abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
26.3.2015
20:09:49
Jeho gesto... ruka na mém hřbetu, pevný stisk... spokojeně zamručím. Snad abych mu dala najevo, že je vše v pořádku. Aspoň zatím!

Tiše kývnu a v ten moment vedle něj stojím v lidském. "Kdyby hrozilo nebezpečí, vklouznu do vlčího, neboj." ujistím ho rychle. I když uvnitř se zdaleka tak jistá necítím. Naopak mě napadne přirovnání "jak nahá v trní". Přišla jsem o ostrost smyslů a zároveň mám jen svůj lovecký nůž. A ke Gunterově zručnosti se zbraní mám vážně daleko.

O to netrpělivěji ho pobízím očima, aby odemknul.

Gunter
26.3.2015
20:06:25
Na okamžik zabořím prsty do vlčího kožichu a pevně stisknu.
Potřebuji ten dotek.
Potřebuji to ujištění.
S úlevou vydechnu, když cítím jen pevné silné a teplé tělo zvířete a naprosto pravidelný dech. Naléhavě ji na okamžik přitisknu ke svojí noze a pak se sehnu a začnu prohledávat mrtvé.

"Vypadneme okamžitě. Sice jsme žádný velký rachot nenadělali, ale kdykoliv se tu může někdo objevit a budeme muset zase zabíjet." Vydechnu.
Klíče má u sebe ten s vraním zobákem. Odepnu kroužek z opasku a narovnám se.

"Je fakt, že Cora o Vlcích nic neví a chtěl bych, aby to tak zůstalo." Nejistě si promnu bradku a zůstanu stát s klíči visícími z dlaně.
Raději bych měl Nys ve vlčím...je to bezpečnější.

Nyskel
26.3.2015
19:44:04
Cítím ji! Cítím a jdu na jistotu. Ostražitě větřím okolo, ale Cořin pach mě přitahuje jako magnet! Pro ni jsme se přišli!

A najdeme ji velice rychle. Jenže to je jen první část naší výpravy. Další částí je boj. Varovně zavrčím na Guntera. Instinktivně komunikuju jen ve vlčím, ale vím, že to pochopí.

Dýka znovu zkázonosně vystřelí a nemine. "Tohle mě musí naučit!" bleskne mi trochu nevhodně hlavou.

Dalšího strážného si vezme na starosti Vlčice. Já v tom hraju jen pasivní roli. Dívám se z hloubi vlčího těla a nechávám ji jednat. Ví přesně, co dělá. Stačí jednou přehmátnout tesáky a další útočník je mrtvý.

O toho posledního se postará Guntera a já musím zatajit dech. Je vážně dobrý! Tak dobrý, že jsem si to ani nedokázala představit. Nikdy jsem nikoho takového neviděla. Nu... já vlastně nikdy neviděla nikoho při boji jednoho a jednoho. Vypadá při tom nesmírně ladně. Což je hrozně zvláštní označení, ale sedí na něj asi nejvýstižněji.

"Jistě." odpovím tiše a i tak musí být v mém hlase slyšet obdiv.

"Rychle ji vytáhneme a pryč." vyhrknu mu v hlavě. Pak mě ale něco napadne. "Mám se proměnit? Aby mě neviděla takhle?" zaváhám.

Gunter
26.3.2015
19:35:56
Plně se spoléhám na vlčí instinkty. Své a ještě více na Nyskeliny, protože ona je v kožichu a větří. A větří dobře. Spokojeně se zašklíbím a vyrazím za ní.
Je neomylná. Vede mě k celám a já skoro okamžitě objevím Coru. Když světlo louče odhalí zkroucené dívčí tělo, trhnu sebou.
Nevypadá dobře.
Světlo ji oslní a ona vzhlédne. Nevím, jestli mě poznala. Nyskel varuje a já se otáčím vstříct útočníkům.

