abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2015, 20:25:26
Venku už svítá a já se znovu převalím neklidně na posteli. Hedvábnou košili vykasanou málem až ke krku, jak jsem sebou v noci házela.

Jindy mám tyhle chvilky polospánku ráda, ale v pokoji je zima a cítím se utahaná, jako bych celou noc běhala ve vlčím. Zabručím a přitáhnu si přikrývku až k bradě.

Pomalu otevřu oči a zírám do bleděmodré záplavy nad mou hlavou. "Co to jako mělo být?! To je přece hloupost! Kdyby si ji chtěl vzít, tak už by to dávno udělal! No jistě! Nemluví o ní. Skoro vůbec. Kdybychom tam jeli, aby... aby... sakra! Prostě by o ní mluvil! Určitě!" převalím se nakvašeně na bok a ruce si vrazím pod polštář.

"Jenže jí veze tu kožešinu. Co když... co když je to něco jako zásnubní dar?! Ta kožešina je vážně krásná a byla by z ní krásná pelerínka k šatům. Ke svatebním šatům... Zatraceně!" vrčím čím dál tím víc. Zaplašit tak živý sen je těžké.

Nakonec se prudce posadím, mračím se na celý svět a nepřátelsky těkám očima po pokoji. Už mi vůbec nepřijde tak kouzelný jako včera večer. A největší vztek mám na tu hedvábnou nádheru na sobě. Trochu nesmyslně mě totiž napadne, že kdybych spala v Gunterově pyžamu, tohle by se mi nezdálo. Ne, rozdhodně ne!

Vzdychnu. Dneska jsem měla být do růžova vspaná, nažehlená, navoněná. Vzorný psík do rodiny! A místo toho mám na hlavě vrabčí hnízdo, jak mi ještě vlhké vlasy doschly ve spánku a pod očima budu mít určitě tmavé kruhy z nevspání.

Znovu vzdychnu. Mám totiž hlad. A pochybuju, že snídaně bude už takhle brzy nachystaná. "Hredek!" zakleju.

Ještě chvíli se dohodlávám a nakonec vyklouznu z pokrývky, docupitám pro oblečení, a běžím zpátky. Zapluju do vyhřáté deky a vtáhnu za sebou i svršky, abych je trochu ohřála. Lézt do ledových kožených kalhot nepatří mezi mé oblíbené aktivity.

Když nachytám trochu tepla, začnu na sebe rychle všechno soukat v teple peřiny. Jde to pomaleji, poslepu, ale lepší, než omrzat venku. Košilka letí dolů a já se na ni ještě jednou zamračím.

Když jsem oblečená, ještě zůstávám pod peřinou. Je mi to trochu hloupé, protože maminka by mě za tohle vytahala za cop! Válet se v peřinách v cestovních šatech... Ale nebudu přece mrznout a čekat na snídani v zimě.

Zakutám se co nejhlouběji do deky a mračím se do svítání za okny. Dneska to přijde. Moje noční můra posledních týdnů. "Ach jo..." vzdychnu už potřetí to ráno a bojím se, že dneska jen tak vzdychat nepřestanu.
 
  Vlk   Postava není přítomna 26.2.2015, 20:12:38
Noc se snesla nad Melebork a v úzkém Ameliině domě se usídlil smutek. Špatné, přešpatné zprávy dovezl Gunter z Tronje do poklidné domácnosti staré panny, která kdysi zasvětila život vidině lepšího a jemnějšího světa.

Amelie nebyla z těch, kdo by je nedokázal unést. Byla a vždycky bude nesmírně silnou osobností. Musela jí být, jinak by nedokázala vést život, který vedla. Odříkání vyžaduje velké sebezapírání a k tomu je potřeba odhodlanost, vůle a pevný charakter.
Amelie ho měla. Navíc se celý život cvičila v sebeovládání, což ji teď bylo velkou oporou.

Přesto seděla v potemnělé knihovně dlouho do noci.
Oheň v krbu už jen skomíral a svíce skoro dohořely v roztleklé hroudě vosku.
Ochladilo se.
Amelie se choulila do vlněného šátku a dívala se do umírajících plamínků.
Její oči byly unavené a šedivé vyschlými slzami.

