abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
1.4.2015
22:49:44
Neřekne nic. Jen se na mě dívá, oči vytřeštěné, nejspíš naprosto znechucená.
Nedivím se jí.
Musí to být strašné zjištění, zvláště u někoho, kdo věřil, že jsem jako bratr.

Bolestně se ušklíbnu a přejedu si rukou obličej.
Proč jsem nemlčel?
Zapomněl jsem na vlastní pravidlo mlžit, mlžit, mlžit?
Jak jsem mohl být takový idiot!


Sýpavě se nadechnu a otevřu dveře. Vzduchu kolem mě je čím dál tím míň.
"Promiň, Nyskel....
Já, omlouvám se, nikdy bych ti neublížil, ale tohle jsem prostě nezvládl.
Mrzí mě to."


Vyjdu na chodbu a tiše za sebou zavřu dveře.

Nyskel
1.4.2015
22:41:07
Gunter se tváří jak zpráskaný pes. Já jsem ale natolik v šoku a tolik soustředěná na to neskutečné zjištění, že to v tuto chvíli neřeším.

Vyskočí jak bodnutý včelkou. Nepatrně sebou leknutím trhnu. Všechno co říká je..... Je to už druhý zásadní obrat v mém myšlení za dnešní den. A při vší té úlevě mi to hlava prostě zpracovává pomaleji.

"Jen že co?!" tážou se nechápavě mé oči a sledují Guntera, který vyrazil naprosto nesmyslně ke dveřím.

Těžce polknu a nevím co říct. Jen ho sleduju, v očích zmatek a mlčím. Ovšem zmatek, který se mi zračí v očích, je rajská oáza klidu oproti tomu, co cítím uvnitř. Je to jako obrovský výbuch, který otočí všechno vzhůru nohama.

"Neřekl, že toužil Vlk! To bych ještě pochopila. Ale tohle... já... co s tím mám u milosrdné Ennit dělat?! Co to znamená?! Je konec?! Opustí mě, protože nemůže dostat to, co chce?!"

Dál na něj zírám doširoka otevřenýma očima. Nedokážu uhnout pohledem. Ale nedokážu taky nic říct. Co se na tohle dá říct?!

Gunter
1.4.2015
22:27:55
"Jistě Vlčice může za všechno....
Vlčice vlastně s Nys nemá nic společného....to už víme.
Vzdychnu pro sebe, ale daleko víc mě zajímá její reakce na tu nehoráznost, co jsem ji řekl.

S úzkostí visím na její tváři a choulím se do sebe jako odsouzenec čekající na rozsudek. A nejspíš na něj i čekám. Místo rozsudku přijde údiv. A strach.....
Ona si fakt myslí....všemocný Mangarte!

Rychle vyskočím.
"Nys....já jsem samozřejmě....ne, nestalo se vůbec nic. Nedotkl jsem se tě ani prstem a ty jsi celou dobu pokojně spala.
Jen že...."
Odvrátím se a najednou musím pryč, protože jinak bych se udusil.

Zamířím ke dveřím, bezmocný a provinilý.
Nedokážu se na ni dívat.
Jen u dveřích se ještě otočím a hlesnu.
"Jsi krásná, Nys....velmi krásná a já....toužil jsem po tobě."

Nyskel
1.4.2015
22:04:47
Utrápeně vzdychnu a dám si do pusy další sousto. "Jsem ztracená! Dřív nebo později ujedu a... bude po všem! Všechno zničím! Pošpiním!" mrskám sama sebe v duch a tahle představa mi bere kyslík z plic. Všechno se ve mně svírá a kroutí a působí mi to téměř fyzickou bolest.

"Ale mám... I když za to může Vlčice!" žaluju kňouravě, když začne znovu mluvit. Ovšem to, jak pokračuje...

Zaraženě se na něj zadívám. Není mi tak úplně jasné, co tím myslí. Aniž bych chtěla, vybavím si svou nahotu pod společnou pokrývkou a teprve pak ve mně hrkne. Strašně!

Jeho poslední větu ani nevnímám. "To jako..." zakoktám nevěřícně. "Co se... něco se... ale nic se... nestalo...?!" "O tom bych přece věděla! Musela bych o tom vědět! Přece bych nic takového nikdy nedovolila! Nesnesla bych to! To je přece naprosto nemožné! Nikdo na mě nesáhne! Vlčice mu to nedovolí!!!" nevěřícně panikařím v duchu. I když vím, co se mnou dělá Vlčice vůči Gunterovi, nějak mě nenapadlo, co by dělala, kdyby ten impuls vzešel od něj. To by ho vážně nechala... no... vzala na milost?! U nikoho to nikdy nedokázala! Ani já...

