abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 2.12.2017, 14:42:16
Usměju se. Tohle máme společné. Hltáme úplně stejně...

"Smutno...?" myšlenky se mi za téhle úvaze zastaví. "Bývá mi zima, jen když je mi smutno?" Zajímavá myšlenka... nedokážu říct, jestli to mám stejně. Možná...... Ale určitě by stálo zato si toho víc všímat.

"Tak to máš štěstí, že mě balila Cora! Nacpala mi do brašen dvakrát tolik oblečení, než bych sama mohla potřebovat." mrknu na ni.

Rychle se ještě natáhnu pro sýr, něco přidělím jí, něco strčím do pusy sobě.

"Jes, po něčem se poudíuám..." zahuhlám s plnou pusou a vyrazím k Belle.

Netrvá to dlouho a vyštrachám zelené nohavice, halenu, kazajku i náhradní, teplejší plášť. Bude jí to zřejmě o něco delší, Cora vybírala velikosti na mě, ale na koni to nevadí.

Donesu to zpátky a vítězně se usmívám.

"No, jestli neumrzneš, můžeš se dát do kupy u jezírka. Půjdu s tebou a pomůžu ti."
 
  Vlk   Postava není přítomna 2.12.2017, 14:29:19
Silenka dychtivě uchopí podávaný sý a jablka a trochu neurvale se pustí do jídla.
Hltavě, hladově. Ostré bílé zoubky ji svítí jako šelmě. Teď připomíná trochu lišku i v lidské podobě.
Zvláště s těma planoucíma jantarovýma očima.
Je v ní něco maličko nepřirozeného, ale i velmi dojímavého.

Divoká bytůstka ponechaná dlouho sama sobě. Možná až příliš dlouho.
Na otázku Nyskel zareaguje až po chvíli, jako by ji přes požitek z jídla nedokázala úplně vnímat.
"Zima?
Ach, ano. Někdy mi bývá zima. Hlavně, když je mi smutno.
V jeskyni bylo hodně zima."
Přelétne očima svoje skromné odění a pak se zadívá na Nyskel.
"Já.....jsem špinavá." Řekne zahanbeně a očima klouže po pěkném oblečení Nyskel a po pečlivě upravených vlasech.
"Jsem....já ale nic jiného nemám. Měla jsem plášť, ale....." Nedořekne. Místo toho hlasitě popotáhne a strčí si do pusy poslední kus sýra.
"Máš ještě?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 2.12.2017, 13:23:48
Rychle ulovím hrudku sýra a kousky nakrájeného jablka, které Terry samozřejmě neopomněl nakrájet. Nebo to byla Cora? Je to vcelku jedno. Hostina je to uprostřed lesů přímo královská!

"Tady máš." natáhnu ruku s jídlem za sebe. Oči ale nedokážu odtrhnout od těch laskomin.

Sama si vezmu od všeho kousek a trochu neurvale si to cpu do pusy. Opravdu mám vlčí hlad! A navíc je mi jasné, že zdržuju.

S plnou pusou se konečně ohlédnu na Silenku a povzbudivě na ni mezi sousty mrknu. Teď už je to o něco lepší, když se mi žaludek začíná pomalu plnit. I na Silenku shlížím shovívavěji.

Jak tak přežvykuju, prohlížím si ji. Nijak okatě, ale je to první moment, kdy k tomu mám klid.

"Je vážně hubená, chuděra...
A ty hadry! V tomhle by umrznula!"


Polknu a pohodím hlavou k naditým sedlovým brašnám, které už Terry nahodil na Bellin hřbet.

"Musíme ti najtí něco na sebe. Takhle by jsi umrznula! Nebo... Máš to taky jako Vlci? Že ti není zima ani v lidském? Teda, to mi tvrdí Terry, že to tak mají. U mě to moc neplatí. Mně je zima často." mrknu na ni.
 
  Vlk   Postava není přítomna 2.12.2017, 12:21:18
Silenka se ještě jednou ohlédne na Terryho a její oči se utápí v prudkém citu. Pak zamrká a usměje se na obra. Nesměle, ale s dojímavou něhou.
"Já....děkuju, Byrre. Děkuju za všechno." Řekne tiše a nechá se postrčit k Nyskel.

Mlčky ji následuje a když míjí Mela, podívá se na něj svýma zvláštníma liščíma očima.
"I tobě děkuju. Že....že ti nevadím. Jsi hodný, že bys mě klidně vzal k sobě do sedla." Pípne a pak už přistoupí se skloněnou hlavou k Nyskel.

