abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Gunter   Postava není přítomna 15.2.2015, 9:04:26
Vzhlédnu a když tak ošklivě inzultuje svoje vlasy, zamračím se.
"Proutí? Máš krásné vlasy, Nyskel. Jsou jak rezavý vodopád. Hladké a rovné, nekroutí se ti kolem hlavy jako zběsilé."
Natáhnu ruku a zvolna propletu prsty pramenem jejich vlasů.
"Líbí se mi. Někdy si to musím vyzkoušet. Jestli mě tedy necháš..."

Plácnu sebou dozadu a horní půlkou těla se natáhnu na postel. Ruce složím pod hlavu a zívnu.
Začíná se mě zmocňovat únava. Bylo toho trochu moc, v poslední době.
Nys se zeptá na Sotera a já na okamžik zavřu ve vzpomínce oči. Vykreslím si před sebou jeho arogantní tvář. Pohlednou, mladistvou, lemovanou zlatými kadeřemi. Vypadá jako andílek, ale do perutí má daleko.
Zpupný, rozmazlený, zvyklý, že může všechno a vždy....
Milující pouze sám sebe a slepě zbožňující jedinou osobu na světě....

Otevřu oči a podívám se na ni. Odevzdaně pokrčím rameny.
"Vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěl o smečce u Meleborku? Že jsme se nakonec střetli a já tři z nich zabil?
Jeden z nich byl jeho bratr..."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 14.2.2015, 19:29:11
Shovívavě se usměju. Mluví mi z duše. "Proč bych ho vlastně nemohla česat každý večer? Bylo by to hloupé? Nehodí se to?" přemítám v duchu. Ještě si to budu muset promyslet. Protože tahle kratochvíle mi přináší aspoň zdání bezpečí a klidu. A vzpomínky na srub...

Zasměju se nahlas. "Na mně není moc co česat. Tohle..." chytnu pramen mezi prsty, "se moc necuchá. Jako proutí." zamručím nespokojeně. Ne, mé vlasy nejsou něco, na co bych byla hrdá.

Přemýšlí. Sleduju jeho profil, který se ostře rýsuje proti plamenům v krbu. Už už zvedám ruku, abych se dotkla jeho ramene. Je teď tak daleko, že mám potřebu zavolat ho zpátky.

A pak to z něj vypadne. Mluví mi z hloubi duše! Nesmírně. Ale stejně jako on i já vím, že tam musíme. Nejen kvůli Soterovi, ale i kvůli Minnie. "Nemůžeme před tím utíkat věčně..."

"A... proč tě vlastně hledá? Proč teď?" zeptám se tiše. Vím, že tím asi pokazím to křehké, co se tu vznáší, ale musím to vědět. Musím mít jasno, co mu hrozí. Co hrozí nám...
 
  Gunter   Postava není přítomna 14.2.2015, 19:16:21
"Užžž...." Zakňourám zklamaně, když mi oznámí, že skončila. Pohodím vlasy a pocit, jak se mi měkce sypou jako tekuté hedvábí je vážně příjemný. Rázem mám hlavu lehčí.
"Ale když mně se to líbilo....." Protáhnu jako rozmrčené malé děcko a neochotně vstanu.

"Někdy ti to oplatím."Slíbím a hladově se zadívám na její nazrzlé rovné vlasy.
"Sice to nebude ono, protože tobě se to takhle strašně nikdy nezacuchá, tudíž se nikdy tolik nenadřu jako ty, ale aspoň symbolicky ti tu péči vrátím." Sednu si vedle ní na postel a chvíli jen tak zírám před sebe.
Zadumaně. Přemýšlivě.

"Víš, vlastně se mi do Ilesy vůbec nechce. Vím, že musíme a že nemůžeme tu záležitost se Soterem nechat otevřenou, už jen kvůli tomu, že on si pokoj nedá, pokud vynaložil takové úsilí mě najít, ale i tak....
Nechce se mi tam. Nechce se mi vůbec nikam.
Zlenivěl jsem.
Zpohodlněl.
Nechce se mi zabývat ničím špinavým a hnusným."
Hlasitě vzdychnu a na okamžik si opřu čelo o její rameno.

