abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Vlk
17.5.2015
10:32:48


I Minnie přikročí k Soterově sestře, jako by se ji chystala obejmout. Když se ale dívka zastaví, kmitne se její tváří lítost a ona okamžitě spustí ruce zpátky podél těla a zůstane stát.
Tvrdýma očima šlehne po Soterovi a s klidnou tváři dívce odpoví.
"Cora je nemocná, Jasnosti. Nemohla jsem ji přivést. Velmi toho ale lituje. Těšila se na vás, nicméně její zdravotní stav ji upoutal na lůžko. Dlouhodobě." Dodá zlomyslně a možná až zuřivě, když se za Deineřinými zády vynoří ze dveří další muž. Vysoký štíhlý mladík s krutýma očima.

Vlk
17.5.2015
10:29:38
Dívka vyplašeně přistoupí ke Gunterovi a když ji políbí ruku, rozčileně zakmitá řasami.
"Gunter....lovec. Vzpomínám si na vás." Zašvitoří tichounce.
"Říkali vám......nějak jinak.....počkejte, já si to vybavím. Určitě. Ano, už vím. Terry. Terry vám říkali, že je to tak?" Radostně se usměje nad svým úspěchem a sklouzne pohledem na Nyskel.

"Zasnoubil jste se....to je pěkné. To je dobrá událost. Jste krásná, Nyskel. Líbíte se mi." Hlesne upřímně Soterova sestra a hned vzápětí rozpačitě zrudne a neklidně se podívá na bratra. Ten na ni povzbudivě kývne a dívčiny rysy se trochu uvolní.

Přistoupí k Nyskel a podá ji ruku.
"Já jsem Deinera Elien. Ráda vás poznávám." Řekne trochu strojeně, jako by to měla naučené a teprve potom se podívá na Min. Její tvář ožije. Poprvé to vypadá, jako by v ní byla nějaká skutečná emoce.
"Minnie." Zaševelí a pokročí k ní. Chvíli to vypadá, jako by se ji chystala obejmout. Pak ji ale zarazí bratrův nesouhlasný pohled a ona se zastaví, jako by narazila do zdi.

"Proč jsi nepřivedla Coru?" Zeptá se zklamaně při pohledu na Kiangu.
"Proč tu s tebou není Cora? Potěšilo by mě to. Tahle slavnost je pro mě, Sot říkal, že ji pořádá jenom kvůli mně! Měla by tu být, když ji mám ráda." Podívá se obžalujícím pohledem na bratra a svěsí hlavu. V tu chvíli nesmírně vynikne její bledost a hubenost. Vlastně vypadá trochu nemocně a neduživě.

Gunter
17.5.2015
10:18:06
Můj pohled je provázaný s Tyfovým. Mimoděk mi proletí hlavou celý ten příšerný souboj, který mě stál málem krk a na okamžik ho vidím jako vlka. Temně šedého s černou maskou kolem očí. Hrozivého a lstivého. Má druhá chlupatá přirozenost už přímo řve a oči začínají měnit barvu. V poslední chvíli odvrátím zrak a jako spásy se zachytím Deinery.

Přistoupím k ní, hluboce se ukloním a políbím ji dvorně hlavu.
"Už jsme se viděli, krásná panno, potkali jsme se na hradě vašeho otce." Usměji se na ni a zkoumavě přejíždím očima její tvář.
Ten ztracený pohled se mi nelíbí. Je ještě méně koncentrovaný než dřív a pravá ruka, sotva jsem ji pustil, sebou neustále pocukává. Přesto se na mě vlídně usměje. Plaše a ostýchavě, nicméně laskavě.

Je nesmírně podobná Stephenovi. Jemnější a útlejší, ale má jeho rysy.

Nyskel se hluboce ukloní a já ji uchopím za ruku a pomůžu ji narovnat se.
"Moje snoubenka Nyskel, Jasnosti." Představím ji.

Nyskel
15.5.2015
23:31:18
Soter JE zvláštní. Kdybych o něm nevěděla to všechno od Guntera, nikdy by mě nenapadlo, jaká je to zrůda.

I způsob, jakým se chová ke své sestře, to popírá. Je to jemné a něžné... "Vypadali jsme takhle my s Gunterem? Aspoň tam, ve srubu? Nebo ještě předtím, než mě začal v Masce vydávat za svou... družku. A tady za svou snoubenku? Možná bychom to dokázali. Možná......." Ne! Na podobné úvahy teď opravdu není čas. A navíc sama moc dobře vím, že Vlčice Guntera jako bratra nevnímá. Ona rozhodně ne. A já? To je teď jedno!

