abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
31.12.2015
1:13:41

Zar se mi snaží pomoci a dát mě dohromady pomocí nějakých bylinek. S díky na něj kývnu, ale pravdou je, že bych se potřebovala spíš prospat. Kdyby to tedy šlo. Snažím se držet pokynů od Zara, ale nějak to celé nedopadne úplně jak by mělo. Podaří se mi do sebe dostat i pár bylinek a…neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.

Obsah hrnku, zcela nechtěně, vyleju na Stopaře. Když mi to celé v hlavě dojde, tak si jen schovám obličej do dlaní. ”Šmarjá, promiň!” vysoukám docela nešťastný tóne ze sebe. ”Já nechtěla!”

Zarovi bylinky mě tedy nakonec moc nezachránily. Spíš naopak. Ale polévka od Olafa a jeho ženy mi přeci jen nakonec trochu pomohla a já si začala dávat myšlenky zase dohromady.

Tak tebe holka, čeká slušná morální kocovina. A nejhorší je, že se z toho jen tak nevyspíš. No dobře ti tak. Alespoň už si dáš s pitím pokoj.

Pán Jeskyně
31.12.2015
0:19:35
Když se Bell ptá na svého vlka, Olaf se na něj pořádně zadívá. "Ano, ano, to by asi nedělalo dobrotu. Pamatuji si, jak jsem tu kdysy měl ubytovaného skřeta i s jeho jezdeckým vlkem. Tenkrát mi sežral velmi dobrého koně. Tak samozřejmě, škodnej jsem na tom nebyl, ten skřet byl dost bohatej, to každopádně. Omluvil se mi a zaplatil tolik, že jsem si koupil nového koně, k tomu ještě krávu a pět slepic. A ještě zbylo na pívo. Každopádně, tím chci říct, že rzhodně není problém, aby vlk spal s vámi, ale nevím, jestli kvůlli němu nebudete mít méně místa, taky ho můžete dát tám,hle úplně na kraj, to je trošku dál od ostatních zvířat. A když si lehnete k němu, tak by to bylo úplně v pohodě. Stejně budete muset spát, kdy je místo." Olaf se dosti rozpovídal a u toho hladí vlka za ušima. Ani se nezeptal na souhlas, prostě k němu přišel a začal ho drbat. Vlkovi to očvidně moc nevadí, spíš naopak.

Když Kája poprosí o trošku čerstvé vody, bez problémů ji dostane. "Ale jistě, všichni potřebujete vodu. Toto je totiž výborná švestková pálenka z vlastních švestek. Pálil ji trpaslík Endrin z Questaquy, řeknu vám, nikdo to neumí líp, než tenhle dědek. Ještě, že je to trpaslík, ten mě určitě přežije, protože jinak nevím, kde bych scháněl tak úžasnou slivovičku."

Tím rovnou i odpověděl na Riegalův dotaz. A vás všechny trošku píchlo u srdce, protože před pár hodinami vám Maya oznámila, že trpaslík Endrin v Questaquace zemřel, tedy alespoň ty, co ho znali. (Pro ty se slabší pamětí, to je otec Hostinského Paula.) Krom toho, že uměl dobře pálit chlast, byl to úžasný kuchař, to on vařil veškeré dobroty, kterými jste se ládovali v Paulově hostinci U Tygra.

Zar´farro samozřejmě bez problémů dostane horkou vodu, rovnou celou konvici. Když přijde za paní domácí, ta zakloní hlavu a chvilku na něj vytřeštěně čumí. "Ježíš marja, trol.... a takhle pohublý. No to teda ne, musíme tě pořádně vykrmit chlapče, to by se ti ostatní trollové smáli. Olafe!!! Zabij ještě další slepici, copak si neviděl, jak je ten chudáček malý trolleček pohublý? To přece nemůžem dopustit."

Merysol vehementně inhaluje Zarfarrovi bylinky, ale strčila nos příliš blízko a čás jich nasála, jak se lekla, tak ten vařící odvar celý nalila Stopařovi do rozkroku. Ten samozřejmě okamžitě vyskočil na nohy a praštil u toho loktem Riegala. Olaf, který zrovna loví sklenice na pálenku, když to viděl, se neovládl a šíleně se rozesmál. "Teda, takhle zábavnou partu jhsme tu už velmi dlouho neměli." Pak vám podá nalité sklenice(těm, co chtěli), sám také jednu drží. Připije si s vámi a jde ven zabít další dvě slepice.

Olaf i jeho žena jsou velmi milí staří lidé, jsou plní elánu a humoru. Naštěstí se Bellův dotaz tak nějak zamluvil, jinak by to jistě zkazilo dobrou náladu a nejspíš by ani nebylo dobré se šířit o tom, že jdete zrovna z Questaquy.

Za chvíli každý dostanete do ruky misku s polévkou. Když ochutnáte, je výborná, neošizená, silná. Merysol je po polévce o něco lépe, nyní již se jakš takš dovede soustředit.

Lótiel
30.12.2015
21:35:55
Nechám doznít poslední tóny a po očku sleduji, jak na to družinka zareagovala. Usměju se na Káju a pokrčím rameny. “Bylo to potřeba.“ Uklidím loutnu a přitáhnu si plášť blíž k tělu. Únava začíná pozvolna vítězit. Monotónní pohupování v sedle a lesní ticho, přerušované jen hovorem ostatních. Neposlouchám to. A hovor se začíná vzdalovat. Poklimbávám.