Možná oplakávala svoji mrtvou sestru.
Možná jen vzpomínala na to co bylo a už nikdy nebude.
Už skoro svítalo, když vstala ze svého místa a klekla si na zem.
Tiše a trpělivě vysbírala kousky roztrhané knihy, které ležely všude kolem, pak je opatrně vložila do desek a převázala modrým šátkem.

Knížku pak zasunula do truhličky, kterou měla položenou na psacím stole ve své pracovně a truhličku pečlivě zamčela. Spolu s ní tam ležela malá miniatura dvou tmavovlasých dívek. Jedna z nich měla vysoko vyčesané vlasy a druhá měla obličej kulatý a laskavý a dobrácké oči Eve z Labutího pírka.

***

Tentokrát spala neklidně Nyskel. Pronásledovaly ji sny o Minnie a Gunterovi.
O překrásné mladé Minnie a vybranými způsoby, která stála u oltáře s hnědookým lovcem a vítězně se na ni usmívala.
Nyskel stála v koutku a když přišla chvíle, aby snoubencům popřála, otočíla se a utekla ven.

***

Ani Gunter nespal zrovna nejrůžověji i když jeho snění nebylo zdaleka tak neklidné jako Nyskelino.
Jednak bylo znatelně kratší, protože než vyhrál svůj boj s absencí Nyskelina teplého těla a vůně, na kterou si tak zvykl, noc už znatelně pokročila.
Když se mu to konečně podařilo, pronásledovalo ho Labutí pírko. Masakr běsnící kolem něj a jeho vlastní těžké ruce, které nedokázali zdvihnout meč, aby ubránil život svých přátel.
Snažil se proměnit, ale Vlk ho zklamal. Vlk poskakoval kolem Nyskel a kromě své touhy nevnímal nic.
A tam v Labutím pírku se umíralo a Gunter tomu nedokázal zabránit.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2015, 19:39:25
Tiše přemýšlím, kde by asi tak Gunter chtěl být. Bojím se zeptat, protože když se mu nelíbí tady, se mnou, kde jinde by to mělo být? "U Minnie... no jistě! Už se za ní těší a nemůže se dočkat!" vzdychnu. Tohle je nad slunce jasnější.

Zachumlám se do pokrývky, stulím se do klubíčka a zavřu oči. Pevně. Nechci myslet na zítřek. Nechci!
 
  Gunter   Postava není přítomna 26.2.2015, 19:32:50
Docela se vyděsím, jak moc moje pocity pronikly k Nyskel.
"Ne, byla nádherná. To spíš já jsem smutný. V poslední době je toho trochu moc a hlavně bych chtěl být úplně někde jinde, než právě jsem." Pomalu zavřu dveře a vejdu dovnitř. Odložím plátno, které mám pořád omotané kolem hlavy a protřepu vlasy.

"Dobrou noc, lištičko." Odpovím s něhou, protože ta sestřička mi prostě nejde přes pusu.

Chvíli ještě bloumám po pokoji jako bludná ovce a snažím se nemyslet na teď a myslet na ráno.
Výsledek je, že přemýšlím, jak pevné jsou sousední dveře, jestli bych je dokázal vyrazit.

Tohle nikam nevede!

Sednu si a začnu zarputile čistit svůj dlouhý lovecký tesák, který mám na opasku stále.
Bohům libá činnost. Vskutku.
Šel by použít na ty dveře.

Zvýším tempo a můj starý věrný tesák se leskne víc, než když ho vyrobili.
Slušné.

Pečlivě ho uklidím a praštím dlouhým tělem o lůžko.
Budu to nějak muset přežít....
Nebo jít a vyrazit ty dveře.....
Jiná možnost není.
Jsi maniak, Guntere z Tronje.
Usoudím nakonec a ponořím se do svého obvyklého boje s usínáním.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2015, 19:12:23
"Byla moc smutná?" optám se starostlivě. Nechtěla jsem jeho myšlenky stočit špatným směrem. "Tak mysli na ráno." špitnu spiklenecky a pak už jen došeptnu. "Dobrou, bratříčku..."

Spokojeně se zavrtám hlouběji do peřin a zavřu oči. Ani mě nepřekvapí, že za zavřenými víčky na mě čeká Gunter. Je to uklidňující a milé. Bezpečné...
 
  Gunter   Postava není přítomna 26.2.2015, 19:07:00
Locis najdu dole v kuchyni pro služebnictvo. Poprosím ji o koupel a ona mi ji ochotně přislíbí a okamžitě začne organizovat. Je velmi mladá, ale je vidět, že ji má Amelie tvrdě vycepovanou.
Poděkuji a vydám se, prohlédnout si konečně můj pokoj a odložit si věci, které pořád tahám s sebou.

