abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Alexander   Postava není přítomna 12.1.2016, 20:43:19
Na chvilku si jdu lehnout. probudí mě zvuky. Rychle vsatnu,a le zjistím že je to jenom někdo v pokoji, a že už je čas vyrazit. Menší taštičku si přidělám pevně k opasku. Ještě si doplním pár věcí, ale brašnu si neberu.

Když vyjdu ven, jsem opět celý v černém, s kapucí na hlavě. Ke studni se rozhodli jít všichni společně. Já se ke skupince nepřipojím, a jistím jí z povzdálí. Ale naštěstí se nic neděje.

U studny počkám až budu moci jít, a bezproblémů sklouznu po provaze, načež se dole zabořím do bahna. "Ach.. skvělé.. No alespoň že tu není ta voda.." pomyslím si.

Cesta pak probíhá v poklidu. Dostaneme se nahoru, a dokonce přemůžeme i golema, který si vysloužil můj odměřený, avšak obdivný pohled. I když to z pod kápě nebylo vidět. Pak se začne řešit kam kdo půjde. "Chodit po spolu je hrozně nápadné, hlučné a pomalé.. I když jsem teoreticky silnější.. Podle mě bychom měli udělat skupiny.. Já potřbuji taky do věznice... Ale ať si rozhodne velitel.." povím, a ušklíbnu se, ale skryt pod kápí to nemá nikdo šanci zaznamenat, a z tónu to poznat není.
 
  Bell   Postava není přítomna 12.1.2016, 19:20:00
Trochu překvapeně sluduji, jak se golem roztavuje před očima.
Nemůžu příct, že by mi to vadilo, ale v hloubi duše jsem myslel, že s ním budeme muset stejně bojovat. Ale nestalo se a trochu jsem si oddechl. Přestože věřím, že bychom ho porazili.

Načež Merysol načne téma, které zajímá i mne.
Jakmile se vyjádří Žira, přidám se.
"Jak už jsem říkal, podle mně bysme měli jít všichni pohromadě. Nevíš, co tu může bejt...
A já osobně musím do dílny jednoho alchymisty, který žil támhle..."
pokývnu k akademii. Zajdu si jen pro pár věcí a můžu jít."
Vysvětluji.
 
  Žira   Postava není přítomna 12.1.2016, 19:02:50
Poté, co Kája odpověděla na otázku a golem zmizel, zhluboka si oddechnu. Boj proti tomuhle. A bez štítu. To by byl děs.

"Pokud se chcete skutečně rozdělit, hádat se nebudu. Já potřebuji do věznice. Ale doufám, že jste si to promysleli. Když jsme pohromadě, jsme silnější."
 
  Merysol   Postava není přítomna 12.1.2016, 18:56:06

Golem zmizel a cesta byla volná.

”Tak by bolo fajn, kdyby každý ze sebe vysoukal, kam potřebuje, aby se nějak naplánovala cesta a podle toho jsme se buď rozdělili nebo zůstali dohromady. Takže jak bando?”

Kdybychoms i to bývali řekli už u Olafa, možná bychom teď byli už na cestě a nemuseli to řešit teď. Ach jo…
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 12.1.2016, 18:41:51
Golemovi nakonec odpověděla Karolína.

Chvilka napětí.

Ještě chvilka.

Tak si ještě chvilku počkejte.

Po nekonečně dlouhých několik vteřinách golem zvedl ruce, začal žhnout ještě více. A ještě více a najednou se začal tavit. Proměnil se v roztavené železo, a pak se neškodně vstřebal do země. Cesta je volná. Zdá se, že odpověď byla správná.

Nyní je na čase rozhoudnout se, zda se budete dělit, či nikoliv. Představa, že narazíte na něco podobného, jako tento Golem a budete sami je dosti nepříjemná.

Pokud někdo nemá informaci o tom, kde se nachází Akademie pro dobrodruhy, nezoufejte, stačí se rozhlédnout a vidíte ji, je to veliký barák na hranici měšťanské a obchodní čtvrti.

Take vidíte, že stojíte hned vedle zbrojířské dílny.
 
  Lótiel   Postava není přítomna 12.1.2016, 17:10:58
Slezu dolů a kysele se ušklíbnu, když se zabořím do bahna. No to ty boty budou vypadat. A ta vůně... Otřepu se. “Díky.“ Kývnu na Anglina a vyhoupnu se do spojovací chodby. Absence bahna vyvolá na mé tváři úsměv, který zmizí hned po té, co vidím třímetrovou jámu plnou bahna. “Jestli to přežiju, tak si dopřeju káď horký vody a nechám si vyčistit šaty. Tohle je snad horší než kanály v Irnu.“ Brblám znechuceně. Skočím a s odporným zvukem se zabořím do bahna.