Probouzím se trhnutím. Koník se zastavil. Dívám se na stavení. Ostatní sesedají. Řeší se, kdo tam půjde domluvit nocleh. Bell navrhuje mě a Kája s tím souhlasí. Zavrtím zamítavě hlavou a zívnu.

Sesednu z koně a sněhem si otřu obličej. Rozespalost je hned pryč. Vydechnu. “Slepičí polívka? To zní skvěle. Ale ty máš přednost, Řehtáči.“ Prohodím a vedu koníka do stájí. Tam ho odstrojím a koníka vytřu do sucha. Z vaku vylovím pár jablek a dám mu je. Pobaveně pozoruji, jak je chroupe, až šťáva stříká okolo.

Chvíli počkám, až se nastěhují i ostatní koně a s povděkem přikývnu, že vlk zůstane venku. Pokud se sem někdo bude chtít dostat, bude muset přes vlka. A to se určitě probudíme.

Spát budu ve stájích a rovnou si tam rozhodím ležení, tak, abych nepřekážela a koně mě nezadupaly do země. Plášť pověsím na trám, aby proschnul a ze svetru si udělám polštář. Z batohu vytáhnu kožešinovou vestu, vezmu loutnu a vyrazím k našim hostitelům.

“Dobrý večer.“ Pozdravím je vesele, když vejdu do místnosti. Je tam příjemně teplo a voňavo. “Děkuji, že nás tu necháte přespat. Jsem Lótiel.“ Posadím se špalek. Je to tvrdé posezení, ale časem si můžu dát pod zadek složenou vestu. “Polévka? To zní skvěle. Vyměním jí za pár písniček.“ Navrhnu a zlehka přejedu po strunách. Za chvíli se loutna přizpůsobí změně teploty. Pak ji naladím a bude se hrát a zpívat.

Kývnu na Olafa. “Dám si. A ráda.“ Přitakám a ani mě nezajímá, co to bude. Prostě něco domácího, co tu kolem roste.

Riegal Faer
30.12.2015
18:08:58
Vyjedeme a já jedu tenrokrát radši až jako poslední. Snažím se nevnímat Merysol a dávám si pozor, aby nikdo neviděl, jak se červenám, protože to ve mně budí vzpomínky na vlastní trapné počiny v opilosti.

Po třech útrpných hodinách, bohužel už ne za světla, dorazíme k farmě, do diskuze, kdo půjde se nezapojím a jen kývnu na pozdrav, kdyż otevře.

Pak mi ještě potřese rukou, což slabým stiskem oplatím.

Potom odvedeme koně do stáje, toho svého uvážu a chystám se odejít, když tu mě zarazí Zar'farrova otázka a díky ní si uvědomím, že bych měl svého koně taky vytřít, tak se otočím , vrátím ke koni a podle pokynů a toho, že se nenápadně taky kouknu, jak se to dělá, ho též vytřu.

Pak jdu do kuchyně a sednu si o kus dál od ostatních na tu bednu a když se Olaf zeptá, kolik chceme skleniček, řeknu: ,, Jo, já si klidně taky dám. A mohu se zeptat co to přesně je?"

Alexander
30.12.2015
11:31:08
Nysilo se nesnaží moje slova popřít, což pro mě znamená potvrzení. "Vždycky jsem byl na všechno sám.. Jsem trénován abych dělal věci sám.. " pomyslím si, a nevědomky pohladím koně, což normálně nedělám.

Pak dorazíme k chalupě. Dohodne se že půjde Žira, což je nejspíše nejlepší. Odvedu svého koně do stáje, kde ho vytřu hrstí slámy. Kouknu se na Zara, který se ptá proč se to dělá. "Jelikož kůň se cestou spotil, a nemá jak se usušit.. Tak se musí vytřít.. Je to lepší pro něho i pro tebe, když si na něj pak zase sedneš.." povím mu, zatímco doutírám koně. Pak se začnou sotatní trousit dovnitř.

"Já tu zůstanu.. možná přijdu.." povím, a jde ven, kde si sednu na padlý kmen poblíž, který si dřevorubec připravil na řezání. Vytáhnu si dýku. "Je to snad klam, či pohlé zdání?" vybavím si první větu z Nebe.

Karolina
30.12.2015
11:26:48
Ještě ve stájích...Chvilku mě okukuje Zar, když vytírám pot Helo a pak se zeptá co to dělám. Otočím se na něj a usměju se.

" No pod sedlem je houně a když se na koníčkovi jede delší dobu, tak se zapotí právě ta část pod sedlem, víš. A když se ten pot nevytře do sucha, tak v té zimě, by koník mohl onemocnět. Hezky jemně mu vytři tou slámou pot a pokud máš deku nebo něco podobného, tak mu to hoď přes hřbet, aby neprochladl."

Vezmu nové hrstě slámy a jdu k jeho koníčkovi. Poplácám ho po bocích a pak začnu zvolna zhora dolů vytírat pot .

