abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
5.2.2015
19:53:40
Pobaveně sleduju, že konečně nejsem to nehorší jelito v téhle společnosti. "No jo, já jsem úplná hvězda v sedle!" ušklíbnu se v duchu. Oba s Gunterem víme, jak to je. Ale je fakt, že oproti klukovi mám vážně náskok.

Ulovím ještě jednu porci, svou třetí, a zrychlím. Do sedla se zase tak netěším, ale nocovat v lese, teď, když bych se nemohla proměnit... "Brrrr..." Jsem odhodlaná dostat se do Reddicu stůj co stůj.

Když se mě dotkne Gunterova myšlenka, nervózně se ošiju a na zlomek okamžiku po něm střelím nervózním pohledem. Pak ho ale zavrtám do sněhu před sebou a soustředím se na to, abych neměla tendenci odpovídat nahlas.

Neovládnu se a zvednu oči ke Gunterovi. Je v nich upřímné překvapení. Tedy... upřímně... sama jsem se tou myšlenkou po cestě už tak trochu zaobírala. Možná trochu víc... Ale nečekala jsem, že ta samá obtěžuje i Gunterovu mysl. A hlavně... že se ji rozhodne tak přímočaře řešit.

Ve srubu mi spaní na jedné posteli nakonec přišlo jako samozřejmé. I u Pírka, vzhledem k okolnostem, to bylo to nejpřirozenější na světě, ale teď? Mezi lidmi? S klukem za krkem?

"No... já nevím... asi kdyby neměli víc pokojů..." zadrhávám i v myšlenkách a na tváři se mi prolne naprosto nepochopitelně lehký ruměnec. "Zatraceně! Co zase trojčím! Kdyby to byl můj opravdový bratr, nebylo by na tom nic špatného! Copak bratr a sestra potřebují dva pokoje?!"

Pevně se zadívám Gunterovi do očí a... "Sakra! Myšlenkama! Ne nahlas!" Málem jsem odpověděla nahlas. "Je to dobrý nápad. A navíc ušetříme!" je v tom jistota a rozhodnost. Jako bych potřebovala přesvědčit samu sebe.

"A kluk může spát v čeledníku, ne?" zeptám se už o poznání nejistěji. "Nemyslel to snad tak, že budeme v tom pokoji spát všichni tři?!" Tahle myšlenka mě upřímně vyděsí. Na Gutnera už jsem si zvykla... až moc... ale představa cizího chlapa... no, kluka ve stejné místnosti, kde spím já... "Ne, to bych nedala!"

Melwin
5.2.2015
19:43:02
Stále ještě podmračeně se podívám na pana Guntera. Nejsem si úplně jistej, jestli si ze mě nedělá šoufky. "Jeho že by Eve nezaměstnala? Dyť z něj byla celá pominutá!"

Nahlas to ale nekomentuju. Jestli si chce dělat šoufky, stejně se s ním prát nepudu. Raději to proto hodím za hlavu a vezmu si další placku. Moc mě pobízet nemusí, ale pobaví mě, že vlčice jí snad ještě rychlejc než já.

Mezi sousty zvednu oči a zachytím, jak se na ni teď dívá. Dlouho a upřeně. Po zádech mi přeběhne husí kůže. "Sakra, ti dva spolu teda něco maj?! Ale to musí vědět, co je vona zač!" Vrtá mi to hlavou čím dál tím víc, ale jedno starý přísloví říká, že kdo bude zvědavej, bude brzo starej. A v mým případě by se nemusel dožít večera...

Gunter
5.2.2015
19:37:00
Chápavě přikývnu.
Kluk to nemá lehký. Nejspíš je z chudých poměrů a tam je opravdu každý krk navíc problém.
A on se cítí dospělý, tudíž zodpovědný za to, že s uživí.


"Netřešti, mladej, toho se nebojím ani trochu. Nevypadáš jako někdo, kdo visí komukoliv na krku. Vím, že se o sebe dokážeš postarat. Eve by žádné jelito nezaměstnala.
Byla na výběr svých lidí jako ras. Ani mě by nedala práci."
Zašťuřím se a vezmu si další placku.

"Najezte se pořádně. Do Reddicku je to pořádný kus a budeme muset zvládnout v sedle pěkně dlouhý úsek. Nyskel už má cvik s údolí, sjezdila toho se mnou hodně, ale ty tak zvyklý na sedlo nejsi. Aspoň soudím."

Nestor dožvýká svůj flák masa a příjde zkoumat, jestli by z nás ještě něco nevyrazil a já se v myšlenkách dotknu Nys.
Nic proti klukovi nemám a je mi ho líto, ale svým způsobem mi tu překáží. Kdybych byl jen s ní, bylo by to takové jakési...důvěrnější.

"Jak to uděláme v Rediccku? Je to poměrně malé městečko a hospodu má jen jednu. Jmenuje se U džbánu a je to taková špeluňka. Nebude tam moc místa a já...
Nehodlám se obejít bez moji písničky na dobrou noc!"
Můj hlas zní lítostivě a rozmazleně protahuji hlásky.

