abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
8.5.2015
21:41:14
Na masku na své tváři už jsem si zvykla. Nemusím se už na ni tolik soustředit. Proplouvám davem s hrdě vztyčenou hlavou a větřím. Neumím si pomoct. Jsem nervózní a čekám, kdy mě to praští přes nos.

Kromě slabých závanů ale nic.

Místnost, spíš sál, do kterého vkročíme, je ohromující. Nikdy jsem nic takového neviděla. Je monumentálnější a vznosnější než Maska. A také zvláštním způsobem neosobní. Nepřátelský.

Když poprvé zahlédnu Sotera, pochopím, že sídlo jen zrcadlí svého pána. Bezděky mi naskočí husina, ale rychle ji potlačím. Ve tváři se mi nehne ani sval a když jeho oči přelétnou na mě, neuhnu. Dívám se do nich a snažím se o ten nejlhostejnější výraz, jakého jsem schopna. Netečný. Nezúčastněný. Nečitelný...

Gunter
8.5.2015
21:29:52
Ušklíbnu se. Spokojeně a pyšně.
"Jo, přesně tak. Jde ti to skvěle. Dobře, teď ne....a teď zas jo." Komentuji její pokusy zatímco procházíme dlouhou galerii plnou obrazů a zrcadel do hlavního sálu.



Rychle se rozhlédnu a co nejrychleji si vrývám do hlavy všechny podrobnosti sálu. Lidí si zatím nevšímám. Potřebuji znát pevné body. Teprve pak se zaměřím na hosty a že jich není málo. Z pestrobarevných šatů přítomných dam doslova přechází zrak a pánové nezůstávájí pozadu.
Ti mě ale nezajímají. Hledám vlky a Sotera. Najdu však jen jeho. Vlka tu zatím necítím ani jediného. Ne v místnosti. Soter sám stojí nedaleko fontánky a v ruce drží pohár. Hovoří s nějakým plešatým chlapem a vysokou postarší ženou. Když ale vstoupíme, jeho oči k nám okamžitě zabloudí. Bledé a chladné jako vždy. Rychle ho přejedu pohledem. Je navlečený do zbroje.
Zbytečně okázalé a zbytečně nepohodlné. Na slavnost. Světlé vlasy má sčesané vzad a z ramen mu splývá černozlatý plášť.



"Tak tady ho máme. V celé kráse." Poznamenám kysele ke svým společníkům.

Nyskel
7.5.2015
21:11:14
"Gunter! Gunter!" zaklínám se a opatrně k němu natáhnu myšlenky. "Takhle?"

Představuju si to jako skytý potůček myšlenek, který teče jen k němu.

"Nejde to s nikým, koho jsem neviděla?" zarazím se, ale uvědomím si, že teď jsem se vůbec nesoustředila. Znělo to moc... otevřeně, ploše.

"Ale za chvíli je uvidím." připomenu mu opět soustředěná. "Dám si pozor." uzavřu výcvik. Aspoň pro tenhle moment.

A pak mě napadne, že mi do hlavy budou moct vlézt i oni. Tahle myšlenka mě vůbec nepotěší. Na Guntera už jsem si zvykla a je to svým způsobem příjemné. Ale představa, že mám v hlavě takového řezníka... "Sakra."

Melwin
7.5.2015
21:04:23
Vydechnu si. Na pana Guntera si prostě nepřídou!

U pasu žádnou dýku nemá, ale když si ho prohlídnu z boku, sem tam při pohybu zahlídnu obrys dýky, šikmo zastrčený v závěsu. "Je mazanej!" musim uznat v duchu.

Rozhlížim se pozorně kolem. "Kdybysme zdrhali na rychlo, tak ať vim kudy."

Spokojeně zkontroluji i dvě dámy přede mnou. Nysekl si zatím vede skvěle. Vypadá urozenějc než mnohý dámy vokolo...

