abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
27.1.2015
22:06:03
Na tohle odpovím jen ušklíbnutím.
"Asi to stejně nevzdá. Delší dobu jsem o něm neslyšel, ale třeba byl zaneprázdněný jinde.
Každopádně teď vraždil a já k tomu určitě nehodlám mlčet."


S obdivem sleduji jak moje malá útlá společnice popadne mrtvou Doru a začne ji vláčet ven.
Třemi kroky ji doženu a uchopím mrtvou dívku do náruče.
Tohle si Dorka nezaslouží, byla to hodná holka.

"Znásilnili ji, chuderku...." Vydechnu, když si všimnu krve na suknici.
Něžně, jako malé dítě ji chovám v náručí a odnáším ji ven, k pohaslé vatře.
"Nanosíme je sem všechny a spálíme. Bude to nejbezpečnější. Kvůli zvěři a já....až odtud odjedeme, budu se muset stavit v městečku. Říct to Helen. Musí vědět, co se jejím rodičům stalo. Labutí pírko je teď její a...."Nedořeknu, všechna ta šílenost mi dochází z brutální silou a mám co dělat, abych se pod ní nehroutil.

Představa, že to ubohé děvče přišlo o rodiče jen proto, že jsem kdysi nezadržel ruku.....
Je příšerná.

Nyskel
27.1.2015
21:55:58
"A pomstu taky dostane!" zavrčím temně. Je v tom rudá nenávist, kterou tak důvěrně znám. Je zpět, i když teď už to není horečka. Je to chladné, ledové odhodlání.

Se zatnutými zuby se sehnu pro mrtvolu mladé dívky, zřejmě jedna z děveček, chytnu ji za ramena a vleču ji ven. Zarputilý, odhodlaný výraz na mé tváři jasně napovídá, že už jsem se rozhodla.

Ta stará Nyskel, kterou jsem téměř dětským nadšením znovu objevila v údolí Medového potoka je pryč. Ne úplně, choulí se kdesi v koutku, protože teď vládne Nyskel Vlčice!

Gunter
27.1.2015
21:50:51
Vzhlédnu od dalšího mrtvého těla, kde jsem našel stejný vyšitý erb. Surová tvář, nízké čelo, chlap samá jizva. Z ostatních už ho žádný neměl. Vypadali jako žoldáci. Náhodně sebraní....někde. Primitivní, divocí chlapci. Takoví, kteří zabíjejí, protože je to baví.

"Máme spolu jisté nevyřízené účty...."Zachmuřeně pokrčím rameny.
"A vystopovat nás po takové době by nezvládl ani Vlk a pokud jim Thomas odmítl říct, kam jsem odjel.....kdo ví.
Navíc si nemyslím, že to byli Vlci. Ani Soter není Vlk. Vlk byl jeho bratr. Soter jim chtěl být. Myslím, že si to přál celý život a snažil se přijít na to, jak toho dosáhnout. Což je také jedna z věcí, kterou by chtěl získat ode mě. Informaci, jak se může stát Vlkem...víš. A pak je tu ta zlá krev mezi námi. Přísahal mi pomstu."

Nyskel
27.1.2015
21:34:53
"Takže..." je to tak těžké vyslovit, ale musím to vědět. "Takže vyvraždili všechny v Pírku, jen aby našli tebe?!"

Nedává mi to smysl. "Ale jestli to byli vlci... nebo aspoň někteří z nich... přece by stačilo, kdyby tě vystopovali?" z téhe představy je mi zle, ale vím, že to jde. Dokázali by to. Nemělo smysl vraždit všechny okolo.

Gunter
27.1.2015
21:20:52
Provinile se zašklíbím.
"To bych asi neměl, že?
Neměli bychom ho vyděsit, chudáčka."


Ještě si připnu zpátky svůj postroj na meč a levoruční dýku, který jsem nechal v Pírku a ozbrojím se. Rozhodně nehodlám riskovat. Teprve pak se vydám za Nyskel.
"Co o nich vím.....mnoho ne. Ale vím, komu patří. Vzpomínáš, jak jsem ti vykládal o smečce u Meleborku? Melebork je hrad, víš a jeden z těch mužů tam dole, ukážu ti který, je oblečený v černé a zlaté a to jsou barvy pana z Meleborku. No a Soter, s kterým jsem se dal kdysi do sporu, je nejmladší syn Feltona z Meleborku. Vyprávěl jsem ti, že vedl smečku, která žila kolem hradu. Proto si myslím, že ti lidé sem nepřijeli jen tak náhodou. Myslím si, že mě hledali." Smutně svěsím hlavu a oči se mi potáhnou mázdrou viny.