Změnil jsem se.
Ona mě změnila.
Začínám mít toulek plné zuby.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 14.2.2015, 18:56:11
Pročesané kadeře se lesknou víc a víc a já se přistihnu, jak se zasněně usmívám. Jako bychom byli na okamžik zpátky ve srubu. Zpívám a písnička nás unáší zpátky. Do bezpečí...

Posledních pár slov už nechám jen tak splynout ze rtů. Stejně tak jako on mé jméno. Je to všechno tak přirozené...

Podeberu rukou rozčesané prameny a dostávám se až ke konečkům, kter jsou trochu zacuchané. A u toho mi celou dobu leze do nosu Gunterova vůně. K mému obrovskému překvapení je Vlčice za katrem klidná. Spokjená a tichá. Překvapuje mě. Netuším, proč někdy tak šílí a jindy je takhle klidná. Bezděčně zakroutím hlavou.

"Tak, hotovo." řeknu, když už vážně není co česat. A že jsem to prodlužovala, co to šlo. Bezděky ještě pohladím tu temnou kaskádu. Miluju ten dotek. Klouzá a šimrá...
 
  Gunter   Postava není přítomna 14.2.2015, 13:08:52
Zavřu oči a na okamžik zadržím dech. V slastném očekávání. Vím, že to přijde, ale přesto, když se mě dotkne, zachvěji se, jako by mnou proletěl kulový blesk.
Snažím se to potlačit, ale stejně to musí cítit, protože se o ni celým tělem opírám. Navíc ty záchvěvy vyvolává skoro každý dotek její ruky. Způsob, jakým se s mými vlasy laská. Nedá se to potlačit.

Nechám vlasy zavřené a poslouchám její tiché zpívání. Naprosto uvolněný, naprosto šťastný.
Nevyměnil bych tyhle chvíle za nic na světě.
Vlk tiše vrní, ponořený až po oháňku v slastných pocitech.
Nezvykle pokorný a rozněžnělý.

"Nys...." Brouknu právě tak něžně a rozechvěle, když přestane zpívat. Přitisknu tvář k její noze a chvíli neříkám nic, jen se k ní tulím.
Nechci se vracet do reality.
Nechci myslet na to, co je za mnou, na ohořelá mrtvá těla mých přátel, na Eve bez tváře a Silvia, který svého pána nedokázal ubránit.
Nechci myslet ani na to, co je přede mnou.
Chci být jen v přítomnosti. Tady
S ní.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2015, 16:17:30
Nahlas se zasměju. Vypadá jak přerostlý kocour, který čeká, až ho panička bude drbat mezi ouškama. "No, že jsi to ty. To je za ty koláčky." odpovím přezíravě, ale když pod sebou vidím tu lesklou záplavu, nenechala bych si to ujít ani za nic!

Na okamžik zadržím dech a pak se levou rukou dotku jeho čela a mírně mu zakloním hlavu. Začínám pěkně pomalu, od vrchu. Pracuju jemně, až mazlivě. Nezatahá ho jediný vlásek, dávám se velký pozor. A cítím se............. zatraceně hezky!

Písnička přijde ke mně sama.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.2.2015, 16:10:01
Zakroutím po ní očima.
"Vážně? Slibuješ? Tak dobře."

Sesunu se dolů na zem, na deku, kterou mi milostivě hodila a uvelebím se mezi jejími koleny. Ostatně přesně tohle místo mi vymezila a já jsem víc než spokojený.
Opřu se zády o postel a hodím hlavou, abych ji rozprostřel svoje pocuchané a zneuctěné vlasy do klína.
"Prosím!" Zaškemrám táhle a div že nevrním.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2015, 16:06:30
"Vlastně toužím!" uvědomím si k mému překvapení a na tváři se mi mihne nepatrný ruměnec. Vzpomněla jsem si totiž, jak slastný zážitek to byl minule.

