abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Stopař Talhut
5.1.2016
9:10:45
Oběd na rozloučenou je poměrně vydatný. Kuřátkem rozhodně nepohrdnu. Kosti s nějakým menším kouskem masa potom pod stolem dávám těm dvěma žebralům, kteří do mě sem a tam drcnou čumákem. Na ostatní si už taky celkem zvykli a tak občas zkusí štěstí i u nich.

Když je dojezeno, připravujeme se opět na cestu, která se bude schylovat do Drogadu. Všichni na rozloučenou staršímu páru za mávají a tak je napodobím.
"Sakra, asi trochu měknu."

Cesta zasněženou krajinou jde jako po másle. Nikde žádné nebezpečí a jak se zdá, touhle cestou se před námi nikdo už dlouho nevydal, jelikož stopy nejsou vidět.

Dojíždíme do města. Sotva co jsme pár metrů za branou se hned začala zavírat. Z toho co jsem vyslechl cestou městem, to má na svědomí nějaká skupina nemrtvých.

Jedu za Žirou, která nás vedla městem, jako kdyby tu žila celý život. Tržiště, obchody i putyky jsou stále živé. Ovšem tam, kam míříme my je dost ticho.

Když vejdu dovnitř praští mě do nosu ten typycký hospodský pach alkoholu.
"Zlatej Paul."
Sedneme si k jednomu většímu stolu, abychom se všichni vešli. Hostinský je od pohledu podobný Hughovi. Patrně jsme na správném místě.
"Dobrej. Pro mě nějaký guláš a čistou vodu. Prosil bych i jednu misku s vodou. Moji psi se potřebují taky napít. Májí za sebou dlouhou cestu."

Když nám přinese vše objednané přidá nám i pergamen s varováním na podivně vyhlížejícího muže v jednom koutu. Karolína se chytne iniciativy.
"To zní jako dobrý nápad. Určitě se mi podaří prodat tu kůži, kterou jsme si s sebou vzali. Dost možná by nám to stačilo na zaplacení dnešního noclehu."

Nesnažím se dělat moc podezřelé pohyby. Ono hrát si s místním podsvětím není dvakrát dobrý nápad.

Karolina
5.1.2016
0:37:42
Jeli jsme až do večera jen s nepatrnými přestávkami. Konečně jsme se dostali až před brány Drogadu. Měli jsme to jako vypočítané, po chvilce se brány až do rána uzavřely. Ve městě jedeme kolem tržnice a i přes pokročilou dobu jsou trhovci ještě u svých stánků, dokonce i kamenné obchůdky jsou otevřené. Docela mě udivuje, že je tu tolik lidí v ulicích. Z hospod, které míjíme je slyšet hlahol až ven.

Hospoda, do které nás Žira vede je skoro prázdná. Nejdřív mě to udivilo, ale když vejdu dovnitř, zjišťuju, že je to pěkný pajzl.
" No nazdar, snad je to jen zdání. Přeci by nás Theodor neposlal do nějaké zavšivené putyky."

" Dobrý večer, já bych si chtěla svého koně "ubytovat" sam, je dovoleno? Pokud je nějaká postel, nepohrdnu, pokud ne, vyspím se ve stáji."

Řeknu hostinskému a když se na něj konečně pořádně kouknu, málem se rozesměju. Vypadá jako Hugh. To moje obavy úplně rozptýlilo. Pokud nemá nic proti, odvedu si Helo do stáje a tam ji jako vždycky odstrojím, vytřu do sucha, zakreju dekou. Donesu ji vodu a pokud je tu seno, donesu jí plnou náruč. Sedlo pověsím hned vedle na velkou skobu k tomu připravenou. Vezmu si svoje věci a teprve pak jdu do hospody. Po cestě se u studny trochu opláchnu, hlavně ruce.

Posadím se ke stolu, jak jsem zvyklá hned vedle Anglina. Když jsme tázáni na objednávku, řeknu:

" Pokud máte nějakou silnou polívku a k tomu chleba, nepohrdnu a pak bych si dala... kávu asi nemáte, že? Tak asi horký čaj. Bez alkoholu prosím. Děkuji vám."

