abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Riegal Faer
6.1.2016
17:19:33
Po tiché rozmluvě s bossem se zvednu a jdu s trochu samolibým úsměvem, jak si myslím, jak jsem to dobře zařídil. Sednu si ke stolu a zaposlouchám se do řeči, nemluvím, akorát si objednám nějaké jídlo a pití.

Pak se s nimi odeberu do pokoje, počkám si, než bude ticho a pak se ujmu vysvětlování: ,, Takže, s tím údajně bossem jsem mluvil proto, že chci zkusit na černém trhu prodat tu kovadlinu. Chci se vás jenom zeptat, jestli chce někdo z vás jít taky. Vstup je prý 20 zlatých za osobu. Ať už půjdete nebo ne, počítejte s tím, že ráno tam půjdu a možná budu muset zajet ještě s kupcem k Olafovi, kde jsme ji nechali, aby mi věřil. Proto vás chci požádat, aby jste zůstali tady v té hospodě, než se vrátím. Ještě si pak chci zajít do Letohradu, ale to bude rychle vyřízený.

Tak co, počkáte prosím?
"

Nysilo z Nortree
6.1.2016
11:19:04
Na cestě

Zhruba v polovině cesty jsme na chvíli zastavili abychom nechali koně vydechnou a trošku odpočinout tříslům. Někteří to jistě ocení včetně mě. Přišla mi tohle vhodná chvíle představit jim svého přítele.

"Vážení, věnujte mi na chvíli pozornost. Rád bych vám někoho představit." Zavřel jsem na chvíli oči a natáhl před sebe ruku. Během chvilky se z nebe sneslo cosi černého čeho jste si nikdo doposud nevšimli a místo na ruku to udělalo nálet na můj klobouk. "Ale...no tak. Nepředváděj se." pokáral jsem na ho a párkrát luskl prsty... Neochotně se přemístil na ruku. Na klobouku se mu zřejmě líbilo víc. Druhou rukou jsem si srovnal klobouk.

Na ruce jste viděli něco co se věrohodně podobalo havranovi, ale byl menší než je obvyklé. Možná poloviční. Každého si prohledne, ale stale jedním očkem hlídá reakci lišáka. Zřejmě se mu nelíbí jak na něj mlsně kouká.

"Našel jsem ho časně z jara opuštěného jak na zemí píská a pomalu z něj vyprchá život. Neměl jsem dost sil abych ukončil jeho trápení, tak jsem se o něj postaral. Až byl chopen létat, tak jsem ho pustil na svobodu, ale on mě neopustil... Kam jsem šel já, letěl i on. Začal jsem mu říkat Prcek. Myslím že netřeba vysvětlovat proč. A to mu už zůstalo. Nedávno, díky Onyxově lekcím, jsem se naučil pomocí magie semnou spojit. A jsem šťastný, že jsem se tehdy rozhodl o něj postarat. Teď je to můj nejvěrnější a nejspolehlivější špeh. Moje oči, moje uši. Tak to by bylo..." rukou jsem mu naznačil ať letí.

"Tak to máme za sebou, teď už se můžeš k nám přiblížit."


"A ještě mám na vás prosbu. Nekrmte ho prosím. Nechci aby byl na mě závislej. Chci aby si potravu obstaral sám a byl zvyklí na toto počasí... "

"Děkuji za vaši pozornost a omlouvám se na zdržení" a s těmito slovy jsem naskočil na zpátky na koně. Mým tříslům tahle přestávka moc nepomohla, spíš naopak. Zaťal jsem zuby abych překonal bolest. Věděl jsem že to během chvilky otupí a vydali se zase na cestu...

***************************************
***************************************


Ve městě

Měli jsme set sakra štěstí když jsem dorazili do města. Hned po nás strážní zavřeli bránu. Dozvěděli jsem se že je to dnes poprvé, že se údajně motají v okolí nemrtví. "No skvělé, doufám že správci města udělají další proti opatření, aby nedopadlo jak Questaqua." Na ulicích to žije jako za poledne. Následovali jsem Žíru do vedlejší uličky kde to už moc nežilo a které se lidé zdá se vyhýbali až do jednoho zapadlého pajzlu. Vešli jsem dovnitř a před námi za pultem byl Hugh. Opravdu podoba neskutečná, avšak povaha naprosto odlišná.

