abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Nysilo z Nortree
22.12.2015
19:46:01
"Samozřejmě. Děkuji ti za lekci."

Karolína funkci velitele jako jediná brala vážně a já si to ještě stále neuvědomoval. Lidé se mě nikdy neptali jestli něco smí nebo ne. Spíš mi rozkazovali. A teď mám pozici, která rozhoduje co bude nebo nebude a samozřejmě za každý rozhodnutí nesu zodpovědnost.

"Jaký by měl vůbec být správný velitel družiny? Zatím jsem poznal jen krátce Achillona a snad nikdy neklesnu na jeho úroveň. Možná Theodor je dobrý... Toho mám rád. Vybudoval si u ostatních respekt. Jeho slovo má váhu a přitom je společensky populární."


Bylo dotrénováno, oheň hořel a skupina na lovu zatím v nedohlednu. Byl jsem po tréninku příjemně rozehřátej a přesto jsem si přisedl k ohni aby tomu tak zůstalo.

"Mohou přijít za chvíli, ale taky se mohou pár hodin zdržet. Než se vše připraví a uvaří, bude večer. Pokud tady budeme přenocovat, budeme to tu potřebovat nějak zabezpečit. Je tohle vůbec vhodné místo na přenocování? A co koně? Sněhu se moc nenají... Co vůbec takový divoký kůň jí když je přes zimu ve volný přírodě? Hodně jsem toho přečetl a nejspíš mě považují za chytrého, ale v tomhle směru mám velký mezery..."

"Anglino, myslíš, že je tohle místo vhodné na přenocování? Je sice okolo poledne, ale pokud Stopaře něco zdrží, tak bychom měli být na to připraveni. A taky mi dělají starosti koně. Sněhu se moc nenají?" Byla to sice otázka na Anglina, ale ostatní mě také mohli slyšet a vyjádřit se k tomu.

Karolina
22.12.2015
18:44:26
Nysilo si přeje, aby se procvičil spíš v obraně.

" Tak jo, myslela jsem, že chceš zkusit boj. Vezmi si tu hůl obouruč. Ruce nesmíš mít moc blízko, ale ani moc daleko od sebe. To si musíš vyzkoušet sém. Mě se osvědčilo držet ruce asi tak metr od sebe. Můžeš pak odrážet rány buď jedním nebo druhým koncem nebo i prostřední částí. Jednoduchým přehmátnutím ji pak můžeš přetočit a používat ji jako palici."

O čem mluvím, snažím se i ukázat. Nic nedbám na ironické pohledy alexandera.
"Chytrák, pusu neotevře, pomoc nenabídne a dělá ksichty jako kdyby sežral všechnu moudrost."

Když už jsme se dost rozehřáli a i kamarádky přestanou se svým tréninkem, navrhnu Nysilovi:
" Pokud by ti to nevadilo, můžeme pokračovat zase příště. Děkuji, že jsem se mohla zahřát, to bodlo. Pomůžu Žiře s tím dřevem."

Pokud nemám velitel nic proti, usměju se, obleču si plášť i rukavice a připojím se ke kamarádce.

Alexander
21.12.2015
23:36:28
Zjistím že můj kůň skutečn nějaké triky umí. "Hmm Takže není úplně k zahození.. Není to sice kůň z Mračen ale co se dá dělat.. " pomyslím si, když se oěpt vydáváme na cestu.

A na dosti tuhou cestu, nutno dodat. I já si vzal přes mikinu ještě plášť, a vezmu si rukavice, i když je nemám rád. Koni je zdá se dobře takže starost o něj nemám. Když to vypadá že už je ráno, tak já se na rozdíl od ostatních najím. Jsem na to zkrátka zvyklý. Takže krátce po svítání mám v ruce zelené jablko a spokojeně s ním chřoupu. Celou cestu se držím v zadu, ale ne na konci. Maximálně jdu vedle někoho poslední, a celou dobu sleduju cestu a okolí.

Chvilku před polednem se dostaneme k lesu, kde se uskuteční přestávka. Sesednu z koně a vyndám si ještě jedno jablko, tentokrát červené. To jen zběžně okoušu, a zbytek dám svému koni, jelikož tu nikde není tráva. Stopař vyrazí s nově příchozími na lov, a ostatní se rozhodnou trénovat, na co se se zájem dívám. Jeden koutek se mi zvedne do úsměvu když Nysilo označí karolínu za mistra s bojovou holí. Kouknu se na souboj Merysol s Žirou, ale ani ten není moc záživný. Pak mojí pozornost upotá lišák, kterého jsem si nestihl předtím prohlédnout. Lišku jsem taky mockrát nezahlédl, takže o to jsem zvědavější. Z brašny vytáhnu proužek sušeného masa, a hodím ho pár metrů před sebe, dkyž se na mě zrovna Bart dívá. Ten se k němu rádoby připlíží, a vrhne se na něj, což na mojí tváři vyvolá úsměv. Kdyby si mě někdo z nějakého důvodu rozhold zkontrolovat, oěpt se může přesvědčit že s úsměvěem a nepřivřenýma očima vypadám mladší.. Docela o dost.. Stejně jako tenkrát v hospodě.