Přikleknu k mrtvole, o níž jsem mluvil a otočím ji. Na plášti, který má muž s rozervaných hrdlem na ramenou, je vyšitý znak. Dvoje zlaté parohy na černém poli.
"Tak jsem se nemýlil. Je to Melebork...."Zabručím sklesle a rychle projdu šenkem, abych zkontroloval i ostatní mrtvé.

Nyskel
27.1.2015
20:30:17
Svitne mi naděje. "Jestli je stopovala doga, budou se nám lépe stopovat oni." Ano, já na pomstu nezapomněla. Já ne!

Káravě se podívám na Guntera. "Hlavně mu ukaž, že už tam nemáš ani škrábnutí!" rejpnu si. Trochu mě uklidní, že nedělám chyby jen já. Ale s tím, co máme za sebou... kdo by je nedělal.

Jen se obávám, že klukovi brzo dojde, že já tady nejsem jediná vlčice. Moc bystře nevypadá, ale tohle by si poskládal i slaboduchý...

Jen tiše přikývnu a vyrazím dolů. Kluk odklusal už před námi, takže se můžu soustředit na hovor. "Co o nich víš? Co jsou zač? A proč to udělali???" vystřelím rovnou od boku. Na odpovědi jsem čekala dlouho a teď je prostě chci!

Melwin
27.1.2015
20:26:29
"V pořádku?!" otočím se ještě u schodiště a dolů scházím v ještě větších rozpacích. "Vždyť včera málem umřel, ona se mu rejpala v boku, div tam nestrčila ruku až po loket. A on je v pořádku?!" Nezdá se mi to.

"No, možná na ni jen dělá ramena. To už tak chlapi dělávaj." najdu si přijatelné vysvětlení.

U paty schodiště se zachmuřeně podívám po lokále. Ne, tady už to nikdy nebude jako dřív.

Doru míjím se smutkem v duši. "Jí už ale nepomůžu. Jim bych ještě mohl." utvrdím se v tom, že to, co dělám, je správný. Tak nějak to potřebuju vědět.

V kuchyni to ze mně aspoň trochu spadne. Můžu aspoň na chvíli předstírat, že Eve jen zaspala. Párkrát se to vážně stalo a pak jsem roztápěl pec já.

Ti tři, co zdrhli, si s sebou vzali nějaké zásoby, ale Pírko mělo vždycky plné spíže, takže je z čeho vybírat. Na chvíli se zaberu do přípravy a když jsem s tím hotov, spokojeně se podívám na své dílo. Na velkém tácu je od každého trochu a je toho tam vážně hodně. Za chvíli to doplní ještě horký čaj a káva.

Trochu rozpačitě se rozhlédnu a nakonec tác položím na veliký stůl v jednom z koutů kuchyně. "V lokálu by jim nechutnalo." uznám střízlivě.

Gunter
27.1.2015
20:18:18
Vyslechnu si Melwina a souhlasně přikývnu.
"Myslel jsem si to. Podívám se po něm. Vsadil bych boty, že se vydal za nimi. Je to válečník. Vždycky byl větší bojovnik než Silvio. To byl v podstatě dobráček."

Vrátím se pro oblečení a navleču na sebe svůj kabátec. Zkusmo si protáhnu ruce i nohy a spokojeně se zašklíbím.
"Dobře, tak nějak to mělo vypadat dávno. Nikdy bych neřekl, že taková drobnosti dokáže způsobit takové lapálie. Ale už jsem v pořádku."

Za opasek si zastrčím rukavice, protože venku sněží čím dál tím víc a pak se obrátím na Nyskel.
"Tak co, vyrazíme, krásko? Cestou si můžeme povídat."
Že se má teple obléci raději nedodávám, taky bych mohl pár schytat jizva nejizva.

Melwin
27.1.2015
20:12:25
"Nooo..." zamyslím se poctivě. "Nestora jsem neviděl. Ale až do stájí byl slyšet štěkot určitě obou. Byl to hrozný kravál."