"Dobrý večer pane, já bych poprosil o čaj a něco teplého do žaludku. To co máte v dnešní nabídce." Jak jsme si objednali, šel jsem se připojit ke skupině co se sami postarají o koně. Udělal jsem co bylo třeba a ujistil se že koním nic nechybí aby si co nejlépe odpočinuli do zítřka a šel zpátky do hospody.

S jídlem nám dal i pergamen s informacemi o tom muži co sedí v rohu a popíjí zvětralí pivo.
"Opravdu nepotřebuju se s takovými lidmi seznamovat, hlavně na to ani není čas." Jenže Riegal byl jiného názoru. Než jsem se nadál byl u něj.
"Zatracený kudůk. Druhý Alexander. Beztak chce prodat tu kovadlinu. K čemu mu bude veškeré to zlato když bude pod drnem." Bylo pozdě to řešit.

Pak se ke mě naklonila Lotiel. "Ještě vydrž, nejdříve si všichni promluvíme, ale ne tady."

Žíra mi šla do noty. "Souhlasím. Promluvíme si v jednom z pokojů." A po jídle jsme se připojili na pokoj ať už s Reagalem či bez něj.



V pokoji

"Já bohužel neumím zabezpečit kouzlem místnost aby nás nikdo neslyšel. Pokud to někdo umí, nechť je libo." Pohlédl jsem hlavně na Karolínu.
Ať už byl pokoj zabezpečen či ne, tiše pokračujeme v debatě.

"Přesně tak a také souhlasím s Karolínou. Pokud někdo něco potřebuje ve městě tak jen ve skupinkách po dvou max tří členné. A žádný hlouposti!" Při poslední větě jsem pohledl na Lotiel. Učenkyně Hugha, plné město lidí, tržnice... Lákavé místo si trošku zakrást...

"Pokud Merysol se stopařem nepotřebují spánek, bránit vám v tom nebudu. Já do města nepotřebuji. Raději si odpočinu a připravím se na noc, vám ostatním doporučuji to samé."


Až se debata chýlila do závěru, ještě jsem si odchytl Zafara.

"Zare, nemáš prosím tě nějakou mast nebo něco na bolavá třísla a zadek?"


*******************

Před tím než jsem se odebral na odpočinek jsem použil kouzlo Lazebník.

Merysol
6.1.2016
10:10:18

Dojeli jsme do města a Žira nás ještě před návštěvou hostince varovala, že to žádný luxus nebude. Upřímně jsem postel s nebesy nečekala, stačilo mi, když tam nebude pobíhat nezvaná havěť. Představa, že mi po obličeje přeběhne, nedej bože šváb, mě děsila.


Přivítání od Hughova bratra bylo docela přívětivé, ale stejně jako ostatní dívky jsem odmítla, aby se mi o koně postarali. “Velice děkuji, ale také se o koně klidně postarám sama.“


Navíc mu to po včerejšku i tak nějak dlužím…


Jakkoliv jsem z koní měla respekt…tedy spíše strach, péči o koně jsem měla naučenou, takže hned po tom, co jsem svého koně vytřela, pečlivě jsem ho vyhřebelcovala, vykartáčovala a samozřejmě jsem nezapomněla zkontrolovat kopyta. Ještě jsem svému koni dala pamlsek a pak odešla za ostatními. Ještě než jsem došla ke stolu, řekla jsem si o čaj a cokoliv teplého k jídlu.


Blaine přinesl s objednávku i kus pergamenu s varováním. Chvilku jsem si nenápadně prohlížela onoho slavného „bosse z podsvětí“, ale pak jsem pohled raději stočila na svého Barta. Musela jsem toho lumpa hlídat.


