abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
25.1.2016
10:57:43

Káju nejspíš má slova ranila, ale já měla neustále před očima Maria, který nám přinesl vzkaz. Sakra, co když na tom lístečku bude příště jméno Mayi? Nebo rovnou Aribeth…


“Čím rychleji dostaneme tu relikvii na místo, tím méně lístečků se jmény padlých nás čeká.“


Někteří si možná všimli, že v mém hlase zazněl stín smutku a strachu. Pak jsem se vydala za Stopařem.


Stačí jedna chyba, jedno zdržení a všechno může být k ničemu. Máme před sebou ještě pořádný kus cesty a zasekli jsme se hned na začátku! Pokud se chce někdo o něčem radit, můžeme večer před spaním. Teď už není čas…


“Možná, že kdyby na tom lístečku bylo jméno někoho jiného, pochopili by, že jde o čas.“ pronesla jsem tiše směrem ke Stopařovi a dál už se o věci nechtěla raději bavit.


Stopař Talhut
25.1.2016
10:24:24
Karolíně se skutečně podařilo mě na chvilku zastavit, ale Merysol to viděla podobně jako já. I když možná řekla trochu víc než chtěla.

Karolínu to zdá se dost sebralo. Ale teď nebyl čas se zdržovat. Simplicus byl v Drogadu a kdo ví jak dlouho by mu trvalo dostat se k nám. Když ještě Riegal navrhne, abychom použili relikvii, doslova zrudnu v obličeji ještě víc než jen od zimi.
"Zbláznil ses!! Víš vůbec, co umí? To chceš tak rychle zemřít!! Použij to a uděláš maják jako kráva. Myslíš, že by Maya chtěla, abychom to udělali?? Nebo Onyx a Theodor. Jestli máš nějakou úctu, tak takové kraviny říkat nebudeš."
V tuhle chvíli mi už asi bylo zcela jedno, jestli se tím ztrhne nějaká hádka. Přesto jsem věděl, že času máme pořád méně.
"Zabedněný idioti?? Používá tu někdo mozek?"

"A jestli se chcete dohadovat, tak můžeme po cestě. S každým zdržením nás může Simplicus, nebo Saldebar snadněji najít. Jestli umí vycítit kouzelné věci tak to všechno, co máme je může hned k nám přilákat."
Mluvil jsem pořád trochu hlasitěji. Nejspíš jsem potřeboval vypustit trochu páry.

Znova jsem je trochu zpražil pohledem.
"Jestli tu chcete postávat, tak jak je libo. Ale já tu nezůstanu ani minutu. A kdo chce může jet se mnou a pokračovat v našem úkolu, kteří nám mistři zadali. Jak už jsem jednou řekl, čím dříve to uděláme, tím dřív můžeme pomoci lady a Attylovi v dalších věcech. Zatím máme sakra štěstí, že nás zatím nikdo a nic příliš nedrželo, ale nemusí to trvat věčně. Když si dnes pospíšíme, můžeme se dostat skoro až k horám."

Domluvil jsem otočil jsem koně v před a pomalým krokem se vydal dál.
"Klidně půjdu vpřed i sám. Oni by jen kecali a řvali pro mrtvé. Na sentimentalitu teď nemám čas. Krutá doby vyžaduje občas krutá rozhodnutí."
Hvízdl jsem na Gura a Giru a oba se hned vydali ke mě, každý po jednom boku.

Teď mě už nezastaví asi nic. Snad kromě nějakého zadržovacího kouzla, které by zase mohlo přilákat nežádoucí společnost.

Riegal Faer
25.1.2016
9:49:01
Mlčky jsem seděl a čekal, dokud nepřišla Žira s tím... Mečem. Ten mi byl hned povědomý a dokončilo to to jméno.

,, Můžu se na to podívat? " Jakmile mi ho podala, započal jsem jeho zkoumání, které trvalo několik minut. Pak jsem jí ho s úžasem podal zpět.

,, Tohle je mistrovský výtvor nějakého runového kováře. Umí vysávat magii z útočných kouzel, coż jsou hlavně blesky, takže proto asi ten název. Krom toho se dá použít i na ničení artefaktů, na to je ale potřeba předmět, nejlépe krystal, do kterého ta odčerpaná magie půjde. Zkušený Theurg by ho zvládl ještě vylepšit."

Pak si zas sednu a zahloubám se o tom, co bysme s ním mohli dokázat.

Z toho mě vytrhne Merysolina informace o smrti Theodora a neštěstí Mayi. Theodora jsem si moc nevšímal a ani on asi nevěděl pořádně, kdo jsem já, ale jeho smrt je jistě velká ztráta.

Ovšem zmínka o Maye mě doslova nadzvedne ze židle. Co se jí ten hajzl pokusil udělat? Ještěže tam byl Attylloe. Jestli se mi někdy naskytne příležitost, trest ho nemine. Oči mi též trochu zvlhnou.