Jsme nenápadně upozornění, že máme být ticho a tak se snažím mluvit o něčem běžném.
" Všimli jste si tržnice? Ještě je otevřená i obchody. Nepůjdete se tam po jídle někdo podívat?"

Mrknu na pergamen a kývnu. Nakloním se k Anglinovi a něco mu zašeptám do ucha...

Pán Jeskyně
4.1.2016
18:37:41
Nasednete na koně a s nejvyšší pravděpodobností z něj slezete až po několika hodinách, až po setmění dorazíte do města drogadu. Mezitím projíždíte krásným lesem postupně přecházejícím ve hvozd, ale jelikož zatím jedete pouze po okraji, není nutné sesedat z koní, to přijde až zítra.

Když dorazíte do Drogadu, stihnete to jen tak tak než se zavřou brány města. Brzy se dozvíte, že brány se na noc zavírají dnes prvně po velmi dlouhé době. V okolí se prý toulají nemrtví, tak pro jistotu, aby se nedostali do města.

Na to, že je již po setmění, ve městě panuje čilý ruch. Tržiště je stále otevřené, obchgůdky okolo náměstí taktéž. Po hospodách je mnoho lidí, je dost obtížné sehnat volné pokoje, ale máte štěstí, hospoda, o které mluvila Žira je téměř prázdná. Možná to má co dělat s tím, že je to zapadlá smradlavá putyka, které se většina lidí raději vyhne.

Pokud tam skutečně jdete, barman, jakmile vás spatří se usměje. "Dobrý den panstvo, budete si přát pokoje? A určitě budete chtít, abych se vám postaral o koně, nebojte, bude o ně dobře postaráno. Dovolte, abych se představil, Blaine jméno mé. Mohu vám nabídnout něco k jídlu nebo k pití?" Na první pohled poznáte, že je to bratr Hugha ruky. Je mu velmi podobný, ale jeho chování je úplně jiné, zatímco Hugh je klidný a rozvážný, Blaine je naopak veselý a energický.

On očividně také ví, kdo jste, hned na vás mrkl a pokud jste někdo náhodou chtěl něco říct, naznačil vám, ať mlčíte a pohledem nenápadně ukázal na jeden stůl v rohu. U toho sedí vysoký neznámý muž, před sebou má zvětralé pivo a na hlavě kápi. Jde z něj tak trošku strach.

Pokud si něco, cokoliv objednáte, s úsměvem vám to přinese a s tím vám nenápadně dá kus pergamenu. Na něm píše: Ten muž v rohu je jeden z místních bossů podsvětí, raději před ním nezmiňujte nic důležitého, nicméně, pokud by vás to zajímalo, je to také organizátor černého trhu, sežene prakticky jakékoliv nelegální zboří a dokonce vás může dosta na místo, kde se koná černý trh. Pozdravuje vás můj bratr. Po přečtení prosím zničte.

Alexander
4.1.2016
14:55:43
"Takže tedy do Drogadu pojedeme.. Zajímavé.. Ta.. Osoba, je vskutku velice zajímavá.. Hmm Sartani.." přemýšlím, když jdu se skupinou do lesa. Ostatní kácí, a Kája dokonce vyvolá i jakési postavičky, na které se překvapeně kouknu, ale nic neříkám, a pomáhám jim nosit věci do portálu.

Když máme vše hotovo, tak se máme vrátit. "Počkej.. půjdu s tebou.." povím Zarovi, a vyrazím spolu s ním zpět do chaty. Tam je spokojený Olaf, a zve nás na oběd, ke kterému jsou kuřata. "Páni.. Tady má snad drůbežárnu.." napadne mě ale nestěžuji si. Sednu si, a normálně se najím, abych se pak nehýbal jako sud.

Venku osedlám koně, a naskočím na něj. Vezmu si svojí blou kapucu, aby mi nesněžilo za krk, a čekám až vyrazíme. "Směr Drogad a Letohrad... Město nad městem.. Hmm.. Zajimavé.."

Zar´farro
4.1.2016
13:26:24
Co jsem nečekal, byla hostina na rozloučenou. Přežral jsem se jako prase a představa, že pojedu na koni mně nijak nenadchla, ale co se dá dělat.