Cesta nahoru je snazší než jsem čekala. Sice netuším kdo a proč je sem natloukl, ale možná se tak stalo už při její stavbě. Nahoru to jde snadno. Mohla bych vyběhnout jako kočka, ale jsem radši opatrná.

Nahoře užasnu. “Páni...“ Vydechnu obdivně. “To muselo být úžasné místo.“ Rozhlédnu se a upřu pohled na rozcestník. “Já taky musím do Černého jezera. A tam to budu mít možná na dlouho.“ Prohodím s pokrčením ramen.

Kája potřebuje tam co já. Což znamená, že s Tebou půjde i Anglino. No. To nezní špatně. Akorát, že v boji vám moc nepomůžu. No uvidíme, co potkáme.

“Tak se rozhodíme na skupiny podle toho, kam kdo potřebuje. A rozhodně je nesmysl, aby šel někdo sám. A taky bych si dala nějakou časovou hranici, kdy se tu sejdeme. Kdokoli se může třeba jen zdržet. Ale taky zabloudit, zranit a nebo se dostat do průseru.“ Navrhnu s vědomím, že mi to někdo vyvrátí, jako nesmysl.

Pak si všimnu monstra. “Třeba jako je tohle.“ Dodám a čekám co bude. Pecka, rána a mozek je na zdi. Tahle bestie bude druhou ránou zohavovat mrtvolu. Ušklíbnu se v duchu. Ale bestie neútočí. Jen se ptá. Cóóó? Kuličky? Jaký kuličky? Červená, bílá, červenobílá...ne červená a bílá...ááá...nenávidím hádanky. Jak to mám, kurva vědět?! Dobře. Přemýšlej. Dál se v přemýšlení nedostanu. Kája odpoví. Pochybovačně se na ni zadívám. Seš si jistá?

Podívám se na Merysol a zavrtím hlavou. “Nevím. Promiň. Mohla jsem tomu tady asi říkat domov. Ale něco se zvrtlo.“ Řeknu zamyšleně.
 
  Bell   Postava není přítomna 12.1.2016, 16:13:24
Zanedlouho jsme již dole všichni.
Není tu zrovna nejlíp. Zem je samý bahno a ty blemcavé zvuky při každém kroku mi trochu vadí. Ujdem pár kroků a spatříme, že cesta vede nahoru.
Ironicky si odfrknu.
"No jasně. No, snad to zvládnu."
Ale ukáže se, že to nakonec takovej problém není. Sice mne to stálo pár šrámů a podklouznutí, ale nakonec jsem šťastně stanul nahoře. Zadýchaně se snažím propadnout dech a teprve po chvíli si uvědomím, kam jsme se to dostali.

S úctou sleduji pochmurné řady domů ozářené pochodněmi.
Se zájmem se snažím prohlédnout skrze záclony tmy nahoru, abych viděl, jakým způsobem je město pohřbeno. Tento dechberoucí výhled mne opět donutí k úvaze, jestli zde něco žije...
K diskuzi, jak se zde pohybovat se neváhám podělit o svůj názor.
"Hele, já bych řekl, že by bylo nejlepší se nerozdělovat. Nevíme, na co zde mužem narazit a ne všichni jsou dobří v boji či v útěku." odůvodním.
Ať se již rozhodneme jakkoli, část mých myšlenek se splní. Město skutečně není opuštěné.

Uvítací výbor v podobě golema.
Chtě nechtě se poněkud přikrčím, jako zvíře, které potká silnější zvíře. Sáhnu do kapsy s ohnivou hlínou, ale zatím ji nevyndavám. Golem na nás nezaútočí, ale položí nám hádanku.
Já na hádanky nikdy nebyl, takže pokračuji v nenápadném krčení a snažím se tvářit sebejistě tím způsobem "já to vím, ale nechám to na vás".
Koneckonců Kája odpoví a té věřím. Čekám, co na to golem. Zalituji, že jsem nechal kuši v Drogadu... I když proti golemu by mi asi moc nepomohla. Tohle je spíš na pořádnou rachejtli.

Mimo jiné se taky Merysol zeptá na akademii.
" Nevím, kudy ale taky musím do ty akademie. Ale taky tam musím."
"Stejně tam asi musí všichni. O důvod víc se nerozdělovat..."
 
