abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Melwin
11.3.2015
21:55:51
Chlejstá to z něj jak pomeje ze štoudve. Oči kulím dál, ale konečně mi to dochází.

Opatrně pokrčím rameny a rychle se rozhlídnu. "Myslim, že bysme měli jít nějak stranou." pronesu rozvážně a nasadím u toho významnej pohled. "Přece nechcete, aby vás paní Minnie slyšela, že ne?" dodám tiššeji a sám vyrazím k mojí komoře.

Otevřu dveře a počkám, až projde i on. Nemůžu si nevšimnout, že vohoz má fakt slušnej. Tiše mu na chvilku závidim, ale pak si přiznám, že bych todle nosti neuměl. Ten stříbrnej hadr, co má kolem pasu, vypadá nóbl, ale já bych z něj byl nervózní. Že ho umažu nebo tak něco...

Konečně odtrhnu myšlenky od oblíkání a vrátím se k tomu chrlení, co jsem právě vyslechnul.

"No, vona paní Minnie je fakt kus." uznám vopatrně, ale hned dodám: "Jenže je taky hodná a nóbl."

"Takže s Nyskel něco má! A ta teď žárlí!"dozvim se konečně, jak to mezi nima je. "Ale proč ho to tak překvapuje? Co čekal, když ji vezme do bordelu a ani jí to neřekne předem?!"

"Víte, já ženským moc nerozumim, ale jedno vim jistě. Když se dostanou dvě kočky na jeden dvorek, dycky jedna z nich vyjede. Nemaj se navzájem rádi. A, vodpusťte mi tu drzost, ale dyž vezmete Nysekl do hampejzu, jak to mohlo jinak skončit? Navíc... já mám takovej pocit, že paní Minnie vůbec nejste ukradenej." dodám zas vopatrně a přeměřím si jeho výraz. Tak nějak čekám, že mně jednu vrazí.

"Nyskel... já nevim, vona je fakt zvláštní!" dodám významně. "Ale todle vycejtí každá... holka. Buďte rád, že nevyjela na paní Minnie." pokrčím rameny. Na mě je to neuvěřitelně hlubokej a dovážnej proslov, až jsem z toho celej zpocenej.

Gunter
11.3.2015
21:38:07
Nechápavě na mě zírá a já rozčíleně přimhouřím oči.
Přece jsem to řekl jasně!
Co na tomhle nechápe?
A oblečení samozřejmě nemá!
Jsem tupec!


"Ono totiž...já....ona....to bys nevěřil.....ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat.
Mám pocit, jako bych se vyrachtal v blátě.
Copak tebe by tohle napadlo?
A ona mi to teď řekla.
Jen tak.
Prostě se mě s tím svým líbezným kukučem zeptala, jestli Minnii platím.
Totiž za to.....za sex.
To by jeden vyletěl z kůže!
Já vím, že tohle je prostě veřejný dům a těžko se můžeme tvářit, že není, ale snad to nemusí nutně znamenat, že majitelce musím platit....ehm....za ubytování!"
CHrlím na něj zlomeně.

"No, řekni, tebe to napadlo?"

Melwin
11.3.2015
21:32:30
Hledám Torgeira, ale asi bude někde venku. Mohl bych zkusit stáje, jenže...

Se vzdychnutím se vrátím do pokoje. Prohrabu svý svršky, jako bych čekal, že se tam něco zjeví samo, ale, světe div se, najdu zase jen tu jednu košili, vo který sem věděl. Je zánovní, ale ty gatě, co mám na sobě... "V tom moc parády nenaděláš, frajere."

Vzdychnu a znovu se vydám ven, na chodbu. Jak já teď závidím Nestorovi, že si jen tak chrápe v koutě.

Vyrazím ke kuchyni. "Možná bych se mohl zeptat tý černý kuchařky." napadne mě.

Tam mě zaskočí pan Gunter. Rozpačitě se na něj usměju, ale vypadá fakt strašně. Rozčilenej a roztěkanej.

Zamračím se a starostlivě ho pozorouju. "Co se zase stalo?!"

"No, vlastně to je důvod, proč tady tak bloumám." ušklíbnu se, jakoby mě při něčem přistihnul. "Já hledám Toreira, abych..."

Překvapeně vykulím oči. "Cože?!" Úplně mi nedochází, na co se mě ptá. Teda to mi dochází, ale proč se mě na to ptá? Proč teď?!

Gunter
11.3.2015
21:19:40
Seběhnu dolů a chvíli jen tak bloumám.
Potřebuji utřídit myšlenky.
Potřebuji se uklidnit.
A možná raději nemyslet než myslet, protože myslet v mém nynějším duševním rozpoložení, je vcelku k hovnu.

Záda se mi ježí a jsem stopu od proměny. To by mi pomohlo.
Vyčistit si hlavu v divokém běhu do nikam.
Jenže mě čeká večeře s Minnii a pak Cora.
Hezké.

Pak bych si mohl zaplatit a užít si s oběma.
Kurva!
Bolí to.
Jako by mi rozřízla hruď od krku k pupku a ještě mi do rány nasypala sůl.