Koně jsem si osedlal, naskládal na něj věci a pořádně je připevnil. Poté jsem si několikrát oddechl a pokusil se vylézt nahoru na tu smrtelnou past.

Čekala nás cesta a já bych se tentokrát chtěl skupiny držet jak to jen půjde, sice nejsem tak dobrý jezdec, ale budu dělat co se dá.

Karolina
4.1.2016
10:34:23
Radost z kouzla pomocníčci mě trochu zkazil Nysilo. Kouknu na něj a i když to nedává najevo, je mi jasné, že ho to mrzí. On je velitel, chtěl se ukázat a já...

" Poslyš a proč je taky nezavoláš, víš kolik práce by se ještě stihlo udělat? Mrzí mě to, kdybych věděla, že je chceš vyvolat, šla bych třeba uklízet chalupu."

Upřímně mě to mrzí, ale na druhou stranu, aspoň oba víme, že máme stejné kouzlo a můžeme ho tím pádem příště zdvojnásobit.
"Kdopak ví, kolik asi máme stejných kouzel. Doufám, že moc ne, abychom se spíš doplňovali než předháněli. Zajímalo by mě, jestli má nějakého pomocníka, to kouzelníci můžou mít."

Dlouho se tím však nezabývám. Hned jak máme hotovo, už přemýšlím na cestu dál. Oběd byl opravdu výborný a tak jsem ještě pomohla paní domu s nádobím, aby tu horu nemusela chuděra zdolávat sama. Přitom jsem poslouchala jak vlastně skoro všichni chtějí do Drogadu, potažmo Letohradu.
" Když se tolika lidem zdálo o té cestě, asi tam musíme. Inu jak řekla Žira, je to skoro po cestě a tak si zajdeme jen trochu."

Pak už se jeden přes druhého začneme loučit a připravovat si koně na cestu. Helo už se po mě ohlížela a nadšeně frkla a prohrábla kopýtkem.
" Já vím holka, já vím. Těšíš se na cestu, je mi to jasný, ale nemysli si, nebude to žádný med v tom sněhu."

Povídám jí, zatím co sundavám deku, přehazuji přes její záda houni a sedlo. Než to všechno udělám, Žira už je i s koněm venku a kouří. Ty její cigára jsou cítit až se, usměju se. Ještě jednou překontroluji sedlo, připnu svou hůl, deku přehnu na půlku udělám z ní váleček a přehodím pře sedlo a připnu. Vyvedu Helo ven a vyskočím do sedla. Ještě než zmizí z dohledu, i já zamávám Olafovi a jeho ženě.

Po cestě poslouchám Žiru, tohle je její parketa, nechám to na ni a Nysilovi, přeci jen je velitel. Jedu vedle Anglina a občas prohodíme pár slov. Všichni jsou tak trochu zamyšlení a nejspíš v očekávání nějakého dobrodružství ve městě.

Merysol
4.1.2016
8:36:40

V kuchyni jsem se snažila pomoci, jak to jen šlo a tentokráte se mi podařilo nikoho neopařit a nepřizabít. Bart v klidu vyspával a probral se k životu samozřejmě když se na stůl začalo nosit jídlo. Jindy bych svého malého loudila okřikla s tím, že už jídlo dostal, ale dneska jsem měla důvod se s ním rozdělit.


Pak už ale přišel čas dát se na cestu. Připravila jsem si koně a lišáka dala do prázdné tašky, ve které měl svou deku. Kdyby byl dospělý, nechala bych ho, ať běží vedle koně, ale nedovedla jsem si představit, jak dlouho by ten mrňous zvládnul držet tempo.


Žira nás ještě obeznámila s plánem cesty a já jen souhlasně přikývla. Konec konců, cestu znala nejlépe ona.


