abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Alenky v říších Eosu ::
družina
stránkovat po:  
 

Bílý králík osudu
10.7.2015
17:01:07
Bergelmir šel vpředu za Falazurem a nijak divoce si nevyložil ani své vlastní škobrtnutí poté, co se most kvůli pannám v nesnázích tak zhoupnul. A tak si evidentně všeho všiml také až příliš blízko novému břehu a tedy i příliš pozdě na okamžitou pomoc.

Indián je vskutku dobrá opora. Jeho mokasíny jsou sice pro mokré pochody nepraktické a nožky v nich tůůze rozmočené a touhle dobou už i poněkud prochladlé, ale mokasíny aspoň nekloužou. Ne moc.
Roryino zavěšení snáší docela dobře a postupně se s ní probojovává dál po mostku, vyhovujíce tak černovlásčině a koneckonců i Roryně přání.
A Rikke se její opatrný přesun bez Roryny pomoci zezadu celkem daří, takže se pomalu, ale jistě blíží k ostrůvku též.

Chlapík, který vás měl doprovázet vypadá teď o dost bledší než předtím. Nabízí pomocnou ruku Mathewovi, aby mu pomohl postoupit na stabilnější a o něco méně kluzký ostrůvek a křičí na vás nějaké rychlé omluvy a snah zjistit, jestli se nikomu z vás nic nestalo. A pak zhodnotí vaši a hlavně Rorynu obuv. "Já... pááni, vy máte ale boty. Vy ste sem fakt snad zabloudili." Pak zavadí pohledem o Falazurovo navzdory počasí fascinujícně špinavé bosé palce na ještě bosejších nohou. Chvilku se na nich zasekne pohledem a pak se poněkud zmateně rozhodne od tématu zbaběle prchnout:
"Já se fakt omlouvám. Mě to už normálně ani moc nepřijde, a už dlouho se tu nikdo cizí nevobjevil, natož v takovym marastu." zasnaží se, aby jste ho slyšeli.
"Půjdem vopatrnějc. A dyžtak se držte navzájem, fakt je to..." a ten provinilý a o poznání méně hlasitý zbytek věty patrně zaslechne jen ten, kdo zrovna stál opravdu blízko u něj. "... vo hubu."
"Je to ještě celkem štreka." prohlásí potom už zase nahlas a tak nějak se vyhýbá vašim pohledům. "Tudy."

...
Rory to klouže asi nejpekelněji, ale když je teď opravdu hodně opatrná, zvládá to skoro sama. Znatelně pohodlnější a jistější je to ale s naším galantním rudokožcem. Indián nicméně buď jak buď putuje buď přímo s Rory a dělá jí oporu, nebo nedaleko za ní, aby ji kdyžtak mohl zase pomoci. Bergelmir si to štráduje zhruba tak v polovině skupinky, a našlapuje opatrněji než předtím, a dost se ohlíží za sebe na to, jak si vedou ti putující za ním.

Cesta je to dlouhá a terén protivný. Relativně neklouzavá dřevěná mola, vzácné kamenné plošinky, mnoho a mnoho mostů a můstků - a nemálo z nich asi takové kvality, jako byl ten první. Dále tu je množství šikmých plošin, které vás nutí plahočit se výše či níže, podle toho, jak si žádá terén zpatra vesnice. Naštěstí u nich bývají alespoň nějaké slepičí příčky, nebo alespoň zábradlí. Zpestřením se ukáží býti rovněž dřevěné žebříky a zaplať králík, že jste nemuseli použít žádný z těch provazových, které jste několikrát také minuli.