Thomasovy dogy, to byla kapitola sama pro sebe. Silvio na mě jednou vyjel tak, že jsem měl podrápaná celá záda. Ne, nebál jsem se jich. Já to se zvířaty vcelku umím, ale úplní kamarádi z nás nebyli. Ostatně, psů se bál i Max. A ten měl jo pro strach uděláno!

Omluvně pokrčím rameny a vyrazím ke schodům. Zatraceně se mi tam nechce, ale Gunterovi určitě pomůžu. Aspoň tohle ji dlužím. Doře a Rose...

Nyskel
27.1.2015
20:08:41
"A jo..." vydechnu omluvně. Ne, jména psů jsem si vážně nezapamatovala.

Trochu nechápavě nakrčím obočí. Vím, že Gunter má zvířata rád, ale dole je vyvražděná celá hospoda a on řeší dogu?!

S dalším povzdechem se doobléknu do kabátu a zamířím ke dveřím.

Gunter
27.1.2015
19:55:47
"Jistěže je znám jménem, znám je přece...." Vyjeknu odiveně a vzápětí mi to dojde.
"Znám je od štěňat, Nys. Mluvím o psech. O Thomasových dogách. Nestor a Silvio, vzpomínáš? Ten strakatý Silvio leží dole v šenku, posekaný, zřejmě bránil pána do posledního dechu a že se činil, když se tak podíváš po kolem ležících hrdlech. Ale Nestor tam není. Ten černý....Což mě vede k myšlence, že možná pronásledoval útočníky....Nebo někde leží a dodělává. Což mě znepokojuje...."

Otočím se k Melwinovi a můj obličej je rázem samá vlídnost.
"Tys toho psa náhodou nezahlédl? Byl vůbec dole v šenku?" Napadne mě ne právě pravděpodobná možnost, že pes mohl uhynout dřív než dorazili, což by vysvětlovalo jeho nepřítomnost.
"Jinak ti budu vděčný, když tu snídani nachystáš. Přece jen se tu vyznáš lépe než my...." Dodám jen tak pro pořádek.

Melwin
27.1.2015
19:26:08
"Koho? O čem to mluvili, než jsem přišel?" zvědavě mě okamžitě napadne, ale rozhodně se necítím na to, abych se po tom pídil.

"Jistě. Zařídím to." přitakám možná až příliš rychle. Ale až když se vlčice rozhodne zůstat s panem Gunterem, konečně se mi uleví.

"Teď už jen přežít tu cestu lokálem." napadne mě smutně a před očima mi vypluje Dořino studené tělo.

Nyskel
27.1.2015
19:23:28
Vrátím se pohledem ke Gunterovi. Je to vážně divné, mluvit před někým, kdo nás neslyší. Jako kdybych podváděla.

"Ty je znáš i jménem?" vyhrknu udiveně. A hned mi dojde, jaká to byla CHYBA! Nejsem zvyklá mluvit s Gutnerem po vlčím, když jsme oba v lidském. "Sakra! Promiň, já..." nahlas vzdychnu.

"Dobrá, Mel snídani a já pomůžu Gunterovi." rozseknu nakonec tohle dilema. "Sakra! Vždyť Gunter neříkal nahlas, co jde dělat!" zahučím rezignovaně.

Ne, vůbec se mi nechce ohledávat mrtvé, ale s Gutnerem mluvit potřebuju a po vlčím se na to v klukově přítomnosti prostě nesoustředím.

Gunter
27.1.2015
17:57:49
Nyskel mi připadá celá naježená. Trochu mě to zaráží i když, když to vezmu z druhé strany, tak...
To, co jsme tu včera našli, nikomu z nás nepřidalo
A ona navíc musela řešit tu patálii s kusem dřeva v mém těle.
Zvládla to bravurně.


"Co kdybychom šli tu snídani chystat tak nějak všichni a u toho si můžeme my dva promluvit. Co říkáš? Ale nejdřív bych chtěl projít hospodu a podívat se po Nestorovi. Dělá mi trochu starosti, že jsem ho nenašel poblíž Thomase jako Silivia. Určitě by ho bránil...."Pronesu zamyšleně.

Pak mě napadne ještě jedna varianta a tak ji zmíním také.
"Nebo můžeš jít hledat se mnou a u toho si můžeme promluvit.
Melwin nás stejně slyšet nemůže, takže je to jedno..."


