abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
16.2.2015
20:29:38
"Samozřejmě, že jsem nejšikovnější." Nafouknu se hbitě a když zmíní lívance, dočista roztaji.
"Že je přinesou až sem? I s bílou kávou?" Předpokládám samozřejmě a nadšeně hvízdnu.
"Ty jsi úžasná! Jak jsi to udělala? Bille bývá po ránu děsně líný."

Sleduji, jak letí přes místnost do postele a koutky mi cukají. Jen ta zpráva o Melwinovi kazí moji dokonalou pohodu.
"Proč vypadal na rubání dřeva? Copak byl ten pokojík tak špatný? Možná mu byla zima, a proto se nevyspal...." Mudruju nahlas.

Vstanu, přejdu přes pokoj a sundám ji s rozmachem boty.
"Tak si tam zalez celá, ať se zahřeješ." Vybídnu ji vlídně, ale myšlenky mám pořád ještě u kluka.
"Musím se ho zeptat, jestli se k němu nechovali slušně a dali mu nějakou vlhkou cimru, tak si s Billem promluvím. Nemám tohle chování rád." Brblu.
Sednu si vedle Nyskel a starostlivě si ji prohlédnu.
"Ty ses ale vyspala dobře, že ano?
Nebyla ti zima?"

I když ve skutečnosti pochybuji, že by ji mohla být zima, když se tak tulila ke mně. Obvykle vydávám dost tepla a dnes v noci jsem musel vydat za krb.

Nyskel
16.2.2015
19:40:03
"To jsi taky úplně nejšikovnější!" mrknu na něj šibalsky. "Ale já se taky činila. Za chvíli nám ty lívance donesou až pod nos!" pronesu triumfálně a očekávám obdiv! Tedy... ne, že bych pro to musela tolik udělat. Bille, když mě zahlédnul, byl ochota sama. Mohl by se pro Guntera rozkrájet.

Pak si vzpomenu na druhou část sdělení, kterou jsem pro něj měla nachystanou. "Jo a Melwin je vzhůru. A vypadá, jako by celou noc štípal dříví." pokrčím rameny, abych naznačila, že s tím nemám nic společného. A ani nechci mít...

Přeběhnu pokoj a vklouznu rychle do postele, boty mi čouhají zpod deky. Potřebuju se rychle zahřát... "Venku je hrozná zima." špitnu omluvně.

Gunter
16.2.2015
19:33:42
Překvapeně zamrkám, když si to Nys přebere tak, že by tu snídani měla donést.
"Ale...."Pípnu, ale ona si přehodí plášť, vklouzne do bot a je pryč.
Vstanu a zadívám se na krb, který doporučila mé pozornosti.
Nakonec nakrčím odevzdaně nos a začnu ho ládovat dřevem, které je vyskládané vedle. Za chvíli se rozhoří přívětivý ohníček a já se usadím k malému stolu, který tu je a naliju si z džbánku vody, který jsem donesl včera.
Potřebuji trochu svlažit hrdlo a po pravdě řečeno i zchladit.
Krev v žilách mi při vzpomínce na dnešní noc divoce buší a mám pocit, že jsem její vůní prostoupený skrz na skrz.
Tohle začíná být vážné.
Brzy budu mít co dělat, abych dokázal zvládnout vlastní vášně a ona....
Ona má bratříčka a stará se o něj.

Vejde do dveří a já vzhlédnu.
Hladově.
Roztouženě.
I na tomhle jsem závislý.
Potřebuji ji jako vzduch k dýchání.

"To jsi vzala hopem." Podotknu udiveně.
"Nechceš mi doufám zkazit ráno zprávou, že nemají lívance? Já se činil, přesně jak jsi poručila." Bradou ukážu na hořící krb a zapitvořím se.

Melwin
16.2.2015
18:47:02
Další noc plná vlčích snů. Hned zkraje to ještě šlo, to sem byl strhanej jak pes a usnul jsem tvrdě. Tvrdě podle všeho chrněl i Nestor. Jenže kolem půlnoci mě to probudilo poprvý.