Po chvilce přestanu sledovat Barta, a sám si jedním ladným a pomalým pohybem vytáhnu z pouzdra svou katanu. Chvilku si jí prohlížím. Pak se nadechnu, zavřu oči, a když je otevřu pomalu vydechnu. Ruka se mihne, a zaujme již tolikrát zkoušený postoj na začátku sestavy, kterou začnu cvičit. Ta je kromě seků občas protkána sekem ze vzduchu, výskokem, otočkou, či jinou akrobatickou vložkou.

Po chvilce se přesunu k ohni, kde pokračuji ve cvičení sestavy beze zbraně, a občas přihodím do ohně kus dřeva, jak Žira chtěla než odešla.

Pán Jeskyně
21.12.2015
23:28:21
Stopař, Bell a Lótiel

Pomalu postupujete lesem a hledáte zvířata, ve sněhu se stopy sledují docela dobře a do hodinky se skutečně dostanete ke třem srnkám. Jelikož si dáváte pozor, abyste byli potichu a i Bell to v rámci možností zvládá, navíc jdete tak, abyste nebyli po větru, není pro vás problém, přiblížit se dostatečně blízko.

S přihlédnutím k tomu, že máte dva psy, vlka a jste dva dobří střelci a jeden průměrný, nebude pro vás problém ulovit klidně i tři srnky, je jen na vás, kolik jich ulovíte a přinesete vašim přátelům k jídlu.

Žira
21.12.2015
23:06:23
Merysol se připraví k boji, stoupnu si proti ní. Tentokrát si nevezmu štít, místo toho chytnu meč obouruč. "Ať se spíše brání, přeci jen, obrana je důležitější. A Obouručně útočím líp." Stoupnu si do bojového postoje, mrknu na Merysol. "Tak se ukaž kotě." Řeknu potichu a rovnou zaútočím. Samozřejmě nejprve pomalu a slabě a postupně přidávám na intenzitě.

Čas od času nechám Merysol také zaútočit, ale hned zas přejdu zpět do útoku. Pomalu jí obcházím a snažím se jí dostat za záda, ale tak, aby bylo vidět, co dělám, aby věděla, proti čemu se brání.

Poté, co chvilku bojujem a obě už toho máme dost, opět uklidím meč, i se štítem ho opřu o strom a pomalu začnu rozdělávat oheň. Kotlík odvážu od koně a také ho připravím. Pak již jen čekáme, až se vrátí Stopař a ostatní.

Pokud Nysilo s Kájou ještě bojují, sleduji je a čas od času něco přihodím na oheň. "Skočím sesbírat ještě trošku dřeva, hlídejte někdo oheň prosím." Po chvilce řeknu a pokud nikdo nemá nic proti, zamířím do lesa, pokud mi jde někdo pomoci, nebráním se tomu.

Lótiel
21.12.2015
21:55:34
Vesele se ušklíbnu, když mě Stopař přijme. Bell jde taky a s ním i ten jeho krásný vlk, kterého jsem mu ještě nestihla ani pochválit. “Máš krásné zvíře, Belle.“ Řeknu s úsměvem. “Můžu ho pohladit? Nekousne mě?“ Zeptám se zvědavě.

Z pouzdra u sedla vytáhnu luk a toulec s šípy a připnu jej k opasku.

V lese

Našlapuji tiše a podobně jako Stopař využívám možných krytů. Pak se nakloním, abych si lépe prohlédla zvířecí lejno. Kývnu, že rozumím. Pravidla lovu znám. I když to třetí mi povědomé není. Znovu kývnu že rozumím.

Po několika dalších krocích se ozve Bell. Usměju se na něj a přiložím prst ke rtům. “Pst.“ Syknu tiše. Pomalým pohybem odkloním z cesty větev plnou sněhu. Nechám projít Bell a pak projdu já a větev vrátím do původní pozice. Obcházet ji nemělo smysl. Z pod sněhu vyčuhují větve. Dá se očekávat, že by se mohlo ozvat zapraskání větví. A to by nám moc nepomohlo.

Bell
21.12.2015
21:08:28
Spokojeně se zvednu a zamířím k Regovi.

Sundám mu sedlo a věci, aby se mohl volně hýbat a odložím ho stranou.
"Pohlídejte mi to chvilku. A na nic nešahejte."
Prohodím k ostatním, kteří zůstávají v táboře. Sundám si šupinovku. Zbytečně mne zatěžuje a bude jen na obtíž. Vezmu si kuši, dýku a za opasek zastrčím flakónek opatřený fixírkou.
Spokojeně usoudím, že víc snad nepotřebuju.

Po boku s Regem následuji Stopaře. Jde s námi i Lótiel.
Snažím se chovat nenápadně.
Obezřetně se rozhlížím s přísným výrazem na obličeji. Nepochybně působím velmi neohrabaně a komicky.
Zato Reg se cítí jako doma.

Pobaveně sleduji, jak se přidal k stopařovým psům a chová se k nim tak, aby jim dal pocítit, že je lepší než oni. Jestli je to pravda, to netuším.
Pak se vrátím k stopařovi, který využil mé nepozornosti a už nám ukazuje kousek hovna.
"Jistě... Myslím, že to chápu."
"Doufám, že si na jídlo ty rukavice sundá..."