  Merysol   Postava není přítomna 12.1.2016, 14:14:40


Padla stížnost na tmu, čemuž se nikdo nemohl divit. ”Jo, vážně by to chtělo světlo, jinak tu budeme zákopávat ještě o sebe. Kájo, vytáhni kdyžtak tu mou pochodeň. Ta nám nezhasne…”

Pokud vzala mou pochodeň, převzala jsem si ji od ní a svítila nám na cestu. Snažila jsem se neuklouznout, protože chodba pekelně klouzla a v kombinaci s bahnem na botách to nic příjemného zrovna nebylo. Hm, kdyby teď upadla, asi by to byla slušná rána.

Došli jsme ke druhé studni a přišla ta horší část plánu. Vysoukat se nahoru. Kdepak, spustit se dolů je jedna věc, ale vyškrábat se nahoru…
Pokusila jsem se zklepat trochu bahna z bot, k Kája mezi tím vylezla nahoru a pak jsem chytla příležittosti já. I přes veškeré mé snahy mi to občas proklouzlo, ale skob jsem se držela jako klíště.

Pořádně jsem si oddychla a než se všichni dostali k nám, snažila jsem se tu trochu zorientovat. V duchu jsem začala přemýšlet kudy vyrazit.

Když už všichni byli nahoře, přišel čas se domluvit, jak to bude dál. Kája navrhla, že bychom se neměli dělit, v čemž měla na jednu stranu pravdu, ale časově by to asi nejvýhodnější nebylo. ”Kájo, upřímně, když tu budeme chodit ve dvou velkých skupinách a každý bude pořtebovat někam jinam, budeme tu akorát pobíhat a čas nám bude utíkat Myslím, že právě teď přišel čas na dvojice či trojice. Nikdo nebude sám a zároveň se nebudeme tolik zdržovat. “

Než jsme stačili ale někam vykročit, přišla za námi návštěva. Obdivně jsem hleděla na ten obří kolos a …pak přišly na řadu mé “oblíbené” hádanky. Trochu kysele jsem seušklíbla a v duchu začala přmýšlet nad slovy železného golema. Kája ovšem pohotově odpověděla. ”Kájo, jsem ráda, že tentokrát sis tu hádanku vyžrala ty. Jen to neber ve zlém…”

Pak se na chvilku zadívám na rozcestník a lehce si zkousnu ret. Kruci a akademie je kudy?

”Netušil by někdo, kudy se jde do akademie pro dobrodruhy? Přesně totiž potřebuji já.”
 
  Karolina   Postava není přítomna 12.1.2016, 10:55:34
Pak už šlo všechno ráz na ráz, sice v tom bahně to byl dost záhul, já navíc dávala pozor, abych si o něco nezranila nohy. Naštěstí se mi nic nestalo a tak s velkou pomocí Anglina jsem se dostala snadno do spojovací chodby. Ta se mi zdála docela malá, ne pro mě. Otočím, ale vidím, že Anglino projde, tak jsem v klidu. Jdeme poslední a když se v ústí chodba trošku rozšíří, ostatní už jsou dole.

Chystám se ke skoku, když najednou, bez varování, mě Anglino popadne a skočí se mnou dolů. Naštěstí jsem se ho stihla chytit a tak jsme sebou nežuchli do bahna. Horší to měli ti, kteří stáli nedaleko našeho doskoku. Bahno se pěkně rozstříklo. Když už zase stojím na vlastních nohách, kouknu na barbara.
" Děkuju ti, Anglinku. Až polezeš nahoru, dej pozor. Bude se ti to hodně klouzat. "

Pak jsme se jeden po druhém dostali nahoru. Já si uvázala provaz kolem pasu a lezla po těch špryclích. Nahoře mě jistil Anglino se Žirou, tak jsem se ani nebála. Konečně jsme v Letohradu. Rychle si otřu boty do hadru, který jsem měla naspaný za tím účelem v jedné kapsičce a obuji se. Pak se začnu rozhlížet. Podívejme ukazatel. Koukám co tam je napsané, chvilku přemýšlím a pak odpovím Anglinovu na otázku:

" Myslím, že bychom se neměli moc rozdělovat. Kdopak ví, co nás tady čeká. Možná, když už, tak nejvíc na dvě skupiny. Co myslíš, veliteli? No já třeba jdu tam co je to Černé jezero a asi ještě do měšťanské čtvrti. Musím navštívit dvě místa."

