abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Pán Jeskyně
16.12.2015
12:56:52
Riegalovi odpovídá Onyx. "To se můžem jenom domívat. Naše doměnka je, že Impérium se rozhodne využít toho, že jsme oslabeni válkou a podrobit si nás. Železní elfové bývala nejelitnější jednotka z Impéria, ale už dlouho se neukázali. Proroctví tvrdí, že se vrátí a že proti nim budem bojovat, ale proč, to nevíme."

******---*****

Dříve či později jste se všichni odebrali na kutě do pokoje. Ráno brzy vstáváte, neměli byste moc dlouho ponocovat. Postupem času jste všichni ve svých postelích v pokoji. V klídku usnete. Bude to klidná noc.

Kecám, není klidná! Někdy kolem 3. hodiny ranní se někteří z vás probudí. Se strašnými křečemi v břiše. Ti někteří jsou: Bell, Riegal, Karolína, Alexandr a Angelino. V ten samý okamžik se rozletí dveře na malé kousky a v nich stojí uštvaná hobitka Maya, svou hůl má napřaženou před sebe. Bez jakéhokoliv úvodu spustí. “Koho bolí břicho?“ Pokud se přiznáte, beze slova k vám přiběhne, dost surově každému z vás zakloní hlavu a naleje přímo do krku nějaký lektvar. Pak se teprve trošku uklidní.

Z kapsy vyndá další lahvičky se stejným lektvarem a rozdá je ostatním. “Taky to pro jistotu vypijte. A teď utíkejte. Okamžitě do stájí a pryč z města. Vemte si jen zbraně, nic jiného. Někdo vás dožene a vše vám doručí. Hned!!!“ Na to, jak je malá, jde z ní skoro strach.

Pak již vyběhne ze dveří. Zvenčí slyšíte zvuky boje, nejspíš se bojuje po celých kasárnách a i ve městě. Když vyběhnete z pokoje a chvilku běžíte po chodbě, poznáte co se děje. Ze všech pokojů vychází různí nemrtví. Nejčastěji kostlivci, ale i zambie, ghůlové a dokonce vidíte i upíra. Míří k vám. Tasíte zbraně. “Utíkejte sakra, nechte to na ostatních!!“ Slyšíte hlas, za chvilku už se k vám probojuje Attylloe. Ale je jiný, než ho znáte. Má na sobě nádhernou zbroj z šupin černého draka, v ruce drží meč zářící černým světlem. Prosekává se nemrtvými, jako by to bylo jen nepříjemné křoví, skrz které je potřeba se dostat.

Ani jeden nemrtvý ho nezasáhne, elegantně mezi nimi tancuje. NIKDY jste nikoho neviděli lépe bojovat. Za chvilku jsou už nemrví opět mrtví a Attylloe vás dožene. “Nasedněte na koně a jeďte k nejbližší bráně z města a co nejdál.“ Ještě vám každému vrazí do ruky krabičku, kterou vytáhne z kapsy. Významně se podívá na Karolínu.. “Neotvírejte to, je tam nastražených dost pastí, nejspíš byste to ani nepřežili.“

Attylloe s vámi jde až do stájí, po cestě vám vysvětluje, co se stalo. Čas od času výklad přeruší, protože musí zabít několik nemrtvých ploužících se po chodbě. “Tohle jsme nečekali. Questaqua padla. Dřív, než jsme se o tom dověděli. Simplicus otrávil vodu v kasárnách. Všichni vojáci se proměnili v nemrtvé. Vy ne, protože tady vodu nepijete. Maximálně se s ní někdo z vás opláchl. Nicméně každý, koho tito nemrtví zabijí opět povstane a přidá se k nim, takže už teď je půlka města nemrtvá. Aribeth a ostatní dělají co mohou, aby dostali zdravé lidi z města, ale moc šancí nemají. Já s Mayou musíme vyčistit kasárny, tady mají nemrtví přístup ke zbraním, to je špatné. Většina královské armády je již na straně nepřítele.“

Už jste ve stájích. Nasednete na vaše koně a hurá pryč z města. Po cestě potkáte Aribeth, jak se zrovna mečem rozhání po několika kostlivcích a jednom upírovi. “Nezdržujte se a jeďte. Jste naše jediná naděje!!“ Křikne na vás, kdybyste náhodou chtěli zastavit. Ještě zaznamenáte, jak propíchla kostlivcovu hlavu skrz a konec meče zasáhl i upíra.

Dostanete se za město a ujíždíte dál. Asi po hodině cesty se před vámi najednou objeví Maya. Ještě je celá uštvaná, ale nezraněná. “Jak jsem slíbila, nesu vám vaše věci.“ Řekne, sáhne do kapsy a voloví nějaké drobounké věci. Hodí je na zem a mávne holí. Najednou se tu objeví obrovská hromada všech vašich věcí. Všech věcí z vašeho pokoje. Včetně postelí.. “Vyberte si co chcete, zbytek tu nechte. Neměla jsem čas řešit co je co a vzala sem prostě všechno.

Jinak…. Všichni mistři jsou živí. Onyx přišel o ruku, ale žije. Ale zemřel Aribethin fénix Hélios, pokud jste ho někdo znal. Už dlouho se nestalo, aby se někomu podařilo skutečně zabít fénixe, je to velmi smutné a Aribeth to těžce nese. Kájiní bratři také žijí, jen Johanes je zraněn, přišel o nohu. Je mi to líto. Hostinský Paul přežil, jeho otec i babička zemřeli. “
Ještě vám vysvětluje, co přesně se stalo ve městě.

“Jinak….. z lidí bylo zachráněno přesně 22 osob. Všichni ostatní jsou buď mrtví nebo hůř. Questaqua komplet padla, kam pojedete až se budete vracet, to vám ještě dáme vědět. Aribeth tvrdí, že to zjistíte sami.“ Ještě nakonec dodá.

Nysilo z Nortree
16.12.2015
11:12:37
Došli jsme do stájí. Všichni se začali seznamovat se svým transportem a i já jsem byl nasměrován ke svému oři.