" Takhle jo, ne proti srsti a nakonec i bříško." Chvilku postávám a koukám jak mu to jde. " Ty seš šikovnej, klidně by ses tím mohl živit."

Pochválím ho a vrátím se k Helo, kde svou práci dokončím.

Zar´farro
30.12.2015
10:27:06
Tentokrát jsem na tom líp, buď jsem to nezpackal jako jezdec, nebo na mě byly brány ohledy, ale dorazil jsem se skupinou k další budově.

To co jsem nečekal, byla reakce pana a paní domu, když mně viděli. V životě jsem nezažil tak příjemné přivítání. Začínám přemýšlet co se změnilo, zda je to lidmi z místních krajů, nebo tím že se ve skupině ztratím.

Koně jsem odvedl do stájí a trochu ho ... no to co dělá Karolína ... nevím ještě jsem to nedělal, ale vypadá to důležitě. Sundal jsem tedy všechny věci z Fleggyho a pak ... Co to dělá?

Koukám jí přes rameno a snažím se to pochopit ... Proč? ... Proč se tohle dělá?
Zeptám se a jdu imitovat to co jsem právě viděl.

**************************************

Po práci v "stájích" projdu své věci, až najdu to co jsem hledal. Váček se specifickými bylinami.

Přijdu dovnitř a všichni už někde sedí ... já si však nejdu sednout, ale jdu za paní domu. Cestou si vrazím pěknou ránu o trám z pro mě nízkého stropu.

Dobrý den, omlouvám se, že vás ruším při vaření, ale mohl bych vás o něco požádat? Mohu vás poprosit o hrníček horké vody?

Pokud mi ho dá (asi by to neměl být problém) vezmu ho a přinesu k Merysol. Do hrníčku vsypu špetku z váčku a postavím ho před Merysol.

Nech to vylouhovat a nech stoupat páry tobě do nosu, až to vystidne vypij to, pak bude líp.

Následně si sednu na jedno z volných míst.

Karolina
29.12.2015
23:18:10
Seskočila jsem z koně a trošku se protahovala, když jsem si všimla klubka pod koněm, na kterém jely kamarádky. Musela jsem se zasmát, i když to jistě bylo bolestivé. Po chvilce Žira s Nysilem odešli dovnitř, aby se za nedlouho vrátili i s Olafem. Vypadal opravdu velmi zajímavě. Usmála jsem se na něj.

" Moc mě těší, jsem Karolína."
Řekla jsem mu, když se mi představoval. Jdeme do stájí, vyberu místo pro Helo. Odstrojím ji a slámou vytřu. Pak ji donesu vodu a hodím přes ní deku. Pokud je tu seno, dovolím se Olafa a trochu jí dám do žlabu. Teprve potom vejdu do chalupy. Olafova žena je drobná sympatická stařenka. Pozdravím se i s ní a pak si sednu na starou bednu, hned vedle špalku, kde se usadil Anglino.

" Já si alkohol nedám, kdybych mohla prosit o trochu čerstvé vody."

Když se ozve Bell, podívám se na něj zamračeně.
" Krucinál, pak že ženské jsou ukecané. Ach jo."

Merysol
29.12.2015
23:15:19

Zatímco píseň od Lótiel pomohla všem se uklidnit, mě začali brát akorát tak chmury, které navíc umocňoval ten rum. A z neznámých důvodů jsem měla navíc hroznou potřebu vypovídat se ze všeho, co se za posledních několik dní stalo.”Ha dyby sto veeli, te Vajs pskook m voe. Aeeee Nsla aseee ftooo buistiii…faaat…vzneee!” A v podobném duchu se táhlo veškeré mé vyprávění.

Naštěstí to, že jsem byla venku a ne někde uvnitř v teple mi pomohlo si trochu pročistit hlavu. Ale ne natolik, abych mohla zase trochu normálně myslet nebo snad rovně stát.

Když jsme dojeli k chaloupce, odmítala jsem se pustit koně. Nikam se mi nechtělo. Částečně jsem tušila, že teplo uvnitř domku mi asi neudělá dobře a navíc se ve mě probudila “hrdinka” a chtěla jsem se hnát dál za naším úkolem. Koně jsem se držela zuby, nehty, což akorát zapříčinilo to, že se mi podařilo srazit Žiru i Stopaře k zemi.

”Jejda…sem teda nechtěla…”

Za chvilku jsem stála už zase na nohách a Stopař mě podpíral. Rukama jsem se mu zavěsila kolem krku a zvedla k němu své, ještě pořád uslzené, oči. ”Promiň, ale ty budeš asi těžší než ten stromek, tebe neunesu…” Pak jsem zase svěsila hlavu a zírala do země. Takhle se zlejt…jako duha…ale ani ta toho tolik nevychlastá…

Jakmile jsem seděla uvnitř, zase vedle Stopaře, jako tomu bývalo v hostinci, schovala jsem si na chvilku ruku do dlaní. ”No nazdar. Většina lidí by se z tohohle vyspala. Ale já nemůžu. Tohle bude ještě zlý…” Když jsem si všimla Olafa, který pobíhal kolem a určitě nabízel alkohol, jen jsem zavrtěla hlavou a doufala, že rum už se za chvilku vzdá vlády nade mnou. Venku tak krásně musí svítít hvězdičky a já trčím tady…

Najednou jsem uctíla šťouchnutí. Byl to Bart, šťouchnul do mě čumákem. Barte, běž radši za svejma, chlupatema kamarádama. Já jsem tak nějak v prdeli… Jako kdyby mi snad Bart rozuměl, odběhnul pryč za psy Stopaře a já zase měla čas dál bojovat se svou kocovinou.