"Já....hrozně ráda bych ochutnala sýr a nějaké....ovoce. Hrozně dlouho jsem neměla sýr....."Přizná se a přičupne na hubené nohy.
Její oblečení je chatrné, špinavé a plné děr. Na nynější počasí poněkud nedostatečné. Ale toho si Gunter ve své radosti tak nějak opomněl všimnout.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 1.12.2017, 14:54:04
"Takže mu nevadí, že ji u sebe bude mít Byrr?" popravdě jsem trochu překvapená. To, jak se na ni právě uculoval... "Řekla bych, že nejbližší dva dny se od ní nehne ani na krok..."

"Herdek! Přestaň!" okřiknu samu sebe. Nelíbí se mi ty pocity, které se mi vkradly do duše. A nelíbí se mi, o čem jsem právě přemýšlela.

"Hlad... hlad... jídlo... hlad..."

Terry naprosto spolehlivě brknul na strunu, která dokáže přehlušit jakékoli úvahy. Téměř jakékoli...

Jen rychle kývnu a skloním se k nachystané tabuli.

"Co si dáš ty?" zeptám se dívky, aniž se na ni podívám. Ráda jí to ale podám.
 
  Melwin   Postava není přítomna 1.12.2017, 14:48:59
Byrr mě setře jak mouchu. Mno, aspoň jsem se snažil...

Pravda, když se na něj podívám, něco mi říká, že by si nenechal Silenku vyfouknout ani za zlatý prase! A asi je to dobře...

Pan Gunter se stará o blahobyt svojí zrzky, takže jídlu a věcí s tím spojeným se zatím při balení vyhejbám.

"Jo, stačilo." odpovím a natáhnu se pro plášť, kterej měla Cora přehozenej ještě přes deku.

Podívám se na oblohu, prosvítající mezi korunama stromů. "Už je dost pozdě, máte recht. Ať dneska aspoň kus ujedeme."
 
  Gunter   Postava není přítomna 1.12.2017, 13:08:39
Potřesu překvapeně hlavou, když se Byrr tak nečekaně energicky ozve a ušklíbnu se.
"Proč by to mělo vadit? Byrr to zvládne a koně má fakt silného." Nedořeknu už, že Byrr se o Silenku také zvládne postarat, kdyby to bylo potřeba a u Mela budu klidnější, když bude mít na starosti jen sebe a bude pohyblivější.

Místo toho se usměju na Nyskel a ukážu na ohniště.
"Byrr má pravdu, nejedla jsi! A řekl bych, že jídlo je zrovna u tebe docela důležitá věc. Postaráš se i o Silenku? Půjdu pomoc Byrrovi a Melovi s balením a chystáním koní." Jemně přistrčím Silenku k Nyskel a na rozloučenou ji ještě silně stisknu rameno.
Nepochybuji, že to ty dvě zvládnou.

Očima ještě sklouznu ke Coře, která zrovna mizí v křoví, ale pak mi dojde, co tam jde asi dělat a přestanu se o ni starat.
"Jdeme na to? Najedl ses dost, Mele nebo chceš ještě něco zakousnout?" Obrátím se vlídně na mládence.
 
  Byrr   Postava není přítomna 1.12.2017, 12:57:19
Nespouštím oči ze Silenky a oči mi svítí jako Vlkovi. Jsem tak zatraceně, kurevsky rád, že se našla, že se mí nejhorší představy nenaplnily! Fakt jsem si myslel, že ji Ardet krouhl..
Sot by na to neměl žaludek a považoval ji za příliš cenou, ale Ardet....

Prohrábnu si vousy a nejraději bych ji objal právě tak jako Terry.
Stejně je zvláštní, že ji zná....
Svět je ve svý podstatě vlastně hrozně malý místo.

Terry pohání k odjezdu a já tak nějak počítám, že ji k sobě vezme on nebo Cora, ale prohlášení Nyskel mě zahřeje u srdce.
Chtěla jet se mnou?
To jako vážně? Sama si řekla?
Nadmu se jako páv a Melovu zdvořilou nabídnu smetu mávnutím paže.

"Samozřejmě, že pojede se mnou. Tempest je zatraceně silnej kůň, uveze chlapa v plný zbroji, uveze i nás dva a ani se nezapotí." Mrknu na ni a snažím se ovládat, aby nebylo vidět, jak moc mě její přání potěšilo.
Skoro jsem na chvíli i zapomněl na tu dutou hlubokou ránu, porostlou pichlavejma trnama, která ve mně zbyla po Dein.
A to je hrozně fajn.

Ramena mám najednou ještě širší než dřív.
"Jdu sedlat. Ty se zatím postarej, aby se holky pořádně najedly. Nyskel nejedla vůbec a Silenka možná uvítá po dlouhý době horkej čaj a trochu lidskýho jídla." Navrhnu a vrásky kolem mých očích prozrazují, že se pořád křením jak vůl.
 