"Nevím co všichni mají. Má to hlavu, 4 nohy a ocas... prostě kůň." Ale když jsem se podíval do vedlejší stáje kde byl Anglinův oř, tak ten můj by se dal nazvat zakrslým poníkem. I koně se seznamovali se svými novými pány, ale ten můj, když jsem ho pohladil po jeho tmavě hnědé srsti se jen pasivně na mě podíval jako že "Co po mě chceš?" a dál žral spomaleně svoje seno jako bych tam ani nebyl.

"No skvělí, pak že nám Aribeth sežene kvalitní koně... Zřejmě už žádnej na mě nezbyl, tak jsem dostal jako cenu útěchy jednoho, kterej zdá se jede na fisstechu. Snad výhoda, až to kolem nás budou řinčet zbraně, tento bude stát a čumět... Pokud ho tedy nějakým způsobem donutím k pohybu. Zřejmě Lady vycítila, že to s koňmi moc neumím, tak usoudila, že tenhle bude pro mě ten pravý. " V duchu jsem se snažil obhajovat Lady.

*****************

Ze stájí jsme pokračovali známou cestou do zabezpečené komnaty. Potom co jsme se usadili, Lady vstala a prakticky nám zopakovala náš úkol. Otázky jsem žádný neměl. Spíš jsme dal prostor těm novým. Ta půlelfka se hned chytal.

"Joo holka, na to by chtěli znát odpověď i naši mistři." Aribeth začala odpovídat na položené otázky a když se dostala k tomu "Proč Karolína?" Ozval se i výřečný Attylloe. Jeho odpověď byla dle očekávání nás všech, ale hobitka nezvládla to napětí a se vší slušností kterou ona dokázala se pustila do něj. Opět se to vypadalo že jí Attylloe má úplně v .... ale nakonec se rozpovídal a řekl víc než jednu větu jak je od něj byli ostatní zvyklí.

"No ne, ty umíš mluvit? Ale stejně si nám neprozradil nic určitého... Jasný, lidi jsou ti volní a jsi tady protože tě ukecali... Blbost! Byl jsem u toho jak ti Žíra umírala pod rukama a ty jsi nevěděl."

Držel jsem se v povzdálí a do rozhovorů jsem se zbytečně nemíchal. Od toho tu byli mistři aby odpovídali na otázky.

Bell
16.12.2015
9:42:38
Lótiel se zeptá přesně na to, co zajímalo i mne.
Pohrávám si pod stolem s lemem svého pláště a vyslechnu vše, co bylo řečeno.

"Král severu, Simplicus, Fensalir, lovci čarodějů... No, tak to bude velmi zajímavý." projede mi hlavou.
Všechno to dává smysl.

Trochu mne potěší, že pojezdem severními kraji... Ne kvůli mne, ale kvůli regovi. Kvůli jeho šedobílé srsti by byl jinde celkem nápadný.

Již jsem se dozvěděl spoustu věcí, jenže něco mi pořád neleze na mozek.
"Proč by po nás šli Železní elfové?! I oni ví, že neseme artefakt?!"

Celkem mne zaujme trhan, co se jmenuje Atylloe.
"Kdo to je, že ke v takové společnosti a mluví tímto tónem?!"
Umíním si, že se na to hned po skončení schůze zeptám.

Pán Jeskyně
15.12.2015
21:30:56
Když se Lótiel ptá, Aribeth odpovídá. "Vychází to na nějakých 14 dní tam a 14 dní zpět. Budete postupovat na severozápad, takže do ještě větší zimy. Takže je potřeba abyste měli pořádné vybavení. Pokud je něco, co vám chybí, stačí říct, seženu.

Pokud jde o to, komu budete čelit. Situace je následovná. Oficiálně sice stojíme proti králi severu, ale ten je jen to nejmenší nebezpečí. Průšvich je Simplicus, jeho pobočník. Je to velmi mocný mág a nekromant. A skutečnost je taková, že Král severu je pouze loutka v rukou Simplica. Simplicus je nebezpečně chytrý protivník.

Také se ale objevil další nepřítel. Čaroděj Fensalir, dříve znám jako Nekrotheurg Saldebar, také jaké mág ze země zapomnění a mnoho jiných jmen. Tomuto muže zbývající členové tvé skupinky vyfoukli Sekáčovu relikvii těsně pod nosem.

Také se objevilo proroctví, že by se měli vrátit železní elfové z Impéria. A to je taky krapet problém. Železní elfové jsou předchůdci dnešních inkvizitorů, ale jsou mnohem, mnohem, mnohem mocnější. Pokud byste nevěděli, inkvizitoři se specializují na boj proti magii, jsou to vlastně Lovci čarodějů. Tady Theodor je jeden z nich. Ale tihleti železní elfové by podle proroctví měli stát proti nám.

A proč Kája?...."
Poslední větu nestihne dokončit.

Zvedne se Attylloe a skočí jí do řeči. "Protože jsem to řekl." Zdá se, že víc to rozvést nehodlá.

To se ale ozve Maya. "Hele Attylloe už tě mám plný zuby. Samozřejmě tě všichni respektujem a já sem ochotná ti klidně i slepě důvěřovat, tobě ano, ale to neznamená, že to můžeš chtít po všech. Myslim si, že by tě nezabilo nějaké vysvětlení. Aspoň chabý vysvětlení, ale nemůžeš říct je to tak a ne jinak, to bez důvodu prostě nejde." Pustí se do něj svým brebentěním.

Attylloe se na ní lhostejně podívá. Zdá se, že její slová mu jsu úplně ukradená. No.... i když..... v jeho očích možná vidíte náznak pobavení. "Tak hele, já tu sem jen kvůli tomu, že ste mě o to poprosili a že ste mě ukecali, vaše problémy mě vůbec nezajmaj. Zachraňovat lidi mě skutečně netankuje, stejně je zachráníte a oni si vymyslej jinou válku, kde se budou zas vraždit, je to zbytečná práce.

Nicméně, abych měl pokoj od vašich dotazů, tak Karolína ponese minci protože podle mě má největší šanci na úspěch. Neznamená to, že je nejmocnější, nebo nejschopnější, to s tím nesouvisí. Je to proto, že je k tomu prostě předurčena. Neptejte se mě, jak to vím, prostě to vím, jiná odpověď ani neexistuje.