Vypadá, že to bere velmi vážně... Mluví o lese jako o živé bytosti.
"Chrmm... Co mi můžou udělat nějací lesní šotci, či co... Ale jeden nikdy neví."
Snažím se být potichu.
Jenže na to nejsem zvyklý. Musím působit hrozně nezkušeně.
Cítím se jak slon v porcelánu.
"Kdy najdeme to zvíře?!" řeknu tlumeně. Myslel jsem, že to bude větší sranda.

Stopař Talhut
21.12.2015
20:29:19
Chvíli na moji otázku odpoví jeden z kudůků.
"Dobrá, navíc myslím, že tvůj sněžný vlk bude také vítanou posilou."

Chvilku na to promluví ještě ta bardka.
"Můžeš se také připojit. V nejhorším nám pomůžou tady naši čtyřnozí přátelé."
Ještě se ohlédnu na dva trénující páry a poslední pohled byl mířený k Merysol.
"Snad to tady chvíli zvládnou sami."

V lese
Našlapuji potichu a sleduji stopy. Zdají se být stále více čerstvé. Nadaleko od nich byla i malá hromádka trusu. Rukou v rukavici do něj šáhnu a trochu rozmělním. Potom zvednu ruku s rozmělněným trusem k těm dvěma.
"Čerstvý. Jsou v něm ještě zbytky nestrávených bobulí. Jsme na správné stopě."
Shodím hovno z rukavice a otřu ji sněhem. Teda alespoň tak, jak to půjde.

Dávám si velký pozor kam šlapu.
"První pravidlo při lovu. Držte se vždy proti větru. Druhé pravidlo. Nikdy nelovte bezbranné zvíře bez dostatečně dobrého důvodu. Les neodpouští snadno a hraničáři, kteří lesy často střeží také ne. Třetí pravidlo. Když vás už strážci lesa chytí nechte mluvit mě."
Mluvím dostatečně potichu a sleduji stopy a chvilkami i porost a stromy kolem, jestli nezahlédnu nepřirozený pohyb.

Nysilo z Nortree
21.12.2015
19:43:24
Útočím na Karolínu a ta s lehkostí uhýba nebo ránu bez problému vykryje. "Proč neútočí?"
Pak mi doporučuje abych nejdřív úder naznačil a až pak zaútočil. "Aha, takže mi dala prostor."

Dal jsem na její rady a kupodivu mi to šlo, nicméně jsem jí nijak zvlášť neohrozil.

"Podívej. Já nepotřebuju s holí útočit, pro mě je důležitější se ubránit a získat čas, dokud mi někdo nepřijde na pomoc. Ale ty jsi z nás tady mistr v boji s holí. Takže bude jak řekneš"

Ostatním jsem pozornost nevěnoval a plně jsem se soustředil na můj trénink. Držel jsem se motta stejně jako u čtení a učení se nových kouzel.

"Plně se soustředit na činnost, kterou zrovna vykonávám a nenechat se rozptýlit ostatními rušivými elementy."

Lótiel
21.12.2015
17:53:51
Podívám se na Merysol, další zastánkyni Attylloa. Pokrčím rameny.“Já Ti to neberu. Jen říkám, že jsem prostě nečekala takovou reakci od někoho s takovou pověstí. Ale ono je to asi podobné, jako když malíř dělá něčí portrét. Taky vynechá nějaké nedostatky na tváři. Příbězích se zase vynechají drobné nedostatky v povaze.“

Pak se ozve Nysilo a já začínám mít pocit, že jsem si dovolila trochu moc, když jsem se negativně vyjádřila o té živé legendě. “Vím, že zachránil obrovské množství lidí. Vím o Malgoxu i o Bitvě tří armád. Vím, co tam musel udělat a vím, že mu to nebylo po chuti. Četla jsem o desítkách jeho hrdinských činů. Stran této věci se před ním hluboce skláním. A vím, že to není člověk. Žádný člověk nemůže žít tak dlouho, jako on.“

Když se do toho vloží Žira, už se jen usměju. Jen do mě. Pomyslím si, i když všichni vlastně jen vysvětlují, že je v zásadě hodný. I když morous. Pak ale řekne něco, co mě opravdu zaujme. Nejdřív tanec a pak boj. To říkával i Narveduen, když mě učil.

…............................

Zachumlám se do pláště. Svetr ze zimní srsti mého koníka hřeje a hřát bude. Mezi šálou a čepicí vznikl jen úzký prostor pro oči a nos. Vypadám jako mumie, ale je mi to jedno. Není mi totiž zima a to je hlavní. Koník poskakuje a já hu musím krotit, aby se nerozeběhl. Vím, že sníh miluje a tahle zima mu vůbec nevadí.

Když vítr zesílí, přitáhnu si plášť ještě blíž k sobě a vychutnávám si teplo. Hlavu mám skloněnou, aby mě neslzely oči a spokojeně se pohupuji v sedle. Jakmile zastavíme, zvednu hlavu a usměju se. Prostě jen tak.