Stopař Talhut
29.12.2015
22:50:22
Poodejdu od svého koně, věřím, že nikam neuteče a bude se držet skupiny. Dojdu až k Žiře a pomáhám jí s Merysol dolů. Na to jak je drobná, tak po tom alkoholu má holka páru. Sice se nám ji podaří sundat, ale zrzka to udělala tak šikovně, že při slézání strhla i Žiru. Dvě holky najednou jsem opravdu unést nemohl a tak jsem skončil na zemi a obě dámy na mě. Za jiných okolností, jiné situaci a hlavně na jiném místě, by to mohl být snad i příjemné, ale teď rozhodně ne. Několik vlasú od Merysol mi spadne přímo do pusy. Rukou si pomůžu je dát pryč. Přěsto, že je z ní cítit i ten alkohol její vůně by za chvilku mohla probudit něco, co už hodně dlouho spalo.

S větší námahou se vyškrábu na nohy a za pomoci Žiry i Merysol. Jednu její ruku si hodím kolem ramen a svou ruku jí dam kolem boku, aby mi náhodou neupadla. Sice to není snadné ji držet pořád zpříma, ale tak nějak to zvládám.

To už je Žira s Nysilem u dveří a úspěšně se jí podaří sehnat přespání a dokonce i teplou večeři. Jelikož mám plné ruce Merysol, musí mého koně odvést někdo jiný. Stejně tak jejího.

Stáj je celkem prostorná. Sice tu budeme trochu natěsnaní, ale konečně noclehárna podle mých představ. Dobrá příprava na další dny pro ostatní.

Když vejdeme do chalupy je tam možností k usazení mnoho. Sice u stolu budeme namačkaní víc jak ve stodole, ale alespoň se v klidu najíme. Usadím Merysol na jednu židli a sednu si vedle. Panáka od Olafa s poděkováním odmítnu.
"Jednou stačilo."
Vzpomenu si na večer s Theodorem.

Potom už čekám, až bude polévka hotová. Mluvit se moc nesnažím. Ani nevím, co bych měl říkat. Za to Bell se ptá Olafa, jestli ví, co se stalo ve městě. Silně o tom pochybuji. Za necelý den se to sem ještě dostat nemohlo.

Bell
29.12.2015
20:58:14
Nakonec jde přecejen Žira s Nysilem.
Vypadá to, že se znají.
Olaf vypadá jako slušný postarší muž. A odvážný. Já bych k sobě nikdy takovou bandu nepustil, uměju se. Jsem rád, že budem v teple.

O všem se stájí je to něco jiného.
Rega bych radši s ostatními zvířaty nenechávali, a tak ve vhodný okamžik prohlásím k Olafovi: "Promiňte, ale můj Reg..." ukážu na vlka "By se tu asi necítil nejlíp... A navíc by to asi nebylo moc moudré, nechat vlka s koňmi, které pořádně nezná... I když je Reg je velmi chytrý. Myslíte, že by mohl spát u mne?!" mavrhnu.

Pak, až se nějak domluvíme se přesuneme do domu.
Nejprve se řeší vaření, do čehož nemám moc co mluvit a tak se posadím. Pokud je kde.
"Myslím, že jedna mi neuškodí, děkuji." zdvořile přijmu nabízené pití.
"Mimochodem už jste slyšel o Questaque?"

Pán Jeskyně
29.12.2015
20:47:29
Když zastavíte a sundáváte Merysol ze sedla, vehementně se brání. Najednou je docela silná. "NE!!!! Mě se a koníkovi líbí, já ještě chci jezdit. Já nejdu dolů!" Nakonec se vám to naštěstí povede, ale ten, co ji sundavá dolů, což je nejspíš Stopař, skončí na zemi pod Merysol, která navíc zvládne strhnout i Žiru, a ta když na vás spadne, docela to bolí. Naštěstí nejste nijak moc raněni, jen se válíte ve sněhu a obtížně se zvedáte.

Když se konečně zvednete, Žira s Nysilem zamíří ke dveřím. Zaklepou a přednesou svou prosbu. Dřevorubec Olkaf je statný muž, ale je vidět, že už má svá léta. Jeho obličej zdobí nespočet vrásek, jeho vlasy jsou dosti prošedivělé, dříve určitě bývaly zrzavé, ale to už je pryč, dnes je tam vidět jen pár zrzavých pramínků v šedivé hřívě. Ale nepadají mu, má jich stále hodně.

Když vidí Žiru, usměje se. "Dobrý večer madam, už jsme vás tu dlouho neviděli, kdepak jste se usadila? Ale jistě, že se pro vás nějaké místo najde, budete trošku stísnění, ale vejdete se. Možná bychom někoho měli ubytovat v chalupě, dva lidi se sem vejdou, pak byste měli aspoň trošku víc místa ve stodole. Teď jsi pojďte dát koně do stodoly a stavte se na polévku, žena jí udělá trošku víc, zrovna vaří, tak s tím nebude problém."