  Melwin   Postava není přítomna 30.11.2017, 19:45:36
Musím se usmát. Pan Gunter nás sbírá jak zatoulaný štěňata. Mně, Silenku...

Spiklenecky na Silenku mrknu. Tak nějak je mi najednou milejší. Další ztracený štěně. Vlastně... jsme na tom dost podobně. Teda........ až na to, že já se nedokážu proměnit ani na pořádnýho panoše, natož lišku!

"Deky už jsem pobalil." odpovím snaživě. Chci, aby pan Gunter věděl, že na mě je spoleh.

Pospíším si zpátky k našim věcem a činím se, jen co je pravda.

Co chvilku juknu na Silenku.

Podívám se na Byrra a pak zaváhám. "Nechceš jet se mnou? S Byrrem se budeš v sedle docela mačkat, ne?" navrhnu jí.

Nenutím se jí, to vůbec ne, ale tak nějak je to gesto od druhýho štněte ve smečce...
 
  Nyskel   Postava není přítomna 30.11.2017, 19:41:39
Zamyšleně se usměju, když mi Terry broukne v myšlenkách.

"Smečka....... Já patřím do smečky."

Vlastně si nejsem jistá, co to znamená. A jestli je to to, po čem jsem celou dobu toužila...
Když jsem utíkala sama před sebou, vyděšená, zmatená, vzteklá......
Chtěla jsem mít někoho, kdo by mi to vysvětlil. Uklidnil mě, že to zvládnu, že bude všechno dobré...
Ale hned celá smečka?

Terry se rychle vrátí zpátky. Už je to zase on. Vede a velí. Má všechno pod kontrolou... Terry, který mě tolik uklidňuje.

Pousměju se. Jen...

Silenka stojí vedle něj a vypadá, jako by se přilepila k jeho nohavici. Jako kdyby..... k němu patřila. Odjakživa. Odvždycky. Dřív, než já...

"Silenka chtěla jet na koni s Byrrem." vyjede mi z pusy, aniž bych to chtěla. Překvapím samu sebe, když se slyším. To, jak důležité pro mě bylo říct to právě teď, v tenhle okamžik.

"Nevadí to?" dodám rychle už s menší jistotou a podívám se na dojatého obra.
 
  Gunter   Postava není přítomna 30.11.2017, 9:47:15
Když mě Silenka tak nečekaně obejme, překvapeně sebou škubnu a pak mi tváří prokvete šťastný úsměv. Pevně ji obejmu kolem ramen a přitisknu k sobě.
Vděčně se přes její hlavu usmívám na Nyskel a vlastně i na ostatní. Těší mě, jak se k ní snaží být milý.
Zaslouží si to, po tom, co si zažila.

Pak se skloním a políbím ji lehce do vlasů.
"Všechno už bude dobré, Silenko. Jsme zase spolu a to je důležité." Řeknu tiše.
"Vezmu tě domů. Tam odkud jsem přišel a kde jsem se narodil. To bude tvůj nový domov." Dodám pevně a dávám ji tím jasně na srozumitelnou, že se ji nehodlám vzdát, že holt už patří ke mně.
Jako by byla moje biologicky.
Stejně nikoho jiného nemá a někoho, kdo by se o ní postaral, potřebuje.
My všichni.

Přeletím pohledem celou tu skupinku kolem mě a tváří se mi šíří další úsměv.
Nyskelina slova v mé hlavě ho jen umocní.
"I ty ji máš. A řekl bych, že vůbec není špatná....Trochu zvláštní sice, ale jádro má dobré."

Narovnám se, Silenku k sobě pořád ještě jednou rukou tisknu, ale tvář už mám zase rozhodnou a energickou.
Je třeba vyrazit.
"Tak, nemá tu náhodou někdo ještě hlad? Měli bychom to rychle dojíst a vyrazit na cestu. Je tu sice hezky, ale čím déle tu budeme zůstávat...." Nedořeknu, ale tohle je nejspíš všem jasné.
 
  Melwin   Postava není přítomna 26.11.2017, 10:45:40
"Ono to jde pokou....?" chytnu se zaujatě toho, co říká, Cora. Ani mně ale neujde pohled pana Guntera. Okamžitě spolknu konec věty a zabořim oči provinile do země.

"Teď asi není nejlepší chvíle ptát se..." vzdychnu si v duchu.

Byrr se konečně pohne taky. A to pořádně. Je vidět, že je rád přinejmenším tak, jako pan Gunter. I když...

"Byrr přece musel vědět, že to je ona, ne? Nebo to na tý lišce nepoznal?!" další otázky se mi tlačej do hlavy a ničemu to nepomáhá...

Nakonec jen zatřepu hlavou a znovu zabloudím pohledem k tý.... holčičce? Holce? No, k Silence... Je vážně zvláštní. A ty černý čáry na tvářích.......