Pokoj je daleko více strohý než Nyskelin a je vidět, že je určený pro muže. Tmavý nábytek, olivové čalounění a závěsy, jedoduchý kamenný krb, daleko menší než vedle, dřevěná postel bez baldachýnu. Přesto pohodlná a měkká. Na takové jsem už dlouho nespal. Odhodím tlumok na truhlici a chvíli se na ni posadím a zavřu oči. Na Křivém klíči jsem měl podobnou. Pohladím rukou dřevořezby a sám pro sebe se usměju.

Je to už taková doba, co jsem nebyl sama a přitom je pro mě každá vzpomínka stejně bolestná jako před lety.
Jak rád bych ji ho ukázal. Jak rád bych ji představil Adelheid. Měla by ji ráda. I Abigail....
Pak si vzpomenu na Hagena a zachmuřím se.

Zatřepu hlavou, abych přerušil vzpomínky a nachystám si z tlumoku čisté oblečení.
Zítra sem musím přivést nákladního koně a předat Amelii Heleniny věci. Uvědomím se a zatímco dumám nad praktickými záležitostmi, které mě čekají ráno, Locis stačí nachystat moji koupel a zaklepe na moje dveře.

Horká voda je procházkou zahradami rozkoší. Dopřeji si zdlouhavé louhování v šalvějové vodě s hlavou zabalenou v plátně. Vlasy mám umyté z předešlého dne a učesané od Nyskel a vzhledem k tomu, že dneska bych se s nimi trápil sám, nehodlám to riskovat.

Nakonec mě z vody vyženou představy Nyskel, která se tu před chvíli koupala a raději se rychle obleču a zamířím do pokoje. Čistý a voňavý. Je to božský pocit.
Ve dveřích mě zastihne její vědomí, které se jemňounce dotkne mého. Překvapeně zamrkám a zůstanu stát na místě, opřený o futra.
Zpívá.

Poslouchám se zavřenýma očima a někde uvnitř je mi strašně teskno.
Když skončí, chvíli mlčím. Pak se tichounce ozvu.
"Děkuji, Nys." I můj hlas je smutný. Nedokážu to potlačit. Pocit, že je hned vedle a přitom tak vzdálená, je tísnivý.

 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2015, 18:08:50
Když se za Gunterem zavřou dveře, s hřejivým, zasněným úsměvem je ještě chvíli pozoruju. Je to strašně hezké mít najednou v životě někoho, jako je on. Staršího bratříčka. Ochránce, opatrovníka, spřízněnou duši... Vlka...

Ještě chvíli mi to trvá, ale nakonec jen vzdychnu, protože dnes už se ho nedočkám. Přeju ke dveřím a pečlivě je zamknu. Jestli se mám klidně vyspat, bez toho by to nešlo.

Vrátím se zpátky a zamyšleně se posadím na postel. Myšlenky se mi samovolně zatoulají k zítřku. "Co bude zítra? Co bude s Minnie? Jaká bude? A schváli mě Gunterovi?? Teď říká, že patříme k sobě a že se mě nevzdá, ale co když ho ona k tomu přinutí..." myšlenky jsou čím dál tím černější a tak raději zamrkám a zaplaším je.

Podívám se na postel a přejedu rukou po pokrývce vedle sebe. Přejdu k polštáři a vytáhnu pyžamo. Chvíli se dívám na něj a chvíli na postel a pak zalétnu očima k té košilce. I když se obrazu Helen neubráním, je to lákavé. Nikdy jsem na sobě nic tak jemného a krásné neměla.

Přejdu k truhle a zvednu ten lehoučký kousek látky. Natáhnu ruce před sebe a kriticky ji poměřuju. Byla by mi volnější. Helen zdaleka není hubená. "Ale v tomhle střihu by se to ztratilo. Aspoň by to bylo nařasenjší."

Ještě chvilku s tím bojuju, ale nakonec vyklouznu ze zelených šatů a opatrně na sebe natáhnu tu nádheru. Krásně hladí kůži a mám pocit, jako bych na sobě ani nic neměla.

