abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
19.12.2015
19:21:38

Maya odešla pryč a já se podívala po ostatních. Skoro to vypadá, že na mě jste mě v tom ranním shonu zapomněli a vzpomněli si až teď. No díky, bylo to fáááájn. Ale oproti zážitkům z předešlého dne to za moc nestálo.

Když se začne řešit kudy jet, držíš se trochu stranou a jen poslouchám. Stopař ještě mezi tím stihne okřiknout jednoho z těch nových, který se už dával zvesela na cestu. Tak tahle cesta bude ještě zajímavá…

Z myšlenek týkajících se naší cesty mě vytrhne Nysilo, všimnul si totiž, že šaty jsem tak nějak vymněnila za zbroj.

”Jo, no ehm…díky. Akorát je to pro mě pořád hrozný nezvyk.”

A to jsem ji měla na sobě už včera na té naší malé vycházce v bludišti…na druhou stranu, měl si tam svých starostí dost.

Aby toho vše nebylo málo, začal se řešit oheň a pro jistotu i jídlo. ”Tedy, co se ohně týče…o ten bych se nemála, s tím myslím pomohu já. Ale fascinuje mě, jak teď můžeš myslet na jídlo? Ještě před chvilkou jsme všichni byli teoreticky mrtví. Jídlo by teď vážně mělo jít stranou a věnovat se vestě odsud pryč…”

Poodešla jsem ke svému koni a vylovila z tašky cosi, co bylo zabalené v balíčku. Hodila jsem to Bellovi a trochu se pousmála. ”Tohle mám ještě od cesty z chrámu. Teoreticky by to mělo být ještě jedlé, je to takový…no, řekněme že dalamánek. Neměl bys po něm mít tak 12 hodin hlad.”

Bell
19.12.2015
19:14:08
Jako první mi odpoví Žira...
Hned nato mi nabízí flašku s rumem... Jsem v pokušení si ji vzít, jenže by to asi nedělalo dobrotu.
"No díky, tak snad jen trochu na vzpružení... Koneckonců to vypadá, že hodně dlouho poměrem."
Přijmu flašku a trochu se napiju. Pak ji hodím zpět žiře.

Zanedlouho již jsme na cestě. Nedržím se zbytečně vepředu ani vzadu. Jsem někde uprostřed.
Reg, obtěžkaný truhlou, tornou a zásobami se zvědavé rozhlíží po ostatních zvířatech.
Pokaždé, když se k němu přiblíží některý z psů, či koní, výstražně zavrčí. Ještě si na ostatní nezvykl.

Žira
19.12.2015
13:43:21
Vypověděla jsem vše, co mi přišlo důležité. Snad je to dostačující. Nysilo se zdá spokojen s mým popisem alespoň, že tak.

Když se Bell ptá, kdo umí vařit a rozhlíží se po nás ženách, nenechám ho dlouho čekat na odpověď. "Neboj se, já vařit umím, něco zvládnu vytvořit. Ale ne teď a tady... Dej tomu ještě pár hodin. Ať se dostaneme někam aspoň kousek dál. Zatím ti mohu nabídnout akorát tohle." Odpovím a podám mu láhev rumu. Pokud přijme, počká až se napije a taky si dám, pokud odmítne, dám si sama. A samozřejmě nabídnu i ostatním.

"Tak jo, už jsem taky připravena, můžem jet." Řeknu a nasednu na koně. Není to žádná sranda, vydrápat se na něj, když se celý obložen mými věcmi. A po stranách mám zasunutých několik oštěpů a dlouhé kopí. Ale jakmile sedím, už to nepřekáží, jen při nalejzání.

Když sedím na koni, rozhlédnu se kolem sebe. Graham je skutečné úžasný kůň, Zdá se, že mi čte myšlenky, přesně ví, co chci udělat. Vůbec mu nevadí mé zbraně které má na sobě ověšené. Pohladím ho po hřívě. "Tak kamaráde, myslím, že si fakt budem rozumět."

Bell
19.12.2015
11:41:43
Zastavíme.
Až na Riegala a i ten brzy díky stopařovi zastaví.

Pak ostatní rozloží mapu a plánuje se naše budoucnost.
Sesednu a přidám se k debatující skupince.

"Žádný oheň?! Tak to se obavám, že v hvozdu budu spíš na obtíž..." nahlas zauvažuji.
Pak, až se domluvíme. Nasednu a pohodlně se usadím v sedle.
"Když už mluvíš o talíři, až se rozední, mohli bysme se nasnídat... Umíte někdo vařit?!" významě pohkédnu na ženskou polovinu družiny.
"Já trochu, jenže nevím, zdali byste to strávili."
Je to trochu divné vzhledem k tomu, že jsme včera měli bohatou hostinu a před chvílí mne bolelo břicho.
Je to trochu zvláštní pohled... Podsaditý kudůk v modrofialovém plášti na šedobílém vlkovi.

Riegal Faer
19.12.2015
9:33:11
Někdo na mě zařve a já ztuhnu, pak se pomalu otočím a dojdu s koněm zpátky k ostatním a poslouchám. Zároveň si snažím zapamatovat, abych se držel vzadu a neupozorňoval na sebe, aspiň dokud se na tuto chybku nezapomene.

Karolina
19.12.2015
9:33:00
Příprava na cestu vrcholila. Maya už je pryč a teď se ujal velení Nysilo. Začali se stopařem prohlížet mapu a radit se, kudy se pojede. Žira, jako jediná z nás to tu zná, se k nim přidala a tak nám mohla říct, kde na nás může čekat větší nebezpečí, kde se půjde pěšky a kde se dá jet na koních.

Nehrnula jsem se tam stála jsem u Helo a rovnala si věci, abych byla připravená na cestu. Na mapu se nejdu dívat, natolik důvěřuji Žiře, Stopařovi i Nysilovi, že je nechám vybrat nejlepší cestu. Když tak poslouchám přítelkyni, jak popisuje cestu, před očima se mi mapa objevuje a doslova vidí ty hory, hvozdy i pláně.

Ten obraz se rozplyne, když jeden z kudůků začne zbrkle vyzývat na cestu a dokonce hned vyjíždí. Stopař ho hned zarazí a tak se obrátím k Lótiel.

" Jen jsem ti chtěla říct, aby ses nezlobila na Attylloa. On je výborný společník a skvělý učitel, prostě legenda. Jenže jako každý z nás má svou obranu, za kterou se skrýváme před ostatními, má ji i on. Navíc už je na světě opravdu moc dlouho. Možná jsi trošku přišla o iluze, viď. Já jsem zkraje nevěřila, že to je on, říkala jsem si, že ta legenda je někdo jiný, ale že mají stejné jméno. Pak jsem se přesvědčila na vlastní oči a můžu řict, že je to opravdu on, legenda Attylloe."