"Jsem moc rád, že jsi to přežil, Mele." Povzbudivě se na kluka zašklebím, protože pořád vypadá hrozně vyděšeně.
"Myslíš, že se tu najde něco normálního k snědku? Potřebuji doplnit energii, abych zvládl ty mrtvé." Můj pohled je vlídný a laskavý a dávám si velký pozor, aby si nevšiml, že je moje rána opět zcela zatažená a srostlá.

Melwin
26.1.2015
21:58:09
"To snad nebude třeba..." pípnu nesměle a jsem hrdý sám na sebe, že jsem se vůbec dokázal ozvat.

Jestli jsem z ní včera měl husí kůži, po nočních divokých snech z ní mám hrůzu. "Může to ovládat? Co když se prostě rozčílí a pak se promění a pak..." těžce polknu. Nechci si to představovat! Nechci!

Jenže podoba velkého rezavého vlka se mi vnucuje sama.

Ohlédne se po panu Gutnerovi a v zápětí šlehne pohledem po mně. Pohledem, kterým mě provrtává skrz na skrz. "TEĎ se promění!" je ve mně malinká dušička.

Nyskel
26.1.2015
21:54:48
Už v momentě, kdy ten kluk začne koktat, ucítím ostrý kousanec svého svědomí. A hryzne si ještě jednou, když slyším Gunterův tón.

Já bych se tím určitě trápila, ale k mé nevoli se cynická Nyskel roztahuje v mé duši víc, než je zdrávo. A ONA si s tím hlavu neláme. Cítí nebezpečí a hrozbu. Ne takovou, kvůli které zabíjela, ale ten kluk VÍ a ona na to nezapomene!

"Půjdu ti pomoct." dodám nakonec trochu příkře a pak se ohlédnu po Gunterovi. "Ale nejdřív bychom si my dva měli promluvit, co dál..." vyšlu myšlenku ke Gunterovi.

Hned se nejistě ohlédnu po klukovi, jeslti něco neslyšel. Vím, že by neměl, ale tohle je poprvé, co po vlčím mluvím před někým jiným.

Gunter
26.1.2015
21:44:39
Rychle se překulím na břicho a proměním se. Má pravdu, já se tu rozvaluji a vedle je kluk, který nemá ani páru, co jsme my dva zač.
Nebo má?
Nys se mi zdá trochu nervozní. Víc než by měla být....


"Já ho znám. Je to Melwin, pomáhal Maximovi ve stájích. Eve ho měla moc ráda. Říkala, že z něj bude dobrý chlapík. Pamatuji si to." Pronesu chlácholivě, ale Nys už peskuje kluka, aby nám udělal snídani.

"Klidně bych to zvládl i já....."Ozvu se trochu vyčítavě, protože se mi to děcko zdá trochu moc vyděšené po tom, co prožil. Na to, aby ho takhle honila.
"I když....Měl bych jít nosit ty mrtvé. Za chvíli se sem začne stahovat zvěř....

Melwin
26.1.2015
21:41:13
Málem mi vyskočí srdce z hrudi, když se prudce otevřou dveře, které jsem právě minul.

Na okamžik zkamením a bojím se otočit. Jako by tam měla číhat další vlčice. Jako ty z mého snu.

Pak ale ta pravá vlčice promluví. Pomalu se otočím a pokusím se vyloudit na tváři nejistý úsměv. "Ja-a, a-ano, jistě." zakokátm vcelku nesmyslně, jako by se nic u Pírka nezměnilo. Jakoby dole v sálu nebyly přemrzlé mrtvoly.

Nyskel
26.1.2015
21:38:38
Sakra! Mohlo mě napadnout, že prostě spát nebude! Jenže... nemůžu tady jen tak ležet a myslet na všechny ty věci, které náš čekají.

"A že vlastně nevím, co nás čeká. Vždyť mi včera vůbec neřekl, co si myslí, že se tu stalo! Je tolik otázek!" Ale možná jsem ráda, že to nezaznělo. Ještě teď cítím kdesi hluboko v sobě ten okouzlující pocit ze včerejší noci. Bylo to.........

Cuknu sebou. "Ten kluk..." syknu na Guntera a přiskočím ke dveřím.

Naštěstí mě osvítí, než je prudce otevřu. Gunter je přece ve vlčím!!! To by toho kluka už snad kleplo.

Naléhavě střelím pohledem po Gunterovi. "Přeměň se!"

Gunter se neochotně převalí, ale nakonec vklouzne do lidského.