Ještě než jsme se dali na cestu, v duchu jsem si opakovala vše, co mi Helios řekl ve snu, abych snad náhodou na něco zapomněla. Roztržitá jsem byla občas dost…


Žira
3.1.2016
22:28:15
Stihli jsme udělat skutečně mnoho práce. Já jsem s Anglinem kácela stromy, Kájiní skřítci je zpracovávali a pak jsme je Kájiným portálem posílali přímo do kůlny k Olafovi. Kácení stromů mě baví, člověk se pořádně rozhýbe. K zemi padá jeden strom za druhým, skutečně nám to jde od ruky.

Když v jedenáct jíme, už je na dvoře hromada kmenů, které Olaf nechtěl na topení a kůlna je plná polínek a špalků. Kájiní skřítci jsou velmi výkonní. K obědu jsme dostali pečená kuřátka. Když dojíme, samozřejmě neodmítnu domácí pálenku. "Mnohokrát děkujem za noclech a za výborné pohoštění, doufám, že se brzy opět uvidíme. My už budem muset jet. Opatrujte se Olafe. Nashledanou."

Venku ustrojím svého koně, nasednu na něj a v sedle, zatímco čekám na ostatní, si ubalím cigaretu, kterou si dám za ucho, další, kterou ubalím dám za druhé ucho a ještě třetí, kterou vložím do úst a zapálím. "Tak jedem? Cesta je ještě dlouhá. A pokud dnes navečer chcete stihnout dorazit do Drogadu, měli bychom sebou hodit."

Pak již skutečně vyjedem. Stejně jako Nysilo, i já zamávám Olafovi a jeho ženě. Dlouze potáhnu z cigarety a pak promliuvím ke skupině. "Tak.... tímto máme za sebou tu nejpříjemnější noc z celé cesty. Ještě bycho měli spát v osamoceném hostinci podél cesty, tam je klid, ale nedoporučuji vám, dávat si tam jídlo nebo pití. Kuchaře tam mají strašného a po pití vám vaše střeva ukáží, co je to vzpoura.....

No.... a taky dneska, to bychom měli dojet do toho Drogadu, tak je jedna hospoda dobrá, ale je dost drahá. Nebo tam jsou levnější, ale ty už nejsou natolik pohodlné. Ale skoro bych to viděla na jednu úplně levnou a nekvalitní hospodu. Alespoň mi to poradil Theodor. Tam bychom totiž měli být v bezpečí před nezvanými hosty, její majitel je totiž bratr Hugha ruky a prý je na naší straně. Alespoň Theodor se mi o tom zmínil.... a já to zapomněla poslat dál dříve."

Nysilo z Nortree
3.1.2016
18:33:18
Dozvěděli jsme se že nás ráno čeká kacení stromů na okraji Hvozdu.

"Tam by se dalo kouzlit a i kdyby druidové s tím měli problém, tak využívám je magii pro rychlé zpracování vybraných stromů... To by měli pochopit."

Večer jsem toho už moc nenamluvil. Když jsem dojedl polévku, padla na mě únava. Jak jen to trošku šlo, rozloučil jsem se, poděkoval za jídlo a šel do stájí si udělat místo na spaní. Za pomoci dvou dek a slámy jsem si udělal pohodlí a během chvilky jsem usnul...

*************

Probudil jsem se, chvíli jsem zmateně rozhlížím kolem sebe.

"Byl to sen či nebyl... že by skutečně práce bohů?" Nebyl jsem jediný kdo měl "sen" zdá se že všichni musí na stejné místo, tím že je Drogad skoro po cestě, tak nebyl problém vyhovět všem.

"Dobrá, uděláme co je třeba a vyrazíme směr Drogad. Já půjdu pomoct do lesa se dřevem." Když si všichni brali nářadí, tak jsem odmítl.

"Děkuji, tohle nebudu potřebovat." a spokojeně jsem se usmál. "To budou koukat, až jim předvedu jak se zpracovává dřevo..."

Dorazili jsme na místo. Anglino během chvilku poslal na zem jeden z vybraných stromu. Než jsem cokoliv udělal, Karolína začala mluvit o skřítcích. "Ale neee..." Během chvilky se ze země vynořili skřítci, kteří začali makat.