Na okamžik zaváhám, ale Vlčici mám za katrem a tiše doufám, že už se dostatečně vyskotačila při Gunterově koupeli.

"Nádherné, lesklé kadeře budeš možnááá mít, až s tebou skončím." zakřením se na něj.

Za okamžik už na mě leží kartáč. Zvednu se do sedu a shodím nohy z postele. "Ale musíš si sednout na zem, abych na tebe dosáhla." Aby neřekl, shodím mu deku na zem, aby si na ni mohl sednout, a pak už jen významně kývnu bradou, aby věděl, kde je jeho místečko. Ano, je přesně mezi mými koleny.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.2.2015, 15:58:08
"Široko? Daleko?" Teatrálně se rozhlížím po pokoje.
"Fakt? No, vzhledem k tomu, že tady široko daleko žádná malá holčička není, tak by ti to mohlo i vyjít."

Posune se, abych měl místo, a já toho okamžitě využiju a natáhne se jak široký tak dlouhý vedle ní.
Ovšem vzápětí příjde lákavá nabídka. Tak lákavá, že ji prostě odmítnout nemůžu.
Zdvihnu se na lokti a zatřepu vlasy.

"Houští?
Řekla jsi houští? To znamená, že nemám náherné lesklé kadeře, do kterých toužíš zabořit ruce až po zápěstí?
Ó bože!
S tím musíme okamžitě něco udělat!"
Vyskočím jak pružina a chmátnu po svém pytlíku posledn záchrany.
Vylovím želvovinový kartáč a vzápětí jsem zpátky u ní.

"Zde! Jsem jen tvůj! Musíš mě zachránit!" Zahalekám a hodím ji ho do klína.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2015, 15:21:05
"Pche! Ty o tom pochybuješ? Sice už dááávno nejsem malá, ale jinak jsem široko daleko nejhodnější!" odpovím povýšeně.

Ten příběh byl sice hrozný, ale aspoň mi pomohl s mými obavami ze zítřka. A to k lepší náladě bohatě stačí. "Když si nechala Coru i přesto, v jakém stavu byla a co všechno měla za sebou, možná dovolí Gunterovi, aby si nechal mě." zadoufám tichounce.

Gunter naznačí, že se na své posteli nemístně roztahuju. Zvednu pohoršeně obočí, ale s veselým úsměvem se posunu až do rohu.

Pak se zadívám na jeho prosychající kadře. Přimhouřím oči a s naoko váhavým výrazem pronesu: "No, sice ses dneska s pohádkou moc nevytáhnul, ale protože jsi vcelku obstojně hodný veliký chlapeček, mohla bych ti u tohozpívání pročesat to houští, co ti vzniklo na hlavě." V očích mi jen hraje.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.2.2015, 14:35:20
"Ano, přežila. Žije u Minn. Pořád. Tedy aspoň, když jsem tam byl naposled, tak pro ni pracovala." Kývnu stroze a pak se zachechtám.
"Tak pohádek se ti zachtělo? Otázka je, jestli jsi byla hodná malá holčička, aby sis ji zasloužila!" Zlobím ji.
"Ostatně, nejsi na řadě ty? S písničkou pro brášku Terryho, he?"

Opatrně šťouchnu do Nys rukou.
"Posuň se trochu." Zaprosím a gestem srovnám svojí délku s chabým místem vedle ní.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2015, 14:13:34
Spokojeně se zavrtím, když Gunter začne vyprávět. Moc ráda poslouchám jeho melodický hlas. Vyvolává v mé hlavě obrazy. Jako by maloval hlasem.

Vidím dívenku, které podvědomě dám tvář nápadně podobnou té své. Až na barvu vlasů. Tatínek mě taky tak opatroval. I když to možná nedával najevo. I maminka...

Jenže příběh začne rychle nabírat jiný směr. Veremir! Podezřívavě se poočku podívám na Guntera. Ne náhodou se mi vybavlilo úplně jiné jméno. Darkin!

Zaraženě poslouchám dál a modlím se, aby.......... Těžce polknu. "Takhle si představuješ hezký příběh na dobrou noc?!" vyjeknu v duchu. Ale nechci ho přerušovat. Přiliš bych na sebe upozornila.

