 20:05:55
"To na tebe volají Proč?!" vyjedu nerudně. Místo, aby mazal dolů pro vodu, bude nás tady vyslíchat tímhle tónem?!

Má nervozita se stupňuje a už je jasné, kdo to schytá.

"Mazej dolů pro tu vodu, nebo budeš mít co dělat..." kousnu se do jazyka. "Gunter to neví!!!" vyděsím se. "...se mnou!" dodám stroze, ale původní razance je pryč. Místo slov na něj vrhnu dostatečně důrazný pohled. My oba víme!

Kluk se s nesouhlasným zamračením otočí a ještě mezi dveřmi zabručí své jméno.

Vzdychnu. Ne, vůbec se mi do toho nechce. Ani za mák. "Já... Nikdy jsem nic takového nedělala." přiznám tiše, když jsme sami. Vím, že ho to asi neuklidní, ale říct mu to musím. Musí vědět, co riskuje. A že toho je zatraceně hodně.

"Teda... jednou jsem viděla felčara, jak ošetřoval tatínkovi nohu. Ale tohle je asi ... určitě o dost složitější." Dál neříkám nic, ale v očích mám pochybnosti. Potřebuju, aby mi to Gutner odkýval. Nutně to potřebuju.
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.1.2015, 19:59:56
"Proč?" vyhrknu. Tohle protivné slovíčko jsem si za poslední dva dny opakoval do nekonečna.

Měl bych jít dolů, on o tom teď mluvit nechce, jenže aspoň tohle mi dluží.

Vzpurně zůstanu stát na místě a poprvé, od té chvíle, kdy mě vlčice chytila, se zatvářím vzdorovitě.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.