Gunter
7.5.2015
20:58:46
Znovu stisknu chlácholivě její paži.
"Poznáš. Zní to jinak, hluboce a víc do nitra." Odpovím ji a vím, že teď můj hlas vnímá jinak. Zaměřuji ho cíleně jen na ni a soustředím se na to. Nepouštím myšlenky jen tak volně, jak jsme spolu zvyklí.
"Snaž se soustředit tok svých myšlenek jen na mě a vybav si moji tvář....To je vcelku nutné. Nejde to s nikým, koho jsi ještě neviděla. Nefungovalo by to."

Vysvětluji vážně a stoupám po schodech vzhůru.
Hlavu mám hrdě vztyčenou a výraz naprosto neprostupný. Je na něm jediné, naprostá lhostejnost k okolí a dvorný zájem o obě ženy, které doprovázím.
Přitočí se ke mně Melwin a já se pobaveně zašklebím nad jeho strachem.
"Neměj obavy, nebudeš ji potřebovat." Ujistím ho.
"A pokud ano, tak tě velmi rychle ozbrojím."


Melwin
7.5.2015
20:02:28
Pan Gunter se tváří jako velkej pán a já tak nějak podvědomě přeberu jeho postoj. Vykračuju si za nima pěkně zvysoka a po ostatních házím významný pohledy.

"Zatim to moc těžký není..." vrnim si pro sebe. Protože todle je vážně v pohodě. Jen chodit a zvysoka pokukovat na vostatní. To zvládnu levou zadní!

Ale pak mo to dojde! "Já si nevzal dýku! Sakra! To mám z tý Lisbeth! Idiote! Pako! Kvůli ženský tě tu zapíchnou jak prase! Nemohl ses dočkat a teď budeš mít možná utrum! Kreténe!" nadávám si v duchu.

Při prvním vhodným momentu se přitočim k panu Gunterovi a pošeptám mu: "Já si nic nevzal. Jako dýku nebo nůž..." Tvář mám v tu chvilku nešťastnou jak šafářův dvoreček. Je mi trapně.

Nyskel
7.5.2015
19:57:52
Tvář zůstává stále nečitelná, ale uvnitř trochu panikařím. "A jak to poznám? Že mluvím jen s tebou? Poznáš to ty, kdybych se podřekla?" chrlím rozčileně.

Navenek se nesu jako pávice po Gunterově pravici a přezíravě si prohlížím míjející lidi. "Takhle se to musí, ne? Kdybych byla šlechtična, nezajímali by mě ti okolo!" ujišťuju se, čímž se snažím získat víc jistoty.

Gunter
7.5.2015
19:48:08
Tiše vyslechnu informace, které mi poskytne Min a rychle propátrám očima nejbližší okolí.
Na Ersberka sotva pohlédnu. Nesnáším ho a nehodlám se přetvařovat. Ani kvůli Soterovi ne.
Hlavně kvůli němu ne.
Nabídnu Nyskel i Min rámě a když se do mě zavěsí, nevšímavě projdu kolem něj a na jeho nejapnou poznámku jen pokrčím rameny.
"Očividně." Utrousím a soustředím se na Nyskel.

"Snaží se pomocí jeho jména zastrašovat. Pochybuji, že by Ardet cokoliv kontroloval. To není jehos tly.
Ale určitě tu bude. A můžeme si povídat, aniž by nás někdo slyšel, ale musíš své myšlenky soustředit výhradně na mě. Pak je jiný Vlk nezachytí. Vytěsníš je."
Dám ji rychlé pokyny a jemně stisknu její paži, abych ji dodal odvahy.

Melwin
7.5.2015
19:40:38
Držím se poslušně krok za panem Gunterem, takže neslyším úplně všechno, co paní Minnie vykládá těm dvěma. Ale i tak pochopím, že chlapík, kterej se k nám hrne, nebude zrovna počestnost sama.

"Čekaj na nás. Skvělý..." zabručim v duchu, ale vo to víc vypnu hruď. Aby bylo jasno, že sem panoš, jak má bejt!

Nyskel
7.5.2015
19:38:56
Napjatě poslouchám, ale maska mi přirostla k tváři, takže nehnu ani svalem v náznaku znechucení.

