abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
31.1.2015
19:16:29
Kluk je rázem nadšený a plný ochoty. Líbí se mi.
"Ne, Lenny ne, je to mladá holka a spíš Pírko prodá a zůstane u tety. Co by si tu sama počala....
Myslel jsem spíš Minnie. No, uvidíme, však no se to nějak vyvrbí. Neboj."
Natáhnu se přes stůl a pročísnu klukovi tmavé vlasy.

"Zase bude líp, uvidíš. Černé mraky vždycky nakonec rozfouká vítr."
Že ses tím tak řídil, když se ti stýskalo po Křivém klíči tak, žes měl strach, že tě to roztrhá na kusy.
No, jo není nad utěšitelský kecy.
Řiďte se moji radou, ne mým příkladem, říkával Hagen.


Nicméně i když jsem v nitru skeptický, můj úsměv je povzbudivý a upřímný.
A právě takový věnuji i Nyskel. Možná i trochu pobavený, když zaslechnu její divokou popuzenou reakci.
"Ne, nemyslel jsem napořád, Nys."
Po pravdě, ta možnost je prostě nepřijatelná....
Tak nějak potřebuji Nys jen pro sebe.
Představa dalšího společníka, který by narušoval naše společné večery a ....ehm....noci....
Nemyslitelné!
I když naše společné noci nejspíš skončily....
Těžko můžu po Nys chtít, aby se mnou nocovala v jedné posteli i v Domě zakázaných slastí....


Zachmuřím se.
"Opravdu si myslím, že by Min mohla kluka, jako je on, potřebovat." Dodám vážně a rychle se zakousnu do dalšího krajice chleba.
Myšlenky na společné....cokoliv....jsou přinejmenším rozrušující a podivné kručení v žaludku mě usvědčuje z naprostého vyšinutí z normálu.
Změnil jsem se.
Už tak nějak nedokážu fungovat....střízlivě.
Ne, s ní po boku.

"A co Nestor....."Zamyslím se nahlas s pohledem na psa.

Melwin
31.1.2015
18:54:48
Ještě teď mě hřeje pochvala od pana Guntera, ale bude to stačit?

"Jasně, pomůžu, pane Guntere! Na mě je spoleh!" přikyvuju horlivě. I když o tom jeho dovětku, že by se to nehodilo... "Ví, že je to vlčice?!" znejistím opět. Chová se k ní opravdu tak, jako by to byla jen obyčejná holka... teda dívka.

"Ne-e, nevadí, já... rád. Fakt." vyhrknu s velkou úlevou. Nejistým pohledem střelím po vlčici, když to dodá. "Ne, ta mě sebou nechce."

"No, já... Nevím, jestli Lenny bude mít nějakou práci. Asi o tom nerozhoduje." posmutním trochu. "Ale stejně musím do údolí." přikývnu vážně. Nevím, co mě čeká, ale co, nějak už se protluču.

Nyskel
31.1.2015
18:49:02
"K něžné dívce?!" střelím po Gunterovi podezřívavým pohledem. Ne, nevypadá to, že by rýpal. Snad to i myslel vážně. Nad tím se ale zle ušklíbne má cynická polovina. "Není to popvé, kdy bys tahala mrtvoly, co, Nyskel?"

Lehce potřepu hlavou.

"Možná by to ta Helena uvítala. Třeba pro tebe bude mít práci." dodám rychle a na okamžik střelím po Gunterovi. "Nemyslel jsi snad, že by s námi měl cestovat pořád?!" vyjedu, ale v zápětí mě to zamrzí. Já jsem ta poslední, kdo by měl rozhodovat o Gunterových záměrech. Vždyť já byla před několika dny v úplně stejné situaci. Kdyby Gutner řekl ne, nevím, co bych dělala. "Teda, je to na tobě." dodám proto omluvně.

Gunter
31.1.2015
18:41:06
Pohled na Nestora, jak naříká nad svým padlým druhem, je přinejmenším žalostný. Vydržím to jen chvíli. Pak popadnu dogu za ostnatý obojek a začnu ji vláčet pryč, do kuchyně za Melwinem.
"Na tohle nemám nervy. On si přesně uvědomuje, co se stalo."S gustem nakopnu nohu od stolu a začnu si chystat náčiní, abych se o psa postaral.

Nejdřív si nechce lehnout, ale klukovi se ho nakonec podaří přesvědčit. Pustím se do šití a modlím se, aby mi Thomasův pes neukousl ruku.
Zdá se, že ví, že se mu nechci ublížit.
Další oříšek je ta šipka v boku, ale i ta se nám podaří zdolat.

