abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
4.4.2015
1:46:49
"Ani ne..." špitnu a zamyšlně se usměju. Hlavu nechám ležet na polštáři, jen jí trochu pohodím, abych se zbavila neposedného pramenu rezavých vlasů.

Miluju rána! A od té doby, kdy se probouzím vedle Guntera, snad ještě víc!

Ještě chvíli si ho prohlížím a pak se jen tak zeptám: "Jak ti říkali doma?"

Gunter
4.4.2015
1:41:36
Teplo jejího tělo a vůně, která mě konjší ze všech stran, mě nakoned uspí. Jako by to stačilo k pocitu, že je zase všechno v pořádku.
Že jsem o ni nepřišel.
Zpočátku mi ten pocit docela stačí. Jsem unavený. Psychicky i fyzicky a ona je to se mnou.
Co může moje tělo chtít víc?

Noc se otočí a přijdou sny.
Znepokojivé, vášnivé, toužebné, úzkostné. Jeden obraz střídá druhý a všechny jsou o ní.
Jsem její osobou prodchnutý skrz naskrz. Jako bych nedokázal vnímat nic jiného.

Pak se ale do vší té snové nádhery jejich medových vlasů a horkých rtech, které mi pořád unikají, prolne něco jiného. Nového.
Je to silné.
Pronikne to i přes clony vyčerpání a Vlk se postaví varovně na nohy a táhle zavrčí.
Nejsme sami.

Okamžitě jsem vzhůru. Bdělý a připravený k útoku.
Už není na co, útočit.
Posadím se, ale místnost je prázdná. Přesto jsem si jistý, že tu někdo před chvílí byl.
Zavětřím.
Pokud by to nestačilo, jsem připravený proměnit a jít po pachu.
Není to třeba.

Mé smysly jsou i tak vytříbené, že okamžitě rozpoznám vůni Minnie.
Zaraženě se rozhlížím a moc dobře nechápu, co tu dělala.
Stalo se něco?
Nejistě se pohnu, ale dlaň v mé ruce je příliš silné pouto.
Nehnu se od ní ani na krok.
Nedokážu to.

Navíc žádný pach úzkosti necítím. Přece by mě vzbudila, kdyby se Coře přitížilo nebo se objevila nějaká nová, závažná skutečnost.
Tisíc výmluv, jen abych nemusel pouště tu malou sladkou ručku v mojí dlani.
Prokletý.
Navěky.


Přitáhnu si ji trochu blíž, protože se u zdi hrozně mačká a pro jistotu si lehnu tak, aby byla chráněná. Aby mě vzbudil jakýkoliv náznak čehokoliv, co by se k ní blížilo.
Valnou námahu ani přemlouvání mě to nestojí.

Znovu zavřu oči a tentokrát mi trvá déle než usnu. Noční návštěva Min mě zneklidnila.

Když zase otevřu oči, je už bílý den a Nyskel se na mě dívá přimhouřenýma očima.
Zašklebím se.
"Zase tě vzbudil hlad, lištičko?"

Nyskel
4.4.2015
1:11:58
Hluboký spánek, sycený únavou, mě k ránu začne pomalu opouštět a dá prostor snům.

Prolínají se. Jsou barevné jako dívky v Masce. Jsou to spíše útržky a pokaždé, když se tam mihne něco děsivého nebo nepříjemného, instinktivně se víc přitisknu k sálavému teplu vedle sebe.

Jsou tam ale i příjemné střípky. Tůňka kousek od srubu, kde se vyráchal Gunter kvůli Certovi, louka za srubem se slaměným kotoučem na lukostřelbu a Ruthiny prameny. Zdá se, že jsem si tohle místo oblíbila víc, než jsem si myslela.

Ráno mě zastihne v pokojném klimbání. Má dlaň už není v Gunterově, ale obě naše paže jsou vzájemně propletené. Jako bychom se od sebe nechtěli oddělit ani ve spánku.

Má oblíbená část dne. Poloviční vědomí, při kterém nasávám do plic nový den.

A tenhle den voní po Gunterovi. Voní krásně...

Nepatrně pootevřu oči a zpoza řas se na něj zadívám.

Tmavé kadeře divoce rozházené po polštáři, klidná tvář, souměrný profil. Je teď tak klidný. Skoro jako malý kluk.