Architektura... no jak už bylo řečeno hlavně dřevo, sem tam kámen. Okna mají povětšinou pozavírané okenice, ale i tak stěnami někdy prosvítá světlo. Podle toho jak moc někdy stěny netěsní zde musí hlavně v zimě žít samí nesmírně otužilí lidé. A jak to dělají s deštěm je záhadou. Komíny bývají kamenné a z některých se i kouří.
Okenice, stěny, dveře, někdy dokonce i sloupky... to vše působí povětšinou spíše jednoduše, bez zdobení. Některé střechy jsou tvaru A, ale někdy jsou prostě jen sešikmené na jednu stranu, nebo naopak, a to je vlastně většina, ze střechy tvaru A vedou sešikmeně i ty strany, kde by normálně měly být štíty domů.
Světlo na cestu spíš jen prosakuje z vnitřků domů, jen zřídkakdy míjíte kamenný výklenek vsazený do dřevěné stěny, ve kterém stojí velká kovaná prosklená lucerna.
A na moři se vám chvilkami rýsují černé obrysy několika obrovských korábů. A ty vůbec nevypadají motorově.


Kapitola druhá: Teplé místo na světě
Po jakémsi neuvěřitelně mokrém, kluzkém a všeobecně dosti náročném období, kdy se naši promoklí a prochladlí ztracenci potácejí skrze zdánlivě nekonečná zákoutí této pozoruhodné osady se chlapík konečně zastaví před jedním ze vchodů na... a no skutečně, při troše dobré vůle by se téhle mírně větší, domy obestavěné dřevěné plošince s vysokým a štíhlým skalním výčnělkem uprostřed, dalo říkat náměstí či náves.
Hospoda sama vykazuje známky lepšího utěsnění než mnohé jiné domy ve vsi, takže by tam alespoň nemuselo pršet. Vývěsní štít je nečitelný, ale o to odhodlaněji se pohupuje na železném úchytu vpravo nade dveřmi.

Russil vstoupí neohroženě dovnitř a odtud na vás pak dýchne nefalšované a naprosto úžasné teplo, i když zabalené do trošku vydýchaného vzduchu. V krbu hoří oheň, světlo zajišťují za výčnělky kryté svícny ve výklencích.

Je tu dost narváno, většina osazenstva jsou chlapi, ale i dost ženských se tu najde. Na sobě hlavně jednoduché šaty, světlé halenky a košile, vesty, kabáty přehozené přes židle, ženy povětšinou spíše delší šaty, nebo sukně a většinou i se zástěrou... Barva vlasů povětšinou ve škále od tmavší blond až do hněda, nebo špinavé hnědé, ale najdou se i výjimky. Nádobí hostů vypadá dřevěné, ale funkční, korbely jim hezky pění.

Míst k sezení tu moc není, ale protože se vám osud zdá-se rozhodl pro změnu život zbytečně nekomplikovat, tak se tamhle od toho stolu zrovna několik lidí zvedá, v plném rozhovoru odchází pryč a uvolňují vám tím své místo.

Barpult je relativně špinavý, ale to také znamená, že z toho správného úhlu pohledu je i relativně čistý. Relativita je kouzelná věc.
A za ním je relativně hezká žena a muž, který má ve tváři vyrytu svou profesi - hostinský, který je dobrák od pohledu skutečně jen velmi relativně.

Rikke Falla
9.7.2015
19:15:56
Vrhnu na zrzku vražedný pohled. Ale opravdu se nemíním s ní dohadovat tady, visící na mostě nad rozbouřeným příbojem.
Když Nšo-či podává ruku, jen zavrtím hlavou.
"Hlavně ji odsud odveď..." zavrčím.

Ušklíbnu se, když vidím, kde nebo spíš na kom zrzka pro změnu teď visí.
Tak přece se vhodný objekt našel...

"To je dobrý!" křiknu na kopáče, když přes tu slotu zaslechnu, co křičí on. A pak se hezky kolem provazového zábradlí, pomalu a opatrně, přesouvám ke konci mostu.

Falazur
8.7.2015
17:13:26
Téměř si nevzpomínám, kdy jsem naposledy kráčel po něčem takhle kluzkém. Opomenu-li dřevěný most zbrocený krví právě zabitého otroka, kterého přes most táhli chviličku předtím, než jsem po něm šel já.

Když bych to tedy porovnal, tak tady vlastně prožívám romantickou idylku, kdy mohu pozorovat nebe, být omýván čerstvou vodou a mohu se nechat pohupovat v rytmu větru a vlnobití pode mnou. Takže ano, líbí se mi tady. Vlastně se mi moc nepozdává nápad jít kamkoliv dovnitř. Bude tam nepochybně těsno a kdo ví, zda nás někdy ještě pustí ven.