Jen další a další otázky, který proteď musej zůstat bez odpovědí. "Ach jo..."

Cora ji začne uklidňovat. Je to od ní vlastně hezký. Tak nějak mám potřebu se posunout trochu blíž.

"No jasně! Když jsme to zmákli na Meleborku, teď už to dáme..." odpovím na Cořinu výzvu. I když trocha pochybností mi v hlavě pořád zůstává.

Zrzka přejde ke mně.

"No, mám pocit, že v posledních pár tejdech je těch překvapení zatraceně hodně..." utrousím a přjedu pohledem krásnou Cořinu postavu. Postavu, kterou jsem viděl v žhavých plamenech...

Pak se vrátím očima k Nyskel. "Ale jednu výhodu to má. Aspoň už nemusím před panem Gunterem dělat blbýho, že nevim, co jsi zač... Předpokládám, že tímhle je ta tvá výhružka zamáznutá...?" ušklíbnu se na ni.

Když si pomyslím, že celou tu dobu jsem si myslel, že to o ní pan Gunter neví.......... ehm...........
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.11.2017, 10:35:06
Vzduch okolo je prosycený pocity všech. I Mela, který vypadá asi nejvíc zaraženě.

Je to zvláštní pohled. Nečekaný.

Jsme najednou jako velký vlčí smečka. Tedy... ne všichni její členové jsou Vlci, ale najednou to nějak nevadí...

Smečka.......

"Máš svou smečku......." uklouzne mi ta myšlenka až k Terrymu, i když to nebyl záměr.

Rty se zvlní v lehkém úsměvu... i když trochu zamyšleném.

Reakce Byrra je ještě dojemnější, než ta Terryho. Vidět brečet takového obra je.........
Vzdychnu.
Úlevou.

Rozpačitě přešlápnu. Asi bych se teď měla vrhnout k těm třem, ale najednou mi to přijde... nepatřičné?

"Terry si prožil své a Silenka je mu nejblíž.
Cora ví, jaké to je, být v rukou Ardeta Deie.
Byrr ji musel proti své vůli věznit a přišel o ni.

Já........ Silenka pro mě byla jen obláček Terryho nadějí. Něco vysněného a neuchopitelného. Najednou stojí tady, z masa a kostí, v lidském...
Už to není jen obláček.
A já tak nějak najednou nevím, co s ní..."


Abych aspoň trochu ulevila svým rozpakům, zamířím k Melovi, který nevěřícně zírá na naši staronovou společnici.

"Život je plný překvapení, co?" utrousím jen pro něj a shovívavě se usměju. Nemá to s námi lehké...
 
  Byrr   Postava není přítomna 26.11.2017, 10:20:35
Obr mlčky poslouchá a mlčky přihlíží, jak se Silenka vítá s Gunterem. Neříká nic, zato jeho vousatá tvář mluví za sebe.
Nadšená a rozzářená.
Oči má utopené vláhou a když Silenka Guntera obejme, utře si je mohutnou paží a hlasitě posmrkne.

Teprve, když k dívce přistoupí Cora a významně se na něj podívá, odkašle si a rozvibruje svůj mohutný hlas.
Pro jednou je ještě hlubší než obvykla.
"Cora má pravda, s náma se nemusíš ničeho bát. Už se tam nevrátíš. Nedovolím to." Řekne prostě.
"Byl jsem hrozně nešťastnej, když jsi zmizela. Myslel jsem, že...." Nedořekne, jen si znovu otře oči rukávem.
"Kurval, jsem fakt hrozně rád, že.....
 
  Cora   Postava není přítomna 26.11.2017, 10:17:04
Dívám se na tu holku a poslouchám, co padá z Terryho.
To jako někdo uměle způsobil, že se ta holka teď mění v lišku. Nakrčím obočí a nechápavě na něj zírám.
Co vím, tak von se tak narodil. Se schopností, která se u nich v rodině objevuje nebo tak něco. Jak někdo zdědí, že má třeba zrzavý vlasy. Nebo každy oko jinak barevný jako Leta u nás ve vesnici.
Potřesu užasle hlavou.
Tohle je fakt děsivý.
"To ji jako pokousal někdo, kdo....." Nedořeknu, protože Terryho oči varují a tak blbá nejsem ani já. Holka je přece jen malá, takže je jasný, že tohle se jí dělo, když byla úplný děcko a jestli u toho byl Ardet....
Tak to nic hezkýho nebylo.
Tvář mi zkřiví lítost, když si představím, co všechno dokáže.
Co když ji taky....

Tvář se mi stáhne příšerným vztekem a ruce se sevřou v pěsti.
Do prdele.
To je strašná představa.