Vzpomenu si na večer. Na tu nešťastnou koupel. Na rozhovor v noci, při svíčce. I později ve tmě. "Kde teď jsme, Terry...?" musím se ptát v duchu.

Jeho jméno... další drobnost... "Proč mu neříkám Terry tak, jako ostatní? Asi mě to ani nenapadlo, když on se tak představil. Terry mu řekl jako první asi...... Thomas v Pírku? A Eve?" vzpomenu si na ty dvě svérázné ale milé tváře a je mi trochu smutno.

Vlk
4.4.2015
0:58:41
Spánek vás zastihne rychleji, než jste čekali. Nyskel dříve, Guntera později. Přesto usnete oba, vyčerpaní prožitky posledních dní, které korunovalo lovcovo vyčerpávající přiznání.

Přesto se zdá, že nepříjemný dojem, který snad mohl vzniknout, je zažehnán.
Nyskel se ze sna usmívá a vypadá šťastná a spokojená. Drží Guntera za ruku a tak trochu to vypadá, jako by si ho hlídala.
Nebo on ji.
Lovec k ní chýlí hlavu, takže se čelem dotýká jejího ramene a prsty má propletené s jejími. Jediné, co se změnilo. Jinak leží oba ve stejné pozici, v jaké usnuli.

Kolem jedné hodiny v noci se tiše otevřou dveře, zapuštěné do zdi tak těsně, že nejsou v barevné tapisérii vůbec vidět.
Do místnosti tiše vklouzne štíhlá postava v dlouhém plášti s kápí. Kápě je lemovaná širokým zlatým lemem a plášť vypadá velmi přepychově.
Zahalená postava, projde místností k lůžku, na kterém spí oba mladí lidé a zůstane tam chvíli stát.

Pak skloní hlavu a na okamžik se dotkne rukou pokrývky kousek od Gunterovy hlavy.
Ten se okamžitě pohne a postava prokmitne pokojem zpátky a zmizí ve dveřích, které se za ní zavřou stejně tiše, jako se otevřely.
V tu chvíli se Gunter dočista vzbudí. Posadí se na lůžku a neklidně se rozhlédne. Větří. Jeho ruka na okamžik sevře pevně Nyskelinu dlaň. Je neklidný.

Teprve po chvíli se zamračí a lehne si zpátky.
Přitáhne Nyskel k sobě a když se opře o jeho rameno a klidně spí dál, stočí se kolem jejího drobného těla a znovu usne.

Nyskel
4.4.2015
0:09:30
Zavřu oči a usmívám se. Hloupě a připitomněle, ale je mi to jedno. Tenhle hloupý prohřešek přikryje tma a mně je v tom dobře. A myslím, že i Gunterovi.

Dlaň sálá jistotou a bezpečím a já se v duchu snažím vrátít do srubu. Moc bych si přála, aby můj další sen, pokud mě dnes ještě nějaký čeká, byl právě odtud.

Zklidním svůj dech a únava se plíživě vrací. Po těch všech bitvách, ať už opravdových nebo jen mých, soukromých, ji vítám s otevřenou náručí.

Gunter
4.4.2015
0:05:55
Do dlaně mi vklouzne drobná ručka a já se zachvěji od hlavy až k patě.
Na chvíli.
Pak hlasitě polknu, na okamžik ji zdvihnu ke rtům a krátce ji políbím.
Je to jako slib.
Přísaha?
Nebo jen výmluva proto, abych si užil dotek její horké kůže na rtech.
Těžko říct.

Každopádně se usmívám.
Omámený a okouzlený.
Děsivé, jakou moc nade mnou ta dívka má.
Děsivé, jak moc ji podléhám a co jsem ochoten udělat, abych si ji udržel.
Jakkoliv.

Zavřu oči a její dlaň nepustím.
Nemůžu.

Nyskel
4.4.2015
0:01:40
Je to zpátky. Na krátký, prchavý okamžik, než píseň skončí, ale i to je víc, než bych doufala. Ta důvěra a vzájemná souhra z našeho srubu. Je to zpátky a snad ještě silnějí.

"Nikam to nezmizelo. Jen se to schovalo na lepší časy a bezpečnější místo! Ale je to tam!" Zaplaví mě obrovská... úleva? Je to jen úleva? Nevím, ale je mi v tom nádherně. Najednou je všechno okolo nepodstatné.