U kuchyně narazím na Melwina. Vykouzlím značně pokřivený úsměv v vzápětí mi zkysne.
Jsem hulvát, vůbec mě nenapadlo, jestli třeba neřeší, že nemá co na sebe a tak....
Že je pro něj ta večeře tak trochu...
Ovšem, kde bych si vzpomněl, když jsem měl mozek jako vždycky vražený ve výstřihu slečny Nyskel, zatímco ona vyřešila můj sexuální život s lehkostí naprosto nečekanou.....


"Nepotřebuješnějakéolečení....?" Vyhrkl jsem spěšně a zatvářil se vstřícně. Trochu to vypadalo, jako by mě bolely zuby. Nebo aspoň soudím, podle ztuhlosti mých čelistí.
A pak to ze mě vystříklo.
Ne, tohle prostě zadržet nešlo.

"Taky si myslíš, že si platím Min?"

Nyskel
11.3.2015
20:49:17
Otočí se k odchodu a já začnu panikařit. „Asi jsem to podělala, všechno!“ I když mám stále pocit, že za to vlastně nemůžu, je to tak jak tak špatně. Moc špatně!

Jenže dolů taky teď nemůžu. Nedokázala bych se Minnie podívat do očí. A už vůbec ne jejím „dívkám“. Cítím obrovský zmatek. „Mysli! Mysli!“ Nejde to. Nedokážu to všechno v sobě tak rychle urovnat a přeskládat. To, co mi teď Gunter přímo nebo nepřímo řekl… Všechno to mění. Nebo aspoň myslím…

Zatnu zuby a těsně před tím, než Gunter vyjde ze dveří, za ním tiše zavolám: „Za chvíli přijdu.“

Uhnu pohledem a čekám, až dveře zapadnou. „Potřebuju aspoň chvilku. Chvilinku!“

Je pryč a v místnosti po něm zůstala zvláštní pachuť. Rozladění a zklamání. Unaveně si promnu spánky.

„Někde jsem udělala chybu! Ale kde?!“ zklidňuju se pomalu a snažím se soustředit. Těžce dosednu na postel, zadívám se na stěnu, ale nevidím ji. Vidím srub. Krásné podzimní dny.

„Kdy jsem přišla na tu Minnie?! Musel mi dát záminku! Proč bych si to vymýšlela?“ dumám, ale nemůžu ten moment najít. „Minnie a její dívky… já si myslela, že švadleny. Nelhal mi, jen já si to tam dosadila.“ hledám soustředěně v paměti. „Irbis! Minnie chtěla irbise. Komu jinému by Gunter vozil tak nádhernou kožešinu… Tam to vzniklo?!“ vzdychnu nespokojeně. Zatím vše ukazuje na to, že to byl opravdu jen můj výplod. „Ale proč?!“

Přejedu dlaní po obličeji. „Proč bych mu vnucovala Minnie?! Snad proto, že… že jsem si nedokázala představit, že by někdo jako Gunter zůstával sám? Proto, že jsem sama cítila, co dělá s Vlčicí a že jsem si byla jistá, že tohle musí dělat s každou….. ženou?!“ zaraženě sleduju tok svých myšlenek. Musím jít dál… Musím to vědět. A možná to není ani tak o Gunterovi, jako o mně.

„A pokud takhle působí na každou ženu, působí tak i na mě?! Ne jen na Vlčici?!“ Krátký záblesk v hlavě mi připomene ten moment, kdy mě učil střílet z luku. „Kolena se tehdy podlamovala mně, ne Vlčici!“ Složím tvář do dlaní. Nedává mi to smysl. Nebo…….. vlastně dává, ale nechce se mi tomu věřit.

„Já… neberu ho přece takhle. Je to můj BRATR! Není tam nic…………. víc!“ Kroutím se sama pod tíhou svých myšlenek jak zašlápnutá užovka. Ale čím víc se kroutím, tím víc střípků zapadá na své místo.

„Proto jsem měla takovou hrůzu ze setkání s Minnie?! Bála jsem se, že se mé úvahy potvrdí?“ stočím své myšlenky k přítomnosti. „Bála jsem se, že si jí bude všímat, zatímco já budu sedět sama v pokoji a budu čekat až……. Až si vzpomene taky na svou sestřičku.“ Najednou i mně samotné to slovo… sestřička… zní falešně. „Já nemůžu být sestra. Kdybych byla, tak bych mu Minnie přála. Má ji rád… svým způsobem. Ale já nechci, aby ji měl rád jakkoli jinak! Příčí se mi to! Z hloubi duše!“

Dochází mi to. Konečně… „Proto pro mě byla myšlenka, že si ji platil, tak nesnesitelná!“ Zavřu oči a znovu procházím všechny ty momenty, které mi defilují za víčky. Gunter, vracející se od potoka do půl pasu nahý. Gunter a jeho hebké kadeře v mých rukou. Gunter v mém snu. S košíkem hub a pusou tak samozřejmou, až z toho mrazilo. Gunter… Gunter!

Jsem najednou zvláštně klidná. Je v tom stále stejný údiv a nejistota, ale něco se změnilo. Není to už tolik matoucí a snad tomu začínám rozumět. Sobě začínám rozumět!