Nepřijde mi, že by z Minnie byla nějak nadšená. Tváří se pořád stejně a vsadila bych se, že by dala nevím co, moct být teď jinde. "Stejně jako já..."

Pokusím se o bezchybnou úklonu, aspoň podle toho, co mi ukazovala Anne, a mám radost, že i napodruhé to vyšlo.

Vlk
15.5.2015
23:25:50

Soter přistoupí nenuceně k dívce a skloní se, aby ji políbil na čelo.
"Přivedl jsem ti moc milé hosty, sestřičko. Pamatuješ si na Guntera? Toho lovce, co se přátelí s Jasminne Corfu?
Jasminne Corfu máš přece ráda...."
Zaševelí sladce.

Dívka neklidně vzhlédne a přeletí pohledem z Min na Guntera. Neřekne nic, jen rozčileně zamrká dlouhými řasami.
Soter se narovná a chytí ji za ruku. Přivede ji jak panenku blíže k vám a ona se strnule ukloní.
"Moje mladší sestra. Deinera Elien z Meleborku."

Nyskel
15.5.2015
23:17:48
Cítím, že Vlčice pozorně větří, ale zároveň je naježená. Nechce útočit. Spíš... cítí respekt. I když ani to není to pravé slovo. Je to směsice respektu, vzteku, strachu a zvědavosti. A nutno přiznat, že to není úplně příjemné.

Gunter je vedle mě naježený stejně tak. I když u něj bych to ještě mohla přičítat strachu o mě.

Zachytím něco mezi Soterem a ním. Není to vlčí povahy, ale je zřejmé, že i oni mají něco jako pravidla smečky. Vlk se odvrátí a mně se uleví.

Gunter se mi ozve v hlavě a je to jako pohlazení. Nedokážu si představit, že by se mi v hlavě ozval on! I když... vlastně by asi mohl, kdyby chtěl. Brrrrrrr!

Jen nepatrně kývnu. Bojím se promluvit po vlčím. Před ním jednoznačně!

Gunter
15.5.2015
23:17:37
Otočím se, jestli neuvidím Mela. Míří ke mně, ale zatím je daleko. A nese krémové kuličky, takže jeho pátrací mise byla nejspíš úspěšná. Povzbudivě na něj kývnu a pak vstoupím rychle a energicky do salonku.

Rychlým pohledem přeletím ty čtyři kolem Soterovy sestry. Nezajímají mě. Jsou naprosto nedůležití. Ona sama vypadá pořád stejně. Do prázdna zahleděné oči, nesmělý půvab. Zato muž za jejimi zády mě zaujme. Nejen tím, že z něj vlčí jádro tryská na všechny strany.
Znám ho.

Instinktivně se naježím a on mi odpovídá stejně. Silný. Dominantní. Vždycky takový byl.
Nejbližší druh Ardeta Deie. Jediný, kdo měl naprosté pochopení pro jeho zvrácenou duši, přestože ji nesdílel.
Na to byl příliš chladný. Příliš povznesený.
Příliš arogantní a inteligentní.
Tyf.



Upřel na mě stříbrošedé oči a v šeru za dívčinými zády se zdály až zářivé, jak se mu leskly.
Tvrdé přezíravé rty se mu stáhly do úšklebku a on se nenápadně přesunul blíž k Deině.
Stříbrné oči sklouzly ze mě na Sotera a pak na Nyskel. Zavrčel jsem. Varování jasné a čitelné.
Nesahat. Moje.
Moje lavelly.


Znovu se zadíval na Sotera a pod jeho upřeným pohledem odvrátil s hranou lhostejností hlavu.
Ale zůstával napjatý a ve střehu.
Jako já.

Paže zježené husí kůží jsem se dotkl Nyskeliny mysli.
"To je Tyf. Jeden z těch, co přežili. Které jsem nedokázal zabít.
Je velmi chytrý a nebezpečný.
Velmi chytrý......"

Nyskel
15.5.2015
22:21:00
Roztržitě odpovídám Minnie na její otázky a její odpovědi, kterými mě doplňuje, vnímám jen napůl. Je těžké se soustředit, když tak brebentí. Ale zase kdyby nebrebentila, nemohla bych se pátrání věnovat vůbec.

Ztuhnu. Na nepatrný okamžik, ale Minnie si toho všimnout musela, protože má své předloktí podvlečené pod mou paží.

Vlk! Možná Vlci! Jsou tu! Po zádech mi přejede mráz. Ani ne svědění, které by mě nutilo k proměně, ale je to zvláštní mrazení. Směsice strachu a vzrušení. Z lovu?!