Gunter
1.4.2015
16:55:45
Rozněžněle ji pozoruji, jak se cpe a pomalu složím dlouhé tělo do křesílka naproti ní.
Neříkám nic, jen ji držím kameninový hrnek s čajem, který jsem ji nachystal, aby měla pohodlí.
Sedím a kochám se.
Nic jiného nepotřebuji, pro tu chvíli.

Ona se ale očividně pořád trápí pocitem, že svoji Vlčici nezvládá tak dokonale, jak by měla.
Kdyby věděla, jak vyvádí v posledních dnech vlk.....přišla by o mindráky. Napadne mě a když se mě ak nešťastně zeptá, smutně se na ni usměji.

"Ne, nevím o ničem, co by bylo účinější. Jen...až na pár vyjímek, kdy divoké instinkty vlčí krve a....ehm....rozvášněné pudy opravdu můžou našinci znepříjemnit život, je vlčí vliv spíše výhodou.
Jeho instinkty už mi párkrát zachránily krk......"
Dodám tiše a když se pořád tváří stejně, najednou vybuchnu.
Nesnesu, aby si to kladla za vinu. Uletěl jsem já. A to pořádně. Zděšeně si promítám před očima vzrušení, které se mnou ještě před chvíli cloumalo a kam až to mohlo dojít a najednou ji nedokážu dál lhát.

"Nemáš si co vyčítat, Nys. Ani sobě, ani Vlčici. Tentokrát jsem svého divého druha nezvládl já. A možná i sám sebe...." Přiznám kajícně a sklopím hlavu. Chvíli zahanbeně mlčím a pak tiše dodám.
"Pokud si to budeš přát, odejdu a budu spát v jiné místnosti."

Nyskel
31.3.2015
19:37:59
Smutně se pousměju. Zakousnu se do buchty a až teď cítím, jak velký hlad mám.

Zamyšleně ho pozoruju a přemítám, jestli se dokážu tvářit, že se vůůůbec nic neděje. "Těžko... on to cítí... ví..."

Ironicky se ušklíbnu nad všemi těmi maskami, které jsem se naučila tak rychle používat, abych přežila. S ním jsou úplně k ničemu...

Ještě okamžik váhám, ale nakonec se na Guntera podívám úkosem a tiše se zeptám: "Ty, Guntere, je ještě něco silnějšího než vězení? Pro Vlka? Víš, aby se mi nepletl ani do mých... pocitů." Opatrně zvednu oči a je vidět, jak moc si přeju, aby něco takového znal.

Gunter
31.3.2015
19:31:43
"Já se nezlobím." Zaševelím nevinně a skloním se a rychle ji líbnu do vlasů.
"Muselo tě to vyděsit, to je přece logické....Omlouvám se."
Ty sketo!
Ty pokrytče!
Samozřejmě, že ji to vyděsilo, koho by nevyděsil nadržený chlap v posteli, který....
Ani domyslet.
Raději.
Jinak jsem tu vodu chlastal úplně zbytečně....


Podám ji kulatý tácek s moučníky a teatrálně se ukloním.
"Pro vaše velehladové bříško, milostivá. Sladké je na zaplašení nepříjemného šoku nejlepší...." Dodám věcně a odhodím vlhké vlasy z čela.
Ztělesnění galantnosti a pokrytectví.
Jenže...
Co mi zbývá?

Nyskel
31.3.2015
19:26:52
Vyběhne ven a já zůstanu sedět na posteli jako hromádka neštěstí. Odhrnu pokrývku a porovnám si spěšně navlečené pyžamo.

"Kdyby aspoň hned nepoznal, co cítím nebo jak to vnímám. Kdyby to nebyl Vlk, bylo by to mnohem lehčí. V některých směrech..." žehrám dál. Deptá mě, že nevidím cestu ven.

Vzpomenu si, když jsem mu to chtěla říct naposledy, co se děje. A jak to dopadlo... "Aúúúúúú!" zavyju v duchu. Jsem v pasti.

Zkroušeně se natáhnu ke svíčce a křesadlu a za chvíli už místnost osvětluje mihotavý plamínek.