Prudce odstrčím závoru a otevřu.

"Jdeš nachystat snídani?" vyštěknu možná až příliš přísně. Nějak si neodkážu v hlavě srovnat, jestli to vážně není nepřítel. Jsem z něho celá nesvá. On VÍ a kdyby chtěl, mohl by na nás kohokoli poštvat...

Gunter
26.1.2015
21:30:45
Horečka mnou začala zmítat tak dvě hodiny po půlnoci a nepomohlo nic, než se proměnit. Navíc jsem neměl na výběr, pokud jsem chtěl být druhý den co k čemu.
Ráno mě tedy vítá ve vlčím kožichu. Rudá horečka vykonala své a jakmile se Nyskel pohne, okamžitě otevřu oči a protáhnu se. Plácnu sebou teatrálně na bok, jazyk mi vyjede z tlamy a přimhouřenýma očima ji pozoruji. Oháňka mi mimovolně začne lítat sem a tam. Nakonec se překulím na záda do typicky psí polohy a slastně si drbu kožich o pokrývky.

Cítím se znamenitě.
Když pořád jeví tendence vytratit se pryč, protestativně vyštěknu a zatočím se na zádech do pravého úhlu, abych na ni viděl.
"Jsem v pořádku." Hlesnu trochu provinile.
"Mrzí mě, žes tohle musela absolvovat."

Melwin
26.1.2015
19:50:44
Zprvu se zdálo, že mě čeká tvrdý spánek. Zprvu...

Muselo být kolem půlnoci, když jsem se posadil na lůžku, vlasy zpocené, srdce tlouklo jako o závod. Dora... Ta lákavá, usměvavá Dora. "Zatraceně! Copak mi jedna vlčice nestačila?!"

Chvíli se převaluju na posteli a sotva zaberu, je to tu zase! Tentokrát Rose. Dívám se do tmy a snažím se uklidnit dech. "To mě už teď budou pronásledovat do smrti?!" zavrčím a přetáhnu si deku přes hlavu.

V tomto duchu to jde až do rána a když začne svítat, už se ani nesnažím zavírat oči. "Je čas vstát a vypadnout!" dojdu k jasnému závěru.

Odstrčím závoru a začnu se plížit podél dveří pryč. Někde vzadu mě hryže svědomí, že bych se o pana Guntera MĚL postarat. A taky o ty dole. Měl bych. "Ale copak mi to za ty noční můry stojí?!" zakňourám v duchu. Ne, tohle nebyla dobrá noc.

Nyskel
26.1.2015
18:49:05
Tichá, bezesná noc. Přesně to, co jsem potřebovala nejvíc.

Gunterovo teplo mě v brzkém, mrazivém ránu přitahuje jako magnet. Vlčice tiše přede a vše se zdá být tak poklidné. A to až do momentu, než procitnu úplně.

Jsem v hospodě plné mrtvol, Gunter vedle mě se chvěje zimnicí a vedle spí kluk, který mě viděl při proměně. A to hned dvakrát. "Jestli ještě nezdrhnul!

Opatrně se vysoukám z postele a snažím se Guntera nevzbudit. Je čas začít snešní den, na který určitě ráda vzpomínat nebudu.

Vlk
26.1.2015
17:15:41
K ránu Guntera probudí chlad. Venku přituhlo a přestože má tělo celé horké, otřásá ho zima. Nyskel stále spí v jeho objetí, hlavu položenou na jeho rameni. Rozčilující situace pro muže, který cítí, co cítí. Přesto se nezdá, že by litoval. Horečka ho ale znepokojuje. Ví, že bude třeba, aby se nadcházející den postaral o vše potřebné, navíc dům plný mrtvých, přitáhne zvěř. Musí být v pořádku, aby Nyskel dokázal ochránit a aby se dokázal postarat o mrtvé.

Navíc je tu ještě jedna věc, která ho znepokojuje.
U Thomasova mrtvého těla ležel zle posekaný Silvio, ale Nestora nikde nezhlédl. Otázka, kam se druhá doga poděla ho přinejmenším znepokojovala.

Odtáhl se opatrně od Nyskel, natáhl se a prohnul v zádech. Páteří mu proběhlo chvění a Gunter se vedle dívky proměnil do vlčí podoby. Neseskočil ale na zem, starosti o to, aby nezašpinil lůžko byly v téhle chvíli naprosto zbytečné, takže se jen stulil do klubíčka a hlavu položil Nyskel do ohbí paže. Přitulený k jejímu teplému tělu znovu usnul. Jeho tělo se slabě chvělo a rudá horečka konala své.