Za svých spokojených úvah se ocitám na druhá straně mostu a zdá se, že jsem si drobných potíží svých kolegů(yň) všiml až nyní. Rory už prochází s tím podivným hnědostřapatým chlapíkem. A já zavolám na Rikke
"Chceš pomoct?" udělám pár kroků zpátky na most, abych měl vůbec šanci slyšet odpověď.

Lenka "Rory" Rorejsová
2.7.2015
18:48:44
Nenávidím mokré dřevo. No vážně? Kdo dnes staví mosty ze dřeva?! Kdo dnes vůbec staví lanové mosty? A kdo je věší nad rozbouřenou vodu? Tohle je tak… vykřiknu a div, že se nezabiju. Zůstanu viset na provazovém zábradlí. Mám jen kousek k tomu, svalit se tu jak…nějaká družstevní kráva. Cítím se strašně a díky botám to skoro vypadá, že už se na nohy nikdy nepostavím. Nejraději bych zabíjela. Kde jsem se tu vlastně vzala a proč?! O co tu jde a co je tohle za místo? Někdo si tu se mnou ošklivě zahrává.

Nohy mi stále podjíždí a do toho se ozve Rikke.
„Se neposer.“
Doporučím ji, když mě tak nevybíravě napomene.

Naštěstí je tu blonďatý indián, který mě vytáhne na nohy.
„Dík.“
Pronesu nečekaně. A pro změnu se pověsím na něho.

Mathew
27.6.2015
13:07:39
Vypočujem si rozhovor a pravdepodobne starostu. Dozvedáme sa nejednu zaujímavú vec o tomto mieste, no najdôležitejšie je, že sme považovaný za hostí, aspoň sa zatiaľ zdá.

Keď sa konečne dočkáme pozvania, pokračujem so skupinkou opatrne hore.

"V taktomto stave a počasí sa asi nedočkám ticha pri ohni. Možno mi niečo napovie dážď."

Z premýšlania ma vyruší záchvev ktorý zneistí krok dámam z našej skupiny. V rámci možností sa pokúsim ľavou rukou ukotviť o lano, prikrčím nohy v kolenách aby som lepšie odolával otrasom a pravou rukou pomáham dievčatám na nohy.

Rikke Falla
25.6.2015
18:36:30
Opětuji Russilovi škleb, ale možná se šklebím jen pro to, že zase vylezeme na déšť. To není moc velký důvod k radosti, ale tak brzy se to změní, snad.

Provazový žebřík žebřík se pohupuje, přes to na něj vkročím jistě a bez váhání. Pravda, ta jistota trochu poleví, když mi na mokrém prkně trochu uklouzne noha. I tak kráčím neochvějně dál, s vírou, že tohle není nepřekonatelná překážka. Rukou se přidržuji provazu zábradlí, pro jistotu. No, vzápětí zjišťuji, že jistota by byla se spíš nedržet, ale kdo to měl vědět?

Provaz zábradlí mi v ruce zatančí, jak se rozvlní. Nečekala jsem to a tak další krok při tom, jak se most zhoupne a zrovna u mě trochu nakloní na stranu, prostě nevyjde, jak měl.
Jo, klouže to, jak nás právě vtipně upozorňuje Russil.

Ve snaze zabránit pádu se provazu zábradlí chytnu oběma rukama. Most se nakloní ještě víc, když tam tak visíme dvě, jak teď vidím. Chvíli si tedy jen tak visím a koukám dolů, ať vidím, kam žuchnu, když žuchnu.
Nechci žuchnout.

"Co blbneš, sakra?!" vyjedu po zrzce a je mi v tuhle chvíli fakt jedno, že jsem nespravedlivá a že ona to asi těžko udělala schválně. No, přijde mi, že by to i schválně za jistých okolností udělat mohla, ale není tady dost vhodných objektů, u kterých by chtěla strhnou na sebe pozornost hraním panny v nesnázích.

"Žádný prudký pohyby, jo?" snažím se s ní domluvit, zatím co čekám, až se most přestane houpat díky nám divně a bude se houpat díky větru už je normálně.
Pak se zkusím opatrně pustit a dostat zase doprostřed mostu.