Jenže……… „Já mu ale nemůžu dát to, co by mohl chtít. Co by chtěl, kdybychom… nebyli bratr a sestra.“ Těžce polknu. Je to jako být těsně u cíle a zjistit, že je to slepá ulička. Vím, kde jsem, ale nevede z toho cesta ven. Ani pro jednoho z nás. A já přece nemůžu být tak sobecká, abych ho do té slepé uličky táhla. „I když… kdo ví, jestli by za mnou vůbec šel…“

Vzdychnu si a tak trochu jako ve snách se začnu převlékat. „Musím dolů. Nesmím ho znovu zklamat.“ Shodím ze sebe svršky a nasoukám se do šatů. Automatickými pohyby si vlasy sepnu do jednoduchého vrkoče, promnu si tváře, aby nebyly tak hrozně bledé a otočím se ke dveřím.

„Budu kouzelná a milá! Bez předsudků, bez soudů!“ rozhodnu se rázně. „Zbytek budu řešit potom! Teď v tom Guntera nenechám. Půjde pro Coru a musí se soustředit. Moje problémy přijdou na řadu až později!“ umíním si.

Nasadím masku, kterou už jsem na obličeji neměla dávno. Je to jen pár týdnů, ale tím dávno mám na mysli svůj život PŘED Gunterem. A to už mi přijde nesmírně dávno!

Nadechnu se a rázně vyjdu na chodbu. Seběhnu dolů po schodech a soustředím se na Guntera. Vím kde je. A jdu na jistotu.

Gunter
11.3.2015
18:41:44
Začíná mě to dusit. Představa, že si o mně myslela něco takového, zatímco já v údolí noc co noc marně vzdychal a trpěl jak pes, je hrozná.
Ubíjející.
Dívám se na ni nešťastnýma očima a ta poslední věta mě dorazí.

"Nechceš jít na večeři?" Vyjeknu.
"Minnie se urazí. Bude ji to mrzet. Nejspíš vás chce představit dívkám a probrat tu Coru a....podle toho jak Thea kmitá, chystá hotovou hostinu.
Nevím, jestli je to vhodné....
I když chápu, že jsi unavená a nemáš náladu.
Také ji zrovna nemám."


Ani trochu.
Teď bych se s chutí zavrtal sto sáhů pod zem a zůstal tam.
Gunter kurevník.
Gunter z Tronje, který platí děvkám, aby....
Nejmocnější Orone, jak hluboko jsem klesl....


Otočím se a chystám se k odchodu. Najednou, tak nějak....prostě nemůžu. Je toho moc a musím se vzpamatovat.
Vyčistit si hlavu.
Protože až půjdu v noci pro Coru, budu ji potřebovat čistou.

Nyskel
10.3.2015
20:31:05
Další facka. A snad ještě horší, než ta první. Rozhořčení v jeho hlase je... pálí jak čert.

"Jak jsem to mohla vědět?" zakňourám slabě na svou obranu. Vztek je pryč. Naprosto. Zůstala jen obrovská lítost. A stud. Říká to, jako bych já byla ta špatná. Ta nejhorší!

Ale nejvíc ze všeho mě pálí to, že cítím, že jsem ho zklamala. Vlastně ani nevím proč. "Vždyť to dávalo smysl. Celou dobu to dávalo smysl! Přece nemohl žít celou tu dobu sám. Jak kůl v plotě. Já vím, jaké to je a to tak žiju jen rok a půl. On to přece nemohl dokázat tak dlouho?!"

Je mi zatraceně mizerně. Nevím co říct. Nevím co udělat. Skopím oči k zeleným šatům a nejraději bych se neviděla.

Potřebovala bych být chvíli sama. Porovnat si všechno v hlavě. Ujasnit si, co se vlastně stalo. Jenže nechci mu to udělat. Nesmím utéct. Zešedivěl by strachy. A nejsem si teď úplně jistá, že bych se dokázala vrátit...... Ne hned.

"Vadilo by ti, kdybych se z večeře omluvila? Zůstala bych raději v pokoji." téměř zašeptám, oči stále sklopené.

Gunter
10.3.2015
20:19:04
Ne. Na tohle už nemám sílu. Ne potom, co jsem zažil u Amelie s Helenou. Ne, po všech těch dnech, které jsme zažili spolu.
"Opravdu sis myslela, že bych.....poté, co jsme spolu žili tam nahoře v údolí?
Ani trochu jsi mě nepoznala?"
Vydechnu trpce.

Na její obvinění ohledně irbise neodpovím. Ne, hned. Natáhnu si kalhoty a sváteční boty a omotám kolem pasu šerpu.
Teprve pak pokrčím rameny.
"O svých přátelích mluvím vždycky hezky. Jinak bych je nenazýval přáteli.
Řekl jsem snad někdy....nebo naznačil, že bych já a Min....."


Pročísnu si vlasy a trochu je protřepu a pak stejně unaveně dodám.
"Toho irbise po mě prostě chtěla. Tak jako Thomas rosomáka.
Dlužím ji. Navíc, bych ji ho dovezl i kdybych ji nic nedlužil. Nemám s tím problém. Já jsem dobrý lovec a ona by za něj ve městě dala hrůzu peněz, tak proč nevyhovět.....
Přátelům?"
Očividně je to pro mě přirozené jako dýchání.

