abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Vlk
22.11.2017
16:52:59
Silenka visí očima na tvých rtech.
"Nesnáší ho....Nesnáší.
To je dobře.
Já ho také nesnáším. A bojím se ho. Vždycky jsem se ho bála nejvíc."
Přikývne vážně.

"On byl nejvíc zlejší. Víš. Hrozně zlejší.
Líbilo se mu to, být zlý. A to bylo velmi ohavné. Občas se mi to i zdálo.
Ten druhý, světlý....byl jen zoufalý a moc chtěl, abych to dokázala. Abych se proměnila.
Nechtěl být krutý, jen po tom hrozně toužil. Kvůli své světlovlasé sestře.
Té laskavé. Která měla oči, jako by plula někde v pohádce.
Líbila se mi.
Ale taky jsem se ji trochu bála."
Rozmluví se nečekaně.

Popojde rychleji, aby tě dostihla a vyrovná s tebou krok. Vyjdete z hradby křoví a před vámi se objeví hladina jezera a ohýnek, u kterého sedí Byrr, Gunter a Mel s Corou.
Dívají se směrem k vám.
Ti dva vyplašeně a naprosto nechápavě a oba muži s nevěřícným úžasem.
Terrymu svítí oči jako dva temné krystaly a přejíždí pohledem Silenčinu nečekaně vyrostlou dívčí postavu.
Byrrovi se ježí vousy radostným úsměvem.

Když přijdete blíž, nadšeně zahaleká a plácne dlaní rozjařeně o stehno.
Pak se rozesměje.
Je v tom čístá bujará radost.
Silenka na to reaguje nesmělým úsměvem. Pak zatápá rozpačitě rukou ve vzduchu a chytí tě za zápěstí. Vtom gestu je něco nečekaně dětského.

Nyskel
21.11.2017
20:34:52
"Ardet Dei... jak dlouho nás ještě bude strašit ve snech...?" vzdychnu v duchu.

"Ne, rozhodně není jeho přítel!" odmítnu rázně a zamračím se. Ta představa je bizardní.

"Ardet..." zarazím se.

Vůbec netuším, jak moc je Silenka v obraze. Když řeknu, že je Cora z nevěstince a Ardet Dei byl její zákazník... pochopí to?

"Cora se Ardetovi líbila. Nadbíhal jí..." jdu do toho opatrně. "Pořád se kolem ní točil, tak je možné, že jsi ten pach zachytila. Ale můžu tě ujistit, že Coře se to ani trochu nelíbilo! Nesnáší... nesnášela ho z hloubi duše!"

Ne, dál už to rozpatlávat nehodlám. Snad ji přesvědčí můj tón, kerý nepřipouští pochybnosti.

"Nemusíš se bát. Tady jsi mezi svými... v bezpečí... Terry by ti nenechal zkřivit vlásek na hlavě, dokud by v něm zbyl jediný nádech."

Zase ten zvláštní pocit kdesi vzadu, v hlavě. Nepříjemné rozladění.

Pohodím hlavou. Chci se teď soustředit na ten okamžik. Na Terryho...

Už jsme na dohled. Na okamžik zaváhám, jestli ho mám varovat, ale vlastně chci sama vidět jeho reakci. Číhám na ni...

Vlk
21.11.2017
16:43:36
Silenka nejistě přešlápne a zkoumavě ti hledí do tváře.

"Mel....Cora....
Ten chlapec je docela milý, nechci, abys ho musela prohánět. Zdá se hodný.
Snad si mě nebude...ošklivit....
Cora...ona.....má na sobě pach Ardeta Deie. Také ji týral?
Nebo...."
Zarazí se najednou.
"Ona....není jeho přítel, že ne?" Vyhrkne poplašeně a tváře ji zrůžoví.
"Ten pach, který má na sobě je sice slabý, ale jako liška jsem ho cítila."

Připojí se k tobě, ale pořád ti hledí zblízka do tváře a je vidět, jak je napnutá a trochu rozpačitá.


Nyskel
12.11.2017
15:59:38
Silenka měkne a taje. Na tváři se jí zrcadlí neuvěřitelná proměna. Sama bourá hradby a opevnění, která si v sobě vybudovala, aby přežila.

Můj úsměv se ještě rozšíří. Mám z ní radost. Vážně! Nečekala jsem, že to půjde tak hladce. I když... dobře si uvědomuju, jak moc křehké to je.