Konverzaci pozoruji s lhostejný nadhledem.

Tomu slizounovy jen nepatrně pokývnu místo pozdravu.

"Ardet Dei. Takže smečka tu bude. Aspoň zčásti." utrousím ke Gunterovi, ale v tu chvíli ve mně hrkne. "Když si budeme takhle povídat, můžou to slyšet i ostatní?"

Vlk
7.5.2015
19:33:21


Sotva vystoupí z kočáru, Minnie se strnule zastaví a na okamžik se zhluboka nadechne. Pak se její obličej jako zázrakem změní.
Apatický výraz vystřídá energie a živý, býstrý zájem. Oči ji blýskají jako dvě dýky a zdá se, že vidí vše, jak rychle jimi kolem sebe střílí. Tváře ji zrůžověly a ramena se bojovně napřímila.

"To je Ersberk. Soterův majordomus. Soter ho zná od dětství a má pro něj nepochopitelnou slabost." Zašeptá vám.
"I když je to jinak naprosto odporný chlap. Perverzní a zákeřný. Je skoro impotentní a o to víc je ujetý a posedlý všemi dostupnými rozkošemi.
Dávejte si na něj pozor.
Jo, a je to odporný patolízalský červ, abych nezapomněla."
Dodá ještě tišeji, ale to už se k vám majordomus žene, úlisný úsměv na holé tváři.

"Paní Minnie! Jaká čest! Jak rád vás vidím! Vítejte v panství pána z Meleborku! Přivedla jste Kiangu? A svého přítele Guntera.
Vítejte, vítejte!"


Minnie mu stroze odpoví na pozdrav a když upře tázavý pohled na Nyskel, okamžitě ji představí.
"Slečna Nyskel, snoubenka pana Guntera."

"Ach, ano. Slyšel jsem." Rozplývá se okamžitě Ersberk.
"I vás vítám, slečno Nyskel, pan Soter je na vás velice zvědavý.
Račte všichni dále. Už se vás nemůže dočkat. Ardet Dei se už několikrát ptal, jestli jste dorazili."
Dodá trochu zlomyslně a pak spočine jedovatým pohledem na Melwinovi.
"Och, vy jste si konečně uvědomil, co se patří a pořídil jste si panoše, pane Guntere?" Zaševelí.

Melwin
7.5.2015
19:15:07
Škleb mi drží na tváři a zatím mě z něj škraně nebolí. "Jo, to pude..." uklidňuju se v duchu.

Z kočáru vyklouznu ještě před panem Gunterem. Nejsem si jistej, jestli je to tak dobře, ale chtěl sem pomoct holkám... dámám! ven.

Stojim pěkně vzpřímeně u kočáru a nabízím rámě každý z nich. Viděl sem to takhle dělat jednoho lokaje ve městě.

Když jsou venku všichni, mrknu na Torgeho a postavim se kousek za pana Guntera. Netušim, co se bude dít, ale cejtim, že je to vzrušující. Ne tak, jako Lis, ale svým způsobem se těšim!

Nyskel
7.5.2015
19:11:48
Jen mlčky přikývnu řasami a zhluboka se nadechnu. Je to tady!

Bohové, byla bych tak šťastná, kdyby to nebylo zrovna u Sotera. Plní se mi další z dívčích snů, ale zvláštním, ironickým způsobem.

Ven vystoupím pomalu a opatrně, ale jakmile se mé střevíčky dotknou země, hrdě zvednu hlavu a nasadím masku, kterou jsem si tak pečlivě promýšlela. Klidná, elegantní a nedostupná. Půjde mi to. Musí!

Bezděky si trochu urovnám sukni a přezíravě se porozhlížím. Mezitím ale větřím. Nedá mi to. Jsem napnutá, jestli poznám přítomné Vlky dřív, než mi o nich řekne Gunter. A taky se tak trochu děsím, co to udělá s Vlčicí. Chci na to býž připravená....