Zatnu pěsti a pak je zas bezmocně povolím. Žira objedná panáky. Já ten svůj zvednu a řeknu: ,, Na Theodora." a vypiju celý obsah hrnku naráz.

Zároveň se i začne chystat na další cestu, s čímž souhlasím. Ani Žira na tom netrvá a sám nejdu. ,, Dobrá, nepůjdeme na ten trh. Takže jdu do stáje, tam počkám."

Otočím se tam, ale pak si všimnu, že boss už přišel. Tak se u něj ještě zastavím a omluvím se. ,, Promiňte, ale vyskytly se potíže a musíme odjet z města, takže na ten trh nemůžu jít. Doufám, že to nevadí." Očividně nevadí, takže opravdu odejdu do stáje.

Tam, mezitím co připravuji svého koně, nechám po své tváři skanout pár slz a praštím pěstí silně do stěny, abych si to trochu kompenzoval.

O deset minut později už jedeme. Jedu jako ostatní mlčky, přemýšlím. Z toho mě vytrhne útok pravděpodobně nějakého kouzelníka, protože je to ohnivá koule. Vidím, že se nestihnu bránit, takže ihned odbočím kouli z cesty, aby mě nezasáhla, coż je ale zbytečné, protože je to fénix.

A dokonce ten Aribethin. Upustí plápolající vzkaz. Povytáhnu obočí a nechám ostatní, ať to přečtou. Jenže po přečtení to nevydržím, nevěřím vlastnímu sluchu, takže se taky kouknu na vzkaz a musím si ho několikrát přečíst a štípnout se, abych tomu uvěřil.

A sednu si z toho na zadek.

Attylloe byl poražen? To přece není možné! Svět je v háji... Když Simplica neporazil ani Attylloe, tak to nemá šanci nikdo... Hlavně nás teď nesmí objevit. Jsme moc slabí.

,, Dle mého by jsme tu relikvii neměli schovávat, ale použít ji proti těm dvěma hajzlům. Vzhledem k tomu, že porazil jeden Attyloa a druhý zbytek mistrů, nebudeme mít žádnou šanci a každej trumf co máme se hodí. Takže jestli se to dá použít, použil bych to. To je můj názor."

Bell
25.1.2016
9:39:27
Probudí mne jakýsi těžko rozeznatelný zvuk.
Poloprobuzený nadzvednu hlavu a chvilku mi trvá, než si uvědomím, kdo jsem, kde jsem a co se stalo. V dlani stále svírám svou rukavici. Zřejmě jsem usnul s ní v ruce.
Zvednu se a okamžitě toho zalituju. Spánek na tvrdé podlaze pokoje v hostinci rozhodně jednomu neudělá dobře. Nicméně jsem si odpočinul.
Protřu si oči a zděšeně zjisťuji, že tam jsem jedinej.

"Sakra... Musí už bejt hrozně hodin!
Proč mně nikdo nevzbudil?! Snad nevyrazili beze mně..."

Uvědomím si, že ostatní už musí být vzhůru.
Narychlo přes sebe hodin zbroj a neupravenej, s kruhy pod očima a na hlavě vrabci hnízdo seběhnu ze shodů. Mám takové štěstí, že vůbec netuším, co se probíralo.
Vládla smutná nálada a všichni mi přišli takoví nesví.
"Dobré ráno... To už vyrážíme?!"
Zřejmě se nestkám s velkým ohlasem, takže pokrčím rameny a vyběhnu nahoru do pokoje pro své věci.

Jakmile jsou všichni připraveni, vydame se na cestu.
Protože jsem stále zmatený, popojedu dopředu k Nysilovi a zeptám se tak, aby to všichni slyšeli.
"Hele, všichni mi už od rána připadáte ňácí smutný... Stalo se v hostinci něco, když jsem spal?" dost mne to zajímá, protože si připadám tak trochu mimo obraz.
Mám pocit, že ví něco důležitého, co bych měl vědět také. V duchu si slíbím, že až budem v nějakým městě, koupím si takovej ten magickej strojík... Jak mu to říkají... Asi budik, nebo tak něco...

Karolina
25.1.2016
9:28:42
Podívám se na kamarádku překvapeně.

" To nemyslíš vážně, že já... já že bych chtěla, aby někdo zemřel."

Pak se už jen otočím k Helo a chvíli si hraju se zapínáním sedla. Pak vyskočím na koně a popojedu dopředu. Na nikoho už se ani nepodívám, jen hodím přes hlavu kapucu a mlčky čekám, až se rozhodnou ostatní, že se pojede.

"To jsem teda dopadla. Jak to jen Merysol mohla říct? Vždyť já přece jen chtěla, abychom nezačali jednat zmateně a bezhlavě. Musím být ticho, Hádat se je to poslední, co by nám pomohlo. Třeba Merysol ví něco dalšího a proto se na mě tak obořila."

Jakmile se rozhodne, že pojedeme dál, vyjedu zase uprostřed skupiny.