Bezděky jsem si vybavila ten pocit, když jsem poprvé zachytila pach Guntera. I když... tohle není pach, zatím ještě ne. Spíš cizí vědomí. Je to tak nové!

Vcházíme do salonku a já jsem napnutá jak struna. Rychle ještě zkontroluju Vlčici, ale zdá se, že je stejně zvědavá jako já. Je ostražitá a obezřetná. Nechce útočit nebo zabíjet. Je to pro ni stejně nové jako pro mě.

Vlk! Nedokážu to ovládnout a zadívám se zpříma rovnou na něj. Ten pohled je možná příliš dlouhý, ale... nemůžu si pomoct.

Až po chvilce sklouznu očima k dívce, kterou jakoby chránil. Je vyplašená. Nebo mi aspoň tak připadá.

Bezděky vztáhnu vědomí ke Gunterovi. Neříkám mu nic. Jen potřebuju vědět, že je tu se mnou. Že to bude v pořádku!

Melwin
15.5.2015
22:12:36
"Je tam! A je to... kněz?! Nebo snad mnich?!" Jo, sem hrdej, že sem ho vykouřil z jeho nory jako jezevce, ale nechápu, proč se zrovna von schovával ve tmě. "Možná to není kněz a jen se za něj vydává?! I když... to, jak se chová..." uvažuju rychle.

Na okamžik zaváhám, ale rychle dojdu k názoru, že na něj nemá smysl hrát blbýho. Vrátim mu aspoň ten jeho úšklebek a přihodim ještě pár kuliček. "To jsem neměl v úmyslu, šetřit na svým pánovi." odpovim mu co nejvznešeněc to dokážu a čekám, co mi řekne. Jenže von se jen votočí a de pryč.

Sem zklamanej, přiznávám. Možná bych měl vyrazit za ním a zjistit, co je zač, ale taky s náma nemusí mít nic společnýho. "Tady to je moc velkej píseček, aby si tu Soter hrále jen s náma..."

Ještě jednou se za ním votočim, ale pak už se vydám k panu Gunterovi. Před chvilkou zmizeli v tý místnosti s parožím nade dveřma. Obezřetně se rozhlížím, jakoby nic, ale zdá se, že fráterník bude můj největší objev dnešního večera. Aspoň zatím.

Vlk
15.5.2015
21:58:04
Sehneš se pro lžičku a podaří se ti to udělat tak šikovně, že zahlédneš siluetu postavy, zanořené v šeru, který skýtá výklenek za sochou. Je to muž. Vysoký, štíhlý. Nehýbá se, ale máš pocit, že se na tebe dívá. Ještě chvíli otálíš, než se narovnáš se lžičkou v ruce a když se naposledy podíváš směrem k výklenku, muž se najednou vynoří ze svého úkrytu a octne se kousek od tebe. Opravdu je vysoký. Bezmála jako Gunter. Štíhlou postavu má oblečenou v dlouhé černé sutaně a tobě dojde, že je to kněz.



Střelí po tobě ostrýma inteligentníma očima a rty mu zvlní ironický úšklebek.
"Hledáš, co jsi neztratil, panoši?" Zeptá se tichým, podivně měkkým hlasem samozřejmým krokem zamíří k šenkovi.
"Tyhle kuličky mohu tvému pánovi jen doproučit. Jsou vynikající. Nešetři na něm." Utrousí ledabyle, jednu si nabídne a zamíří přes sál pryč.

Zatímco Gunter pátrá po místnosti, všechny smysly soustředěné na maximum, Nyskel to zkouší také. Podaří se ji vycítit přítomnost cizího vlka, ale nedokáže odhadnout, jak daleko se nachází ani jestli je sám nebo je jich více. Navíc ji značně rozptyluje švitořící Minnie.

Gunter je o něco úspěšnější. Ví, že ve velkém sále, kterým teď procházíte, žádný není. Ví, že Soter, ať už o to usiloval jak dlouho chtěl, Vlkem není.
A ví také, že v saloně, do něhož zrovna míří jsou dva příslušníci stejného rodu. Cítí je neomylným instinktem alfa samce a chlupy na rukách se mu výhružně ježí. Přesto zůstává v klidu a veškeré instinkty má pod kontrolou. Alespoň zatím ano.