Opatrnými, nejistými pohyby nahmatám prsty jeho ruku a vklouznu jimi do jeho dlaně. Není to nijak silný, významný stisk, ale mám nesmírnou potřebu to s ním sdílet i jinak. A naše dvě dlaně dohromady jsou naprosto dokonalá pečeť.

"Dobrou noc..." zašeptám do tmy. A vím, že teď už dobrá bude. Určitě!

Gunter
3.4.2015
23:53:40
A zase je u mě tak blízko, až mi zatrne. Navíc opravdu začne zpívat. Zavřu oči a stočím hlavu těsně k ní. Nejspíš ji moje vlasy lechtají na tváři. Neřeším to. Oči mám zavřené a dech zatajený. Tak je to snad bezpečné.
Její hlas mě konejší a kolébá.
Konečně se mi daří nemyslet. Jen poslouchat.

Podaří se mi z hlavy dostat všechny znepokojivé obrazy, které se tam derou celý večer. Zůstává jen opojení sladkostí jejího hlasu a nesmírný klid.
Jako by se vrátila pohoda Medových dnů.

"Děkuji, Nys." Vydechnu uvolněně, když dozpívá.
"Dobrou noc...."

Nyskel
3.4.2015
23:46:32
"Možná má pravdu. Možná je to Maskou..." pokrčím v duchu rameny. Jsem ve skrytu duše ráda, že na mé odpovědi netrvá, ale na druhou stranu... vlastně jsem mu to chtěla říct... tedy... něco z toho... jen nevím přesně co.

Posune se ke mně tak, že se lehce dotýkáme bokem. Trochu zaváhám, jestli je to úplně bezpečné, ale... "Takhle přece spíme obvykle a nic se nestalo." uklidím rychle své rozjitřené emoce.

Složím hlavu na polštář a otočím ji ke Gunterovi. Vnímám sálavé teplo po svém boku, ale je to příjemné. Bezpečné a uvolňující.

Nadechnu se a začnu tiše zpívat. Melodie je to zvláštně konejšivá. Aspoň pro mě. Vlastně jsem mu ji už asi zpívala, ale je to jedna z mých nejoblíbenějších a mám pocit, že nám s ní bude dobře. Oběma...

https://www.youtube.com/watch?v=fc6ptt5TMac

Gunter
3.4.2015
23:38:38
Teď už vzdychá i ona. Tak srdceryvně, že potlačím neodolatelnou chuť v rozhovoru pokračovat.
Je rozpačitá, utrápená.
I když mě to nesmírně zajímá a prahnu po tom, abych ji dotlačil k nějakému, byť sebemenšímu přiznání, nechám toho.

Nakloním se blíž a cvrnknu ji do nosu.
"Řekl bych, že jediné, co nás rozhazuje, je prostředí, v kterém se zrovna nacházíme.
Holt jsme barbaři a zvykli jsem si na šišky a mech."
Lehnu si těsně k ní a zašklebím se.

"Teď bych ovšem nutně potřeboval písničku na dobrou noc....ale chápu, jestli jsi tak rozhozená, že to nezvládneš a milostivě ti povoluji, broukat."

Nyskel
3.4.2015
23:16:59
Utrápeně vzdychnu. Schovávám své rozpaky ve tmě, ale i tak je to těžké. Zatraceně těžké!

"To ano." potvrdím bez přemýšlení. "Ale je to celé takové........" znova v duchu přešlápnu. Vlastně ani nevím, co přesně mu chci říct. A hlavně vím, co přesně mu říct nechci. Nebo spí... nemůžu! A nikdy taky neřeknu.

"Ja nevím..." přiznám nakonec nahlas a je slyšet, jak hrozně moc mě to trápí.

Je to zvláštní, když si povídáme ve tmě. Je to, jako bych si povídala sama se svými myšlenkami. Jako by byl Gunter všude a nikde. Jako v tom snu, u vodopádů.

Gunter
3.4.2015
23:11:32
Převalí se na břicho a já trochu uhnu stranou, aby měla pohodlí. Můj pohled je zkoumavý a plný upřímného zájmu.
Až moc upřímného.

Navíc, ona vypadá rozpačitě.
Fakt rozpačitě.....