***************************

Mluvím za Žiru

Když se Olaf zmíní o polévce, plácnu se do čela. "Vydržte vteřinku." vyhrknu a odběhnu k Merysolinýmu koni, na kterém mám své věci. Z kotlíku vytáhnu plátky srnčího masa zabalené v hadru a donesu je Olafovi. "Já tu pro vás mám něco k večeři, myslím, že to vystačí pro všechny. A pokud chcete, i to uvařím, abyste s tím neměli práci."

***************************

Opět PJ

Když Žira předává maso, Olaf se jen usměje. "Vaše kuchařské umění je sice pozoruhodné, ale raději si odpočiňte, určitě vás čeká ještě dlouhá cesta a kdybyste nám ráno pomohli, byli bychom raději. To maso s radostí uvaříme. A nemusíte se bát, žena je také dobrá kuchařka."

Pak již Olaf jde s Žirou a Nysilem ke zbytku skupinky a s každým z vás si potřese rukou a představí se vám. U Merysol se zastaví. nejprve ji trošku zkoumá a pak se rozesměje. "Koukám, slečna to trošku přehnala se zahříváním zevnitř. Nebojte, silný vývar od mé ženy ji postaví na nohy. Zabiju ještě jednu slípku."

Potom vás odvede do stodoly a ukáže vám, kde můžete ustájit koně. Je to tam docela prostorné, ale i tak, 11 koní a 11 lidí se tam bude pěkně mačkat, možná dobře, že vám nabídl, že dva ubytuje v chalupě. Teď už jen zbývá rozhodnout se, kteří dva to budou.

Poté, co ustájíte koně vás zavede dovnitř do chalupy, kde vám představí svou ženu. Je to drobná stařenka, která těžko váží víc, než 50 kilo. Je také velmi příjemná a zdá se plná elánu. Rovnou vám nabízí polévku, jen ji musí nejprve dovařit. Olaf vás mezití vyzve, ať se posadíte. Je to zvláštní, ale dokonce má i dostatek židlí, jen stůl je dost malý. Má dostatek židlí, pokud za židle považujete i jednu starou bednu a několik špalků na štípaní dříví.

Olaf odněkud vyloví láhev s čirou tekutinou. "Tak panstvo a damstvo, kolik mám vyndat skleniček?"

Žira
29.12.2015
19:15:54
Když dorazíme k dřevorubcovu domku, posílají mě tam. "Jasně, zajdu tam. Stopaři, pomohl bys mi dostat Merysol z koně?" Zeptám se a mezitím ji dováži od sedla. Pokud Stopař přijde, pomůžu Merysol dolů, kde ji už bude chytat Stopař. Pak seskočím sama. Narovnám se a prokřupnu si záda. "Každopádně to byla namáhavá cesta."

Stopařovi na postel pro merysol odpovím samozřejmě také. "Řekla bych, že Merysol postel nepotřebuje, spíš potřebuje být s námi. Potřebuje společnost."

Když se Nysilo ptá, jestli chci, aby šel se mnou, rozhodně nemám nic proti. "Samozřejmě, budu ráda." Pak ho chytnu za ruku a zamíříme ke dveřím. Zaklepu a čekám.

Když dřevorubec otevře, pozdravím a přednesu svou žádost. "Dobrý večer Olafe, omlouvám se, že rušíme takhle večer, ale potřebovali bychom ubytování do rána. Myslíte, že by se u vás ve stodole našlo místo pro jedenáct lidí a jedenáct koní? Vím, že je nás hodně, ale nejsme nároční. A ráno vám s radostí s něčím pomůžem. Takových dva a dvacet rukou navíc se jistě hodí."

Karolina
29.12.2015
12:38:18
Vděčně jsem se podívala na Lótiel a usmála se.
" To opravdu bodlo, taková krásná a uklidňující melodie. To se jí povedlo."

Jen chudák Merysol, na ní to účinkovalo nějak obráceně. Pomohla jsem Žiře, vysadit kamarádku do sedla a pak už jsem nasedla a vydala jsem se s ostatními na cestu. Klidná cesta lesem sváděla k meditaci. Na Helo jsem se mohla spolehnout a tak jsem jen přehodila kapuci přes hlavu, aby mi sníh nepadal za krk a přivřela víčka.

Koncentrace nebyla taková, jako když je úplný klid. Stále jsem vnímala pohyby koně, mumlání ostatních a nejvíc Merysol. Nakonec se mi to přeci jen povedlo, ne scela , ale i to stačí. Cítím se nádherně uvolněně a energie proudící kolem mě, jakoby mě halila do své náruče. Sem tam si trochu načerpám, pamětliva slov Attylly. Když v tom uslyším já nechala bordel v knihovně . To mě probere opět do reálu.

Podívám se kolem a vidím, že už se dost sešeřilo, Žira stále ještě "bojuje", aby udržela Merysol i sebe na koni. Avšak zdá se, že jsem již na dohled stavení, ke kterému míříme. Pohladím Helo, hodná holka, celou tu dobu jela tak klidně a spokojeně. Mám dost žízeň, ale nechci teď pít, to už vydržím, až ke stavení. Oklepu z pláště vrstvičku sněhu, která na něm ulpěla.