Žira využila toho, že Riegal se rozhodl udělat „šéfovi z podsvětí“ společnost a začala řešit náš výlet do Letohradu. Kája rovnou přišla i s návrhem, že bychom měli jít po dvou.


“Ano, určitě bude lepší, když tam nepůjdeme jako jedna velká skupina, ale dva lidé mi přijdou jako celkem snadný terč. Pro nějakého pouličního darebáka sice dvojice snadný cíl není, ale pro nějakou partu nebo zkušeného bojovníka určitě je. Já to tu moc neznám, ale jako v klidném, tichém a bezpečném městečku si tu nepřijdu…ale možná se pletu. Posledních pár nocí jsem totiž neměla zrovna klid.“


Té včerejší nevyjímaje. A ještě se takhle zlískat rumem od Žiry. Přísahám, že už se nikdy vážně alkoholu ani nedotknu!


“A co se toho budíčku týče, já spát nepotřebuji. Nikdy jsem toho moc nenaspala. A zůstat celou noc vzhůru mi nebude dělat problém.“


Stopař Talhut
6.1.2016
0:27:54
Žira se ke mě nakloní a řekne mi něco o místním zvěřinci. Nebo teda spíš o jedné kočce. Už jsem o ní něco slyšel, ovšem taková věc stojí balík a nevím, zda by se snesla s ostatními zvířaty.
"Jen něco málo. Už teď mám na starosti tři pomocníky. A brát něco takového jako čtvrtého je celkem riziko. Tyhle kočky zvládne leda tak dobrý pán šelem. To není zrovna cesta, kterou kráčím já." Odpovím jí jak nejtišeji to jde.

Vím, že by byla hodně užitečná co se boje týče, ale musel bych vynaložit velké úsilí, abych si držel na uzdě a ostatní by na tom strádali. S plánem sejít se na pokoji nemám problém. Tam nás nikdo alespoň nemůže sledovat.
"Dobrá, ale chtělo by to nějak magicky posílit dveře, aby nikdo zvenku nic neslyšel." Povím opět tak, aby to doznělo jen k uším u našeho stolu."

"Zatraceně. Kdyby uměli orksky řekl bych jim to touhle řečí. Tu málokdo ovládá."

Když máme vše snědeno sejdeme se nahoře. Počkám, zda někdo umí magii, co ven nepropustí slůvko. Vyslechnu si co navrhla Karolína a souhlasně přikyvuji.
"Rozumný nápad. Skupiny budou schopné se o sebe v nejhorším postarat a velký povyk neuděláme. Ve starém Letohradu se potom domluvíme co dál. Jít tam všude pohromadě by nám všechno zabralo celou noc. A i když tam nežijí lidé, mrtvo tam úplně není. Možná."
Slovo "Možná" jsem řekl trochu s odstupem. Přeci jenom zavírají brány kvůli nemrtvým není tedy vyloučeno, že se něco podobného dole vyskytuje.

Ovšem jak to udělat, abychom vstali v plánovaný čas??
"Jděte si všichni lehnout. Já zůstanu vzhůru a v plánovaný čas vás obejdu. Jsem zvyklí čas od času ponocovat."
I když by mohla existovat magie, která by nás dokázala všechny v jeden čas vzbudit, moc jsem nevěřil, že to tu někdo z nim umí využívat.

Anglino
6.1.2016
0:08:58
Podle pokynů Žiry jsem se dostavil na pokoj. tam sem si vyslechl její plán.

Než jsem stačil něco říci, řekla to Karolinka Veliteli za nás za oba.

Proto jsem jen lakonicky odpověděl.

"Karolinčín návrh se mi líbí. Připojuji se k němu."

"Co jiného bych také mohl říci Žira dala časový plán a Karolinka navrhla, že půjde spolu se mnou. Co jiného bych si mohl ještě přát. Snad jen to, aby vše dopadlo tak jak sem to viděl v tom snu."

Pak jen poslouchám co na to velitel.