Vtrhne do dveří jak velká voda, i s úlovkem. Zachumlám se znovu do deky a zůstanu sedět. Tiše přikývnu a počkám, až se sedne blíž.

"Promiň, že jsem na tebe tak vyjela." kaju se znovu. "Jen jsem se lekla..." lžu ne úplně přesvědčivě.

Gunter
31.3.2015
19:20:55
"Fajn, něco si seženu." Kývnu s úlevou a rychle vyjdu na chodbu.
Musím pryč.
Aspoň na chvíli.
Musím se dát do pořádku nebo si všimne mého neutuchajícího vzrušení.

Tak. To mi pomůže.
Seběhnu dolů po schodech a vlítnu do kuchyně k Dorthee. Vyptám se na Coru a když mi poví, že ona i Beth jsou docela v pohodě, vyžebrám na ní nadýchaný moučník, který dělala k večeři a ke kterému jsme se nedostali.
Otočím do sebe džbán ledové vody, seberu druhý s horkým čajem a vyletím zase zpátky do schodů.

Čilý jako rybička a...ehm....normální.

Vlítnu do pokoje a zdvihnu vítězně obě ruce.
"Stačí?" Zaševelím vesele a zcela bratrsky.

Nyskel
31.3.2015
19:16:27
Unaveně si přejedu dlaní po tváři. "Proč... Vždyť to mohlo být tak hezké. Nová rodina. Jenže každým takovým pitomým snem to ohrožuju! Prooooč?!" kvílím v duchu.

Gunter po mě hodí oblečení a otočí se. Vklouznu pod pokrývkou do pyžama a posnu se poslušně až ke stěně. Trochu se mi uleví, když se oblékne i Gunter. Snad to tak bude pro Vlčici lehčí.

Jeho otázka mě překvapí. "Asi jo..." pípnu trochu nepřítomně. Vlastně ani nevím, ale nemůžu teď jít spát. I když jsem hrozně unavená. Protože když zavřu oči, bude to všechno zpět... Znovu vzdychnu a přitáhnu si kolena k bradě. Sedím, opřená o stěnu, zadumaná ve svých truchlivých myšlenkách.

Gunter
31.3.2015
19:01:48
Uffff.
Uffffff.
UFFFFFF.

Tak, vypadá to, že tohle jsme zvládli. Líně vstanu z postele a vlnivým krokem se sunu k jejímu oblečení. Dávám si pozor, abych k ní byl pořád zády.
Vzrušení sice ustupuje, ale i tak by to ještě pořád bylo riskantní.
Schválně to protahuji.

Konečně seberu hromádku a popadnu i halenu, kterou jsem měl původně nachystanou. Že žádná další pod mokrým prostěradlem není, pro tu chvíli neřeším. Dojdu k Nys a držím se ve stínu. Hodím ji na postel oblečení a diskrétně se otočím.
Raději seberu mokrou hromádku a vydám se ji pověsit přes paraván, který tam má Nys na převlékání. Rychle a nenápadně tam přehodím i svoji původní, značně špinavou košili.

Teprve pak se vrátím za svým malým mučitelem.
Natáhnu se pro bílou halenu s širokými rukávy, kterou jsem tam hodil a začnu si ji soukat přes hlavu.
"Nemáš hlad?" Zeptám se, abych dal jejím myšlenkám definitivně jiný směr.

Nyskel
31.3.2015
18:54:29
Bedlivě ho pozrouju a váhám. Tep už se mi pomalu uklidňuje a o to větší začínám cítit rozpaky. "No jasně! Může za to Vlčice! Vlk jen reagoval na její výmysly!" zavrčím v duchu a nejraději bych té roztoužené mrše pořádně vyprášila kožich!

Vzdychnu. Už to dělám Gunterovi zase. Chudák...

"Promiň." špitnu a provinile sklopím oči.

"Prosííím." zaškemrám potichu. "Je to támhleta hromádka na lavici. Já.. nachystala jsem si to, než jsem vlezla do kádě." pípám dál a je slyšet, jak moc nešťastná jsem.

Vybavím si své úvahy ještě před večeří, kdy jsem ho nařkla z toho, že si platí Minnie. A přitom já, jen o pár hodin později... moje sny... "Jak z tohohle ven?!" zakňourám v duchu zoufale. Je mi totiž jasné, že podobný sen jsem neměla naposledy. Doteď se mi nikdy nic takového nezdálo. Až s Gunterem. A přitom vím, že... že... že je to celé naprostá hloupost!

