abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Merysol   Postava není přítomna 26.1.2016, 21:07:42

Zaslechla jsem něco o tom, že nám chtějí sebrat tu relikvii a jen si nervózně skousla ret. No jo, jak jinak…

Když potom došli k nám, jeden z nich si o ní i řekl. Jej, no to jsou hodně naivní, když si myslí, že jim to dáme jen tak! Stála jsem nachystaná k boji a…první protivníci se rozběhli mým směrem. Snažila jsem se vykrývat jejich útoky, ale zaútočit jsem si netroufla. Na to jsem byla až moc zaměstnaná snahou přežít.

”Víte, u nás máme jedno takové přísloví, které pojednává o obrovské síle, odvaze a říká, že zvládnete cokoliv, jakkoliv je to nemožné. ALLONS-Y!”

Přestala jsem být tolik pasivní a rozmáchla se mečem. Nechala jsem zase adrenalin, aby mne ovládl a vedl mou ruku. Zmizte vy nemrtvý potvory. Táhněte, okud jste přišli!
 
  Bell   Postava není přítomna 26.1.2016, 20:46:38
Nepřátelé již jsoutu.
Padne krátká výměna názorů, kterou zakončí ostrý hvozd šípů.
Cítím, jak se mi v žilách rozproudí krev. Založím šipku do natáhnuté kuše, pečlivě zamířím na jednoho ghoula a šipku vypustím.
Jelikož mám štěstí a žádný nepřítel si mne nevšímá, nerušeně pokračuji ve střelbě.

Pak můj pohled zavadí o hliněné monstrum, vyvstávající nedaleko.
Došlo mi, že zvonek zafungoval.
Nadšeně ho sluduji. Skoro doufám, že budeme bojovat tak dlouho, aby se mohl zapojit do boje. Ovšem to by mohl stihnout, protože nemrtví mívají tuhej kořínek.
Jako od pyrofora ode mne mí společníci určitě něco očekávali... Jenže mají smůlu. Proti nemrtvým nejsem moc dobře vybaven.
Takže to nejlepší, co můžu udělat, a co taky dělám je neustálá střelba z mé kuše.
Trochu pozdě si vzpomenu na haldu lektvarů, zvyšující rychlost a efektivitu boje v torně. Teď už je na to ale pozdě.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 26.1.2016, 20:29:29
Těsně potom, co boj vypukne, začne se ze země zvedat kamenný golem a pomalu se blíží k nepřátelům. Asi bude hodně silný, ale nejste si jisti, jestli k nim dojde, než skončí boj.

Je jasné, že Golem je na vaší straně.
 
  Riegal Faer   Postava není přítomna 26.1.2016, 20:02:52
Mlčky pokývnu na Lótielinu reakci. Po tomhle už to nemůžu udělat... Už ne.

Za pochodu se odhodlávám doplnit to, ale vytrhne mě útok.

Odložím si elementální hůl do bezpečí. Pak si strčím flakónek se svěcenou vodou do kapsy, aby byl víc po ruce. Vytáhnu jeden svitek ochrana před nemrtvými, vezmu ho spolu s holí do ruky a ustoupím dozadu tak, aby ochrana obsáhla i oba střelce vzadu a čekám na boj.

Pak zaútočí a já použiju ten svitek. Jakmile začne působit ochrana, řeknu těm dvěma: ,, Zůstaňte na místě, když zůstanete, nemrtví na vás nebudou moct."

Sám dávám pozor, abych z ochrany nevystoupil. Vytáhnu svěcenou vodu a mrsknu ji po nejbližším nemrtvém.Pak bez ohledu na výsledek vezmu obouruč hůl a zaútočím s ní na nemrtvé v takovém dosahu, abych nevystoupil z ochrany.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 26.1.2016, 19:24:14
Vhodně se rozestavujete na souboj, zatímco se nepřátelé rychle blíží. Už jsou na dohled. A také vás již vidí. Ti s lepším sluchem mohou zaslechnout, jak zřetelně řekl: "Tady jsou, našel jsem je." Ti ostatní slyšeli, že možná něco zamumlal. Každopádně hned poté se najednou jen tak ze vzduchu objeví urostlý muž, který těžko bude člověk, i když ho dost připomíná. Na sobě má plátovou zbroj krvavě rudé barvy, v ruce obouruční meč barvy stejné. Ironický úšklebek na tváři a jasně modré oči okamžitě zakrývá přilba, kterou si nasadil volnou rukou, pak již chytl meč obouruč a blíží se k vám společně s elfem a nemrtvými.