Gunter
7.5.2015
18:59:31
Dorazíme na nádvoří Soterova domu a já se povzbudivě zašklebím na Nyskel.
"Tak, jdeme do boje, moje milá? Chci, abys byla pokud možno klidná a užívala si slavnosti. Já budu pořád s tebou a chci, abys všechny starosti nechala mně. Nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil, ano?" Ujistím ji vřele a když Torge otevře dveře, nabídnu ji ruku, abych ji pomohl vystoupit.

Hned po ní pomohu i Minnii a Kainze. Na Min vrhnu tichý pátravý pohled.
Je nezvykle zamlklá a já si nejsem jistý, čím to tak je.
Sotera se nebojí. Ne, teď na veřejnosti....
Že by se tak tvářila kvůli Coře?
Nemůže snést pomyšlení, že se na něj bude muset usmívat po tom, co jí udělal?
Nebo je za tím ta její zvláštní noční návštěva a Min ke mně není zcela upřímná....


Trochu mě to trápí.
Několika slovy se rozloučím s Torgem a pak se otočím na své společníky.
"Vyrazíme?"

Melwin
5.5.2015
22:00:44
Cejtim, jak moc sou všichni nervózní. Chvilku jen tak zevluju, ale i když se sažim, do myšlenek se mi pořád vkrádá Lisbeth. Růžová, voňavá Lisbeth.

Uvažuju, jestli si vona vybrala mě nebo já ji. "Je to asi vcelku jedno, jen..." vzpomenu si na nabídku paní Minnie hned po příjezdu. Že si můžu vybrat kteroukoli z nich. "Nevim, jestli bych sám vod sebe hrábnul právě po Lis, ale rozhodně nelituju, že by to měla bejt právě vona. Něco na ní je... je krásná a vážně žhavá a umí nádherně líbat a... asi i jiný věci..."

Trhnu sebou a polknu na sucho. Nenápadně se podívám na pana Guntera, jako by mi mohl, jako chlap, číst myšlenky. "A kdyby četl, možná by i záviděl."

A pak se podívám na Nyskel. Je zamyšlená. "Nezáviděl... je z ní úplně hotovej! Na jinou se v Masce ani nepodíval. Nevim, jak to dělá, že to dokázal, ale fakt má voči jen pro Nyskel. A přitom vona pro něj..."

Vzpomenu si na svůj úmysl promluvit si s panem Gunterem, ale to teď bude muset počkat. "A konec konců, třeba si to na tý slavnosti sami vyřikaj..."

Na slavnosti, která začíná za chvli, podle všech těch povozů, který se štosujou před vjezdem k domu.

Zvědavě vykouknu. Takovej načančanejch kočárů na jednom místě jsem jaktěživ neviděl! Nepatrně mi poklesne brada, ale rychle pusu zase zavřu. "Nejsem žádnej moula! Tak se podle toho taky musim chovat!"

Bezděky si vzpomenu na Maxe, kterej byl v tomdle pro mě vždycky tak trochu vzor. "Max by nezíral jak tele! Max by se jen mazaně uculoval."

Nasadím na tvář takovej prapodivnej škleb, vo kterým sem přesvědčenej, že vypadá dostatečně mazaně, a dál čučim z vokýnka na tu nádheru vokolo.

Nyskel
5.5.2015
21:51:06
Jedeme v kočáru a, i přes Gunterovy pokusy nadhodit nějakou konverzaci, panuje nepříjemné dusno a nervozita. Není se čemu divit.

Minnie je myšlenkami vzdálená a zřejmě se chystá na to, co přijde. Kianga je zvláštní jako obvykle, tedy aspoň z toho, co jsem zatím měla možnost vidět. Musím si přiznat, že z ní jde trochu strach. "Je jiná. A není to jen barvou její pleti."