Pomalu, téměř obřadně přejdu k zrcadlu a zadívám se do něj. "Nu, meruňková mi moc nesluší, ale jinak..." zálibně si prohlížím svou vlastní siluetu pod lehkým hedvábím. "Jo, je to krásný." musím si přiznat. Dívám se na sebe jak na princeznu a ani se mi nechce do postele, protože už neuvidím tu krásu.

Ještě si dám pár koleček po pokoji a lehce se u toho pohupuju a pootáčím a vnímám, co látka dělá kolem mého těla. Připadám si jak víla. Až se té pošetilé myšlence musím usmát.

Nakonec zamířím k posteli a rozestelu. "Prosím, madam. Bude to pro dnešek všechno? Jistě, ráno vás vzbudím a nachystám róbu na další den. Snídani budete chtít do postele?" zachichotám se rozverně. Je to vážně směšné. Nyskel z pekrány, Vlčice z divočiny, a teď tu tancuju v noční košili.

Nasoukám se pod pokrývku a měkkost mě obejme. Je to jako spát na obláčku. Modrý baldachýn nad mou hlavou je v houstnoucím šeru jako večerní obloha.

Zavřu oči a za nimi mi opět vypluje Gunterůva tvář. Na chvíli zaváhám, ale nedá mi to. Opatrně se odtknu jeho mysli a začnu tichounce zpívat.

https://www.youtube.com/watch?v=inath9I4xc0
 
  Gunter   Postava není přítomna 26.2.2015, 17:25:00
Tak. Bratříček byl poplácaný po rameni a propuštěný.
Už to prodlužovat nemůžu. I když bych možná rád.

"Beru tě za slovo, krásko. A já se připomenu." Slíbím ji výhrůžně a vezmu za kliku.
S pískáním vyjdu na chodbu a vyrazím na okružní jízdu po domě, abych našel Locis.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2015, 17:20:51
Spiklenecky po něm loupnu pohledem, když Lenny vyřadí z hovoru. Rychle se ale zase zadívám na postel. Nechci ho zbytečně popichovat. I když se Lenny zjevně chovala dost trapně, zabili jí rodiče. A jen kvůli tomu se mi do ni rejt nechce.

Smířlivě se usměju a podívám se na něj. "Zítra ráno ti zazpívám. Na cestě." slíbím mu a neubráním se zvláštnímu pocitu náklonnosti. "Já ho mám asi vážně ráda. Jako vlastního bratra." napadne mě a to zjištění je... moc hezké.
 
  Gunter   Postava není přítomna 26.2.2015, 17:13:48
Čekám hromy blesky.
Čekám přednášku o morálce a o naprosto nevhodných a nebratrských tužbách.
Čekám.....
Kecy. Ve skutečnosti čekám, že mi vrazí pár facek a pak odejde z téhle místnosti i z mého života.

Žaludek se mi zhoupne a v ústech mám kyselou chuť.
Budu zvracet?
Naprosto překvapí a místo zvracení se mi zrychlí dech.
Amelie by dělala přednášku? Nám? Takže jí to nepohoršuje?
Bojí se, že bychom našimi zvyky pohoršili Amelii?
To není tak úplně špatné.....
To znamená, že kdybychom byli někde jinde, byla by ochotná.....tak jako v Reddicku.....
VAU!
Boduješ, frajere!


Skoro si nadšeně hvízdnu.
Jo, za takových podmínek se dá i to spaní vedle skousnout.
Juchůůů!
A Helen ať mi políbí řiť. Dvakrát!


"Nemyslím si, že by Lenny bylo co po tom, kde já trávím své noci a s kým." Poctivě se snažím, aby můj hlas nezněl triumfálně.
Místo toho to celé...zní divně.

Fakt tancujeme na tenkém ledě.
Přesněji řečeno, tancuji na něm já.
Tohle spaní s ní na jednom lůžku, kolikrát takřka v objetí, se mi jednou šeredně vymstí.
Jedno neudržím Vlka nebo sebe nebo oba a zasvětím Nyskel do toho, že jsem ve své podstatě nadržený starý kozel.
Ehm. Sbohem, bratře!


"Ovšem uznávám, že máš pravdu ohledně tetičky Amelie.
Její krahujčí zrak by jistě odhalil za pomocí přičinlivé Gudrun, kde jsem spal a nejspíš by to opravdu komentovala.
Několik hodin.
To bychom nemuseli přežít.
Dobře, půjdu se vykoupat a ustelu si vedle. Bez písničky. Bez pohádky...."
Zamáčknu pomyslnou slzu a protáhnu komicky obličej jako ublížené dítě.