Nyskel
10.3.2015
20:07:37
Napjatě sleduju Guntera. A to, že je teď ve spodkách, je mi úplně šumák. A kupodivu i Vlčici. Stojí stejně napjatě jako já a ježí se jí srst.

Bota letí vztekle do kouta. Zamžikám očima, jako bych čekala ránu, ale pohledem neuhnu. Musím to vědět!

"Nerozumí mi nebo mi nechce rozumět?!" zarazím se v duchu a začíná se mi do hlavy vkrádat nejistota.

Zamračím se. "Jestli se chce vykroutit, tak..."

Zaraženě ho pozoruju a už si nejsem jistá ničím. Rychle mi dochází, že věci jsou jinak. Asi... Možná...

Udělá první krok ke mně. V tu chvilku mám neovladatelnou touhu utéct. Nebo aspoň o krok ustoupit. Ale nedovolím si to! I když je to zatraceně těžké. Zůstanu stát na místě, pohled zaraženě podmračený.

Donutí mě zvednout hlavu. Jeho oči žhnou. Jsou jeho, kaštanové, ale jsou v nich i zvláštní odlesky. Divoké a rozohněné. "On to myslí vážně..." dojde mi.

Těžce polknu a připadám si... strašně. "Jenže..."

"Jak mě to mohlo napadnout?! To pro ni jsi zabil toho irbise. Mluvil jsi o ní tak hezky a... Co jsem si měla myslet?!"

Mračím se, i když už v tom ani zdaleka není ten původní vztek. Spíš rozladění a nejistota.

Gunter
10.3.2015
18:07:50
Nyskel vypadá, jako by po ní přeběhlo stádo zdivočelých krav. A tváří se zrovna tak. Skoro se přikrčím.
A cítím se provinile
I když ve své podstatě nemám proč.
Kurva!
Já vůbec nemám proč!


Nasoukám se do hedvábné košile a praštím sebou o židli. Otrávený a znechucený.
Já věděl, že to takhle dopadne...
Měl jsem to říct hned a pořádně to vysvětlit.


Nejraději bych vřeštěl bezmocí. Místo toho skopu boty a sundám si nohavice. Natáhnu se pro nové, sametové a vzápětí mi proklouznou z ruky.
Nevěřicně se narovnám.
Prosím?
Opravdu jsem slyšel dobře?
Opravdu řekla, to co si myslím?
Ona se mě ptá, jestli....


Jezdecká bota letí do kouta a za ní druhá. Notně zuřivě.
"Proč bych ji, kurva, platil?
Za co? Za nocleh? Jsme přátelé, Nyskel!
Přijedu, když se mi to hodí. Odjedu, když musím nebo chci. Pokud potřebuje s něčím pomoci, pomohu. To přátelé dělají a ona mi zachránila život.
A jestli si myslíš, že bych......"
Polknu a dusím se vlastními slinami.

Pomalu mi dochází, co si Nyskel o mě myslí, co si zřejmě myslí celou dobu o mně a o Minnie...
Proto ji to tak vykolejilo...
Ona si nejspíš myslela, že je Min moje milenka a teď, když zjistila, čím se živí si nejspíš myslí......
Sladkobolná Lorno! Tohle je šílené!
Na palici.


Vstanu a bosou nohou dojdu k ní. Popadnu ji za bradu a násilím ji zdvihnu k sobě.
"Ty si myslíš, že si Min vydržuji, Nyskel? Že užívám jejich služeb jako....
Pro vše na světě, Nyskel!
Jak tě to mohlo napadnout?
Já jsem s Minnie nikdy v životě nic neměl a mít nehodlám. Ani za peníze, ani zadarmo.
Jednou pro vždy, jsme přátelé! Jen přátelé! A já si jí vážím! Proto, co je a přesto čím se živí!
Navíc ona už to ani nedělá, už dlouho ne.....Jen se stará o podnik a děvčata. Sama už....ehm.....tyhle služby neposkytuje. Nemá to zapotřebí. Vydělala tolik peněz, že dokáže udržet tak přepychový podnik jako je tenhle a uživit všechny své dívky a dopřát jim pohodlí a jistý luxus."


Unaveně se opřu o krb a najednou vypadám starý a unavený. A nejspíš i nešťastný.

Nyskel
9.3.2015
21:15:34
Gunter se snaží konejšivým tónem uhasit uhlíky, které ve mně doutnají, ale nezabírá to. Dál nepřítomně zírám na šaty, které stále bezmyšlenkovitě uhlazuju. Je ale vidět, že šaty jsou teď to poslední, co by mě zajímalo.

Chaotické myšlenky, pocit hanby, zloba, vztek i lítost. Jsem tak plná pocitů, že snad musím vybuchnout. Cítím se jak Vlčice v kleci a potřebovala bych vzduch.

"Nesmíš mu utéct! Ne, znova ne! Teď ne!!!" zoufale prosí tichý hlásek v mé hlavě, ale je těžké mu naslouchat. Po tom všem, co mi dochází. Pomalu a neúprosně.