Seskočím z koníka a protáhnu se. Stopař se chystá na lov. “Pohybovat se potichu umím, ale stejně bych se tam viděla až jako ta poslední možnost. Moc příležitostí k lovu tu asi nebude a já bych byla nerada ta, která zapříčiní prázdná břicha. Ale jestli to se mnou chceš risknout, beru luk a jdu.“ Kývnu na Stopaře.

Pokud dá přednost Bellovi a nebo osamocenému lovu, budu sledovat souboje.

Anglino
21.12.2015
17:53:17
Pozoruji šermíře jak si vybrušují ty své tanečky s mečem.

Je to pěkný pohled Karolinka se pohybuje jak baletka.

Pomyslím si

"To není nic pro mne s těžkým mečem se bojuje trochu jinak i když je pravda, že pohyb ahbitost je i zde velmi nutná. Musím využívat více setrvačnost meče a jeho energii a netočit a sekat s ním jen bezmyšlenkovitě kolem sebe.

Stopař našel stopy zvěře a zve nás na lov. Láká mně to, ale to bych přišel o podívanou na šermující Karolinku.
Musím dát za pravdu tomu co řekl, že koně nám ušetřili značnou část sil.
Jsem sice zvyklý se spoléhat na své nohy, ale jízdě na koni již přicházím na chuť, jen kdyby z ní tak zadek nebolel.
Však sem místy klusal vedle koně, abych se zahřál a koni na chvíli ulevil."


Stojím zády se opírám o strom a jen tak mimochodem ostřím svůj meč, abych aspoň něco dělal.

Karolina
21.12.2015
12:58:51
Usměju se a první ránu celkem lehce odrazím (5+6). Potom se postavím znovu do obranné bojové pozice.
" Zkus to jinak, naznač úder a pak píchni. Neboj se, já něco vydržím. "
Nabízím, že budu dělat jen sparing partnera. Několikrát ránu odrazím, jedna mě "lízne" trochu přes rameno, ale jinak celkem vykrývám. (4+5+1+4+6+6)

" Chceš si prohodit role nebo prostě zkusit tréninkový boj?"

Trochu zadýchaně se kouknu, jak to jde Merysol a Žiře. Kdepak zima, ta už mi dávno není, pěkně jsem se rozehřála. Pak si všimnu u stromu sedícího Bell a křiknu na něj:

" Hej, Belle, neměl bys sedět na tom sněhu nebo se nastydneš. Zkus se spíš trochu hýbat."

Za chvilku si všimnu, že odchází se Stopařem.

Bell
21.12.2015
12:54:54
Projíždíme hlubokým sněhem. Regovi to nedělá potíže... Koneckonců v tomto terénu vyrostl. Ale má kratší nohy, než koně, takže se občas nohama dotknu sněhu. Po cestě čas od času něcoprohodím, nebo si tiše pískám a sledují krajinu.
Jedem již celkem dlouho. Již jsem párkrát navrhl přestávku, jenže mne ostatní ignorovali.
A tady u lesa jsme zastavili. Pár lidí jde cvičit.
"No... Moh bych střílet, nebo..."
Seskočím z koně a sednu si ke stromu.
Pobaveně sledují, jak se ostatní myslí.

A pak stopař objeví stopy.
"Hmm, oběd, to by se hodilo."
"Počkej Stopaři. Sice to moc neumím, ale docela rád bych se něco přiučil. Můžu jít s tebou?" optám se.
Něco mi říká, že by se to mohlo hodit, a navíc je mi blbý, když se jen tak válím.

Stopař Talhut
21.12.2015
10:39:29
Cesta byla domluvena a já mohl mapu znovu sklidit. Všechny věci jsem si ještě překontroloval a potom vysedl na koně. Žira jede ve předu. A já jsem jen několik kroků za ní. Nerad jezdím na konci. Když už mam sledovat okolí a různé stopy tak jedině ve předu.

Noc ustoupila novému a mrazivému ránu. Držel jsem, co to šlo, ale nakonec si vítr vybral svou daň. Přehodil jsem si kolem plášť a vzal si i své rukavice. A to je moc často nepoužívam. Sněhová nadílka byla opravdu veliká a všude kam jsme dohlédly bylo vše pod tou bílou peřinou. Koně přes to všechno tuto cestu zvládali docela dobře. U řeky, která byla už zamrzlá jsme se na chvilku zastavili. Ale přecházet po ledu nebylo moc moudré nebyl ještě tak pevný, aby ustál takovou váhu. Asi míli odtud měl být nějaký most. Vítr stále sílil a k němu se přidalo i husté sněžení. Měl jsem co dělat abych vidět pár stop před sebe.

Konečně jsme se přiblížili k lesu. Zde to bylo o dost více snesitelnější. Stromy propustili jenom pár vloček a i pokrývka, která byla na zemi byla o dost nižší než tam venku. Do mého oka padlo několik stop.
"Vysoká. Srnky. Zhruba tři. Prošli tudy možná před deseti minutami. Máme štěstí. Nic jiného tu nevidím."

Nysilo navrhne, jestli bych nějakou nestřelil. Ačkoliv se mi tento návrh moc nelíbí, hlad je skutečně velký.
"Snad les odpustí, když jednu dostanu."
Řeknu trochu zhrouceným hlasem.