Srdce se mi rozbuší a na okamžik zadržím dech a jen ji visím na rtech.
Prásk.
To, co řekne, se mnou pořádně škubne.
Takže je to přece jenom pravda. Ona mě nebere jako bratra. Ani její vlčice ne.
Jen si to neuvědomuje.
Nebo spíš....nechce. Schovává se za tu myšlenku.
Ale proč?
Proč tomu prostě nenechá volný průběh?
Proč se tomu tak křečovitě brání?
Co ji na mě vadí?


Přejedu si čelo, jako bych měl horečku a pak se jemně dotknu její ruky.
"Nemusíš se cítít trapně. Ne, přede mnou. My dva přece....mezi námi je důvěra, Nys. Nebo to tak není?"
Dávám si setsakramentsky pozor, abych se vyhnul slovům, že je to přirozené a že na tom nic není, protože mám nejasné tušení, že to by rozhodně nepřijala.
Ne, jako útěchu.

Nyskel
3.4.2015
22:55:48
"Tam v údolí..." vzdychnu sama pro sebe. Jako bych se tam sama nechtěla vrátit každou minutu!

Na okamžik jsem v pokušení říct tuhle kacířskou myšlenku nahlas, ale........ "Pokud to v Pírku byl Ardet Dei, neunikli bychom mu. Přišel by za námi. A představa, že taková odporná zrůda pošpiní něco pro mě tak posvátného jako je náš srub... Ne, tuhle bitvu musíme vybojovat tady..." Vzdychnu znovu, tentokrát o poznání smutněji.

I když jsem doufala, že jsem to zamluvila, Gunter mi dobrou noc nepopřeje a čeká. Vidím jen jeho obrys proti oknu na druhé straně místnosti, ale cítím, že čeká.

Překulím se na břicho, zvednu se do pololehu na loktech a dívám se do polštáře pod sebou. Rozpačitě hladím jemnou látku a přemýšlím, kudy do toho, aby to nebylo tak strašně trapné! Na druhou stranu mu to ale říct chci. Jestli mi má pomoct, musí vědět, co se děje...

"No... Však víš..." špitnu zahanbeně. "Ale asi neví, když se ptá!" napomenu samu sebe. "Ty její reakce na tebe... Teda na tvého Vlka!" dodám bleskově, aby snad nedošlo k mýlce.

"Je mi z toho trapně..." přiznám nakonec a jsem ráda, že jsem tu svíčku sfoukla, protože kdyby mi teď viděl do tváře, propadla bych se studem! A předně bych ze sebe nic takového nedokázala ani vysoukat.

Gunter
3.4.2015
22:44:58
Překvapeně na ni pohlédnu.
Tomuhle se nedá odolat.
"Urputná? V čem je urputná? Já ti samozřejmě rád pomůžu, ale jak tě ohrožuje? Abych to poznal...." Dodám rychle, aby nebylo tak okaté, jak moc jsem na excesy její Vlčice zvědavý. Protože narozdíl od ní vím, že nejsou její, ale Nyskel. Nebo spíš obou.

Pohled, který mi upře do očí mi způsobí mrazení až do špiček prstů.
"I pro mě je to nesmírně důležité. Popravdě, není pro mě nic důležitější než náš vztah. Patříme k sobě a nechci se o to připravit. Tam v údolí...." Zmlknu. Tak nějak vím, že ona pochopí, co tím myslím.

Zhasne, ale já se na ni ve tmě dívám dál. Pohladí mě a já se zachvěji. Rozkoší. Blbost namlouvat si něco jiného.
Dobrou noc ji zatím nepřeji.
Potřebuji vědět, čím je Vlčice urputná.

Nyskel
3.4.2015
21:30:36
Nesouhlasně se zamračím a důležitě opáčím: "Já VÍM, že to zvládneš! Ale chci ti pomoct! A stejně tak budeš muset občas pomoct ty mně... Vlčice je totiž občas dost... ehm........ urputná." odpovím a provnile sklopím oči. Tváře mi studem jen hoří.

Zapluje ke mně a já rychle zkontroluju Vlčici. Číhá za mříží, ale nezdá se, že by něco plánovala. Spíš chce ukrást pár hltů jeho vůně. Ví, že ji nic nedovolím! Ne po tom všem, čím jsme si dnes prošli!

Šťastně se usměju a zadívám se mu do očí. Vděčně a upřímně. "Ani nevíš, jak moc je to pro mě důležité." špitnu a natáhnu se, abych sfoukla svíčku.