A vida, první zaváhání...

"Myslím, že si tě budou zvědavě prohlížet, to ano. Konec konců, Mel ani Cora netuší, že jsi víc než liška. Tedy... napadnout je to asi moho, vzhledem k naší vlčí podobě, ale určitě to bude překvapení." přemýšlím nahlas.

Nechci jí lhát, prohlížím si ji vlastně i já. A ano, je jiná. Ale aspoň mezi námi se vážně nemá čeho bát.

"Vlastně to bude šok asi především pro Mela. Zdá se, že jediný z nás má nejblíž k tomu, co by se dalo nazvat obyčejným světem. Až si říkám, že to zvládá s obdivuhodným klidem." ušklíbnu se pobaveně.

"Když bude Mel čučet příliš okatě, proměním se ve Vlčici a trochu ho proženu, ono ho to zírání přejde." nadhodím lehce a spiklenecky na ni mrknu.

Vykročím jistým krokem směrem k tábořišti. A skoro se vznáším na obláčku, když si představím, koho Terrymu vedu!

Vlk
12.11.2017
10:10:06
Dívka rozšíří oči a její výraz změkne.
Několik měsíců...." Zašeptá.
"Nezapomněl...." Na tváři se ji objeví bezděčný rozněžnělý úsměv a ona horlivě přikývne.
"Dobře. Pojďme za nimi. Budu dál cestovat....takhle...." Její hlas je najednou dychtivý a vypadá to, že se nemůže dočkat, až se v téhle podobě setká s ostatními.

Obrátí se na cestu zpátky a chystá se vykročit. V poslední chvíli se ale zarazí a otočí se na tebe.
"Nebudou se....nebudou se mi smát? Kvůli těm očím a tak?" Zeptá se váhavě.
"Jizvy už nemám, ty se ztratily, když jsem se začala měnit, ale přece jen vypadám...jinak než ostatní."

Nyskel
6.11.2017
21:08:11
Opatrně začnu doufat, i když uvnitř už jásám! Zdá se, že je nalomená. Že chce být nalomená!

"Jistě, že tě chtěl najít. Moc si vyčítal, že to nedokázal. Snažil se o to tolik měsíců, ale veškré stopy za tu dobu vychladly a neměl se čeho chytit..." přikládám opatrně do nesmělých plamínků zažehnuté důvěry.

Už už natahuju ruku, abych ji pohladila po paži. Dělalo se mi špatně z toho, co mi Terry vypravoval. Ale to nemohlo být ani způlky tak hrozné, jako skutečnost.

Nakonec ji ale nedokážu vztáhnout. Silenka... už není dítě! Prožila si své a i když vypadá křehce a zranitelně, už to není dítě. Je to....... mladá žena!

Tahle myšlenka se mi zatřepotá v hlavě a usadí se kdesi vzadu. Nevím, proč by měla být důležitá, ale tak nějak nechce odletět pryč.

Po krátkém zaváhání se nakonec usměju. "Myslím, že můžeš být, čím chceš..."

Vnímám na dálku Terryho a už se s ním chci hrozně moc podělit o svůj...... tedy...... o Silenčin úspěch.

"Chceš se tedy vrátit takhle? Myslím, že kromě Terryho by měl radost i Byrr." mrknu na ni s úsměvem.

Gunter
5.11.2017
21:01:52
Odbude mě jediným slovem, ale zní tak roztržitě, že je mi jasné, že ruším.
Že se potřebuje soustředit.
A jestli se musí soustředit, znamená to, že ji Silenka přinejmenším naslouchá a to je základ úspěchu.
V duchu zajásám a uvolněně vydechnu. Začnu chystat další porci pro Silenku a usmívám se pod vousy.
Tak nějak věřím, že to vyjde.
Źe s námi dneska u ohně pojí i ona.

Oči mi zaletí k Byrrovi, který se cpe plackou.
Jak na ni zareaguje on?
Bude rád?


Vybaví se mi ten šílený nářek, když zjistil, že je nenávratně pryč a znovu se usměju.
Samozřejmě, že bude rád.
A taky si to zaslouží, po tom, co má za sebou. Tak se mu aspoň vrátí jeho děvčátko, které ochraňoval.
Aspoň něco....
Třeba se jí podaří vymazat ten příšerný výraz prázdna z jeho tváře....