Bílý králík osudu
22.6.2015
21:26:40
Ebenir se v reakci na Rory jen pobaveně ušklíbne, ale nic na to neřekne a nechává ji jít.

Russil Rikke přikývne a trochu se zašklebí, když zamíří do slejváku venku. Následujete jej tedy všichni vyjma Andrewa. Muž si to spěšnými kroky namíří přes velký dřevěný, ale provazový a mírně houpací můstek kamsi pryč a vám nezbývá, než jej následovat.

A teď jako vsuvka malý kvíz:
Víte, jaké má vlastnosti také dřevo?
... Výborně.
A víte, jaké má vlastnosti dobře ohoblované dřevo v dešti?
... vidím, že ano. Jste skvělí!
A zdalipak máte tušení, co se stane, když je toto dřevo aplikováno do provazového mostu v silné bouři, kde není pro vodu a tmu skoro vidět ani na krok (nebýt těch príma blesků), s působivým větrem, který se tady nahoře celkem činí, a vší tou rozbouřenou vodou pod vámi?
A jaké to všechno je v kombinaci s vaší obuví?

Zajímavé, ano, to je to správné slovo. Někteří bohové by spíše použili výraz "zábavné", ale vy pravděpodobně ne a tak tedy zůstaneme u toho prvního slůvka.

Nejlépe z vás je na tom paradoxně Falazur, jehož absence nevhodné obuvi se jeví více než užitečná. Pravda, jeho absence veškeré obuvi zase vznáší jisté otazníky ohledně možství třísek, které pochytá, pokud se mu noha nakonec přecijen trochu smekne, ale to už je věc druhá.
Jako první si toto uvědomí Rory, kterou její bitelné botičky a rázná chůze přinutí přitulit se oběma rukama k jednomu z provazových zábradlí (pokud se tak silné slovo dá pro ty provazové postranice vůbec použít). Jako druhá se smekne Rikke, která za to vděčí (máme-li to na něco či někoho svalit) prudkému pohybu provazu, kterého se drží, a na kterém těsně za ní, snad shodou okolností, téměř visí Rory.

"Vopatrně, klouže to!" informuje vás se zepředu Russil, div si u toho nevyřve plíce, aby jste ho slyšeli, i když kráčí zády k vám. Až potom se ohlédne a se strnulým výrazem sleduje chumel, který se uprostřed mostku tvoří.

Rikke Falla
21.6.2015
10:42:25
Zrzka pokračuje se svou hrou, blonďák se shání po mapách, ale mě už je to vážně jedno. Konečně nemá Ebenir nic proti tomu, abychom se hnuli. A tak pokročím k Russilovi a je mi ale už opravdu fuk, jestli s ním půjdu sama. Jen se podívám po kopáči, když blonďák nejde.

Ale sekerník je taky propuštěn, (kdo by to řek, vrahoun jeden vrahounská) a nakonec vykročí i zrzka. Paráda. Bude nás víc, nebudem se bát vlka, nic. A já doufám, že už fakt půjdeme, toho čekání bylo dost.
"Můžem." ujistím raději Russila.

Jo, do hospody chci, ale čím víc se to (konečně) blíží, tím víc dumám nad tím, čím zaplatím. Začíná to být opravdu palčivý problém.

Lenka "Rory" Rorejsová
18.6.2015
20:24:00
„No…já vím, že je zabil, ale kde bereš ty jistotu, že to byli otrokáři?“
Ušklíbnu se. Takový nesmysl – otrokáři?!
„To tvrdí on.“
Kývnu na kolem procházejícího vraha.
„Od vesnice, která je bezpečně na kůlech, bych čekala víc…“
Pokračuji a provokativně si Ebenira měřím. V očích mi jiskří. Andrewa úplně ignoruji.
„…protože pokud jsi mi chtěl jen dokázat, že umíš riskovat, tak jsi ten nejhloupější starosta v historii….“
Pokračuji.
„Nic nic…já tě chtěla jen varovat…a tví muži to slyšeli.“
Zhoupnu se v bocích a vyrazím za tím….Russilem.