Byla jich smečka! Smečka vlčic. Napůl ženský, napůl vlci. Fuj! Bylo to vážně hnusný!

Další sny se střídaly s železnou pravidelností, až jsem se k ránu bál zavřít oči.

"Zatracená vlčice! No mám já todle zapotřebí?!" dumám nevesele, napůl dřímající, u stolu v lokále. Objednal jsem si snídani a zkontroloval koně. Aspoň něčim se zaměstnat.

"Proč mě to pořád tak pronásleduje? Dyť já jí nic neudělal! Nic! Ani jsem to nikomu neřekl! Vlastně..... možná, kdybych řekl, tak by se mi ulevilo. Možná je to tim, že to v sobě dusim." napadne mě. "Jenže komu?! Pan Gunter to musí vědět! Určitě! Dyť s ní spí v jednom pokoji. A kdo ví, co ještě. Todle by před ním neututlala..."

A pak mě to napadne znovu. "Jestli spolu něco maj, jak to, že mu todle nevadí?!" Ne, tohle vááážně nepochopim!

Já o vlku a vlčice ve dveřích. Cuknu sebou, div nespadnu ze židle. "Brý ráno." zívnu si zeširoka. Je vidět, že pro mě moc dobrý není. To vážně ne.

"Koně jsem zkontroloval, ale nevěděl sem, jestli budete chtít snídani." pokrčím omluvně rameny, jako bych tady v hostinci dělal a měl jejich blaho nastarosti.

Jen se kysele ušklíbne, něco zamumlá a zmizí na schodech.

"Fakt mě nemá ráda." zabručím v duchu nešťastně. "A přitom jsem jí fakt nic neudělal..."

Nyskel
16.2.2015
18:38:50
Vesele přikývnu. "Až na tu kávu..." uculím se. Tenhle náš rozpor asi jen tak nepřekonám.

Vysoukám se z teplé postele, i když se mi moc nechce. Ráno je mrazivé a krb už dávno vyhasnul.

Bleskově přes sebe přehodím plášť a nasoukám se do bot. Vypadá to trochu komicky, ale pokud si plášť přitáhnu k tělu a nebude vykukovat mé apartní pyžamko po Gunterovi, nápadné to nebude. To přežiju!

"Jestli chceš mít snídani pěkně v teplíčku... krb přímo touží po tvé pozornosti..." prohodím lehce a doplním to škádlivým úsměvem.

Odsunu závoru a vyklouznu ze dveří.

Na chodbě už se zdaleka necítím tak sebejistě. S pyžamem pod pláštěm. "Ale no tak!"

S poněkud zarputilým výrazem seběhnu do lokálu a rychle obědnám lívance, bílou kávu a čaj nahoru, do pokoje. Pak si ještě odskočím do kadibudky na dvorku.

Zpátky se hrnu jak velká voda. Mám pocit, že mi právě omrznul zadek!

Mám v plánu proklouznout nahoru a rychle zase zaplout pod deku, abych rozmrznula, ale v lokálu sedí Melwin. Vlasy rozcuchané, šedé kruhy pod očima.

Kysele se ušklíbnu. Chudák kluk, vlastně to ani neplatilo jemu, ale nemůžu si pomoct. Zase jsem na něj tak trochu pozapomněla.

Gunter
16.2.2015
18:24:48
Probudí mě šimravý pocit. Nakrčím nos a mám co dělat, abych nepšíkl. Místo toho se zhluboka nadechnu a vůně, která mě mučila celou noc zase naplní moje smysly.
Dokonale.
Trhnu sebou a otevřu oči.

Zůstala u mě. Tak jak byla. Ve stejné pozici. Paži mám celou otlačenou od její hlavy a tělo ještě teplé její blízkostí.
Otevřu oči a setkám se s jejím přimhouřeným pohledem.
Usmívá se.
Bez dlouhého uvažování jí ten úsměv vrátím a zašeptám přání dobrého jitra.
"Vyspala ses do růžova?" Zeptám se, ale než mi stačí odpovědět, ozve se hlasitě a neurvale její žaludek.