Nyskel
5.2.2015
19:19:04
"Přespíme v Reddicu..." bezděčně začnu pátrat v paměti a tiše doufám, že v téhle hospodě jsem nikdy nebyla! "Ale co když jo! Co když..." nasucho polknu. "Nedokážu si představit, že bych dokázala být s Gunterem na místě, kde já... teda Vlčice... Sakra!" zavrčím v duchu.

Rychle mi dochází, že mě má minulost dřív nebo později dožene a nejsem si jistá, že se na to vůbec dokážu připravit.

Gunterovo bezděčné gesto mě rychle vyvede z nebezpečných myšlenek. Letmo se na něj usměju a věnuju mu krátký pohled. Skoro si připadám, jako bych kradla ty vzácné okamžiky ze srubu. Za každou drobnost, která mi je připomene, jsem vděčná. "Tam mi bylo hej. Tam jo..."

K jídlu se dlouho pobízet nenechám. První placka ve mně zmizí rychlostí blesku.

Zvědavě se podívám na kluka. Taky neměl moc štěstí. "Já byla aspoň doma hýčkaná. A nebýt Vlčice, byla bych jak v bavlnce..."

Je to zvláštní. Když o něm přemýšlím, míchá se ve mně lístost a pochpení, ale taky nedůvěra a nevraživost. Zvláštní... Snad si časem vyberu...

Melwin
5.2.2015
19:13:33
Chvíli váhám, protože mě nikdo neřekl, že si můžu vzít taky. Nakonec ale hlad překřičí moje těžce nabitý vychování hospodskýho čeledína. Nabitý, protože jsem párkrát schytal pěknou herdu od Thomase.

Nesednu si, ale aspoň si naberu pěkných pár soust. Pohledu na vlčici se radějc vyhejbám. Tak strašně rád bych se zeptal, co je zač, ale něco mi řiká, že by mě tadle otázka mohla stát víc než jen nevrlej pohled.

Nacpu si kus placky a masa do pusy, když se zrovna pan Gutner optá.

Nejistě se ošiju. "No, teď na podzim to byly dva roky." odpovím po krátkém zamyšlení. "A rodinu mám, ale ti mají co dělat, aby se sami uživili. Znáte to. Spousta hladovejch krků..." pokrčím rameny. Není to nic světobornýho. Prostě to tak chodí.

Ale v tu chvíli mě napadne, proč se asi pan Gunter ptá. Hrdě vypnu hrudník a vzdorovitě odpovím: "Ale já vám na krku nezůstanu. I kdyby to u Lenny nevyšlo, já se o sebe umím postarat!"

Gunter
5.2.2015
19:06:12
Kdepak slečna hrdá moji pomoc nepotřebuje a Melwin už vůbec ne.
Jak jsem se vůbec mohl zeptat....
Před ženskou!
Jak já mu rozumím!

"Dnes nedojedeme. Přespíme v Reddicku a ráno pojedeme dál. Měli bychom dorazit zítra kolem poledního."

S širokoúhlým úsměvem zamířím k Nestorovi, prohlédnu jeho rány a převážu mu prosáklý bok. Na tu ránu po šipce mu dám čerstvé bylinky a čistý obvaz. Přece jen cesta se na něm podepisuje. Hodím před něj pořádný flák masa a naliji mu do jedné vydlabané misky, které vozím s sebou, vodu a podrbu ho za ušima.
"Jsi pašák. Statečný kluk!" Pochválím ho a přisednu si na kožešiny k Nys, která nachystala jídlo pro nás ostatní.
"Děkuji."Brouknu, natáhnu ruku a krátce se dotknu její paže. Je to gesto skoro mimovolné. Samozřejmé.

Přihodím k té hromadě čutoru s vodou a pohodlně se opřu o nejbližší strom.
Nahrabu si placku a kousek masa a vezmu si jablko. S mlaskáním se zakousnu a očima vyhledám Melwina.
"Jak dlouho jsi vlastně byl v Pírku? Máš nějakou rodinu, Melwe?"Zeptám se vážně, protože tohle mi pořád připadá jako ideální řešení.
Vrátit se domů, co může být krásnější.....

Melwin
5.2.2015
18:35:24
Nabídku pomoci, která zřejmě patřila i mně, jen významně přehlídnu. "Já přece nejsem žádná baba!" zavrčím v duchu.

Jenže nějak se dolů dostat můžu a nejsem si jistej, jak to skončí. Ještě chvíli otálím, jako bych něco prohlížel na hrušce sedla. Když si mě nikdo nevšímá, opatrně přehodím nohu přes Nevillův zadek a pomalu se spustím dolů. Jde to líp, než jsem čekal a tak si to už za malou chvilku štráduju kolem dokola. Na tváři se pomalu rozlije spokojený úsměv.

"Jak je to vlastně daleko?" zeptám se pana Guntera. Já za Lenny nikdy nebyl.

Nyskel
5.2.2015
18:29:17
Nad klukovým argumentem k zastavení se musím v duchu ušklíbnout. Jako bych slyšela samu sebe. A ten ztuhlý výraz, na který upozorňuje Gunter... "Možná nebudeš takový usmrkánek..."

Gunter přijde až ke mně a nabídne mi pomoc. Na okamžik se mou tváří mihne cosi...... něžně zasněného?! "Je to už tak strááášně dávno! Když mi pomáhal dolů, okolo hebké, mechové polštáře pod zeleným baldachýnem."