To, co následuje, na mě padá jako balvany. Jeden za druhým. Zneužitá, odkopnutá, zapomenutá... V bordelu?! Ve třinácti?!?!?!

Bublá to ve mně. Hrůzou, vztekem, pohoršením.

Mrvé, promodralé dítě. Na chvíli zadržím dech. Chci vykřiknout, aby už dál nic neříkal.

Místo toho jen zavřu oči a zakloním hlavu. Opřu ji temenem o stěnu a trpím. Trpím jak soumar. Dál dopadá další a další balvan ohavností na mou hlavu. A tíží mě. Nesmírně. Jako bych i já teď byla špinavá.

"Minnie?!" prudce otevřu oči a s němou otázkou se otočím na Gutnera. "Takže ona přežila?" hlesnu tiše, plná naděje. I když si nejsem úplně jistá, že by jí nebylo líp, kdyby tohle všechno nepřežila. Vím, jaké to je, vláčet svou minulost za sebou.

"Minnie..." zamyšleně se zahledím na protější stěnu. Vidím krásnou ženu s blonďatými kadeřemi, oblečenou v čistých, elegantních šatech podle poslední módy. Je hrdá na svůj krejčovský salón. A kdesi za ní, s jehlou v ruce, sedí Cora. Tichá a spokojená. Zachráněná.

Cítím, jak mé obavy ze zítřejší návštěvy blednou. "Když je taková, nemůže to být tak hrozné. A vlastně...... je to lepší, než kdyby se Gunter spouštěl s nějakou takovou........ Corou." dojde mi.

"Mno, ty pohádky byly lepší." odpovím se smířlivým úsměvem.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.2.2015, 13:24:56
Chvíli jen tak přemýšlím, o čem ji vlastně budu vyprávět, ale pak si připomenu, kam jdeme a vybaví se mi Minnie a její děvčata. A jeden příběh mi tam přece jen zůstal v hlavě. Vyprávěla mi ho Min.

Vstanu, abych nám oběma podal džbánek s vodou a přisednu si zpátky. Zhluboka se napiji, abych neměl suché hrdlo a pak se co možná nejpohodlněji uvelebím.
"Dobře, tak poslouchej.
Kdysi, než se svět změnil a stal se nevlídným, mívala Cora dlouhé hnědé vlasy a nosila je spletené kolem hlavy jako korunu. Hrdá a krásná.
Patřila mezi nejhezčí dívenky z Větrných vršků a její otec, jednooký zbrojíř Skria, ji choval jako nejvzácnější kousek své početné sbírky drahocenností, která obsahovala několik velmi vzácných zbraní a Coru.

Jenže to bylo kdysi. Dřív, než se objevil přeušlechtilý paladin Veremir z řádu Nejjasnějšího srdce. Měl ústa plná řečí o morálce a citoval svého patrona, boha strážců a ochránců nevinných Helma, v každé třetí větě. Vyznavač mravního kodexu. Neposkvrněný a ctnostný....Veremir.

Nazýval ji Kravookou a kázal ji o svých ideálech tak zaníceně, že přišla o panenství a krátce poté i o iluze.
Velký ochránce víry, vdov a sirotků se totiž ve chvíli, kdy se o něj Skria začal pozorněji zajímat, vytratil jako pára nad hrncem.
Toliko k neposkvrněnosti.

Poskvrněná byla v té době Cora a to značně. Jak rostla její hanba, začali si lidé před jejím otcem potutelně šeptat a jejich úšklebky dohnaly starého poctivého zbrojíře na trojnožku v síni.
Našla ho, když se rozednilo, přeřízla konopný provaz a zatlačila mu oči plné výčitek. Pak si sbalila ranec a Větrné vršky opustila.
Uprostřed noci.
Jen s několika prostými svršky a otcovými nejvzácnějšími zbraněmi na dně tlumoku.