"Vydejte nám Sekáčovu relikvii a zabijem vás rychle, v opačném případě budete umírat pomalu a bolestivě." Ozve se vám návrh zpod přilby muže v rudém, ale předpokládám, že ho nepřijmete.

To již s nejvyšší pravděpodobností někteří z vás vypustí šíp. Lótielin by se určitě zapíchl elfovi do hlavy, ale ten nějak zamával rukou, šíp zůstal chvilku viset ve vzduchu, a pak se otočil zpět na její autorku, naštěstí minul, ale bylo to o chlup. Stopař měl větší štěstí, jeho šíp vyslaný na upíra našel svůj cíl v jeho rameni, stříbro ho zraňuje, ale ne víc, než normálního člověka.

To už se na vás všichni najednou vrhají. Elf bude nejspíše kouzelník, protože zůstal vzadu a s nejvyšší pravděpodobností sesílá nějaké kouzlo, jen psa pustil, který jde pomoci v boji nemrtvým. Takhle z blízka poznáte, že je to taktéž nemrtvý pes, nejspíš Ghoul vytvořený z psího těla.

Muž v rudém jde do boje v čele nemrtvých a rovnou útočí na Žiru. Ta s ním má mnoho práce a těžko zvládne zabránit ostatním, aby se dostali dál. Na Anglina jde jeden upír a dva ghoulové najednou, takže taktéž bude mít dost své práce. Ti ostatní se snaží dostat až do zadu k lučišníkům.

Takže momentálně, největší nápor nejspíš míří na Merysol a Riegala.

Žira se zkušeně vrhá do boje, snaží se co nejrychleji zabvit rudého muže, ale moc to nejde, je velmi dobrý a schválně jí drží dál od ostatních, aby je nemohla bránit. Žira se rozmáchne štítem a tím se odkryje, ale jen na oko, nalákala tím nepřítele blíž a praštila ho rukojetí meče po hlavě. Poté se bez zaváhání vrhá do dalšího útoku.


 
  Lótiel   Postava není přítomna 26.1.2016, 18:47:24
Hned po mě se slova ujme Žira a prostě nás seřve. A zdá se, že to zabralo. Aha. Takže když vám budu chtít něco říct, tak na vás musím řvát? Dobře vědět. Doufám, že nebudu nic potřebovat. Nehodlám si odrovnat hlasivky.

Dívám se jak se lidi rozestavují dle rozkazu. Neříkal mi někdo, že zástupce je Anglino? No možná se pletu. Těch informací byla spousta. Při rozestavování oddílu pár z nás vynechala. Budu tedy krýt jeden bok.

A pak se dozvím, co umí můj nový meč. “Týýý jóóó....tak to je teda něco!“ Zvolám obdivně a rychle schovám čepel do pouzdra. Hned se cítím o něco bezpečněji. Musím si to odzkoušet. Třeba aspoň seknout do stromu. Vděčně se na Riegala usměju. “Moc Ti děkuji, příteli. Udělal jsi mi tím obrovskou radost. Taková zbraň...Děkuju.“

Dost neochotně jdu po svých. Koník vedle mě poskakuje jako hříbě. Poplácám ho. “Já vím, že by jsi mohl klidně běžet, ale ostatní koně si potřebují odpočinout, víš. Přeci by jsi nechtěl, aby se jim něco ošklivého přihodilo.“ Promlouvám k Divochovi.

Když si odmyslím před kým utíkáme a co jsme nechali za sebou, je to vlastně krásná procházka zasněženou krajinou. Nasednu na koníka a zlehka ho pobídnu. Pohupuju se v sedle a sním. Na konci cesty hostinec. Horká lázeň, svařené víno, oheň v krbu, velká kožešina na zemi před krbem, pár hořících svící...a nějaké pěkné tělíčko se mnou v posteli. A nebo spíš na té kožešině...