Navíc... od rána jsme oba byli v jednom kole. Kromě napjaté chvíle s Nestorem v lese jsme nebyli ani chvilku sami. A já si na to už tak zvykla... "Vážně? To mi to tak chybí? Tolik, že bych teď byla ochotná lhát, jen aby mě musel snést ze sedla a skončila bych v jeho náruči?!"

Zaskočená svými vlastními myšlenkami roztržitě zavrtím hlavou. "Ne, já jsem na tom dobře." Pro jistotu uhnu pohledem. "To je Gunter vážně tak návkový?!"

Seskočím dolů, o Bellu se postarám stejně jako Gunter o Certa a pak se vydám k jednomu z nákladních koní. Jídlo jsem balila já a tak přesně vím, kam sáhnout. Za chvilku už je vedle balíku kožešin prostřeno. Trochu okoralé placky, kousky pečeného masa, které už nejsou nejčerstvější, ale jsou ještě v pořádku. A taky tři jablka. Úplná hostina.

Gunter
5.2.2015
18:15:43
Tváří mi přeletí úsměv. Něco zčista soukromého mezi mnou a Nyskel.
"Samozřejmě, zobání je hrozně důležité, to uznávám." Otočím se na Melwina, který má také svůj důvod a neméně prozaický.
"Máš pravdu, Nestor potřebuje odpočinek jak sůl. Už sotva plete nohama. A ty taky. Začínáš mít trochu ztuhlé tváře."

Rozhlídnu se a vyberu utěšené zakoutí, kde mají koně naději vyhrabat si něco pod sněhovým popraškem a my budeme mít ze stromů hradbu proti větru.



Sesednu, omotám Certovi otěže kolem hrušky a plácnu ho po zadku, aby si šel po svých. Z nákladního koně sundám balík kožešin a hodím je na zem, aby si Nys měla kam sednout a pak přistoupím k ní.
"Jakpak se dneska cítíš? Mám tě sundat na zem nebo moje služby nepotřebuješ?" Současně mrknu i na Melwina, protože je jasné, že pro něj moje nabídka platí taky.

Melwin
5.2.2015
17:33:52
Držím se poslušně v čele naší malé kolony, kousek od vlčice. Bylo by mi líp co nejdál od ní, ale na konci jede pan Gunter a někdo musí víst. A vypadá to, že ona se tu moc nevyzná. "Teda, ne že by se tu měla ztratit, je to pořád rovně..." odfrknu si tak trochu s despektem. Thomas vždycky říkal, že ženský se v lese ztratěj za prvním stromem.

Čím dál jsme od Pírka, tím volnějc se mi dejchá. Bylo by mi trapný to říct nahlas, ale netrvá dlouho a já si začnu cestu užívat. S Thomasem jsem byl jen párkrát na lovu a jinak jsem se musel držet u hospody. Byl jsem tam na práci, ne na vejletování.

I když je zima na krku, nadšeně se rozhlížím kolem a městečka už se nemůžu dočkat. Byl jsem tam naposledy pro zásoby... no... je to tak tři měsíce.

Známé uličky vítám pohledem a na chvilku zaváhám. Chtěl jsem si ještě před zimou koupit v kovárně dýku. Našetřil jsem si na ni. Ale neodvážím se zdržovat. Pan Gunter má na spěch.

Za městem už mě pěkně začne bolet zadek. Jsem zvyklej makat, ale ježdění v sedle, to je úplně jiná práce.

Koušu se do rtu, abych nesykal bolestí. "Když to zvládne Vlčice, tak já taky!" zatvrzuju se.

"Nestor by si už určitě potřeboval dáchnout!" přispěchám rychle s odpovědí panu Gunterovi. A je pravda, že pes už zdaleka neběží tak lehce jak na začátku cesty.

Nyskel
5.2.2015
17:27:30
Gunter si ví vždcky rady. Jak já mu to závidím. Až mi bude tolik, co jemu, budu to taky umět? Nebo je to něco, s čím se už narodil? Nebo ho to naučil jeho přísný otec?

Cesta ubíhá pomalu a tak mám dost času na to, být samam se sebou. Myšlenky zvolna bloumají od mého společníka k nevítanému vetřelci.

"Chudák kluk. Snad bude jeho nová služba lepší. A když ne lepší, tak aspoň snesitelná." Napadne mě, že bych se mohla Guntera v myšlenkách zeptat, ale nějak se mi do toho nechce. Nevím, co bych dělala, kdyby to nebylo podle mých představ. Vážně nejsem připravená na to, abych odkývala, že ten kluk se nás bude držet dál.

Přemýšlím, co si on musí myslet o mně. Zachytím pár váhavých, nejistých pohledů, ale to je všechno. Až teď si uvědomuju, že on mě vlastně neoslovuje. Nevšímá si mě a pokud to jde, tak se mi vyhne. Jako bych vůbec neexistovala. A mně to vůbec nevadí.