Mluvím potichu, abych nerušila poradu nad mapou. Usmívám se, byla by škoda, aby si jako bardka udělala jednostranný obrázek. Chvilku počkám na její reakci a pokud má nějaký dotaz, odpovím jí. Když se ozve velitel, ještě se usměju a pak už se vyhoupnu do sedla a poplácám Helo. Jsem připravena. Ještě se ohlídnu po Anglinovi, mrknu kde je Merysol a čekám, kam se budu moci zařadit.

Nysilo z Nortree
19.12.2015
8:30:29
Attylloe se na čajovém dýchánku zase rozjel. Byl jejím idolem a najednou, když ho poznala, vidí protivného životem znuděného chlapa, který v očích ostatních je legendou.
"Jako by ona nebo kdokoliv z nás mohl za problémy světa." Nevyjadřoval jsem se k tomu, akorát bych rozpoutal konverzaci která by nikam nevedla. "Tihle mocní mají vždycky pravdu a je pod jejich úroveň to nám hloupím smrtelníkům vysvětlovat."

*****************


Stopař udělal o co jsem ho požádal rozložil mapu a začal popisovat kde jsme a kudy pojedeme a Žíra začala doplňovat informace. Mezitím jeden z kudůků začal zmatkovat. Stopař mi ušetřil práci a hned ho sjel.

"Ani nevíš kudy..." nezlobil jsem se na něj a dál se věnoval plánování. Právě jsme unikli jisté smrti veškerý mí známí a přátele jsou semnou. To ještě neznamená že se to tíká všech.


"To je více informací, než v tuhle chvíli potřebuji. Takže... Podíval jsem se znovu na mapu. "...Jedeme tímto směrem." a ukázal jsem rukou ten směr "Uspořádejte si věci do sedlových brašen nebo prostě jak je vám to pohodlný a zhasínám. Tady jsme jak na talíři, tak nemusíme na sebe ještě více upozorňovat."

Prohlédl jsem na ostatní jestli jsou už připravení na cestu a zastavil jsem se pohledem u Merysol. Vypadala jinak. Měla zbroj a meč. Vypadala skoro jako válečnice. "Poslední dobou trávila hodně času s Lady a ta je paladinka. Možná ji učila svoje povolání."

"Pěkná zbroj." řekl jsem stroze. Poté co byli všichni připravený sfoukl jsem lucernu schoval ji do batohu, který byl už poloprázdný. Hodně věcí jsem rozmístil do sedlových brašen aby se mi pohodlně jelo a vyrazili jsme.

Žira
19.12.2015
0:14:57
Když Stopař na Nysilovo přání vytáhne mapu a začne ukazovat směr, nakloním se nu přes rameno. "Jo, jo, souhlasím. Největší nebezpečí nás čekdá dneska, pak se dostanem do lesa, tam se dá vždy někam schovat. Z lesa se dostanem postupně do hvozdu a řekla bych, že u hor budem spíš třetí den. Pak je budem muset objet celé dokola. Horským průsmykem jsme se dohodli, že raději ne.

Obejítí hor nám zabere alespoň čtyři, spíš pět dnů. A pak již do temného hvozdu. Část cesty, zhruba jeden den, můžem jít po kupecké stezce, tam potkáme několik zájezdních hostinců, pár vesniček a dokonce i jedno větší město, Drogad. To by mělo být na tři dny. Pak se budem držet spíše na malých pěšinkách, různých stezkách a lesních cestičkách. To bych viděla tak na tři až pět dnů. Záleží hodně na počasí, pokud bude moc sněžit, můžem klidně celý den zabít tím, že budem hledat, kudy vede cesta.

A pak už bychom měli být v temném hvozdě. Tam a i v Akadském hvozdě musíme koně vést, nemůžem na nich jet, to se hvozdu nelíbí, projít nás nechá, projet ne. A ještě jedna věc, hvozd nemá rád kov, oheň a kouzla. Takže po dobu, co budem ve hvozdě, tyto věci používat co nejméně. Spíš jen v případě opravdové nouze. Druidi ve hvozdech bývají dost mrzouti a možná nás nebudou chtít pustit, pak jim musíme slíbit, že budem co nejohleduplnější a hlavně, musíme k nim být velmi slušní.

To by snad bylo vše, jak jsem řekla, pokud budem slušní ke hnozdu, on nás ochrání, takže největší nebezpečí je mimo něj. Já bych řekla, že úplně nejhorší to bude na té poslední části cesty, kus půjdem po pláni, kde budem vidět na několik mil daleko."

Stopař Talhut
18.12.2015
22:46:05
Maya mě uklidnila, když řekla, že je Amber v bezpečí. Takovou novinku uslyší ráda i Merysol.

Když jsem měl sebrané všechny potřebné věci, chtěl Nysilo, abych vyndal mapu. Rozsvítil lucernu, aby bylo dobře vidět. Sáhl jsem do svého vaku a vytáhl složenou mapu, kterou jsem rozprostřel na jednu z přivolaných postelí, aby se mohli podívat i další.
"Zatím jsme se zastavili tady. Kousek od východní brány města...." Ukazuji prstem na mapě.
"Pokud by chtěla Žira objet trochu město, mohli by jsme se z téhle jižní cesty dostat na naši domluvenou trasu a když se nebudeme moc loudat, mohli by jsme do dvou dnů být tady u těch hor." Poklepu opět na mapě.
"Co si o tom myslíš ty Žiro?? Bylo by to možné?? Znáš tenhle kraj lépe než kdokoliv z nás a možná i víš, kde by mohlo číhat nebezpečí."
Otočím svou pozornost k Žiře. Dokud Nysilo nerozhodne, že se vydáme dál, nechávám mapu otevřenou.

Jeden kudůk zdá se neumí chvíli postát v klidu.
"Hej!! Kam si myslíš, že jedeš?? Chceš se nechat někde zabít??!! Koukej se vrátit."

Nesnáším unáhlená rozhodnutí. Jestli se bude takhle chovat budu mu muset domluvit. V nejhorším případě šípem někam do zadnice. Potom si bude dlouho rozmýšlet, jestli to udělá někdy znovu.

Riegal Faer
17.12.2015
21:13:54
Barbar mi nakonec přece jen odpoví a s tím se už spokojím. Pak vyrazíme se podívat na koně, s hospodským se rozloučím kývnutím hlavy.