"Řekni něco! Řekni mu něco a pak si o tom klidně dumej! Ale řekni něco!"

Zhluboka se nadechnu a, s pohledem stále upřeným na šaty, přiškrceným hlasem vypotím: "Jen jsem to... nečekala."

Tichý hlásek se raduje, ale já vím, že tohle není vítězství. Dál se topím ve vlastních myšlenkách. Je to matoucí a nedokážu se soustředit.

"Minnie... ta krásná, elegantní Minnie... přece jsem se nemohla tak mýlit?!" stále tomu nemůžu uvěřit. Rozpomenu se na příběh, který mi o ní Gunter vyprávěl. "Zachránila ho! Když ho ti Vlci potrahli!" chytám se stébla. "Není zlá! Nemůže být! A jak se chovala ke mně a k Melwinovi. A o Coru má opravdu strach." přemlouvám samu sebe.

"Ale jak tohle může dělat?! Za peníze?! Dobrovolně?! Vždyť ji k tomu nikdo nenutí! Nikdo jí nedrží pod krkem a nevnucuje svou... přízeň. Jak to může dělat?!" Ne, nechápu to. Ani při nejlepší vůli to nemůžu pochopit.

Dochází mi ale jiná věc. "Nebýt těch, kteří si za to platí, nemusela by to dělat..."

Pomalu zvednu oči a s vážným výrazem je zabodnu do polonahého Guntera. Vlčice uvnitř jen tiše zavrčí. Nepřátelsky…

Nemůžu se rozhodnout! Ta otázka je palčivější než rozžhavené železo. Dívám se mu přímo do očí a v těch mých musí být vidět, jak moc bojuju sama se sebou.

Nakonec se neovládnu a obviňujícím tónem vypálím: "Platil jsi jí někdy za to?!"

Musím to vědět! Musím se ujistit, že Gunter není jako ostatní! Nemůže být! Je to můj velký bráška! On by tohle nikdy neudělal! Není jeden z nich!

Gunter
8.3.2015
22:33:56
Něco je špatně. Nys na mě zírá, jako by spadla z višně a její oči do mě propalují dírky.
Hrome, copak můžu za to, čím se Minnie živí?
Já ji k tomu neradil a dělala ta daleko dřív než jsme se vůbec poznali.....


Nadechuji se, abych něco řekl, ale její zděšení je tak upřímné, že mi zarazí každé slovo zpátky do krku. Navíc nevypadá, že by se se mnou chtěla bavit.
Popravdě nevpadá ani, že by to vůbec kdy chtěla změnit.

Popadá mě zoufalství.
"Nyskel....
Já vím, že jsem ti to měl říct hned, jenže jsem tak nějak myslel, že ti to došlo, už když jsem ji kdysi nazval Sladkou Minnii a....to je její přezdívka ještě z Masky, víš....
Nenapadlo mě.......
A když mi došlo, že.....
Bylo mi to hloupé."


Upustím košili, kterou žmoulám v ruce a stojím tam do půl pasu nahý, jako zmlácený školáček. Provinilý až na půdu.
"Nechci ale, aby sis myslela, že je Minnie špatná....Neměla moc na výběr. Měla těžký život a musela se nějak protlouci. Dokázala víc než mnohé jiné a vybudovala si svět, v kterém je spokojená a v kterém může být nápomocná i druhým dívkám s podobným osudem....." Snažím se to trochu vyžehlit.

Nyskel
8.3.2015
22:08:50
Stojím na druhé straně postele a čekám. Čekám vysvětlení. A jestli mi řekne, že neví, tak po něm něco hodím!

Podezřívavě přimhouřím oči a vyčkávám. "Co měla v Ilese?" popoháním ho. Leze to z něj jak z chlupatý deky!

"Co že měla?! Co? CO?!" lapám po dechu a cítím, jak rudnu. Zoufale a nekontrolovatelně.

"Dohlíží na jejich zdraví?!?!" opakuju si v duchu nevěřícně. Oči vykulené, tvář rudou až po uši a pusu otevírám jak kapr na suchu. Nedokážu ze sebe vypravit jedinou hlásku, protože v krku mě dusí knedlík.

Dlaň vystřlí k puse a raději ji zakryje, jako bych snad měla začít křičet. A já chci křičet!

Třeštím na Guntera oči a v mé hlavě se velice rychle a plynule skládá mozaika, která doteď nedávala smysl... Je to jako divoký kaleidoskop.

"Minnie a její dívky... nebo spíš děvky?! Cora, zubožená Cora, která neměla na vybranou. Minnie ji nezachránila, jen ji zavřela do zlaté klece! Ardet Dei, který sem chodí čím dál tím častěji. Za Corou! Ubližuje jí! Ty dívky dole! Děvky, se kterými budu večeřet a usmívat se. A Minnie!!!"

Zírám dál přímo na Guntera a konečně mi všechno dojde. "Žádná milenka! Děvka! Gunterova děvka! A Gunter......... JAK MOHL?! JAK MŮŽE?!?!?!?!" Nemůžu skoro dýchat. V očích smrtelně vážná a nevěřící.