Oba se táhneme za Gunterem jak ztracená štěňata. A ne že ne. Jen s tím rozdílem, že on není Vlk. Ucítím zvláštní pocit hrdosti. Na Vlčici jsem nikdy hrdá nebyla, ale teď mi to dává jakýsi náskok před klukem. Náskok u Guntera. "Aspoň doufám..." znejistím trochu.

"Proč mi na tom tak záleží? Vždyť Gunter se může bavit s kým chce?" zpytuju své svědomí. A pomalu mi dochází, že u Minnie to bude ještě horší, než jsem si myslela...

Roztržitě zamrkám a chvíli mi trvá, než si vybavím, na co se Gunter ptal. Až teď mi dojde, jak strašný mám hlad. Jen se trochu provinile usměju a odpovím: "No, možná bych něco malého... zobla." Ne, Guntera už tohle určitě nepřekvapí. "Beztak tu pauzu určitě navrhuje kvůli mně..."

Gunter
5.2.2015
17:02:38
Zachytím Nyskelin udivený pohled nad figurkou, kterou si kluk spe do sedlové brašny a pokrčím nevinně rameny.
Že bych si taky vyřezal svoji malou příruční Nyskel....

Udělám na ni obličej a když Melwin vyjede ven, spokojeně přikývnu a vyvedu koně ze stání. Jednoho po druhém je protáhnu vraty a vypustím před stáj. Jsou rozrušení a vyplašení. Cítí smrt a oheň. Pobíhají rozčileně sem a tam, žduchají do sebe a neklidně větří.
Nechám je být a vyšvihnu se do sedla. Nezvykle křepce na poslední dny. Zdá se, že tentokrát Rudá horečka udělala, co měla. Dokonale.
Cítím se jako znovuzrozenný.
Fyzicky.
Psychicky je to horší.

Před očima mi oscilují obrazy zkázy a zmaru.
Bezmocný vztek střídá chladná rozvaha.
Pomstím je. Vím to. Jen se nesmím nechat ovládnout emocemi.
Soter není pouliční výtržník a tohle bude chtít notnou dávku diplomacie a opatrnosti.
Jsem Gunter z Tronje a musím se ujistit, že žádná stopa nepovede k mé rodině. Hagen má svoji pověst. Nechci, aby o ni přišel.

Vyrazím jako poslední, ruku zaklesnutou za ohlávku statného ryzáka. Chvíli ho vedu vedle Certuse, protože je mi jasné, že ho ostatní budou následovat. Taky že ano. Malé stádečko koní z Pírka kluše za námi a ryzák se po pár metrech přestane cukat a smíří se s tím, že prostě bude běžet vedle nás.
Nestor se ujme vedení a vede si poměrně dobře. Na to v jakém je stavu.

Nechám ho a věnuji se koním. Od Pírka vede poměrně široká cesta do nejbližšího městečka a zabloudit nemůžeme. Projedeme jím bez zastávky a pak už se ujmu vedení já. Ryzáka pustím, spoléhám na to, že teď už mě bude následovat sám. Nestora si přivolám vedle sebe a odbočím hned za městem do lesa. K Meleborku je daleká cesta a já znám pár zkratek, které nám výrazně ukrátí vzdálenost.

Teď už za námi koně klušou v celkem spořádaném houfu, a tak se otočím na Nys a starostlivě si ji přeměřím. Pak i kluka.
"Jak jste na tom? Nejste utahaní? Už jsme v sedle pěkně dlouho....Budete chtít udělat přestávku a něco pojíst?" Zeptám se vlídně.

Nyskel
4.2.2015
21:05:39
"POKUD bychom se měli rozejít?!" střelím po Gunterovi rozladěným pohledem. "To je přece jasné, že se rozejdeme! To jsme si snad už vyříkali! Zůstane u té Lenny nebo u Minnie!" rozčiluju se v duchu a raději se úzkostlivě věnuju Bellině sedlu, abych se nemusela na Guntera znovu podívat.

Samotnou mě trochu překvapí, jak mě to rozhodilo. Taková blbost...

Netrpělivě se otočím po klukovi, když znovu sesedne. Opravdu jsem se sem těšila, ale teď se nemůžu dočkat, až odsud vypadneme. Bezděky si vzpomenu na Dořino bezvládné tělo a mám chuť Belle nasadit ostruhy.

Letmo zahlédnu dřevěnou figurku, kterou si kluk donesl. V němé otázce zvednu obočí a podívám se na Guntera. Je jasné, že vášeň pro vyřezávání tu nemá jen on. "Aspoň se budou, chlapci, večer u ohně doplňovat..." zabručím ironicky.

I když je mi kluka líto, nejsem ráda, že se k nám přidal. Ani nevím přesně proč, ale cítím podráždění a snad i... zklamání? Sama jsem si říkala, jak budou vypadat naše večery a... noci. Teď, když už nejsme ve srubu. Jedno je ale jisté! Rozhodně jsem ve svých představách neměla cizího kluka, který navíc ví o Vlčici. "Hmmmm..."

Nakonec vyrážíme. Držím se co nejdál od Nestora, abych ho zbytečně nedráždila, a když vyjedeme na cestu, ani se neotočím. Nemůžu. Nechci...