Hrdlo se mi stáhne a mlčky pozoruju, jak se to děcko tulí k našemu lovci.
Jako by to byl její táta.
Je fajn, že aspoň někoho má.
Byly doby, kdy já neměla nikoho a vím, jaký to bylo. A ona si nejspíš prošla očistcem.

Přistoupím k těm dvěma a jemně, jemnějic než je u mně zvykem položím ruku na hubený rameno tý holky.
"Tak teda vítej mezi náma, Silenko. Řekla bych, že už se ničeho bát nemusíš.
Nedáme tě.
Nikdo z nás. Že je to tak, kluci?"
Otočím se na Byrra a Mela a mrknu.
Holka je celá vyděšená a potřebuje vědět, že je to v pořádku, že je teď tady, zase v lidským....
Že se už schovávat nemusí.
 
  Melwin   Postava není přítomna 26.11.2017, 9:56:09
Pan Gunter začne vysvětlovat a mně postupně klesá brada. Tohle je vážně........ divný!

Soustředěně se mračim, jak příběh pokračuje. Rychle si to skládám, s tím, co už mi kdy pan Gunter řekl nebo naznačil. Bude to chtít víc času, ale myslim, že základní představa už do sebe začíná zapadat. A je to šílený!

Poočku se podívám na Coru. Napadně mě, jestli to její ohnivý já je jediný, co umí.

A hned potom mě napadne, že já jsem tady fakt jedinej....... obyčejnej! "Herdek filek!"

Můj pocit méněcennosti proti všem tady okolo se ještě o něco prohloubí. "Na druhou stranu, sluha má jen dobře dělat svoje povinnosti. Nikdo od něj nečeká, že se bude umět měnit nebo hořet nebo tak něco, ne?!" snažím se uchlácholit svoje ego. Jenže...

Pak se znovu podívám úkosem na Coru: "Bude jí obyčejnej podomek stačit? Jako nafurt? Sem pro ni dost dobrej?!"

Jo, tahle otázka mě asi jen tak trápit nepřestane...
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.11.2017, 9:48:48
Ta proměna, která se stala přímo před mýma očima... Terryho tvář... Jeho oči...

Polknu a chám do sebe narážet vlny všech těch pocitů, které se od něj šíří. Vlčice se na ně naladí ještě pozorněji. Chci při tom být s ním...

Silenčin příběh. Teď se mi to zdá jako hluboká minulost, když mi ho vyprávěl poprvé.

Silenka.
Zvláštní dítě, které pro něj i Ruth znamenalo tolik.
A také spousta výčitek a zoufalství, když mu ji sebrali.
Ardet...
Kolik zla dokázal tenhle Vlk způsobit?! Silenka, Cora, Pírko... dlouhé zástupy bolesti, utrpení a smrti předtím i potom.
Je dobře, že už není! Kenza je mi líto, ale Ardeta ne! Nikdy!

Silenka se na Terryho dívá jako uhranutá.
Nedivím se jí. Dívám se úplně stejně. Jen...

...tohle není o mě, ale o ní. O ní a... Terrym.......

Zase ten nepříjemný pocit, kdesi vzadu v hlavě. Protivný a vlezlý. Tichý a přesto urputný a neodbytný.

Útlé paže obejmou Terryho pas.

Zůstala jsem stát bokem a pozoruju ty dva.
Bezděky udělám krok stranou. Dál od těch dvou.
 
  Vlk   Postava není přítomna 26.11.2017, 9:06:38
Silenka nejistě tiskne ruku Nyskel a choulí se tak nějak pořád blíž k ní. Poplašeně přejíždí očima po lidech, kteří na ní zírají a je vidět, že kdyby jí Nyskel nedržela za ruku, nejspíš by se schovala za její záda.
Ano, to by mohlo pomoct.

Když Cora hvízdne, přikrčí se. Pak už má ale oči jen pro Guntera, který se k ní blíží a oči se mu chvějí dojetím.
Silenka se na ně dívá a vidí, že se plní slzami. Poslouchá, co říká ostatním a najednou ví, že mluví pravdu.
Dotkne se její tváře a ona neucukne. Nemůže. Vidí jeho chvějící se víčka a ví, že nelže. Hledal ji. Dlouho.
Hledal.
Nic jiného nevnímá, ani Terryho slova, která se týkají jí. Toho co bylo, toho, na co chtěla zapomenout.
Nevnímá to.
Nechce.
Důležitá je ta jediná věta. Nyskel ji nelhala. Hledal ji....