Po tmě ještě pohladím jeho paži a zašeptám. "Dobrou noc, Terry..." Je to měkké a je v tom něco........ zvláštně hlubokého.

Gunter
3.4.2015
21:21:27
"Ne, to vskutku nevíme." Přitakám.
A nevíme, co můžeme čekat ode mě, že ano. Dnes, zítra, pozítří.
Za měsíc.
Jak dlouho zvládnu, ovládat se?
Jak dlouho zvládnu, netoužit?
Odpověď je nasnadě.
Ani vteřinu.
Toužím pořád. Neustále.
Tak jinak.
Ovládat se. To je to správné slovo. Musím se ovládat. Závisí na tom všechno. Naše přátelství. Důvěra.
My dva.
Věci, které jsou pro mě naprosto zásadní.....


Zhluboka si vzdychnu, zatímco Nys skočí nervozně do postele a ještě mě začne utěšovat.
Dívám se na ni a mám pocit, že jsem musel zešílet, když jsem dovolil, abych tak hluboko spadl do pasti svých vášní.
A hlavně, když jsem ji kývl na tu praštěnou teorii Za vše může vlk.

"Ne, Nyskel, ty mě ničím neprovokuješ, je to ve mně a musím to zvládat.
Tečka.
A já to zvládnu. Přísahám."


Hovno, zvládneš!
Lžeš jí a lžeš sám sobě a to je horší.
Pokrytče!


Pomalu, jako odsouzenec na smrt zvednu džbán s čajem a napiju se. Zhluboka. Jako bych se tou hnědou břečkou snažil opít.
Pak zamířím za ní do postele.

Nasral sis do bot, kamaráde. A nejhorší je, že bys to nevyměnil za nic na světě, závisláku.
Kdyby se ti někdo snažil zabránit, abys ulehl vedle ní, roztrhal bys ho na kusy.
Přitom bys měl spát sto mil daleko, aby to bylo bezpečné.
Nebo přinejmenším ve vedlejší místnosti.
Obeznámím sám sebe sladce a natáhnu se vedle ní.
Co nejuvolněněji a nejpřirozeněji.

"Nějak to zvládneme, lištičko." Ujistím ji falešně a jemně ji pohladím po tváři.
Jen zlehýnka, abych nepokoušel sám sebe.
Pak si strčím obě ruce pod hlavu a pevně je přilehnu.
Jen tak.
Pro jistotu.

Nyskel
3.4.2015
21:00:26
Je vidět, že o něčem přemýšlí. "Možná uvažuje, jak to všechno udělat. Má s krocením Vlka daleko větší zkušenosti. On to vykoumá!" uklidním se.

"Nevíme, co nás zítra čeká... se Soterem a Ardetem..." připomenu vážně. "Asi bychom měli jít spát." navrhnu s mírným, vstřícným úsměvem.

Uklidnila jsem se. Moc! My dva to zvládneme! Nic se nepokazí a zůstaneme spolu! My dva! Dva Vlci... jedna rodina!

Poslušně zapluju do postele, pěkně až ke zdi, aby měl dost místa. I když je to trochu zbytečné, protože postel je opravdu široká.

"Víš co? Kdybych Vlkovi nějak... komplikovala život nebo ho... no... provokovala, prostě mi to řekni, ano? A já si na to dám pozor." navrhnu tónem moudré holčičky, která poučuje svého roztržitého kamaráda.

Gunter
3.4.2015
20:04:43
Vlčice obzvlášť.....
Její slova mi rezonují v hlavě.
Jenže, co obzvlášť? To, co si odvažuji doufat?
Blbost. Neodvažuji se.
Co jsem vlastně řekl o Vlkovi? Že je žádostivý?
Myslela snad....
Ne!
Tomu nevěřím.
Taková Nys není a její Vlčice také ne.
I když.....


Vlk tichounce toužebně a nadějiplně zakňučí a já ho ostře zaženu do kouta.
Už nadělal paseky dost.
Nebo spíš já. Těžko ho z toho můžu vinit.
Provinile ho zase pustím a vzápětí zavrávorám pod jejím prudkým útokem.

Najednou mi visí kolem krku a Vlk nadšeně plácá oháňkou ze strany na stranu, hubu od ucha k uchu.
A funí.
Blahem.

Já taky.