"Aha, chápu." Zašklebím se a ten protivně rozněžnělý výraz se mi podaří konečně odšroubovat z obličeje.
"Máš hlad.
No, nevím jak ty, ale já bych si dal konvici bílé kávy a lívance. To by mohla být docela obstojná snídaně, nemyslíš?"
Opáčím vesele.

Nyskel
16.2.2015
18:11:45
Ještě v polospánku se nadechnu. Miluju tyhle chvilky polovičního vědomí. Je mi teplo a... voňavo. Voňavo... Gunterovatě voňavo...

I když včera večer jsem na chvíli váhala, nakonec jsme zase skončili na jedné posteli. A já už si nedokážu představit, že by to mělo být jinak. Ne, pokud to já budu moci aspoň trochu ovlivnit. A přitom... přitom.........

"Vážně to takhle sourozenci mají??? Nikdy jsem se na to Adelaidy neptala. Ona měla bratra... ale moc si nerozuměli. Byl to o čtyři roky starší výrostek a pořád ji něčím týral." zalétnu vzpomínkami do minulosti. O to víc mě to ale nutí přemýšlet a pochybovat.

"Vážně má někdo TAKOVÉHO bratra? Gunter říkal, že často spával se sestrami v jedné posteli, ale......." nevím. Nemám důvod mu nevěřit, ale přeci jen mi něco v hloubi duše říká, že to, co máme my dva, není úplně běžný sourozenecký vztah. "My ale taky nejsme úplně běžní sourozenci, že jo?" ušklíbnu se pro sebe.

Je vzhůru. Nepatrně se pohne.

Protáhnu se ze sladké strnulosti a pomalu otevřu oči. Na chvilku ho pozoruju zpoza řas a nakonec se usměju a zašeptám: "Dobré ráno..."

Můj žaludek, jako by se chtěl k tomu přání přidat, hlasitě zakručí. Uchichtnu se a rychle dodám: "Co si dáš k snídani?"

Vlk
16.2.2015
17:56:26
A usínáte zase spolu. I když jste opustili srub a vrátili se do civilizace.
Zdá se, že se mezi vámi vyvinul pevný zvyk a ani jeden z vás se ho nehodlá zříct.
Nyskel usne skoro okamžitě a její spánek je pokojný a klidný.
Gunterovi trvá hodnou chvíli, než usne a jeho sny jsou....mírně řečeno divoké. Blízkost Nyskel s ním provádí nepěkné alotrie.
Přesto zůstane ve stejné pozici a dál slouží Nyskel jako poduška a zdroj tepla a bezpečí.

Ráno ho probudí šimrání jejich vlasů na tváří. Slastné a mučivé. Nys má zabořenou hlavu v ohbí jeho paže, vlasy rozhozené všude kolem něj. Tiše oddechuje a teprve, když sebou cukne, probudí se i ona a vzhlédne. Rozespalá a odpočatá.
Hladová.

Nyskel
16.2.2015
17:47:36
Jako bych si tím posledním slovem zpečetila zvláštní bezpečí, které cítím po Gunterově boku. A s bezpečím přichází i klid a doléhá hrozná únava.

Zívnu si, trochu se zachrouňám a během okamžiku přichází spánek. Klidný a pokojný. Voňavý a bezpečný. Sladký.

Gunter
16.2.2015
17:39:59
Zdá se, že mi konečně uvěřila a přestala svou přeúzkostlivou hlavinku trápit. Usměje se tak, že mi z toho změkne srdce a přitulí se ke mně.
Hlasitě vydechnu a přitáhnu si ji ještě blíž. Její hlas mi vrní do uší a mně se začíná motat hlava.
Ve spáncích mi zběsile tepe krev a začínám se chvět.
Nedokážu to.
Nedokážu udržet sám sebe na uzdě.
Tohle se přece nedá vydržet....


Je blízko.
Tak blízko.
Cítím každé její nadechnutí.
Každý záchvěv jejího těla.
Tlak mé paže kolem ní sílí a já přistihnu sám sebe, že se zdvihám na lokti a skláním se nad ní. Moje rty jsou jen centimetr od její tváře, když mě zachrání fakt, že její oddychování je naprosto pravidelné.