"Tak já se chci před vám předvést a ty mě takhle odzbrojíš!!" Sjel jsem Karolínu, ale i ona musel poznat na mém hlase že to beru sportovně. "Co tu mám teď dělat??? ... No nic no, budu nosit špalky..." Pak to ještě vylepšila a vyčarovala portál se kterým mě dorazila. Tohle kouzlo jsem neznal.
"Počkej, to jako druhá strana toho portálu je u kůlny? Jak si to udělala? Pomocí myšlenek? Nebo jsi to kouzlo už začala před kůlnou a teď jsi vyčarovala druhou část?" Ať už mi odpověděla nebo ne začal jsem nosit dřevo, ale rozhodně mi to nešlo od ruky jako Anglinovi, Žíře nebo skřítkům. Prostě tohle nebyla moje parketa.

"Tady jsem úplně zbytečnej, ale možná bych mohl zkusit kouzlo levitace na strom který Anglino složí na zem."

*****************

Do 11 bylo práce hotovo mnohem více než od nás očekával a šlo na něm vidět že byl nadmíru spokojen. I já byl spokojen, když nabídl že tu kovadlinu... "Absolutně netuším kde tu tunovou kovadlinu vzali a raději to ani nechci vědět."... uschová a tím mi významně ušetřil práci těm dvou bláznům vysvětlovat, proč tu kovadlinu nemůžeme sebou vláčet.

"Olafe, velmi rád bych pro vás ze 2 vyčaroval, ale bohužel když ten co je vyčaruje se od nich více vzdálí, rozpadnou se... Děkujeme vám za nocleh a pohostinnost, kterou jste nám se ženou věnovali." Pak si sním potřesu pravicí a promluvím k ostatním.

"Tak jo panstvo. Je čas. Nasedat a vyrážíme." Během chvilky jsme všichni byli na svém oři a vyrazili jsem.

Já ještě naposled zamával na rozloučenou starému páru.

Bell
3.1.2016
17:47:19
Ostatní musí také do Drogadu. Vlastně spíš Letohradu.
Zdá se, že všichni měli podobný sen.
"No jo, mohla vy to být past... Ale působil tak opravdově..."
Rozhodnu se věřit, že ten, kfo za to může je náš spojenec.

Na dříví s ostatními nejdu. Dřevotubectví není zrovna moje Parkera a nechci být za nemehlo. Takhle z toho mám akorát trapej pocit, že šly i dvě holky.
"Ale co... Zas můžu dát trochu do pořádku tenhle domek..."
A pomáhám s domácími prácemi, dyštak v kuchyni, nebo se starám o zvířata. Ať je to jak chce, nakonec se sejdeme na obědě.
Je skvělý, čemuž se dost divím... Obyčejný dřevorubec a má se tak dobře... Tam, odkud pocházím jsou dřevorubci chudáci, co jsou rádi za střechu nad hlavou. Trochu mne sžírá zvědavost, ale nic neříkám. Je totiž dost milý a zdá se hodný a důvěryhodný. No nic, jen jím a pokukuji po ostatních, jestli nemají nějaká témata.

Pán Jeskyně
3.1.2016
17:27:26
Dáte se do práce, každý z vás si něco našel, Olaf je nadmíru spokojen s vašim výkonem. "Teda, koukám, co zastanete práce. A zvlášť tady mladá slečna je velmi šikovná. Že já se nikdy nenaučil kouzlit, to by mi dost usnadnilo život. Ale znával jsem Theurga, co uměl vytvořit svitek s kouzlem, měl bych se po nějakém poohlédnout a nechat si vyrobit tyhle skřítky. To by mi na stará kolena dost pomohlo."

V jedenáct máte tolik práce, že sám Olaf by to nedělal týden, ale celý měsíc. Zvlášť, pokud svými kouzly přispěl i Nysilo. "Moc vám všem děkujeme a kdybyste kdykoliv potřebovali nocleh, klidně se stavte. Já i má žena jsme vašimi dlužníky."