Karolina
5.1.2016
23:29:31
Překvapí mě Riegal. Beze slůvka varování se zvedne a jde k tomu chlapíkovi. Nejdřív jsem docela naštvaná, zamračím se za ním. Jenže pak mi dojde, že dokud tam spolu budou jednat, můžeme se domluvit my. A nejsem jediná. Žira hned využila situace a taky toho, že sedí zády k bossovi. Poslouchám její plán. Chvíli nic neříkám a pak kývnu.

" Tak dobře, sejdeme se nahoře. "

Podívám se na Anglina a ještě mu něco pošeptám. Když se později sejdeme nahoře na pokoji, předloží nám Žira svůj plán. Trochu zaváhám a pak se podívám na Nysila.

" Veliteli, možná bychom mohli jít po dvou třeba, co říkáš? Já bych šla s Anglinem, Žira nejspíš s tebou, viď, Merysol... se Stopařem, Lótiel třeba s Alexanderem nebo se Zar´farrem a ostatní spolu, co myslíte? Pravda je, že celá skupina najednou by byla nápadná daleko víc než po dvou či třech lidech."

Navrhnu a v duchu si tak říkám, jestli jsem si nedovolila moc, ale na druhou stranu, je potřeba se rychle domluvit. Kouknu na velitele, bylo by moc dobré, kdyby se k tomu vyjádřil.

Žira
5.1.2016
22:57:13
Když dojedem do města, hned zavřou brány. Ale to nic nemění na podstatě Drogadu. Pokaždé, když sem přijedu, tak to tu žije. Až někdy kolem jedenácté večer tento ruch utichne. Kde je hospoda Hughova bratra vím, sice jsem v ní ještě nebyla, ale už jsem šla kolem. "Tuším, že toto žádný luxus nebude." Varuji své společníky ještě, než tam dorazíme.

Když vstoupíme a hostinský Blaine, který je rozhodně bratr Hugha Ruky, nám nabídne, že se nám postará o koně, nemám s tím problém, ale když Kája a Lótiel řeknou, že se o něj postarají samy, přidám se k nim. "Děkuji za nabídku Blaine, ale já se o svého koně také postarám sama, alespoň vám ušetřím práci." Zavedeme koně do stájí a odstrojíme je. Pak ho samozřejmě opět vytřu a zařídím vše, co kůň potřebuje.

Nyní mi již nic nebrání vydat se do hospody, kde si rovnou objednám pivo. "Já bych si dala pivečko a pokud máte nějaký ostrý guláš? Nebo cokoliv jiného s masem, nakonec je mi to celkem šumák." Když nám přinese naši objednávku a s ní kus pergamenu, také si ho samozřejmě přečtu. "Zajímavé, tady by se dala sehnat ta slavná Drogadská kočka. Měla bych o tom říct Stopařovi, třeba by ho to mohlo zajímat. Jejich bojové schopnosti jsou prý obrovské. Taky proto je to nelegální zboží. Zvíře je zboží. To je prostě dokonalé. Vždyť je to stejná prasárna jako otroctví. Zvířata mají být přátelé, ne sluhové."

Nahnu se ke Stopařovi tak, abych byla zády k muži v rohu, beru si k srdci radu od Lótiel, a potichu mu říkám: "Už jsi slyšel o Drogadských kočkách? Jsou to zvířata, jijichž chov je nelegální. A to kvůli tomu, že jsou to dost zuřivé bestie, ale jsem si jistá, že na černém trhu se dají sehnat."

Když Riegal odejde promluvit si s tím mužem, nejprve chci vyskočit a zastavit ho, ale jelikož nás ani předem nevaruje, nestihnu to. "No co, třeba ví, co dělá. Asi se taky chce podívat na černý trh."

Až poté, co se vrátí opět promluvím. "Dneska bychom měli jít brzy spát. A ráda bych se s vámi všemi ještě sešla na jednom pokoji. Měli bychom se domluvit ještě na pár podrobnostech." Mluvím potichu a opět tak, aby nebylo vidět na má ústa. Přeci jen, čím víc minimalizuji riziko, že nás někdo zaslechne, tím lépe.