Veremira hledala poměrně dlouho. Na takové děcko byla houževnatá. Když ho konečně našla, podržízla mu krk. Bránil se, ale zaskočila ho. Člověk moc neočekává, že ho přijde třináctiletá dívenka zabít. Podcenil ji a to se mu stalo osudným. Cora s těmi zbraněmi uměla zacházet. Poměrně slušně. Dům, kde bydlel shořel a Cora zmizela, aniž by si kdo všiml, že v něm vůbec byla.

Vždycky vynikala v umění mizet a to ji zůstalo dodneška.
Vydala se do města, hledat si živobytí.
Našla ho v místním bordelu a poté co porodila dítě a týden nato ho pohřbila, neduživé a promodralé, zahájila svou kariéru prodejné děvky.
Bylo ji čtrnáct.
A byla to věru děvka pro všechno. Když nesloužila pro potěšení přiopilých hostů, uklízela v šenku nebo vynášela odpad všeho druhu.
Nebo se jen tak povalovala v koutě opilá namol.

Cora....
Každou slušnou vzpomínku na dívku z Větrných vršků pohřbila spolu s nešťastným plodem své krátké a značně naivní lásky.
Už ji nikdo nenazýval Kravookou...

Vlasy měla zknocené a zcuchané do vrabčího hnízda, pleť plnou zažrané špíny a vyrážek.
Smrděla potem a levným pivem.

Když se jí nepodařilo ulovit žádného zákazníka, a to bylo čím dál tím častěji, chodívala k jezeru a ráchala si nohy plné boláků ve vodě.
Voda ji pálila jak oheň a připomínala ji tak, že je ještě pořád naživu.
Ve světlejších chvílích polohlasně nadávala a nebo si broukala jakousi melodii ze své ztracené minulosti.

Občas ohlodávala kost, kterou sebrala v kuchyni a přetahovala se o ni s potulným psem, který ji sledoval ulicemi. Možná ji měl rád, ale jí to bylo jedno.
Po všech těch nocích a po všech těch ránech, kdy se budila zbitá a rozlámaná....použitá....už se necítila příliš lidsky.
Umírala. Hnila. Vevnitř i zvenčí.
A věděla to.
A i to...ji bylo jedno.

***

Tak ji našla Minnie. Možná by si ji ani nevšimla.
Hromádka páchnoucího šatstva schoulená na molu...nic víc....
Ale ona k ní najednou prudce natáhla ruku a chytila ji za plášť.

Černé bodavé oči jí planuly ze špinavé tváře a na rozdíl od toho zbytku byly pořád živé.
A vnímaly. Všechno
Její odpor k ní. Hnus, který vyvolávala v kolemjdoucích. Vlastní bídu.
Zoufalství toho, jak moc se její svět změnil....

Minnie z ní zamrazilo. Zamrazilo ji z toho, jak moc je mladá a jak moc ubohá.
A tak ji vzala k sobě.
Vrátila ji důstojnost a lidství.
Zavolala k ní lékaře a uzdravila její tělo prolezlé chorobami.
Bylo ji čtrnáct a byla zbídačelá, jako by prožila celý život na ulici.

Už u ní zůstala.
Ta děvče se nemá kam vrátit, ale u Min ji není špatně.
V rámci možností....."
Nakloním se a vezmu si další koláček.

"Vidíš, říkal jsem ti, že znám samé hrozné příběhy. Tenhle ale aspoň dobře skončil." Skloním hlavu a odfouknu ji ze zamyšleného čela kadeř vlasů.
Moje malá nevinná Nys....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2015, 12:46:37
Úkosem se na něj podívám. ,"Vážně věříš, že se tam jednou vrátíme? Spolu? Jako rodina? Bratr a sestra, které nikdo a nic nerozdělí? Nebo je to jen milosrdná lež před zítřkem?"

Ucítím náhlou vlnu napětí. Překvapeně vzhlédnu. "Nechce si přisednout? Naštvala jsem ho svým bručením?"

Je to pryč. "Tyhle vlčí instinkty... je to asi výhoda, ale občas je to pěkně matoucí. A je to prokletí pro mou přebujelou zvědavost..." vzdychnu si. Ne, opravdu se ho nebudu ptát, co se děje. To bych se totiž musela ptát neustále. A hlavně bych umřela, kdyby se on pokaždé začal ptát mě!