A pokud to chceš vědět, tak ono, je výjimečná, stejně tak, jako vy všichni. Proč myslíš, že ste zrovna vy byli vybráni z celé armády? Přece tu jsou starší a zkušenější vojáci, než vy. Nějaký důvod jsme k tomu mít museli, že? Ten důvod je vaše výjimečnost."


Je to zvláštní, většina z vás asi nikdy neslyšela tolik slov z úst tohoto muže. Stále ale mluví znuděně a s nezájmem.

Pak se zeptá ještě Stopař. "Jedna skupinka budu já a ta druhá bude Onyx s Theodorem. Také ponesem přesnou repliku relikvie. Kdybychom měli doprovod, bylo by to již nápadné. Každý ví, že většina z nás cestuje o samotě.

Navíc Maya a Hugh zůstanou ve městě také s kopií relikvie a uschovají jí zde. Navíc je plán, že Maya se opije někde v hospodě a bude vyprávět o tom, jak něco moc důležitého schovává zde ve městě zatímco nepřátelé se táhnou pryč za falešnou stopou.

Všechno to má malou šanci na úspěch, ale lepší malá šance, než žádná."

Stopař Talhut
15.12.2015
21:15:18
V hostinci se najím tak jak jsem potřeboval a stejně tak jsem dal i svým čtyřnohým přátelům. Už dorazil i Nysilo. Prý se zdržel s Onyxem. Docela zajímavá věc, když byl ještě ani ne před půl hodinkou se mnou a Merysol.

Paul nám oznámí, že příště už budeme všechno platit. Ovšem jestli nějaké to příště bude. Karolína namítá, abychom šli ještě rychle do stájí, za našimi koňmi, které nám byli na cestu vybrány. Nerad bych nechal mistry čekat, ale jelikož tam chtějí jít zdá se všichni nemám moc na výběr.

Ve stájích Karolína postupně ukazuje ke komu byl přidělen jaký kůň. Ten můj nevypadá úplně podle mých představ, které jsem mohl mít, ale pokud ji vedení myslí, že se pro mě tenhle hodí, nejspíše budou mít pravdu. Přejdu k němu a chvíli se mu dívám do očí. Potom ho opatrně pohladím po tlamě a když se moc nebrání, tak ho i lehce poplácám po krku.
"Nevypadáš nejsilněji, ale možná to umíš vynahradit rychlostí, což by na menší průzkumy bylo ideální."
I když nejsem bůhvíjaký jezdec, budu si muset chvilku zvykat na sedlo.

Naše prohlídka stájí končí a my se odebere už známou cestou do zasedací místnosti, kde už mistři čekají ve stejném složení jako posledně. Vypadá to, že dokonce i sedí na stejných místech.

Jako posledně se posadím vedle Merysol. Už jsem si na to zvykl. Lady zopakuje úkol, který leží před námi, aby se ho dozvěděli i naše nové posily.

Potom přišel čas na nějaké další dotazy. Hned se ozvala ta půlelfka a chtěla znát kudy se pojede, na koho můžeme narazit a hlavně proč dostane pravou minci Karolína.
"Na cestě můžeme narazit téměř na cokoliv. Jednotky krále Severu, nedejbože Salbedara, či železné elfy. Kromě toho nějaké divoké kmeny různých ras. Od orků přes trolly a samozřejmě nějaké ty lapky. Lesy a kopce se jimi často hemží."
Pokusím se odpovědět za lady, i když mě možná v něčem i opraví.

Potom se trochu na židli nadzvednu i já.
"Jen jedna otázka. Budete mít i vy s mistrem Onyxem nějaký ten doprovod, nebo pojedete zcela sami?? Přeci jen, když vyrazí dva o samotě a jedna větší skupina, tak ti chytřejší si asi domyslí, že ve skupině bude spíše někdo do bude mít minci u sebe. Pokud to ví, že tento artefakt máme."

Nerad bych někam šel skoro jako na porážku.

Karolina
15.12.2015
20:24:52
Ze stájí jdeme rovnou na domluvenou schůzku. Nysilo, jako správný velitel, nás vede k zadnímu vchodu. Vejdeme dovnitř a je jasné, že jsme očekáváni. Cestou na místo se na všechny usměju, nejvíc snad na Mayu. Můj zvědavý zrak spočina na Hugovi.
" No jo vlastně... bardka pod vedením Huga."

Uvelebím se klidně na jedné židli a čekám, co se ještě dozvím nového. Pravda je, že jsem si myslela, že už všechno víme. Očividně ne. Jakmile se všichni usadí, vezme si slovo lady. Uslyším prozatím jen známé skutečnosti, které se opakují pro nové členy skupiny. Na závěr se dozvíme, že musíme všichni spát v jedné cimře v kasárnách. Jedinou výjimkou je Merysol, kouknu na ni a mrknu.

" Ta se má, my tam budeme natěsnaní jako herynci. Naštěstí mě to zase až tak nevadí. Já usnu, jako každý kouzelník jsem připravená nabírat spánkem energii. Jenomže přeci jen, poslední noc před odjezdem..."

Přikývnu, mě to problém nedělá, v jedenáct hodin už doufám budu tvrdě spát. Dotazy nemám, očekávám spíš, že se ptát budou ti noví. A taky, že ano. Lótiel se přihlásí téměř okamžitě. Samozřejmě chce vědět víc, to se není čemu divit. Pak se obrátí s dotazem na mě. Usměju se na ni.

" Správná otázka, i mě by to na tvém místě nejspíš zajímalo. Avšak dotaz bys měla směřovat na Mistry, ne na mě."

Podívám se na Attyllu a pak na Mayu.
" Doufám, že jí to vysvětlí sami. Já jsem na to hodně malý pán."

Lótiel
15.12.2015
18:00:16
Nespokojeně se ušklíbnu. Chtěla jsem víc informací, ale budu se muset spokojit s tím, že se snad něco dozvím. Ó samozřejmě že má důvod, ale dopředu nic. Ani slovíčko. Tak jo. Dobře. Ale počkej. Hudrám v duchu a obírám pstruha. Sem tam kousek zeleniny a nebo ovoce a sem tam lok bílého vína, protože zapíjet rybu medovinou je naprosté barbarství.