Pak dorazíme ke koním a já si je bez zájmu prohlédnu. Stejně tam pro mě žádný není. Pak vyrazíme na poradu.

Tam jsou všichni mistři a konečně nám vysvětlí náš úkol. Pochopím to, akorát mě napadne jedna praktická věc. ,, Smíme též případně ten artefakt použít, když to bude nutné? A mimochodem, když už jste se o tom zmínil , koně já nemám, mohu tedy nějakého dostat? Díky předem."

Pak to s tím koněm a tak vyřeším a jdu spát, konečně jednou v klidu.

Ale ani dnes se to nevyvedlo, po chvíli mě Maya vzbudí, i když větší díl má na tom bolen břicha, stále se stupňující. Přihlásím se jí tedy a zbytečně surově mi naleje nějaký lektvar do krku. Sice mi po něm přestane bolet břicho, ale stejně si neodpustím: ,, Nono, to jsi nemohla říct, já bych to vypil dobrovolně."

Pak mi sklapne, když uslyším, co se děje. Rychle se obleču a vyrazím s ostatními ven. Tam je boj, kterého se dle rady mistrů nezúčastním a radši spěchám dále.

Nakonec se nám povede dostat se z města , jestě chvíli počkáme na Merysol a dostaneme věci s falešnými artefakty. Ten svůj si schovám na dobré místo: do truhly.

Pak navrhnu: ,, Asi by jsme měli jet dál, tak dělejte!" A sám vyjedu.

Pán Jeskyně
17.12.2015
20:57:55
Na poradě se Lótiel trošku opře do Attylloa, odpovědí jí je nevesele uchechtnutí. "Já sem se nikoho neprosil o žádné balady. Chlapci si hráli na mě, asi si neuvědomovali, co to je, celej život zachraňovat lidi znova a znova jen kvůli tomu, aby kvůli svý blbosti potřebovali opět zachránit. Lidstvo je nepoučitelné. Proč zachraňovat svět? Stejně se najde zas další a další magor, co ho dříve či později přivede do záhuby."

************************************

Když se stopař venku ptá na Amber, Maya se přeci jen usměje. "O Amber se neboj, ta je v bezpečí. V té cele bylo nejbezpečněji z celého města. Teď už je u Attylloea, je živá a zdravá. A zdá se i spokojená. Neví pořádně, co se stalo ve městě, Attylloe jí to nechtěl říkat."

Když máte vše, co potřebujete, Maya zbytek věcí znovu zmenší a nacpe do kapes. "Tak byste měli vyrazit. Odpočiňte si až budete dostatečně daleko od města, tady není bezpečno."

Když se Bell ptá, kde je Relikvie, Maya se zasměje trošku víc. "Attylloe je sice dobrý bojovník a velmi chytrý muž a bůhví, co ještě, ale mnoho věcí považuje za samozřejmé. Třeba to, že vám předá krabičky, ale neřekne, co v nich je. Uvnitř je samozřejmě to nejdůležitější. A v které je ta pravá, to už víte."

Pokud již nemáte další dotrazy, rozloučí se s vámi, když jí Kája obejme, taktéž jí obejme a chvilku drží. "Neboj Kájo, všechny budu pozdravovat, dávej na sebe pozor.

Vy všichni na sebe dávejte pozor. Já už budu muset běžet, je to na vás. Pamatujte na jedno, nic není nemožné, vždy se najde nějaký magor, co vám to dokáže."
Řekne ještrě s úsměvem a pak již zmizí.

Lótiel
17.12.2015
17:55:21
Od Aribeth dostanu uspokojivou odpověď. Některá jména mi jsou známá, jiná ne. Tak či tak, nekouká z toho nic snadného. Pak ale zalapám po dechu, když mě Attylloe odbyde. Maya na něj sice spustí, ale pro mě je už pozdě. Nevěřícně na něj zírám. Attylloe mi nakonec sice odpoví, ale z jeho hlasu mám pocit, že ho nesmírně otravuji. Sklopím hlavu. “Když jsem byla malá, viděla jsem malé chlapce, jak si hráli na Tebe. Byl jsi pro ně, i pro mnoho dalších, obraz cnosti, dobra, světla. Byl jsi pro ně... pro nás ten, kdo pomůže. Prostě jen tak. Jako když jsi v Narviku probil cestu skrz žoldnéře a z hořícího domu jsi vytáhl malé děcko. Ti lidé byli chudí. Neměli ti co dát. A stejně jsi ho zachránil.“

Teď si říkám, jestli to není jen shoda jmen. Pomyslím si, ale nahlas to neřeknu.

Po skončení porady si zajdu na ubytovnu a do stájí pro své věci a koníka. Velikostně je podobný tomu, co dostal Stopař, ale můj je mohutnější. Do taverny nejdu. Zábava se rozjíždí až v noci a to už máme být v posteli. Drnkám si na loutnu a čekám na ráno. Vím, že spaní nebude stát za nic. Nervy příliš pracují. Takovouhle akci jsem nikdy nezažila. Bardi se jen toulají a málokdy spěchají.

Nakonec však přeci jen zalehnu. Ale je to lehký a velmi neklidný spánek. Co chvíli jsem vzhůru. A když konečně zaberu... To probuzení je strašný. Půlka lidí je v křečích. Mezi námi poskakuje Maya a rozdává lektvary. Držím v ruce ten svůj a podezřívavě se na ni dívám. Vrozená podezřívavost se probudí. Klidně to může být past. Zauvažuju ale pak tu myšlenku zavrhnu a lektvar poslušně vypiju.

S lítostí se podívám na rozbalený kutloch. Připnu si opasek se zbraní, přehodím přes sebe plášť a přes rameno pověsím pouzdro s loutnou. Vyrazím z pokoje a skoro hned strnu hrůzou. Pohled na nemrtvé mnou otřese. Otevřu nevěřícně ústa. Z transu mě vytrhne povědomý hlas. Otočím se po něm a znovu se zarazím. Attylloe. Živá legenda. Tak, jak ho znám z balad, z písní, příběhů a vyprávění a z historických knih. Nebylo snadné se k některým z nich dostat. Bylo to o uplácení, přemlouvání, prošení a znalosti před kým roztáhnout nohy.

Proseká se nestvůrami až k nám. Vezmu si od něj krabičku a prohlédnu si ji. Okamžitě mě napadne, co v ní asi je, ale riskovat spuštění pasti se mi nechce.