Silenka přivře oči a znovu ho vidí zraněného.
Starali se o něj. Ona a Ruth.
Tenkrát....
Silenka se vhrnula do dveří jako velká voda. Na sukýnce ji viselo zuřivě zakousnuté štěně, které ji pořídila Ruth, aby ji rozveselila, naprosto odmítající vzdát se své zábavy. Tváře měla vzrušením celé červené a jazýček povystrčený úsilím, aby polévku nerozlila.
„Ty už jsi vzhůru?“ zazářila na uvítanou. Líbil se ji.
Líbili se ji jeho dlouhé vlasy i vousy, tvář, která se rozzářila, když se usmíval.

„To je moc dobře. Spal jsi strašně dlouho.
Už jsme se báli, že se nikdy nevzbudíš.
Pořád jsi nám něco povídal, takže to vlastně ani nevypadalo, že jsi mrtvý.
Byla bych moc smutná kdybys umřel.
A Ruth také. Ona je moc hodná, víš?
Ovazovala ti rány a já trošku taky. Ukázala mi jak se to dělá.
Dá se říct, že jsi ani nenaříkal, když jsem tě ovazovala plátýnkem.
Musely jsme tě umýt a učesat.
Vypadal jsi hrozně.
Máš strašně dlouhé vlasy, skoro jako Ruth. I když ona je má bílé.
Jsou jako lesní med, tvoje vlasy.... Jedl jsi někdy lesní med?“


Silenka se zarazila, jen aby trochu popadla dech a pokračovala dále. Taková tehdy byla. Když zapomněla na hrůzy a našla u Ruth štěstí.
"Kdybys chtěl tak bychom ti s Ruth nějaký med donesli. Určitě by se ti ulevilo. Náš otec vždycky říkal, že lesní med je na každou nachlazeninu.“
"Virgil není nachlazený, Silenko,“ zarazila ji se smíchem Ruth.
"Já vím, ale zkusit bychom to mohli, medem přece rozhodně nic nezkazíme!“ Nedala se Silenka a byla šťastná. Bohové, byla tak šťastná.
"Myslím, že to ani není nutné, je mi docela dobře,“ujistil ji vážně Terry a ona ho v tu chvíli milovala.

"Nevypadáš jakoby ti bylo dobře!“Trvala tvrdohlavě na svém.
"Děti a jejich upřímnost!“ povzdechl si zhluboka Gunter, ale poslušně otevřel ústa před blížící se lžící.
Silenka byla doslova ve svém živlu. Ještě nedávno byl její život tak plný děsivých zvratů a najednou jakoby na nebi zase vysvitlo slunce a ze všech dětí svítilo nejvíce právě na ni.

A svítilo dlouho. Dokud nepřišel Ardet Dei a neodvlekl ji pryč. Zpátky do pekla.
Jenže se zdálo, že se teď mraky trhají zas. Terry byl tu a hledal ji.
Tiše stála a nechala se hladit.
A pak udělala drobný krůček a pustila se Nyskel a ovinula mu ruce kolem pasu.
Trochu se ji třásly, ale držela pevně.
 
  Gunter   Postava není přítomna 25.11.2017, 18:54:18
Chvilku jen mlčím a zírám na ni.
Vím, že je to kapku nevhodné, ale nemůžu si pomoct. Trvalo tak dlouho než jsem ji našel. Tak dlouho, než jsem se ji zase mohl podívat do očí.
Do liščích očí.
Silenka, která byla vždycky tak jiná.
Tak děsivě osamělá. Pohled na ni bolel a slova vázla v krku.
Díval jsem se na ni a měl jsem ho tam zas. Dusil mě.
Obviňoval.
Za všechny, kteří ji ublížili. Kteří se k téhle ubohé dívence chovali jako ke kusu hadru. Jako k věci, kterou chtěli zkoumat, použít a pak zahodit.

Tohle všechno jsem vnímal. I to, že vyrostla a bolest kolem ní se ještě prohloubila.
A také to, že Melwin a Cora neví, kde se tu vzala a kdo je....

Narovnal jsem ramena a přistoupil blíž.
Pak jsem se otočil zvolna k nim a usmál jsem se. Pomalu a šťastně. Ať už to bylo jakkoliv, tohle byl dobrý konec.
"Chápu, že z toho musíte být vyvedení z míry. Nyskel vám to už vlastně řekla, ale jen pro jakési upřesnění.
Tohle je dívka, kterou jsem kdysi znal. Děvčátko, které jsme já a Ruth, sestra staré Maud zachránili z místa, kde....kde se ji děly nepěkné věci.

Oba už víte, že já, Nyskel a Byrr máme schopnost proměnit se ve Vlky. Stejnou měl i Ardet Dei a Tyf.
Silenka, tak se totiž tahle dívenka jmenuje, má očividně schopnost, změnit se v lišku.
Získala ji za pomocí našeho společného známého Sotera z Meleborku.
Držel ji v zajetí a zřejmě ji podroboval....jistým pokusům, díky kterým nakonec dokázal změnit její podstatu.
Už se o to pokoušel kdysi a zdá se, že se mu to nakonec povedlo. Silenka nám o tom možná poví víc.
Jednou. Až bude sama chtít. A pokud o tom bude chtít mluvit.