Vlk
5.11.2017
20:57:13
Dívka se na tebe překvapeně zadívá a tvář ji zčervená rozpaky.
Najednou je velice půvabná.Zranitelná.
"On....blouznil o mně? Nezapomněl na mě? Řekl ti, že mě chce najít?" Tvář se ji rozjasní a oči ji zaletí směrem k táboru.
"Chtěl mě hledat.....
Já....vždycky, když na mě dělali ty hrozné pokusy, utěšovala jsem se myšlenkou, že mě třeba hledá.
Že jednou přijde a odvede mě. On a Zerk.
Jenže nepřišel a já jsem tomu postupně přestala věřit.
Začala jsem ho nenávidět, víš?
Protože nepřišel, protože mě zklamal.....
A já....
Bolelo to. Moc...."
Odmlčí se a přejede si rukou přes tvář.

"Jsem ráda, že jste mě našli. I když už bylo skoro pozdě.
Chtěla jsem zůstat liškou, abych tomu všemu utekla, ale asi bude lepší, když budu tím, čím jsem se narodila...."

Ošije se a nejistě přelétne očima svoji vyhublou postavu.
"Nebo ne?"

Melwin
31.10.2017
9:39:38
Cora to samozřejmě nespolkne. "Je chytrá. A mazaná! Sakra... tohle s ní bude fakt těžký... jen tak něco ji neoblbne."

Rozmrzele vzdychnu. Ona je tak dokonalá a já.......

Nechci se v tom teď babrat, protože to stejně nevykoumám. Prostě to tak je.

Nacpu si plnou pusu a zvednu se. Je čas balit. Teda aspoň já mám ten pocit. Jako bych měl Sotera pořád za zadkem!

Sehnu se a začnu rolovat deky a balit všechno ostatní. Chvilku to potrvá, rozložili jsme si to tady jak na pikniku.

Nyskel
31.10.2017
9:35:47
Zatetelím se. Vypadá to, že je ochotná naslouchat.

"Když jsme byli spolu v údolí, kde má Terry svůj srub, navštívil nás medvěd. Hloupě jsem tehdy zarisovala a Terry to schystal." cítím, jak mi tváře rudnou studem. Jo, byla jsem vážně pitomá!

"Zůstal mu kus klacku v ráně a ta začala hnisat. Bylo to vážně ošklivé. Dostal se z toho, ale chvíli to trvalo. A když blouznil..." vracím se v myšlenkách zpět k Medovému potoku a cítím, že měknu jako máslo.

"Tehdy o tobě začal mluvit poprvé. Mumlal pořád tvoje jméno a hledal tě. Netušila jsem, o koho jde. Tvůj příběh mi řekl až o něco později. A... požádal mě tehdy, jestli bych mu pomohla tě najít. Až... no, až se vydáme z údolí." dokončím trochu neurčitě.

"To, že tě našel právě na Meleborku, je vlastně zázrak..." dodám a měkce se usměju.

V ten moment se mé mysli dotkne Terry. Až to tak jako zalechtá...

"Vydrž..." šeptnu jen. Potřebuju se teď plně soustředit na Silenku.

Vlk
30.10.2017
21:17:37
Silenka si tě zamyšleně prohlíží a žluté oči ji svítí z tváře jako dva jantary.
"Dlouho...." Odpoví tiše. Její hlas zní pořád podivně dutě a chraplavě, jak ho delší dobu nepoužívala. Hlasivky jsou jak zarezlé. Přesto dokáže mluvit bez větších obtíží.
"Nepočítala jsem to.
Nechtěla jsem vzpomínat...."


Zamyslí se nad tvými slovy a pak pokrčí rameny.
"Byrr je můj přítel. Zná mě. Snažil se mi pomáhat. Mám ho ráda." Řekne prostě a pak opatrně dodá.
"I Terryho jsem měla ráda. A Ruth." Odmlčí se a přistoupí trochu blíž.
"On mě opravdu hledal? Nebylo mu lhostejné, kam jsem se ztratila?
Proč blouznil?"
Vyptává se s jistou dávkou zvědavosti, která svědčí o tom, že je nalomená. Nebo by chtěla být.

Cora
30.10.2017
21:08:45
"Tak kopyto...." Ušklíbnu se pochybovačně. Nepřesvědčil mě ani jeden.
Beztak tam něco kuli a teď pěkně kecaj.
"Ještě že je Mel takovej machr, že si všiml, kulhající kobyla, to by bylo nadělení." Protáhnu ironicky, ale dál se vtom nepatlám.
Když chcou tajnůtkařit, ať si posloužej.