Z představ mě vyruší Nysilo s hlášením o nepříteli. Vytřeštím oči a představa krásné procházky je zničená. “Nemrtví?!“ Zaskuhrám. Jedna věc je o nich slyšet a jiná jim čelit. Sjedu ze sedla a z pouzdra vylovím svůj luk a toulec šípů. Plášť přehodím přes sedlo. “Zůstaň tady.“ Řekni tiše koníkovi a jdu si zlepšit úhel. Podpořit střelbou? Kostlivci asi nemají smysl, upíři...no dřevo to je, ale...zombie...do háje já nevím čím se tyhle bestie zabíjej! Nadávám a beru si na mušku muže se psem, kteří vypadají živě.

Podivnou kouli si od Bella vezmu a nechám se ráda poučit co to udělá. Zatím si ji strčím do kapsy. Rozhodně nedokážu hodit tak daleko, jako poslat šíp. A ten pošlu do chlapa jen co se mi dostane do vhodného úhlu.

Nemrtvé vypustím z mysli. Je tam jen muž a pes. A taky Alex, u kterého čekám, že se vynoří někde u toho člověka a bude ho chtít zabít zblízka.
 
  Karolina   Postava není přítomna 26.1.2016, 11:42:40
Cestou jsou všichni zamlklí. Dalo se čekat, že po té slovní přestřelce, budeme všichni přemýšlet, ale kam se ubírají myšlenky ostatních, neumím až tak odhadnout. Snažím se jít ve stopách těch přede mnou, abych se zbytečně neunavila a lituju ty první, kteří nám musí ve sněhu vyšlapat cestu. Bezpečně hlídají okolí Stopař a jeho zvířata i Anglino a tak můžu jít, hlavu skloněnou a přemýšlet.

" Oni to pořád nechápou. Nápady s tím, abychom si relikvii nechali a využili jí proti nepříteli, je úplná kravina. Stejně jako to bylo s náhrdelníkem. Teď už je to jednou, škoda, že mě Nysilo neposlechl. Moc by mě zajímalo proč Attylloe nechal Simlicuse vyhrát. Nějaký důvod to musí mít. Snad se to časem dozvím, možná mi to řekne Sal...

Mrzí mě, že to takhle je, že se nemůžeme dohodnout, ale podle mě je zbytečné hnát se dopředu. Na co nám bude, když vyčerpáním padneme někde kousek před cílem? Já přeci taky vím, že musíme spěchat a byla jsem to já, kdo se přidal k tomu, abychom se nezdržovali nějakým černým trhem a jeli hned dál. Jenže zatím je to takové od zdi ke zdi. Buď tryskem nebo pěšky. Oboje je k ničemu. Když pojedeme na koních a budeme dělat jen nejnutnější, kratší přestávky, je to myslím nejideálnější."


Když je rozkaz na koně, stáhnu z Helo deku, vyhoupnu se do sedla a deku jen tak přehodím před sedlem přes ní.
"" Rolovat to nemá cenu, beztak za chvíli zase někdo dá povel sesednout. Co kdybychom náhodou jeli dlouho, že jo. Třeba bychom to trochu urychlili, ale to nejspíš ... Klídek, seš v armádě holka, tak poslouchej velitele a pusť to z hlavy. ... Člověku to nedá, Helo je taky celá vyjevená z toho podivného cestování. "

Pohladím ji trošku po hřbetě. Jen odfrkne a jedeme dál, když Nysilo a pak i Stopař varují před nepřítelem. Žira nás hned velitelsky rozhodí.
" To by byl velitel, panečku. Jak umí být rozhodná a hned si ví rady."
Pomyslím si obdivně. Nysilo mi řekne, co ode mě očekává a podá mi hrušku. Jen kývnu a dál mlčím. Dívám se přes ramena těch před námi, jak to tam vypadá a odhaduju, co dělat.

" Jsem uprostřed, musím dávat pozor na ty přede mnou, abych někoho nezranila. Musím počkat, neuspěchat to. To mě nenapadlo, že budu takhle kvůli tomu co nesu omezená. Jenže někdo to musí udělat, takže, počkám. Sakra já, která nesnáší výbušniny... "

Trošku se přikrčím a hrušku držím pevně, ale opatrně v ruce. Vidím ostatní jak se chystají na boji a čekám.
" Miláčku, připrav se, přichází tvůj čas..."
 