Soter se cestou zastaví s několika dalšími hosty a vesměs s nimi prohodí pár zdvořilostních frází a pokračuje dál. Konečně projde dveřmi střežnými sochami přikrčených gryfů a vy se ocitnete v další místnosti.
Tahle je laděná celá černé a zlaté barvy, což jsou barvy Meleborků. Místnost je to menunemtální a svým způsobem velmi reprezentativní. Po stěnách visí zbraně a velké portréty ve zlatých rámech a mezi vší tou nádherou sedí dívka v sivých šatech. Na hlavě má prostou stříbrnou čelenku a světlé vlasy ji v kadeřích rámují pohlednou tvář. Vyplašenýma a trochu strnulýma očima hledí před sebe a zdá se, že svým společníkům nepopřává příliš pozornosti. Neklidně žmoulá sukni nenápadných přesto však půvabných šatů a občas trhaně škubne ramenem.




Obklopuje ji upovídaná společnost tří žen a dvou mužů. Další muž stojí za jejimi zády a právě ten okamžitě reaguje, když vejdete. Napřímí se a o krok postoupí směrem k plavé dívce. Jeho oči, nyní živé a plné zkoumavého zájmu se upírají na Sotera a ty, kteří ho doprovázejí. Vousatá tvář se stáhne napětím a v Nyskel i v Gunterovi to okamžitě varovně zamrní.
Vlk.


Melwin
15.5.2015
20:57:04
Na zlomek okamžiku zazářím. "Je fakt chytrej! Mazanej!" musim uznat a sem v tu chvíli pitomně hrdej, jak jen panoš na svýho pána může bejt.

Úslužně kejvnu hlavou a dodám: "Jistě pane, hned to zařídím."

Teď už sem ve svým živlu. Vobsluhovat umim a ten klučina, co tam tak postává, zrovna žádnej koumes taky nebude.

S hlavou hrdě vztyčenou vyrazim přes sál zpátky. Trošku přezíravě, jako lepší lokaj, ale uctivě, abych se náhodou nikoho nedotknul.

Vim jak na to! Minulou zimu u nás uvíznul při dlouhý vánici jeden nóbl host. Byl rád, že nezmrznul a tak vzal Pírkem zavděk. Přesně takhle chodil jeho komorňák, nebo jak mu říkal, vobjednávat jeho lázeň.

Dojdu až ke klukovi, ulovím malej, cínovej talířek na stolku vedle něj, a začnu na něj překládat pár těch kuliček. Za celou dobu jsem se k výklenku podíval jen jedinkrát, na kratičkej vokamžik, a zdálo se mi, že jsem zahlídnul tmavší stín.

Hloupý ale je, že bych se potřeboval dostat ještě trochu blíž. Kluk s tím podnosem stojí tak, že do výklenku prostě dobře nevidim.

Chvíli rochnim kuličky, až se mi zvrne kovová lžička v ruce a vystřelí k výklenku. Zacinká na dlažbě. "Nešiko!" zavrtim pohoršeně a zavrtim hlavou. Nicméně nakvašeně udělám pár kroků pro lžičku.

Jsem teď přímo u výklenku a hodlám si nenápadně ověřit to, co Kianga řikala.

Gunter
15.5.2015
20:32:03
Přímo se na Mela nepodívám, protože ho rozhodně nechci vyděsit mýma nezvykle žlutýma očima. Přesto nenápadně přikývnu a hlasitě dodám.
"Ten rezavý šenk má na tácku plněné krémové kuličky. Možná si to neuvědomuješ, drahý Mele, ale Nyskel je má velmi ráda a já též, myslíš, že bys s tím mohl něco udělat." Nahraju mu bryskně, když si všimnu, že kousek od sochy postává sluha s podnosem drobných zákusků. Sám se věnuji pátrání po vlčí krvi.

Nyskel
15.5.2015
20:13:53
"Uffff..." odfouknu si, protože se Gunter trochu vzpamatuje. A jistě mu k tomu pomohla Minnie. Všimla jsem si jejich tichého hovoru, i když, klobouk dolů, umí to udělat vážně elegantně a nenuceně. A hlavně diskrétně. Zatímco já snášela Soterův pohled, ona ho trochu probrala.

Nepatrně se usměju na Guntera a tak nějak tiše jsem doufala, že mi svůj pohled dopřeje na delší chvilku. Abych se ujistila, že je vše v pořádku. Ale odvrátí se. Těká očima po místnosti. "Jistě! Hledá! A ty bys měla taky!" napomenu se. Rozplývám se tu nad svatbou, která nikdy nebude, a místo toho bych měla větřit!

Rychle to napravím, ale to už se do mě zavěsí Minnie. Věnuju jí rychlý, trochu udivený úsměv, ale ona se tváří tak přátelsky, vesele a nenuceně, že to zkusím napdobit a nechám se táhnout za Soterem.