"Já to zvládnu." Ohradím se místo toho.
"V životě jsem zvládla horší věci, na prdel si z toho nesednu.
Jsem zvyklá jezdit, ze sedla hned tak nespadnu. A když mě budete štvát, natřu vám to v sedle oběma. Flok je zatraceně dobrej a obratnej kůň. Zvlášť v terénu."
Vypláznu na ně jazyk a uchechtnu se.
Vlastně je mi úžasně. Včerejší šok z mýho odhalení a z toho, co jsem udělala Dein přece jen slábne.
Na to mám příliiš peprnou náladu, abych se tím trápila dlouho.

Gunter
30.10.2017
21:01:33
Cora začne vyzvídat a zdá se, že je Mel v úzkých. Povzbudivě na něj mrknu.
"Měl v kopytě zaklíněný kámen." Usměju se vlídně.
"Mel si toho naštěstí všiml, což je moc dobře, brzy by začal kulhat." Dodám pochvalně a nevinně se natáhnu pro další kus sýra.
"Jak jsi na tom ty? Troufáš si na další den v sedle? Zvládneš to? Pojedeme hodně náročným terénem, ale koneckonců, můžeme udělat pár zastávek, aby sis odpočinula.
A Mel taky."
Dodám nekompromisně, i když je mi jasné, že se to mládenci líbit nebude.
"Domluvíme se tak, že kdykoliv budete mít pocit, že toho máte dost, ozvete se a já na nejbližším možném místě zastavím a odpočineme si."

Natáhnu myšlenky k Nys a dávám si dobrý pozor, aby je náhodou nezachytila Silenka.
"Jak vám to jde, holky?"

Melwin
27.10.2017
20:57:29
Milerád si kecnu vedle Cory. Vlastně mě potěší, že to udělala tak nějak samozřejmě.

Zakousnu se do placky a rychle žvejkám. Měli bysme co nejdřív vyrazit.

V hlavě přemítám, jestli si za těch pár dní zvykla i Cora. Tak jako pan Gunter... Vlastně si nejsem jistej, jestli bych v Masce nezůstal, kdyby tam zůstala Cora. Jaký by to asi bylo? Co bych udělal? Teda... pokud bych měl vůbec na vybranou.

"Moje rány..." zamrkám na ni a chvilku mi trvá, než se plně vrátím myšlenkama k ní.

Rychlejc než její slova mě zpátky přivolá její dlaň. Přejede mi po hrudníku tak hezky... jemně... něžně........

"Jo, rány... no jo..." zakoktám. "Jo, myslim, že dobrý." kejvnu. Trochu to bolí, to jo, ale není to nic strašnýho. Pan Gunter to ošetřil pořádně.

"Kdo ví, jak je na tom Nestor." bleskne mi hlavou, ale nechci teď myslet na svýho čtyřnohýho parťáka. Nepomohlo by to mně ani jemu. Potřebuju mít čistou hlavu.

"My?" zamrknám. "Nic... vlastně... Cert měl... zdálo se mi, že má něco s kopytem, ale snad to bude v pořádku." pohodím hlavou a uhnu pohledem. Zamaskuju to rychle dalším soustem.

Nechci, aby se tím zabývala ještě ona. Stačí, že se o to postaráme my s panem Gunterem!

Nyskel
27.10.2017
20:48:51
"No rozhodně se nemáš za co stydět." pronesu pevně. Je trochu...... jiná. Ale rozhodně hezká.

Bez přemýšlení se protáhnu a stojím před ní v lidské podobě. Jsem o něco vyšší, takže se na ni dívám trochu shora.

"Jak dlouho jsi vlastně byla v liščím? Bez proměny?" zeptám se zvědavě. Sama to mám obráceně. Ve vlčím jsem nikdy záměrně dlouho nezůstávala.

"A co s ostatními? Tedy s Corou a Melem? Chceš se jim ukázat takhle? Byrr tě asi zná. A Terry..." na chvilku se odmlčím. "Terry by byl šťastný, kdyby tě takhle viděl. Tím jsem si jistá."

"Víš... Moc ho trápí, že mu nevěříš. On tě vážně chtěl najít a nemohl si odpustit, že tě ztratil. Když byl zraněný a blouznil, bylo to právě o tobě, že tě musí najít..."