Boj mě docela pohltí. Pohybuji se v lidském skoro stejně jako ve vlčím. Lehce a tiše. Chudák chlap nemá šanci.
Otevřu mu hrdlo a nechám ho spadnout na zem. Ale to už se na mě řítí další. Přikrčím se a vrazím mu do noh.
Zavrávorá.
Koutkem oka zahlédnu běsnění Vlčice a s úlevou se soustředím na druhého útočníka. O Nyskel se nemusím bát. Aspoň ve Vlčím určitě ne.

Vymrštím se a vykopnu muži z ruky vraní zobák, který se nebezpečně blízko mihne kolem mojí hlavy. Pak mu zabořím koleno do rozkroku a když instinktivně roztáhne nohy a přikrčí se, sejmu ho prudce vedenou ranou na krkavici. Tentokrát použiji rukojeť dýky. Ostří příjde na řadu, až když přede mnou bolestí skloní hlavu.
Podříznu ho jako sele a odhodím stranou. Teprve pak se otočím k Nyskel.

"Jsi v pořádku, Nys?"

Vlk
26.3.2015
19:28:34
S posledním ohlédnutím ke člunu, ve kterém leží osamělý Melwin, vykročíte do chodby. Hned jak vás pohltí šero, Nyskel se promění a začne větřit. Její vlčí čenich je neomylný. Podaří se ji zachytit otisky Cořina pachu. Vlčice krátce zakňučí a rozběhne se chodbou dál a po několika metrech odbočích. Tiše vklouzne do úzké chodby, z které vede několik dřevěných dveří se malými zamřížovanými okénky.

Dvě cely jsou plné. U jedné Nyskel naléhavě vyštěkne, u druhé tlumeně zavrčí. Gunter reaguje okamžitě. Popadne jednu z loučí na stěně a posvítí si mezi železnými pruty dovnitř. Na slámě tam leží schoulená ženská postava. Lovec kývne, ale to už přichází další varování od Nyskel. Nejsou sami.
Chodba končí malou místností, kde se povalují tři strážní. Strážní, kterým neunikl zákmit světla a teď se ženou chodbou k vám.

Je to rychlé.
Gunter se bleskurychle otočí, v ruce mu blýskne dýka a prvnímu chlapovi, který se na něj vrhne s mečem v ruce, uhne do strany, protočí se a hbitě mu podřízne hrdlo. Skoro to vypadá, jako by kolem něj tančil. Rychlý nad lidské možnosti, tichý a smrtonosný.
Vlčice skoro ve stejný moment skočí po krku druhému muži a právě tak rychle ho zneškodní. I když ne zdaleka tak čistě a elegantně.

Třetí z mužů se vrhne zezadu na Guntera, vraní zobák v ruce.

Nyskel
26.3.2015
19:08:08
Strážného pozoruju soustředěným, zvláštně prázdným pohledem. V tuhle chvíli to pro mě není mrtvý člověk. Je to mrtvý nepřítel! Až mě zarazí, jak rychle jsem vklouzla do tohohle uvažování, ke kterému jsem sahala, když jsem na vlčím jazyku ucítila horkou, pulzující krev.

Svým způsobem musím Guntera obdivovat. Jedná tak samozřejmě a jistě, že mám najednou pocit, že to bude lehké.

Tiše přikývnu, nakročím do chodby, aby na mě Mel nemohl vidět, a vklouznu do vlčího. Svět okolo, temné šero, je najednou daleko ostřejší. Nasaju pachy a snažím se soustředit na ten Cořin. Cítila jsem ho, tam v lese, u rozbořeného chrámu.

Gunter
26.3.2015
18:46:45
Zareaguji tak nějak automaticky. Nepřemýšlím nad tím. Možná to překvapí i mě samotného. Jak rychle vpluji zpátky do zabíjení. Přirazím loďku do největšího stínu a vyskočím na břeh. Natáhnu ruku dolů k Nys, abych ji pomohl nahoru a na Mela ještě jednou mlčky kývnu a usměji se. Počíná si dobře.

Sotva vytáhnu Nyskel na kamenné molo, zamířím ke strážnému, abych si vzal zpátky svoji dýku. Že je mrtvý vím, přesvědčovat se nemusím, mířil jsem dobře.