Trochu zdráhavě ji obejmu kolem pasu, ale chráním se toho, abych pouštěl jakékoliv nestoudné myšlenky na výlet.
Sestřička přišla obejmout bratříčka a sestříčka je přesvědčená, že ty příšerné nadržené bestie zvládneme.
Tedy nadržená je jen ta moje.
Já.
Ale i tak.

Kurva!
Nesnáším tohle lhaní.


Dívám se na ni, jak schovává ruce za zády a její polibek mě ještě hřeje na tváři.
Neprovokovat. To je moudré.
Hlavně, když to chodící nebezpečí jsem já sám. Proti mě je můj vlk učiněný beránek. Co beránek, kastrát.
Veškerou sílu k zběsilému toužení sosá ode mě, tak jako její vlčice...


Nedůvěřivě se na ni podívám a čelo mi zbrázdí vráska.
Že by přece jenom.....aspoň trochu....
Maličko....
Nepatrně.....
Jupíííí!

Nyskel
2.4.2015
19:46:02
Ta chvíle je jako věčnost. Visím mu na rtech a hrozně moc to potřebuju slyšet. Strašlivě moc!

Vzdychne a svěsí ramena. Je to jako ortel. "Zase mi začne vnucovat, že Vlčice a já jedno jsme! Ale já vím, že to tak není!" začnu se v duchu vztekat. Ta jeho umanutost!

A pak to konečně řekne. Ale... "Cože?!" vyjeknu překvapeně v duchu a mé oči zazáří jako hvězdy na temné obloze.

Nadechnu se a rty se zvlní ve šťastném úsměvu. "No jistě! Vlčice obzvlášt!" potvrdím mu na oko vážně, ale hned se zase usměju, uvolněně a šťastně. Protože jestli JE to tak, tak s tím my dva dokážeme něco udělat!

Naděje svitne i v jeho očích. Vystřelím pažemi kolem jeho krku a pevně se k němu přitisknu. Na vousatou tvář mu vlepím polibek. I když vím, že je to s ohledem na naši situaci více než nevhodné, prostě se tomu neubráním. "A my ty prevíty zkrotíme!"prohlásím vítězoslavně.

Pak rychle paže zase stáhnu a schovám je za záda. Provinile se uculím: "Ale nesmíme je moc provokovat..." dodám spiklenecky. A sama cítím, že Vlčice by na jeho krku visela moooc ráda!

Gunter
2.4.2015
18:52:58
Naléhavě mi zírá do očí a jako obvykle se chystá svého pověstného stébla. Ne, ona si prostě sama sebe odmítá připustit.
Za vše může Vlčice a ona je ctnostná a chtíčem nepolíbená panna.
Nebo tak něco.


Navíc po mně chce, abych ji to potvrdil.
Chce po mně, abych ji v podstatě lhal.
Protože já dobře vím, že i když se Vlk k mé touze po ní nadšeně připojuje, jsem to já, kdo je do ní blázen.

Jenže ta naděje v jejím hlase....
Ta úzkost.
S povzdechem svěsím ramena.
Ne, tohle nedávám. Nedokážu se připravit o její přízeň, o její jiskřící oči a její smích.
A musím zachránit, co se dá.
Naprosto sobecky.


"No, řekl bych, že vtom hraje velkou roli, prevít žádostivá, divoká." Vyvzdychám ze sebe a nejraději bych si nafackoval za tu nehoráznou lež a zařval na ni.
To já! Já tě k zbláznění miluju a Vlk jen přebírá moje pocity....

Pak mě ale napadne, co vlastně řekla.
"A Vlčice taky....." Nedořeknu a šílená, zvrácená naděje mi sevře hrdlo.
Propaluji ji očima.

Nyskel
2.4.2015
18:45:04
"Ale..." zkusím to znovu notně přiškrceným hlasem a dál se vpíjím do jeho kaštanových očí. Potřebuju mu to říct! Možná to uvidí v těch mých! Tak moc bych mu to chtěla říct... i když... upřímně si nedokážu představit, že mi má minulost leze z pusy. Na to jsem ji pohřbívala příliš dlouho.

"Za to může Vlčice." kuňkám. "A tvůj Vlk?" navrhnu s nadějí v hlase. S tím bychom dokázali žít, ne?