Já jsem ublížené dítě, kurva!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 25.2.2015, 20:21:29
Překvapeně po něm střelím pohledem a už už chci vyjeknout, jestli mi ty mylšenky teda čte nebo ne! Ale spolknu to. Říkal, že to nejde. A Gunter by mi nelhal! Ne v tomhle!

Svitla mi naděje. Té rozmarné, hravé Nyskel, která si večery... i noci s Gunterem tolik užívá. Jenže tady nejsme v hospodě. Mé vychování a zásady v civilizaci znovu ožívají. "Co by to mu řekla Amelie?! A jak to vysvětlit?! V hospodě jsme se aspoň mohli vymluvit na to, že jeden pokoj bude levnější. Ale co tady? Jak bych tohle mohla Amelii vysvětlit? A co by se mnou ráno udělala Helen, kdyby se to domákla?!"

Pere se to ve mně strašným způsobem. Mé touhy a přání prosti smyslu pro povinnost a morálce. A tenhle dům je morálkou prolezlý jak chalupa dřevomorkou!

Uhnu pohledem a znovu nervózně uhladím pokrývku. "Co by tomu řekla Amelie? Zítra bychom, hned u snídaně, dostali přednášku. A Helen by ti ráno omdlela na prostest v náručí.""A mně vyškrábala oči! usměju se napůl jízlivě a napůl smutně.

Sama sebe štvu tím, že mi vůbec na nějaké Amelii záleží, ale nemůžu si pomoct. "Možná takhle mění své svěřenkyně. Prostě na ně jen nechá působit tenhle dům a stačí to. Změní je to... Chci pryč! Hned zítra ráno! Klidně i bez snídaně!!!"
 
  Gunter   Postava není přítomna 24.2.2015, 22:35:44
"Jsem unavený. A těším se na koupel, ale spát se mi ještě moc nechce. A už vůbec se mi nechce spát samotnému!" Vybuchnu nekontrolovatelně, jak ve mě víří dosud emoce vzbuzené košilkou.

Hups.
Neraději bych si nalískal, ale na to je asi pozdě. Vyděšeně k ní vzhlédnu, co ona na to.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 24.2.2015, 22:29:14
Trucovitě si přeměřím ten titěrný kousek hedvábí, který až příliš náhle utnul to příjemné a křehké cosi, co mezi námi občas vykvete. Pokrčím lhostejně rameny, ale nasadil mi brouka do hlavy. Možná si to ještě rozmyslím...

"A ty ne?" opáčím stejnou otázkou. Jsem unavená. Jak kotě. Ale nemůžu se zbavit lítosti, že dneska večer budu spát sama. V takové nádheře...
 
  Gunter   Postava není přítomna 24.2.2015, 22:26:17
Rychle se snažím udržet svoje myšlenky a hlavně svoje touhy na uzdě. Moc mi nepomáhá, že i ona najednou vypadá rozrušeně.
Nejspíš to zase vycítila a je z toho zmatená.

Trochu mě vrátí k chladnému uvažování, když zmíní, že si košilku nevezme.
"Nebyla by to škoda? Svého mého odrbaného pyžama si ještě užiješ a do téhle přepychové postýlky se vážně víc hodí ta košile." Potřesu hlavou, ale dál se do toho nemontuji. Přece jen tohle si musí rozhodnout sama a pokud se cítí líp v mých starých šatech, tak mně to jenom lichotí.
Že ano.

Pomalu vstanu a přikývnu.
"To bych asi měl. Než to nachystá, bude to chvíli trvat a už je opravdu dost pozdě.
Jsi unavená, viď?"
Sonduji opatrně, abych zjistil, jestli půjde hned spát.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 24.2.2015, 22:21:15
Překvapeně se otočím zpátky na košilku. "On mi snad vážně čte myšlenky?!"

Ovšem ta vlna vzrušení, která do mě narazí, mě zaskočí. Zaraženě se na Guntera podívám. "Tak tohle je TO, o čem jsi mluvil?! Že Vlka taky musíš občas přitáhnout? Jenže........ Vlk si Vlčici v té košilce určitě nepředstavuje! Tak proč vyšiluje?" Pátravě bloudím po Gunterově odvrácené tváři, jako bych tam mohla najít odpověď.