Záleží mi na tom, aby se ti dva smířili. Moc...

Gunter
26.10.2017
21:39:28
"Dík." Kývnu a usměju se na něj.
"Tak nějak vím, že je to pravda a věřím tomu. Myslím, že jsi kus dobrého kluka Mele.
Jsem rád, že jsi nezůstal v Masce. Postrádal bych tě. Zvykl jsem si...."
Připustím upřímně a je to pravda.

I když jsou chvíle, kdy bych vraždil pro trochu samoty se svoji novopečenou snoubenkou, jsem rád, že jsem ho potkal.
A možná jsem i rád, že Cora odešla z Masky a že už nebude....čím byla....
Přes všechnu její hrubost mi to k ní tak nějak nesedělo. Snad, že byla příliš přímá, příliš odvážná a zarputilá.
A vidět ji zbídačelou Ardetem......ne, je dobře, že s námi odešla.

Pátravě se na Mela zadívám a chvíli mám chuť zeptat se, jak je to s nimi dvěma, ale neudělám to.
Je čas, abychom se vrátili.


Cora
26.10.2017
21:34:39
Mel se konečně přestane vybavovat s Terrym a vrátí se ke mně.
Radostně se poposunu a udělám mu místo vedle mě.
"Jasně že jo. Krásně jsem si odpočnula. A ty? Jak ti je? Co tvoje rány?" Zeptám se starostlivě a přejedu dlaní po jeho hrudi.

"Co jste si to tam vykládali?" Zeptám se zvědavě.
"Vypadáte voba hrozně vážně." Pohodím hlavou směrem ke Gunterovi a zašklebím se.

Vlk
26.10.2017
21:30:38
Dívka se narovná a pomalu se na tebe podívá liščíma očima. Konečně si přestane jednou rukou stínit tvář.
"O....opravdu myslíš...." Promluví poprvé lidským hlasem a ten její je sice trochu chraplavý, jak ho dlouho nepoužívala, nicméně dívčí a jasný.

"Nemusím se stydět před lidmi?
Jizvy už nemám, ale zůstalo mi to tetování a moje oči....."
Nedořekne a nejistě si přejede štíhlou rukou po očním víčku.
Pak pomalu otevře ústa a ukáže zuby, jsou malé, drobné a špičáky jsou nepatrně delší.
Příliš nápadné to ale není. Sice ji to propůjčuje maličko dravčí výraz, ale svým způsobem i to má svůj jistý osobitý půvab.

Nyskel
26.10.2017
20:42:57
Silenka po chvilce ticha souhlasí. V duchu vypísknu radostí a jsem na sebe zatraceně hrdá! "Terry by to líp nezvládnul!"

Pak už se pokusím zklidnit a dát dívce prostor a čas. Hlavně čas.

Snaží se. Cítím to. Usilovně a poctivě.

Bezděky to zkouším s ní a zastavím se jen vlásek před proměnou. Zatřepu hlavou. "Tohle je o ní!"

Vlídně k ní náznakem natáhnu čumák. Jakobych ji mohla pošťouchnout.

Nepotřebuje to!

Konečně!

"Tak TOHLE je Silenka..." zůstanu na ni v úžasu zírat. Ani nevím, proč mi to přijde tak... slavnostní? Vážné a důležité.

Stojí tam. Útlá a přesto silná. Obrovitánsky silná podle toho, co mi o ní říkal Terry i Byrr.

A... moc hezká!

Usměju se po vlčím, až se mi jazyk vyroluje ven.

"Silenko, jsi přesně taková, jako tě Terry popisoval." dotknu se jemně její mysli. Můj hlas je měkký, chlácholivý. A hrdý! Jo, je to tak! Jsem na ni hrdá, jako bych na tom měla nějakou zásluhu.

"Zvládla jsi to výborně. Klobouk dolů." brouknu a tentokrát se jí jemně čumákem dotknu.

"Myslím, že na lidské i vlčí poměry jsi moc hezká. Jak... jak ti je? Takhle v lidském?" zeptám se opatrně.