"Má tu ještě někdo nějaké zkušenosti s lovem??"
Zeptám se zbylých členů naší skupiny. Pokud by se někdo našel vzal bych jej s sebou. Pokud nikdo vyrazím na vlastí pěst se svou psí smečkou.

Nysilo z Nortree
21.12.2015
7:58:05
Zamračím se na Žíru, ale pak se rozesměju.

"Ale ne. Skutečného pravého drujda asi nelze uplatit, ale opatrnosti není nikdy dost. A děkuju za tip. Dobrý nápad zmínit se o královně. To by mohlo fungovat."

*********

Holky se mého návrhu chytli. "Nebo to byl rozkaz?" A rozdali si to.

Karolína také souhlasila. Odložil jsem si věci které by mi překáželi a na plno na ní zaútočil. Viděl jsem ji už bojovat a věděl jsme že je lepší i rychlejší tak jsem neměl důvod se omezovat. Nesnažil jsem se ani tak silou, ale spíše zkouše finty které mě život naučil abych pronikl její obranou. (1 + 2)

Karolina
21.12.2015
0:53:52
Helo se čas od času pěkně bořila, protože sněhu bylo opravdu hodně. Děkuju lady, že se postarala o koně, protože kdybychom měli jít pěšky, a že to tak v jedné chvíli i vypadalo, nedovedu si představit, za jak dlouho bychom urazili tolik jako dneska. Na pohled krásná romantika, bílá peřinka na krajině, sníh jiskří pod slunečními paprsky, jinovatka, hra světla a stínu. Jenže i když pohled to byl vskutku krásný, byla pěkná a vlezlá zima. Dávno jsem si plášť přepásala opaskem, aby pevněji přiléhal k tělu a nepouštěl ke mě chlad.

Když si Žira zapaluje cigaretu, na malou chviličku jí závidím to teplo, co jí to dává. Jen na zlomek sekundy. Kouřit jsem sice zkoušela, ale neviděla jsem v tom zase až tak nic převratného. Narazíme na řeku, ale bohužel, nebo možná bohudík, je zamrzlá, ale led není dostatečně silný a tak musíme k mostu. Vítr tady fouká pěkně studený a tak se chvílemi až oklepu zimou.

Vítr přihnal mraky a začalo sněžit. Sněží dost hustě a tak hory i les jen tušíme. Konečně se k lesu dostáváme, sněhu je tu přeci jenom je podstatně méně. Myslím, že bychom se někde měli zastavit, kdyby nic, naše zvířata si to zaslouží. Nevím jak ostatní, ale já už začínám mít hlad. Stopař narazil na nějaké stopy a tak se Nysilo rozhodl, že budeme mít pauzu.

Ulehčeně zastavím a seskočím do sněhu. Zalovím ve vaku a podám Helo jablíčko a poplácám ji po plecích.

" Odpočiň si holka, seš dobrá, taková těžká cesta."

Ještě jednou si poslechnu o druidech. Jsem na ně zvědavá, tolik jsem už o nich četla. A možná uvidíme ... ne, lady říkala, že ji neuvidíme. Tak si raději nebudu dělat zbytečné naděje. Pak můžu být jen mile překvapená. Všimnu si, jak Bart blbne ve sněhu a rozesměju se.

" Teda Merysol, ten je rozkošnej a jak zkouší co je to bílé a studené."

Nysilo navrhuje, že bychom se mohli zahřát bojem. Usměju se na něj a kývnu. Odepnu si opasek, sundám plášť i kapsičkový pásek, opatrně plášť zavěsím k sedlu, aby se to nenamočilo a opasek vložím navrch do vaku. Vezmu do rukou hůl a rozhlédnu se, kam se vrtneme, abychom nikoho nezranili. Popojdu kousek.

" Co třeba tady? To by šlo ne?"
Řeknu Nysilovi a postavím se do bojové pozice, hůl držím obouruč před sebou...

Merysol
21.12.2015
0:09:07



Ještě než jsme vyrazili na cestu, zkontrolovala jsem, jestli jsou mé věci na koni dobře připevněné a jestli mám i dobře dotažené sedlo. V tom sěchu na tom nebyl čas. Pak jsem už jen chytla lišáka, zastrčila si ho k sobě do kabátu, takže mu ven trčeli jen uši a vykukoval mu čumák. Sobě jsem radši natáhla rukavice a přetáhla přes hlavu kapucu. Byla jsem připravená k cestě…

Když se naši koně brodili sněhem, byla jsem neskutečně šťastná, že nakonec prošli koně a nejdeme po svých. Představa, jak táhneme v tomuhle sněhu všechny naše věci na zádech a bordíme se, nebyla zrovna pohádková. I když krajina kolem nás pohádkově vypadala…

Vítr během cesty začal sílit a obloha se něpkně zatahovala. Zachumlala jsem Barta o to víc, ii když se tomu docela vzpouzel a dál se snažila všímat si cesty…

Byla jsem neskutečně ráda, když jsme na chvilku zastavili. Barta jsem opatrně položila do sněhu (samozřejmě začal hned dělat vylomeniny) a já se trochu protáhla.