"Dobrá. Není bratr. Tohle jsem pochopila už před večeří. Jenže nemůže být ani něco víc! Co je ta bezpečná hranice, za kterou bych se měla držet? Jak to dokážu, když ji ani neumím najít..."

Nešťasně vzdychnu. Nevím kudy kam... a jediný člověk na světě, s kým bych o tom kdy mohla mluvit, to slyšet nesmí. Jsem ztracená...

Gunter
31.3.2015
18:43:42
Slečna mě úspěšně natahuje na skřipec. Rychle sjedu pohledem svůj nahý trup, rysující se v šeru a opět se uchýlím k osvědčenému pokrčení ramen.
Hlavně jednoduše a bez zbytečně složitých důvodů a příčin.....

"Namočila jsi mi halenu, tak jsem ji hodil i s tím mokrým prostěradlem na zem. Bylo mi teplo, tak jsem zůstal tak. Jen ve spodkách." Nenápadně juknu na světlou hromadu mokrého prostěradla na zemi a spokojeně vydechnu.
Jo, ta by klidně mohla moji košili obsahovat....

"Jestli tě to uráží, půjdu se dooblékat." Navrhnu vesele.
"A zrovna ti podám věci na spaní, ne?" Pokračuji v té naprosto BĚŽNÉ a fádní konverzaci u poledního čaje.

Nyskel
31.3.2015
18:38:07
Panikařím. Dívá se na mě a mlčí. I když v mísnosti je skoro tma, vidím, jak moc přemýšlí. "O čem? O čem, sakra?!"

Jedna ruka dál křečovitě svírá pokrývku u brady a druhá vyjede bezděčně k vlasům. Shrnu si je z tváře, spíš proto, abych získala ztracený klid. Moc to ale nepomůže.

Horečnatě vzpomínám, ale nic rušivého ve vzpomínkách nenecházím. I když... Před očima se mi mihne černý roztoužený Vlk. Podezřívavě si přeměřím Guntera. Byl to jeho sen nebo můj?! A pokud byl můj, PROČ SE MI TO SAKRA ZDÁLO?!?!?!?!

Konečně promluví. A zní uvolněně. Vcelku. I když ve vzduchu se vznáší napětí a vzrušení. Jenže, vezmu-li v úvahu ten sen, je moje nebo jeho?!

Vana! "Jistě! Koupala jsem se!" vzpomenu si konečně. "Přikryl mě prostěradlem?! Ale mokré prostěradlo na sobě teď nemám?!" dochází mi vcelku bryskně a tahle myšlenka vyčaruje obrovské ruměnce na mých tvářích.

Podezřívavě si ho měřím. "Proč... proč nemáš pyžamo ty?" vyhrknu nedůvěřivě. Vzpomínka na vzrušeného Vlka je ještě příšliš živá.

Gunter
31.3.2015
18:29:22
Sotva se moje žhnoucí oči setkají s její tváří, ona ty své otevře. Škubnu sebou. Tohle jsem nečekal.
Ona mě, tak blízko, očividně také ne. Její tvář pokřiví úlek a rychle přes sebe přetáhne pokrývku.
Tváře mi zaplanou jako žáčkovi přichycenému při lumpárně.
Jsem žáček přichycený při lumpárně.
Provinile sklopím hlavu a odtáhnu se.

Vím jak tohle vypadá.
Ona nahá, já vedle ní jen ve spodkách. Přitulený těsně k ní...
Dobře, tohle poslední tak úplně neví - doufejme.
Už dřív jsem spolu spali v jedné posteli, dokonece mi ležela v náručí, ale nikdy takhle.
Musím z toho nějak....vyklouznout...
Mlžit, mlžit, mlžit! Ať tě ani nenapadne říkat kajícnou pravdu, jinak se vyletí z postele jak je a už ji nikdy neuvidíš...
Trotle nemravná!


Nenápadně se odsunu horkým tělem trochu dál a zatvářím se ledabyle.
O co jde, puso....?
Dobře, tenhle výraz mi vůbec nejde.
Spíš z toho vyšlo...
Miláčku, slituj se, právě tu tak na posteli slintám a kdybys neměla nic proti, mohl bych se na tebe hned teď vrhnout a ukázat ti cestu rájem. Protože, když to nevyjde, asi budu muset absolovovat dlouhou a značně nechutnou koupel v ledové vodě.