Vlk
26.10.2017
20:29:02
Liška tě poslouchá a neříká nic.
Poslouchá ale pozorně a před tvým dotekem neuhne. Nakonec přešlápne a na chvíli skloní čumák k předním nohám.
“Dobře. Zkusím to.“

Poodejde kousek od tebe a protáhne se. Celé tělo se jí zavlní a pak se otřese úsilím od hlavy až po ocas. A znovu a znovu. A najednou tu stojí dívka.
Malá, hubená, schoulená do klubíčka. Ruce má tenké, ale svalnaté. Nohy právě tak.
Pomalu se napřímí a podívá se na tebe. Oči opravdu nejsou lidské, ale jinak je její tvář hladká, bez jizev.
Kromě zvláštních čar vytetovaných po obou stranách obličeje. Liščí oči jsou vytřeštěné a vyděšené. Dívka se chvěje.


Melwin
26.10.2017
20:05:04
Zachmuřim se. Nelíbí se mi představa, že někdo pana Guntera šve jako divou zvěř. Vůbec se mi to nelíbí! Je to slušnej a pořádnej chlap... teda... chlap s vlkem, nebo tak něco. Ale to na věci nic nemění!

"Pádnej důvod...?" zamyslim se nahlas. Nevim, co by to tak mohlo bejt. Soter je schopnej kde čeho, ale je pravda, že cizímu pánovi může bejt ukradejen. Teda... jestli se ti dva už neznaj!

Jo, asi mě trochu uklidnil. Trochu.

Podívám se na něj zpříma, když mi stiskne rameno.

"A můžete se spolehnout na mě." pronesu vážně. A taky to tak myslím!

Poplácám Certa a chabě se usměju. "No, už abysme byli od Sotera co nejdál..."

Koně jsou nachystaní a já se vracím k ohni. O fous klidnější.

Cora se láduje a vypadá nad míru spokojeně. A kouzelně...

Uculím se na ni a natáhnu se pro žvanec. Teď už si ho zasloužím, když je nachystáno.

"Zvládneš to v sedle?" zeptám se. Není v tom pochybnost, spíš to zní povzbudivě.

Gunter
26.10.2017
19:48:55
Oči se mi na chvíli zakalí vzpomínkami. Zdá se, že nevnímám. Je toho hodně, co se na mě valí jako příval. Mrtvý bratr a Hagen. Tak pevný a rozhodný. Dagobert….Dagobert, který přivezl Herlana na sedle….mrtvý a zmařený život.
Polknu a podívám se na něj stále ještě zamlženým pohledem.

“Neví. Ani o mně, ani o otci. Nikdo v kraji o tom neví. Takovou věc prostě musíš tajit. Kdyby místní obyvatelé tušili, jakou schopnost máme, honili by nás, dokud by nás nepovraždili jako divou zvěř. Dokonce ani moje sestry…..“

Nedořeknu, jen si povzdechnu. Svým způsobem mě tohle nikdy nepřestalo mrzet. Miloval jsem Adelheid celým srdcem a fakt, že jsem se jí se svým druhým já nikdy nesměl svěřit, byl velmi bolestivý.
Otec na tom ale trval. Kvůli jejímu vlastnímu bezpečí.

“Každopádně co se týká Nyskel…..nikdy v mém rodném kraji nebyla. Seznámil jsem se s ní před několika měsíci….“ Řeknu popravdě.
Popravdě ani to nejsou tři měsíce….čtvrt roku a už si nedokážu představit svět, ve kterém by nebyla.
Čtvrt roku a je pro mě vším. A taky je moje snoubenka…..


Zatetelím se při té myšlence a doslova násilím se přinutím soustředit na Mela.
“Samozřejmě, že se ti dva můžou spřáhnout. Nikdy jsem Dagoberta nepovažoval za obzvláště slušného člověka, ale je fakt, že otci ledacos dluží…..Myslím, že by musel mít pádný a hodně přesvědčivý důvod, aby se proti němu postavil.

Ale otázka je, jestli je otec ochotný, postavit se za mě…. To už ale nahlas neřeknu, zbytečně nehodlám Mela znepokojovat.
Najednou zmíní Eve a já si ho překvapeně přeměřím.

“Eve zavraždil Ardet Dei, Mele. Šílený a nevyzpytatelný. A Soter už Ardeta nemá. Je mrtvý. Zbyl mu jen Tyf a ten je z trochu jiného těsta…..
Nemůžu ti slíbit, že nás Soter jednou nenajde a že naše životy nebudou ohroženi, ale můžu ti slíbit, že udělám vše proto, aby se nikomu z vás nic nestalo.“
Dodám vážně a na okamžik mu pevně stisknu rameno.