Znovu mě bezděky napadne to její proroctví, či co to bylo. Když jsme se viděly poprvé. Zkoumavě si měřím její tvář, ovšem tak, aby to nebylo příliš neslušné. "Jak to říkala? Že cítím, ale lžu sama sobě? Co mohla myslet... Muselo to být něco ohledně Guntera. Ale proč bych sama sobě lhala...? Myslela snad to o bratrovi? Já ho mám ale vážně ráda. Jen... prostě nemůže být mým bratrem. Vlkové v nás to nedovolí... A čas to nespraví. Bude to jen a jen horší..." dumám a nikam to nevede. Jsem z toho spíš rozmrzelá.

Zalétnu pohledem raději k Melovi. Musím uznat, že vážně prokouknul. V kratším sestřihu vypadá starší. A to, co s ním prováděla Lisbeth... "Určitě tu zapadne. A bude tu snad i šťastný. Aspoň myslím. Je v něm něco... nevím... nezkaženého? Jednoduchého? Ten si nedělá hlavu s ničím. Prostě přijímá věci tak jak jsou. Závidím mu..."

Minnie je nezvykle zamlká a na čele se jí rýsuje nepatrná vráska. Vyhlíží ven, jako by se už nemohla dočkat. "Minnie. Zamilovaná do Guntera. Proč mu to nikdy neřekla?! A jak to, že si toho on nikdy nevšimnul? A ne, vážně nevšimnul. Když jsem se mu to snažila podsouvat, jeho rozčilení bylo opravdové. Zdá se, že ho to vážně nikdy nenapadlo. Jen... jak to mohl přelédnout?! Zrovna u Minnie, která se opravdu přehlédnout nedá?!" podívám se zpátky na Guntera a vypadám zamyšleně.

"Měla bych mu to říct já? Vyrovnat šance? Šance pro něho a pro Minnie? Zasloužila by si to po tom, co pro něj udělala. Zachránila mu život a přivítá ho na svém prahu kdykoli, kdy si jen vzpomene. To já jen beru. Nemám totiž co nabídnout..." Tíží mě to. Možná jsem to ani vědět neměla. Jenže já se musela zeptat. Potřebovala jsem tomu porozumět.

Vůz prudce hrkne, jak najedeme na kamenitou cestu u Soterova sídla. Proberu se ze svých myšlenek a vrátím se do přítomnosti. A ta je plná nervozity a napětí, které se rychle přenese i na mě.

"Nesmím brknout o lem šatů! Nesmím zavrávorat při úkloně! Nesmím příliš zírat nebo naopak moc klopit oči! Chce to tak akorát!" vyjmenovávám si přísně pokyny na příštích pár minut, ale jsem si jistá, že jakmile vystoupíme, na všechny z nich zapomenu.

Rychle střelím pohledem po Gunterovi. Potřebuju jeho laskavé, kaštanové oči, obvykle klidné a přívětivé. Potřebuju ho...

Vlk
5.5.2015
21:30:10
Soterův dům u jezera byl poměrně velké a honosné sídlo.
Okamžitě se vám vybavil okamžik, kdy jste ho viděli poprvé. Hlavně Nyskel. Právě její první pohled na jezero Auk byl spojený s výhledem na Soterův dům. Podruhé ho viděla, když k němu pluli přes jezero ve člunu. V noci, aby odtud odvedli Coru. Teď se tam vracela jako host.

Ze strany odvrácené od jezera k němu vedla široká kamená cesta lemovaná z obou stran nízkým plotem z šedobílých kamenů. Přejeli jste most, který se v hrdém oblouku klenul nad vodou a zařadili se za další z vozů, který mířil přes most k sídlu.
Zrovna se začínalo smrákat a cestu k domu lemovali kovové koše s hořícím ohněm.

Vůz vjel na malém nádvoří, kde už se vytáčely další povozy a zastavil pod schodištěm, kde stáli dva ramenatí strážní a dva přepychově oblečení sloužící, kteří pomáhali lidem z vozů. Dole pod schody stál jakýsi majordomus v černozlaté a vítal hosty.

Gunter
5.5.2015
19:36:27
Konečně se probudím ze svého soukromého opojení a nakloním se k oknu, abych zaklepal na Torgeho.
"Vyraž, kamaráde. Nebudeme to protahovat."