Když zastavíme, vyzve Stopař Žiru aby šla "vyjednávat" , že se o Merysol postará. Kývnu na souhlas a zdá se, že i Nysilo souhlasí a chce dělat doprovod. V tom se ozve Bell a navrhuje Lótiel. Usměju se na oba dva.

" To sice není vůbec špatný nápad, ale Žira je zná a tak si myslím, že je to lepší volba."

Bell
29.12.2015
11:14:31
Odklidíme mrtvoly. Nesmí tu po nás nic zbýt.
Lótiel nám k tomu zazpívala. Najednou mi o ní vzrostlo mínění.
"Vypadá to, že Bard je přecejen k něčemu" přes tvář se mi mihne ironický úšklebek.
Merysol to ale celkem vzalo. Pak se napila rumu a nyní ma, zdá se úplně jiné problémy.
Jakmile je vše vyřízeno, nasednu na Rega. Upevním kuši k sedlu a napímím se v sedle. Pak, až jsou všichni připraveni se také zapojím do průvodu se svým kolébavým stylem jízdy.
Jízda lesem je taková uklidňující. Sleduji Stopaře přede mnou, jak upadá do jakéhosi polospánku. Vypadá to na dobrý nápad. Koneckonců jsem se moc nevyspal, takže ho brzy napodobím.
Myslím na svůj pohodlný krámek kdesi na jihu.
"Kvůli tomuhle jsem ho opustil?!"
Brzy začne opět sněžit.
"Hmrbrlmmm... No super..." zabručím si pod vousy, když se mi pár vloček dostane za krk.

Před námi je stavení. Stopař navrhne, aby šla Žira. Mně přijde, že by měl jít někdo, kdo nevypadá moc nebezpečně. Lótiel... Je pohledná, nemá moc zbraní a je bardka. Tu jistě uvítají.
"Hmm, já bych řek', že bysme mohli jít poprosit všichni, nebo třeba tady Lótiel. Je bardka. Tu jistě uvítají." podělím se o svůj skromný názor s ostatními.

Nysilo z Nortree
29.12.2015
11:06:39
"Rozhovor s Alexandrem je tak užitečný jako nosit dřevo do lesa." Na vlastní kůži jsem poprvé pochopil pravý smysl tohoto pořekadla.

***************

Cesta lesem probíhala klidně. Díky stromům sníh nebyl tak hluboký a koně svižně razili vpřed. Tu a tam to větev nezvládla a dostali jsme osvěžující sprchu. Onyxův klobouk mi přišel vhod. Jen jsem ho sundal, oklepal a zase nasadil. To se moc nelíbilo mému koni. Nechápal co se děje, zato já se tím bavil a krátil cestu. Merysol pořád něco mumlala a ne a ne usnout.

"Možná by jsi ji mohla dát zbytek té láhve, třeba by to pomohlo." Pronesl jsem žertem.

*****************

"Co ty příteli, něco nového? Dnes večer tě představím ostatním. Dej mi prosím vědět až uvidíš nějaké obydlí. Rád bych si ještě vystřelil, ze Stopaře předtím než tě představím."

V průběhu cesty si někteří mohli všimnout, jak jsem ponořen do svých myšlenek a občas se usmívám.

***************

Už byla tma když jsme dorazili k malému stavení s velkou stodolou. V jednom okně se svítilo.

"Drahá, tohle bude na tobě. Mám jít s tebou?" zeptal jsem se Žíry.

Stopař Talhut
29.12.2015
11:00:00
Všimnu si pohledu Karolíny, který ke mě poslala. Jako by jasně říkal: Postarej se o Merysol. Souhlasně kývnu a už se k ní chystám, když v tom si jí vezme na starost Žira. Na druhou stranu díky ní je v tomhle stavu.

Tábor byl za chvíli vyklizen a my se mohli vydat k té chalupě. Cesta lesem byla celkem uklidňující. Poslouchal jsem jeho zvuky a snažil se na chvilku vypnout.

Merysol chytla povídavá, ale mohl jsem rozumět tak každému pátému slovu. Sem tam mi někam zapadla sněhová vločka, ale není to nic tak hrozného.

Když jsme dorazili k chalupě už pomalu začala padat tma. V tuhle dobu to není nic neobvyklého. Mohlo být možná kolem páté hodiny odpolední. Ve stavení svítilo jedno okno. Slezu pomalu z koně a poplácám jej.
"Žiro. Říkala si, že je trochu znáš, myslíš, že bys to tu mohla na dnešní noc domluvit?? I nějakou postel tady pro Merysol?"

Zadívám se na ní. I když Žira by teď asi nerada pouštěla zrzku z očí.
"Neměl obavy. Postarám se o ni."

"Tu chvilku to snad zvládnu."
Čekal jsem jestli budou souhlasit i ostatní, aby s nimi promluvila Žira, či snad, aby tam šel někdo jiný. Nejlépe všichni a mluvili pátý přes devátý.