Melwin
4.2.2015
20:55:35
Spokojeně kývnu a rychle osedlám Nevilla. Kůň je rád, že jsem u něj. Vycejtil, co se stalo. Zvířata tohle všehcno nějak vycejtěj.

Jak se tak ometám kolem koně, občas podrbu na hlavě Nestora, který nešťastně přešlapuje poblíž. On taky ví, co se chystá. "Jo, kamaráde, čeká nás jiná štace." vzdychnu a snažím se mrkáním odehnat tu protivnou slzu, co se mi dere do koutku oka.

Už už se chystám nasednout, ale najednou se plácnu do čela. Sjedu dolů jak lasička doběhnu dozadu, do dřevníku. Když se vracím, mám v ruce asi jako dlaň velkou figurku. Není ještě hotová, ale je vcelku jasný, že je to holka. Podle sukně.

Schovám ji do sedlový brašny, ke svým věcem, a vyškrábu se zase do sedla. Ne, nejsem kdovíjakej jezdec, ale nepadám. To zase ne.

Zhluboka vzdychnu a tiše kývnu na pana Guntera. Není potřeba nic říkat. Hvízdnu na Nestora a vyjedu ze stáje.

Gunter
4.2.2015
20:46:02
Pohled se mi rozpíjí a ztrácí se kdesi mezi plameny. Chvíli nemůžu ani promluvit. Jen tak tam stojím a jsem docela rád, že je ten kluk vedle mě. Drží mě to, aby mi slzy netekly plným proudem.
Konečně oheň pozře i Silvia a z Pírka se ozve srdcerývné vytí. Nejspíš si Nestor zase vzpomněl.
Nebo se loučí.
Kdo ví.

Mladej se jde balit, ale já zůstávám. Ještě chvíli. Přesunu se k improvizovanému hrobu a chvíli tam mlčky postojím.
Pak si tiše, ale zato hluboce pozdvihnu a na kříž, který jsem neuměle stloukl, pověsím tu kožešinu z rosomáka.
"Přece jsme ji dovezli, víš. A byla pro tebe. Tak je myslím správný, abys ji dostal, Thome. A ty ho nehubuj , Eve, má tě rád."

Víc neřeknu. Zamířím ke stájím a zjistím, že mě tam oba už čekají.
Melwin mi ukáže řetízek a já se přátelsky uculím.
"Jen si ho nechej. Je tvůj a patří ti. A pokud bychom se měli rozejít, tak ti do toho váčku něco přidám. Aby se ti líp protloukalo."

Přikročím k Nys a bez řečí popadnu svoje sedlo a odnesu ho k hnědákovi.
"Však je taky těžké jako kráva. Zbytečně by ses s ním tahala. Já to udělám. Nadřela ses dost." Pohledem ukážu na nachystané koně a náklad a pochvalně se zašklebím.

Melwin se provinile zeptá na koně a já vážně kývnu.
"Vyber si kterého chceš. Máš na to právo. Stejně je musíme vzít sebou všechny. Pomřely by nebo by je dostala zvěř."
Schválně neřeknu vlci, protože se mi to tak nějak příčí. I když je to víc než pravděpodobné, že by to byli právě oni.

Nasedlám ještě jednoho koně a hodím na něj vak cenností, které jsem posbíral u Eve v pokoji. Lenny se budou hodit. Ostatním nasadím ohlávky a jinak je nechám na volno. Poběží za námi. Pud je povede a třeba i Nestor pomůže.

"Tak, připraveni? Můžeme vyrazit?" Otočím se na ty dva a rozevřu dveře stáje.

Cora
4.2.2015
20:24:36
Poprosila jsem starou Dortheu, aby mi s Torgeirem nanosili horkou vodu a pak se ponořila až po krk do zapomění. Voda byla malinově červená, protože mi do ní Thea nasypala černý prášek, co čistí rány.
Aspoň nebyla vidět krev a já se mohla tvářit, že to není tak zlé.
Neoklamala mě ani na okamžik.
Tiše se pohybovala kolem mě a sykala. Její káravé pohledy přímo bodaly.

Zavřela jsem oči a chvíli se snažila nebýt. Prostě jen tak. Přestat existovat. Přestat vnímat. Cokoliv. Kohokoliv.

K Masce jsem přišla, když mi bylo čtrnáct. Nevinný děcko, co sotva poznalo svět.
Ona už tu byla. Dorthea.
Nejdřív byla u Min jako jedna z holek. Černá Thea, tak jí říkali a byla docela oblíbená.
Byla jiná.
Exotická. Zralá. Zkušená.

Jenže pak se objevil Torgeir a svět se hnul. Aspoň ten její. Ze začátku za ní jen pravidelně chodil. Jenom za ní. Oddaně jako psík.
Ona z něj měla špundus a nebrala ho vážně.
Copak my něco takovýho můžem brát vážně?
Chechtali jsme se mu všecky. I já. Nevinný žábě, který vo řemesle ještě nemělo ani páru. I když....Nevinný.
Prd a dva vořechy.
Nevinná jsem nebyla ani trochu a už jsem měla na rukách svou první krev.
Nebo druhou?
Třetí?
Nevzpomínám si....