Poslouchám vyprávění a umiňuji si, že se o tom musím dozvědět víc. A právě v okamžiku, kdy si dopřávám další lok vína, zmíní Stopař jméno Attylloe. Tělem mi projede šok. Zakuckám se a vyprsknu víno na stůl. Z brady mi odkapává víno a já třeštím zraky na Stopaře. Mlčím. Nejsem schopna promluvit. Jen si otřu mokrou bradu a dál poslouchám.

Po chvíli o NĚM mluví i Žira a já v duchu přemítám, do jaké společnosti jsem se to dostala. Rychle do sebe nasoukám zbytek ryby a oblohy a víno dopiju téměř na ex. V hlavě se mi stále dokola opakuje, to legendami opředené jméno, Attylloe.

I když vidím, že ostatní hodují zadarmo, nejsem si jistá, že se toto privilegium vztahuje i na mne a jsem připravena za výborné jídlo a pití zaplatit. Jak nezvyklé. Nakonec seberu svůj plášť a jdu ven. Klidně se do něj pořádně zachumlám. Nepředpokládám, že by se tu našel někdo tak odvážný a nebo hloupý, že by tuhle skupinu napadl.

Ve stájích Kája začne rozdávat koně. Zjevně ty koně zná a ví přesně který se pro koho hodí. Prohlížím si ta krásná zvířata a v duchu je oceňuji. Jsou krásná, skvělá a určitě velmi drahá. Ale na Tebe nemají. Zavzpomínám na svého koníka, který si lebedí v ohradě u jiné stáje.

Držím se u své nové družinky. Zvědavost se mnou lomcuje. V duchu prskám, že jsem se nedozvěděla nic dopředu a že všechny otázky budu muset vysypat přímo na místě. Bez přípravy. Cesta do poradní místnosti je přesně taková, jak jsem si ji představovala. Pod rouškou tmy, zadním vchodem, hluboko do podzemí. V duchu se tomu směju, ale smích mě přejde ve chvíli, kdy vejdeme do místnosti. Přítomnost mistrů budí úctu a respekt. Ale přítomnost starého muže... Zapotácím se a musím se opřít o stěnu. Upírám pohled na muže, jehož činy znám jen z balad a legend.

Ztěžka dosednu a snažím se urvat pohled z živoucí legendy. To se mi podaří až ve chvíli, kdy promluví lady Aribeth. Mračím se soustředěním a poslouchám, abych si zapamatovala co nejvíc. Když se pak zeptá, jestli jsou nějaké dotazy, bez váhání zvednu ruku.

“Jen pár. Nejkratší cestou a za ideálních podmínek to je jak daleko? Vy asi máte představu komu budeme čelit, ale já ne. Takže, kdyby jste mohli říct něco o tomhle. A nakonec... jen ze zvědavosti. Proč právě Karolína?“ Položím otázky a hned se otočí na Káju. “Nic proti Tobě ani proti rozhodnutí. Jen mě to zajímá. Taková zodpovědnost se skládá na bedra někomu... vyjimečnému. Tak by mě zajímalo čím se odlišuješ od ostatních do této míry.“ Snažím se volit slova opatrně.

Bell
15.12.2015
13:24:25
Nacpu se až k prasknutí. Koneckonců je to zadarmo a není to nejhorší.

Se zájmem vyslechnu, co povídají ostatní, ale nijak se s tím nezatěžuji. To je starost jiných. Dobré jídlo zapiju pivem (medovinu a víno moc nemusím), poděkuji Paulovi a pochválím jeho kuchařský um.
Pak vyjdu ze dveři a vydám se ke stájím v kasárnách.
Najdu zvláštní oddělenou stáj, která byla přidělena Regovi a otevřu přepážku.

Ihned se na mne vrhne velký sněžný vlk a srazí mně na zem. Zuřivě mne očichá a olízne.
"No fuj Regu... Trochu se kroť a chovej se jak vlk.
Tak co, jak se máš?! Dali ti nažrat?! Tady toho sena kolem ses asi moc nenadlábnul."

Přivítám se se svým mazlíčkem a jízdním zvířetem.
"Vypadá to, že se brzy zase proběhneš." podrbu ho za uchem.
Pak z brašny vytáhnu kus pečeného kuřete z Paulova pohoštění a předhodím mu ho.
S pobaveným úšklebkem sleduji, jak se do něj s chutí pustil.
"No, ještě aby mu nechutnalo..."

Pak se s ním rozloučím a vyrazím na schůzku.

Po chvíli už sedím u stolu a poslouchám slova lady Aribeth.
Já sám žádné otázky nemám... Leda snad, kudy přesně povede cesta. Ale nechci zdržovat.

Pán Jeskyně
15.12.2015
9:10:47
Všichni jste se představili, najedli a napili, podívali se na své nové koně a už se blíží devátá hodina. Je na čase vyrazit na schůzku s mistry v kasárnách. Většina z vás již cestu zná, ti co ne, jdou za těmi, co ano. Obejdete budovu městských kasáren a ze zadní strany vejdete do nenápadných dveří. Opět se ocitáte na schodech vedoucí dolů, procházíte dlouhou chodbou osvětlenou pochodněmi až narazíte na dveře.

Projdete dveřmi a octnete se v prostorné místnosti, kde je pouze stůl a několik židlí kolem něj. 6 židlí je obsazených. Na pěti z nich sedí mistři z akademie, na šesté Attylloe. Pro ty, co ho ještě neviděli, je to starší muž, který vypadá jak vekslák. Neučesané prošedivělé vlasy mu padají do očí, vousy neupravené, oblečení roztrhané a špinavé. V jeho očích vidíte nudu a nezájem.

Lady Aribeth je zde také, ale opět na sobě nemá svou obvyklou zbroj ani meč. Místo toho má smaragdově zelenou tuniku a široké kalhoty stejné barvy. Ostatní vypadají jako obvykle.

V čele stolu sedí Attylloe, po jeho pravici Aribeth, po levici Maya. Vedle Maye sedí Onyx a vedle něj Theodor. Vedle Aribeth je Hugh ruka. Když přijdete a posadíte se, Aribeth povstane. “Tak vás tu vítám. Děkuji vám, že jste se všichni dostavili. Nemusíte se bát, nezdržíme vás dlouho. Pouze s vámi chceme projednat poslední podrobnosti týkající se vašeho úkolu.“ Řekne vám formálně.