Nysilo navrhnul, aby mě Žira trochu pocvičila v boji s mečem, s čímž jsem ochotně souhlasila. Ovšem její poznámka mi tak zábavná nepřišla. ”Jojo, jsem mistr meče, na mě ti Anglino stačit nebude” pronesla jsem s trochou sarkasmu a doufala, že hned při první příležitosti se neskácím do sněhu…”Tak pojď, než se Tal vrátí…”

Žira
20.12.2015
23:05:15
Když se mluví o Attylloeovi, poslouchá ty názory. "Vesměs všichni mají pravdu.""Jednu věc jste nezmínili. Je šíleně náladový. Jeden den si s tebou povídá o čemkoliv a je to docela pohodový člověk a druhý den je to zase starý morous, kterému byste nejraději dali pár facek. Ale ať je jaký je, je to výborný učitel, ne jen, že sám skvěle bojuje, ale umí to i výborně vysvětlit. Pamatuji si, že když jsem s ním začínala, tak mě docela štval. Místo boje mě nutil, abych se učila tancovat. Skoro půl roku trvalo, než mi dovolil, vzít meč do ruky. Ale pak to stálo za to.

Nejdřív jsem mu nevěřila, když říkal, že kdo chce být dobrý šermíř, musí být také dobrý tanečník, ale je to tak. A takových věcí bylo víc. Prostě učitel je to skvělý, člověk jak kdy. Myslím, že to, o čem mluvíte, že to není maska, kterou se chrání, to je prostě jen náladovost. A taky záleží na tom, s kým mluví, když ho někdo zaujme, chová se k němu úplně jinak, než k ostatním. Nevím, jestli jste si toho všimli, ae když na něj spustila Maya, tak bylo vidět, že ho to těší, že se najde někdo, kdo se dovolí mu odporovat."
Dodám také svůj názor.

*************************************

Cesta zatím ubíhá v pohodě. Sníh ani vítr mi moc nevadí, jsem dostatečně oblečená a můj kůň to zvládá naprosto bez problémů. Proráží si cestu sněhem, jako by to nic nebylo a vůbec mu to nevadí. Já na něm pohodlně sedím. Po chvilce se s ním natolik sžiji, že si i troufnu pustit se, sundat si rukavice a ubalit si cigáro. To si zapálím a jednu rukavici natáhnu zpět na ruku, druhou až poté, co dokouřím.

Když začne foukat vítr a později i sněžit, přitáhnu si více svůj plášť a jedu dál. "Za chvilku se dostanem do lesa, tam bude příjemněji." A opravdu, za chviličku přijíždíme na lesní cestu. Když stopař objeví srnčí stopy a Nysilo navrhne dát si oběd, nemohu jinak, než souhlasit. "Jojo, měli bychom hodit něco do žaludku, hladoví toho moc nezvládnem. Navíc až sem slyším, jak Bellovi kručí v břiše."

Když se mě Nysilo ptá, jestli nás druidové nechají projet a jestli jim budem muset říkat o našem úkolu, zavrtím hlavou. "Stačí, když jim řeknem, že elfí královna Aalliah nás očekává a že tudy je to za ní nejrychleší cesta, pak nás pustí bez problémů. Jen budou chtít slíbit, že oheň, kovové zbraně či kouzla budem používat jen v případě té nejvyšší nouze. A pokud jde o zlato, to druidey vůbec nezajímá, většina z nich zlatem pohrdá. Takže bych je raději nezkoušela uplácet."

Pak, když ještě dodá, že bych mohla Merysol učit s mečem a on by se zatím učil s holí od Káji, usměju se. "Proč ne, než Stopař něco uloví, máme čas.

Tak co Merysol, chceš se se mnou poprat? Ale trošku z tebe jde strach, nevím, jestli si nemám vzít na pomoc Anglina."

Nysilo z Nortree
20.12.2015
22:13:34
"Taky zachránil Žíru. Bez něj by tu nebyla." Slyšel jsem útržky rozhovoru jak se dámy baví o Attylloem. "Nasnáším tyhle lidi co mají vždycky pravdu. Dávají rozkazy které postrádají logiku a ani se je neobtěžují vysvětlit. Proč taky? Prostě to tak bude a hotovo! Joo, to je celý Attylloe a jeho maska. Je dobrý člověk ... člověk" zopakoval jsem to slovo a pousmál jsem se.

"Je to někdo kdo je k smrti vyčerpaný, ale tak jak pro nás je snadný umřít, tak pro něj je to téměř nemožné. Věřím tomu, že pokud bude chtít, tak sám vyčistí hlavní město od nemrtvých."


**********************


Vydali jsme se na cestu moc jsme toho neviděli ale jeli jsme správným směrem začalo pomalu vycházet slunce. Byl to přímo pohádkový pohled na zasněžené stromy při východu slunce. Na chvíli člověk zapomněl na všechny starosti které měl a vychutnával si ten okamžik. Slunce stoupalo a začalo příjemně hrát, ale taky se hezky odráželo od sněhu. Bylo to nepříjemné, ale zdálo se, že koním to moc nevadí.