Otřu zbraň o kalhoty a vrátím ji na místo. Teprve pak se otočím k Nys.
"Vyrazíme...jdeš do Vlčího?"

Melwin
26.3.2015
18:35:47
Musím se na přídi dost přikrčit, abych se vešel pod oblouk. U toho druhého to málem nestihnu. Rána by to byla slušná. "Sakra, koukej se soustředit!" napomenu se přísně.

Na rukou mám husinu a cejtim veliký napětí. Jsem vepředu a tak je jasný, že kdybych něco zahlíd, musim to vyřešit.

Vyřeší to za mě ovšem pan Gunter. A to rychlejc, než si uvědomim, co se děje. Jen tiše vyuklim voči a snažim se nepřekážet. Teď už začínám chápat, proč mám zůstat v loďce já. "Von je zabiják a vona vlčice. To jen já sem tu hroznej nejkňuba." zastydím se v duchu.

Trochu se posunu, aby Nyskel mohla projít. Snažim se při tom vyrovnávat balanc.

Překvapeně sebou škubnu, když na mě šáhne, ale je to nakonec vcelku uklidňující gesto. Jen tiše kejvnu, jako bych jí přál to samý. A že štěstí budou zaručeně potřebovat!

Jakmile vystoupí, natáhnu se pro provaz, provelčenej železným okem. Držím volnej konec, aby se loďka neuvolnila a složím se na dno člunu. Chvíli zkoušim různý polohy a nakonec zůstanu na břiše, s hlavou sklopenou. I když teď zrovna vykukuju ven, abych je po schodech doprovodil aspoň vočima.

Nyskel
26.3.2015
18:31:08
Čím hlouběji se noříme do útrob domu, tím větší problém mám s Vlčicí. A taky s tou temnou hloubkou pod námi. Křečovitě se držím boků vratkého člunu a zatínám čelist, abych nevykvikla pokaždé, když sebou loďka cukne.

Louč mě v první moment oslní, ale rychle si přivyknu.

Sotva chci Gunterovi vykřiknout v hlavě, že je tam strážný, vylétne dýka. Bylo to nečekaně rychlé. Zaraženě pozoruju bezvládné tělo a paradoxně mě to trochu uklidní. Zatím jsem Guntera při boji neviděla. Vím, říkal, že má za sebou vojenský výcvik a učil ho jeho otec, ale přeci jen je lepší zažít to osobně. Tedy... dokud je člověk na té správné straně barikády.

Přirkčím se a začnu se posouvat dopředu. Hodnám vyskočit hned za ním. Když míjím Mela, pozvbudivě mu stisknu rameno.

Vlk
26.3.2015
18:17:35
Člun zvolna podpluje pod kamenným obloukem sklepení a ponoří se do temnoty. Tady pod domem není skoro žádný proud. Voda se tu líně pohupuje, temná a hluboká. Kdo ví, kam až sahá.

Melwin rozsvítí louč, kterou mu Gunter podá a osvětluje aspoň hladinu, otvírající se pod přídí a nořící se z temnoty jako přízračné peklo. Musíte se přikrčit. Strop je čím dál nižší a vesla dávno leží složená v loďce. Gunter se odráží rukama od zdi a pozvolna posouvá člun dál. Úzký prostor vzbuzuje ve Vlcích nepříjemné pocity, které musejí ostře potláčet.

Končně proplujete pod dalším obloukem a tady voda končí zákrutou, kde jsou ke kovovým obloukům přivázané další dva malé čluny.
Jakmile se příď vašeho člunu vynoří z temného tunelu, Gunter se prosmykne vedle Melwina dopředu, přiklekne a z jeho ruky vyletí stříbrný záblesk.
Strážný, který klímá na schodech vedle člunů, padne na zem a nestačí ani vykřiknout.

Gunter se vrátí k veslům, zarejdí ke kraji, kde kamenný břeh tone ve stínu a opatrně přirazí s loďkou vedle mola. Protáhne provaz železným kruhem a chvíli balancuje tělem, aby zklidnil kymácení vratkého plavidla. Jste na místě.