Pak najednou, kde se vzal tu se vzal, valí se k nám nějaký ohnivec. Zastaví před námi a oznámí nám, že bez správné odpovědi nás nepustí dál. Poslechnu si hádanku a začnu o ní přemýšlet.

" Tři krabice, dva druhy kuliček, nálepky na krabicích. Tak jak to je? Když je to správně, tak nálepky jsou ... bílá, červená a bílá plus červená. Takže, když se to proháže, vyndám jednu kuličku a je třeba bílá. Co to znamená? Buď jsou tam bílé a červené anebo jen bílé. No jo, ale to může být třeba desetkrát bílá a nebudu vědět nic.

Počkat, co to říkal s těma nálepkama? Že pak není ani jedna na správné krabici? Jo to je ono! Tak to je pak ale lehké. Když sáhnu do krabice, kde je nápis červené a bílé, vytáhnu bílou, tak je jasné, že to je krabice s bílými kuličkami. Pak je jasné, že v krabici, kde je napsáno bílé, jsou červené kuličky a v té, co je na ní nápis červené, jsou namíchané kuličky. A když vytáhnu červenou? Jasně, to je vlastně stejné jen tam kde je napsáno červené jsou ty bílé a tam kde je napsáno bílé, jsou namíchané. Zkusím to a uvidíme. Pokud je to špatně, snad někdo bude vědět tu správnou odpověď."


Kouknu se na toho...ehm... tvora, vystoupím z Anglinova stínu a nejistě řeknu:

" Já myslím, že stačí jedna kulička. Pokud tedy platí, že ty nálepky nejsou ani jedna na svém místě."

Je ve mě malá dušička a tak nějak zase zacouvám za zpátky za barbarova záda.
 
  Zar´farro   Postava není přítomna 12.1.2016, 8:31:16
Něco mně v noci vzbudí a mně je jasné, že už je čas. Připravím si věci co si chci vzít sebou a hlavně sundám si svý jediný boty a vezmu si je sebou.

Dolů jsem se nějak dostal. Ono nechat se spustit na laně, nebo slézt po laně není pro trolla problém ... vždyť jsme původně z pralesa.

A nahoru to také nebyl problém. Ale zde je golem který nám dává hádanku.

Kolik kolik kuliček musím vytáhnout? No co já vím to záleží nejdřív z každý jednu ... tím vyřeším jednu bednu no a potom tahám tak dlouho na střídačku ze zbylejch dvou beden dokud nenajdu druhou barvu ... nebo by to šlo jednodušeji? nějak omezit počet kuliček ...?
 
  Anglino   Postava není přítomna 12.1.2016, 5:21:16
Bez úhony jsme se dostali dolů. Stopař navrhl zapálit pochodně. Stalo se.

Otvor z které ho původně přitékala voda je dva sáhy ode dna. Stoupnu si zády k němu a nastavím spojené ruce. Doufám, že ostatní pochopí a nechají si nahoru pomoci. Hlavně Kudůci díky svému vzrůstu.

"Karolinko prosím tě, ty až poslední chci tě mít v chodbě před sebou."

"Ta chodba je tak těsná, že i kdybych uklouzl, stačí mi jen se šprajcnout a neupadnu."

"Karolinko, kdyby jsi uklouzla tak tě chytím a nenechám tě spadnout."

Chodba vyústila a dolů je to přes tři sáhy. Je tam bahno. ostatní co byli před Karolinkou už se dostali dolů. Všichni jsou víceméně od bahna.

Aniž bych se rozmýšlel popadnu Karolinku do náruče a skočím dolů, aspoň se neumaže.

"Tak lidi já půjdu první a vemu si lano. Kdyby některá skoba neunesla mou váhu, zapřu se o stěnu studny a budu pokračovat dál. Až vylezu nahoru spustím lano a postupně vás budu jistit, aby jste nespadli."

Jestli na to přistoupí tak to provedu a doufám, že nespadnu.

Vše zatím jde hladce. Takže se ocitáme na náměstí nádherného města.
Kdybychom nepřišli z toho horního tak by nikdo nepoznal, že se propadlo.
Přímo před sebou vidím rozcestník.

"Karolínko kudy se dáš já tě doprovodím."

Jakmile se Karolinky zeptám. Vidím se k nám přibližovat nějakou mohutnou, mechanickou postavu rudě žhnoucí.
Automaticky se stavím před Karolinku a chystám se k boji.