Pán Jeskyně
29.12.2015
0:08:39
Vše jste zvládli bez problémů poklidit, Lótiel vám k tomu hrála svou píseň. Kupodivu, má to velmi uklidňující účinek. Najednou, jako by z vás opadly starosti a tíha situace a místo toho máte jasnou hlavu.

Až na Merysol, která už opět zvládla vstát a nyní křečovitě svírá strom a říká mu: "Nepadej stromečku, drž se. Já ti pomohu." Když ale Merysol slyší Lótielinu píseň, má to na ní spíše opačný účinek. Vy, co jste měli tu čest tušíte proč. Princip, jakým tato píseň funguje, ten uklidňující efekt, velice to připomíná Aribethinýho fénixe Heliose, který dnes ráno zemřel.

Když je zařízeno vše, co bylo potřeba, vydáte se na cestu. Ještě je brzy, měli byste stihnout dorazit včas, sice ne před setměním, ale v tomto ročním období byste to snad ani nečekali. To byste měli skutečně velmi krátké dny. Cesta vede lesem, kde jste chráněníi před větrem i před velmým množstvím sněhu, ale i tak, nějaký ten sníh se dostane skr větve stromů a padá vám za krk a všude jinde.

Navíc, Merysol ne a ne usnot a místo toho by si chtěla pořád povídat, jenže jí skoro vůbec nerozumíte.

Po velmi dlouhých třech hodinách dorazíte k malému stavení, vidíte svítit jedno okno. Ke stavení je připojena docela velká stodola, kde byste se měli teoreticky všichni bez problémů vyspat. Nyní je na čase poprosit dřevorubce o přístřešek. Když je diplomacie u vás tak silná stránka, neměl by to být nejmenší problém, zvlášť, pokud za ním půjdete všichni najednou. *ironický úšklebek*

A nebo byste mohli poslat vyjednávat Merysol.

Alexander
29.12.2015
0:01:16
"Protože já jsem sám.. Vždycky a na všechno.. A je to tak nejspíš i lepší.." povím naprosto tvrdě, chaldně a bez emocí. Pak opět začne s tím že jsem něco udělal. Otočím se na něj, a tázavě se na něj zadívám. "Tak mi řekni.. Co na téhle konkrétní situaci by jsi chtěl udělat jinak a lépe? Ti dva za celou dobu nepromluvili jediné slovo.. K čemu byli? K ničemu.. Mluvl jen ten uprostřed, a toho jsem taky nechal schopného mluvit.. Nemám nejmenší pocit, že jsme duělal cokoliv špatně, a taky si za tím stojím.. A je mi jedno že mi nevěříš.. Já to prostě vím.. " dokončím, a otočím se zpět ke koni, kterému poupravím sedlo.

Zar´farro
29.12.2015
0:00:43
Popravdě, že je Anglino silný to jsem věděl, ale očekával jsem hnusně zlomený nos rosekaný obličej nebo tak něco ... ale to by nebyl Anglino, že ano. Když jsem se dostal ke zraněným nebylo moc co zachraňovat.

Proražená lebka, rozmačknutý obličej. První už byl mrtvý a druhý ... no bez očí s amputovaným nosem a půlkou spodní čelisti bych žít nechtěl.

Nikdy to není snadná volba, ale jak mistři vždy říkali, někdy je eutanasie jediná volba.

Poté co se vypořádám s mýmy nebohými pacienty pomůžu uklidit toto místo, vezmu fleggyho za uzdu a očekávám že zas vyrážíme.

Merysol
28.12.2015
23:59:26

Žira mě odtáhne ke stromu s naprosto jasnými instrukcemi - chytnout strom, aby nespadl. Obejmu teda pomalu kmen stromu, ale najednou se zarazím. Vždyť ten strom může být těžší než já? A co když mě zalehne?! Nebo se taky rozmnoží! Teda, on už se namnožil! Všude jich je tu..kolem tolik!

S menším výkřikem se pustím stromu a padnu na záda rovnou do sněhu. ”Vyhrála sééém! Uskošila sem před niiim…nespadnul na měěěě…”

Pak jsem se na chvilku rozesmála. ”Už jste blyli několik nocí za seebou vzhůrůů? Není to nisss moooos…”

Pokusila jsem se nemotorně na sněhu posadit a poškrábala se na hlavě. ”Jééé…já asi nechala bordel v knihoooovně…”

Moje myšlenky ohledně rozházených knih v knihovně se rychle vyměnili, když se me Žira snažila dostat na koně. Jakmile jsem na něm seděla, bylo mi jasné, že tahle cesta bude peklo. ”Chm, radčí joo…tohle nevypadá moc dobže…Myslim, že mě bolí i moe méno” vysoukala jsem ze sebe pracně. ”Dybych měěaaa maminku, si by mi napráskala…”

Žira
28.12.2015
23:46:29
Než se stihnu pořádně otočit, do Merysol zahučí polovina mé láhve. Vím, že se jedná o závažnou situaci, ale i tak se musím trošku usmát. Ale jen na chvilku. Když mi Kája vyčítá, že jsem ji měla hlídat, zadívám se do země. "Promiň, neměla jsem jí tu láhev hlavně nabízet. Neboj, já jí k sobě vezmu. Postarejte se o jejího koně. Stejně si myslím, že jí to pomůže, mě rum pomohl přežít ty nejhorší okamžiky mého života." Dovedu Merysol ke stromu, a dám jí velmi důležitý úkol. "Merysol, mám pro tebe moc důležitý úkol. Musíš ho zvládnout. Drž tenhle strom, aby neupadl."