Podzemní přístaviště je osvětelné několika loučemi, zasazenými do kovových držáků na zdi. Kromě loděk, smotaných lan a několika bedýnek tu nic jiného není. Jen ticho, zima a vlhko.
Nepočítáme-li ovšem mrtvého strážného, který leží na schodech, nedopitou láhev medoviny v ruce.

Gunter
26.3.2015
17:07:03
"Fajn!" Spokojeně kývnu a opatrně obkroužím s člunem připoutanou loďku, abychom se nesrazili a nenadělali hluk. Před námi se černá oblouk sklepení a já se naposledy dotknu očima Nyskel.
"Děkuji, lištičko. A nezlob se, prosím, ale musí to tak být.
Nic není důležitější než tvoje bezpečí, víš?"


"Sehněte hlavy, jdeme dovnitř." Vyzvu svoje společníky a opatrně zaberu, abych nenarazil vesly do kamene.

Melwin
26.3.2015
17:01:54
Nesouhlasně se zamračim. "Co je na tom asi těžkýho?! Ležet jak balvan na dně lodě?!" zabručím v duchu, ale navenek jen přikývnu. "Jasně, že to zvládnu. Na mě je spoleh..." ten konec dodám trochu posmutněle. Ale když to tak pan Gunter chce, asi ví, co dělá.

Nyskel
26.3.2015
16:59:40
Mlčím. Vím, že by bylo jednodušší mu to odkývat, ale přece mu nemůžu lhát! Nedokázala bych ho tam nechat. "Jenže pokud mu to neslíbím, bude celou dobu hrozně nervózní."

Vzdychnu a uhnu pohledem. "Dobře, ve stavu nejvyšší nouze." přisvědčím tiše. "Co je stav nejvyšší nouze mi neřekl, tak co..."

Podívám se na Melwina. Je ještě napučenější než já. Ale rozumím mu. Až moc dobře.

Cora
26.3.2015
15:30:32
Přišel.
Věděla jsem, že přijde.
To by nebyl Ardet Dei, aby si něco takovýho odpustil.
Nevím, kolik tak mohlo bejt, protože moje cela žádný okno neměla.
Byla tu jen tma a vlhko a plesnivina na zdech.
A někde poblíž voda, protože na jedný stěně rostl mech a byla studená jak psí čumák.
Nejspíš jsem byla někde dole, na straně točený k jezeru Auk. I když to vlastně bylo fuk, protože se ve dveřích právě zjevila moje malá noční můra....

***

Zůstane stát ve futrech a chvíli na mě jen tak zírá. Pak pošle mravopočestnýho strážnýho pryč a zavře za sebou dveře.
"Tohle jsem nechtěl...." Řekne po chvíli nezvykle tiše.
"Proč jsi tam přišla? Jak tě mohlo napadnout, sledovat mě?"

Přistoupí až ke mně a trhnutím mě postaví na nohy.
"Smrdíš!" Nakrčí znechuceně nos, ale nepustí mě.

Vztekle se zakroutím jak hádě.
"Cos čekal? Že v týhle díře budu vonět po fialkách? Kolik jich tady chcalo přede mnou?"

Vytne mi políček, až pode mnou podklesnou nohy. Udrží mě. Sílu Ardet má, to zase jo.
"Kolikrát jsem ti říkal, že si přeji, abys nemluvila jako katův pacholek?" Zasyčí.

"Katův pacholek je docela študovanej." Namítnu vzpurně.
"Mluvím, jak mi zobák narost a ulice pokřivila. Líp to neumím, frajere."

Zkroutí mi ruku za zády a syčí mi do tváře, zas jednou vzteklej jak pominutej pes.
"Nedráždi mě, maličká. Nemám náladu na tvoje drzosti.
Řekni mi, proč jsi mě sledovala!"


Znovu se mu zkusím vykroutit a znovu pohořím. Drží zatraceně pevně.
Na okamžik mě popadne strach, ale snažím se to nedat najevo.
"Coby....
Vytahoval ses, že jezdíš denně k jezeru, tak jsem myslela, že tam někoho pícháš. Chtěla jsem se podívat....
Jestli seš furt takový zvíře nebo si to schováváš jen pro mě."
Machruju.