Usnula!
Tohle vědomí mě zpamatuje a vrátí mi střízlivé uvažování.
S úlevou vydechnu, jemně ji políbím na tvář a položím se zase zpátky.
Můj dech se pomalu zklidňuje a srovnává se s jejím.
I to bušení srdce se začne zpomalovat. Hledím do stropu a soustředím se na skrvnu, která se po něm táhne.

A ona spočívá na mé paži, klidná a bezpečná, naprosto si nevědomá toho, co ji hrozilo.
Sladce snící.
Důvěřivá.

Nyskel
16.2.2015
17:30:45
To, co řekne, má pro mě najednou úplně jiný rozměr. Oči mi zazáří jako hvězdy v temné noci. "Nikomu! Nikomu!!! Ani Minnie ne! Nikomu!" křičím vítězně sama pro sebe. Ne, teď už se zítřka nebojím!

Blaženě se usměju a přitulím se. Vím, že se nám nic nestane. ON to nedovolí! A já taky ne!

"Zvládneme..." přitakám potichu a skoro vrním.

Gunter
16.2.2015
17:25:03
Během mého chraplavého zpívání se přitiskne těsně ke mně a já si nechtěně pomyslím, proč tak mučím sám sebe.
Nejspíš se v poslední době vyžívám v týrání svých zbídačelých smyslů, protože její těsná blízkost mě přivádí k šílenství. Přesto se neodtáhnu. Spíš naopak. Sehnu k ní hlavu a když dozpívám, zůstanu tak. Vůně jejich vlasů mi naplňuje chřípí a jednotlivé prameny mě lechtají na nose, ale mě je to příjemné.
Užívám si to.

Dotkne se mého ramene a já se podívám do jejich očí, tak znepokojivě blízkých.
Její prosba je skoro dojímavá.
Zamrkám.
"Ne, neudělám nic, co by nás dva mohlo rozdělit, Nyskel." Odpovím vážně. Až příliš vážně. Můj hlas je najednou tvrdý a neúprosný.
"Nehodlám se zříct tvé společnosti, Nys. Takže nedovolím nikomu, aby nás jakýmkoliv způsobem ohrozil. Ani tebe, ani mě."

Jemně přejedu hřbetem prstu po její skráni a usměju se.
"Zvládneme to. Přísahám."

Nyskel
16.2.2015
16:48:26
Začne zpívat. Tichý, podmanivý hlas je smutný, ale klidný. Uklidňující a konejšivý.

Trochu se zavrtím, abych si našla pohodlnější polohu, čímž se prostě musím přitisknout blíž k němu. Poslouchám slova o souboji dvou lvů a místo toho mi v mysli vytane obraz dvou Vlků. Jeden obrovský, černý, druhý o něco menší, ale lstivý a zákeřný.

Jak píseň pokračuje, posunu hlavu a položím si ji na Gunterovu paži.

Vlci odskočí v útočném manévru a zakousnou se navzájem do kožichů. Ten černý jde na jistotu. Ví, co dělá. Ale nemohl počítat s úskočným manévrem toho druhého.

Vztáhnu ruku a položím ji na Gunterovo rameno, kousek od mé vlastní tváře. "Neuděláš ale nic, co by tě ohrozilo, že ne?" zaškemrám potichu, když písnička skončí.

Gunter
16.2.2015
16:35:56
Konečně se natáhne vedle mě a já se spokojeně zavrtím.
Uvědomuji si, že jsem na ni dokonale závislý, ale tak nějak je mi to fuk.
Potřebuji ji.
Potřebuji cítít její vůni.
Potřebuji vnímat teplo jejího těla.

Zavře oči, ale já se na ni dívám dál. Opájím se tím pohledem. Vlk spokojeně přede a já bojuji s touhou pohladit ji po tváři.
Místo toho se natáhnu na záda a začnu tiše, bručivě zpívat.
V mém hlase je smutek. Jsem smutný. Nemůžu nebýt, po tom, co jsem našel v Labutím pírku, přesto je to klidný a pokojný smutek. Dokážu ho nést, dokud jsem s ní.
A dokážu s ním něco udělat, protože ona mi k tomu dává motivaci.
Stát se to před tím, než jsem jí potkal, nejspíš bych propadl trudnomyslnosti, ale teď....teď je vše jiné.
Nejsem sám.