Nys se ani nepohnula, oslabená a vyčerpaná událostmi posledního dne. Navíc se cítila bezpečně, takže snad ani neměla důvod.
Poklidně snila své dny a když se chlupaté tělo přitisklo k jejímu, podvědomě natáhla ruku a vpletla prsty do hustého kožichu. A tak ji také zastihlo ráno.

Melwin měl jako jediný z nich tří v noci problémy. Nemohl usnout a když se mu to přece podařilo, pronásledovaly ho děsivé sny, ve kterých se všechny dívky v jeho okolí měnily v vlky a chtěly ho sežrat. Navíc se nemohl rozhodnout, jestli se bojí nebo se mu to líbí nebo ho to vzrušuje.
Ráno ho zastihlo rozlámaného a s kruhy pod očima. Protože probuzení do skutečnosti, kdy v sousedním pokoji spí dívka, která se do vlka opravdu měnit umí, bylo přinejmenším.....nepříjemné.

Cora
25.1.2015
23:08:27
Vlekla jem svoje rozbolavělý tělo spoře osvětlenou ulicí a klela jako pohan.
Ostatně to dělám poměrně často. Tedy to klení.
Je mi to, kurva, zapotřebí? Opravdu je?
Že už se na to jednou nevyseru! Jestli by mi nebylo daleko líp....!


No, bylo...jednoznačně.
Chvíli jsem se musela zastavit a opřít se oběma rukama o zeď.
Rozkrok mě pálil jako celé stádo čertů a podbřišek svíraly ukázkové křeče.

Fakt skvělý!
Zítra budu na máry!
Jenže se na to vysrat nejspíš nemůžu...."
Mudrovala jsem vztekle.
Jo, to bude ono.
Život je kurva a já ještě větší.
Měli bychom si rozumět....


Dalších pár kroků a další klení a nářky. Nejsem žádná hrdinka a mužný přetvařování mě nebaví. Ani trochu. Když je mi šoufl, klidně si pořádně zahulákám.
Naštěstí se můj vytoužený cíl blížil.
Dorazila jsem do aleje, která končila potemnělým barákem.
Hedvábná maska, která visela nad vchodem místo vývěsního štítu, se slabě kývala ve větru a pro mě byl ten pohled vrcholem všech pozemských slastí.
Pro tu chvíli.

Představa horký koupele a léčivejch mastí dodala mým krokům ztracenou křepkost a za chvíli už jsem vklouzla nedočkavě dovnitř.
Skoro už svítalo, takže byl klid.
Dole se sice válely tři holky s partou přiožralých mládenců ve vývinu, ale všichni byli zmožení, takže jen tak polehávali, kde kdo odpad, a chrápali na celé kolo.
Jen Anne zdvihla hlavu a protočila oči.

Zašklebila jsem se na ni, naznačila rukou, že sem zas jednou dodraná jak samice a vydala se do schodů. Provázel mě její soucitnej pohled.
Jo, tohle holky uměj. Tady u Minnie jo.
Už jsem chtěla vklouznout do koupelny, když jsem si všimla, že se u naší starý dobrý bordelmamá svítí.
Zaváhala jsem, protože mý tělo přímo řvalo o pomoc, ale pak jsem přece jen zaklepala a vešla k ní.

Seděla za stolem, hlavu v dlaních a tupě zírala do plamenů, které už skoro skomíraly, jak jim nikdo nedal potravu.

"Co tu zacláníš a netáhneš chrápat?"Vyjela jsem na ni hrubě.
Zdvihla plavou hlavu a smutně se usmála.
"Čekala jsem na tebe. Nesnáším, když tam chodíš!"
Její pohled ještě víc zjihl, když si všimla, jak opatrně si sedám, a natáhla ruku, aby se dotkla tý mý.

"Bylo to hodně zlý?"
"Dost."
Připustila jsem a pokrčila rameny.
"Vždycky je to hnus, ale fakt je, že umí řádit daleko víc. Je to dobytek. Ale to ty víš....
Navíc se mi hnusí, takže...."
Další pokrčení rameny.