Andrew Angel du Nox
18.6.2015
19:51:47
"No, když se teď vydám do hospody tak se toho moc nestane.. Takže bude lepší, když si teď zjistím co a jak, a pak už mi bude stačit počkat v hospodě než se všechno vyjasní.. To zní jako plán.."

Otočím se na Ebenira. "Pokud už je to dořešené, tak bych si celkem rád prohlédl ty mapy, pokud je máte tedy k dispozici... Cestu k hospodě mi pak nejspíše bude stačit popsat.. " povím pomalu a nakloním hlavu mírně na stranu.

Bílý králík osudu
18.6.2015
17:52:45
Ebenir si postupně vyslechne všechny, včetně Mathewa, který zahučí cosi souhlasícího s davem.
Zvědavě pohlédne na Rory a nutno dodat, že mu očka na okamžik sjedou k jejímu výstřihu, i když se neobvykle rychle opět vrátí k pohledu na, abych tak řekla, vyšší úrovni. Poslechne si i jí, než se s úšklebkem otočí na Rikke a prohlásí: "Ano, už můžete jít."

Andrewovi neřekl nic, patrně tedy nechává na jeho úsudku, zda tu zůstane, nebo se půjde raději někam ohřát a zkusit při tom najít starostu.
"A ty taky, sekerníku. Momentálně nevidím žádný důvod, proč by se tvůj výslech neměl konat nad talířem něčeho horkého. Russil je dostatečně kompetentní na to, aby výslech mohl provést i on, takže prostě jdi s ním a vyřešíte to tam."
Tak praví a zvedne svůj zrak k Rory. Viking vystoupí po "mostu" nahoru za vámi a Ebenir po něm jemně loupne pohledem, načež se s provokativním úsměvem vrátí opět k rusovlásce. "Risknu to." opáčí.
"Ale pověz mi, ty přeušlechtilá bytosti. Měl těm otrokářům podle tebe raději vyložit zdvořilou omluvu, že dnes se mu to bohužel nehodí a ať se pro něj staví třeba příští jaro?"

Russil se mezitím odopře od dřevěné stěny, otevře v zadní stěně dveře a stále ještě skryt pod pseudostřechou tohohle podivného průchodu si přes sebe hází kabát a širák, a čeká na vaše mokré společenstvo.
Russil má tu vlastnost, že nemá zbroj. Takoví v té místnosti jsou dva a Russil je tedy jedním z nich. Má nějakou zbraň připásanou u boku a poněkud flegmatický pohled. Žádný krasavec to není (- informace pro Rory -) a na urozeného inteligenta také příliš nevypadá (- informace pro Andrewa -), ale tak co také čekat od řadového strážného, že?

Lenka "Rory" Rorejsová
17.6.2015
22:03:18
Ne, že bych se chtěla chlubit, ale já měla vždy nos na dobře postavené muže. Prostě to dokážu vycítit. Je to moje přirozenost. Je to osud…tedy byl by, kdybych na podobné blbosti věřila.

Za normálních okolností bych si sice o chlapa, jako je Ebenir, neopřela ani kolo…jenže teď se mi docela hodí nějaký ten, co …tu má určitou moc. Zvednu k němu oči a nechám ho mluvit. Tak nějak bezděky a přirozeně se mi rozepne kabát… a já se nepatrně napřímím. Teď přeci mají mluvit ostatní…tak jim dáme prostor, ne? Já si tu zatím maličko rozšířím svůj osobní prostor, no ne?

Když se ti rozumbradové konečně vypovídají, promluvím i já.
„Netajil se tím, že je zabil.
Vlastně vypadal dost spokojeně.
To jsem zase viděla já.“

Mluvím pomalu a sleduji jen a jen Ebenira. Udělám krok a zkrátím tak vzdálenost mezi námi.
„Je ozbrojený a vy ho pustíte do města?“
Zavrkám zmateně.
„Co když mu přeskočí a zase bude mít pocit, že ho někdo chce… - já nevím - zajmout.“
Slovo zotročit nevyslovím, neudržela bych kamennou tvář.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.