Písnička

Nyskel
16.2.2015
16:20:06
Nechám se stáhnout na lůžko. V přibržděném pádu ještě bleskově zkontroluju Vlčici, ale ta se jen líně ohlédne a spokojeně zamručí. "Za dnešek už ses vyskotačila, co?" ušklíbnu se na ni.

Lehnu si na svůj okraj postele, ale moc místa na manévry tu vážně není. Ležím na boku, tváří ke Gunterovi, hlavy máme jen malý kousek od sebe. Vidím každý detail na jeho tváři, lesklé, černé vousy, drobnou starostlivou vrásku na čele.

Je to zvláštní. Vlčice se zdá úplně v pohodě, ale přesto cítím zvláštní napětí. Gunterův dech mě šimrá na tváři a sálavé teplo, které vyzařuje, je hebce podmanivé.

Pevně zavřu oči a snažím se soustředit. Zklidnit se. Oprostit se od všech těch živočišných vjemů, které se zdají být tolik lákavé a nedosažitelné zároveň.

Gunter
16.2.2015
15:51:34
Otevřu jedno oko a podívám se na ni.
"Na co čekáš? To se ti fakt nechce spát? Jestli chceš, zazpívám ti tentokrát já, aby se ti líp spalo." Navrhnu vlídně a zatahám ji za ruku, aby si konečně už lehla a přestala mudrovat.

Uhnu až ke stěně, aby měla víc místa a táhnu ji za sebou. Možná v jiné situaci by mi to přišlo divné, ale po našem zvláštním soužití nahoře ve srubu mi to přijde naprosto přirozené.
Vím, že nejsem její bratr a rozhodně k ní necítím pranic bratrského. Ale já mám sám sebe pod kontrolou a ona mě za bratra považuje, takže je to přece v pořádku. Naprostém.

Nyskel
16.2.2015
15:45:04
"Hmmmm..." zabručím nespokojeně. Nemám ráda nedořešené věci. A čekat do zítřka mi teď přijde...... otravné. Což je ironie, protože ještě před chvílí jsem zítřek chtěla prostě zrušit.

Gunter sebou plácne na MOJI postel. A zdá se, že v ní hodlá zůstat.

Nejistě se podívám po druhém lůžku, naproti pod oknem.

Ve srubu mi to přišlo přirozené. Byla by hloupost spát na zemi. Tady jsou ale postele dvě! A navíc jsou podstatně užší než ve srubu...

Nějak se nemůžu rozhodnout. Vím, jak hezky se mi spalo v Gunterově náruči, ale tady už nejsme ve srubu..........

Gunter
16.2.2015
15:00:31
Všimnu si jejího zamračeného výrazu a neodolám, abych se k ní nesklonil a neodfoukl ji pramen vlasů z toho nakrčeného čela.
"Myslím, že dokáže ledacos. Ona a její dívky.
Navíc Ilesa panu z Meleborku patří, takže o něm ledacos ví. A co ví Ilesa, ví Min. Klepy i fakta. A to všechno zjistíme, až tam přijedeme. Takže se tím přestaň trápit a pojď spát. Zítra nás čeká nepříjemná povinnost oznámit Lenny, že jsou její rodiče mrtví. Nebude to hezké.
Tudíž by sis teď měla hezky hajnout do postýlky a pořádně se vyspat."


Plácnu sebou zpátky na postel a natáhnu paži na stranu a nabídnu jí té zvědavé malé osobě místo polštáře.

Nyskel
16.2.2015
14:50:52
Nespokojeně se zamračím. Zdá se, že bez Minnie se vážně dál nehneme. Minnie...

"A vážně dokáže tohle všechno Minnie zjistit?" zeptám se a nedokážu se ubránit pochybnosti v hlasu. "Jako švadlena se asi v salónu může něco dozvědět, ale spíš ženské klepy než záměry takové zrůdy, jakou je Soter."