V tom ta obluda promluví a dá nám hádanku.
Zeptám se ji.
"Stačí když správnou odpověď řekne jeden z nás?"

""Doufám, že odpoví kladně mám obavu z možné chyby."
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 11.1.2016, 23:56:20
Všichni se tak nějak dostanete dolů, někteří snáze, jiní hůře, ale všichni ve zdraví. Dokonce i kopyto, jako je Zar´farro sleze dolů nezraněn. Dole se sejdete a předpokládám, že na Stopařův návrh zapálíte pochodeň. Ta vám osvětlí dno studny, ve kterém jste namačkáni.

Když se rozhlédnete, vidíte místo, odkud sem za normálních okolností teče voda. Díra je dostatečně veliká, aby i Anglino prošel bez skrčení, ale široká moc není, rozhodně ne na boj s mečem. Průchod není úplně na dně, ale asi tak dva sáhy ode dna. Kudůkům někdo musí pomoci nahoru, ostatní se tam zvládnete vydrápat sami.

V "chodbě" již není bahno, pouze hladká skála, ale pekelně kluzká, dá docela práci tudy jít a nenamlátit si, ale přeci jen, jste dobrodruzi, to zvládnete. Procházíte dál až de dostanete do další studny, tentokrát je to dolů na dno přes tři sáhy, zvládnete to opatrně seskočit, ale zaboříte se dost hluboko do bahna. Popřípadě můžete vymyslet jiný způsob, ale možná je to zbytečné zdržování, když opatrně seskočíte, nic si nezlámete, jen se umažete.

Nyní je na čase vymyslet, jak se dostat ze studny. Nebo ne? Jakmile se totiž dostanete na dno, všimnete si ve stěně studny zatlučených skob, které můžou dobře sloužit jako žebřík. Když nad tím tak uvažujete, je zvláštní, že v drogadské studni takovéto skoby nebyly, jak ten, co studnu vykopal pak vylezl ven? Zvláštní. Nicméně, hlavní je, že zde není problém dostat se nahoru.

Pokud se skutečně vyšplháte nahoru, objevíte se na náměstí nádherného města. Pochodeň vám osvětluje úžasně zachovalé domy, nic není poškozeno zubem času. Vše je tak, jak to bylo před mnoha mnoha lety, když se město Letohrad propadlo do země. Ani tím propadem se nic neponičilo.

Přímo před vámi vidíte rozcestník. Nahoře je cedule s nápisem Obchodní čtvrť, pod ní je několik šipek. Přesněji řečeno 4 šipky. Černé jezero, Doky, Slumy, Věznice. Pod tím také píše několik vysvětlivek, díky kterým se dozvíte, že Doky jsou zároveň měšťanskou čtvrtí a Černé jezero je jen jiný název pro šlechtickou čtvrť.

Jakmile si pročtete rozcestník, všimnete si, že přímo proti vám se někdo blíží. Nebo spíše něco. Je to obrovský kovový tvor připomínající humanoida. Kov, ze kterého je vyroben je rozžhaven do ruda. A kupodivu, ono to k vám promluví. "Stát. Chcete-li vstoupit, musíte správně zodpovědět jednu jednoduchou hádanku. Pokud odpovíte špatně, můžete buď se mnou bojovat nebo velmi rychle utíkat.

Máte tři krabice plné kuliček. Jsou označeny nálepkami - bílé, červené, bílé a červené. Ty označují barvu kuliček, co jsou v krabicích.
Jednoho dne Vám někdo nálepky přemístí tak, že žádná není správně. Pokud se nepodíváte do krabic, kolik musíte vytáhnout kuliček, abyste mohli dát všechny popisky správně?"


Poté, co Golem domluví, již mlčí. Dokud nevyřknete nějakou odpověď, ani se nehne a neřekne jediné slovo. Samozřejmě ne, pokud na něj zaútočíte, to by se s nejvyšší pravděpodobností bránil a pro vás by to asi nedopadlo moc dobře.
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 11.1.2016, 22:41:31
Sledoval jsem Riegalův rituál na přivolání elementála. Možná jsem ho čekal trochu většího, ale hlavní je, že splní svůj úkol a my nebudeme muset řešit problémy s vodou.

Pak přišla na řadu druhá část jak se dostat do Letohradu. A to sešplhání po laně. Ještě, že jsem se něco našplhal u hraničářů, když jsme se dostávali na úkryt v korunách stromů. Když šla dolů Merysol trochu jsem doufal, že se jí nic nestane. Jak sama říkala je od přírody talent na nějaké maléry.