Ve stáji osedlám koníka. Jde mi to nečekaně rychle. Možná je to vědomí, že všude okolo jsou hrůzní nepřátelé. Vyhoupnu se do sedla a rychle pryč. Přitisknu se ke koni a pobídnu ho. Jak vítr letěli tmou... Vzpomenu si na kousek písničky. Jedna z mála co končí sice smrtí, ale dobře. Zastavíme se až ve chvíli, kdy se před námi objeví Maya. Hodí na zem pár drobností a děkuju prozřetelnosti, že jsem si vzala loutnu s sebou. Drobnosti se zvětší do původní velikosti a já se musím rozesmát, když vidím postele. Smích mě ale rychle přejde. Výčet mrtvých je strašlivý. Četla jsem mnoho o bitvách a nemocech, které vylidnili celá města. Ale jedna věc je o tom číst a druhá zažít to. Udělá se mi zle od žaludku. A co Lurk? Ten se také změnil? Ptám se sama sebe a bojím se přiznat si pravdu, že on asi nebude jedním z 22 šťastných. Šťastných? Přijít o všechno. Navíc takovýmhle způsobem. To je na mašli.

Posbírám si své věci a zabalím batoh. Ten pak pověsím na koně. Stejně tak luk a toulec s šípy. Ztěžka polknu. Náhle velikost úkolu má úplně jiné rozměry. Za těch pár hodin, jsem si neuvědomovala jak velký náš úkol je.

Nysilo chce, aby Stopař vytáhl mapu. Sice to tu vůbec neznám, ale pohled do mapy a zorientování mi určitě nebude na škodu.

Nysilo z Nortree
17.12.2015
10:45:16
Ulehl jsem se Žírou do jedné postele a během chvilky jsem vytuhl jak špalek.

*************

Ležím se Žírou na krásné písečné pláži. Slunce nás příjemně hřeje. Začali jsme se vášnivě líbat. Netrvalo dlouho a oba dva jsme byli nazí. Předehra se začala být čím dál tím víc intenzivní. Když mi Žíra vášnivým hlasem zašeptala do ucha. "Bylo ti po mě smutno?"

"Ani netušíš jak" řekl jsem nadrženě.

Žíra vstala, ustoupila o metr zpátky a dala obě ruce za záda jako by si chtěl sundat tričko. Najednou se mě zmocnil známí pocit, že se nemohu pohnout ani o píď...
Žíra stáhla ze sebe kůži a předemnou nestála ona, ale velmi obnaženej hromotluk, který řekl nadrženým hlasem.

"Mě taky!"

Najednou se ozvalo "prásk!!"

Vylétl jsme s postele jako střela. V místě kde kdysi byli dveře stala hobitka a cosi koho bolí břicho. Chvíli mi trvalo než jsme se dal do kupy a uvědomil si co je sen a co skutečnost. Vše probíhalo neuvěřitelnou rychlostí. Hodil jsme na sebe oblečení a sotva jsem stihl popadnout hůl a už mě hnali pryč s pokoje chodbou do stájí. Po cestě se objevila skupinka nemrtvých...

"Zatraceně... Nějaké kouzlo... jejich slabiny. Oheň, Bíla střela, světlo..." Bylo to vše na mě moc rychle abych byl schopen se soustředit. Objevil se Attylloe oděn ve zbroji a se zvláštně černě zářícím mečem a nemrtví během chvilky pořešil. Doprovodil nás až do stájí. Po cestě jsem ještě potkali pás skupinek nemrtvých, ale pro něj to nebyli žádní soupeři. Všichni se rozeběhli ke svým ořům. Můj nečekaně žvýkal svoje seno, jako by se nic nedělo. Attylloe dával instrukce co a jak. Těsně před odjezdem každému vrazí do rukou malou krabičku a zakáže nám ji otevřít. Ukryju ji ve vnitřní kapse kabátu. Razíme si to k nejbližší bráně. Pro mé překvapení kůň jak byl celou dobu klidný, ožil a bez problému následoval ostatní. Cestou potkáme spousty nemrtvých i Lady jak válčí s nemrtvými dokonce i s upírem. Jen nás popohání kupředu...

Jsme za branami města a uháníme kupředu pro mě neznámo kam. Měsíc je ještě dost velký, takže viditelnost je obstojná... Najednou se před námi objeví hobitka... Celá zadýchaná. hodí na zem pár drobností a najednou se objeví obsah pokoje včetně postelí.

Moc jsem nad tím nerozmýšlel a začal jsem dávat do kupy svoje věci. Mezi tím hobitka začala vyprávět co se vše odehrálo ve městě.

"Neuvěřitelná sviňárna. Hlavní město padlo během pár hodin a nepřítele to nestálo jediného vojáka. Ba naopak, je mnohem silnější. Není jiná šance. Musíme splnit úkol."

"Anglino, ani kdyby někdo tohle měl v úmyslu, není kam. Hlavní město padlo a nepřítel je ještě silnější než předtím a nepřestane dokud nezíská relikvii. Musíme splnit úkol!"

Vytáhl jsem z batohu lucernu, něco jsem šeptl a z prstu mi vyšel malý plamínek se kterým jsem zapálil lucernu.

"Mayo, vyřiďte ostatním, že svůj úkol splníme ať to stojí co to stojí." v tom na koni dorazil další jezdec. Byla to Merysol. "Jasně, byla přeci s Aribeth. Jak jsem na ni mohl zapomenout?!"

Poté co Maya odešla.

"Stopaři, vytáhni mapu. Rád bych věděl, kde teď jsme kudy teď musíme jít. Budeme se držet plánu a obejdeme ty hory. Myslím, že je fér seznámit i ostatní kudy se bude putovat."

Bell
17.12.2015
9:51:55
Převážnou část zbývajícího večera strávím odnášením svých věcí di společného pokoje.
Důrazně všechny napomenu, aby mivna nic nesahali pod nebezpečím sešehnutí či otrávení.

Nakonec, kdy už nemám co dělat, ani co říct, rozhodnu se jít spát.
Sundám šupinovku a plášť a ulehnu.
"Dobrou..." zamumlám spíš jen tak ze zvyku.
Nějak nemohu usnout. Ale nakonec upadnu do takového toho lehkého polospánku, kdy tě probudí sebemenší šramot.