Naši ranní diskuzi na tohle téma mám ale v živé paměti. A taky to, kam to vedlo. Rozhodnu se to proto tentokrát ignorovat. I když Vlčice má jiný názor a odpovídá naprosto intuitivně úplně stejným způsobem.

Vstanu prudčeji, než jsem měla v úmyslu, a zamířím k posteli. Začnu starostlivě načechrávat pokrývku a s pohledem zarytým do peřiny, rychle řeknu: "Já v ní spát nebudu. Mám svoje pyžamo!" Vyzní to dost příšerně. Umanutě a uraženě a zmateně a... kdo ví co ještě. Ale říct jsem to musela. "Jak by si mohl myslet, že si na sebe vezmu Heleninu noční košili?! Po tom všem, co dneska večer proběhlo?!"

"Měl by ses asi jít domluvit s Locis, aby ti ještě stihla nachystat tu koupel..." navrhnu smířlivě a dovolím si jeden rychlý pohled jeho směrem.
 
  Gunter   Postava není přítomna 24.2.2015, 22:10:44
Mimoděk sleduji, kam se dívá a teprve teď si všimnu meruňkové košilky pohozené na truhle.
Moje fantasie se okamžitě rozjede na plné obrátky.

"To ti sem dala Locis?" Zaskřehotám a projede mnou vlna horka.
Vlk toužebně zavyje a postaví se na zadní.
"Určitě se ti vní bude spát jako princezně." Dodám tiše a vytrvale odvracím zrak.
Teď se na ni dívat nemůžu, protože kdybych to udělal, představoval bych si ji v tom tenoučkém zázraku a....
Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!
Ne, tohle fakt nedávám.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 24.2.2015, 22:01:50
Ohlédnu se za záda. Vlastně se na ten sametový zázrak těším. Bezděky zavadím pohledem o meruňkovou košilku, která je s ledabylou elegancí rozhozená na truhle. "Nemohla bych to vzít na sebe, když vím, že je to Helenino." vzdychnu si trochu lítostivě, protože lézt do téhle bleděmodré nádhery v Gunterově otrahném pyžamu mi přijde trochu svatokrádežné.

"No jo, vyraž! Stojí to zato!" zazubím se a sleduju ho pohledem. Na jednu stranu mu to moc přeju, protože mně to vážně udělalo dobře, ale na druhou se nemůžu ubránit lítosti, že už odchází. A že tohle je zřejmě to jeho "dobrou noc".
 
  Gunter   Postava není přítomna 24.2.2015, 21:56:59
Vrní jako kočka a ještě se u toho rozkošnicky protahuje. Docela muka, musím uznat.
Zatíná do mě drápky jedna radost.

"Myslel jsem si, že to bude úžasné. No, nic, půjdu sehnat Locis, aby mi tu koupel také připravila, neb do šalvěje jsem se naprosto zbláznil a do postele bych takhle taky nemohl.
Tedy ne do tohoto druhu postelí."
Dodám a ukážu na to její velelůžko s nebesy.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 24.2.2015, 21:52:32
"Když už tak mluvíš o koupeli, umí to tady vážně na výbornou. Mají obrovskou káď, plnou horké vody, vystlanou čistým plátnem a taky mají úúúžasné olejčíky a soli do koupele." rozplývám se naprosto nehorázně a bezděky se u toho protáhnu jako kočka na sluníčku.

"A mají i šalvěj!" mrknu na něj spiklenecky. ,b>"Tu ty v koupeli rád, co?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 24.2.2015, 21:48:49
Rozhodím rukama a rozesměju se. Je to čístý, svobodný smích. Tryská až odkudsi z hloubky.
Užívám si ho plnými doušky.

"Dobrá. Vzdávám se. Jsi nejdokonalejší sestřička na světě. A obětavá jsi až na půdu. Ohromně si toho cením.
A už se těším, až zase budeme spolu běhat ve vlčím. Chybí mi to. Nejraději bych odtud vypadl hned. Okamžitě. Mám pocit, že mě tu všechno svírá a tísní. I když to pohodlí je samozřejmě příjemné. Potažmu jídlo a koupele. Ale i tak...."

 
  Nyskel   Postava není přítomna 24.2.2015, 21:40:19
"Neposlušná a ústnatá?!" pohodím divoce hřívou, kterou on tak dokonale pocuchal. Ještě vlhké prameny se rozletí kolem mé hlavy.