Když dorazila dolů rozhodl jsem se, že taky slezu. Tady nahoře nejlépe zhlédne situaci Alex.
Přehoupl jsem se přes kamenný okraj a chytil se lana. S lehkostí jsem postupoval dolů do stále se prohlubující tmy. Když jsem na nohou cítil, že lano končí seskočil jsem dolů. Přímo do bahna.
"Alespoň do měkkého."

Podívám se vzhůru a zvolám.
"Jsem dole!!"

Poodstoupím od místa přistání, aby na mě někdo nespadl.
"Sakra je tu tma jak v pytli. Nezapálíme nějakou tu louči, ať máme alespoň trochu světla?"
 
  Merysol   Postava není přítomna 11.1.2016, 20:44:14

Nešla sem spát přesně jak jsem řekla. Neusnula bych i kdybych se snažila sebe víc. V hlavě mi proudili myšlenky a k tomu všemu jsem bezděčně hladila Barta. Tem si za chvilku spokojeně usnul. Vida, alespoň někdo z nás dvou se vyspí.

Je to zvláštní, když člověk nejde spát, čas a svět kolem něj najednou ubíhají úplně jinak. Lišáka jsem nakonec nechala na hlídání Stopařovým chlupáčům a šla za ostatními dolů. Kája vypadala hrozně, ale svou otázku jsem raději spolkla. To poslední, co by teď chtěla rozebírat je co se stalo.

Cestu ke studni jsem moc nevnímala a spíš jen bezděčně šla. V hlavě mi zase lítalo spoustu myšlenek a bývala bych pokračovala v cestě, kdyby mi na poslední chvíli nedošlo, že ta studna už asi větší nebude a nemusím do ní spadnout, když je plná vody. Protože to se málem stalo. Výborně, prober se trochu.

Pak už přišel na řadu Riegal. Se zájmem jsem pozorovala, jak se mu podařilo vyplavit vodu pryč a nás čekalo už jen bahno. ”Fuj…jeden by řekl, že to vypadá skoro jako brána do devítipeklí”

Jo, ale ta vypadá jinak. Lepší studna plná bahna, než….

Teď přišel čas vypravit se dolů. Počkala jsem, než Bell dal znamení a rozhodla se spustit dolů za ostatními.

”No jo, tak mi držte palce…”

Pak už jsem sáhla po láně a začala se spouštět za ostatními. Bylo to hodně nepříjemné, když nevíte, kam se vlastně spouštíte. Za chvilku jsem už stála v bahně. S pevnou půdou pod nohama, pkud se to tak dá říct.

”Může další!”
kříkla jsem nahoru a poodešla pryč.
”Možná by neškodilo mít příště výlet do země měkkých polštářů nebo tak něco…tak by byla určitě příjemnější cesta a méně problémů.”
 
  Žira   Postava není přítomna 11.1.2016, 20:20:48
Sleduji Riegala při práci. Je to skutečně obdivuhodné. Ne nadarmo se říká, že theurgové jsou králové magie. Sami jí sice nedisponují, ale zato s ní umí výborně zacházet. Alespoň tak nějak to říkal Attylloe.

Když je studna bez vody, Kája jde dolů první. "Jdu hned za tebou kočko, ne že mi utečeš." Řeknu a jakmile se zespoda ozve její hlas, chytnu se lana a podle jejího vzoru se spustím dolů. Narozdíl od Káji, já si ale nezula boty. Když jsem se dostala dolů a po kolena se zabořila do bahna, dost jsem toho litovala. Ale na druhou stranu, jsem válečník, nemohu se zout, musím být vždy připravena chránit ostatní.

Rukavice jsem měla. Těď se na ně podívám a usoudím, že už mi k ničemu nebudou. "Tak ty rukavice budou na vyhození, škoda, byly pěkné, ale pořád lepší, než si spálit ruce o lano." Řeknu Káje dole.

Pak křiknu taky nahoru, že může jít další.

Než se zvládne další slanit dolů, máme dost času, tak se zabavíme povídáním. "Chudák Kája, když tu musela tvrdnout samotná."

"Neříkej mu to, ale myslím, že Riegal to tentokrát zvládl dobře, je vidět, že někdy tu hlavu i umí použít. Jen aby to dělal častěji."
 