  Bell   Postava není přítomna 26.1.2016, 10:08:28
Další cesta ubíhala rychle, ale nikdo si ji dvakrát neužíval.
Jak už někdo zmínil, zatím projíždíme, co mužem...
Ani já nejsem v nejlepší náladě, ale protože jízda není zrovna nejpohodlnější, brzy smutek vystřídá pocit otlačenosti a bolesti.
Umíním si, že jakmile se doszanem do nějakého města, připravím si na to nějakou mast... To bude slast.

A tak se povětšinou oddávám snění, když se dozvím, že máme společnost.
Trhnu s sebou, a posloucham ostatní.
Poslušně se přesunu dozadu.
Ale nehodlám jen tak sedět.
Z kapsy vytáhnu zvoneček.
"Tak se předveď."
Pln očekávání zacinkám a pln nedočkavosti vyčkávám, jak bude golem vypadat.
Ale také strhnu tornu, zašátrám rukou a po chvilce hledání naleznu, co hledám. Vytáhnu hliněnou kouli z jílovité hlíny a vyhledám Lótiel. Je mi známo, že zloději, nebo podobné typy lidí se v tomhle vyznají... (Vrhání)
"Na! Tohle po nich prosím mrskni... Já moc házet neumím. Mohlo by je to trochu rozhodit" vtisknu jí kouli do dlaně, pokud se nebrání.
Pokud nepřijme, pokrčím rameny a kouli schovám.
Pokud ano, sám si přichystám svou kuši.
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 26.1.2016, 9:50:13
Cesta ubíhala celkem pokojně, dokud se se mnou nespojila poštolka.
Nysilo byl však rychlejší a řekl to přesně.
"Elf se psem?? To vypadá na hraničátě, ale proč by se spojoval s nemrtvými."

Ovšem dozadu se mi moc chodit nechce. Na střelbu potřebuji volný výhled, abych dobře zasáhl.
"Potřebuji volný výhled. Postarám se o ty dva upíry. Stříbné šípy by je měli sundat rychle, nebo alespoň dost zpomalit, abych se dostal potom."

Rychle se podívám po okolí, zda nenajdu nějakou přírodní překážku, která mi poskytne dostatečné krytí. Vyndám svůj kouzelný luk a zasadím první stříbrný štít. Guru s Girou zatím nechávám u sebe v záloze.
"Pokud je ten elf nějaký lučišník, akorát by mi je odstřelil. Musím počkat až ho zaměstnají zblízka."

"Kostlivcům usekejte hlavy, jinak se jich pořádně nezbavíme. Ty hrušky použijte na ghůly."
S nemrtvými už nějakou zkušenost mám a Anglino, nebo snad i Žira možná taky.
 
  Merysol   Postava není přítomna 26.1.2016, 9:40:38

Celý zbytek cesty jsem mlčela. Nechtěla jsem se tu s nikým hádat. Ne s někým, kdo mě nechápe. Bylo mi z toho všeho dost smutno.


Zatím hraje všechno proti nám. Simplucis má zpátky náhrdelník, Saldebar už nasbíral několik sošek a my máme jen tři. Ale hlavně že budeme odpočatí, až nás všechny srazí k zemi a mi bude doufat v rychlou smrt. Copak nikdo nechápe, že prostě by se měli pauzy dělat rozvážně? A ne jen když někoho bude bolet zadek ze sedla? Jestli nás s tou mincí někdo chytne, nebude to jen zadek, co nás bude bolet.


Mezi tím, co jsem utápěla ve své rozmrzelé náladě, se před námi objevila společnost.


“Ne, utíkat nemá smysl. Jen bychom se unavili a stejně by nás dohnali.“


Pak zaujmu místo kus za Anglinem a Žirou, meč připravený v ruce.

 
  Nysilo z Nortree   Postava není přítomna 26.1.2016, 1:41:50
Stopar rekl svy a sel do cela skupiny delat co mu jde nejlépe. Chvili jsme sli po svych pak na konich. Cesta utíkala dobře. Ale pak se semnou spojil havran.

"Stát! Mame společnost. Primo proti nam jde elf ze psem a ma s sebo par konstlivcu, ghulu a dokonce 2 upíry. Mame asi minutu. Schovat se nelze. Nastala tvoje chvile Anglino."