Torge sedící na pozici kočího, přitaká a hvízdne. V jeho ruce se mihne bič a ryzáci zaberou. Vůz se rozjede vpřed a za chvíli už hrká na kamenité cestě alejí.
Minnie neklidně poklepává štíhlými prsty o okno a Kianga s narpostým klidem a lhostejností hledí před sebe. Jako ebenová socha.
Nys se usmívá a kupodivu vypadá aspoň malou chvíli spokojeně.
Oplatím ti hřejivý úsměv a na okamžik jemně sevřu její dlaň a povzbudivě ji stisknu. Neřeknu nic. Mám pocit, že mezi námi dvěma není vždycky třeba slov.

Nyskel
5.5.2015
19:28:54
Netrpělivě vyhlížím k domu. Jako by mě bez Guntera byla jen půlka. A v těchhle šatech obzvlášť!

Konečně vklouzne do kočáru a já se nemůžu vynadívat. "Vážně princ..." vydechnu v první moment zasněně. Je v tom oblečení tak... vznešený! Musí být šlechtic! To není možné, aby nebyl!

Dosedne i Mel a já se na něj s údivem usměju. "To jsou mi ale proměny." utrousím pobaveně. Pak se ale znovu vrátím ke Gunterovi, protože, málo platné, oproti Melovi je to úplně jiná třída. Bezděčně se na něj uculuju jak měsíček na hnoji.

Melwin
5.5.2015
19:25:12
Hrnu se za panem Gunterem, ale Lis mě chytí za ruku.

Rozpačitě se otočím, abych ji znovu vysvětlil, že už na nás vážně čekaj, ale to už se ke mně přitiskne a než stihnu cokoli říct, přisaje se ke mně. V hlavě mám naprostej guláš. "Běž za nima! Do kočáru! Budou se ti tlemit!" důrazně mě napomíná ta rozumná část. Ale druhá jen vzrušeně vzdychne a zakontruje: "Kašli na ně! Na todle si čekal celejch 16 let! Tak si to teď nevodpírej!"

Lis mě pustí a já zavrávorám. Zamžikám vočima a roztržitě se usměju. Ani nic řikat nemusim.

Vobrátim se a doklopýtám ke kočáru. Lis věnuju ještě rychlej, všeslibující pohled přes rameno a nastoupim jako poslední.

Těžce dosednu vedle pana Guntera a ještě chvilku mi trvá, než se vzpamatuju, abych byl tady a teď. Protože moje myšlenky zůstaly u Lis a jejího polibku.

"Jo, vážně vám to sluší." přidám se s malým zpožděním a až teď si je začnu vážně prohlížet. A je to fakt! Hlavně Nyskel mi vyrazila dech. Jak teď sedí s těma dvěma, přisahal bych, že k nim patří! I když... něco mi řiká, že by tudle lichotku asi tak úplně nevzala.

Gunter
5.5.2015
18:21:47
"Nejspíš ano." Uvědomím si konečně nepřítomnost Min a Nyskel.
"Trochu jsem se....ehm...zdržel." Poslední tři schody vezmu naráz a ušklíbnu se na Lisbeth.
"Nezbořte to tady zatím." Vyběhnu před vrata a ještě zahlídnu, jak se Lis loučí s Melem pořádně hlubokým polibkem

Tak tohle bude veselé. Roztrhají ho na kousky, jestli se nechá. Jedna se bude předhánět před druhou, která ho klofne dřív a na něj nebudou brát ani trochu ohled.

Otevřu vůz, který stojí před Maskou a svižně vklouznu dovnitř. Zcela přirozeně se usadím proti Nyskel a nedočkavě ji obejmu obdivným pohledem.
"Mel jde hned za mnou." Oznámím vesele a pak se všem třem hluboce ukloním.
"Vypadáte nádherně, děvčata." Pochválím je, ale oči mi pořád kloužou k Nys.
Sluší ji to tak, že se mi až tají dech.