"Lady nám obstarala skutečně dobré koně a navíc jsem rád že jsem se nechal ukecat do koní. Tohle šmatlat by bylo velmi vyčerpávající." Začal se zvedat vítr a s ním přišli i mraky. Zapnul jsem si plášť a navlékl rukavice. Když jsme přejeli most, začalo i sněžit.
Dostali jsme se až k lesu. Byla tam cesta po které se dalo jet bez problémů i na koních. Stopař zahledl srnčí stopy. Když nám to oznámil, žaludek si vynutil pozornost. Jakpak by ne, poslední jídlo jsme měli večeři.

"Stopaři, myslíš že by jsi byl schopen nám zařídit oběd? Většina z nás od večera nejedla a můj žaludek si začíná vynucovat pozornost. Hádám, že nejsem jedinej kdo by si dal říci na grilovaném srnce nebo srnčím gulášku." Při pomyšlení na srnčí se mi začali zbíhat sliny.

"Vezmi si někoho k sobe a my se zatím postaráme o zbytek."


**************


V mezičase když jsme měli vše připravené a čekali jsme na stopaře.

"Přemýšlel jsem o tom hvozdu do kterého brzy ve kterém brzy budeme. Žádný oheň, žádný kouzla a ani železo... prakticky studená strava, žádný lov a co nejrychleji v míru projít. Ale v okamžiku, když na nás něco zaútočí, bránit se musíme. Jsi si jistá, že drujdové nás nechají volně projít, když dodržíme tyhle pravidla." Tázavě jsem se podíval na Žíru.

"Předpokládám, že budou chtít vědět kam jdeme a proč tam jdeme. A tihle informace se mi zrovna dvakrát nechce šířit. Zlato a strach je mocná zbraň a kdyby se důvod naší cesty dostal do ven, máme problém."


*****************


"A také jsem přemýšlel, že by Žíra mohla učit Merysol s mečem. Aaa možná Karolína by mohla dát pár lekcí s holí mě. Když na to bude vhodné místo a vhodná doba...." Postavil jsem se, opřel se o hůl a upřeně se zadíval na Karolínu.

"....Jako třeba teď."

Pán Jeskyně
20.12.2015
22:02:18
Poté, co pobalíte, co potřebujete, dořešíte veškeré plány a schováte mapu, už není problém vydat se na cestu. Cesta je obtížná, kdybyste měli jiné koně, nejspíš by ji vůbec nezvládli,, ale ti vaši si proráží cestu hlubokým sněhem naprosto bez problémů. V tuto chvíli je rozhodně dobře, že je máte, kdybyste šli pěšky, už teď byste byli šíleně unaveni.

Krajina kolem vás je momentálně spíše rovná. Ale víte, že se to brzy změní. Za chvilku byste se měli dostat k řece Ife a přes ni. Kolem vás je čas od času pár stromů, ale moc ne. Sníh se leskne a oslepuje vás.

Za chvilku rovná krajina přechází v kopcovitější, stromů také přibývá. Dostáváte se k řece. Zamrzlá již sice je, ale led ještě není dostatečně pevný, proto musíte jít na most, který je ještě míli vzdálený. Fouká studený vítr, nutí vás to, přitáhnout si vaše pláště více k tělu a i ti nejodvážnější z vás si už nejspíše natáhli rukavice.

Vítr sílí, nebe se pomalu zatahuje. Zhruba v době, kdy se dostanete přes most a už se stáčíte správným směrem, začíná sněžit. Viditelnost je ještě horší. I krajina se postupně mění, po levé straně vidíte, jak se majestátně tyčí vysoké hory a před vámi tušíte počátky hustého lesa.

Zhruba kolem poledního se konečně dostáváte na okraj lesa. Zatím je tu lesní cesta, kde stále můžete bez problémů jet na koních, podle Žiřiných slov by tato cesta měla být ještě zhruba den cesty. V lese sněží méně a ani na zemi sníh není tak hluboký. Jelikož už vám všem kručí ve vašich žaludcích, možná by se dalo uvažovat nad tím, jestli nenastal ten správný čas no odpočinek a popřípadě i něco k obědu.

S touto myšlenkou si začnete pohrávat ještě víc, když Stopař objeví stopy několika srnek, které nejsou moc staré, panečku, to by byl oběd. Jako králové, skoro, jako od Paula.... Srnku ogrilovat na ohni, toho by se mělo využít, dokud ještě nejste ve hvozdě, pak budete mít studené jídlo.

Merysol
20.12.2015
21:02:32

Poslouchám dámy a jejich debatu o tom, proč je Attyloe takový, jaký je. ”Dámy, jakkoliv se zahořklý a protivný může zdát, tak je i ten tvrdý, ale chápající muž. Není to tak dávno, a veřte mi, je to opravdu krátký čas, co mě i přes své zatrpklé řeči vytáhnul z poměrně velké kaše. On a Lady Aribeth. Oběma jim za hodně vděčím. Nemluvě o tom, jak hrozně moc jsem ráda, že právě on se ujal Amber.” Víc jsem, prozatím, neměla co říct, takže jsem obrátila pozornost k Bellobi, který odmítl dalamánek.