Nyskel
19.10.2017
20:49:06
Sleduju ji jak ostříž a v jeden moment se přistihnu, že zadržuju dech.

"Sakra! Povol! Nech ji dýchat!" napomenu se v duchu.

Udělám pár lehkých kroků okolo. Pohyb mi pomáhá zmírnit napětí.

...jenže se neděje nic.

"Asi jí to nejde? Neví, jak na to? Nemůže najít své lidské já?" chtěla bych jí pomoct, ale nejsem si jistá, jak by.......

"Ošklivá?!" heknu v duchu.

"Silenko, tohle ti nevěřím." odpovím naprosto spontánně a je v tom i kapka pobouření. Jak by ji, po tom všem, čím si prošla, mohlo zastavit zrovna tohle?!

Jenže pak mi dojde, že podle všeho je to mladá dívka. Už není dítě. A dobře si uvědomuje, že je jiná.

Jiná....

"Já byla taky jiná ve své vlčí kůži. A vím, jak jsem se styděla a nemohla se na sebe podívat v odrazu hladiny. Taky jsem si připadala ošklivá. Jako zrůda!"

Bezděky se otřepu.

"Víš... to, že jsi jiná, neznamená, že jsi ošklivá." odpovím jí pomalu. Jako bych vážila každé slovo.

"Navíc... Terry o tobě mluvil moc hezky. O tom, jak jsi byla veselá a upovídaná. Jak jsi ho sekýrovala, když se léčil ze zranění a jak jsi ho tím dokázala rozesmát. Mluvil o tom, že jsi měla husté rezavé vlasy. Nikdy neřekl nic, co by jen naznačovalo, že jsi ošklivá. ON si to nemyslí a já mu věřím."

Přejdu blíž k ní a naháhnu k ní čumák. Lehounce se dotknu jejího hřbetu, jako bych ji tím chtěla povzbudit.

"Víš co? Nech to na mě. Zkus se proměnit a já ti řeknu, co si myslím. A když se ti to nebude zdát, můžeš vklouznout zpátky do liščího. Potřebujeme jen zjistit, jestli ti to půjde. Jen to zkusíš..."

S napětím čekám, co ona na to.

Melwin
19.10.2017
20:29:38
Rozpačitě se ušklíbnu nad uznáním pana Guntera. Udělalo mi to sakra dobře. Ale to podstatný mi nevyřešil. "Nedělej si starosti..."

"I když jste vlci, Soter má vojáky a..."

Ale pan Gunter hned pokračuje.

Visim mu na rtech. Tohle je pro mě vážně důležitý!

"No jo, to máte asi pravdu, že si nemůže jen tak pochodovat přes hory doly s celou armádou..." potvrdím zamyšleně.

"A pan Dagobert... on... to ví? O vás a o vašem tátovi? A o Nyskel?" zeptám se, trochu nedůvěřivě. Nevim, jestli bych chtěl mít na svým panství vlky.

"A nemůže se Soter s tím pánem Dagobertem spřáhnout?" Ne, neuklidnilo mě to. Ne úplně.

"Já vim. Vy ste... hrozně hodnej. A spravedlivej. Jen... víte... Soter je vážně poděs a takový jsou hrozně nevyzpytatelný. Viděl jsem, co dokázala Eve v Pírku, když ji chytnul rapl. To lítalo všecko. A Soter je mocnej. Asi..."

Mno, cejtim, že teď už se pouštim do debaty, který už tak úplně nerozumim. Jen jsem to potřeboval panu Gunterovi řict. Aby věděl.

Vlk
18.10.2017
23:15:44
Liška se protáhne mlázím s obratností drobného čilého tvora a zmizí z dohledu družiny tak rychle, že stačíš jen párkrát postřehnout, jak se před tebou mihne bílý konec oháňky.
Zastaví se až v dostatečné vzdálenosti od břehu rybníka. Rozčileně oddychuje, hrudník se ji zvedá a oči se lesknou jak tekutý med.

Neklidně švihne oháňkou a pak podklesne na přední nohy. Trochu to působí tak nějak ztraceně, bezmocně.
Nakonec přece jen projeví.
"Víš....Nyskel.....já......
Já....nejsem hezká. Vůbec. Ani trochu.
Obávám se, že jsem přímo...ošklivá. Jako člověk." Vyhrkne nakonec rozpačitě.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.