Merysol
25.1.2016
5:38:34

Během pár minut jsmem byla i s Bartem nachystaná, ještě jsem si u Blaina obstarala deku a něco pro Barta. Peníze si od nás nechtěl vzít a tak jsem rovnou zaběhla do stájí a připravila koně. Barta jsem si vzala k sobě, protože by mi bylo jasné, že za chvilku bychom mu utekli. Přeci jen, ještě stále má krátké liščí packy.

Během cesty ná zaskočila nečekaná návštěva. ”Marius!” vykřikla jsem bezděčně a hnala se ke vzkazu, který nechal. Udělalo se mi zle. Cyskočila jsem zpátky na koně a chtěla se dát zase rychle na cestu jako Stopař, ale Karolína nás zadržela.

”Kájo, poslyš, armádní dril, není součást toho mnoho zkoušet, kdy vás lektoři naženou na dlouho cestu bez přestaváky, takový ten pověstný a “zlověstný” pochod “smrti”? Ženou vás, dokud neodpadnete,a byste vydrželi? Přesně to teď musíme taky. Vydržet. Nemáme čas odpočívat a taktika je daná. DOnést to, co sebou máme co NEJRYCHLEJI!. Každou minutu, kterou strávíme tlacháním může zemřít někdo další, koho známe. To chceš? To vážně chceš? Zemřelo během těchto dvou dnů snad málo lidí? Pokud chce se někdo protáhnout, navruji seskočit z koně a vést je. Ko.ně si odpočinou, nám to jen prospěje. pár mil pěšky snad zvládneme.”

Nejhorší je, že já ani nepotřebuji odpočívat. Ale koně a ostatní ano. Od té doby co spím jen pár hodin jednou za pár dní má pro mě čas úplně jiný význam…utíká někdy tak moc rychle.

Karolina
25.1.2016
2:09:18
Jsem ráda, že zdravý rozum tentokrát vyhrál. I velitel se přiklonil k tomu, abychom odjeli hned. A tak jen přikývnu Anglinovi a nechám se poslušně odvést nahoru. Tam beze slov sbalím svoje věci, obléknu se pořádně, aby mi nebyla zima a pak vyndám maličký čtvereček látky, někde zespodu vaku. Roztřepnu ho a je to velký hedvábný šátek. Uvážu si ho tak, aby se cípy na krku překřížily a vzadu ho zavážu.

Pak si obléknu svůj plášť se sobolinkou a připnu si meč. Teď mám dilema, protože mám svůj vak, který mi věrně slouží už dlouho a nový vak, který jsme dostali na cestu do Letohradu. A ještě musím pobrat hůl a deku na koně. Stojím tam chvíli jako hromádka neštěstí, ale nakonec hůl připnu ke svému původnímu vaku, jako vždycky. Hodím delší ucho přes rameno, vezmu i druhý vak a deku.

Helo už zvědavě natahovala krk, kde se toulám. Všechno jsem řádně upevnila a připojila se k ostatním. Cestou nemluvím, snažím se vyrovnat se všemi novými a ne právě nejlepšími zprávami. Jedu někde uprostřed skupiny, takže Helo jede prostě za nějakým koněm před námi a já se nechám unášet a můžu přemýšlet co dál.

" Všechno se změnilo. Už nic není jak dřív. Všechno se rozpadlo jako domeček z karet. Hodně lidí už není, zlo začíná mít navrch. To se musí prostě zastavit. Attyolle, on si s tím poradí, zastaví to. On ano. Kdo jiný, když ne on? Jestlipak ještě někdy uvidím brášky, maminku a tatínka? A co Maya a lady? Uvidím je někdy? A naše mistry..."

Najednou letí nějaká koule a přímo na nás. Instinktivně kousek uhnu Helo a přikrčím se. Jenomže to byl mladý fénix. Přinesl nám vzkaz.
" To není možný, tomu se mi nechce věřit, Attylloe, nestihnul to? Přišel pozdě nebo prohrál v boji? Simlicuse asi posílil ten náhrdelník, jinak si to neumím vysvětlit. A Onyx... je mrtev? To je strašné. Hrůza pokračuje!"

Pak uslyším Stopaře.

" Zastav se prosím tě! Nesmíme zmatkovat. Jen zvíře zahnané do kouta bezhlavě pobíhá. Ne my si teď uděláme krátkou přestávku, koně si trošku odpočinou, my se můžeme napít, protáhnout a domluvit se co přesně dál. Jinak budeme jednoduchý cíl. Systematičnost a přesnost, to nám pomůže. Proto má armáda svůj dril a na každou možnou situaci se cvičí, aby, když taková situace nastane, mohli lidi přesně a nacvičeně jednat. Jako nějaké stroje. Velitel rozhodně, jak dlouho tady budeme a kdy vyrazíme dál."

Mezi řečí jsem popojela ke Stopařovi a snažím se mluvit rozhodně a stroze. To pomáhá při zmatku nejvíc. Pokud se to povede, tak pak seskočím s koně udělám několik protahujících cviků.