Moc dlouho jsem nespal.
Byla ještě hluboká noc, když mne probudily hrozné bolesti břicha.
Svíjím se a trochu stěnám. Vidím, že ostatní na tom nejsou o moc líp.
"Sakra... To je bolest. Co když mně někdo otrávil..." už se chystám dát do hledání vhodného protijedu, když se otevřou dveře.
Maya... Jak na zavolanou.
"Jo... Tady. Co se to děje..."
Lektvar vypiju. Maye důvěřuju. Chutná to trochu divně, jenže to většina lektvarů.
Bolest opadá. Pokoj je ve zmatku. Popadnu kuši, rychle navléknu šupinovku, bez truhly ani ránu.

Venku je totální zmatek.
Nemrtví všude.
Pak dostaneme krabičky a informace.
Boj Atylloa na mě udělá dojem.
S ostatními Mířím do stájí. Snad nenarazím na žádné nemrtvé.
Rychle otevřu přepážku a beze slov sedlám Rega.
Zanedlouho již společně s ostatními mířím za město.

Ujíždíme. Pak se objeví Maya.
A naše věci.
S povděkem na ni pohlédnu a začnu vybírat flakónky a další svoje předměty. Mimo jiné celkem velkou tubu z jakéhosi materiálu zašpičatělou na konci. Když je všechno na svém místě. Promluvím.
"To je mi líto... Doufám, že budou pomstěni. A co teď bude s námi?! Kde je relikvie?!"
Jsem otřesen... Všechno je tak náhlé. Přesto mám mnoho otázek, které ještě položím.

Stopař Talhut
17.12.2015
0:27:45
Porada skončila a my se dali na cestu na naší ubikaci.
"Dnešním dnem jsem v armádě?? Copak jsem něco podepsal??"
Myšlenkna nebyla moc příjemná a ani mi dlouho nenechala v posteli usnout.

Sotva jste zavřel oči, nebo jsem měl ten pocit, vtrhla do místnosti Maya. Voda byla otrávena. Všem hodila lahvičky. Několika z nás bolelo i břicho. Trochu jsem upil a o zbytek se podělil s Girou a Gurem. Kdo ví jak by to působilo na ně a přijít bych o ně rozhodně nechtěl.

Jak se ukázalo, město bylo pod velkým útokem. Voda usmrcovala a náhle oživovala těla.

Bylo nám řečeno, že to byl nejspíše Simplicus.
"Zatracení alchymisti a mágové."

Cestou do stájí nám hodně pomohl Attylloe. Jeho boj byl neskutečný. Jako by popíral všechny zákony.

S velkými obtížemi jsme se dostali dostájí. Vzali jsme si své krabičky a vydali se z města. Prní metry pro mě byli doslova utrpením. Byl jsem párkrát rád, že jsem z koně nesletěl na zem. Projeli jsem jednou branou a kousek za ní se objevila Maya a vyčarovala naše věci z pokoje. Sebral jsem svůj starý luk a toulec šípy, deku a o nic jiného jsem se moc nezajímal. Nasedl jsem na koně a vyslechl si její slova.
"A co Amber?? Byla přece ve vězení!! Nemůžeme ji tam nechat!!"

Ať už se stalo během dne cokoliv, tohle mi z nějakého důvodu nenechávalo klidným. Sice přítomnost Merysol ulevila mému výrazu ke spokojenosti to však bylo daleko. Guru i Gira byly připraveni za mnou jet kamkoliv, bylo by to potřeba.
"Sotva někoho zachráním, hned město padne a možná i ona?? Tohle nenechá ani Merysol jenom tak.."
Trochu netrpělivě jsem očekával odpověď. I kdyby se ostatní rozjeli někam dál zůstal bych čekat na odpověď. Něco uvnitř mě mi říkalo, že pokud ta dívka žije, bylo by mou povinností se o ní postarat.

Zar´farro
17.12.2015
0:27:41
Dojdeme do stájí, všichni dostávají koně a já koukám který vyjde na mně.

Grošák, no dobře. Kouknu se na koně.
Jediný co na sobě snese trolla, vím že normálně nejezdíme na koních, ale co je na nás tak hrozného.
A pokud jsme tak hrozní, co dělá tebe tak výjimečného?

To jsi tak silný? Nebo větší? No o tolik zas ne ... Tak že by jsi byl flegmatik? A bylo ti jedno kdo nebo co na tobě sedí?


Prohlídnu si ho pečlivě znovu, o něco vyšší vypadá, to je pravda. Silnější nedokážu porovnat, ale je pravda, že na rozdíl od ostatních koní mně nechal abych se ho dotkl.

Aha takže flegmatik ....


*****************************************************

Porada probíhala přibližně stejně jako předchozí. A já znovu vypadal jak blb, jelikož jsem měl všechny věci sbalené sebou.

************************************************

Poté co jsme přišli na pokoj, se ani neobtěžuju sundavat ze sebe věci. Za celej den jsem utahanej, přeci jen celý den nic nedělání a čtení je energeticky nejnáročnější.

Padnu do postele, opřený o svou tornu, objímajíc svou hůl usnu.

*****************************************

Uprostřed noci mně probudí rozkopnuté dveře. Normálně bych zareagoval pomněrně rychle, ale zamotaný do svých zavazadel můžu sotva hnout hlavou.

Když pochopím co se děje, a konečně se mi povede uvolnit pravou ruku ze sevření batožiny dostanu do volné ruky lektvar proti průjmu, či co to je.

Všichni začínají odcházet a já v marné snaze spadl na zem, povedlo se mi uvolnit obě nohy, a tudíž mohu vyběhnout za ostatními.

Celou cestu vidím jak mi unikají lidé ze skupiny a jak se za mnou zavírá úniková cesta. Vidím jednotlivé skupinky odporu, kteří se snaží o odpor.

To je úplně stejné jak na akademii .... tehdá když to profesor Kutílek posral .... jak si hrál s léčením mrtvol a snažil se najít způsob jak obejít kámen mudrců.

**************************************

Ve zdraví se dostanu k přidělenému koni. No jestli jsem si říkal, že je flegmatický předtím, tak teď se to potvrdilo. Ostatní koně hřáli, skákali a snažili se utéct. Můj grošák to využil k tomu aby jim sebral jejich příděl ovsa.
Vše co jsem měl na sobě jsem na toho flegmouše naházel a ledabyle upevnil. Co jsem nečekal, bylo že se mu nechtělo odejít od nově získaného zdroje jídla. Násilím jsem ho vytáhl ze stáje. Až nyní ten paznecht pochopil co se děje. Pomalu jsem nestačil naskočit na jeho hřbet.

Celou cestu jsem se jen držel a doufal, že ten kůň neni tak blbej, jak je flegmatickej. Vlál jsem na jeho zádech a ani se ho nesnažil ovládat, prostě se splašil, naštěstí utekl ven z města.