Uznávám, obojí je stejně špatně. Vsadím tedy vše na překvapeného jelimánka, který se náhodou připletl k nevydařené koupeli domácí paní.
Ostatně to mi docela jde, v podstatě k tomu došlo, že ano...

"Já.....Nelekej se, Nys, ale usnula jsi ve vaně a prostě tě nešlo vzbudit. Tak jsem tě přikryl prostěradlem a odnesl do postele. Abys nepromrzla, víš. Voda už byla hodně chladná.
No a pak jsem odpadl vedle tebe. Nějak mě to všechno zmohlo a ta koupel mě také dorazila....."


Slovo prostěradlo významně zdůrazním a pak už se tvářím, jako že fakt o nic nejde.....
Poklidně si zase lehnu a tvářím se, že je naprosto normální, že vedle sebe ležíme takřka nazí a pod jednou dekou, jak dva slanečci v sudu.
Tak tohle jsi docela zmákl, frájo!




Nyskel
31.3.2015
17:57:07
Mám zavřené oči a vnímám sálavé teplo na své kůži. Cákání vody ovšem pomalu utichá a zůstává tma za mými víčky. Jiskřivá a vrušující. Naplňuje to celou mou bytost.

Slyším zavytí. Táhlé a toužebné. Prudce otevřu oči. Jsem na pasece, ve vlčím. Na opačné straně travnaté mýtiny stojí velký, černý Vlk. Gunter.

Sleduje Vlčici a oči mu planou vrušením. Pomalu se vydá k ní. Číhavě, váhavě. Sleduju ho schoulená ve vlčím těle a vybaví se mi jeho otázka. Co bude dělat Vlčice, když jí popustím uzdu?! "Říkal, že on Vlka na uzdě udrží..." opakuju si v hlavě. Blíží se a Vlčice reaguje... nu... velmi vstřícně. Skloní hlavu skoro až k zemi, sklopí uši dozadu a roztouženě kňučí.

Mně osobně to přijde trapné, než co jiného, ale nedokážu zabránit tomu, aby její vzrušení začalo kolovat i v mých žilách. Je to zvláštní. Jako bych tam byla a zároveň nebyla.

Je už skoro u mě a ze rtů mi splyne rozpolcený vzdech, který se nese v tichu místnosti.

Sleduju jejich chování se směsicí odporu a dychtivosti. Jenže v momentu, kdy se Vlk přiblíží zezadu, zpanikařím. Chci se proměnit, ale Vlčice mě neposlouchá. Zatáhnu za zlatavý provaz v mé hlavě, ale jen podrážděně ňafne.

"Sakra! Nech toho! Poslouchej!" křičím na ni.

Dech se mi zrychlí a začnu se mlet a rozhazovat rukama. Ve tváři mám obrovské napětí.

Najednou vyjeknu, prudce otevřu oči a vymrším se do sedu. Lapám po dechu, po celém těle mám husinu a snažím se zvládnout silné vzrušení, které mi klokoltá žilách.

Okolo je tma, jen oknem dopadá bledé měsíční světlo. Vyplašeně se rozhlédnu a můj pohled padne na Guntera vedle mě. "Já..." zaskřehotám sevřeným hrdlem, ale v ten moment si uvědomím, že na sobě nic nemám.

Bleskurychle hrábnu po pokrývce a vytáhnu si ji až k bradě. A aby toho nebylo málo, pochopím, že na sobě nic nemá ani Gunter... tedy aspoň žádnou košili, zbytek těla má pod dekou. Pod stejnou dekou, pod kterou jsem já!

Třeštím na něj nechápavě oči a rychle se snažím uvědomit si, co se to tu sakra děje?! Z hrdla mi ovšem nevyjde ani pípnutí, abych se zeptala.

Gunter
31.3.2015
17:25:24
Ležím, oči křečovitě zavřené, srdce bušící jak zvon. Opojený vůní a mučivými obrazy, které si masochisticky přivolávám do myšlenek.
Napjatý jak struna.
Vzrušený....

K smrti a nelítostně.
Nejde s tím vůbec nic dělat. Nepomáhá nic. Její blízkost je příliš...
Mučivá.

Znenadání se pohne a otočí se na břicho. Moji paži použije jako polštář.
Nalehne na ni plnou váhou. Bokem se tiskne k mému rozechvělému tělu a já....
Já se zmůžu jen na táhlé zavytí.

Párkrát už mě mučili, ale nejsem si ani zdaleka jistý, že tohle není horší.
Tepající šílenství.
Dech úžící horkost.