Každopádně Torge to nevzdal. Starej mezulán. Asi to fakt bylo vopravdový.
Nakonec kvůli černý Dorthee přišel vo oko a i tak zůstal.
Skromnej.
Nic nechtěl.
Nic nežádal.
Jen aby to už nedělala.

Vona zas nechtěla opustit Masku a Minnii a tak zůstala s náma. Jako výpomoc.
A on zůstal s ní.
Prej nemůže jinak. Když ji miluje. Možná to tak je, nevím. Já to nikdy nepoznala a svým způsobem se takovým kecům chechtám.
Jenže...

Jesti někdo byl blízkej tomu, že to fakt pravý je, tak ti dva.
Hezky se na to kouká.
I teď, když je Thea už krapet vrásčitá a upracovaná a Torgeir je starej mamlas a nemá voko.
Pořád je to hezký.
A možná ji my vostatní i závidíme.

Nevnímám ji, a tak Dorthea zasyčí hlasitěji.
Otevřu oči.
"No jo, no jo, co je zas? Co se ti nelíbí?"

Vytrčí bojovně bradu.
"Tohle." Vraním okem loupne po mým klíně, z kterýho vytrvale vytýká pramínek krve a sedne si na kraj vany nebo spíš necek.
"Takhle to přece dál nejde, Coro. Jednou tě zabije. Přece na tom není Maska tak špatně, aby tě Minnie musela posílat na takový kšefty.
Dyť se nám vede dobře, ne?"


"Tak to se zeptej, Min, já bych řekla, že jo." Líně se protáhnu a snažím se zase zmizet za clonu bezpečí.
Dorthea se ale nenechá odbýt.
"Tak proč tam chodíš? Proč ho nepodřízneš. Já vím, že bys to dokázala, holčičko moje, viděla jsem tě vyrůstat." Do jejího hlasu se vloudí nenávist. Taková, jakou může cejtit jen ženská z cechu. Ta, co ví. Ta, co zažila na vlastní kůži, jaký to je.

Plácnu rukama bezmocně o okraje necek.
"Jasně, že jo. Kdykoliv! A ne, že bycvh neměla choutky. Jenže nebuď jak dutohlavá koza, Theo! Víš, jak to je.
Nemůžu to udělat.
Tohle je vyšší hra, jak by řekla sladká Minnie a jsme v ní až po uši.
Nemůžu.
Ne, dokud mi to Min nedovolí.
Takže.....se na to vyserem a nebudem o tom už mluvit, jo?
Jsem na cucky."


Skloní se, aby mě pohladila a najednou mě tiskne na svou takřka mateřskou hruď.
"Dovol mi, abych ti aspoň donesla masti. A koupel z dubový kůry. To ti pomůže."

Unaveně se na ni usměju a opětuju její objetí.
"Když myslíš, že je to nutný...
Tak běž.
Ale zbytečně neděs Torgeira, docela mi stačilo, jak koulel okem, když mi nosil tu vodu."
Zavřu oči a ona tiše odšustí pryč.
Možná je zavřít musím.
Pro jistotu.





Nyskel
2.2.2015
20:39:39
Balím rychle a systematicky. Je to lepší, než nosit mrtvoly! Jednoznačně lepší... I když se nemůžu zbavit pocitu, že teď ty mrtvoly okrádám.

Pobalím vše, co bychom mohli zužitkovat. A dokonce najdu v jedné ze skříní i slušný kožený kabát s beránkem uvnitř. Musel patřit Doře. Není nic moc přepychového, ale je pospravovaný a vcelku čistý.

Když nosím zásoby postupně ke stájím, při každé cestě hodím na Nestora nervózní pohled. "Budeme spolu vycházet, že jo, kamaráde? Aspoň na tu krátkou dobu, než se dostaneme k tvojí nové paničce..." přemlouvám ho v duchu. Ten ale dospává své zranění a vyčerpání a prozatím jsem mu úplně ukradená. Naštěstí!

Když vejde Gunter do stáje, mám všechno přichystané. Jen Certovo sedlo visí na kolíku. Trochu provinile se usměju: "Je fakt moc těžký."

Bella netrpělivě pofrkává, stejně jako další dva koně, kterým jsem dala aspoň ohlávku a vodící lano. Neptala jsem se, ale tady je určitě nebudeme chtít nechávat.

Do stáje vejde kluk a je dost zaražený. Tedy, ne, že bych se mu divila. I pro mě to byl šok a to jsem většinu těch mrtvých neznala. Je mi ho tak trochu líto. Připomíná mi mně samotnou, když jsem přišla o iluze. Bolelo to. Vlastně to bolí dodnes...

Melwin
2.2.2015
20:32:11
Práce to byla smutná a pomalá, ale bylo to nutný. A když jsem se sám sebe v duchu dokola ptal, proč jsem nedokázal odejít už před dvěma dnama, byly to asi ty těla. Nemohl jsem je tam nechat, ale zároveň jsem si nevěděl rady.

Pátravým pohledem si poočku přeměřuju pana Guntera. "Ten se vyzná. Ten jo! A dělá to, co by ani nemusel. Vážně to asi bude nóbl člověk, jak o něm říkala dycky Eve."

Plameny spolknou Silvia a já se neubráním slzám. Nejen kvůli němu, ale kvůli všem, ze kterých už je jen hromádka popela kostí. Možná i kvůli sobě. "Todle je tečka. Úplná..."