  Bell   Postava není přítomna 11.1.2016, 20:20:06
Riegal se pustí dob práce.
Trochu s úctou ho sleduji. Koneckonců něco jiného je o tom slyšet a vidět to na vlastní oči. I přesto se trochu zástavním nad jeho vyvolávací formulí. Přijde mi taková... Vznosná. Možná by stačilo něco výstižného jako "vstaň", nebo " pojď sem"... Ale tyhle úvahy jsou zbytečné... Elementál splnil svůj účel a nyní je cesta, tedy studna volná.

První jde Karolína a druhá zřejmě Žira.
Přejdu k studni a nakloním se, abych viděl. Trochu se toho bojím. Polknu a sám pro sebe si zamumlám... "Rači ne..."
Jakmile zklouzne Žira, přejdu k okraji a prohlásím
"Mohl bych teď jít já?! Chtěl bych to už mít za sebou..." a omluvně pohlednu na společníka, který chtěl jít další.

Pokud nikdo nemá nic proti, počkám, až dá Žira signál a chystám se spustit dolů.
Ale pak vytáhnu jakousi lahvičku, která je plná tmavé modrého lektvaru, jehož vůně vám připomíná shnilé brambory.
Odzátkuju a do dna vypiju.
Trochu zkřivím tvář. Zjevně mi to nechutná. Skutečně, je to hrozně nahořklé. Pak se hbitě přehoupnu a začnu se spouštět dolů.

Co vás však zaujalo je má rychlost.
Mé ručky kmitaly velmi rychle a posouval jsem se dolů velkou rychlosti. Až nepřirozenou.
Tudíž jsem dole velmi rychle.
Pokud se nic nezvrtlo, zanedlouho jsem se udýchaně pustil. Snažím se nadechnout.
Vypadá to, že ta rychlost mne stála i víc energie.
Ale jsem dole a to je hlavní.
"Může další..." zakřičím až popadnu dech.
 
  Karolina   Postava není přítomna 11.1.2016, 18:31:35
Konečně začal Riegal vyvolávat elementála. Zvědavě jsem ho pozorovala. Už jsem si začínala myslet, že se to nepovedlo,kdyý se vír vody zformoval a dostal příkaz, co má dělat. Protože sedím na kraji studny, křečovitě se držím, aby mě to nesmetlo dolů. Nebylo to tak silné, takže jsem se udržela. Zato ve studni to byl hukot. Když jsem se pak koukla, uviděla jsem, že voda je pryč. Jen sem tam nějaká kaluž, vědro zapíchnuté v blátě a uvázané na provaze.

Podívám se na Riegala a řeknu:
" Jdu první, jsem připravená. "

Kouknu na Žiru a kývnu. Jistě pochopila, že dole počkám na ni. Přehoupnu se přes okraj studny, chytím se lana a sjíždím dolů. Naštěstí jsem si nechala rukavice, jinak bych měla spálené ruce. Protože nemám boty na nohách a kalhoty až nad koleny, volně kloužu dolů, držíce se jen rukama.

" Zlatej trénink, ale už bych mohla být dole teda. Aaaaaa no a je to!"

Jen tak tak jsem seskočila vedle vědra. Okamžitě jsem se po kotníky zabořila do bahna. Vzala jsem vědro, obrátila ho dnem vzhůru a to bahno z něj vylila i s trochou vody. Pak jsem ho položila na zem a koukla.
" Můžeš."
Udělám tři kroky od vědra, kdyby ho chtěli vytáhnout a čekám na ostatní.
 
  Lótiel   Postava není přítomna 11.1.2016, 17:54:21
Probudím se když se začnou hýbat ostatní. Mlčím. Není mi moc do hovoru. Šikmo přes prsa hodím řemen, který je připoután k opasku. Nebude mi tak stahovat dolů kalhoty. Na záda pověsím scimitar, k pasu pak dýky a připnu malou mošnu. Několikrát poskočím, abych se ujistila, že všechno drží a nic necinká. Drobnosti rychle upravím a připravím si voskovanou celtu a několik kožených šňůrek. Pak z napěchované sedlové brašny vytáhnu pořádný smotek lana s uzly. Brašna splaskne. Lano položím na celtu, zabalím a převážu kůží.

Smutně, s obavami, se podívám na milovanou loutnu. Musí tu zůstat. Tam, kam jdu by mi jen překážela. Uvážu si šátek, natáhnu rukavice, seberu balík s lanem a jdu dolů, do hospody.

O chvilku později jsme u studny.