Na chvilku se odmlčí a pak pokračuje. “Takže…. Začneme zlehka. Předpokládám, že koně už všichni máte. Pokud ne, stavte se za mnou po schůzi, nějaké narychlo opatříme. To důležitější. Nevím, co vše jste si stihli říct, proto pro nové členy zopakuji, co je vaším úkolem.

Objevil se mocný artefakt, Sekáčova relikvie. Je to skutečně velmi mocný předmět, který by v nepovolaných rukou mohl zapříčinit zkázu celého světa. Naštěstí se ale dostal do našich rukou. A jelikož není možné ho zničit, je potřeba ho ukrýt. A to je váš úkol. Půjdete až do srdce temného hvozdu a tam ho darujete posvátnému dubu. Prostě ho strčíte do díry v kmenu, kterou vám strom na chvilku vytvoří, poté se zas zacelí. Vše je domluvené, jakmile se dostanete do temného hvozdu, neměly by být problémy. Problémy ovšem mohou nastat po cestě. A s nejvyšší pravděpodobností nastanou.

Samozřejmě uděláme vše pro to, abychom nepřátele zmátli a donutili je jet po falešné stopě, doufáme, že alespoň ze začátku budou předpokládat, že relikvii mám já nebo Onyx. Taky já vyjedu jedním směrem od města a Onyx jiným. A samozřejmě jiným, než vy. Ale naši nepřátelé nejsou blbci, nemůžeme počítat s tím, že na to skočí. Proto musíte být připraveni na vše.“
Aribeth mluví pomalu, potichu, srozumitelně. Než pokračuje, opět chvilku čeká na případné dotazy.

“Takže plán je následovný. Brzy ráno se vzbudíte a vyrazíte směrem na severozápad. Pak je to již na vás. Mapu jste dostali a navíc, Žira cestu zná. Máte několik variant kudy jet, my to vědět nechcem, přeci jen, čím méně informací víme, tím lépe. Nikdo není dokonalý, a každý, kdo je zasvěcen do vašeho úkolu, představuje nebezpečí. Ráno se s vámi ještě sejdeme a předáme vám relikvii, zatím si jí necháme u sebe. Nechceme na vás přitahovat pozornost víc, než je nutné. Také každý z vás, kromě jednoho dostane přesnou kopii sekáčovi relikvie, která po sobě zanechává stejnou magickou stopu. Jeden z vás samozřejmě bude mít tu pravou. O tom, kdo bude mít pravou, jsme mluvili minule, bude to Karolína, to rozhodnutí je závazné.

To by ode mě bylo vše, snad jsem na nic nezapomněla. Máte nějaké dotazy? Ještě jedna věc. Dnes bych si přála, abyste všichni spali tam, kde máte. Co se týče stopaře, pro dnešní den je členem královské armády a bude oficiálně spát na pokoji s ostatními. Riegal, Bell a Lótiel se přestěhují také na pokoj k ostatním, bude to tam sice trošku stísněné, ale vy to zvládnete. Nové postele už byly doručeny. Merysol, jelikož se stala mým podnájemníkem, tak může zůstat, tam nebudu mít problém najít ji během noci, v případě, že by se změnil plán. A ještě jedna věc, vím, že to zní jako buzerace, ale chci, abyste všichni byli na pokoji nejpozději v 11 večer. A od té doby abyste zůstali po kupě a nevycházeli ven.

Nyní to je již opravdu vše, alespoň myslím, že už mě nic dalšího nenapadne. Takže, nějaké dotazy?“
Zakončí Aribeth svůj proslov. Poté, co se zeptáte na vše, co vás zajímá, odeberete se nejspíše pryč. Nyní máte čas do rána, abyste se připravili na cestu a pořádně se prospali.

Merysol
15.12.2015
8:49:22

Dojedli jsme a byl nejvyšší čaj vypadnout, pokud jsme chtěli stihnout se podívat na koně. A já tedy byla hodně zvědavá. Rychle jsem se ještě rozloučila s Paulem, chytla Barta a dala jsem se s odstáními na cestu ke stájím.


“Ten je nádherný!“


Najednou jsem i tak nějak zapomněla, že se vlastně koní bojím. Aribeth mi vybrala vážně úžasného koně!


Jakmile Kája zmínila koně pro Anglina, trochu jsem se usadila zase zpátky na zem. “Ehm, jo…no vlastně se divím, že jste si ho nevšimli. Takového koně snad ani nejde přehlédnout.“


Kousek jsem poodešla ukázala na velkého černého koně. Stačil jeden pohled a bylo znát, že je to ušlechtilý kůň, pěkně statný, takže Anglina bez problémů uveze.


“Přiznávám se, že mám z koní tak trochu hrůzu a on to samozřejmě vycítil. Byla jsem neskutečně šťastná, když jsem ho sem dovedla a mohla ho tu nechat. Ale neboj Anglino, tobě určitě nic neudělá. Byl to nápad Aribeth a ona by nedopustila, aby si skončil s nějakým nezkrotným divochem. Jste oba válečníci, takže se ti na něm určitě pojede dobře!“


Nysilo z Nortree
15.12.2015
8:27:52
"Vyčerpávající odpoledne s Onyxem. Ale za odpoledne jsem se naučil co bych se sám s knih učil rok, takže to stálo za to."

"Zvláštní, jak mohl být Onyx semnou a ve stejný čas se Stopařem a Merysol? Je to mocný mág, takže je to u něj reálné, ale i tak. Myslí ovládat 2 činnosti na takovou vzdálenost? --- Se nedivím že je neustále unavenej"

***********

Když jsme byli už na odchodu, zašel jsem k baru rozloučit se s Paulem.

"Moc rád jsem tě poznal Paule i tvého otce. Děkuji za pohostinnost a informace které jsi mi poskytl. Než se rozloučíme, mám na tebe ještě poslední prosbu. Prodal by jsi mi tu tvoji dobrou kávu?"

**************

Ať už jsme se dohodli nebo ne, opustili jsme hostinec a šli do stájí...

Zar´farro
14.12.2015
23:47:49
Chvíli mi to trvá. To víte než na sebe všechno nandám. Všechny ty věci, co jsem měl zabalený už ráno ...