Pokud ostatní souhlasí s mým návrhem a po nějaké době se sejdem na jednom pokoji, začnu s tím, co mám na srdci. "Takže.... pochopila jsem to správně, že všichni máme cestu na stejné místo? Myslím, že bychom se tam měli vydat v noci. Viděla bych to tak na jednu nebo druhou ráno. To už spí všichni. A měli bychom jít k té studni nějak postupně, abychom nebudili zbytečnou pozornost."

Lótiel
5.1.2016
18:04:26
Poklidím co můžu a jdu pomoci do kuchyně. Když vyjdu později zase ven, je u kůlny pořádná hromada dřeva. Uznale našpulím rty. “Pěkný.“

Oběd je výborný. Na kuřátka se mi podaří propašovat trocha svého koření. To aby nám nebyla zima. A za chvíli už jsme v sedle koníka a ženu se s ostatními do města. Občas kouknu po psech. Skoro polovina mého dílu kuřete skončila v jejich žaludcích. Všechny kostičky s pořádným kusem masa. No nedej jim to, když uměj ty „psí oči“.

Cestou jsem zamlklá. V hlavě se mi pořád dokola odehrává sen. Zimní krajinu, i přes její krásu, vnímám jen málo. S trhnutím se proberu až ve chvíli, kdy se dostaneme k městu a projedeme jeho branami. Potřesu hlavou a dávám si na okolí pořádný pozor. Všímám si maličkostí, ale třeba i pohledů některých lidí. Je mi jasné, že budeme budit hodně pozornosti. Už třeba jen kvůli vlkovi. A tak mě víc zajímají ti, kteří se tváří, že je nezajímáme vůbec. Prostě se jen podívají a dál si nás nevšímají.

Žira nás zavede do hospody, která se mi ani trochu nelíbí. Ohrnu horní ret a znechuceně zafuním. Těšila jsem se na hudbu a tanec, veselení se u poháru vína. A místo toho špinavá a skoro prázdná knajpa. Hodím na Žiru vyčítavý pohled, ale poslušně ji následuji.

O svého koníka se raději postarám sama. Vytřu ho do sucha, dám mu seno, vodu a pár jablek. “Asi se tu budeš mít líp než já.“ Zašeptám koníkovi a poplácám ho. Představa, že budu spát v nějakém zavšiveném pokoji mě docela děsí.

Při pohledu na hospodského, se na okamžik zarazím. Moc nechybělo a oslovila bych ho „Mistře“. Pak si ale uvědomím ty drobné a větší rozdíly. Nevěřícně zavrtím hlavou. “Také bych si dala silný vývar. A pak rybu, jestli máte. A k pití...víno.“ V polévku doufám. Rybu nečekám a vína se bojím. Ale jsem zvědavá, jestli to jako špeluňka jen vypadá a nebo to opravdu je.

Přelétnu očima pergamen a na muže v kápi se ani nepodívám. Znechuceně se zašklebím. Hřbetem ruky si otřu nos a zakryji si tak ústa. “Bacha na slova. Umí možná odezírat.“ Zamumlám tak trochu záměrně nezřetelně. A vzápětí nevěřícně nasucho polknu, když si ke kápi přesedne Riegal a nejspíš mi totálně zničí plány.

Nakloním se k veliteli. “Večer se půjdu trochu projít.“

Riegal Faer
5.1.2016
17:52:26
,, Dobře, takže to uschovej, a pak se nediv, až přijde nějaký kupec, co ji bude chtít, protože mu ji prodám. Heslo co mu řeknu bude: magická kovadlina u Olafa, a když vám tohle heslo řekne, klidně mu ji předejte, to je její kupec."

Pak, když odjíždíme, rozloučím se s ním a vyjedeme. Po nějaké době dojedeme do Drogadu a já mám plnou hlavu Letohradu, ale uznám, že ubytovat se je přednější.