Poslušně přikývnu, otočím se zády ke zdi, nohy do tureckého sedu a zadívám se na protější stěnu. Jak kdyby tam každou chvíli měl Gunter začít malovat obrazy z chystaného příběhu. Vím, že si je tam za chvíli začnu malovat já sama...
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.2.2015, 12:34:21
Zachechtám se.
"To je jednoduché. I kdyby snad hrozilo, že bych ji mohl ztratit, stačí se podívat na tebe a na tvůj vřelý vztah k jídlu a mám ji zpátky.
Jsi roztomilá."
Ukážu na její ruce, které se hbitě a nenápadně zmocnily koláčků i když to chvíli mohlo vypadat, že snad spadnou na zem a rozkutálí se na všechny strany.
No, zachránila je.
Očividně.

"Budu ti muset do srubu tu pec pořídit." Zamyslím se a poškrábu se ve vousech.
"Bude to sice dřina, ale to zvládnu. Nějak. Za koláče mi to stojí." Zase mě to tam dole kolem žaludku bodne a do očí se mi na okamžik vkrade stesk.
Tam byla jen moje.
Tady....brzy mi ji odvede nějaký nafintěný panák a bude.

Vlk zuřivě zařve a celé tělo se mu napne jako pružina. Okamžitě to napětí pocítím také. Zježí se mi kůže a mám chuť zařvat na celé kolo.

A ona mě zatím zve k sobě na postel.
Přikývnu a čelist se zaťatými zuby se mi postupně uvolní. Přisednu si a natáhnu se pro koláček.
"Dobře, povím ti další příběh. Ale ty se hezky uveleb, ať se ti dobře poslouchá. Chceš podat džbánek s vodou?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2015, 12:27:00
"Mně by zase zajímalo, kde pořád bereš tu dobrou náladu." zabručím nerudně.

Jenže koláčky na mém břichu mi odpoví. "Jo takhle to děláš?!" odpovím si sama a i když nechci, musím se usmát. Je neustále tak pozorný, že to nejde neocenit aspoň úsměvem.

Chytím ošatku a vysoukám se do sedu. Vezmu si jeden koláček a ochutnám. Jsou skvělé. Skoro jak od nás z pekárny... skoro...

"Hmmm..." pochvalně zamručím. "Takové bych ti ve srubu udělat nedokázala... bez pece a bez kvasnic." vrátím se v myšlenkách k tomu, co mě zaměstnávalo mysl před malou chvilkou.

Když je tady, je to všechno zase o fous růžovější, ale i tak se nedokážu zbavit zvláštního smutku.

Nejraději bych se zeptala na Minnie. Tolik se toho zítřejšího setkání bojím. Ale nemůžu, protože to bych mu musela vysvětlit, proč se ho bojím. A jak mě štve, že vůbec Minnie existuje a že s ní něco Gunter má. A že mě k ní vůbec tahá. A...

Místo toho se zavrtím v pokrývce. "Sedneš si ke mně a povíš mi nějaký hezký příběh?" zaškemrám jak malá holčička. "Ještě aspoň chvilku. Chvilinku jen pro nás dva. Než se to zítra celé pokazí..."
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.2.2015, 12:16:27
Nezdá se, že by se jí příliš zlepšila nálada. Spíš naopak. Kouká jak kakabus.
Přejdu pokoj a skloním se nad ní.
"Bylo by krásné, kdybys mě vítala úsměvem. Tváříš se, jako bys žvýkala zelí. A já si určitě zasloužím ten nejkrásnější úsměv na světě. Jednak jsem krásný, jednak svalnatý a jednak mám tohle...." Zaševelím a s rozmachem ji položím na břicho ošatku s koláčky.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2015, 11:57:19
Gunter vyrazí pryč a já se jen těsněji zakryju dekou, protože nechal otevřené dveře.