Jen co to vše na sebe nandám zamířím k hospodskému.

Paule, díky za všechno. Potřesu si s ním rukou. Bojím se, že ačkoli se snažím, možná mi ukápne slza. Vždať to je on, on co mi dal najíst, od co mi dal gáblík, on co ... on ... on kdo mi dával jídlo zadara!

Přitáhnu Paula k sobě a obejmu ho, držím ho na své hrudi a znovu mu poděkuji.

Moc děkuju , moc ... moc díky za to všechno jídlo.

Než jsem tě našel tři měsíce jsem jedl jen borůvky a kořínky, jen to co les dal.

Já moc ... moc děkuju ...

...

...

...


Jo a nemohl bych si vzít sebou trochu chleba?

....

....

...

Jen kousek .... cca pecen. A nějakou tu pomazánku.



Když se konečně s Paulem, mým nejlepším přítelem rozloučím, sbalím proviant a vyrazím ven za Žirou.

Karolina
14.12.2015
23:47:38
" Myslím, že se vám budou moc líbit, uvidíte."
Řeknu nadšeně a přitom se oblékám do pláště, beru si věci a potom dojdu k Paulovi.
" Všude tě budu chválit a už se těším, až se tady zase stavím na nějakou tu dobrotu a kávu. Dnešní večeře byla vážně výborná, ještě jednou děkuju. Drž nám palečky, Paule."

Usměju se a mrknu na něj. Pak už vyjdu ven a po cestě ke stájím se zavěsím do Anglina.
" Kdyby mi na tom sněhu podjely nohy, tak mě chytíš, že jo. Co myslíte, bude sněžit dlouho? Na cestování to není zrovna nejlepší."
Nevykřikuju to, jen tak pro naši skupinku to říkám. Ve stájích se zastavíme hned na kraji a já začnu povídat:

" Tenhle bílý, je pro Merysol, Nysila ponese ušlechtilý hnědák, co stojí až u zdi. Zar dostane urostlého grošáka, jiný kůň by prý na svém hřbetě trolla nesnesl. Tento drobný, ale přesto velmi odolný a také moudrý koník je pro Stopaře. Temně černý oř je pro Žiru, jen on se zvládne bezhlavě vrhnout do žáru bitvy, aby za pomoci svého jezdce zachránil ostatní. A nakonec tento šedý a nenápadný je pro nenápadného a chladného muže, Alexe. Přesně takhle to má být rozdělené. Tady je moje krasavice Helo. Merysol a který kůň je pro Anglina?"

Poplácám Helo po plecích, pohladím ji po nozdrách, za to si vysloužím žďuchnutí do ramene. Rozhlížím se a přihlížím, jak se ostatním zamlouvají jejich noví společníci.

Žira
14.12.2015
23:00:31
Když přijde Nysilo a přisedne si ke mě, kouknu na něj. "Tak jaký byl den? Copak jsi dělal?" Optám se a pod stolem ho chytnu za ruku.

Pak stopař vypráví, co s Merysol prožili. Na chvilku se zamyslím. "Ta dívka musí být opravdu pozoruhodná, Attylloa jen tak někdo nezaujme.... Mě vlastně učil jen kvůli tomu, že ho o to požádala jeho stará známá. Kvůli tomu, co mám u sebe, ne kvůli tomu, jaká jsem. Ale je zvláštní, že kolikrát vidí v lidech to, co v nich jiní nevidí. Pozná, kdo je výjimečný a kdo ne." Okomentuji Stopařovo vyprávění.

Když se konečně všichni sejdeme, najíme a napijem, Kája navrhne, zajít do stájí, představit nám nové koně. "Koně jsem měla vždy ráda. Doufám, že dostanu nějakého, se kterým si budu rozumnět." "No jasně, už se nemohu dočkat. Miluju koně." Odpovím jí s radostí.

"Tak jdem na to, ne? Myslím, že máme nevyšší čas, pokud to chcem stihnout včas k mistrům. Devátá se pomaloučku blíží." Řeknu a pokud nemá nikdo námitky, vstanu, zvenu meč a štít, které mám opřené v rohu, upevním na své místo a pomaloučku zamířím ven. Po cestě balím cigaretu, kterou si venku zapálím.

Ve dveřích se ještě rozloučím s Paulem. "Tak se měl Paule, díky za tvé pohoštrění, snad se ještě uvidíme." Pak již jsem venku ze dveří, cigaretu v koutku úst a čekám na zbytek.

Karolina
14.12.2015
22:40:34
Nakonec si toho moncla všimli všichni. Přejedu si rukou po tváři a trochu smutně se usměju.

" Jo tohle? Ale to si jeden myslel, že mě srazí k zemi a ta rána bylo to poslední co stihnul udělat. Měla jsem trochu rušnější den. Až se najíme, tak můžeme jít do stájí, ukážu vám vaše koně."
Vysvětlím a pak se pustím do kuřátka, které mi bylo přineseno. Krásně do křupava opečené, k tomu pár brambůrek, mňaaaaam. Při jídle poslouchám ostatní. Zajímavý příběh nám řekl Stopař.

" Vytvořil ji Saldebar? Chudák Amber. Teď je zavřená v cele, chudinka."

Když mluvil o Attylovi, koukla jsem trochu zvědavě na bardku. Jestlipak o něm už slyšela? Jenže pak si všimnu jednoho z kudůků, tak podivně si prohlížel skupinu, obzvláště ženy. Přišlo mi, že to nebyl moc přívětivý pohled. No uvidíme, třeba se mi to jen zdálo. Najednou Zar zavolá, trhnu sebou a kouknu se po něm. Váček chytnu.

" Díky ti, doktore, hned provedu."
Zažertuju a hned si dojdu namočit váček do vody a jdu zpátky. Sedu si a obklad přiložím. Jako vždy, mlčenlivý Anglino pojídá svou porci a zapíjí pivem. Já si dám ještě kávu a čekám, až se všichni najedí. Když vidím, že už je po večeři, zeptám se

" Půjdeme? Stavíme se nejdříve ve stájích, ano? Pak můžeme jít rovnou za Onyxem?"