Tedy si u hostince nechám odvést koně, ale obdobně jako Zar'farro si vezmu vybavení a složím ho ke své židli, když si přisednu k ostatním.

Pak si s nimi přeštu dopis a hned mě napadne, jak tu kovadlinu prodáme. Dopis nechám dopisem a přisednu si k bossovi. Pak s ním diskrétně, tak, aby to nikdo neslyšel, začnu mluvit.

Zar´farro
5.1.2016
17:18:41
No konečně město, třísla mám v jednom ohni a už se těším jak sesednu.
Než vjedeme do města přehodím si přes hlavu kapuci, sice mi čouhají uši, ale vypadá to lépe a dle zkušeností vím, že to pomáhá.

Jakmile sesednu z koně před hospodou, dojde mi, že chůze nebude o moc lepší, a že si jen tak nesednu. Naštěstí vím co udělat, aby se mi do rána ulevilo.

Na rozdíl od Káji. Anglina a některých dalších. Já si koně nechám odvézt, ale věci si beru sebou.

Také bych si dal něco k jídlu, děkuji.
řeknu hospodskému a koukám co je to za pergamen, jenž si ostatní čtou.

Anglino
5.1.2016
11:30:20
Bez potíží jsme dojeli do města a hned jak jsme projeli branou nás udivilo, že v tuto pozdní hodinu je zde stále rušno.
Brány začli zavírat a dostalo se nám informace, že to je novinka prý kvůli nějakým nemrtvým.

Žira to tu evidentně zná a neomylně nás vede do klidnější části, evidentně né tak honosné. Dorazíme k hostinci no spíše k putice. Byla nám doporučená, tak asi věděli proč.
Byli sme přivítáni a když Karolika prohlásila že si koně obstará sama následuji jejího příkladu. pak se vrátíme k ostatním.

Usadili jsme se ke stolu a když jsem si objednal pivo a kus masa, všiml sem si podoby hostinského. Jako by z oka vypadl Hugovi. Ale proč se tváří jako by nás neznal.

"Že by ten neznámý támhle u stolu byl špeh? Chování hostinského tou nasvědčuje a když nám nenápadně podstrčil nějaký papír, jsem zvědav co v něm stojí."

Když se ke mně nakloní Karolinka a něco mi šeptá.
Šeptem odpovím.

Bell
5.1.2016
10:50:36
Cestu si dvakrát neužívám..
Přestože si už zvykám, stále je pro mne dlouhá jízda něčím novým a nepříjemným.
A navíc jsem zvědavej, co nás čeká v Drogadu... Vždyť ani nevím, kam pak jít. I když si myslím, že některý z mých společníků se to ve snu dozvěděl. Aspoň v to doufám. Takže cesta mi moc neubíhá a ani mi není do povídání, i když obvykle s tím nemám problém.
Mohla by to být šance, jak se dozvědět něco víc o svých předcích.
A později, přesně předtím, než zavřeli bránu jsme konečně dorazili do Drogadu. Zvláštní. Většinou se zavírá až pozdě na noc. Pokud vůbec. I když vzhledem k situaci v Questaque je to asi potřeba.

A pak nás Žira zavede do toho hostince. Je skoro prázdný, což je sice trochu překvapení, ale myslím, že je to dobře. Tomu muži v rohu věnuji zvědavý pohled, ale nezdržuju ho. V hospodách je to celkem běžné. Obvykle to bývají chodci. Pokud to je chodec, máme jenom štěstí. Pak si prohlédnu barmana. Je ni povědomý... Kde jsem ho... Pak si náhle vzpomenu.
"To je hughuv bratr... Ale proč předstírá, že nás nezná?!"

"Taky bych si dal nějakou polívku, možná kus masa..." zmateně přisvědčím.

Pak nám Blaine podá jakýsi kus pergamenu. Také ho zahlédnu. Neovládnu se a sjedu pohledem k tomu muži
"Ten určitě ví, kudy do Letohradu... Snad to ostatní napadne. Já si s ním radši nebudu začínat." rychle se vrátím k jídlu, které mezitím přinesli.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.