Jeho výraz změkne a oči změní výraz. Přirazí mě ke zdi a serve ze mě tu příšernou košili, co na mě navlékli tam dole.
Uvolním se.
Tohle znám. Nic novýho.
A taky ne.
Vezme si mě zběsilým tempem, zahryznutej do mýho krku. Když se konečně pustí, teče mi krev.
Všude.

Odhodí mě a já se s úlevou zhroutím na pochcanou slámu.
Zvláštní.
Najednou mi nevadí. Utírám si potrhanou košilí všechny ty šťávy ze stehen a on se pochechtává. Olizuje si rty a hřbetem ruky si otírá bradu. Pomalu zase vážní.

"Nenechám tě tu. Byla by tě škoda."
Sexem zdivočelé oči zvolna chladnou a zase se do nich vkrádá ten divnej měkkej výraz.
"Nějak to vymyslím. Ale nepouštěj si pusu na špacír. Soter si vzal, kdo ví proč, do hlavy, že je na tobě něco zvláštního. Tak ho vtom nepodporuj." Zamyšleně se ke mně skloní a přejede mi prstem po tváři.

"Já si naopak myslím, že máš význam jen pro mě. Proto bych chtěl, abys byla příště čistá, až za tebou přijdu!" Zapřede a já na něho obloukem plivnu.
"Vyser si oko, šmejde."

Na rozloučenou mě zuřivě kopne do břicha a odfuní nádherně vytočenej.

Zkroutím se do klubíčka a zvracím v koutě místnosti.
K moči tu ještě budou páchnout zvratky.
Dokonalé.

Gunter
25.3.2015
21:48:05
Zamračeně sjedu Melwina pohledem. Chápu ho, ale potřebuji, aby přesně dodržel pokyny, které jsem mu dal, jinak se stane přítěží.
Nemůžu se strachovat ještě i o jeho bezpečí.
Docela stačí Nyskel.
A to je Vlčice a je reálná šance, že ve vlčí kůži se o sebe dokáže postarat a naopak mi pomoci.

"Ne, Mele. Opravdu to nebude nutné a ani moudré. Potřebuji tě vtom člunu. A potřebuji, aby nikdo neobjevil člun ani tebe. Myslíš, že to zvládneš? Není to lehké, zůstat úplně tiše a nehybně....." Dodám vážně a opravdu si to myslím.

"Samozřejmě, že to musíme zvládnout! Jak jinak. Já také mluvím o stavu nejvyšší nouze, Nys a pokud taková nastane, musíš mě poslechnout.
Prosím!"
Naléhám, zatímco směruji člun podél pásu rákosí k domu.

Melwin
25.3.2015
19:29:46
Pozorně poslouchám, ale nakonec nespokojeně zabručim. "No to teda pomůžu, když budu ležet v loďce." Ne, vážně nejsem spokojenej s tím, že budu jen čekat.

"A nemohl bych ještě nějak pomoct? Třeba někoho vodlákat nebo tak něco?" navrhnu tiše. Ale tak nějak tušim, že je to zbytečný. Pan Gunter v těhlech věcech asi moc nepoleví.

Nyskel
25.3.2015
19:26:08
Gunter vydává pokyny Melwinovi. Jsou stručné a pochopitelné. Zkoumavě se zadívám na klukův obrys. "Kdo ví, jak se teď cítí. Ale snad je to pro něj lehčí, že jdu já místo něho, když ví, co jsem zač."

Pak začne Gunter domlouvat podrobnosti se mnou. A najednou mi přijde, že se zbláznil! Na Melwina mluvil rozumně, ale to, co říká mně... Krve by se ve mně nedořezal.

Na chvíli se zaraženě odmlčím. Nakonec se nadechnu. Ne, nedokážu mu lhát. "Nemůžu tě tam nechat." pronesu tiše, ale o to odhodlaněji. "Navíc... pokud to... nevyjde... kam myslíš, že se Soter okamžitě vydá? My to prostě musíme zvládnout!"