Riegal se pustí do vyvolávání. Sleduji to s obavou i se zájmem. O tomhle jsem jen slyšela. Nikdy by mě nenapadlo, že to i uvidím. Stvoření začne vytlačovat vodu ze studně. Opatrně se podívám přes okraj studny a docela rychle se zase stáhnu. “Kouzla čáry. To by jeden neřekl, jaká síla se skrývá v kudůcích.“ Zamumlám tiše a s uznáním poplácám Riegala po rameni.
 
  Riegal Faer   Postava není přítomna 11.1.2016, 17:23:47
Nakonec jdeme všichni naráz, vypadá to, že je to všem jedno, což nevadí.

Dojdeme ke studně a všichni začnou očekávat vyvolání. Nehodlám je zklamat.

I přesto, že vím, že se mi to skoro nemůže nepovést, stejně jsem trochu napjatý, protože nikdy nevíš. ,, Trochu ustupte, ať se náhodou neobjeví na vás, to by bylo špatné."

Pak udeřím elementální holí do země a vzkřiknu: ,, Ó pane Vod, shlédni na svého služebníka a sešli mu svého posla, aby mu pomohl na jeho cestě!" Snad to vyjde.

Chvíli jsem napnutý jak struna, ale pak se mi uleví, protože vidím, že to vyšlo.

U mě se začne formovat vodní vír o velikosti jako já. Rychle je hotov a začne se vznášet na místě, čekajíc na mé rozkazy. Pod ním se při tom začne tvořit louže.

( Z elementální hole odečíst 50 magů a do zvířat můžeš přidat undinu o životaschopnosti 5)

Rozkážu jí: ,, Vytlač úplně všechnu vodu z této studny ven jejím druhým koncem a pak zatlač její přítok zpátky tam, odkud vytéká, dokud nebudeme ze studny zase venku. Pak se vrať sem."

A čekám, než to udělá a po dokončení úkolu kouknu na ostatní. ,, Tak, kdo se spustí první?"
 
  Bell   Postava není přítomna 11.1.2016, 16:25:22
Po rozhovoru s Karolínou zamířim bez okolků do pokoje, kde jsem zanechal tornu a věci. Ve tři chci být svěží a tak si ustelu a chystám se jít prospat.
Sundám šupinovku, odložím hábit a v košili a kalhotách ulehnu.
Usnu celkem rychle a tvrdě. Přesto jsem se vzbudil kolem druhé a už jsem neusnul. Ležel jsem v pokoji, zíral na strop, poslouchal a přemýšlel.

"Život je fakt zvláštní... Jeden den jseš normální pyrofor v armádě a druhý ti leží v rukou osud světa."
Přemýšlel jsem o mnohých věcech. Mimo jiné i o Letohradu.
"Město se nemohlo pohřbít samo... Co asi obyvatelé provedli tak strašného... S pár nekromanty jsem se už setkal. Co když jsou zakletý a furt žijou?! Doufám, že má Riegal v záloze nějaké svitky... Pokud je theurgové vedou...
Tak si to znovu shrnu. Riegal pomocí nějakýho elementála odstraní vodu. My se dolů přesuneme provazem a pak se uvidí.

Kašlu na to, tornu vezmu s sebou. Na zádech mi moc bránit nebude a přece něco vydržím..."

V úvahách ještě chvíli setrvám a nakonec před třetí vstanu, upravím se, přes rameno hodím tornu a vyrážím.
Dole v hostinci pozdravím. Všimli jste si, že kuši jsem nechal v pokoji. Po krátké úvaze jsem usoudil, že by mne jen zdržovala. Něco vypiju na vzpružení a nakonec, až již budeme všichni, vyrazíme.

Dorazili jsme ke studni. Nasadím na záda tornu a vyčkávám, co Riegal předvede. Čas od času se nervózně rozhlédnu. Přecejenom ne každý už musí spát...
 
  Karolina   Postava není přítomna 11.1.2016, 10:56:43
Když už jsme u studny všichni, čekáme už jen na to, jak se povede alchymistovi. Já doufám, že mu to vyjde. Anglino mi navrhuje, že mi vezme vak.

" Zatím si ho nechám, uvidíme jak to půjde. Pokud budeš pomáhat ostatním, tak by ti jen překážel. Není to těžké."

Pak si sednu na kraj studny a když už vidím, že Riegal se chystá kouzlit, sundám si boty, kamaše vytáhnu až nad kolena. Botky svážu tkaničkami k sobě a přehodím si přes vak.

" Tak šup šup. Nebo mi bude pěkná zima. "

Pomyslím si a koukám na Riegala. Držím mu pěsti, aby mu to vyšlo...
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.