"A já si myslela, že....... Co jsem si myslela?! Co jsem si, sakra, myslela?!" Kousnu se do rtu, až to zabolí. "Milosrdná Ennit! Jak jsem mohla být TAK naivní?!?! Copak jsem neviděla své? Nic nezažila?! Proč jsem si myslela, že Gunter je tolik jiný?!"

Je to jako věčnost, ale konečně sklopím oči. V hlavě chaos a zmatek. A bolest. Strašně to bolí. Jako facka. Jako rána pěstí.

Konečně se mi podaří polknou a tiše, s pohledem zabořeným do zelené látky, dál urovnávám sklady na šatech.

Gunter
8.3.2015
21:52:19
Překvapeně se po ní ohlédnu. Přerovnává zleva do prava a z prava do leva svoje krásné zelené šaty, v kterých se mi tak líbí, ale na čele má nespokojenou vrásku.
A ta se kupodivu týká mě.
"V Pírku? A k čemu by mi tam byly? Tady mám pár šatů, protože jsem byl párkrát na Meleborku a potřeboval jsem je.
Navíc, podnik Minnie má docela úroveň, tak se to snažím dodržovat...."


A už jsem zase u Min a jejím podniku. Navíc Nys útočí naprosto zpříma a podle mě už jí svítá a pokud ne, asi ji teď rozsvítím.
Těžko můžu dál mlžit. Navíc Minnii by to asi i urazilo, kdyby zjistila, že si Nys myslela o ní něco, co není pravda.

"Ne, Nys, šitím šatů si na ten dům Minnie opravdu nevydělala. Ona....měla v Ilese....ehm....veřejný dům U šarlatové masky. Udělala si jméno a získala poměrně movitou klientelu, takže se mohla přestěhovat sem a dovolit si větší luxus a.....vyšší úroveň. Ona se o své dívky velmi stará a nese to ovoce, abych tak řekl.....
Dohlíží i na jejich zdraví, vzdělání, projev a tak...."
Koktám rozpačitě.

I když zrovna Cora....ta moc otesat nešla....
I tak je o ni ale zájem.....
Napadne mě, zatímco střídavě blednu a rudnu.

Nyskel
8.3.2015
21:42:49
Ne. Půjčovat si šaty od Minnie, to bych si připadala ještě hůř. Vážně jak chudá příbuzná, která nemá co na sebe. Nu... nemám, ale nemusím to troubit do světa. "Když si vyčešu vlasy, bude to snad vypadat aspoň trochu obstojně. Jen kdyby nebyly tak pomačkané..." vzdychnu v duchu a začnu nalezený zelený uzlík rozbalovat na posteli, abych ho aspoň trochu uhladila rukama.

Na druhé straně postele přistane Gunterův večerní šat a já na něj jen nechápavě zírám. "Stříbrná šerpa?!?! Co ty jsi sakra zač?!" S němým údivem zvednu pohled k němu. "Podobné záložní šaty jsi měl nachystané i v Pírku?!" hlesnu bezmocně a zavrtím hlavou.

Připadám si zoufale nevybavená. "Budu vedle něj vypadat opravdu jak malá sestřička. Které se koupí nové šaty, až na to bude čas. Až vyroste. Až bude na vdávání. Zatraceně!"

Znovu začnu energicky hladit pomačkanou látku, obočí nespokojeně stažené.

To, co začne plácat, mě donutí přestat v mém usilovném snažení. Zvednu oči a přísně si ho přeměřím. "Dobře, pracují tady s Min. Ale co teda dělá Min?! Neříkej mi, že je tohle nóbl krejčovský salón. Šitím šatů by si na tohle rozhodně nevydělala!" předkládám mu neúprostně logické argumenty.

Gunter
8.3.2015
21:31:46
Otočím se přes rameno a podám mu meč ze svého sedla.
"Díky, Mele." Sice mám zvyk mít zbraně u sebe v pokoji, ale dnes večer si opět hodlám vzít jen dýky a jemu to udělá radost.
"Dávej mi na něj pozor, prosím, je to památka. Dostal jsem ho od otce." Navýším ještě jeho zásluhy a pak už jen kývnu na Torgeho a vydám se s Nys do domu.

Pokoj, který mi Minnie nechává, mám docela rád. Je pohodlný a vím, že tu budeme mít dost místa i dva.
Proti srubu - luxus. Jenže srub byl i tak jaksi....důvěrnější. Milovanější.
Překvapeně zdvihnu obočí nad tou zástěnou a snažím se nepopoustit uzdu fantazii.
Jistě, je to velmi praktické, ale představa, že se Nyskel svléká přímo v pokoji, kousek ode mě a navíc z ní je ledacos vidět....
No, vlk bude šílet. A já ještě víc.

Její dotaz mě překvapí.
Na okamžik se zamyslím.
"Tak vždycky, když někem příjdu, vyhradí mi nějaký pokoj na spaní, no a když se tam vrátím po čase, obvykle mi dají ten samý. Myslím, že to vzniká takto. Není to o tom, že bych ty pokoje vlastnil a tím pádem byly moje.
Kromě srubu samozřejmě. Tam jsem byl nejvíc doma. A pak asi u Ruth."