Gunter
25.3.2015
19:06:36
"Ano, přistaneme v nitru domu, někde ve stínu a po tobě chci, aby sis lehl na dno člunu a byl tichý jako myška. Já a Nys se postaráme o zbytek. A pokud se vrátíme s Corou, budu s ní potřebovat pomoci. Nejspíš. Jak znám Ardeta Deie...."

Rychlými, ale úspornými tempy se blížíme ke břehu, kde stojí Soterův dům a voda měkce šplouchá o boky člunu. Nyskel má báječný nápad, že se promění a já to chvíli tiše zvažuji. Pak se na ni otočím a vážně se jí zadívám do očí.

"Možná.....možná to není špatný nápad, Nys. Ale chci, abys mi slíbila jediné. Pokud ti řeknu, abys utekla, otočíš se na pětníku, nebudeš srdcařit a okamžitě vezmeš roha. I kdybys měla přejít přes mrtvoly. Ano? Ani jednou se neohlédneš a odpluješ s Melwinem pryč a mě tam necháš!"

Nyskel
23.3.2015
21:43:17
Sedím na zádi a pozoruju ve tmě Gunterův obrys. Vesluje šikovně a hlavně tiše, to se musí nechat.

V hlavě si ale opakuji, co mi říkal. Je mi jasné, že bez Vlčice nezabiju ani mouchu. Konec konců mám u pasu jen svůj lovecký tesák. Je to jediná zbraň, se kterou aspoň trochu umím zacházet. A i to není moc valné. Nikdy jsem to nepotřebovala. Svou hlavní zbraň nosím u sebe.

"Guntere, můžu se proměnit, až půjdeme dovnitř? Budu tichá jako stín a hlavně... když budeš potřebovat pomoct, dokážu to jen... po vlčím." špitnu provinile. Dílem kvůli tomu, že si najednou připadám úplně neschopná a dílem proto, že vím, co Gunterovi tajím.

Melwin
23.3.2015
21:38:58
Nespokojeně napučím pusu, ale neřeknu ani popel. Je fakt, že to cákání, co sem nadělal ještě u břehu, by asi tam v tom domě slyšeli hned.

Neochotně se přesunu na příď a přenechám vesla zkušenějším. "Ale zpátky to zvlánu." zašeptám umanutě. Nechci se jen vozit sem a tam!

Člun vyrazí hladce a klouže po hladině jak užovka.

Po chvíli uraženého ticha zašeptám: "Já mám teda čekat ve člunu?" Ani tenhle úkol mi nepřijde kdo ví jak statečnej, ale neodvážim se protestovat.

Gunter
23.3.2015
21:33:34
Obléknu se celý do tmavého. U mě vcelku nezvyklá kombinace. Vlasy si svážu v týle, aby mi nepřekážely a jako jediné zbraně si vezmu dýky. Cokoliv jiného by jen překáželo. Navíc mám docela slušné dvě řady ostrých čepelí v mordě. Bude to muset stačit.

Pohledem zkontroluji Nyskel a pak už si přitáhnu neklidnou Min, abych z ní vytáhl co nejvíc užitečných informací.
"Plán je jednoduchý, lištičko. Vodou se dá dostat až do nitra domu, což bych rád dokázal. Dole v podzemí necháme Melwina s člunem a vydáme se prohledat místní sklepy. Jestli tam má nějaké cely pro vězně, budou dole. Takže musíme najít Coru, dostat se dovnitř a odvést ji pryč. Jednoduché. Prosté.
A budeme zabíjet.
Dole budou určitě stráže. Ale o ty se postarám já."


Melwin už čeká ve člunu, natěšený jako malý kluk.
Očividně neví kam a do čeho jdeme a má pocit, že to bude báječná výprava.
Možná až pozná Sotera blíž a hlavně Ardeta....přestane si to myslet.
Napadne mě kapku zlomyslně a vesele se na něj zašklebím.

Několika rychlými větami se rozloučím s Minnie, pomůžu Nyskel nastoupit do člunu a pak se hbitě protáhnu za ní. Posadím se na lavičku vedle ní a zdviženou rukou pozdravím vzdalující se Min.