***********************

V mezičase také odpoví Riegalovi. "Nejbližší kovář je asi v Questaquace, to je skutečný mistr zbrojíř, ale to vy asiu víte, když odtud jdete. Každopádně, pokud chcete, kovadlinu si můžete uschovat u mě, já ji přikreju nějakým ubrusem a ani na ni nesáhnu. Jen vám ji pohlídám, dokud neseženete nějakého kupce." Říká a vůbec se nediví, kde jste vzali tunovou kovadlinu. Je to zvláštní muž. Ani kouzlům se moc nedivil, jen za ně byl nesmírně vděčný.

********************************

Pak ještě dostanete oběd, polévku a několik pečených kuřátek, samozřejmě, pokud chcete, tak domácí slivovice je vám k dispozici. Pak již je skutečně těch jedenáct a vy byste pomalu měli vyrazit na další cestu...

Stopař Talhut
3.1.2016
11:54:21
Postupně se ozývají další a další s tím, že musí do Letohradu.
Náhoda, nebo osud?
Vskutku zajímavá otázka. Žira tomu zdá se věřila a i u mne to nebylo zcela k neuvěření. Jak úkol, tak informace o nepříteli.

Po snídani se někteří sebrali a šli s Olafem na dříví. Toho jsem se účastnit nemusel. Raději jsem vzal psi a vydal se na procházku. S sebou samozřejmě luk. Kdybych narazil na podivná individua, nebo na nějakého ušáka. Jako poděkování za nocleh a jídlo by pár králíků mohlo stačit.

Ale nechtělo se mi chodit někam moc daleko. Za prvé vzdalovat se někam dál o samotě není v tuhle dobu moc dobré a pak, aby na mě nemuseli dlouho čekat s odjezdem.

Tak jako tak jsem mohl být pryč možná hodinku a pár minutek k tomu. Ať už s úlovkem či prázdnýma rukama (ponechám na našem PJovi).

Lótiel
3.1.2016
11:02:45
Kájin návrh, abych tu přespala společně s Merysol chvilku zvažuji. “Já se klidně přestěhuji, pokud s tím ostatní souhlasí. Taky tady budu moci Merysol ohlídat, kdyby si ji náhodou udělalo nedobře.“ Ušklíbnu se.

Zbytek noci sázím jednu píseň za druhou a volím jen ty veselé. Během večera si dám ještě jednu šťopičku, ale ne víc.

“Tahání dřeva bych se, z dovolením, vyhla. Určitě si tu najdu nějakou práci.“ Usměju se jemně. Ráno je pro mě krušné. Za noc jsem byla několikrát vzhůru a tak nejsem po ránu moc odpočinutá. Za to hlavu mám plnou myšlenek. Z přemýšlení mě vytrhnou až ostatní, kteří měli také podivné sny.

“Také jsem měla zvláštní...krásný sen. I já musím do Letohradu.“ Prohodím tiše při snídani. “Pro mapu.“ Dodám po krátkém zaváhání.

Chvíli se dívám za skupinou, která se vydala na dřevo. Pak se dám do úklidu.

Zar´farro
2.1.2016
22:08:00
Vybral jsem si sekyru, ani velkou ani malou. Prostě takovou co mi sedla do ruky a vydal se směrem do lesa spolu s ostatními.

Snažil jsem se co jsem mohl, ale neočekávaní pomocníci od Káji ... na ty jsem neměl. Jo a taky mně dost překvapili.

Na cestu zpátky jsem se vydal pěšky.
Říkejte si, že jsem zpátečník, ale nechat se rozložit a zase se nechat sloužit se nenechám. Nebo jak tenhlensta věc funguje.

Když dojdu zpět k chatě, už je vše hotovo a nejspíš se všichni připravují na odjezd.

Anglino
2.1.2016
22:01:23
"Ohó Karolinko to jsou mi věru zdatní pomocníčci. S takovou budeme brzy hotovi."

Zvesela a pyšně hledím na Karolinku co vše ta dívka umí.

Kácím stromy a pak jdu s Karolinkou osekávat větve nosím větší kusy dřeva do portálu, jako by to bylo zcela normální a portál sem používal běžně.

"Mám co dělat abych na to necivěl s otevřenou hubou. Nenechávám to na sobě znát a tvářím se jako by to bylo běžné. Pomalu si začínám zvykat na to, že neputuji s obyčejnými bytůstkami, ale každý z nich je v něčem vinikající. Magie mi až doposud moc neříkala, ale pomalu si na to začínám zvykat."