Začne si dělat starosti s šaty a já se zašklebím.
"Samozřejmě, že docela postačí. I tak budeš nejkrásnějí dívka v tomhle domě. Ale pokud by tě to hodně trápilo, Min ti jistě nějaké půjčí a ráda. Má tu tolik šatů, že jsem takových v životě neviděl. Pro sebe i pro dívky."

Otevřu jednu z truhlic a vytáhnu svoje sváteční kalhoty z černého sametu s širokými nohavicemi, hedvábnou košili a stříbrnou šerpu. Hodím to na postel a vylovím si ještě boty. Mám u Min několik nobl obleků, které s sebou nikdy neberu, ale tady se docela hodí. A tyhle jsou navíc takové domácké, pohodlné a přitom vypadají přijatelně.
Mezitím, co ze sebe sundávám svrchní vrstvy svého zaprášeného oblečení, Nys vytasí těžký kalibr.

Sakra.
Nadechnu se a...nic.
Tohle ji přece nemůžu říct.
Prostě nemůžu.
"Nevím."Pokrčím rameny, jako by to byla ta nejméně důležitá věc na světě.
"Někdy večeří s námi ve velkém sále, někdy dole v kuchyni. Myslím, že dnes asi nechá Min prostřít jen pro nás.
Ony....tady bydlí....pořád....a pracují tu, víš..... S Min.
Vlastně tu žijí všichni pěkně pohromadě. I Torge s Dortheou. Jediný, kdo dochází, je tuším zahradník..... Ostatně nechtěla sis před večeří prohlédnout ty zahrady?"

Nyskel
8.3.2015
19:03:31
Zpátky se vracím zamyšlená a vážná. Přemítám, co nás čeká. Ten nádherný palác nad jezerem... co může skrývat? Budou tam všichni čtyři Vlci? Nebo jich tam může být i víc? A jak to má Gunter namyšlené? Potřebovala bych si s ním promluvit. V klidu, bez Melwina.

V myšlenkách dojedu až k Masce. I napodruhé na mě monumentální dům udělá dojem. Zamyšleně si přeměřím rudou masku nad vchodem a vzpomenu si, že mi Gunter vlastně neodpověděl.

To už se ale o nás stará Torgeir. Vděčně se na něj usměju a přijde mi skoro nepatřičné, že v tom Melwina nechávám. Ovšem Gunter by mě tu samotnou nenechal. Asi... "Aspoň využiju toho, že budeme chvíli sami. Měla bych se ho zeptat. Abych u večeře neudělala nějaký trapas..."

Večeře... další věc, která mi úplně nepřidá. Když nás Torgeir upozorní, co se od nás očekává, nejistě střelím pohledem po Gunterovi. "Snad budou stačit ty mé zelené šaty. I když... oproti všem těm dívkám budu vypadat jako chudá příbuzná. Holka z Balíkova..." vzdychnu a bezděčně si prohrábnu zacuchané vlasy. "Musím se dát do kupy!" umíním si.

Nestorovo štěkání vyčaruje na mých rtech rychlý úsměv. Ale vím, že štěká hlavně za Melwinem. A toho se taky za chvilku dočká.

Gunterův pokoj. Především obrovská postel a obrovský krb. Zastavím se hned za dveřmi a rozhlížím se. Toaletní stolek pokojně čeká u okna. Ze všeho dýchá pohodlí a luxus. "Kolik takových pokojů po světě ještě máš? Nejdřív Pírko, teď tady..." optám se zamyšleně. Já měla jen jeden, u nás doma, a všude jinde jsem byla cizinec. Gunter to má zřejmě jinak. Asi je to tím jeho cestováním, ale i tak je to.. zvláštní.

Pohledem ocením i zástěnu, která by mi mohla vyřešit starosti s převlékáním. Tady by mi asi přišlo vrcholně trapné vyhazovat Guntera na chodbu. "Jen mohla být o trochu víc... rozměrnější." Sahá mi totiž odhadem sotva po ramena a dole mi budou koukat nohy nejmíň po kolena.

To je ale to poslední, co bych teď měla řešit.

Otočím se na Guntera a se starostlivým výrazem se optám: "Budou stačit ty mé zelené šaty? Já nemám nic lepšího." provinile pokrčím rameny.

"A co ty dívky? Budou jíst s námi? Co tu vlastně dělají?" optám se znovu, zatímco vytahuju oblečení z vaku. Potřebuju ty šaty trochu vyhladit. "Kdybych měla aspoň žehlící železo..." napadne mě.

Melwin
8.3.2015
18:51:02
Cesta mi uběhne rychle a když se vyloupneme na začátku aleje, mám z toho skoro radost. Jednak se těšim na Nestora a taky... mám tady z toho prostě dobrej pocit.

"Já vám s koňma pomůžu." zahlaholím a otočím se ještě na pana Guntera. "Já se tady o to postarám. I o vaše zbraně. Vezmu je k sobě do pokoje."

"Slavností stůl ve velkým salónu." přemítám nevesele, když vytírám Bellu. "Ale snad bych se mohl najíst v kuchyni. To se nehodí, abych jedl s pánama u stolu." Občas si poočku přeměřim Torgeira. "Von s ní taky určitě nejí u jednoho stolu. Já vim moc dobře, jak si všichni zasednout na toho, kterej ze sebe dělá víc než je."