"Skvělý, Melwe! Jsi fajn kluk."Pochválím kluka, když si konečně sednu ke stolu.
Kuchyň je v rámci možností v cajku, aby se Nyskel nevyděsila, protože krve jsme nadělali jak na porážce prasat a vonící káva je přímo neodolatelná.

Melwin nabídne, že by mohl nachystat nějaký ten proviant na cestu a než stihnu přikývnout, objeví se Nyskel a Nestor se ji vydá vítat.
S úsměvem to pozrouji a když si přisedne, něžně po ní sjedu pohledem.
Vrhne se na jídlo se samozřejmostí jí vlastní a mě se v břichu tetelí motýli. Nebo tak nějak to říkávala Heidi.

"Ne, to jsme ještě nestačili. Hádám, že je nejvyšší čas začít."

Zašklebím se na kluka a pohodlně se opřu.
"Tak dobré jídlo jsme neměli pěkně dlouho. Díky. Jsi kádr. Já.....chtěl bych se po jídle postarat o ty mrtvé a doufám, že mi s tím pomůžeš. Nechci, aby se Nyskel tahala s mrtvými těly. To se k něžné dívce nehodí."
Zamračím se trochu při té představě a pokračuji.
"Pak zamířím za Helenou. Musím jí říci, co se stalo....Co máš v plánu ty, Melwe? Tady zůstat nemůžeš. Nebo...spíš bys neměl. A já... chtěl bych, abys odjel s námi.
Pokud ti to tedy nevadí...."
Dodám jen tak pro jistotu a tázavě se podívám na Nys, jestli chce něco dodat.

Melwin
31.1.2015
18:31:20
Měl jsem z toho strach, vážně jo. Ale Nestor to zvládnul skvěle. A nutno říct, že pan Gunter je opravdu šikovnej. A jak to s tím psem umí. Několikrát mi uniklo obdivné zamručení.

Mám radost, že se na oplátku já aspoň můžu blejsknout snídaní. No, není to žádnej zázrak, ale jestli mají takový hlad jako já...

Sednu si až potom, co si sedne pan Gunter. Nikdy jsme nesměli jíst s hosty. Ani když nás pozvali. Eve říkala, že se to na slušnej podnik nehodí. Ale teď by mě, myslím, ani nehubovala. Ne po tom všem.

"Možná bych mohl něco sbalit na cestu..." nadhodím nejistě a troufnu si pár zvídavých pohledů na pana Guntera. "Co když řekne ne?! Co když mě sebou nevezmou?"

V kuchyni se objeví vlčice. Znervózním a štve mě, že mi pan Gunter nestihl odpovědět. Možná se do toho teď zamíchá ona a zatrhne to.

Nyskel
31.1.2015
18:27:11
Balení mi jde od ruky. A taky se není čemu divit, protože jsme si včera vytáhli jen to nejnutnější.

Když snáším do lokálu sedlové brašny, ještě se na okamžik zasním. Vybavím si šalvějvou, horkou koupel, vůni koláčů a výborný guláš. Je to však pryč. Trochu mě píchne u srdce. Mrzí mě, že jsem neměla šanci poznat to tu víc.

Obrázek v kuchyni je téměř idylický. Kdybych nevěděla, co se tu muselo dít, nikdy bych tomu nevěřila.

Nestor ke mně vyrazí a na chvilku ztuhnu, ale mé vlčí instinkty mi napoví, že to není útočné. Opatrně, nesměle nabídnu doze nejprve ruku k očuchání a pak ji i jemně pohladím po hlavě. "Teda tobě to ale vážně sluší." zavrním pochvalně.

A mírným úsměvem pochválím i ty dva, kteří teď už sedí u snídaně. "Bohové. Jaký já mám hlad!!!"

Bez otálení shodím brašny do kouta a přisednu si. Vedle Guntera, naproti Melwinovi. "Dobré." pokývnu smířlivě, když mám v sobě první tři sousta.

"Už jste se bavili, co bude dělat?" odvážím se vyslat ke Gunterovi myšlenku. Jen výjimečně.

Vlk
31.1.2015
17:46:57
Nyskel se nenápadně vytratí do domu a začne se věnovat veledůležitému balení věcí. Melwin s Gunterem doslova odvlečou Nestora od mrtvoly jeho druha, kde se se zoufalým vytím usadí, a odvedou ho do kuchyně, kde psa přesvědčí, aby si lehl. Za vzájemné spolupráce mu vyčistí a zašijí všechny tržné rány na těle, ulomí šipku z kuše a vytáhnou ji.
Pak ránu prolijí drahým Thomasovým alkoholem - což je Melwinův nápad - vyčistí ji a zašijí.