Gunter zůstane pozadu. Jedním rychlým pohledem zkontroluju, že nás nehodlá opustit, a pak už se, mezi prázdnou konverzací s Minnie, pokusím soustředit na své okolí. Nejen čichem, ale vzpomenu si na to, že Guntera dokážu vycítit i jinak... fyzicky... vím, kde je, i když ho nevidím. "Možná to funguje i na ně." napadne mě. Opatrně natáhnu své vědomí po sále, napnutá jak struna.

Melwin
15.5.2015
20:07:57
Na nepatrnej vokamžik se musím ušklíbnout. "Todle je fakt fraška!" Nejde mi z hlavy to kvílení pana Guntera, jak ho Nyskel nechce. A teď se najednou nemůže dočkat svatby. "HA HA... fakt vtipný!"

Napadne mě, že jí to možná konečně došlo. Jako že vona ho vlastně chce taky! Ale váhám. Tady je všechno takový umělý a tak je těžký říct, čemu věřit.

Přitočí se ke mně ta černá kráská a mně se chce cuknout. Jde z ní strach. Je taková... zvláštní. Celkově.

A to, co mi řiká... Nervózně se ohlídnu směrem, kterej ukázala. "Co to tam..." soustředěně se zamračim, ale nemůžu si bejt jistej.

Podívám se znovu na Kiangu a nesouhlasně zavrtim hlavou. Jen vopatrně a nenápadně. "Musim se držet pana Guntera. Sem jeho páže. Nemůžu se tu courat..." vysvětluju tiše a naléhavě.

Když se ale konečně dáme do pohybu a pan Gunter se připojí ke mně, k mýmu vlastnímu překvapení, váhám jen chvilku.

Přitočim se k němu a s pohledem upřeným někam mimo, aby to nebylo nápadný, mu šeptnu. "Kianga naznačovala, že někdo se schovává v támhletom výklenu. Asi sem tam něco viděl. Neměl bych to... zkontrolovat? Jako že něco hledám nebo tak?"

Gunter
15.5.2015
19:56:50
Chvíli mi trvá, než ke mně Minnino vzteklé syčení pronikne, ale nakonec rychle zamrkám a konečně přestanu na Nyskel civět jako na zjevení.
Má pravdu." Uvědomím si okamžitě.
Tohle si nemůžu dovolit. Ne, tady a ne s ním.

Provinile sklopím hlavu a i s její další větou musím souhlasit. Ne, že by Soter nebyl z Nyskel opravdu nadšený, ale zahrává si se mnou jako kočka s myší a já mu na to nadšeně skáču.
Jak malý zamilovaný kluk, který nedokáže vnímat nic jiného kromě objektu své touhy, který se právě stal hlavní hvězdou večera.

Vykročím za Soterem a hned další omluvný úsměv putuje k Nyskel.
Jen jeden. Další si nedovolím, protože je příliš krásná a příliš rozptylující. A já se musím soustředit.
Můj výraz se změní. Oči se zúží do štěrbin a krátkými odměřenými zášlehy propátrávají mistnost. Ramena se narovnají a kůže na krku se mi nepatrně zježí. Jsem ve střehu.
Min se spokojeně uvolní a já se krátce otočím na Melwina a moje ústa bezhlasně hláskují.
"Dávej pozor."

Střelím očima k Minnie a ta okamžitě pochopí a zavěsí se kamrádsky a důvěrně do Nyskel. Teď ji kavalíra dělat nemůžu. Nejdřív musím zjistit, kde má Soter Vlky a kolik jich je. Na společenskou zábavu bude čas potom.
A také jsem zvědavý na jeho sestru. Upřímně. Nic mě nesmí rozptylovat. A Min to ví. Zná mě. Zatímco se s naprosto přesvědčivým veselím věnuje mojí nečekané snoubence, trochu se opozdím, zařadím se na okamžik po bok Melwina a moje přivřené oči zežloutnou.



Vlk
15.5.2015
19:45:36


Minnie tiše přihlíží a omezí se jen na občasný společenský úsměv. Ruce má sepjaté na břiše a jen občas po očku koukne na Guntera a stiskne propletené prsty jako by ji pohled na něj bolel.

Zato Kianga doslova propaluje Sotera černýma očima, na tváři naprosto neprostupný výraz zadumaného šílence. Nezdá se, že by vnímala cokoliv jiného, přesto, když Melwin rozpačitě přešlápne, přitočí se k němu a položí mu hnědou ruku na paži.