Jak to myslí, do mi ho dal?! Pečivo neroste na stromě, to se musí upéct…

”Dal? Nikdo. Prostě jsem si ho zabalila na cestu z chrámu, u nás se takovéhle věci pečou celkem běžně. Přišla jsem z chrámu, kde věmes žijeme v noci a ne přes den. A abychom ušetřili čas, jíme tohle. ‘”

Pak jem dalamánek zase někam zahrabala a víc se už o nic nestarala…

Alexander
19.12.2015
21:21:41
hned jak příjdeme , tak jeden z nově příchozích okamžitě vyrazí akmsi rpyč. jenom se ušklíbnu,a le nesnažím se ho nějak za stavit. Po chvilce to stejně udělá Stopař.

Kouknu se na mapu a kam máme namířeno. mapa je hezky vyvedená, ale už jsem jí párkrát viděl, takže si spíše připomenu kde co je. Pak se jedním ladným pohybem vyhoupnu na koně. Tu přijde Merysol, a místo toho aby si začala stěžovat, že se na ní všichni vykašlali, tak ještě začne vtipkovat. V roušce tmy se ušklíbnu, a pak polknu. "Heh.. jakto že jsme na ni všichni zapomněli? No to je skvělé.. Alespoň to můžu svést na bolest břicha.. I dkyž stejně se o to nikdo nebdue zajímat, ale vždycky je lepší mít plán.."

Poslouchám kudy chtějí sotatní jít, a před očima se mi zobrazuje mapa. Mezitím zkouším, co všechno můj kůň umí. Jestli umí nějaké triky, jako chození postraně, cval a tak podobně..

Bell
19.12.2015
21:13:49
"Já nemyslím na jídlo... Řek sem, až se rozední. Přece je to důležitý, rozdělit si práce." ohrazuji se uraženě.
Se zájmem pohlédnu na "dalamánek".
" Hmmm... Jak to asi provedli. "

" Ne díky... Šetři si ho, až bude potřeba... Mimochodem, kdo ti ho dal?!"
Zdvořile odmítnu.
Nato dorazí troll. Nemůžu si pomoct, ale trolly, skřeti a podobně zrovna nemusím. Kdykoliv ho spatřím s těmi jeho kly, napadne mne, kokik asi obsahují magenergie... Něco zamumlám na pozdrav a dál se nevyjadřuji.

Lótiel
19.12.2015
20:58:31
Prohlížím mapu a snažím se zapamatovat si detaily a orientační body. To, že jsme pohromadě teď, neznamená, že budeme pořád. Odvrátím se, když se začne plánovat kudy pojedeme. Poslouchám a snažím se si to představit na mapě. Nakonec si to krátce zkontroluji. Spokojeně se usměju.

Jeden z kudůků vyrazí pryč, ale Stopař ho zastaví. A kudůk poslechne. Uznale kývnu. Žira nás zasype informacemi. Poslouchám to se zájmem, ale vím, že si to nezapamatuji. Snad jen to o druidech. A o hospodách a městě. Nic víc.

Otočím na Káju, která omlouvá Attylloa. Přikývnu. “Já to chápu. Je starý. Velmi starý a má být právo být i zahořklý a mrzutý. Asi by mě taky nebavilo pořád někoho zachraňovat a sledovat, jak si toho váží tak akorát jedna či dvě generace.“ Odmlčím a a povzdechnu si. “Jde o to, že nikde v žádném příběhu či baladě není popisován jako mrzutý a nevrlý dědek. Všude je popisován jako tvrdý, ale chápající muž a ve zbroji a s mečem v ruce, kterak kosí davy nepřátel. Já jsem se dostala opravdu hodně daleko, když jsem o něm sbírala příběhy. Dokonce i do tajných spisů...“ Zavrtím hlavou. b>“Prostě mě to první setkání strašně zklamalo. Čekala jsem víc.“

Bell prohlásí, že má hlad a shání se po někom, kdo umí vařit. Vykulím na něj oči. Sama jsem měla dost problémů, aby udržela žaludek na místě a on má hlad.

Všichni se chystají na cestu. Se zájmem sleduji, jak se do sedla, drápe Žira. Merysol nabídne Bellovi jídlo. A já pořád přemýšlím, co je špatně. Když k nám dorazí troll, pochopím, že to byl on, kdo mi tu chyběl.

Usměju se, když ho vidím, jak se, přímo zuřivě, přehrabuje ve věcech a cosi hledá. Když konečně nachází, vyhoupnu se na koníka.

Zar´farro
19.12.2015
20:05:25
Je to opravdu kousek. Ten kůň když chce je fakt rychlej .... ale teď se pěkně fláká.
Zatáhnu za uzdu a táhnu ho za sebou.

Když konečně dorazím k ostatním Maya je už pryč. Stopař a několik dalších právě zavírají mapu, a ten novej pidimužík si stěžuje, že má hlad. Jako vždy, mám pocit, že jsem nikomu nechyběl.

Mám takový pocit, že si mně ani nevšimli, když jsem proletěl okolo na koni.

Tak co? Jak to jde tady? zeptám se a začnu prohledávat všechnu mou bagáž na koni.

Torna, hůl , bylinky, náhradní oblečení ... Diplom? Kde je sakra můj diplom....

Začnu panikařit, ale po krátké chvíli ho najdu, a tak zjistím, že mi nic nechybí. Tentokrát vše co vlastním pořádně upevním na mého Flegmatika a uspořádám tak aby jsem měl vše důležité na dosah.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.