Když se Nys vrátí dolů do kuchyně, jsou oba muži umytí, vše je uklizené, na stole stojí snídaně okořeněná konvicí voňavé horké kávy a pes leží u kamen, na boku bělostný obvaz, který natrhali z Eveiných prostěradel a všichni dohromady představují poměrně poklidný obrázek.

Po krvi ani památka a i skleslý Nestor vypadá víc k světu. Každopádně na vrznutí dveří reaguje krátkým zabasováním a pak se vyškrábe na nohy, aby se vydal Nyskel přivítat.

Melwin
31.1.2015
17:32:51
Už mám slušnou hromadu, když ti dva vyjdou z lesa. A za obojek vedou... "Nestore!" vykřiknu radostně. A ještě v ten samý okamžik se zhrozím. Pes je opravdu zbídačený a ta šipka v boku... "Jak jste ho našli?!" zeptám se úplně zbytečně. A vlastně mě to ani nezajímá, hlavně, že to dokázali! Možná se vracel domů on sám.

Odhodím poleno a vyběhnu jim naproti. S Nestorem jsme okolo sebe vždycky chodili s respektem, ale najednou ho vnímám téměř jako svého bratra. Jediní dva, kdo jsme to běsnění přežili.

Opatrně ho drbu a chlácholivě k němu něco broukám.

"Ano, jistě! Já... nachystám horkou vodu. A taky plátno." ta podobnost se včerejším večerem, kdy jsem to samé chystal pro Guntera, mě hořce pobaví.

"A taky asi jehlu, co?" nejistě se podívám na vlčici. To ona je tady přes šití.

Nakonec se ale rozhodne neúčastnit a tak se obrátím k hospodě a jdu shánět vše potřebné, abych to zase vynesl ven. Asi z toho bude téct krev. A pak se zarazím: "Vždyť uvnitř je jí na podlaze víc, než by kdy z Nestora mohlo vytéct..." "Nachystám to v kuchyni. Už tam začíná být teplo." poznamenám nakonec věcně. "A taky máte na stole nachytanou snídani."

Nyskel
31.1.2015
17:26:26
To, že se kluk pustil do díla, mě donutí trochu si na něj poupravit názor. Vlastně... trochu si u mě šplhnul. I když si nemyslím, že to byl jeho záměr.

"Podříznout?" je to zvláštní představa. I když vím o Gunterově vojenské minulosti, stále si ho tak moc nedokážu představit. Toho uličnického, ztřeštěného kluka, kterým umí být. "Jenže on si mě jako vraždící stroj asi taky nepředstavuje." odpovím si s velkou dávkou ironie.

"Když se k němu nedostane on, dokážu to já! Jednoznačně! Vím, jak na to. I když už jsem pevně doufala, že tuhle minulost nechám za sebou. Asi to ještě nejde..."

Dívám se na kluka, jak se šťastně zdraví s dogou. Opatrně, ale je v tom obrovská úleva.

Rychle se chci nabídnout, že ho přidržím, ale pak si vybavím ty krví podlité oči, když se na mně díval jako na vlčici. "Ne, takhle to bude lepší."

"Já půjdu pobalit naše věci." navrhnu proto. Pravda, mohla bych nosit mrtvé, ale...... tohle je taky potřeba, ne?

Gunter
31.1.2015
17:19:18
U hranice zahlédnu Melwina a pokynu mu rukou.
"Vidíš, už nás vyhlíží! A pilný je jak včelka." Usměju se na svoji společnici a pak se vrátím k tomu ožehavému tématu páně Sotera.
"To je dlouhý příběh a teď bych se s ním nerad zdržoval. Každopádně Minnie má ledacos do činění právě se Soterem. Navíc by o něm mohla mít čerstvé informace a bez těch se neobejdu. Není to zrovna žoldák, kterého bych mohl prostě najít a jednoduše podříznout, víš?

Tak s sebou hodíme, ať jsme co nejrychleji na cestě, aby ses dočkala svých odpovědí a ti tady klidu, který si zaslouží."
Očima přejedu pozemek Labutího pírka a pak se vrátím pohledem k Melwinovi.
"Díky."Řeknu prostě.
"Postarám se tady o našeho čtyřnohého hrdinu a půjdu ti pomoct i když......" Zaváhám a pak pokračuji.
"Možná by ses na to teď mohl vykašlat a pomoci mi s ním. Je to kus zvířete a bude ho to svinsky bolet, takže bys mi ho mohl kapku přidržet."