Ne, nedivám se na ni. To už bych opravdu nezvládl. Zírám urputně do zdi a ona se vesle mrní na mé paži a šimrá mě zrzavými vlasy na tváři.
Spokojená a sladce snící svůj sen.

I já sním a moje ruka poslouchá moje sny naslovo. Strhnu ji těsně před její šíjí.
Sakra!
Škubnu sebou zpět a zatnu prsty do prostěradla. Třeba to pomůže.

Přesto ji ze své paže neshodím. Tulí se ke mně s důvěrou a já bych se pro tuhle důvěru plazil po čtyřech kdovíkam daleko.
Co je proti tomu trochu tvrdé horkosti a touhy.
Nenaplněné touhy.

Sténám svoje vzrušení do tmy a rozpadám se.
Něhou. Láskou. Chtíčem.
Ona se ze sna usmívá a já jsem ztracen. Vidím to.
Otočil jsem se.


Nyskel
30.3.2015
21:04:01
Stříbřité odlesky hrají v poledním slunci všemi barvami duhy. Ruthiny prameny. Poznávám je a s láskyplnou důvěrou je laskám pohledem. Okolo jsou sytě zelené keře. Je léto. Parné, na to, že jsme v horách...

Guntera nikde okolo nevidím. I když... jakmile k němu natáhnu mysl, je blízko. Ale tak zvláštně, všude a nikde. Jako by jím byly prostoupené červené skály okolo i lesklá hladina tůňky. Je tu hezky a volně se mi dýchá.

Přejdu k vodě a když do ní strčím bosý palec, je příjemně osvěžující. Cachtám v tůňce do půl lýtek a nastavuju tvář slunečním paprskům. Zpoza řas sleduju duhovou tříšť a váhám. Nakonec ale neodolám. Shodím svršky a zapluju do chladivé vody.

Plavu. A nepřijde mi to ani divné. Pluju na hladině a potápím se za pstruhy, kteří poplašeně zmizí v šeru skalnatého břehu. Doplavu až pod vodopád a nechám proud vody dopadat na svá holá záda. Lechtá to a šimrá. Zachichotám se šťastně a lačně nastavím jednomu z vedlejších proudů zvednuté paže.

Rozhlédnu se a do oka mi padne oblý, ohlazený balvan na druhém břehu, napůl vykukující z vody. Přísahala bych, že až sem cítím jeho sálavé teplo.

Natáhnu se na hladinu a splývavými tempy vyrazím k němu. Obejmu ho oběma pažemi, abych se mohla vydrápat nahoru. Je nádherně vyhřátý od sluníčka. Vysoukám se do půl těla nahoru a položím se na něj mokrým hrudníkem. Založím si ruce pod bradou a nastavuju holá záda sluníčku. Od pasu dolů se dál ráchám ve vodě a občas rozverně vyšlu pár vlnek k opačnému břehu. Zavřu oči a jen si užívám to sálavé teplo. Sluníčko mě šimrá na holé kůži a je mi........ nádherně.

***

Ne, nevzbudím se. Jen instinktivně vycítím teplo vedle sebe. Je to přirozené a podvědomé.

Gunter
30.3.2015
17:57:22
Je to jako balzám. Ponořím se do chladnoucí vody po Nyskel a zavřu oči.
Snažím se z hlavy dostat jakýkoliv obraz, který by obsahoval její nahé tělo, což jde poměrně těžko, když jsem obklopený vlnami její vůně.
Nicméně se snažím.
Poctivě.

Nakonec zajedu pod vodu i s hlavou a trochu to pomůže. Nechám se jen tak houpat a soustředím se na samé běžné věci. Jednoduché, prosté, nezávadné.
Ani se mi nedaři. Místo toho vidím před očima její tělo místo svého, cítím ho na své nahé hrudi. Tak teplé a tak žádoucí.

Pohled mi zaletí přes pokoj na postel, ale Nyskel stále spí. Tvrdě a líbezně. Hlavu má zvrácenou na stranu a jedna ruka ji volně visí z postele.
Znovu se ponořím a s těžkým vzdychnutím si začnu umývat hlavu.

S hlavou dokonale zmatenou a s tepem tak rychlým, že si nejsem jistý, jestli to přežiju, dokončím koupel a obléknu si čisté spodky. Že bych si vzal halenu, nepřichází v úvahu. Hořím.
Hořím i když si zalezu vedle ní a opatrně ji odsunu stranou, abych se tam vůbec vešel.
Hořím, když se soukám pod deku vedle ní a hořím, když se utápím pohledem na její spící tváří.