Těmi po chvíli vběhnou čeledíni a s omluvným mumláním koupel odklidí.

Zamračeně je sleduju, zababušená až po bradu, a přemítám nad budoucností. Je-li nějaká. "Ve srubu to bylo tak jednoduché. Krásně jednoduché..." vzdychám a vím, že teď už nebudu moct před realitou utíkat. Budu jí muset čelit. A že bude přicházet s dalšími nepříjemnými fakty je nad slunce jasnější.

Ve dveřích se konečně objeví Gunter a najde mě v té samé pozici, ve které mě opustil. Jen o něco víc zamračenou a zadumanou.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.2.2015, 11:46:40
Ještě se skloním a cvrnknu ji do nosu.
"Netrap se, lištičko." Brouknu a zamířím ke kádi s vodou. Naberu dva džbery, které tu čeledíni nechali a vyjdu ze dveří.
Snesu je po schodech dolů a po domluvě s Billem je vyliju za hospodu. Pak je předám přešlapujícímu čeledínovi, který okamžitě vystřelí nahoru.
Já zajdu do kuchyně a poprosím Billeho o něco sladkého pro Nyskel.
Hospodský se nejdřív vyrkrucuje, ale nakonec se vytasí s malými koláčky.
"Koukám, že ste si konečně pořídil družku, pane Gunter." Šklebí se na mě s vševědoucím pohledem Bille.
"A já měl dojem, že si na vás myslí to děvče z Labutího pírka."

"To děvče z Labutího pírka má teprve...." Nedořeknu. Tak nějak s hrůzou si uvědomím, že Nys je ještě mladší než Lenny, tak jen neurčitě trhnu ramenem.
"Je mladá a Eve s ní má úplně jiné plány, než ji věšet na krk potulnému lovci." Zavrčím zamračeně, popadnu koláčky a s plnou ošatkou zamířím nahoru.

Oba Billeho čeledíni mezitím vanu zlikvidovali a my máme pokoj konečně jen pro sebe.
Tak nějak jsem rád. Pro dnešek mám Billeho i zbytku světa plné zuby.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2015, 8:42:09
"Jsem, Guntere, právě že jsem." hlesnu s obrovkou tíhou v duchu. "Jen ti to nebudu moct nikdy přiznat..." dojde mi konečně.

"Psancem už jsem. My oba." připomenu mu tiše náš vlčí úděl. Ale zdá se, že mé řešení pro něj prostě není přijatelné. "Uvidíme..." odtuším smutně v duchu. Smutně, protože to zjištění, že má rudá pomsta mezi námi bude navždy, je drtivé. Doteď to byla jen děsivá předtucha, ale tohle to zpečetilo.

"Mimo jiné...? No jistě, máš tam taky milenku. Jak jinak. Sakra!" zakleju v duchu a uhnu pohledem.

"Jo." hlesnu rozladěně. Tak moc bych chtěla být teď ve srubu. Strašně moc! I bez teplé lázně a klobásek. Hrozně moc...
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.2.2015, 8:18:05
Otřesu se při té představě.
Poslat Nyskel jako zabijáka na Sotera.
Nikdy v životě!

"Nejsi mistr popravčí, moje milá. Ani já jím nejsem. A taky bys mohla být po celý zbytek života psancem.
Víš, co, přestaň se tím trápit. Třeba je se svým způsobem života a svými prohřešky dávno vyděděný a všechno bude jednodušší. To musíme zjistit v Ilese. Proto tam jedeme. Mimo jiné."
Usměji se při vzpomínce na levhartí kožešinu.

"Jak jsem řekl, Minnie je schopná mi ty informace zajistit." Pustím její ruce, protože už to začíná být kapku nepatřičné a narovnám se.
"No, měl bych se konečně postarat o tu vodu, co říkáš."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 12.2.2015, 20:52:19
Ještě pár okamžiků se utápím v tom úžasném pocitu, který vznikl uprostřed spřádání plánů na pomstu. Jeho teplé dlaně sevřou ty mé. Teď se díváme z očí do očí ve stejné výšce.