Nestor dokulhá k Melwinovi a přivítá se s ním mohutným šťouchancem hlavy. Znovu zakňučí a dožaduje se pohlazení. Jeho oči jsou pořád vyplašené a zdivočelé. Nosem nabírá pach spáleného masa a to, co cítí ho nutí naříkat jako malé štěně.

Nyskel
31.1.2015
17:08:55
"Sakra! Minnie!" na tohle jsem úplně zapomněla. To je vážně zkouška ohněm. Nejen ovládnout své pudy mstít se, ale ještě se budu muset vyrovnávat s tím, že mě Gunterova... no... prostě Minnie bude chtít sežrat zaživa.

Neubráním se vzdychnutí.

"Ty jsi říkal, že hledali tebe. Jak by o tom Minnie mohla něco vědět? Nebo jsi tam všeobecně známý psanec?" ta ironie na konci byla myšlena napůl vážně. Pokud Gunter JE psanec, nebude vůbec lehké se k Soterovi dostat.

Ne, svou přísahu Doře neporuším. I kdyby to Gunter nemohl vykonat, jsem tu já!

Znovu vzdychnu, tentorkát ale ulehčeně. Jestli něco vážně nesnáším, je to čekání. A další noc v hospodě plné duchů, ne, děkuju. "Jo, není na co čekat." přitakám ještě nahlas.

Gunter
31.1.2015
16:59:55
Zamyšleně se na Nyskel podívám a pokrčím rameny.
"Nemusím je hledat, Nys. Vím, přesně, kde Sotera najít. Vím, kde žije a popravdě....máme namířené tím směrem, víš. Melebork sousedí s Ilesou. Městem, kde žije Minnie. Ilesa je lenní město Meleborků. Nejdřív se stavíme pod hradem v městečku za Helenou. Žije tam u své tety. A pak zamíříme do Ilesy. Potřebuji se na pár věcí Min zeptat. Ohledně Sotera a jeho pohnutek, víš..."

Obejdu hranici a zamířím k Pírku. Nestor odevzdaně tlapká za mnou. Nohu s vraženou šipkou trochu tahá za sebou.

"Chtěl bych vyrazit ještě dnes....pokud by ti to nevadilo..." Dodám tiše.

Melwin
31.1.2015
16:53:40
Slyším volání zvenku a na okamžik ztuhnu a znejistím. Až po chvilce opatrně nakouknu do lokálu. Dořino tělo je pryč. Stejně jako mrtvý Silvio.

Všude je až přízračné ticho. "Kam se sakra poděli?!"

Po chvilce otálení vyjdu ven. Mrtvá těla, která jsem postrádal uvnitř, leží kousek od zčernalého kruhu. Nikde nikdo.

Nervózně se rozhlížím, ale nezdá se, že by byli někde poblíž.

"Možná šli zkontrolovat koně?" napadne mě, ale mně samotnému ta odpověď nepřijde příliš logická. "Přece nepůjdou ke koním v půlce rozdělané práce..."

Nakonec mi to nedá a zajdu do stájí. Taky nikdo. Ale jejich koně tu jsou, což mě trochu uklidní.

"Vlastně... měl bych bejt rád, že je ta vlčice co nejdál, jenže..." Jenže necítím to tak. Jsou to jediní živí lidé široko daleko. A navíc mě nechtějí zabít. To zní jako dobrá společnost.

Vracím se loudavě do lokálu, v kuchyni přiložím do kamen a nakonec si sednu ke stolu. Konečně mi začíná docházet, že budu muset něco udělat. Nějak se rozhodnout. Sedět tady a čekat na... "Na co? Na nového majitele? Na Lenny? Kdo ví, jeslti sem bude kdy chtít vůbec vstoupit. Navíc v hospodě, kterou celou vybili, se asi sotva bude někdo chtít ubytovat. Ne, tohle je konec Pírka. Aspoň pro mě..."

Zamyšleně se natáhnu pro placku a začnu ji žmoulat v puse.

"Domů nemůžu. To je snad jediná jistá věc. Máma by mě ráda viděla, o tom žádná, ale co pak? Jen další hladový krk bez práce. Ne, kamaráde, v tomdle seš sám. A musíš se z toho vylízat!" vzdychnu. Nikdy jsem si nepřipadal sám. Ne tolik, jako v tuhle chvíli.