Zira zacala davat navrhy, ktere nemeli daleko od rozkazu. Do toho jsem se nepletl. Nemam na tohle dost zkušenosti a delal jsem co mi valecnici povedeli. Potreboval jsme ale mluvit s Karolinou. Ti co byli poblíž nas(určitě Zarfarro)mohli slyšet nas rozhovor.


"Jak to začne, hodím par bílých strel těsně předtím nez na nas zaútočí. Snad je to zpomalí. Potrebuju aby jsi setrila magenergii. Nevíme co je ten elf zac." zatim co jsem mluvil, vytahl jsem s neviditelné torny jednu hrusku obalenou látkou. A podavam ji Karolíně. "Odtrhnes stopku a hodis to po nepříteli a hruska exploduje. Pokud je moje teorie správná, mel by nepritel začít horet. Zare, tady mas taky jednu... Anebo radeji rovnou 2."


Budu jednat jak jsem popsal Karoline, pokud nebude mit k tomu výhrady a pak budu improvizovat dle toho jak si bitva bude vyvíjet.






 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 25.1.2016, 23:44:31
Nakonec jste se tedy vydali dál po svých. Chvíli jste šli a pak zas nasedli na koně. Cesta vám docela utíká a k hostinci byste měli dorazit ještě za světla. Stopařův návrh ignorovat ho a jet dál by vám mohl ušetřit dost času. To ale teď není potřeba řešit z jednoho prostého důvodu. Stopařova poštolka i Nysilův havran hlásí nebezpečí.

Proti vám se blíží nějaký muž. Je to elf, má psa. S ním jde několik kostlivců, pár Ghoulů a dva upíři. I pokud se pokusíte vyhnout se jim, zdá se, že jdou přímo po vás a že vás cítí. Vesměs máte jediné dvě možnosti. Buď bojovat proti přesile nebo zdrhat. Ale máte možnost se k boji alespoň připravit, minut času mít klidně můžete.

**************************************************

Za Žiru

Když nám stopař nebo Nysilo ohlásí nebezpečí zepředu, popoženu koně a zařadím se vedle Anglina. "Stopaři, Lótiel, Belle, přesuňte se dozadu, potpoříte nás střelbou. Myslím, že nemá smysl zdrhat.

Kájo, Nysilo, Zar´farro, dávejte na sebe pozor, nevrhejte se do boje, jen nás podpořte z dálky. Merysol, Riegale, vy se držte za mnou a Anglinem a dávejte pozor, aby se nikdo nedostal ke střelcům a kouzelníkům. Alexandře..... ty dělej, co umíš nejlíp. Hlavně nenápadně a neriskuj.

ehm.... pokud tedy souhlasíte."
To, co říkám je spíše návrh. Tentokrát se snažím nedávat rozkazy, nechávam pauzy a čekám, jestli to Nysilo i ostatní odkývají, nejvíce mě ale zajímá, jestli souhlasí Anglino.
 
  Stopař Talhut   Postava není přítomna 25.1.2016, 23:16:50
Merysolině poznámce o lístečcích přikývnu, ale dále to nekomentuji. Myslím, že jsem řekl předtím dost a bylo to zřejmý.

To už se na nás oboří Žira a div nám sama nezataví koně.
"Myslím, že zrovna my jsme jedni z mála co tu hlavu používají."
Merysol sleze z koně a řekne k tomu pár slov. To už se zase do toho pustí Karolína. Když se to vezme kolem a kolem tak pravda je na obou stranách, což ovšem teď moje horká hlava nebrala.

Nakonec sice slezu ale pohled, kterým jsem trochu přejel ostatní nebyl dvakrát přívětivý.
"A vy si uvědomte, že jsme ve válce a ne na nějakém výletě. Nezapomínejte, koho proti sobě máme a když nás objeví, tak ani nestihneme šáhnout po zbraních."

Ani jsem nevěděl jestli chtějí umřít rychle nebo pomalu. Další zatracená ztráta času.

Dojdu na své klasické místo v čele skupiny a vedu koně vpřed. Mapu mám stále v paměti a nebude pro mě těžké jít po správné cestě. Anglino se postavil vedle mě a Merysol za mě.