"Fajn. Takže vyrazíme, moji milí. Po cestě tam budu veslovat já, pokud Mele dovolíš, abychom nadělali co nejmenší hluk." Navrhnu pobaveně. Přesednu si na střední lavičku, popadnu obě vesla a tiše je ponořím do vody.

Nyskel
23.3.2015
21:07:06
Převlékli jsme se tiše a i když jsem se chtěla Guntera na pár věcí zeptat, i na mě začala doléhat vážnost situace. Viděla jsem Beth a nedělám si iluze, že bychom skončili dost podobně, kdyby se nám to vymklo z rukou.

Až když se blížíme k jezeru, odvážím se vyslat ke Gunterovi tichou myšlenku: "Máme nějaký plán? Asi by nebylo od věci probrat to tiše na loďce." nadhodím rádoby klidně, ale cítím, jak mi začíná napětí stavět chloupky vzadu na krku.

Do loďky vlezu za Gunterovy asistence a nervózně se usadím přesně uprostřed jedné z lavic. Jsem napnutá jak struna a cítím každé zhoupnutí. "Snad měl ten Gunter pravdu, že Vlčice umí plavat..." polknu na sucho.

Melwin
23.3.2015
21:02:33
Ještě teď slyším v hlavě to veselé brebentění a před očima se míhají všechny barvy kytice, kterou Maska nabízí.

Sem na sebe hrdej, že sem to ustál. Se ctí! Holky se sice trochu chichotaly, dyž sem odcházel, ale ustál sem to!

Převlíkání mi šlo rychle podle všeho sem to zvládnul v lepšim čase než nyskel s panem Gunterem. Když jsem si totiž vyzvedával svý voblečení v jejich pokoji, eště tam nebyli.

Torge mě dovedl dolů k jezeru a musim říct, že do loďky se mi lezlo pěkně ztuha. Umim sice trochu plavat, ale ta temnota vokolo... no... nic moc.

"Hlavně abych je nevyklopil!" modlim se v duchu.

Konečně sou tady a já jen tiše špetnu: "Tak poďte!" Je v tom tichý nadšení. Nic tak dobrodružnýho sem snad eště nepodnikal. Snad jen ten lov na pumu, s Thomasem. A taky mě láká ta představa, až se budeme vracet jako hrdinové! "To už s těma holkama dočista nevydržim!"

Vlk
23.3.2015
20:54:47
Než jste se převlékli do pohodlnějšího a praktičtějšího oblečení, byla dokonalá tma. Minnie vám krátce přišla popřát štěstí a otevřela vám zadní branku vedoucí dolů ke břehu jezera Auk, kde se pohupoval malý člun s vesly. Melwin už tam seděl, přivedl ho Torge. Trochu nesměle zkoušel vesla a když jste sešli dolů, nadějně vzhlédl. Oči mu svítily představou velkého dobrodružství, které vás určitě čeká.

Voda měkce šplouchala kolem kamenů a hladina jezera byla černá jako vylitý inkoust a jen světla v oknech prozrazovala, v kterých místech se nachází dům Sotera z Meleborku. Minnie vám ještě rychle vysvětlila kudy se dostanete do zatopeného kanálu ve sklepních prostorách domu a pak odšustila v doprovodu úzkostlivě se tvářícího Torgeira.
Osaměli jste.
Před vámi temná hladina jezera, malý vratce vypadající člun a tiše šplouchající voda.
Nic víc.

Nyskel
23.3.2015
20:05:49
Cítím, jak se Gunterův Vlk napne jako struna. Zaznamenám i jeho temné vrčení a nervózně se po něm ohlédnu. "No snad se TEĎ nebude měnit?! I když... možná to o něm Beth ví. Stejně jako Minnie..."

Poslušně přikývnu, ještě jednou dívce povzbudivě stisknu ruku a pak vyklouznu ven, za ním.

"Jistě. Je čas." zopakuju po něm. "Jen jsem zvědavá, jestli se stihnul nachystat i Melwin..." poznamenám napůl pobaveně a napůl jízlivě.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.