Podala mi pohárek a znovu mi stiskla ruku.
"Promiň, nejraději bych tě tam už neposílala, ale...
Však víš, jak to je."
Skoro se jí zlomil hlas.
Takhle ji znal málokdo a taková opravdu byla. Ženská, co by se pro svý holky nechala rozkrájet.

"Vím." Zahučela jsem a vzpurně zdvihla bradu.
"Ser na to. Stejně s tím nic neuděláme."

Zadívala se kamsi přes moji hlavu.
"Chtěla bych, aby přijel Gunter...."Vyhrkla a do její tváře se vkradl podivně zasněnej výraz. Nenáviděla jsem ho.

"A k čemu by ti asi tak byl? V posteli tě nezahřeje a s jeho debilníma morálníma zásadama tě nevytáhne ani s týdle šlamastiky." Připomněla jsem jí věcně.

"Už jedou proti Soterovi zasáhl."Namítla chabě.
"Tak proč jsi mu to teda neřekla, když tu byl posledně?" Ušklíbla jsem se.
Zle. Krutě.
I za to jsem se nenáviděla, ale nemohla jsem si pomoc. Tohle mě tak sejřilo!

"Nevím....Nechtěla jsem mu přidělávat starosti. Připadal mi takový...zamyšlený...smutný."
Ten výraz tam pořád byl.
Zasněný.
Bláhový.
Zaskřípala jsem zuby.

"Min! Vyser se na to! Tohle fakt nikam nevede! Kámoš je to dobrej, vo tom žádná, ale píchat tě nebude!
On s takovejma jako jsme my prostě nepude. Je to suchar sucharskej.
Zkoušela jsem to a nikdy s ním nic nehlo.
Je z jinýho těsta!
A i když se teď toulá kdovíkde a dělá kdovíco, patří do úplně jinýho světa a jiný společnosti...."
Naléhala jsem.

"Zkoušela jsi to na něj?" Minnie zdvihla hlavu a ostře na mě koukla.
Nebyl vtom vztek nebo nějaký žárlení, vůbec ne. Spíš zvědavost. A naděje.
"Todle je ubohý, Min! Todle fakt nemáš zapotřebí. Můžeš píchat s kýmkoliv. Na nic toho Vlka nepotřebuješ!"Vybuchla jsem zuřivě.

"Možná mám. Možná to mám zapotřebí a možná s ním nemusím zrovna píchat....
Stačilo by mi...."
Nedořekla. Znovu se zadívala do teď už dohasínajícího ohniště a to mě tak nějak zlomilo.
"Proboha, Min! Todle je na palici!" Vstala jsem, došourala se ke krbu a začala do něj futrovat dřevo. Teprve pak jsem se na ni podívala a vyhasle odpověděla.
"Jo, zkoušela. Je to hezkej chlap, tak co....

"A?"
Ta naděje v jejím hlase mě rvala na kusy.
Nešlo o to, jestli jsem jí ho přebrala, ale o zoufalou naději, jestli by vůbec byl ochotnej s náma....protože pak by měla šanci a...
Polkla jsem a zavrtěla truchlivě hlavou. Ne, nad sebou. Mně to bylo fuk.
Ale nad ní....

"No, co by...jeho roztomilým, veskrze zdvořilým způsobem, mě poslal do prdele....
Čekalas něco jinýho?"

Gunter
24.1.2015
0:22:55
Pomalu se uklidňuje a i slzy zvolna vysychají. Její tělo je čím dál tím vláčnější a kupodivu zůstává v mém objetí. Neučiní jediný pokus, aby se vyprostila. Teplo jejího těla a pravidelné oddychování začíná působit i na mě. I když mi v ráně cuká a čelo rozpaluje horečka.
Měl bych se proměnit a do rána bych byl dokonale zdravý. Vím to.
Měl bych...už jen proto, že nás čeká náročná cesta a....
Je mi to k hovnu.

Neudělám to. Za žádnou cenu.
Není na světě moc, která by mě přinutila pustit ji ze své náruče.
Usíná a já ji něžně chovám jako malé dítě, bradu zabořenou v hustých vlasech.
Nespím. Nemůžu.
Bdím nad jejím klidným spánkem a je mi to vzácné.
Nesmírně.

Když konečně usnu i já, noc už se pomalu překlápí k ránu. Venku tiše sněží a krajina kolem Labutího pírka zvolna mění svůj ráz.
Najednou je čistší, pokojnější.
A my dva také.
Změnili jsme se.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.