Tady už je vše uděláno tak vstoupím do portálu a najednou se opravdu ocitám u kůlny. S pomocí skřítků všechno to dřevo naštípeme a oni ho krásně uložili kolem domu.
Pak se skřítkové rozloučili s Karolinkou a postupně mizí v zemi.

Koukám jak se na to bude tvářit Olaf.

Karolina
2.1.2016
21:36:26
Když se rozdávali sekery, vzala jsem si nejmenší, takovou lehoučkou, tak dobrou na třísky. Usmála jsem se na toho, kdo se snad nad tím pozastavil a pak jsem se s ostatními vydala do lesa. I když bylo plno sněhu všude, cesta to byla plná smíchu. Každou chvíli někomu přistála koule za krkem. Dvakrát mi ujely nohy a já sebou se smíchem žuchla do sněhu. Jednou mi pomohl Anglino a jednou pro změnu Žira.

Dobrá nálada nám vydržela až na místo a tam jsem chvilku stála a pozorovala je, jak jim jde práce od ruky. Anglinovy svaly se napínaly a strom, do kterého se pustil, se za chvilku poroučel k zemi. Usmívám se a pak se postavím a začnu:

" Skřítkové milí, pomocníčci zlatí, prosím přijďte nám na pomoc."

Chvilku se nic neděje, ale pak najednou ze země vyskáče dvanáct krásných skřítků. Mají sekery a pily. Postaví se přede mnou a ukloní se. Sehnu se k nim.

" Potřebujeme pomoci s tím dřevem, pusťte se do toho a aby se to nemuselo tahat koňmi, udělám ještě něco."

Postavím se, zaměřím zrak mezi dva stromy a za chvilku mávnu rukou. Objeví se dveře, pomalu, spíš tak trochu váhavě, jakoby se jim nechtělo, ale nakonec tam jsou. Otevřu je a pak řeknu všem:

" Házejte zpracované dřevo tím portálem, bude pak u kůlny. Je to rychlejší a můžete i kmeny, ale raději aspoň rozpůlit. Tak zlatíčka, do práce."

Skřítkové se ukloní a rozeběhnou se ke stromům a za chvilku už kolem třísky lítají. Při práci si pískají a pohled je na ně báječný. Za chvilku už všichni vhazují do portálu zpracované kmeny i osekané větve. Chvilku ty rozkošné skřítečky pozoruju, ale pak jdu k Anglinovi a začnu osekávat větve.

" Takhle to bude rychle hotové a pak můžeme dříví ještě i naštípat. Co myslíš? "

Když už se zdálo, že je dřeva dostatek, skřítkové přijdou a ukloní se.
" Projděte prosím portálem. Je potřeba dřevo naštípat a hezky uložit."

Zase se ukloní a napochodují do portálu. Zasměju se a řeknu všem, kteří tady s námi jsou.
" Myslím, že bychom se taky mohli vrátit. Projděte portálem i s koněm, nebojte, budete rovnou u kůlny."

Pokud někdo bude chtít jít zpátky po té cestě, co jsme přišli, nebudu nikomu bránit. Kdo chce jít portálem, všechny tam nasměruju a teprve, když už jsou všichni uvnitř, vejdu taky dovnitř a zavřu za sebou portál. Ten okamžitě zmizí.

Objevíme se před kůlnou, kde už skřítkové zpracovávají poslední kmen. Všechna polínka jsou pěkně narovnaná kolem celého domku. Když práci dodělají, přiběhnou ke mě a ukloní se. Sehnu se k nim, pohladím je jemně a řeknu:
" Děkuji vám skřítkové, jste zlatíčka. Moc jste nám pomohli, běžte si odpočinout."

Jeden po druhém se ukloní a zmizí v zemi. Podívá se na Olafa a usměju se.
" Dřevo by bylo, copak je potřeba ještě udělat?"