*******************************

Když jsem se odvážil otevřít oči, uzřel jsem rozmazaný obraz něčeho, co nemohlo být nic jiného než naše skupina. Zatáhl jsem za uzdu jak jen jsem mohl, doufal jsem, že toho koně neuškrtím.

*******************************

Po dalších pár minutách jsem ho donutil zastavit. Sesedl z něj a rozhlédl se po okolí. Naštěstí jsem dokázal zastavit na dohled od skupiny. Vzal jsem grošáka za uzdu a odvedl ho zpět ke skupině. Moc se mu nechtělo, přeci jen to bylo směrem ke Questace a k nebezpečí. Ale jeho flegmatická stránka znovu převládla.

***************************

Bojím se, že cestou očuchával lišejník co na mě roste!

Žira
16.12.2015
21:34:56
Když se objeví Alexandr, nejprve opět představím naše nové společníky. “Tak toto je poslední člen naší skupinky, Alexandr. Alexandře, toto jsou Bell, Riegal a Lótiel, naše tři nové posily.“

Když mi Kája ukáže krásného, černého koně, přijdu k němu a pohladím ho. “Jo, s tím si budu rozumět.“ “Je úžasný Kájo. Budu mu říkat Graham. To se k němu hodí.“

Pak již zamíříme za mistry. Ti nám neřeknou mnoho nových informací, spíše informují naše nové přírůstky. Lótiel se na něco ptá. Když se zeptá, proč Karolína, Attylloe se stane trošku výřečnějším. “To se nestává tak často, že by toho tolik nakecal. Někdy dostane povídavou, to jo, ale spíš, když něco vypráví, rozhodně ne, když vysvětluje. A Maya si ho získala, to je na něm vidět. Zdá se, že si jí skutečně oblíbil. Je to jasné, nikdo jinej si netroufne mu odporovat, jen ona. A navíc, nebere si s ním servítky, prostě nehodlá ustoupit jen proto, že je slavný. To je pro Attylloa zajímavější, než ostatní, kteří si z něj sednou na zadek, jakmile trošku zavrčí.“

Po dotazech již jdeme spát. Po tomto těžkém dni jsem unavená jak kotě. Stáhnu ze sebe zbroj a nechám si na sobě svou koženou vestu. Ještě si učešu vlasy a stáhnu. Konečně si lehnu na postel. "Snad si Nysilo lehne ke mě. Uspoň držet se ho chci." Dnes usnu velmi rychle.

Když se v noci probudím a vidím Mayu, jak stojí v troskách dveří, okamžitě vyskočím na nohy, popadnu meč i štít. Zatímco těm, co mají křeče v břiše dá vypít nějakou medicínu a pak i nám, navléknu na sebe v rychlosti zbroj. "Musím být připravena stát mezi přáteli a nepřáteli."

Když nám nakáže, abychom zdrhli pryč, neváhám a jako první vyběhnu ze dveří. Ještě za sebe křiknu. "Anglino, běž poslední!" Popřípadě půjdu poslední já, za každých okolností ale chci, aby vepředu i vzadu byl válečník. Rychle doběhnem ke koním, nasednem a odjedem. Po cestě potkáme Attylloa, který nás doprovodí a dělá nám cestu. Je vidět, s jakou elegancí se prosekává bandou nemrtvých. U koní nám ještě předá krabičky, to, kvůli čemu jdeme.

Pak už se rozjedem rovnou ven z města. "Merysol je s Aribeth, snad si poradí. Aribeth jí nenechá ve štychu. A pokud nás někdo zvládne najít, je to jedině Merysol."

Pak se najednou zjeví Maya a dá nám naše věci. Poberu své vybavení. Na tornu přidělám kotlík a důkladně to připevním k sedlu. Své oštěpy také připevním k sedlu. Štít a meč si nechám na zádech, Přes to přetáhnu svůj plášť, který si přitáhnu k tělu.

Když Maya vypráví, co se stalo ve městě a že přežilo tak málo lidí, cítím se mizerně. "Museli jsme zdrhnout. Jinak to nejde. Ale je to děsné. A Káji bratr.... přišel o nohu.... no.... hlavně, že žije."

Když se Kája ptá na směr, zapřemýšlím. "Jedem opačným směrem, ještě kousek bych ale jela a udělala kolem Questaquy velké kolo, aby nás neviděl nikdo z města. Myslím, že se nám povedlo zdrhnout dobře. V tom shonu jsme možná i byli nenápadní, takže máme výhodu.

První bych ale počkala někde na Merysol. Nejraději asi tady. Pak jižním směrem a během zhruba míle či dvou bych se stočila směrem k Akadskému hvozdu. Prostě co nejdále od města."


Ještě, než dopovím svůj plán, Merysol nás dožene. "Sakra, skutečně se hodně změnila. Předtím by takhle nežertovala. Ale lépe se s tím takhle vyrovnává, tak je to snad dobře."

"Ahoj Merysol, hlavně, že jsi dorazila. Jsi v pořádku?" Optám se jí.

"Teď už nám nic nebrání vyrazit, ne?" Řeknu svůj názor a zvědavě kouknu na Nysila, pak také na ostatní.

Merysol
16.12.2015
21:11:23

Tentokrát tahle porada byla o něco kratší, alespoň mi přišlo. Když už jsme se konečně mohli všichni rozejít, chytla jsem Barta a dala se k dochodu. Ještě jsem se na ostatní podívala a usmála. ”Dobrou noc…tedy, pokud se to tak dá říct. Zítra ráno se uvidíme.” Pak jsem zmizela co nejkratší cestou domů k Aribeth.

Bleskově jsem si zabalila, asi pětkrát překontrolovala, jestli mám vše, co potřebuji a připravila si tašku k posteli. Pak jsem se šla ještě na chvilku projít ven ulicí, dokud byl čas. Čekala jsem na Aribeth, protože bylo ještě pár věcí, které jsem si s ní potřebovala vyřídit a ona vždycky chodila domů trochu později…



*******************

Stejně jako posledních pár dní, ani dnes se na mě neusmálo štěstí se spánkem, ale tentokrát za tím vším vězeli jiné věci. Dlouhou chvíli jsem si krátila v knihovně. U nohou mi tiše dřímal Bart a mě pomalu začínala docházet svíčka. Podívala jsem se ven z okna, ale venku byla stále tma a po slunci ani stopa. Ale najednou jsem začala mít celkem nepříjemný pocit, který mě uvnitř užíral. A jak ryhle přšel, tak za chvilku i zmizel. Tohle nevypadá ani trochu dobře…

Najednou dohořela svíčka a já uslyšela Aribeth, jak křičí mé jméno. Rychle jsem vyběhla na chodbu a skoro jí padla do náruče. ”Co se stalo? V9m, že se něco děje, cítila jsem to!” Místo vysvětlení mě Aribeth nahnala pro mé věci a abych se okamžitě oblékla. Bart běžel do pokoje hned za mnou. Mezi tím, co jsem na sebe soukala svou novou zbroj a v duchu u toho pekelně nadávala, Aribeth mě neustále popoháněla a občas do toho utrousila detaily toho, co se děje.