" Žiro, jak daleko to je ještě k tomu hostinci? Pokud jen kousek, uděláme si přestávku tam. Jestli je to ještě daleko tak asi na chvíli tady, co myslíš, veliteli?"

Stopař Talhut
25.1.2016
0:46:56
Když se spolu s ostatními chystám srovnat účet, Blaine to odmítne. Je to skoro jako u Paula.

Dojdu do stáje a osedlám si koně. Když vyrazíme na cestu vše je klidné. Po truchlivých zprávách nikdo cestou moc neřekne. Ani mě samotnému do toho moc není. Raději se starám o různé stopy, které bych mohl nalézt.

Kolem poledne se k nám z ničeho nic řítila ohnivá koule.
"Útok?? Odkud to může jít?"
Jakmile je to však o dost blíže nabere to podobu ohnivého ptáka. Fénix.
Upustil před námi papír se zprávou a hned zase zmizel. Poštolka se jen tak tak vyhnula, když prolétával kolem. Když se mi dopis dostane do rukou, vztek, který se ve mě hromadil už od Letohradu dosáhl téměř svých hranic.

Attyloe byl nakonec také na Simlicuse krátký, ale alespoň žije. Onyx takové štěstí neměl.
"Byli na něj a přesto neuspěli. Co tak zmůžeme my?? Co zmůže kdokoliv?? Hrdinové padají a zůstávají jen slabí a bezcenní. Tohle nedopadne dobře."
V hlavě jsem měl pouze temné myšlenky.

"K čertu s nějakým hostincem!! Na přestávky už nemáme žádný čas. Rychle do hvozdu a zpět k Aribeth. Bude potřebovat každou ruku!"
V tuhle chvíli jsem naprosto přestával věnovat pozornost nějaké opatrnosti či poslouchání zdravého rozumu. Obětí bylo příliš a my jsme byli sotva na začátku naší výpravy.

Vyhoupl jsem se opět do sedla a už jsem se pomalu chystal tryskem vyrazit vpřed. Snad mě někdo nějak rozumně zastaví, jinak bych se mohl od skupiny rychle a možná i daleko odpoutat, kdyby se tam chtěli zdržovat zbytečně dlouho.

Anglino
25.1.2016
0:15:18
V hlavě se mi honí.

"Theodor takový skvělý bojovník a jak uměl pít těžko budu hledat jemu rovného. Snad se sejdem ve Valhale, kdo umí tak bojovat a pít ani nikam jinam jít nemůže."

Pak si povzdychnu a řeknu jemně.

"Karolinko vypijem panáka a jdeme se přichystat. Koupíme pokrývky pro koně a zaplatíme účet. musíme už vyrazit."

Blaine po nás nic nechce a tak vyrážíme. Jedeme celkem svižně a bez problémů. Pak, ale něco po poledni přiletí ohnivá koule z které se vyklube náš fénix a nese nám špatné správy. Atylloe poražen, ale přežil aspoň, že to. Onyx však zahynul.

Pán Jeskyně
25.1.2016
0:01:26
Zásoby vám Blaine bez problémů doplní. Zaplatit si nic nenechá. "Ale no tak, no tak, nezkoušejte mě urazit, co bych to byl za hostitele, kdybych po vás chtěl prachy, však se nebojte, na okrádání tu jsou bohatší, než vy. Vy si za vaše prachy kupte něco, co vám udělá radost."

Riegal taktéž uzná, že momentálně jít na černý trh je blbost, že lepší bude to zkusit třeba po cestě zpátky. Mezitím přijde ten boss, tak se mu ale alespoň dojde omluvit. Pak již vám nic nebrání vyrazit.

Mezitím Žira do sebe ještě kopla Merysolinýho panáka a odpověděla Stopařovi. "Attylloe není jeden z největších hrdinů, on je nejlepší úplně ze všech, on bude v pořádku." Ale zdá se, že tím přesvědčuje spíš sama sebe, než Stopaře. Když mluví Kája, tak také něco poznamená. "Attylloe mě učil, že se nikdy nesmím nechat ovládnout touhou po pomstě. Že pomsta mi nepomůže a jen tím dokážu, že jsem stejná, jako ten, komu se mstím. Myslím, že toto nebyla pomsta, že to byl trest. Zasloužený trest. Kdyby si to skutečně nezasloužil, Attylloe by to neudělal."

Také Nysilovi Žira odpoví. "Děkuji ti i tobě Kájo. Moje elfština dost pokulhává, na to, že jsem s elfy žila několik let, mohla jsem se to naučit líp. Riegale, mrknul by ses pak na ten meč, co to umí? Třeba až někde zastavíme na oběd. Nebo na večeři. Tím, že vyrážíme takhle brzy, tak k tomu hostinci u cesty dorazíme ještě za světla a bude čas něco ulovit, dál bychom jezdit neměli, na dlouhou dobu naposledy budem spát v teple." Žira si také ještě doplně nějaké zásoby, vidíte, že Blaine jí podává láhev rumu a také nějaký balíček, nejspíš s jídlem.