Gunter
16.2.2015
14:45:25
Pokrčím rameny a zatřesu hlavou.
"Ale to já nevím. Nemám ani ponětí, Nys. Nikdy mě ani nenapadlo, že mě Soter hledá.
Proč by tam ale jinak byl?
Proč by vyvraždil všechny v Pírku?
Copak kdy mě Thomas něco společného s mladým panem z Meleborku?
Já ano, proto soudím, že hledal mě a kdo ho na Pírko navedl.....nemám ponětí.
Je ale fakt, že jsem skutečnost, že jezdím lovit do hor za osadou Barrbery, nikdy netajil.....

Nyskel
16.2.2015
14:42:09
Skládám si informace pečlivě, jednu k druhé. Soustředěním si nevědomky začnu kousat ret.

"A proč až teď?" napadne mě dílek, který mi ve skládačce zatím chybí. "A jak přišli na Pírko"

Gunter
16.2.2015
14:34:05
Zavrtím rázně hlavou.
"Nejsem si jistý, že pán z Meleborku měl kdy ponětí, že jeden z jeho synů má takovouhle schopnost. Nemyslím si, že by to bylo něco, čím by se chlubil. Podle mě drželi svoje pochybné aktivity pod pokličkou."

Znovu se posadím a zamračeně si přejedu rukou tvář.
"Nemám ani ponětí, jestli ta smečka pořád existuje nebo jestli se rozpadla. Ani nevím, jestli se s ní Soter ještě poflakuje. Proto chci, aby mi Minnie získala všechny informace, které mi o něm může dát. Potřebuji vědět, čemu čelím.
Jediné co vím, je, že v té družině, s kterou přijel k Pírku byli lidé jeho otce. Nesli znak Meleborku. Takže soudím, že ho z domu zatím nevyhnali....pokud může používat žoldnéře svého otce..."
Vysvětlím vážně.

Nyskel
16.2.2015
14:14:04
"Takže kdyby Soter skončil s rozdrásaným hrdlem, celé rodině dojde, kdo to udělal..." odtuším zamyšleně.

"A co ta smečka? Ta se kolem Meleborku drží pořád? A co ostatní v té jejich rodině... jsou tam ještě další Vlci?" mapuju důsledně terén.

Původně se to zdálo tak snadné, jednoduché. Ale jak o tom Gunter mluví, začínám chápat jeho obavy.

Gunter
16.2.2015
13:18:32
"Ne, tohle nebyla rodina. Byla to smečka, která se dala dohromady náhodně." Vysvětlím.
"Divocí mladíci, kteří svoji vlčí část zneužívali k bezuzdnému řádění. Soterův starší bratr byl Vlk, ale Soter sám ne. Přesto se dá říci, že je vedl on. Nebo spíš, byl jejich hlavou, která vymýšlela všechny ty jejich pochybné výpravy.
Svého staršího bratra zbožňoval, doslova se v něm viděl. Měl jsem vždycky pocit, že mu tu proměnu závidí. že by chtěl být jako on. Proto se té party tolik držel. Všichni z nich Vlci nebyli, ale na ty, kteří Dar měli se dívali jako....na nějaké polobohy. Udělali si z toho kult. A to bylo špatně.

Po mně Soter vždycky chtěl, abych mu prozradil, jak by se mohl stát Vlkem. Velice rychle jsem se od nich ale odpojil a vzhledem k tomu, že se jim to nelíbilo, napadli mě."

Nyskel
15.2.2015
9:46:49
Tiše se usměju. Představa, že Gunter pročesává vlasy mně, je... nu... vtipná. "Že bych si kromě bratříčka pořídila i nejlepší kamarádku? V jedné osobě?"

Nakonec jen přikývnu. "Někdy..."

Zívne a mně samotné to připomene, jak moc jsem unavená. Ale potřebuju to vědět. To o Soterovi.

"Takže Soterův bratr byl Vlk? On o nás tedy ví?"ujišťuju se, že jsem to správně pochopila. "Další Vlčí rodina..." ta představa je tolik zvláštní...

"A Soter je taky Vlk?" zeptám se vcelku logicky.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.