Žira
2.1.2016
19:37:52
Ráno, když je čas vstávat, ležím na zádech a koukám do stropu. "Sakra, to byl divný sen. A očividně ostatní měli podobný." Pomalu se vyhrabu z deky, vyklepu slámu z vlasů a postavím se na nohy. "Přes drogad máme stejně cestu. Teda aspoň kolem něj. Zacházka je to asi půl hodiny. A myslím, že je rozumné stavit se tam. A to i kdyby se nám nezdál žádný sen. Ve městě jsme méně nápadní, a zvlášť v Drogadu, tam se skupinka jako my docela slušně ztratí v davu. Nikdo se nás nebude na nic vyptávat.

Navíc, já tomu snu věřím. Věděl informace, které znám pouze já a ten, kdo ke mě mluvil. Prostě pro to mám své důvody, proč mu věřit."
Říkám a cosi žmoulám v ruce. Zdá se, že je to kus pergamenu. Pak to schovám do svého vaku.

*****************

Když se řeší, co kdo bude dělat, připojím se k Anglinovi. "Počítej se mnou barbare. Pokud teda nepohrdneš ženskou." Odpovím mu s úsměvem. Od Olafa dostanem sekery. Má jich velkou zásobu. A pak již zamíříme do hvozdu i s Olafem a párem jeho koní.

Tam se najde práce i pro ty, co nemají dostatek sil na kácení stromů, ti pomocí koní tahají pokácené kmeny k Olafově chalupě.

Alexander
2.1.2016
16:28:47
Vrátím se spolu s Riegalem. Kovadlinu enchám kovadlinou a potichus e odeberu na nějaké volné msíto ve stodole, jelikož už většina spí. Z brašny si vyndám svoje přespolní náčiní, převléknu se, a zabalím se do kusu deky, která je z podobného amteriálu jako mám oblečení, a i když není nikterak tlustá, hřeje dostatečně.

Stejně jako evidentně většina mám taky divný sen, vzbudím se docela brzy, ale někteří už jsou vzůhu. Převléknu se, a vyjdu ven před stodolu. Už je i vidět. Jdu kousek do lesa a pomocí sněhu si umyju obličej. Protáhnu se, a jelikož ostatní říkali že budemem něco dělat, jenom si třikrát oběhnu okruh lesem okolo chaty. Pak již jdu tentokrát dovnitř.

Jelikož jsem tam prvně, rozhlédnu se okolo, a jdu si sednout ke stolu, ať už na nějakou krabici, špalek nebo co se zrovna najde. "Dobré ráno.." pozdravím, a poslechnu si o čem se baví. "Já si taky nemyslím že rozdělovat se je dobrý nápad.. To město je po cestě, ne? Tak tam dojedeme, a alespoň budeme moci dokoupit co kdo zapomněl, nebo co kdo nestihl.. " přidám se ke Káje.

"A.. Co že je teda k výběru na práci? Slyším tu práci v lese.. no nevím jak bych vám s ní pomohl.. Nikdy jsem stromy nekácel, ale asi to nebude tak těžké.."

Merysol
2.1.2016
16:26:02

Jak jsme se tak všichni začali pomalu scházet, vypadalo to, že každý mě zvláštní sen a všechny nás posílá na jediné místo. Sice mi to přijde trochu divné ale pak nad tím jen pokrčím rameny. prostě to tak má být…

Ozval se ale Zar, který přemýšlí nad tím, jestli to může být léčka.

”Zare, mě se zdají neustále divné sny, ale uznávám, ještě se mi nestalo, aby se stalo něco takového. Spíš než léčku bych v tom viděla vůli bohů…nebo pokud se vám nechce věřit ve vyšší moc, berte to tak, že je to zřejmě pevně daný bod v našem životě a prostě tam máme být. Mimochodem, můj sen mě taky poslal do Letohradu. A pevně věřím tomu, že to léčka není. O čem ovšem nepochybuji, je to, že nic nebude tak lehké, jak se možná zdá. Rozhodně bychom neměli ztrácet na opatrnosti, ať už naše úkoly jsou jakékoliv.”

Pak jsem trochu podrbala Barta a dala mu pusu na čumák.Můj malý pomocník a zachránce. Dneska tě čeká něco hodně dobrého k jídlu, to si piš Bartíku.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.