Pak již zamíříte pro své koně a nic vám nebrání vyrazit na cestu.

Dopoledne cesta probíhá bez problémů. Ale zhruba hodinu po poledni se přihodilo něco, co se vám ani za mák nelíbí. Najednou vidíte obrovskou rychlostí přiletět ohnivou kouli přesně vaším směrem. Alespoň ze začátku to vypadá, jak velká ohnivá koule. Ale vzápětí zjistíte, že je to pták fénix. Merysol dokonce pozná, že je to čerstvě vylýhlý Marius, nový Aribethin Fénix. Přiletěl přímo k Vám a pustil na zem kus papíru. Zvláštní, že neshořel.

Na papírku píše: Simplicus Attylloa porazil, má náhrdelník, Attylloe žije, ale zemřel Onyx.
A.
Vzkaz je velmi rychle napsán a dokonce je tam kaňka nejspíš od slzy.

Nysilo z Nortree
24.1.2016
23:20:32
Sejdeme se Zirou dolu a uz vetsina sedela u stolu a snidani. Panovala dobra atmosféra o kterou se postaral Zafaro.

Nebylo moc slušně se smat cizimu nestesti, ale bylo to silnejsi

Pak ale Merysol začala vyprávět co se stalo... Dobra nalada se rozplynula jako para nad hrnce. Ziru a nejen ji smrt Theodora hodne vzala. Zira polozila hlavu na moje rameno. Hladil jsme ji vlasy.


Stopar se jeste na me oboril. Uz jsme mu ale neodpovedel. Akorat by to vyvolalo zbytecnou hadku, kterou jsme vedli v noci a ktera by nikam nevedla. Štvalo me ze jsem neuposlechl Karolinu a nepodporil ji, ale nemá smysl brecet nad rozlitym mlekem...


"Byl to vynikající sermir a dobry clovek. Jiste si vysloužil cestne místo u sveho boha."

Zira objednala 11 panaku. Ten svuj jsem do sebe hodil.
Pak jsem chtel trochu zmenit tema tak jsme rekl svoji uvahu o Zirinym meci


"Ten tvůj mec zřejmě pritahuje blesky, velice dobra obrana proti neprateslkym kouzelníkům. Avšak co se bude dit potom netuším. Možná umi blesk neutralizovat, možná umi otocit blesk proti jeho majiteli, možná ma mec svoji magenergii a v boji ten blesk dokazes pouzit jak budes potrebovat. Na to budeš muset prijit sama anebo to nechat Riegala prozkoumat, ale urcite ne ted.

Pokud nekdo nutne potrebuje jídlo, teple obleceni deky a tak podobne. Kupte si to od Blaina za jeho ceny. Zabalte si sve veci, vyrovnejte s Blainem účet a za 10 minut se sejdeme ve stáji. Nejaky dotazy?"
byla to z me strany recnicka otázka. Ale pokud se me na neco nekdo zeptá, odpovím.


Potom jsem nasledoval svoje slova, sel k Blainovi, nadiktoval jsem mu co jsme snedl vypil navíc jsem ho pozadal o deku navíc pro koně. Protože jsem vedel ze dnesni noc stravime ve hvozde pod širákem bez ohně. Vyrovnal jsem ucet a sel do pokoje pobrat sve veci a pak do staji pripravit kone na cestu.

Stopař Talhut
24.1.2016
22:59:17
Merysol pro nás měla nějaké novinky z bojiště. Byl jsem docela zvědavý jak si ostatní vedou. Žira ji ubezpečí, že tady to může klidně říct, jelikož tu nikdo jiný nebyl.

Ovšem to, co jsem slyšel mi téměř vyrazilo dech a vykuckal jsem ze sebe kousek pečiva.
"Theodor?? Jeden z nejlepších inkvizitorů?? Jak... jak ho jen mohl mág překonat? Ne nechci na to myslet."

Další, kdo na tom byl zle byla Maya. Saldebar asi moc dobře věděl co na ní poslat. Tyhle kruté praktiky jsem vždycky odsuzoval. Díky bohu za Attyla. Ovšem to, že sem jede pro náhrdelník, který už svoji moc nezakrývá, takže tu bude i Simplicus. To vůbec neznělo dobře.
"Snad bude Attyloe v pořádku..."

Potom se podívám na Nysila.
"A ty jsi to chtěl tahat s sebou!"
Hned po tom, co jsem to dořekl si uvědomím nastalou situaci.
"Odpusť. Nechtěl jsem. Nějak jsem se po těch zprávách neudržel."
Zkusím se mu omluvit. Ale přes to všechno mám obavy i o Attyloa. Je to sice jeden z největších hrdinů celého světa, ale musíme připustit, že Simplicus zabil Theodora.

Žira objedná pro každého panák. Když vidím sklenku před sebou skoro se mi zvedne žaludek, když si vzpomenu na pití s Theodorem, ale nechci urazit jeho památku.
"Budiž mu věčná sláva."
Prohlásím a i když s velkou neochotou, tak panáka do sebe taky otočím. Ale rozhodně nemůžu říct, že by mi chutnal.