"Ti dva. Co o nich vím? Pan Gunter je snad slušnej člověk, Thomas i Eve ho měli moc rádi. Ale může bejt slušnej, když sebou tahá to... tu... no JI?! Co je vlastně zač?" mé myšlenky se stočí k rezavé vlčici. Kdybych se jí tolik nebál, musel bych uznat, že má něco do sebe. "Jako vlčice i jako to... no... holka."

A pak mě opět napadne, co ti dva spolu mají. Kdo komu poroučí? Kdo koho vede? Je vlčice jeho kořist, živá trofej nebo naopak ho má pod palcem?

Přijde mi najednou nepatřičné strkat nos do věcí hostů. To mi Eve opakovala snad stokrát a je vidět, že se jí podařilo vtlouct mi to do hlavy.

Netrpělivě se ošiju a přes lokál znovu vyjdu dozadu, na dvůr. Rozhlédnu se, ale stále nikde nikdo. "No co, pokud to nedodělá pan Gunter, stejně to bude na mně."

Pokrčím rameny a s neveselým, zarputilým výrazem začnu vršit polena na hranici.

Nyskel
31.1.2015
16:21:15
Tiše jdu vedle Gutnera, na opačné straně než doga, a snažím se nepodléhat všem těm smutným, dutě prázdným myšlenkám.

Jen přikývnu. Chápu, že to udělat musí. I když mně se do toho vůbec nechce. Já chci...

Vážně se na něj podívám: "A co potom? Dokážeš je najít?"

Gunter
31.1.2015
16:02:42
Na omluvu Nyskel se jen zazubím. Nemám pocit, že by se měla omlouvat. Vcelku chápu v jakém rozpoložení se nachází. A tak jen popadnu Nestora za obojek a zamířím zpátky k hospodě.
"Teď musíš být frajer a dojít domů. Vím, že je ti zle, ale tady tě prostě neošetřím." Ještě jednou se ohlédnu na mrtvého a zamyšleně kývnu.
Mám vcelku jasno.

Pak se otočím na Nys, která se mě ptá na Melwina a zavrtím rázně hlavou.
"Neuteče. Vždyť nikoho nemá. Tady všechny pobili a kam by asi tak šel? Sám....Je to ještě kluk. Vyděšený. Nechápající, do jakého podivného ošklivého snu se dostal.
Navíc přituhuje.
Bude se držet jediné jistoty, kterou teď má. A to jsou živí lidé, tedy my...."


Sleduji Nestora, který se pomalu belhá zpátky k Pírku a mračím se čím dál tím víc.
"Že ho ale zřídili. Ale nevzdal to, bojoval do posledního dechu.
Zašijeme mu tu rozervanou tlamu, zašijeme ho, najíme se a pak se postaráme o mrtvé. Nechci aby se Pírko stalo hromadným hrobem pro mrtvé. Patří teď Lenny a to si nezaslouží. Byl to její domov. Nechci, aby ho jednou viděla takhle....
Těm dvěma udělám aspoň symbolický rov za hospodou, s křížem a tak....uložím tam jejich popel. Aby měla kam...."
Nedořeknu. Oči mám najednou vlhké a to nemusí zrovna vidět.

Odvrátím tvář a stisknu Nestorův teplý krk. Doga přátelsky zamručí a přitiskne se ke mně celým tělem.
Dostaneme se na dohled Pírka a pes žalostně zakňučí a bezmocně máchne ocasem ze strany na stranu. Pak vyštěkne. Rachotivým, dunivým hlasem. Přesto je vtom hluboký smutek.
Zamrazí mě.

Nyskel
28.1.2015
20:21:16
Sleduju Guntera a napětí pomalu opadává. Cítím se provinile a hloupě. "Zase jsi do toho málem vlítla!" štěknu na Vlčici, která se teď tváří uraženě a nekomunikuje.

Jedinou úlevou mi může být, že ten pes není potrhaný kvůli mně. A nechci vidět, jak by pak Gunter musel zašívat mně. Čím dál tím naléhavěji si uvědomuji, že Vlčice je jak odjištěná kuše. Střílí, jak se jí zlíbí. "Ale teď na tebe mám ještě vodítko. Teď už si nebudeš dělat, co chceš!" Nic. Jen po mně povýšeně střelí pohledem.

Tiše přikývnu, když mluví o šití. Ta morda se mu jen tak nezahojí...

Na tváři vyloudím provinilý poloúsměv. "Promiň." špitnu. Už si začínám zvykat, že když se Gunterovi neomluvím aspoň jednou denně, musím rychle něco provést, abych měla důvod.