Za chvilku už jsem byla venku z domu a naskytl se mi první pohled na to, co se děje. Chvilku jsem stála jako opařená, dokud do mě Aribeth nešťouchla loktem a já se nedala do pohybu. Směřovali jsme ke stájím s tím, že ostatní tam jistě za chvilku budou.

Běžela jsem s Bartem v náručí tou nejkratší cestou, která vede ke kasránám. Naneštěstí mě v půlce Aribeth poslala napřed, protože před námi se objevila nemalá skupinka nemrtvých. Nebyl ani čas se rozloučit, rychle jsem pokračovala v cestě dál.

Když už jsem byla jen kousek od stájí, narazila jsem na nemrtvé i já. Sakra co teď?

Držíce Barta v jedné ruce jsem sáhla po meči a pustila se do boje. Do poněkud neohrabaného boje. Sakra, k čemu je paladinovi meč, když neumí bojovat? Skoro by se to mohlo vyprávět jako vtip, kdyby to ovšem nebylo spíš k pláči…

Skupinka podobně nemotorných nemrtvých mě celkem zdržela a já nasadila to nejrychlejší tempo, jaké jsem mohla. Vítězoslavně jsem doběhla do stájí a…zjistila, že jsou už všichni pryč!

”Sakra! Všichni už odjeli! Trvalo mi to moc dlouho!” začala jsem hystericky křičet a do očí se mi začali drát slzy. Když jsem uslyšela z venku šílený řev, rychle mě to probralo a doběhla jsem ke svému koni. ”Je to teď jen na nás tří. Musíme odsud rychle zmizet a najít ostatní! Určitě jeli pryč nejbližší bránou, snad je stihnu! Musím! Během toho, co jsem si nahlas odříkávala svůj plán, jsem na koně hodila a připevnila tašku, chytla lišáka, zabalila ho do deky, kterou mi pro něj dala Aribeth a tu si připevnila k sobě, jako kdybych byla klokan. Rychle jsem nasedla na koně a vydala se k nejbližší bránš… 

Má cesta nemohla trvat déle než minut, když jsem zjistila, že branou, kterou jsem měla v plánu se dát za město, určitě neprojedu. Všude kolem se to hemžilo nemrtvými a velmi brzo si mě všimli. Obrátila jsem proto koně směrem k domu Aribeth a rozhodla se, že projedu jinou branou.

Vracela jsem se tou samou cestou, ale po Aribeth už nebyla ani památka. Neustále jsem se otáčela a rozhlížela, jestli ji někde neuvidím, ale za chvilku jsem byla už za městem a zpoza zdí města se kě mně ve tmně nesli hrůzné zvuky.

Seskočila jsem z koně a položila Barta na zem. ”Tak fešáku, předveď se. Najdi svoje zvířecí kamarády. Kde jsou Guru a Gira, hm?” Bart se na mě ze začátku koukal dost nešťastným výrazem. Pak pootočil hlavu jako kdyby říkal “Ty to jako myslí vážně?!” Pak ovšem nabral nečekanou rychlost a vedl mě, jak jsem doufala, k ostatním.

Po nějaké chvíli se unavil a tak jsem ho zase vzala k sobě. Naštěstí jsem už měla tušení, kam ten ušoun mířil a na svém běloušovi jsem jela co nejrychleji za otstaními.

Jakmile jsem v dálce uviděla obrysy postav, zaplavil mě pocit úlevy. Netrvalo dlouho a byla jsem u ostatních. Byla s nimi i Maya. Ztěžka jsem seskočila z koně a otřela si z čela studený pot. ”Doháje, já už myslela, že vás nedohoním!” vysoukala jsem ze sebe s trochu nešťastným tónem v hlase. Pak jsem se ale trochu sebrala a pokusila se o úsměv. ”Hrozně se omlouvám, že jdu takhle pozdě, ale zkřížilo mi cestu pár nápadníků. Upřímně je mi líto těch nebožáků, že pro mě takhle ztratili hlavu!”

Jojo, jejich hlava se teď válí někde ve sněhu…

Karolina
16.12.2015
19:13:59
Hned, jakmile schůzka skončila jsem se spěchala uložit ke spánku. Na ubikaci bylo trochu těsno, tak jsem vzala ručník a šla na dvorek se umýt. Netrvalo dlouho a byla jsem zpátky.
" Ta Myaa mě docela nahlodala a lady to dodělala. Musím to nějak vymyslet."

Vezmu vak, naskládám si do něj věci, hůl opřu hned vedle. Sundám si halenu, navléknu si teplou tuniku a kamaše. Nahoru složím plášť a rukavice. Nakonec se zuju, zalehnu a téměř okamžitě usnu. Chvála elixíru, Mayo...

..............

Sednu si a držím se za břicho, křeče mě svírají. Rozrazí se dveře a Maya hned přiběhne a všem, kdo jsou na tom jako já dá něčeho napít. Neváhám, vše co dostanu vypiju. Nazuju si kozačky, připnu meč, plášť a rukavice vezmu do ruky a vyrazím za Anglinem mezi prvními ven. Tady už je jasné, že boj začal. Za chvilku už vidím Attyllu, v té jeho krásné zbroji, jak se k nám probojovává. Sice jsem taky tasila svůj meč, ale nedovolí nám nikdo ani to. Stále nás popohání pryč.

Běžíme do stájí a já přemýšlím, jak nás někdo dožene s našimi věci, ale pak to nechám být. Maya to jistě neřekla jen tak do větru. Ve stájích dostaneme krabičku s mincí. Rychle ji dám do vnitřní kapsy pláště, který už jsem si mezitím oblékla, kapsu pečlivě zapnu. Vklouznu do rukavic, vyšvihnu se do sedla a kouknu na Anglina.