Při cestě se chvílemi dívám, kolem sebe a také nahoru na oblohu, kde nad námi kroužila poštolka. Pokud něco uvidí jistě mi dá vědět. Byl jsem na ní teď trochu více zaměřený, abych rychleji přečetl její mysl.
"Zatracená banda zabedněných oslů. Místo spěchu se tu budeme vláčet jako smrad. Že jsem se na ně u šedého vrchu nevykašlal a nešel dál po svých."
Teď už na to bylo pozdě. Byl jsem součástí této skupiny, které spoléhala na mé smysly a orientaci. Mimo jiné, jsem tu byl také dá se říci jediný pořádný střelec. I když by možná bardka také dokázala překvapit. U Bella nevím. Sice má svou kuši, ale otázka je jak si je s ní jistý.

Pokud mi poštolka nezdělí nějaké nebezpečí zhruba po nějakých 20 až 30 minutách mírného ticha promluvím.
"Tady nám moc nehrozí. Klidně můžeme zpátky do sedel. Prckové to jistě uvítají, přeci jenom mají kratší nohy a tady se unaví mnohem rychleji."
Snažím se mluvit co možná nejklidněji, ale i tak to ve mě pořád vřelo. Dalo by se říci, že jsem si připadal jako nevyzpytatelná sopka, která by mohla rychle vybouchnout.

MH: Pokud se něco bude dít, záleží samozřejmě na PJi, tak poslední řeč neberte v potaz. Tam může PJ napsat, že jsem nás varoval, před možným nebezpečím. Pokud bych to poznal, tak klidně i jakým."
 
  Nysilo z Nortree   Postava není přítomna 25.1.2016, 22:56:26
Zira si vzala Bella stranou a objasnila mou strucnou verzi za kterou jsem ji byl vděčný. Opravdu se mi o tom nechtělo mluvit.


Kdyz videla jak Stopar s Merysol odjizdi, dostala asi nejakej druh zachvatu a zacala davat rozkazy. Me zařadila do stredu spolu s Karolinou a Zafarem. S Karolinou jsem si vymenil tazavej pohled a dal hledel na Ziru jestli to mysli vazne.


"Proc chce jit pesky? Za par hodin jsme v hostinci, to snad kone zvládnou. Ale možná bude lepsi at si na cas vydechnou."


"Co se na me tak díváte? Slyšeli jste Ziru. Jdeme po svejch."



 
  Riegal Faer   Postava není přítomna 25.1.2016, 22:37:47
,, Jen si myslím, že bysme si ji mohli nechat a použít v případě, že nás dožene někdo z nich... Ale když se chcete zbavit svého trumfu, prosím, stejně jako s náhrdelníkem... a dále se nehádám.

Pak mi Lótiel podá ten Scimitar a já ho se zájmem prozkoumám v čase který mi poskytnul hovor.

Pak jí ho vrátím a řeknu o tom: ,, Je to artefakt z dob astrálních válek a jeho schopnosti byly i v době, kdy magie byla přístupná naprosto všem, úchvatné. Jedná se o jednoruční gladius. Jeho schopnosti vychází z možnosti proměny. Nikoli že by se měnil podle potřeby majitele, ale meč sám o sobě se po prvním zásahu do protivníka přizpůsobí jeho druhu, stavbě, ... a sám změní svou substanci čepele. Tato substance je vždy pevná (čepel nezklapalní nebo nezplynatí), ale může se změnit na jakýkoli kov, led i dokonce plamen. Po prvním zásahu způsobuje díky této změně zranění navíc. Takto proměněný meč pak zraní i tvora obyčejně zbraněmi nezranitelného (i kouzelnými) . Jmenuje se černá sedma. " , dodám nakonec.

Pak se zařadím na své místo v rozestupu a jakmile se vyrazí, jdu taky.
 
  Anglino   Postava není přítomna 25.1.2016, 20:54:26
Žira to řekla naprosto přesně.

"Konečně vím kde je mé místo. Rád půjdu vpředu a svou sílu s mečem použiji v případě nebezpečí. K tomu jsem stvořen a tomu rozumím."

"Uklidnilo mne, že Karolinka půjde uprostřed a bude chráněna. Sem rád, že Žira řekla jak je jedna z těch, které je třeba chránit pro jejich chytrost.
O to víc budu ostražitý. Nesmím připustit, aby se přese mne někdo se zlými úmysly dostal."