Melwin
5.5.2015
18:13:49
Dole nás doběhne pan Gunter. Rozčileně se otočím a v tu chvíli se mi uleví, protože moje potíž s naducanýma kalhotama už pominula.

Teď už sebevědomě se ušklíbnu. "Nechal sem to na vodbornicích." Ale vypnu hrudník, jako bych to sám i šil.

"Ale už na nás čekaj..." připomenu provinile.

Gunter
5.5.2015
18:05:28
Oblečený jsem v podstatě za chvíli. Už jsem pár takových událostí absolvoval, takže nevybírám nijak dlouho. Bílé nohavice, boty z měkké kůže do půl lýtek, světlemodrá halena s širokými rukávy staženými do kovových manžet a nahorů kabátec s prostřiženými rukávy z temně modrého sametu, podšitého střbrným brokátem. Rychle si ještě vykartáčuji vlasy a můžu vyrazit. I když tak lehké to nebude. Pod košili si nakonec připnu svoje řemení na vrhací nože, abych nebyl tak úplně bezbranný. Meč nechám doma, stejně by mě s ním do Soterova domu nepustili. Po krátkém zaváhání ještě přidám světlé rukavice, ze stejné kůže jako boty. Obvykle je mi zcela lhostejné, co mám na sobě, ale co je po mém boku Nys, ledacos se změnilo. A to doslova. Až na prahu mi dojde, že ona si vybrala ty zelenkavé šaty s červenými rukávy a zůstanu stát jak solný sloup.
Tak tohle nepůjde.

Ve vteřině jsem zpátky, sundám si modrý kabátec a po chvilce váhání se vysoukám i z košile. Hbitě ji nahradím bílou se zlatým prošíváním a prohrabu tři truhlice, než najdu kabátec dost podobný tomu, který jsem si vybral prve. Tenhle je akorát olivový a podšívku má smetanovou.
"Červená by byla lepší....ale budu se muset uskrovnit.... Nakrčím nespokojeně nos a rychle dopnu knoflíky.
To by k ní mělo pasovat líp. Protože, že se bude neustále zdržovat po mém boku, je víc než jasné.
Bez debat!


Seběhnu po schodech a dole potkám Lisbeth s Melwinem.
Uznale hvízdnu a mít klobouk, smeknu.
"To mě podrž, ty ses ale vyfikl! To tě tak vyparádily holky nebo jsi zapojil i vlastní vkus?
Vypadáš znamenitě! Můžu tě přijmout jako panoše?"
Tlemím se vesele a Lis vyseknu dvornou poklonu.
"Bezchybná práce, děvčata!" Zahlaholím.

Melwin
1.5.2015
0:11:54
"Líbání na zádech..." zaúpím... Tohle mým těsným gatím zrovna nepomůže. No co už...

Vyjdu za ní na chodbu a snažim se soustředit na to, co nás dnes večer čeká.

Barák plnej zvrhlíků, co mlátěj holky, a který sou nakrknutý, že sme jim zabili pár strážných. Teda.. my... ale já tam byl taky, tak jakýpak copak!

Jo, todle mi pomohlo zbystřit.

Sbíhám s Lis po schodišti a začínaj se odstavovat výčitky. "Snad na mě nečekaj moc dlouho." zadrmolim a zrychlim.

Vlk
1.5.2015
0:07:41

"To nevadí, já na tebe docela ráda počkám. A kdybych usnula, tak mě prostě vzbudíš." Potřese koketně tmavými vlasy Lisbeth.
"Mám docela ráda líbání na zádech. To mě probere určitě." Prohlásí nevinně a když si všimne, že si upravuješ kabátec, tváří ji nepatrně škubne. Neřekne ale nic a ještě ti pomůže nařasit rukávy.

"Vůbec nevypadáš špatně, Tina měla pravdu." Zaševelí a vydá se ke dveřím.
"Pojď, slyšela jsem koně, nejspíš už předjel vůz." Pobídne tě. Energicky si upraví výstřih a vše, co do něj patří a otevře ti dveře.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.