"Bude zapotřebí velké trpělivosti, dnes. Možná by pomohlo, zaměstnat myšlenky tím, co není na první pohled zřejmé, přesto je." Tmavé oči přeletí po místnosti a na okamžik se zastaví na tmavém výklenku za sochou bohyně Lorony. Možná se tam rýsuje stín postavy, ale na tu vzdálenost to nejde přesně rozpoznat.
Kianga vzápětí otočí hlavu a opět se zahledí na Sotera.

Minnie promluví teprve když se Soter otočí přímo na ni a tvář ji okamžitě projasní nucený zájem a ženská koketerie. Oči ale zůstávají tvrdé a narozdíl od úst jsou bez úsměvu.
"Jistě, můžeme z toho udělat společensky významnou událost. Už dlouho se nic takového neodehrálo. Ostatně, nechtěl váš otec, abyste se rovněž oženil, pane z Meleborku?"

Všimne si Gunterovi reakce na Nyskelino prohlášení a jeho zjevného rozrušení a využije chvíle, kdy je Soterova pozornost opět upřena na dívku, aby se k němu rychle přitočila.
"Nechceš se trochu soustředit? Chápu, že ti lichotí, jak je Soter nadšený z tvojí volby, ale proto tu nejsme. Jestli se budeš pořád jen rozlývat nad půvaby své snoubenky, může nám uniknout něco důležitého." Sykne trošku jedovatě a zatřese mu prudce paží.
"Vzpamatuj se! Odvádí tvoji pozornost!"

Nyskel
12.5.2015
17:11:31
Svůj nesmyslný a neodůvědněný triumf si ovšem neužiju dlouho. Ani ve snu mě nenapadlo, že by se toho Soter mohl chytit!

Lehký, spokojený úsměv zůstává přilepený na mých rtech, ale ten zmatek, který cítím uvnitř...

"Zbláznil se?! To myslí vážně, že bych se vdávala na hradě takové zrůdy?! Vždyť málem Guntera zabil!" To je jeden důvod k panice. Ten druhý mi teď nepřijde zdaleka tak důležitý, ale přeci jen... "To bylo jen jako! Já si nemůžu Guntera vzít! Tedy... on si nemůže vzít mě! A vůbec!"

Mám pocit, že mám málo vzduchu. Snažím se soustředit na nádech-výdech a pustit z hlavy všechny ty děsivé myšlenky. "Stejně je to jen jako! Co blázníš!" snažím se přivést k rozumu.

Podívám se na Guntera, abych u něj našla kýžený klid a rozvahu, jenže..........

Dívá se na mě jak na svatý obrázek.

Jo, jsem vážně dobrá. Ten úsměv držím. Ale v očích se mihne panika. Tam už to zakrýt nedokážu. Copak se tady všichni zbláznili?!

Přípitek přetrpím a když se vydáme k jelenímu salónku, vyšlu zoufalý pohled směrem k Minnie. Aspoň ona by teď měla mít rozum! Jinak se dostaneme do ještě většího maléru!

Gunter
11.5.2015
18:55:44
Zuřím. Tiše, ale o to houževnatěji.
Očima propaluji toho blonďatého všiváka a způsob, jakým se dívá na Nyskel mi rozehřívá krev spolehlivěji než plameny vodu. Nenápadně vsunu devadesát kilo svalové homoty mezi ní a Sotera a zašklebím se.
"Zcela nepochybně jsem si tu nejhezčí zabral pro sebe. S tím už asi nic nenaděláš." Cedím mezi zuby a on se mi nenuceně chechtá do ksichtu.
Hagarte, vezmi ho nejhlubších pekel, trpím!
Vezmi si ho s sebou, natáhni ho na skřipec, uvař ho v kotli, utop ho, usmaž ho, rosekej ho na kousíčky.
A pak znova a znova!
Jančím poctivě a na oko se tlemím jak idiot. Pěkně zdvořile a způsobně. Jsme přece uprostřed přátelské konverzace a vyměňujeme si lichotky. Nebo spíš, on je kydá na Nyskel jako kyselo na talíř.

Pak mu ale odpoví ona a mně se na okamžik zastaví tok krve. Rozklepu se jak králík a nevěřícně k ní sklouznu pohledem.
Jasně, vím, že hraje, aby utvrdila našeho hostitele, že jsme snoubenci a ochránila tak samu sebe před případným zájmem z jeho strany, ale i tak.
Způsob jak to řekla.....
Rázem mám tváře rozpálené jak v horčce.
Jen ta představa, že bychom my dva...ona a já....