Já.....hledal jsem ji...dlouho a nakonec jsem ztratil, že už se mi to vůbec kdy podaří. Tam dole v jeskyni, kam nás vzal Soter...drželi ji tam v zajetí.
V díře nad jeskyní, kde stál ten trůn."
Odmlčím se, protože se mi zdá, že pro tuhle chvíli jsem řekl dost.
Tak to musí stačit. Navíc nechci Silenku přívádět do rozpaků, ani zbytečně jitřit vzpomínky, před kterými očividně utekla do liščí kůže.

Místo toho prudce přistoupím k ní a zastavím se těsně před ní a Nyskel.
"Silenko...." Oslovím ji jemně a skoro se mi třese hlas.
Je tohle vůbec pravda?
Že by štěstí přece jen nakonec vzalo z kliku a vešlo mezi nás?


Natáhnu ruku a opatrně se dotknu její tváře.
"Sílenko...." Teď už skoro šeptám. A nedýchám.
Nemůžu.
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.11.2017, 21:50:00
Musim si přiznat, že jsem svinsky rád, že je v tom Cora se mnou. Kdyby i ona jen nahodila blaženej úsměv, připadal bych si jak jedinej trouba, kterýmu tohle přijde fakt divný!

"Já myslel, že takhle jsou jen vlci." zamumlám chabě.

"Zřejmě ne! Co bude dál? Jelen? Veverka? Šváb?!" začíná toho bejt trochu moc.

A k tomu všemu moje žhavá kráska...

Přejedu si dlaní po tváři. Tak nějak bych potřeboval bejt chvíli sám, abych si to porovnal v hlavě. Teda pokud to vůbec jde...
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.11.2017, 21:46:00
Mno, kvůli Silence jsem si přála, aby reakce Cory a Mela nebyly nijak...... nevhodné. Což se úplně nepovedlo.

Na druhou stranu, budiž jim ke cti, že ani jeden nezačal panikařit nebo vyděšeně vřískat. Ono... jsme vcelku neobvyklá společnost.

Stisknu silenčinu dlaň o něco pevněji. Mám potřebu ji podpořit. Povzbudit.

"Dej jim chvilku. Musí si na tu představu zvyknout..." brouknu konejšivě jen k ní.

Zároveň se významně podívám na Terryho. Asi by to měl trochu napravit a ne jen užasle na Silenku zírat!
 
  Cora   Postava není přítomna 23.11.2017, 21:15:54
Vcelku neochotně zvednu voči vod jídla. Vlastně mě dneska tak nějak zajímá jen jídlo a Mel. Nebo spíš Mel a jídlo. V tomle pořadí. Jenže najednou ve vzduchu visí napětí a všichni zíraj kamsi za mou hlavu.
Otočím se a vytřeštím oči.
Ty vole!
Kde se tady vzalo cizí děcko?
Teda, už kapku odrostlý, ale pořád děcko. Navíc jakýsi divný.


Jde s naší zrzavicí a ta se tváří docela slavnostně. Jako by ho sama uplácala z bláta.
Sklouznu očima na Mela a pak na Terryho. Mel vypadá podobně jako já a Terry se tváří, jako by mu zrzka vedla nevěstu.
Nebo ztracenou dceru, protože na dětičky von asi zas moc nejni.

"Jak cestovala?" Vyheknu na zrzčino vysvětlení.
"Nikdo s náma přece...." Další zoufalej pohled na Mela.
Vo čem to, kurva, plácá?

"Liška? Jaká liška?" Zakoktám a nevěřícně se na to děcko zadívám.
Jasně, vlasy má zrzavý jako liška, ale.....

Holka po mně loupne svýma divnýma očima a já prožiju prudkou srážku s realitou.
Jako bych vrazila do zdi.
"Jo....tahle liška...
To jako, ona je jako vy dva? Teda tři?"
Hejknu ochraptěle.
"Ty vado! To čumím!" Hlasitě hvízdnu a zase vykulím oči.
Tak tohle je teda hlína.
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.11.2017, 19:35:57
Zatímco balim deky, pan Gunter čučí za Nyskel, která zmizela s liškou někde v mlází. Dobře jsem si všiml, že šla i s ní. I když netuším proč...

Pan Gunter je myšlenkama mimo a Byrrovi odpovídá jen na půl pusy. "Co má?!"