Merysol chce hned vypadnout a podpoří to i další.
"Asi máte pravdu. Zásoby ještě nějaké máme, takže k nějaké další osadě, nebo městu snad vydržíme."

Merysol
24.1.2016
22:29:17

Žira objedná panáky na Theodorovu počest, ale mě se při pohled na alkohol zrovna dobře nedělá. Nenápadně odsunu sklenku od sebe a vysílám prosebné pohledy, doufaje že někdo do sebe panáka vyklopí.

Pak se ujme slova Kája a ještě doplní jak se věci mají s Mayou. V očích se mi zalesknou slzy a jen přikývnu. ”Ano, přesně tak. Nedokázala jsem o tom mluvit, Maya si musela prožít peklo. Vím, jak jí teď musí být…”

Nakonec to vypadá, že můj nápad zmiznout odsud bez dalšího zdržování se ostatním zamlouvá.

”Upřímně, černý trh tu bude i po cestě zpátky. Ale také nemusí, pokud sebou nepohneme. Tlačí nás čas a každá hodina na cestě je dobrá. Navíc je zima, tma je brzo a potřebujeme každou hodinu světla. V tomhle dáte jistě za pravdu, ne?”

Karolina
24.1.2016
22:21:53
Po chvilce zvednu uslzené oči a utřu si je rukávem. Pak se rozhlídnu po ostatních a řeknu do ticha:

"Já bych vám taky něco ráda řekla. Merysol mě předběhla a tak to bude jen doplnění. Nejdříve se ale vrátím k tomu. co říkala Lótiel večer u studny. Nebyl nějak čas o tom mluvit- Je to o tom náhrdelníku, ještě jsem se dozvěděla tohle: Simplicus se dovede na svůj náhrdelník zaměřit a za normálních okolností vycítí, kde je. To, že září, to je jen obrazně řečeno. A ano, kdyby byl náhrdelník stále uschován, jsme v nebezpečí, protože by nás vycítil, že jsme ho měli u sebe, ale tím, že veškeré ochrany byly porušeny, náhrdelník pro Simplica takzvaně září tak, že to tisíckrát zastíní tu naší záři. Takže se není čeho bát. Teď jen musíme doufat, že Attylloe dorazí dřív, než Simplicus. Už je na cestě. Ale Simplicus určitě taky.

K tomu co říkala Merysol vím něco dalšího. Poté, co jsme odjeli z města a Maya vám doručila vaše věci, vydala se na nějakou práci pro Aribeth. Ale nevrátila se. Mezitím se totiž Saldebar spojil s jejím bývalým manželem, Garetem Hawkem, který Mayu našel hodně jí, za Saldebarovi pomoci, ublížili. Maya má totiž v hlavě mnoho informací, po kterých touží. Attylloe ji našel a zachránil. Opravdu byl natolik rozzuřený a naštvaný..... Skoro lituji Hawka.

Attylloe ho nezabil, ale udělal z něj něco.... co by nikdo nechtěl. Do konce svého života Hawk bude trpět. Zařídil, že už nikdy nepocítí radost či štěstí, nechal mu pouze zlé a špatné vzpomínky. Prostě Hawk si dříve, či později sám vezme život, s tímhle nedovede žít. Saldebara bohužel nenašel, ale hlavně, že zachránil Mayu. Ta leží v posteli, klepe se, bojí se, má strach ze všeho, co se pohne. Teď je to prvně, co Attylloe odešel od její postele a vystřídala ho Aribeth. Mají o ní velký strach, veliký."


Když Žira objedná panáky, jeden si vezmu a třesoucí se rukou ho do sebe obrátím. Celá se roztřesu. Složím ruce na stůl a brečím, i když je mi jasné, že vypadám jako nějaký uplakánek. Slyším Žiru, jak něco říká a pak, když přijde Blane, zvednu hlavu. Posadím se a sleduji, co tak důležitého... aha proto. Kývnu na kamarádku. Už je mi to jasné.

" Rozhodně bych na nic nečekala a vyrazila bych. Jak jsme slyšeli, mohlo by nás to dohnat nebo taky předehnat a to by nebylo moc dobré. Já jsem pro to, sbalit si věci a odjet okamžitě."

Podívám se na Nysila, co on o tom soudí.



Žira
24.1.2016
22:10:20
Když Merysol začne vyprávět, jen sedím a nezmůžu se na slovo, když řekne, že zemřel Theodor, v očích se mi zalsknou slzy. "A....ale jak to? Vždyť byl tak dobrý. Vždyť to byl nejlepší šermíř v království.... já.....mě..." Dál už nemluvím, jen se rezignovaně zhroutím na Nysila. Hlavu mám zabořenou do jeho ramene a dost dlouho na nic nereaguji. Ale poslouchám. Když Kája mluví o mém meči, zvednu hlavu a s uslzenýma očima to odkývám. Slova ze sebe nedostanu.