"A co když by to udělal někdo, koho nezná, o kom netuší... Jiný Vlk... Ty bys měl alibi..." nadhodím tiše, pohledem neuhnu ani o píď. Je zřejmé, co tím myslím.

Ani se mi nechce věřit, že jsem to řekla nahlas. "Vážně jsem mu naznačila, že bych dokázala zabít? Že to umím a nebojím se toho?" rychle mi dochází důsledky toho, co jsem řekla. Jenže teď už si to zpátky do pusy nenacpu. A tak držím ten přímý pohled. Mihne se v něm výzva. Za tímhle si prostě stojím. "Slíbila jsem jí to!!"
 
  Gunter   Postava není přítomna 12.2.2015, 14:17:22
Trhnu sebou.
To, co říká, mnou projede jak úder blesku.
Že by to mohla cítit stejně?
Ona?
Jak já?
Pche.
To bych chtěl vidět. Já jsem tu ten, který se do ní dokonale zfanfrněl a nedokáže logicky myslet.
Ona...
Jistě....bere mě jako bratra a tudíž jí na mě záleží.
Drobty z královského stolu.
Spokoj se, bratříčku.
I tak je to víc, než jsi kdy doufal.


Můj pohled zněžní. Ruce z jejich ramen sklouznou po pažích dolů a sevřou její dlaně. Přikleknu před ní.
"Samozřejmě, že dva Vlci jsou víc než jeden, Nys a pokud to cítíš stejně, těší mě to. Nevýslovně.
Ale nejde o to, že bych se bál, že bych ho nezvládl, potažmu bychom ho nevzládli my oba.
Je to mladý kluk a roztrhat ho na kusy, bych měl dokázat sám a ani se při tom nezadýchat.
Bojím se jeho moci a vlivu jeho rodiny.
Je to syn lenního pána, Nys. Nemůžu jen tak přijít a roztrhat ho na kusy.
I když bych rád.."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 12.2.2015, 13:13:27
Náš vzájemný pohled je tak intenzivní. Jako by se dostával až na naši Vlčí podstatu. Alfa vlčí smečky, ale taky druh. Gunter je pro mě obojím.

"Zbláznil by ses? Ty?! A co by to udělalo se mnou, kdyby se něco mělo stát tobě?!" Na okamžik se mi v hlavě zhmotní temná propast s krvavými cákanci na okrajích. Kdesi hluboko žhne rudá nenávist. "Nechci tam! Ne!" polknu naprázdno.

Na okamžik zaváhám. To, co mu chci říct, je pro mě snad až příliš osobní, ale jestli mu to zabrání v tom, udělat nějakou zbrklost...

"Napadlo tě vůbec, že to můžu cítit stejně?!....... A pokud je tolik nebezpečný, nejsou snad dva Vlci víc než jeden?" zůstávám klidně v sevření jeho paží. Jen se mu upřeně a klidně dívám do očí.

Tvrdost se z mých očí vytratila. Zůstalo už jen intezivní cosi... Je to přímé a průzračné. Křišťálově čisté. Nedokážu to popsat, ale cítím to velice zřetelně. A je to všeobjímající...
 
  Gunter   Postava není přítomna 12.2.2015, 11:36:40
Nakloním se k ní a uchopím ji za ramena. Pevně. Naléhavě. Tentokrát pohledem neuhýbám, spíš naopak.
"Vím, že jsi silná a statečná a odhodlaná. A určitě neudělám nic, aniž bych ti to neřekl. Jsme parťáci a to parťáci nedělají. Patříš ke mně, ale......" Chvíli se odmlčím a jen se ji dívám do očí. Pak přece jen pokračuji.

"Nemůžu ti slíbit, že tě ohrozím. Udělám všechno proto, abych tě ochránil, Nys a on je velmi nebezpečný.
Zbláznil bych se, kdyby se ti něco stalo. Tím spíš, kdyby to bylo kvůli mně.
Eve a Thomas na svoje přátelství ke mně doplatili. Nedovolím, aby se ti stalo totéž. Prostě to nedovolím! Na to tě mám příliš rád.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.