Přidám další smotanou deku na hromádku, když málem nadskočím. Byrr si plácne do stehna a začne se culit jak pitomec. A čučí přitom stejným směrem, jako celou dobu pan Gunter.

Překvapeně se otočím, co že ho to tak rozesmálo.

Zrzka si to šine vedle nějaký další...... holky?! Je hubená, o něco menší a taky zrzavá. I když trochu jinak. A vypadá........ divně! Jo, to je to slovo! Má totiž hrozně divný oči!

Zaraženě si ji prohlížím. "Co je, herdek, zač?! A kde ji Nyskel splašila?! Tady, uprostřed divočiny...?!"

Ale to už mě dostane i reakce pana Guntera. Kouká na tu holku jak na svatej vobrázek!

"Takže on ji zná taky?!"

Nejistě se ohlídnu na Coru. Dost by mě srklo, kdybych byl jedinej, kdo nechápe, o co tu jde.

Trochu mě uklidní, že vypadá stejně zaraženě jako já.

To už obě dojdou skoro až k nám.

"Podobu?!" vyheknu a vyplašeně se podívám zpátky na Coru. Ostatní mi totiž přijdou jako spolčený.

"Jakou podo........"

Vykulím oči a napadne mě dost šílená myšlenka.

"To jako ta...... ta liška?!" heknu. Tohle už je vážně přitažený za vlasy!!! Za chvilku zjistím, že Certus je páně Gunterův bratranec, ne?!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.11.2017, 17:47:34
"Bát? Proč...?" prohodím lehce, jakoby nic. Ale z mého hlasu se šíří radost a nadšení.

Terryho reakce předčí mé očekávání. Vypadá jako... no jako....... Prostě nadšeně, překvapeně, užasle... A je při tom k sežrání! Nejraději bych ho... mno... políbila... a nejen to!

Mé tváře lechce zrůžoví při té představě a Vlčice uvnitř tichounce zavrní.

V ten okamžik do mě narazí vlna radosti, která se šíří i od Byrra. Nedá mi to a zeširoka se usměju zpátky. Ti dva jsou jak malí kluci, kteří právě dostali svůj první kapesní nůž. Lesklý, se krásně tepanou rukojetí. Ano, to přesně Silenka pro ně dva je. A pro Terryho ještě mnohem víc.

Nejúžasnější na celé té věci je, že Terry tuhle zásluju připisuje mně!

Bezděky vypnu hruď a je vidět, jak moc jsem spokojená sama se sebou.

V tu chvíli mě chytne Silenka vyplašeně za ruku. Trochu mě to sklepne z obláčku. Tahle chvíle přece není o mně, že ne?!

Jemně si ji přechytnu a zaháknu si její ruku za své rámě. Druhá dlaň přikryje chvějící se prsty na mém předloktí. "Vidíš? Mají radost. A to je ještě slabé slovo..." brouknu jí do myšlenek.

Trochu zvolním, aby měla čas se rozkoukat.

To už si konečně všimnu i Mela a Cory. Pobaveně se uculím.

"Tohle je Silenka. Tedy... už se nějakou dobu znáte, protože s námi cestovala, jen jste ještě neměli možnost vidět její pravou....... podobu." najdu to správné slovo.
 
  Gunter   Postava není přítomna 22.11.2017, 16:59:31
Jsem čím dál tím netrpělivější. Nyskel se neobjevuje a mně se ani trochu nelíbí, mít ji tak dlouho z dohledu.
Neklidně poposednu a skoro nevnímám, co mi říká Byrr. Roztržitě něco zamumlám a nespouštím oči z hradby stromů, kde zmizela Nys. Konečně se objeví mezi houštím a kráčí ke mně.
"Konečně. Už jsem se začínal bát." Vydechnu, ale pak si uvědomím, že nejde sama. Vedle ní cupitá útlá, křehká dívka. Je vyšší než si ji pamatuji a i vlasy má delší.
Vyplašeně po nás pokukuje a mně mimoděk vyletí ruka k ústům.

Bohové, ta vyrostla!
Je z ní malá slečna.
Mimoděk zapátrám v její tváři po strašlivých jizvách, které ji hyzdily, ale jsou pryč. Až na jakési podélné rýhy na skráních.
Přesto je to ona. Zcela nepochybně. Starší a méně dětská, ale přesto Silenka z našich dnů s Ruth.
Živá a zdravá.
Relativně.

Našel jsem ji, Ruth. Bohové, já ji opravdu nakonec našel. Splnil jsem svůj slib a teď musím splnit i další.
Musím se o ni postarat.


"Dokázala. U milosrdné Ennit, ty jsi to dokázala, Nys.
Já tě miluju.
Jsi nejúžasnější stvoření pod sluncem!"
Vykviknu nadšeně a pomalu se postavím a čekám, až ke mně dojdou.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.