Tohle bude ze všech našich nocí rozhodně ta nejšílenější.

Cora
28.3.2015
19:49:31
Ty slzy mnou otřesou. Nechci, aby plakala!
Neřeknu ale nic, ani nedám najevo, že jsem si všimla.

Nechám ji vstát a jen kývnu. Je mi jasný, že teď musí Maska šlapat víc než dřív.
"Pokusím se." Slíbím neurčitě a nastavím rty k polibku. Krátce ji prohrábnu plavý vlasy a padnu zpátky na polštář.
Je mi jasný, že dneska už za mnou nepřijde. Ne, když je tu Terry...

Zmizí tiše na chodbě a já se podívám přimhouřenýma očima na Beth.
Svým způsobem je mi ji fakt líto.
Chová se pěkně pitomně.
Chová se jako já.

Natáhnu k ní dobitý paže a přitáhnu ji k sobě.
"Pojď sem, ty náno blbá, nepoučitelná." Ucedím přivřenými rty a když se přesune ke mně, strhnu ji k sobě do náruče a pevně ji obejmu. Bradu si opřu o její rameno a když se rozkošnicky zachvěje, plácnu ji káravě přes paži.
"Nech toho. Nech toho a spi. Potřebujem to obě."

Zavřu oči a čekám, až se zimniční třas jejího těla uklidní a začne pravidelně oddychovat. Teprve pak si dovolím klímat i já.

Přijde za mnou Tina a zatímco spolu polohlasně hovoříme, nakoukne dveřmi Terry. Zamávám na něj, pošlu mu vzdušnej polibek a když chce vodnýst Beth nahoru, kupodivu nesouhlasím.
Ani Tina ne. Myslí si to samý.

Beth je nejlíp tady u mě. Ať je to jak chce, je tu šťastná a jak v bavlnce.
Tina na něj zahuláká, že pokud Torge to křeslo nedovalí, dojde i pro něj osobně, ale obě víme, že ho donese úplně zbytečně....

Vlk
28.3.2015
19:38:02


Minnie odvrátí hlavu, aby Cora neviděla, jak jí po tvářích stékají slzy. Neptá se, jestli mu to Cora řekla, ví že by ji dívka nikdy nezradila.
Možná právě proto ty slzy.
Protože když se to vezme kolem a kolem, stálo jediné její tajemství za její utrpení?
Pro ni, pro Minnie, určitě ne....

Bezmocně zatne pěst a vstane.
"Musím jít do salonku, nejraději bych dnes zavřela, ale.....bylo by to podezřelé. Budeme se tedy tvářit, že je normální den.
Snaž se spát, prosím.
Přijdu na tebe podívat, jak jen to půjde, ano?"


Skloní se nad ní a znovu ji políbí. Stejným způsobem políbí i Beth. Je vtom něha a vášnivá láska. Minnie svá děvčata miluje a i když je Cora čímsi vyjimečná, zaleží ji na každé z nich.


Cora
28.3.2015
19:25:58
Naléhavě ji ten polibek oplácím i když mi neunikne těžký vzdychnutí Beth.
Ať.
Tohle je pro ni škola.
Škola, aby si nenechala ubližovat.

Pak mě pustí a já přikývnu. To, co řekne o Gunterovi, mě nepřekvapí. Vždycky byl frajer, čestnej až na půdu a ať už to mezi námi bouchalo jak chtělo, byl kámoš.
Horší je ta zmínka o ní.
Je mi jasný, že myslí zrzečku. Stačí se podívat, jak bolestně se ji stáhly koutky a jak trpce najednou vypadá.
Píchne mě u srdce.

Kurva! Tohle ještě bude bolavý!
"Min...." Vydechnu a chci ji říct, že jsem viděla, jak se na tu holku dívá a že nejde jen vo to, že ji píchá, což píchá, chválila ho - ale spíš o to, jak se v ní shlíží. Oči mu tají jako kry na řece, když se na ní zadívá.
Tohle je v řiti.
Totální.
Ach, Min.....

Neřeknu samopytel nic. Jen ji pevně stisknu ruku a poslouchám, co mi říká.
Krátce se podívám na Beth a napadne mě, jestli náhodou necítí něco podobnýho jako já teď.
Tvrdej výraz z mý tváře zmizí a trochu se na ni usměju. Rázem se rozzáří a přisune se trochu výš.