Pak jdu pomoci se zahlazováním tábora. Na krvavé fleky nahážu čistý sníh, ohniště zhasím a také zahážu sněhem, dokud se nepřestaně roztékat, nakonec umyji svůj kotlík ešus, lžíci a hrnek a naskládám to zpět do svého vaku. Kotlík k němu opět přivážu. Vak ale tentokrát přidělám na Merysolinýho koně. U práce nám hraje Lótiel smutnou píseň. Kupodivu to ale má uklidňující účinek.

Do rozhovoru Nysila a Alexandra se raději nemíchám. Raději dělám něco užitečného. "Sice má pravdu, že bychom měli pracovat jako tým, ale takhle zvládl perfektně moment překvapení, to se mu musí nechat."

Když je vše zařízené, vezmu své lano a vyhoupnu se do sedla, pak dojedu k Merysol. "Tak pojď kočko, pojedem spolu. Nelekni se, vytáhnu tě nahoru." Pak ji chytnu za ruku a pomohu jí do sedla před sebe. A pro jistotu ji lanem přiváži k sedlu, aby nespadla.

"Tak já jsem ready. Můžem jet?" Zeptám se a čekám na souhlas. Pokud ten přijde, zamířím směrem k dřevorubcově chatě. Cesta by měla trvat zhruba tři hodinky. "Doufám, že Merysol zvládne usnout, jinak to budou pekelně dlouhé tři hodinky."

Nysilo z Nortree
28.12.2015
23:40:56
"Alexy, ty to stále nechápeš že? Jak jsi sám řekl, udělal si to nejlepší co jsi pokládal za vhodné. To ti nezazlívám a kdo ví, možná máš i pravdu. Ale vadí mi, že jednáš sám za sebe, jako by jsi tu byl sám. Pokud nebudeme spolupracovat a každý si bude dělat co chce, tak nemáme šanci uspět. A teď je jedno jestli jsem velitel já nebo Karolína anebo kdokoliv jiný.

A mimochodem, spoléhat se na to že si nebudou nic pamatovat, dokonce s přesností posledních 40 minut bez použití kouzla nebo lektvaru, nezní pro mě moc věrohodně."


"S tím klukem to nebude jednoduché, má problémy s autoritou a nevím jak mu vysvětlit, že jeho "promyšlené" chování nás může zabít."

Bardka si začala něco brnkat a začala do toho něco broukat.

"Výborně, vytvoř pěkně baladu jak jsme popravili 3 shnilé duše. A jací jsme to hrdinové."

Lótiel
28.12.2015
23:19:51
Balím věci, spokojeně koukám na baštícího trolla a poslouchám kecy strejdy Bohouše. Nelíbí se mi, ale nemám sílu na to reagovat. Pohodím vzdorovitě hlavou. Je jich tam dost. Ještě bych mu mohla říct něco nelidského. Poslouchám velitele a jeho pokus dostat z něj něco po dobrém. Plesknutí upoutá moji pozornost natolik, že se podívám, kdo ji komu vrazil. Přes obličej mi přelétne slabý úsměv, když vidím, že to byla strejcova hlava, která po úderu poskočila. Až na dýku. Úsměv mi zase zmrzne. Dodýchal jsi. A ani Tě to nestálo boty. A pak Anglino natvrdo prohlásí, že zbylé dva muže zabije, což v zápětí také učiní. Překvapeně zamrkám. “Hm. To bylo opravdu lidské gesto.“ Ušklíbnu se ironicky. “Osobně bych to nazvala dvojnásobnou vraždou.“ Neodpustím si, i když vím, že to je chyba.

Odplivnu si. Smrt jsem už viděla. I hnusnou. A tahle patřila mezi ty opravdu hnusné. Vyčistím sněhem misku se lžící a uklidím je do batohu. Nálada je mizerná. A chování Alexe tomu nijak nepomáhá.

Potlačím chuť zeptat se Káji na lidskost barbara. Jen se na ni smutně podívám. Pak vytáhnu loutnu a zlehka projedu struny. Naladím ji a začnu tiše vydrnkávat písničku.

Dim, dam, dom, bije Země zvon
Dim, dam, dom, zrození a skon
Dim, dam, dom, po tisíce let
Dim, dam, dom, neslyší ho svět
Dim, dam, dom, nenávist a hněv
Dim, dam, dom, hrůzy válek, krev
Dim, dam, dom, zloba, závist, pláč
Dim, dam, dom, co jsme vlastně zač?

Dim, dam, dom, bije Země zvon
Dim, dam, dom, dny počítá on
Dim, dam, dom, posel jménem Čas
Dim, dam, dom, slyšte vroucný hlas

Láska, soucit, čest
Stovky ryzích gest
Radost, úcta, klid
Pochopení, cit

Dim, dam, dom, bije Země zvon
Dim, dam, dom, zrození a skon
Dim, dam, dom, po tisíce let
Dim, dam, dom, uslyší ho svět?

Dim, dam, dom!
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.