Zalapám po dechu a devadesát kilo svalové hmoty se přesune ještě blíž k ní tající jak máslo.
Oči mi rázem zněžní a vešekerá ostražitost je v prdeli.
Nevidím nic než ji.
Neslyším nic než ji a její prohlášení, že se nemůže dočkat naší svatby.
Prostě.....dokonalý trotl.

Vlk
8.5.2015
23:57:40

Soter se konečně odpoutá na chvíli od Nyskel a pohled mu sklouzne na Guntera.
"Máš štěstí, chlape." Zahaleká a bouchne ho pěstí přátelsky do ramene.

"Závidím ti. Pozveš mě na svatbu? Kdybys chtěl, šel bych ti za svědka. Každý se nemůže pochlubit, že mu svědčil Soter z Meleborku.
Navíc můžeme vaši svatbu uspořádat na mém hradě. Líbilo by se vám, vdávat se na Meleborku, Nyskel?"
Otočí se s nadšeným úsměvem na dívku.

"Jasminne by nám to jistě pomohla zařídit. Ona má s takovými věcmi zkušenosti, že má drahá?" Soter k sobě pokynem ruky zavolá šenka s vínem a poručí mu, aby všem nalil pohár vína na přípitek.

"Tohle prostě musíme zapít! Zasnoubený lovec Gunter. Toho bych se nikdy nenadál.
Takže na vaši brzkou svatbu, moji milí! Rád vám s ní pomohu!"
Soter se zhluboka napije červeného vína, počká až připijí ostatní a pak se zazubí na Guntera.
"Obávám se, že otec se téhle velké události nejspíš nezúčastní. Už nějakou dobu je nezvěstný. Neustále po něm pátrám, ale zatím bezúspěšně. Ale sestře to můžeme oznámit hned. Je v jelením salonku a poslouchá hru na harfu. Následujte mě prosím." Energicky vám pokyne a zamíří kolem fontány dozadu, ke dveřím s širokým průčelím zdobeným parožím.

Nyskel
8.5.2015
23:29:58
Nelíbí se mi to. Vůbec se mi nelíbí jeho pozornost a to, jak se nade mnou rozplývá.

Bezděky mi prolétne hlavou, že to asi pro Guntera musí být náročné. Je vůči mě opravdu ochranitelský a vidět Sotera, jak kolem mě vrká, asi není jen tak.

A vrká...

Narážky na mou minulost přejdu bez mrknutí oka. Odpověď, kterou mu hodlám s chutí dát, se týká až jeho poslední otázky.

"Ano, opravdu. A popravdě... už se nemůžu dočkat svatby." dodám sladce. A ani se při té lži na okamžik nezačervenám. Nevím, jestli jsem odpověděla správně, ale nějak jsem nemohla odolat.

Vlk
8.5.2015
23:15:05

"Nyskel!" Vrní nadšeně Soter a Guntera si pro tu chvíli nevšímá, oči přilepení k dívčině tváři a možná ještě urputněji k jejímu dekoltu.

"Nádherné jméno. Krátké a tajemné. Líbí se mi. Odkud pocházíte, má krásko? Kde se rodí tak krásné ženy? Měl bych se tam vypravit, abych si našel nevěstu. I když obávám se, že tu nejhezčí už si zabral Gunter. Jste opravdu zasnoubeni?" Dodá žalostným tónem zklamaného dítěte. Zdá se, že ani Gunterovy otázky nevnímá a že ho pro tu chvíli nezajímá nic jiného než Nyskel.


Gunter
8.5.2015
23:09:03
Tiskne mi ruku jako bychom byli nejlepší přátelé. Ano, to je celý on. Mistr přetvářky. Neznat ho tak dobře, spolknu mu to. Nicméně i já mu oplatím vřelý stisk a hraji tu hru o falši s ním.
"Byla to jen otázka času, jistě bych tnedovolil opomenout tě navštívit." Ujistím ho trochu zubatě a je to pravda. Vlastně jsem byl společenštější než on.
Už jsem ho navštívil. Sice tajně, ale o to s větším nadšením.
"Kde se toulá Felton? A tvoje sestra? Rád bych je oba pozdravil, dlouho se v Ilese nezdržím, nejspíš, tak by se to slušelo." Dodám bryskně a číhavě pozoruji jeho tvář, hladový po jeho reakci.