Rozpačitě si utřu slzy, až si rozmazám černý šmouhy po tvářích, a tiše zabručím: "Pudu si sbalit."

Je těžký se rozhodnout. Věcí mám jen pár a ty jsou všechny v čeledníku, ale mám pocit, že bych se měl se vším rozloučit. Už se sem asi nikdy nepodívám. A přitom to tu bylo jako můj druhej domov.

Jako tělo bez duše procházím hospodu a snažím se zapamatovat si úplně všechno. "Nemá to smysl, ty bačkoro! Sbal si věci a vypadni!" zahučím nakonec nerudně v duchu a bezděčně mě napadne, že takhle nějak by to řekl Thomas. "Zatraceně!"

Svý věci mám sbalený fakt rychle a vydá to jen na nevelkej cestovní vak. Nesmí chybět píšťalka. A taky po krátkým váhání vyběhnu nahoru, na půdu.

Když vejdu do stájí, zastavím se u pana Guntera a napřáhnu k němu ruku. V otevřený dlani je zlatej řetízek a poloprázdnej váček s penězma. "To tady zůstalo po jednom hostovi. Porval se s nějakým lovcem a ten ho zapích. Thomas toho hromotluka vyrazil a po mrtvým tady zůstalo todle. Dal mi to, protože jsem ho pomohl zakopat. Že prej to mám na horší časy a ať si to někam schovám. Netušil jsem, že ty časy příjdou tak brzo." dodám chmurně.

Rozpačitě se zastavím u jednoho stání. Nejistě se ohlídnu po panu Gunterovi a pak se zeptám. "Můžu si pučit Nevilla? Thomas mě ho nechal občas projet." dodám, jakoby na svou obhajobu. Jistě, že si musím vzít koně, jinak bych je zdržoval, ale přece jen si ho nemůžu vzít jen tak.

Vlk
2.2.2015
19:10:43
"Zatímco Melwin ukázal Nyskel, kde mají Eve s Thomasem zásoby, aby mohla naschystat proviant na cestu, Gunter vykopal mělkou jámu ve zmrzlé půdě a pohřbil do něj popel majitelů hostince. Pak stloukl jednoduchý prostý kříž a improvizovaný hrob označil vývěsním štítem, který sundal ze dveří hostince. Pak založil novou hranici a začal tahat mrtvé jednoho po druhém k ohni, aby je postupně spálil.
Brzy se k němu připojil i Melwin a ve dvou se jim těla nosila rychleji.

Slunce stálo už pěkně vysoko, když konečně plameny spolknuly i poslední tělo, které patřilo nebohému Silviovi a oba hrobníci byli špinaví a začouzení jak zákon káže a radí.
Nyskel měla přichystaného a naloženého nákladního koně, kterého vybrala ve stájích a sama osedlala a Nestor vyspával svoje zranění v kuchyni u plné misky.

Když se konečně probudil, zhltl její obsah a vypadal připravený k odjezdu a nejspíš i schopný cesty, která je čekala.

Cora
2.2.2015
18:52:07
"Tak!" Minnie svěsí hlavu a zahledí se kamsi skrz mě. Sere mě to. Maximálně.
Je šílený, vidět ji takhle.
"Poslyš, víš, cos mi říkala? Žádný city! Zaskotačit si v betli a pryč. Proč se tím neřídíš?
Rozplývat se nad tím nanicovatým panákem ti vůbec neprospěje. Navíc, jemu je to šumák.
Ani to neví.
Když mu to neřekneš...."


Neodpoví. Mlčí. Mlčí a čumí.
Kriste!
"Mám s ním promluvit?!"Vybuchnu poraženecky, protože na todle se teda nedá koukat.
Vyděšeně zamrká a rukou bezmocně prohrábne vyčesaný vlasy.
"Opovaž se! Nikdy bych přece....já.....teď máme jiné starosti, Coro. Sotera a tak....
Potřebuji, aby se Gunter vrátil kvůli tomu, ne kvůli mně...."


Nahnu se k ní přes stůl a chvílu ji vejrám do očí. Pěkně upřeně.
"Teď lžeš mně nebo sobě?
Hledáš si záminky, Min! Berličky, abys měla důvod chtít, aby byl tady.
To je celý."
Prásknu dlaní do stolu. Rozzlobená a plná potlačenýho smutku. A bezmoci.
Vím, že ji nepomůžu a to mě sejří o to víc.

"Hele, jdu do vany, jsem dobitá jak samice, potřebuju horkou vodu a dát se do kupy, jinak zítra budu mimo provoz.
A ty se tu netrap!
Koukej se dát dohromady. Jestli chceš, tak ho pro tebe krouhnu a budeš mít pokoj. Nebo Sotera. Klidně i voba.
Řekni si.
A teď mažu."


Nakloním se a líbnu ji na tvář. Pohladí mě a její úsměv je tak žalostnej, že se mi svírá srdce. Jestli teda nějaký mám.
"Dobrou..." Brouknu a zamířím ke dveřím.