Ještě chvilku jsem dost netečná, pak se ale najednou zvednu. "Blaine, hodil byste mi sem 11 panáků? Co kdo pijete? A neříkejte, že nic, Theodor by chtěl, abysme ho zapili." Jakmile to přinese, pronesu přípitek. "Na Theodora, nechť se dostane mezi své bohy, kde zaujme české místo na nekonečné hostině. Tímto zalévám tvou duši, ať získá svobodu. Sbohem můj mistře a příteli." A poté do sebe naklopím obsah sklenice.

Pak se otočím na Anglina. "Opatruj dobře Theodorův meč, je to to jediné, co nám po něm zbylo, tvůj meč a má zbroj."

Tímto se trošku uklidním a poslouchám, co se dál řeší. Když Lótiel říká, že bychom měli hned vyrazit a vykašlat se na trh, pokusím se vyčistit si hlavu a přemýšlet. "Víš.... já už dost dlouho něco sháním a dozvěděla jsem se, že to seženu právě tady na černém trhu. A docela bych to potřebovala. Ale pokusím se to zařídit jinak. A pokud to nevyjde, stavím se tu po cestě zpátky."

Pak odejdu za Blainem a něco mu šeptám. Chvilku se bavíme, pak mu podám váček se zlaťákama a on odejde, místo něj přijde kuchař.

Vrátím se ke stolu. "Dobrá, tak prý za 10 minut. To vydržíme?

Riegale, necháme to na jindy, jo? Je pravda, že máme důležitý úkol a momentálně spěcháme natolik, že bychom se neměli zdržovat zbytečnostma."


Za deset minut se Blaine skutečně vrátí a donese mi papírový balík, rozbalím ho a v něm je láhev s tmavou tekutinou. "To je ono, mnohokrát vám děkuji Blaine." Pak se otočím na Káju a ukážu jí láhev a mrknu. Blaine se snaží vracet mi peníze, to si v žádném případě nenechá vrátit. "To si nechte, moc jste mi pomohl. To máte na nové podrážky."

Zar´farro
24.1.2016
21:50:55
Obličejem opřen o stůl odpočívám a na půl spím. Brka ve vlasech mne zbavuje Žira a já poslouchám názory ostatních. Zní jakoby z dálky.

Když přinesou jídlo bojuji abych neposlintal stůl. Po nějaké době seberu dost energie, abych se zvedl a pokusil se nasnídat. Otupělý obličej naznačuje mou aktuální energickou a mentální kapacitu. Chce to něco lehkého a sladkého.
kokain, drogy, energii probehne mi hlavou a hledám cokoli co je pocukrované.

Lótiel
24.1.2016
21:15:04
Z průchodu jsem trošku nesvá. Pro mě je tohle už docela vysoká magie. Ale udělám krok...a jsem zpět v Drogadu. Z stínu vystoupí postava a chce mluvit s Kájou. Ale já jsem tak unavená, že je mi to jedno a stačí mi, že ostatní nesahají po zbraních. Na otázku kdo to je bude čas ráno.

V hospodě se nezdržuju návštěvou lokálu. Chuť k jídlu nemám a víno mám v pokoji. Ale ani na něj nedojde. Prostě se jen odzbrojím, svléknu a jdu spát. Ráno se jen v dlouhé košili a s osuškou v ruce vydám spáchat raní očistu a pak, už oblečená seběhnu do sálu na snídani.

Sedím u stolu a poslouchám. Nějak mi není do řeči. Zamlklá bardka. To se jen tak nevidí. Cpu do sebe ovesnou kaši se sušeným ovocem a medovinou. Po zprávách od Merysol jen sklopím hlavu.

“Měli by jsme se vykašlat na trhy a mazat odtud. Na kšefty bude čas později. Je ten trh opravdu tak důležitý a nebo jde jen o prachy. Zezdola jsme si, myslím, přinesli dost věcí. Proč se zdržovat?“ Zeptám se.

Mayi je mi líto. I kapitána. Začínám mít velmi nepříjemný pocit, že tahle hra je až příliš vysoká.

Anglino
24.1.2016
20:06:53
Hned jak jsem zjistil, že Karolinka už neleží vedle mne jsem vstal. Venku ve stáji jsem se opláchl do půli těla, abych se osvěžil. Otřepu ze sebe vodu jako pes a hned pádím do hostince.

Objednal sem si teplou medovinu a svou oblíbenou pečeni. Holt barbar na koláčky a zeleninu moc není i když proti pečeným paprikám a jiné zelenině jako obloze k masu nic nemám. Křenem a česnekem taky nepohrdnu, aby se mi líp trávilo maso.

Někdo navrhl jít zase na poradu někam do pokoje, ale pak jelikož sme tu jen my a nikdo cizí. Řekli vše přímo bez okolků zde.

Merysol nám řekla o tom co za neštěstí postihlo město i ty co jsme znali. Když jsem viděl jak se tváří Karolinka, bylo mi jasné co za zprávy jí tížily. Nedivím se jejim slzám.