Jo, je to podobný.
Kurva drát!


Minnie se zajímá o motivy a já lhostejně pokrčím rameny a polije mě mráz.
Nerada Min lžu, ale tohle ji prostě říct nemůžu.

"Chtěli, abych řekla, co kuješ a s kým se stýkáš. A taky něco cintal, že jsem vyjímečná a prý ať mu to ukážu.
Možná chtěl píchat. Čert ví. Nevyjádřil se. Což je možná škoda. Klidně bych souhlasila...místo toho pálení...."
Odvrátím se a můj hlas zní najednou děsně trpce.
Nenávidím se za to.

Vlk
28.3.2015
19:14:55


Minnie pohladí Coru soucitně po břiše a zaboří ji prsty do vlasů. Trochu si ji přitáhne a krátce a tvrdě ji políbí.
"Ano, vrátil se. Ale neposlala jsem ho. Šel sám. I ona...." Nezmíní, koho tím myslí, ale je to očividné.

"Já....hrozně mě mrzí, čím sis prošla. Mohla jsem se tu zbláznit, tolik jsem se bála, že tě zabijí a jen mi tu pohodí tvoje mrtvé tělo. Možná ani to ne.
Že jednou půjdu dolů k jezeru a ono připlave po proudu. Nafouklé a zčernalé.
Milosrdná Ennit! Když tě Terry dovezl, málem jsem se zhroutila úlevou."


Ohlédne se na Beth a dodá vcelku zbytečně.
"Ona taky...."

Chvíli mlčí, ale pak se přece jen zeptá.
"Proč tě vlastně unesli? Co chtěl Soter vědět, proč tě mučil?"

Cora
28.3.2015
19:09:24
Vzdám to. Min má pravdu. Ta malá by opravdu nejspíš zůstala za dveřmi, kdybych ji vyhnala. Podle toho, jak se tváří.
"Dobře, tak si zůstaň."Kývnu a trochu se odsunu, aby měli obě dost místa.

"Jo, je mi líp. Už to tak nepálí, co mi tam Dot naplácala tu mastnou sračku." Bezostyšně ji nastavuji tvář, abych si její doteky jaksepatří vychutnala. A taky, aby si Beth užila, když to tak tvrdohlavě nechce pochopit.

"Ardet mě nemučil." Zavrtím hlavou a políbím Min na špičky prstů.
"Byl tam, to jo, ale mučit mě nechal Soter, měl sice masku, ale byl to on.
Ardet mě znásilnil, jak už má ve zvyku. Jen byl možná proti normálu kapku zuřivější. Trochu jsem mu hnula žlučí."
Přiznám.

Její prsty mi hravě putují po tvářích a po rtech, jak se nemůžou nabažit, že jsem tady a já je zasypávám polibky a vtahuji je do úst. Je to jen hra, ale jak jinak vyjádřit, co cítím a neřvat.
"Tak už ho máš tady, viď? Vrátil se ti....." Zašeptám tiše, protože je mi jasný, že na mě nemyslí.

"Nadávala jsem něj a vždycky budu, ale když se objevil....
Kurva, nikdy jsem nikoho neviděla raději, Min.
Dík, žes ho poslala. Dlouho bych nevydržela.
Byla tam zima a...."
Nedořeknu.

Stejně je to zbytečný.
Ona ví.
Je od fochu a zná Ardeta i Sotera.

Vlk
28.3.2015
18:56:50


Minnie krátce poděkuje Dorthee a pochválí její práci. Pak ji poprosí, aby se postarala o dívky a obrátí se ke Coře.
"To přece nemá smysl. Znáš ji. Když ji odvedu nahoru, uteče a bude spát u dveří tvého pokoje. Vyváděla jak bláznivá, když jsi tu nebyla." Mávne rukou a přísně se na Beth zamračí.
"Jestli se složíš, budu se zlobit. Sedni, si prosím tě." Strčí dívku do noh lůžka a přinutí ji, aby se posadila.

"Torge ti za chvíli přinese křeslo."

Otočí se ke Coře a i ona si přisedne na kraj lůžka.
"Je ti líp? Nahnala jsi nám pořádně strachu. Terry tě sem musel odnést.
Byl to Ardet, že?"
Vytryskne z ní vášnivě, zatímco přejíždí třesoucími se prsty dobité dívce po tváři.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.