On se ale mezitím vítá s Min a Nyskel.
Zavrčím.
V posledním momentě se mi ten zrádný zvuk podaří zdusit v hrdle, ale rezonuje mi celou hlavou, až sebou škubnu.
Smíš se tak možná podívat na její plášť visící v šatně.
Zezadu.
Syčím vztekle a když se ji hotový zkontzumovat ruku, učiním nepatrný krůček směrem k ní. Nejraději bych ji od něj odtrhl a odvlekl na druhý konec místnosti.

Zadrží mě slabý tlak Minniiny paže, která okamžitě vycítila moje napětí a jala se mě krotit.
Rychle potřesu hlavou, abych se vzpamatoval a nasadím opět zdvořilý výraz a zatímco čekám, až mi odpoví, cením na něj v úsměvu zuby, až mi trnou čelisti.

Nyskel
8.5.2015
22:26:37
Ovšem Soter umí překvapit. Vážně!

V očích se mi na okamžik mihne údiv. Ta proměna... Kdybych nevěděla, co mají s Gunterem za sebou, uvěřila bych mu to přátelství. Je tak přirozený. A ani mé vlčí instinkty mě nijak nevarují.

Změním o trochu svou masku a nechám rty zvlnit v lehkém poloúsměvu. Zatím mi to jde skvěle!

Poslušně čekám, až se přivítá s Gunterem a Minnie. "Dívej se a uč se!" napadne mě, protože to jak to zvládají ti dva. "Je to vážně TEN Soter?!"

Natáhne se k mé ruce a já se musím v ten moment rychle ovládnout, abych bezděky necouvla. Nechám ruku volně vloženou v jeho dlani, ale jako by mě prsty pálily.

"Nyskel." pronesu možná trochu tišeji, než jsem chtěla. Cítím, jak moc tam chybí příjmení, ale nechce se mi ho říkat. Vlastně jsem ho asi neřekla ani Gunterovi. Zatím...

Rychle se rozpomenu na lekci od Anne a vyseknu ukázkovou poklonu. Jen lehké ohnutí v kolenou. "Anne by ze mě měla radost." napadne mě v ten moment.

Vlk
8.5.2015
22:16:41

Soter se odpoutá od svých společníků a zamíří k vám. Jeho krok je svižný a energický a na tváři se usadil široký přátelský úsměv. Vlastně je velmi pohledný. Jeden by skoro neřekl, že je to....no Soter. Tak jak vám ho vylíčil Gunter a Minnie. Úsměvem se jeho tvář dočista proměnila. Ožila. Proteplila se. Arogance, předtím tak patrná v celém jeho zjevu, je jako mávnutím kouzelného proutku pryč.

Zastaví se kousek od vás a bezděčným gestem si prohrábne lesklé plavé kadeře. V tom gestu je něco nezmaněitelně klučičího. Je to až nepřirozené jak sympatický najednou je.
"Guntere! Slyšel jsem, že jsi opět zavítal do města a neodolal jsem, abych tě nedonutil k návštěvě! Měl jsem pocit, že jinak si na starého přítele ani nevzpomeneš a to mě neskutečně rmoutilo. Jsem rád, že jsi přišel. A opravdu rád tě zase vidím." Soterův hlas je příjemně hluboký a melodický. Dá se říci, že dokresluje jeho překvapivou proměnu.

Ukloní se Min a galantně ji políbí ruku.
"Jasminne Corfu! Jaké potěšení mít vás ve svém domě!"Zahlaholí a pak přistoupí k Nyskel.

"Tohle musí být tvoje snoubenka, že ano, Guntere?" Ukloní se a pak jemně uchopí dívčinu ruku do své pravice.
"Soter z Meleborku, slečno. Je mi nesmírnou ctí. Promiňte mi moji zjevnou neohrabanost, ale nikdo mě nevaroval, že jste tak krásná.
Smím znát vaše jméno?"
Ševelí a vtiskne Nyskel na hřbet ruky dvorný polibek. Možná o trochu delší, než by měl být.

Melwin
8.5.2015
21:43:50
Bloumám za panem Gunterem a nestačim se dívat vokolo. Dělám to teda jen nenápadně, ale udělalo to na mě dojem. Fakt!

Všechen ten rumraj kolem mi trochu zamotává hlavu, ale stačí jedinej pohled na ty tři přede mnou a hned je mi jasný, že tady nejsme jen tak na promenádě! Je z nich cejtit napětí, i když se tvářej jak sochy. Všichni tři...

Zvědavě vykouknu zpoza Nyskel a podívám se tam, co voni. Soter. Bez pochyby. A vypadá jako parchant. Prostě tak, už vod pohledu.

Zapluju poslušně za pana Guntera, kde je moje místo, a čekám, co se bude dít. Napnutej jak tětiva!
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.