Nysilo z Nortree
14.12.2015
21:55:57
Vcházím do hospody k našemu oblíbenému stolu a vypadá to, že jsem přišel mezi posledními.
3 nové tváře přibyli u našeho stolu.

"Dobrý večer dámy a pánové." Se vší slušností jsem pozdravil a sedl si na své místo vedle Žíry. V opačném případě jsem si půjčil židli od jiného stolu a zamyšleným pohledem jsem si změřil nové tváře zatím co nám Žíra představila nové přírůstky.
"Alchymisti že? Který obor?" Podíval jsem se na ty 2 kudůky. Jejich truhle a to jak je střežili prozrazovalo jejich povolání. Té krásné ženy jsem si moc nevšímal. Už jednak proto, že mi řekla vše co jsem potřeboval vědět. "Bárdka pod vedením mistra Ruky." Nebylo těžké si domyslet co umí a už jak zareagovala na Gurovo zavrčení jsem věděl, že bude pro družinu přínosem. A taky proto, že byla moc hezká a nechtěl jsem Žíru dráždit.

**************

"Jsem to ale nezdvořák. Jmenuji se Nysilo. Čaroděj a velitel této jednotky. Nevím jak moc dobře jste informovaní o našem úkolu a ani to vědět nechci. Všechno dovíte na čajovém dýchánku. --- Teď chci jíst. Mám hlad jako vlk." Očima jsem hltal vše co nám Paul připravil na rozloučenou. Nakonec to vyhrála pečeně s křenem a teplým chlebem. Dal jsem se do jídla a poslouchal Stopařův příběh.

"Zajímavé, možná nám k tomu večer něco poví." Neuvěřitelný. Nejsem si jistej, jestli si všichni uvědomujeme proti jaké síle stojíme..." a dál jsem se věnoval svému pokrmu.

Zar´farro
14.12.2015
21:36:18
Sedím dál v hospůdce u Tigra, stránky v knížce pomalým tempem ubývají. Různí druhové z naší skupiny se scházejí a kolem našeho stolu.

Jeden z novejch prcků se zasněně kouká na moje kly. Asi nikdy neviděl trolla.

Po nějaké době přijde Karolína, ihned si všimnu jejího monokla. To znám jednoduše se toho zbavuje. Z akademie mám zkušeností ...

Jednou rukou zalovím vedle sebe ve vaku, vytáhnu malý hnědý váček.

Kájo ... chvilku počkám než mně zaregistruje.

... chytej. lehce ji hodím váček.

Namoč to do vody a přilož. Při slově přilož si poklepu vedle oka.

Následně se zpět vrátím ke své knize a poslouchám co se děje.

*****************************

Když se dostane rozhovor ke koním zpozorním.

Počkat, koně? My už máme koně?
A to se našel kůň i pro mně?
Můžu ho vidět?

Riegal Faer
14.12.2015
21:33:36
Po ( z mého pohledu) vyčerpávajícím popisu kudůků se zájmem pohlédnu na barbara se skrývanou touhou dozvědět se taky něco o barbarech, jinak si budu muset udělat obrázek o té rase podle něj, stejně jako u Zar' farra a dalších.

Máme my to ale různorodou skupinku. Ale to je asi dobře. Akorát na můj vkus až moc žen. A to obvykle znamená i moc problémů. No, snad budou tyhle ženy o něco lepší. , pomyslím si, i když poslední myšlence příliš nevěřím.

Pak zmerčím Karolínu. No to se podívejme. Tahle má dokonce monokla. Určitě k němu přišla nějakým banálním způsobem.

Na mé představení nově příchozím do hospody pouze pokývnu, dorážejících zvířat si nevšímám. Při čekání na barbarovu odpověď začnu jíst svou první a poslední večeři zdarma.

Stopař Talhut
14.12.2015
20:23:54
Jak Guru, tak i Gira si zvykají na pachy nově přijatých rekrutů. Slova půlelfky ke Gurovi se s odezvou nijak nestřetla. Kdyby ji znal víc, tak by tem zmetek žadonil lehkým zaňučením, nebo by doslova skákal na stehna, kde by se mohl opřít a s vypláznutým jazykem by čekal na požadovanou mňamku.

Merysol chtěla, abych se ujal bližších informací já. Patrně mě chtěla zahnat do kouta. Což se jí celkem podařilo.

K tomu vyvstala otázka té půlelfky, proč nás chce Onyx vidět.
"Mistr Onyx neřekl žádný důvod. Určitě ho má, ale dozvíme se ho až tam." Řeknu jako by se nic nedělo.

Nerad odpovídám někomu, koho prvně vidím před tím, než si u něj udělám nějaký obrázek.

"Co se týče dneška. Narazili jsme na malou holčičku, kterou patrně stvořil Salbedar. Byla na útěku z nedaleké vesnice, kterou v sebeobraně nechtěně celou zapálila,když stála na zapálené hranici Je napůl člověk a napůl ohnivý elementál. Onyx ji zatím nechal v nehořlavé cele. Attylloe ji jí potom vezme na chvíli na starost, než ji potom předá Maye. Podle toho co dokáže bude hodně mocná."

Myslel jsem, že jsem o dnešním dnu řekl dost, aby si ostatní dali dohromady vše důležité. Co bude s Amber dál (jméno té malé dívky) je ve hvězdách a možná ještě dál. Tak jako tak, zítra nás čeká strastiplná cesta. A já rozhodně nejsem moc ten, který by tu měl říkat co a jak bude dál. Od toho je tady zvolený velitel Nysilo.

Bohužel dnešní den mi narušil trochu odpolední plány a já jsem si nestihl koupit u koželuha nějakou kožešinovou deku. Tam venku to nebude zrovna nejlepší na spaní, když je kolem možná i něco pod nulou.

Lótiel
14.12.2015
18:11:26
Hospoda se začíná plnit a převážně se to slézá u stejného stolu, kde sedím i já. Mistři poskládali hodně divokou tlupu. Na copak asi? Horká medovina mě hřeje v žaludku. Má ji výbornou. Sedím a pozoruji toho zvláštního muže, u kterého vidím rysy jak elfí, tak trpasličí.

Bell promluví na barbara a zkouší z něj dostat nějaké informace o cestě. Také mě to zajímá, ale nezasahuji do hovoru. Jednak radši poslouchám a jednak moc nevěřím, že by byl barbar schopen kloudně něco popsat.