"Melwin..." splyne mi najednou z úst. "Myslíš, že uteče?" Vlastně... nejsem si jistá, jestli bych měla radost, že je pryč, nebo strach, že mě může prozradit. Ale tím, že tam na nás bude čekat, si rozhodně jistá nejsem. A možná bych se mu ani tak moc nedivila...

Gunter
28.1.2015
20:11:09
Konečně se promění a já s úlevou vydechnu. Mám vyhráno. Nestorovo chování se okamžitě změní. Přikročí těsně k ně a položí mi velkou krvavou hlavu do klína. Ocasem šlehá ze strany na stranu a tiše mručí. Je to dost podobný zvuk, jako když předtím vrčel, ale tlumenější a jakoby dutější. Navíc je tam zvláštní podtón spokojenosti.

"Jsi celý dostrašený, viď? Pánečky ti zabili a tys je nedokázal zastavit. No, snažil ses hochu."Obejmu tu statečnou těžkou hlavu a přitisknu ho k sobě. Rázem jsem celý upatlaný od krve a ten obří pes kňučí jak malé dostrašené kotě.
Významně se podívám na chlapíka, kterého roztrhal a pochvalně ho poklepu po zádech.
"Jsi pašák. Nenechal jsi ho utéct, viď?"

Rychlými pohyby kontroluji jeho zranění a snažím se vyhodnotit, jestli to přežije.
"Budu ho muset zašít."Zamračím se. Šítí mám v kabátě o tom žádná, ale zato žádný alkohol, abych mu to trochu vyčistil.

"Nys, prosím...."Nedořeknu. Zase by běhala po lese sama a to nechci.
"Budeš muset dojít, brachu."Oslovím dogu a přátelsky do ní šťouchnu.
"Potřebuještě zašít, ošetřit, nakrmit a pak se pořádně vyspat." Postavím se a usměji se něžně na Nyskel.
"Jsi v pořádku? Měl jsem docela strach...."

Nyskel
28.1.2015
19:46:21
Je tam! "Je tam!" zakřičím, plná naděje. A je mi jedno, že Gunter nemá ani tušení, o čem to mluvím.

Drapnu zlatavou niť, vlastně vypadá spíš jako zlatavé lano, a pevně zatáhnu. Nechci škubnout, jako bych ho snad mohla přetrhnout.

Zapřu se zatáhnu vší silou. Ještě okamžik trvá, než si získám pozornost Vlčice, ale jakmile se tak stane, vím, že teď už to zvládnu.

Najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, je tu paseka a na ní vězení. A za chvilku je v něm i Vlčice.

Stojím rozpačitě a stále ještě ustrašeně kousek za Gunterem a dívám se na psa. Provrtávám ho pohledem. Cítím, že by stačil jeden špatný pohyb dogy a Vlčice by to vězení snad rozbila na kusy. Je to jako našlapovat na tenký led.

Ale zatím se držím. Tiše stojím a mírně se chvěju. Tohle bylo vážně náročné!

Gunter
28.1.2015
19:34:46
Rychlým pohybem skočím do lidského a rychle mrsknu tělem, abych se dostal před Vlčici.
"Klid, Nestore. To jsem já! Pojď ke mně. Pojď, ty starý brachu. Co sis to udělal?" Mluvím pevným konejšivým hlasem a snažím se veškerou pozornost raněného psa stočit na sebe. V hlavě mi vřeští Nyskel a je div, že se mi nespustí krev z nosu.
Ta má ale sílu, když se do toho dá.

Přičupnu vedle Nys a natáhnu ke psovi ruce.
"Tak pojď. Je to v pořádku. Ona je hodná, neublíží ti...."Pokračuji ve chlácholení i když si tím moc jistý nejsem.
"Proměň se, Nys. Je to v pořádku. Nestor je kámoš, nic ti neudělá." Oslovím stejně konejšivě i Vlčici a když se doga nerozhodně pohne směrem ke mně, zasyčím.
"Hned! Dokud se soustředí na mě!"

Nestor ke mně udělá ještě jeden váhavý krůček a tak mu rychle vrazím ruku pod čenich, aby si mě mohl očichat. Nerozhodně máchne ocasem a jeho napětí trochu povolí.
Vím, že mám vyhráno. Opatrně položím ruce na jeho velkou žalostnou hlavu a povzdechnu si.
"Že tě ale zřídili, kámo." Tentokrát už ocasem švihat nepřestane.
Poznal mě. Ví, kdo jsem a rozhodl se, že mi bude důvěřovat i když mám s sebou tak pochybnou společnici.