Do domu se ploužim ověšenej jako šiškama smrk, ale Nestrovo štěkání mě povzbudí.

V pokojíku, kde čekal, na mě hned skočí, div že mě nepovalí. Už vypadá vcelku v kondici. Nadšeně ho drbu a plácám a je to skoro jako přijet domů. Nevěřil bych, co pro mě bude Nestor jednou znamenat.

"No jo, kamaráde, jenže já se nemám moc do čeho převlíknout. Ta jediná košile, co mám v tlumoku, to moc nevytrhne." vzdychnu nahlas.

Ještě chvíli to promejšlim, ale nakonec zase Nestora zavřu a vydám se hledat Torgeira. Zkusim si vyjednat tu večeři v kuchyni a když to neklapne, snad pro mě bude mít aspoň jedny slušný gatě na pučení...

Vlk
8.3.2015
18:36:45
Vyrazíte na cestu a netrvá to dlouho a dojedete podél jezera Auk zpátky k Masce.
Neomylný Torgeir vás přivítá na prahu a převezme od vás koně.
"Paní Minnie na vás čeká s večeří. Už si dělala starosti. Dorthea hned začne nosit na stůl." Oznámí vám a pak ještě dodá, že o Nestora se postaral a že spí v pokoji, který nachystali pro Melwina.

"Možná byste se měli k večeři převléci. Paní Minnie nechala přichystat slavností stůl ve velkém salonu." Upozorní vás mile.

Kde je Nestor rozklíčte okamžitě, protože začne mohutně štěkat, jakmile vstoupíte do domu.
Neomylně vás cítí.

V pokoji, který Minnie chystává pro Guntera je obrovské pohodlné lůžko, velký krb, několik truhlic a stoleček se dvěmi židlemi.
Min splnila svůj slib a kvůli Nyskel nechala do pokoje přinést i pohodlný toaletní stolek s oválným zrcadlem a zástěnu na převlékání.
U okna pak stojí kulatý stoleček s porcelánovým umyvadlem a konvicí s vodou.

Melwin
8.3.2015
18:17:41
"Kam?" vyhrknu nedočkavě.

Jenže zdá se, že pan Gunter si to chce nejdřív ověřit v Masce. Vzdychnu.

"Aspoň ten dlabanec, než znovu vyrazíme." beru to jako malou záplatu na mou zvědavost.

Gunter
8.3.2015
17:59:07
"Nebo oba...." Přitakám vesele a pohled mi zaletí k Melwinovi.
No....říkat mu nic nemusíme, ale je riziko, že se bude ptát....a on se ptá. Jak jinak.
Není hloupý.


"Coru převezli někam jinam a nejspíš je ještě naživu, tudíž po ní budeme pátrat dál.
Musím se na pár věcí zeptat Minnie, abych si ujasnil, kde začít a co si o tom myslí ona. Já svůj tip mám."
Zamumlám nezřetelně, abych se z toho vylhal.
I já se vyšvihnu do sedla a přitočím se k Melwinovi.

"Teď ale jedem k Masce na oběd. Musíme se na to všechno trochu posilnit a obávám se, že den ještě nekončí." Protočím oči při představě, jak bude Nys vyvádět, až ji konečně dojde, kde se to ocitla a čím se to Minnie živí a zhluboka si vzdychnu.

Melwin
8.3.2015
17:08:24
Obdivně si pana Guntera měřim. "Je fakt dobrej!"

Pak se ale zmíní Nyskel o plánech do večeře. Zaraženě se na ni podívám. "Teď?! A co Cora?"

Přijde mi, že mi neřekli všechno! Musí za tim něco bejt. Přece se nebudou producírovat v zahradách, když tý holce de vo kejhák?!

Nyskel
8.3.2015
17:06:13
"Nebo oba...?" navrhu a věnuju mu jeden spiklenecký pohled. Hned potom se vyhoupnu do sedla. "Melwinovi nemusíme ani nic říkat, když budeme vyrážet na noc."

"Čeká nás večeře." oznámím Melovi uvolněně. "Ale ještě před tím bych se chtěla s Gunterem projít v těch nádherných zahradách za domem." dodám, jakoby nic.

Gunter
8.3.2015
16:58:50
Unaveně se ušklíbnu na Melwina.
"Byla.
Ona a...."
Málem řeknu jména, jenže ta jsem samozřejmě ze stop vyčíst nemohl.
"Několik dalších lidí....
Vypadá to, že ji odtud odvezli a mám poměrně reálnou představu, kam...."


Převezmu od Melwinu uzdu Belly a odvedu ji k Nyskel.
"Vyrážíme."
"Kdybychom se teď ochomítali všichni tři kolem Soterova domu, bylo by to nápadné.
Navrhuji, že tam zaběhneme ve vlčím. Ty nebo já."

Nyskel
8.3.2015
16:31:38
Smířlivě se usměju a vyjdu na mýtinu za ním.

Melwin je v plné polní, až mi to vyčaruje na rtech další úsměv. "Pro něj to musí být ještě horší než pro mě..." napadne mě.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.