Když se mne Karolinka zeptala, zda půjdu do města odpovím.

"Karolinko mně do města ani na trh nic neláká. Šel bych jedině, kdyby jsi potřebovala doprovod."

Každý si něco zezdola přinesl, tu meč, tu brnění, tu přívěšek a dokonce se dovídám, že se přes noc vylíhlo vejce s Fenixem.

Hlavně, že se ostatní vyvarovali toho přívěšku a o fous se vyhnuli neštěstí.

"Musíme co nejrychleji pokračovat v úkolu. Každé prodlení stojí životy i našich bližních. Jakmile dáte povel jsem schopen vyrazit. Teď dojím a dopiju. Hned potom si jdu zabalit svých pár věcí a budu připraven."

Karolinka si o mne opřela hlavu. Chtěl jsem ji pohladit po vlasech. A pak to neudělám.

"Ta by mi poděkovala kdybych jí pohladil svou masnou tlapou. Já používám mastnotu k inpregnaci kůže jako jiní tělový olejíček a kondicioner. Ona ale není barbar."

Karolina
24.1.2016
18:55:16
Postupně se všichni začínáme scházet. Nysilo se Žirou přijdou spolu a Žira vypadá, že má hlad jako ... rozesměju se.

" Poslyš, Žiro, abys nás nesnědla všechny. Pamatuju si jednu pohádku. Babička mi ji vždycky vyprávěla, když jsem byla malá a pořád bych něco jedla. Jenže mnohdy nebylo tolik jídla, abych se mohla nacpávat. Ta pohádka se jmenovala o Otesánkovi. Já si jí už nepamatuju, ale pamatuju si z ní úryvek ... snědl pekáč s buchtami, pak se pustil do mámy... nebo tak nějak. Dobrou chuť jen si dej."

Na rozdíl od přítelkyně, ulamuju pečivo po maličkých kousíčkách a jako bych slyšela maminku... jez pořádně, zobeš to jako vrabec. Stopař i Alexander už jsou tady taky. Pak přijde i Merysol. Nejspíš z venku, zdá se. Za chvilku nám řekne, že s námi potřebuje mluvit.

" Taky bych vám něco řekla, pokud budete mít zájem. Já ještě nevím, jestli půjdu do města, ale na černý trh nepůjdu, to vím jistě. A co ty, Anglino, ty půjdeš někam na trh?"

Je mi jasné, že odpoví až se nají, tak se na něj jen usměju. Pak si všimnu Žiry, jak si prohlíží ten meč. Nakloním se blíž a přečtu si ten název. Když kamarádka řekne, že je to pán blesků a děkuje mi za něj.

" Tuca-Sarco... nevím teda, ale já bych to asi přeložila jinak. Spíš jako lapač blesků nebo tak, ve smyslu, že je chytá, přitahuje. Nejsem si stoprocentně jistá. A co bys mi za něj dávala? Hlavní je, aby ti dobře sloužil. A na tom trhu, raději si tam dávej pozor."

Jenže pak začne Merysol vyprávět a já jen se slzami v očích řeknu:
" Tak už nemusím nic říkat, už všechno víte."
Otočím se k Anglinovi a zabořím mu hlavu do ramene.

Merysol
24.1.2016
18:41:43

Nakloním se více k ostatní a stejně trochu ztiším hlas. Jsem radši opatrnější a nechci riskovat, že tu stěny mají uši.
”Věci se mají takhle…Saldebar se vydal za Theodorem a Onyxem. Onyx setkání s ním málem nepřežil a Theodor…je mrtvý. Co se týče Mayi, Simplicus na ní poštval jejího bývalého manžela. Hrozně jí ublížil…” Na chvilku ztichnu, protože při představě, čím si Maya musela projít se mi vyplaví zpátky mé vzpomínky, které se mi v sobě zatím dařilo dusit. ”…úplně ji zlomil, je na tom zle. Attylloe ji naštěstí zachránil, ale myslím že je konec s Mayou takovou, jakou jsme ji znali. A pak je tu ta věc s tím náhrdelníkem. Attylloe si pro něj sem jede. Snad bude rychlejší než Simplicus. Bohu díky, že s námi ten náhrdelník nezůstal a že si ho nikdo nedal na sebe! Podle toho, co jsem se dozvěděla, je ten náhrdelník až moc chytrý. Jakmile by se dostal ke svému pánovi, s jeho nositelem by byl konec. No, snad jsem na nic nezapomněla. Myslím, že bychom se měli zase co nejdříve dát na cestu. Začíná to být horší a horší. Čím déle budeme na cestě, tím víc lidí zemře. Včetně těch, které známe…”

Utřela jsem si slzu, které jsem se neubránila a prohlédla si své spálené ruce. Hm, není to zas tak zlé. A stálo to za to!” Rukou jsem si sáhla po přívěsku na krk a pevně ho stiskla.

”No a teď veselejší zprávy. V noci se vylíhnul z toho vejce fénix. Marius. Už dělá společnost Aribeth.”
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.