Nys.....!"Zaúpím nedočkavě a upřímně doufám, že se konečně přemění.

Nyskel
28.1.2015
19:02:25
"Zatracenej pes!" zakleju v duchu. Nějaký pes je mi teď naprosto ukradený!

Rozčileně běžím dál po stopě a Vlčice jen následuje instinkty.

"Cože?!" vyjeknu, když mi Gunter zakřičí v hlavě. Nedochází mi přesný význam slov. "Proč by měl..." Myšlenky jsou jako zpomalené a Vlčice jde dál po stopě. A našla!

Probere mě až hrozivé zavrčení. Jako dunění pekel.

Jenže jsem ve vlčím a jak jsem nechala běžet své vlastní myšlenky svou cestou, Vlčice se zatím plně zmocnila vedení. A teď si ho vzít nedá!

Kožich má naježený, stáhne hlavu mezi lopatky a vycení tesáky. Vidí protivníka, před kterým rozhodně nehodlá utéct! V žádném případě.

Mám pocit, jako bych to sledovala zvenčí. Teď ji nedokážu zkrotit. Ne teď, když se tak strašně bojím. Doga přede mnou vypadá jako zplozenec pekla. Jak bych se teď mohla proměnit v obyčejnou dívku?!

Cítím napětí v zadních tlapách. Jako pružina, která se každým okamžikem vymrští. "Skočí! Ona skočí!" křičím panikou v duchu. V nitru velkého vlčího těla.

Gunter vedle mě je jako anděl. Nic bych teď neviděla raději. "Gutneréééé..." kvílím v duchu a Guntera musí ten pronikavý zvuk neskutečně zabolet.

Cítím jen paniku a strach. Moc dobře si pamatuju na boj s medvědem a na to, jak dopadnul. Předtím bych byla možná klidnější. Měla jsem ve schopnosti Vlčice bezmeznou důvěru, ale teď?!

Horečnatě se snažím aspoň Vlčici udržet na místě a zuřivě hledám tenkou zlatou niť, o které Gunter mluvil. Snažím se najít obojek, za který bych Vlčici drapla.

Vlk
27.1.2015
23:02:08
Nyskel rozčileně pádí lesem, puzená hněvem a bezmocí. Bolí to. Nesmírně. Vzpomínky ji oscilují před očima. Nechutné a drásající.
Rána, která se nikdy nezahojila a teď je rozrývaná do krve.

Teprve pach psího samce ji trochu vrátí do reality a vydá se jeho směrem. Guntera, který ji následuje, vůbec nevnímá. Jeho první spojení nevnímá a to, že se k ní blíží, ji také unikne. Na to je příliš rozčílená.

Zaregistruje jeho přítomnost, až když ji zaječí do hlavy varování.
Jeho smysl ji ale v první chvíli unikne.
Myšlenky klokotají a pes, kterého má najít, ji v podstatě nezajímá. Cítí jeho pach, ví, že ho našla, ale to, že stopuje živé zvíře.....copak je to důležité?
V tuhle chvíli?
Když má zrovna takový vztek?

Už ho vidí před sebou, obrovské černé tělo, schoulené v hromadě listí. Kousek od něj leží mrtvý chlap. Nechutně potrhaný a se zlomeným vazem.
Pes zdvihne obrovskou hlavu a dunivě zavrčí. Je to rachot, který by ze sebe nikdy nedokázala vyloudit.

Zvíře vypadá trochu jako děsivé monstrum. Začne se hrabat na nohy, zkrvavené, tlamu roztrženou, v zadním stehně zabodnutou šipku z kuše. Zřejmě po něm někdo střelil. Každopádně se nehodlá vůbec vzdát. Přikrčí se, aby se s vlkem srazil a instinkty vlčice okamžitě Nyskel vedou do útoku. Vnímá, co na ni Gunter křičí, ale Vlčice cítí ohrožení a hodlá se bránit.

Než stačí skočit, objeví se vedle ní lidský Gunter, bledý jak stěna a ostře na psa zakřičí. Doga se zastaví v pohybu, otočí těžkou hlavu s krhavýma očima a překvapeně se na něj podívá. Přešlápne a stále vrčí směrem k přikrčené Vlčici, ale zároveň u toho vrtí ocasem. Zdá se, že na jedné straně bojí Guntera neposlechnout a na druhé vyčkává, co vlk udělá.