Poplácám Helo a vyrazíme ven z města. Po cestě si dávám dohromady všechno, co jsme se dozvěděli.
" Tak Maya měla správné tušení. Jenže nečekal nikdo, že to udělají takhle. Otrávit vodu! To může vymyslet jen pořádný hajzlík. Simplicus... klika, že jsem byla už tak ospalá, že jsem si na noc nedala obvyklou sklenici vody. Mohla jsem se teď potácet někde mezi životem a smrtí jako nějaká mátoha. Vkládají do nás všechny naděje, jen abychom to zvládli. Je to velká zodpovědnost, velká!"

Pak se před námi objeví Maya a mě je jasné, kdo, že nám ty věci donese. Seskočím z koně a čekám, pak si vezmu svoje věci, vyndám opasek s kapsami, připnu si ho těsně nad opasek v pase. Krabičku přendám do jedné kapsičky. Mezitím Maya rychle chrlí informace.
" Onyx...Helios... Paulovi příbuzní... Johanes, prokristapána. Dvacet dva lidí přežilo, to je strašné, hrůza!"

Obejmu Maya a se slzami v očích jí zašeptám:
" Pozdravuj všechny, hlavně, že to přežili. Držte se tu."
Pak se otočím na Žiru:
" Žiro, kudy jedeme? Ty cestu znáš."

Vyhoupnu se do sedla a Helo už nervozně pohazuje hlavou a hrabe kopytem. Nejspíš cítí nervozitu nás všech a už už by vyrazila pryč. Podívám se na Anglina a smutně se na něj usměju. Musíme už pryč. Pak mi dojde jedna věc.

" Mayo, kde je Merysol? Nespala s námi v kasárnách, přežila to? Nestalo se jí nic? Dožene nás nebo jak to bude?"

Anglino
16.12.2015
18:16:54
"Co to to už jsem tak vyměkl z dobrého bydla, že mám pocit jako bych polkl ježka?"

Odpověď přišla rychle. Nějaká mrcha otrávila vodu.

"Ještě že vodu nepiju tak často jen sem se opláchl a přesto mně to taky postihlo. Ještě že nám Maya dala nějaký lektvar, který aspoň podle toho jak se ulevilo mně, pomohl."

Když nám vysvětlila situaci a pobídla nás ke spěchu. Popadnu zbraně a vyrazím k svému novému koni. I když nejsem nějaký znalec koní, ten můj je krásný a mohutný.

Rozhlédnu se jestli jsou všichni připraveni, hlavně Karolinka.

" Karolinko drž se u mne nevím co bych si bez tebe počal. já jsem připraven můžeme vyrazit."

Co uvidím na chodbě a pak v dále kolem mne ujistilo, že To není jen planý poplach, ale hrůzná realita.
S taseným mečem pstupuju vpřed dokud se nedostanem ke koním, nasedneme a už mizíme ven z města.

Pak nás vyhledá Maya a vysype na zem hrst nějakých drobností. Oči mi vylezly z důlků.

"Páni to jsou ale kouzla. Hrstky drobností se najednou zvětší a světe div se jsou to naše věci i s postelemi."

Posbírám své věci. Medvědí kůží přehodím přes sedlo a zbytek navěsím na sebe, nezdržuji se s věšením na koně. Tak budu mít své věci stále u sebe.

Na slova Alexandra odpovím jen.

"Jo splníme úkol a tím pomůžeme všem. Stejně nemáme jinou volbu. Jen jedině, že by někdo chtěl zbaběle zdrhnout. Věřím, že z nás to nikdo nebude."

Alexander
16.12.2015
16:36:29
Do hospody dorazím jako poslední. Jen se kouknu na nově příchozí, a počkám až mi to někdo objasní, co tu chtějí a kdo to je.

Sotva se stihnu najíst, a už msuíme jít. Nevadí, počítal jsem s tím. A jdeme nejdříve ke stájím, kde dostaneme každý svého koně. Kouknu se po mém šedém, a pohladím ho po čumáku.


Pak už míříme opět na náš dýchánek, kde nám upřesní některé informace. Já už se na vše zeptal, takže nic víc vědět nemusím.
---------------------------------------

Probudím se. Syknu a rychle sáhnu po svých dýkách, načež se bleskově postavím, a deka odlétne kamsi do místnosti. Ale hned si zase sednu. Nikdo tu není, a stejně jako by mě někdo zasáhl. Pak vtrhne do msítnosti Maya. Opět chytnu svoje dýky, ale nezvednu je, jelikož jí poznám. "Mě.." procedím skrz zuby, když se zeptá na bolest. Vypiju to co mi dává, a boelst ustoupí. Vydechnu a poslechnu si co nám chce říct. Když řekne že město padlo jen se na ni překvapeně kouknu. jen si rychle vezmu body, pak naučeným pohybem zastrčím dýky za opasek kalhot, a katanu si msíto na záda připnu kolem pasu, abych mohl okamžitě tasit. Tedy ještě rychleji než normálně...

Uvidím jak se k nám derou oživlé mrtvoly a sevřu v ruce jílec katany. To už si k nám ale cestu razí Attylloe, a i já se musím pozastavit nad jeho technikou, kterou si velice zvědavě prohlížím. Hledám nějakou posloupnost, technioku, styl.. Něco.. Ale nic mě nenapadá... Mám příliš malou chvilku co mohu pozorovat. Jdeme s ním až do stájí. Pohladím svého koně a sednu si na něj. Pobídnu ho, a už razím z města pryč. Evideně nesedím na koni prvně. Přikrčím se a schovám se za jeho šíji, načež ho pobídnu aby jel jak nejrychleji může. Alespoň otestuji jeho možnosti.

Najednou se před námi objeví Maya. Rychle zatáhnu za otěže abych koně zastavil, a dojedu kosuek zpátky. Kouknu se na věci a ušklíbnu se když uvidím i psotele. Sesednu z koně a vezmu si svoje věci, načež k němu dojdu zpět, a batoh si předělám pomocí popruhů na brašnu, kterou přidělám z boku ke koni. Pak se kouknu na ostatní. "Hmm.. Takže i přes všechny snahy naši misi utajit se to nezdařilo.. Musíme jet, nikdo neví kdo, nebo co nás mohlo vidět.. Městu, a ani nikomu v něm už nepomůžem.. jedine tak že uděláme, co musíme.." povím, když se převlékám do oblečení, ve kterém nebudu tolik mrznout. A i to je jiné. Tedy ono je stejné, ale místo černé, je teď celé bílé a částmi šedé. Jestli černá dokázala dodat vizáž chaldného zabijáka, tak v bílé je tohle všechno pryč.. Naopak dodává dojem nevinonsti a dobroty.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.