Hovorná žena s monoklem mě zaujme. Jednak pro ten monokl a jednak pro její styl. Mám pocit, že je jí plná hospoda. Usměji se. Taky to umím. Nemysli si. Zlehka kývnu na pozdrav, ale od stolu nevstanu. “Lótiel. Bardka. Pod vedením mistra Ruky.“ Představím se. Za okamžik mě spolu s oběma kudůky představí Žira. Pro mě to je lepší. Nemusím se s každým seznamovat postupně.

Na stole mi přistane talíř s pečenou rybou. Usměju se na Paula. “Děkuji. Vypadá to nádherně a ta vůně...“ Labužnicky nasaju vůni. Opečený pstruh s citronem a hromádkou grilované zeleniny a všechno posypané bylinkama. Sliny se mi sbíhají jako hladovému psu.

Dveře se otevřou a My o vlku a vlk... Do krčmy vstoupí žena s malou liškou a za nimi muž se psem. Nakloním hlavu na stranu a pozoruji víc zvířata než lidi. Pes zavrčí. Přitáhnu si talíř blíž k sobě a kouknu po psovi. “Nedám. Moje. To by sis musel říct jinak.“ Usměju se na psa. Jeho pán se zdá být nějak mrzutý. Přikývnu na jeho vysvětlení. Jsem docela ráda, že to vrčení neznamená, že chce moji večeři. Nechám psa, aby si mě očichal a jsem opatrná a ve střehu, aby to zůstalo jen u toho očuchávání a nechtěl mě třeba ochutnat.

Baví mě pozorovat chování toho zvěřince. A i těch lidí. Zvláště pak některých. Povzdechnu si a upřu pohled na dlouhé zrzavé vlasy.

Pustím se do jídla a vychutnávám si šťavnaté rybí maso ochucené solí a bylinkami. “Sezení s mistrem Onyxem? Proč?“

Merysol
14.12.2015
9:22:10

Stopař mi podržel dveře a já vešla dovnitř. V těsném závěsu se zamnou držel můj malý lišák a já zamířila k našemu stolu, u něhož se rozrostlo osazenstvo. “Ahoj, já jsem Merysol a tenhle mrňavý nezbeda je Bart.“ Sehnula jsem se dolů a sáhla po svém lišákovi. Ten po všech hodil zvědavý pohled a začal čmuchat čumákem. Postavila jsem ho na zem a on se rozběhl na průzkum.


“Kdyby někoho otravoval, tak se předem moc omlouvám…je takový….no, až moc společenský. Ale nemyslí to zle.“


Posadila jsem se a Bart si udělal kolem všech kolečko. U všech se na chvilku zastavil, u těch, které už viděl se zastavil jen o něco kratší dobu. Pak se zase rozeběhl ke mně a začal se dožadovat pozornosti. Ale moc nepochodil, takže se rozběhl ze Stopařovými psy. Strkal do nich čumákem, tulil se k nim a chtěl si jít hrát.


“Kájo, co se ti proboha stalo? Myslela jsem, že talent na takové věci jsem tu jen já…“ okomentovala jsem Káji monokl a ještě dodala “Co se koně pro Anglina týče, toho jsem dnes ráno vedla do stájí já. Statný, válečnický kůň. Myslím, že si s Anglinem budou rozumět.“


Pak jsem už ale téma stočila trochu jinam od toho, co nás čeká a nemine. “Jen tak mimochodem, naše vycházka za město nedopadla úplně, jak měla. Ale vyprávění o „záhadné“ ohnivé dívce nechám raději na Stopařovi“


Jemně jsem do Stopaře šťouchla loktem, abych ho pobídla k vyprávění, i když mi bylo jasné, že se mu do toho asi chtít nebude. Ještě jsem se na něj rošťácky usmála a mrkla.

Stopař Talhut
14.12.2015
0:46:12
Když jsme s Merysol měli vše dořešené uchopil jsem ta kliku od hospody. Nechal jsem jí projít první a potom za sebou zavřel dveře. U našeho stolu bylo hodně rušno. Dobrá zpráva byla ta, že je u i Karolína, i když na první pohled je na ní patrná změna, kterou nepůjde jen tak skrýt.

Počkám až se Merysol usadí a sednu si jako obvykle vedle ní na kraj stolu. (pokud je ovšem volný)
Žira potom představí nové rekruty, kteří k nám byli přiděleni. Dva kudůci a jedna žena smíšeného původu. Už jsem jich pár viděl.

Paul také oznámí, že až se vrátíme zpátky z naší cesty, pokud teda vůbec, příště si už budeme muset platit. Ani se mu není moc co divit. Za to všechno co se tu předtím snědlo, nebo vypilo, hlavně s Theodorem by měl pěkný měšec zlaťáků.
Oba moji psi si lehly ke stolu kousek ode mne. Jeden z nich (Guru) se díval na ty tři nové tváře a tiše si zavrčel.
Uklidnil jsem ho lehkých zdvihnutím ruky a potom jsem ho lehce podrbal za pravým uchem.
"Nebojte nic vám neudělá..." "...pokud mu neřeknu..." "Jen si musí zvyknout na nové pachy. Jsem Stopař." Řeknu krátce a tím je mé nějaké seznamování pro mě ukončeno. Do nějakého rozhovoru se moc nehrnu. Tady se od Gura moc neliším a když by někdo z těch nových chtěl něco vědět víc, taky trochu zavrčím a odvrátím pohled k té Paulově pastvě, kterou nám nechal vystrojit.

Pustím se do jídla a část hodím pod stůl, aby se i Guru s Girou mohli najíst. Po krátké chvíli zvednu hlavu a svůj pohled věnuji hlavně Karolíně.
"Dneska máme další sezení s mistrem Onyxem. Chce nás všechny znovu vidět v devět hodin, tam co dnes ráno."

Dokončím to, co jsem chtěl hlavně dneska říct. Ještě máme poměrně dost času, tak nemusíme tolik pospíchat. Každopádně si to musíme dneska ještě trochu vychutnat. Zítra budeme, jestli vůbec, jíst asi v jiném stylu. O spaní už vůbec nemluvě.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.