Gunter
27.1.2015
22:51:03
Ve vteřině jsem ve vlčím a pádím na silných tmavých tlapách lesem.
"Nyskel, počkej!" Zaúpím, zatímco obezřetně zkoumám, co srostlá rána. Pomalu se usazuju do plynulého, vcelku bezproblémového běhu a když vidím, že mě nohy bezpečně nesou a v boku cítím jen slabý tah, zaberu zadními a přidám. Za chvíli se řítím lesem naplno, hlavu nataženou dopředu, uši našpicované.

Její vůně mě neomylně vede i když tentokrát bych čenich ani nepotřeboval. Stačilo by sledovat stopu polámaných větví.
Bere to šusem

Když konečně zvolní, stočí se její směr východním směrem a já vím přesně proč.
Nestor!
Když mě jeho pach práskne plnou silou přes nos, vidím už před sebou její ohon.
A pes je naživu. Nepochybně.

"Proměň se!" Zaječím úzkostlivě.
"Ve vlčím tě bude brát jako hrozbu a napadne tě!" Doga je raněná. Cítím krev. Ale žije a zranění jí může dodat na zuřivosti a to nehodlám riskovat.
Přece jen...je to devadesátikilová doga. Možná stokilová. Nestor byl vždycky větší.
"Nyskel slyšíš? On žije!"

Nyskel
27.1.2015
22:39:46
Ve vlčím mě řídí vlčí instikty. A ještě že tak. Opravdu vidím rudě! Nevnímám své okolí, jen se snažím ovládnout ten obrovský nával vzteku. "Jak si mohli dovolit... jak si to vůbec mohli dovolit?!?!!" bouří to ve mně.

Před očima mi defilují všechny ty tváře. Chlípné, odrzlé, oplzlé... a zbabělé v poslední vteřině jejich mizerného života! Ke každé z nich přiřadím Sotera. Umírá zase a znova, s každičkou z nich!

"Tohle jí dlužím! Aspoň tohle!" přísahám v duchu a jak běžím dál. Ppomalu se mi začíná vidění zostřovat a já jako bych se probouzela z té krvavé noční můry. Přísaha ale zůstává. Nezměněná a pevná jako skála.

"Herdek! Ten pes!" dojde mi konečně, na co že jsem se Gutnerovi vymluvila.

Roztržitě zavětřím a pak ještě jednou. Ano. Tohle je psí pach. Zavětřím ještě pozorněji a mírně stočím svůj běh napravo. Zvolním a zpozorním...

Gunter
27.1.2015
22:31:16
Nyskel mi vystřelí za zády střemhlavým během a já se strnule zastavím a otočím se po ní. Ještě ji zahlédnu mihnout se mezi keři a pak mi zmizí a já vím, že se proměnila.
Pro všechno na světě proč?
Co se děje?


Málem se zeptám nahlas, když mi dojde, co jsem řekl.
Je to dívka....
Představa, že Dorku znásilnili, musí být pro ni hrozná.
Navíc určitě ne jednou a jeden a....
Drž hubu.
Tedy drž myšlenky, tohle rozhodně vědět nemusí.
Taky sis mohl nechat tu optimistickou informaci pro sebe, osle....
Určitě si teď představuje samu sebe na jejím místě.....


Klouby mi zbělají a málem Doru pustím.
Představím si to totiž já.
Najednou se mi chce zvracet. Znovu se rozejdu a viditelně zrychlím.
"Dávej na sebe pozor! Prosím! Kdybys zpozorovala cokoliv neobvyklého tak....."
Nedořeknu. Položím mrtvé tělo ubohé Dory na hranici, otočím se a rozběhnu se k lesu.
Rozhodně nedovolím, aby někde běhala sama!

Nyskel
27.1.2015
22:11:39
"C-cože?" vykoktám ochromeně a zírám na mrtvou dívku, kterou Gunter tak jemně a ohleduplně odnáší ven. Jako by nesl spící dítě.

Zamžikám očima a snažím se nadechnout. Přes zatnutou čelist a napětí v každém mém svalu je to téměř nemožné. Pěsti svírám tak, až mi zbělají klouby a ze všech sil se snažím potlačit přeměnu, do které mě nutí Vlčice. Chce zařvat! Zuřivě a nenávistně.

Jen těžko ke mně pronikají další Gunterova slova. Musím ven, na vzduch!

Vyběhnu ven, nedívám se nalevo, napravo a sotva mě schová první mlází, vybuchnu do vlčího, natáhnu krok a zuřivě běžím. "Podívám se tom psovi." podaří se mi ještě procedit myšlenku přes všechen ten vztek.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.