,b>"Jen si vzpomeň, jak jsem v knihovně nechala vše na tobě, mém starším bratrovi!" připomenu mu významně a káravě zvednu jedno obočí.

"Tsss... vůbec nevíš, co ve mně máš! Takovou milou, vzornou, krásnou a úžasnou mladší sestřičku bys nenašel, ani kdybys prstíčkem hrabal!" dodám významně. Začínám té gunterovské sebechvále přicházet na chuť. "A ukaž mi jedinou sestřičku, která by, z úcty ke svému bratru, byla ochotná běhat občas jako Vlčice?!" vytáhnu trumf.
 
  Gunter   Postava není přítomna 24.2.2015, 21:34:05
"Já budu pořádně schopný stařík s pekáčem!" Zazubím se na ni a když mi to tak pohotově vrátí, natáhnu se k ní, div sebou nešvihnu na zem a rozcuchám ji vykoupané a voňavé vlasy, až se mi z toho zatají dech.
"Tak tohle ti docela věřím. Sličná to ty jsi velice! A taky neposlušná a ústnatá a tvrdohlavá!" Dodám bryskně.

Je mi nádherně. To příšerné napětí a pocit trapnosti, které mě mučili v pokoji Heleny jsou rázem pryč.
Zase jsme tu jen my dva a svět okolo vlastně není podstatný.
Možná kvůli tomu někde vzadu cítím lehké výčitky svědomí, ale stačí jediný pohled do jejich rozzářených očí, abych je okamžitě zahnal.

A ať už si Helen namlouvala cokoliv, já dobře vím, že se neožením nikdy. S nikým.
Pro Nyskel jsem starší bratr, možná i milovaný, ale bratr. A představa, že bych si kohokoliv jiného pustil takhle blízko...je naprosto nemyslitelná.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 24.2.2015, 21:27:03
Rozesměju se. Uvolněně a zvonivě. Tohle je ten Gunter, kterého znám. A který mě vždycky dokáže rozesmát svou dokonalostí.

"Myslíš, až budeš vetchý stařík s pekáčem?" zachichotám se při té představě. "Tou dobou já budu ještě sličná dívčina!" dodám sebejistě. Aby bylo jasno, že tu zdaleka není jediný dokonalý.

A pak se znovu rozesměju. Nevím, jestli to má na svědomí ta koupel, ale cítím se neskonale uvolněně a krásně v bezpečí. V gunterovském bezpečí.
 
  Gunter   Postava není přítomna 24.2.2015, 21:19:51
Hltám ji očima a rozpadám se na kusy. Tohle je horší než natahování na skřipec.
Když mě ujistí, že rozhodně nejsem ani starý ani opelichaný, musím to honem převést v žert, abych se vtom sadisticky nepitval a nechtěl po ní vědět víc. Což je lákavé.
Trýznivé.

"Že ne? Tudíž jinými slovy mě miluješ a tudíž je vše v pořádku. Fajn. Jsem spokojený.
Věděl jsem, že jsem ve své podstatě neodolatelný. Navíc ta představa, že tenhle dokonale vytvarovný pekáč budu mít nejspíš i za padesát let.....skvostné!"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 24.2.2015, 21:09:57
"A tohle mu stačí, aby s ní......... Sakra! Mysli na něco jiného! Zítra si těch dohadů a pochybností užiješ až až! Nemysli si, že zítra s tebou bude celý večer klábosit. Kdo ví, jak dlouho ji neviděl a kdo ví, jak moc se těší na...." polknu na sucho. Ne, představovat si tohle je jako šťourat se klackem v otevřené ráně.

Tou další otázkou mě zaskočí. Podepřu si hřbetem ruky bradu a chvíli si ho prohlížím. Důkladně a pozorně. Ten okamžik ticha už začíná být na hraně, když konečně promluvím: "Vypelichaný nejsi ani trochu. Ve vlčím jsem si tě měla už možnost pořádně prohldénout." mrknu na něj vědoucně a zazubím se.

Přijde mi to... roztomile směšné. Je starší než já. O dost. Ale je v něm něco klukovského. Rošťáckého a rozpustilého. "Ne, rozhodně nejsi starý a opelichaný!" zavrtím rozhodně hlavou a tvářím se zodpovědně a vážně. I když veselé jiskřičky v očích mě musí prozrazovat.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.