Gunter
2.4.2015
18:39:58
Mlčí. Zaškaredím se a přitáhnu si ji ještě blíž. Pak si všimnu, že vyděšená a můj pohled roztaje a zněžní.
"Pochopila jsi, jak jsem to myslel, lištičko?
Idiot jsem tu já.....
Idiot a neomluvitelný hulvát....."

Nyskel
2.4.2015
18:33:58
Napjatě sleduju dveře. Vpíjím se do nich pohledem a přivolávám ho zpátky. "Jestli teď odejde, zblázním se!" zakvílím bezmocně v duchu.

Dveře se rozrazí. Poskočím leknutím na posteli. Ten hlasitý zvuk v tichu pokoje je jak výstřel.

Na okamžik mi srdce poskočí radostí, ale když se zadívám do jeho tváře, leknu se znovu. Instinktivně se trochu přikrčím. "Zlobí se. Moc se zlobí!" zakňourám provinile v duchu.

Slzy, které se vší silou držely na krajíčku, skápnou. Jen ty dvě, ale nedokázala jsem je spolknout.

Přitáhne si mě jako věchýtek. Vzhlíží k němu smutné psí oči. Soustředěně ho pozoruju a jsem připravená mu odkývat cokoli. Jen aby zůstal. Tedy... téměř cokoli.

"Ale..." pípnu nešťastně. "Já vím, že nejsi bratr! Vždyť jsem k tomu sama došla před večeří. Jenže... co jsi?! A jak ti to mám všechno vysvětlit?!" Vzdychnu. Nevím co říct.

Sklopím oči, naprosto bezradná. "Kdybych ti jen mohla říct všechno... pak bys pochopil..."

Gunter
2.4.2015
18:15:14
Zastavím se na chodbě, jak mě zasáhne její hlas. Smutný a provinilý.
Proč je zase, kurva, provinilá?
Já se chovám jako prasák a ona je provinilá!
Všechno ve mě zahučí vzteky.

Vzápětí se otočím a vrazím zase zpátky.
Dojdu k ní a z očí mi šlehají blesky. Vztekám se. Zuřím.
Ne, na ni, ale na sebe.
Bezmocí.
Zoufalstvím.

Vezmu ji rázně za obě paže a přitáhnu ji k sobě.
"Co to s tebou je, Nys?
Proč pořád hledáš chyby u sebe.
Nic jsi neudělala, za nic jsi nemohla. Jen já jsem nezvládl své tužby. Nebo spíš, zvládl jsem je, ale nezasloužíš si, abych na tebe myslel takhle.
Jasně jsi dala najevo, že mě bereš jako staršího bratra a já si toho nesmírně vážím. Nechci přijít o tvoji přízeň. Mám tě rád.
Omlouvám se ti.
Já tobě.
Protože tak jedině je to správně, chápeš?

Už si to pohlídám, přísahám."

Kasáš se, frajere? Přitom ti stačí jediný pohled na kousek její nahé kůže a jsi dokonale v řiti.

Nyskel
1.4.2015
23:04:42
Cítím z něj bolest. Lítost. Mě samotnou to zraňuje, ale netuším, co s tím udělat. "Měl to být můj bratr! Velký bratr, kterého jsem vždycky chtěla! A jako bratr byl naprosto dokonalý! Ale takhle... pokazí se to! Zničíme to, co mezi námi je! A já o to nechci přijít! Nesmím! Nepřežiju to!" němý, nechápavý údiv se začíná měnit na bezbřehou paniku a bezmoc.

Než ze sebe stihnu vypravit jediné slovíčko, je pryč. Zoufale zírám na zavřené dveře a chce se mi výt. Strašně moc. Zoufalstvím a lítostí.

Všechno je špatně!!! "Proč to nemohlo zůstat jako tam, ve srubu?! Tam to přece zvládal! I já jsem si poradila s Vlčicí! To se tím mým spánkem v koupeli tolik změnilo?! Ale to už se přece nebude opakovat! Nechci ho trápit! Ani sebe!"

Cítím, že mám slzy na krajčíku. A zčásti za to může i to, že chci Guntera zpátky! Hned! Přes to přezevšechno nesnesu pomyšlení, že je pryč!

"Ehmmm... jestli za to může ta koupel, to jsem vážně nechtěla." promluvím mu v hlavě, smutně a kajícně. "Už se to nebude opakovat, slibuju!"
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.