"Je mi to tak líto, Coro...."Nese se za mnou její tichej hlas, ale já už se neotočím. Nepotřebuju vidět její zoufalej ksichtík zabořenej do dlaní.
Fakt nepotřebuju....

Nyskel
2.2.2015
18:36:29
Uleví se mi, když Gunter schválí klukův nápad. Dolů, do údolí, to snad vydržíme oba dva. Nestor i já.

Na Gunterův povel jen tiše kývnu. Ani se nemá cenu ptát, kolik toho smím vzít. Tady to beztak nebude nikomu co platné. A zbůhdarama krmit dravou zvěř... ta si své naloví.

Melwin
2.2.2015
18:33:42
Po tváři se mi rozlije blažený úsměv. "Nestor bude v pohodě!" Snad tak nějak doufám, že v pohodě budu i já. Časem...

V zápětí se ale nesouhlasně zamračím. "Tak to ne! Přece je nebude nosit sám!"

"Já..." nejistě střelím pohledem po vlčici, ale rychle se zase vrátím k panu Gunterovi. Pro jistotu. "Ukážu, kde co je, ale pak hned půjdu pomoct vám." Vím, co je moje povinnost!

A že jsem ji mohl naplnit už před dvěma dny...? Hmmm...... Teď se to zdá všechno snažší, když na to už nejsem sám.

Vděčně se podívám na muže, kterého vlastně vůbec neznám. A nevadí mi to.

Gunter
2.2.2015
17:20:57
Na můj dotaz ohledně Nestora Nys zděšeně vybuchne. Zamyšleně se zamračím a pročísnu si prsty vousy.
"Natrvalo ho s sebou nevezmeme, to je jasné, ale nechat ho tu nemůžu. Uhynul by nebo zdivočel. A ani jedno nechci. To si nezaslouží."

Ušklíbnu se přátelsky na Melwina.
"To je dobrý nápad. Zeptáme se Lenny. Beztak s těmi dvěma vyrůstala. A když ho nebude chtít, tak ho vezmeme k Minnie. Aspoň by ji ohlídal podnik."
A děvčata....Občas by se i hodil, s některými hosty.
Mít takovou dogu zakousnutou v zadku, tak si nejeden chlívák rozmyslí svá roztodivná přání.


Nacpu do sebe poslední sousto a natáhnu se pro kávu.
"Tak, vypiju si kafe a půjdu nosit mrtvé. Mohla bys zatím s Melwinem nabalit nějaké zásoby, Nys? Ukáže ti, kde co najdeš." Poprosím dívku a přistrčím i klukovi hrnek s kávou. Je sice ještě mladý, ale po tom, co zažil, už rozhodně dítě není. A káva ho trochu postaví na nohy.

Melwin
31.1.2015
21:08:06
"Minnie? Nikdy jsem o žádné Minnie neslyšel. Ale jestli pan Gunter říká, že by mohla čeledína potřebovat, tak by to bylo fajn. Hospoda jako Pírko to asi nebude, ale do nějaký zaplivaný špeluňky by pan Gunter nechodil." mudruju v duchu o své možné budoucí kariéře.

Překvapeně se podívám na vlčici. "Hmmm, možná se ho bojí." napadne mě okamžitě, protože já se ho kdysi bál taky. "Jenže..." a pak mi to dojde. "Ona je vlčice, ona se ho bát nemusí. Možná se bojí Nestor jí. Jenže... ví to o ní Nestor? Měl by to vycejtit, ne?" zkoumavě sklouznu pohledem na psa.

"No, možná by si ho ráda nechala Lenny. Jako... vzpomínku." dodám posmutněle. "A nebo by se mohl hodit té paní Minnie. Na Nestora je spoleh! Je to dobrej hlídač. A myslím, že si teď budeme spolu rozumět ještě líp. Staral bych se o něj." dodám rychle. Nějak mě představa, že bych se od něj měl odloučit, najednou vyděsí.

Nyskel
31.1.2015
20:49:51
"Minnie?!" vyjeknu v duchu a doufám, že Gunter nezachytí ten pohoršený, nesouhlasný záblesk v mých očích. Jen o zlomek okamžiku později si ale musím vynadat. "Minnie má přece krejčovskou dílnu. Tam by se jí nějaký šikovný příručí nebo... nebo..." nevím, jaké profese jsou potřeba v krejčovském salónu. "No, mohl by se jí tam hodit. A pro kluka to bude mnohem lepší než v hospodě." uznám nakonec, že to asi zase až tak špatný nápad není.

Černé mraky... a že jich oba s Gunterem máme požehnaně! A říká to tak, že bych mu snad i věřila, nemít své vlastně běsy.

Ten jeho úsměv, který velkoryse rozšíří i na mně... Na okamžik se mi v hlavě mihne vtipná představa. Gunter jako velký, černý vlk a kolem něj se pinoží dvě štěňata. Nyskel a Melwin. "Brrr..."

Pátravě střelím pohledem po klukovi. "On ví! A Gunter neví, že on ví! A až to zjistí... hmmm..." Ne, to teď řešit nebudu!

"Nestor s námi nemůže!" vyhrknu až moc rychle a vyplašeně se podívám na Guntera. "Já nevím, jestli bych Vlčici udržela v každé situaci." dodám provinile.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.