Beru si koně za uzdu. Přehodím přes něj houni ať ho udržuji v kondici.
Přes ramena si přehodím medvědí kožešinu tak, aby rukojeť meče zůstala nezakryta a mohl jsem jej bleskurychle vytáhnout.
Počkám na Lovce a spolu s ním se vydám se určeným směrem.
 
  Karolina   Postava není přítomna 25.1.2016, 20:41:41
Je rozhodnuto, že půjdeme pěšky. Mlčky seskočím, rozbalím deku, přikreju Helo i se sedlem a čekám. Žira se pěkně rozohnila, minimálně v tom, že jen někam tryskem, je nesmysl. Poslechnu si jak máme jet a zařadím se vedle Nysila. Podívám se na něj zvědavě.

Pak se znova ozve Merysol. Při její poznámce sebou trhnu. Podívám se na ní nevěřícnýma očima.

" A víš ty, kolik bude lístečků se jmény, až bezhlavě vpadneme do pasti? Nebo až padneme únavou, protože jít v tom sněhu dlouho, bude únavné a když se tedy nebude zastavovat, budeme schopní se bránit? Myslím, že tohle netřeba říkat, všichni jsme tím zasaženi. Všichni. Všichni jsme je znali a známe. Podle mě tady není nikdo, kdo by si nepřál, aby se to nestalo. Už tak nás dost zraňují ty zprávy, proč se ještě zraňovat mezi sebou.

Pokud si myslíš, že tady s námi je někdo, kdo by si přál, aby zemřelo co nejvíc lidí, aby se nám náš úkol nepovedl, abychom zklamali nejen všechny, kdo na nás spoléhají, ale i sebe. Každého jednoho z nás. Pokud si to myslíš, ukaž na něj, ukaž na toho, kdo si přeje naši smrt, smrt našich mistrů a zánik celého světa."


Opětovně to vypadá, jako kdybych zestárla o několik let. Snad to dělá černý šátek, plášť a kapuce, bledá jsem jako sníh. Jektám zubama, částečně zimou a částečně je to asi stresem.

" Měli bychom raději vyrazit, je pěkná kosa a stát dlouho na místě nám moc nepřispívá."

Špitnu ještě a přitáhnu si plášť co nejvíc k tělu.
 
  Merysol   Postava není přítomna 25.1.2016, 19:34:44

Vyslechnu si Žiru a k tomu, coř ekla jen smutně dodám. ”Čí jméno bude muset být na lístečku, abyste to všichni pochopili? Tohle není zmatený plán. Držíme se toho, co jsme slíbili. Za každou hodinu, kterou jsme na cestě můžou zemřít desítky lidí.”

Pak seskočím ze svého koně a pohladím ho po čumáku. ”A které město bude muset příště zaplatit?”

Pak už se jen zařadím do naší řady za Stopaře a mlčím. V hlavě mi akorát neustále zní dokola jedna věta Zastav a nepřežiješ.

Ale mě nedělá starosti můj život, mě dělají starosti životy jiných lidí…
 
  Žira   Postava není přítomna 25.1.2016, 18:58:25
Když vyrazíme na cestu, stále mi není do řeči. Jedu jako poslední a jsem připravena všechny bránit ze zadu. Cesta probíhá zatím v klidu. Bell se vyptává, o co přišel a Nysilo mu to stručně vysvětluje, na můj vkus až moc stručne. "Vím, že je pro nás všechny těžké o tom mluvit, ale někdo mu to musí říct." "Belle, můžeš ke mě?" Křiknu na něj.

Pokud přibrzdí a přidá se ke mě na konci naší výpravy, potichu mu vše vysvětlím. "Vlastně to bylo tak, že Onyx s Theodorem zamířili jiným směrem, aby zmátli naše pronásledovatele. To vyšlo, po nás nikdo nešel, po nich ano. Saldebar je dostihl a došlo k souboji, kde Theodor zemřel a Onyx jen tak tak přežil." Mluvím tlumeně a pomalu, taky je to pro mě hodně těžké.

"Maya se zase stala obětí našeho druhého nepřítele, Simplica. Ten se totiž spojil s jejím bývalým mužem. Mayu zajali a mučili ji, protože chtěli od ní získat informace. Moc jí ublížili. Věř mi, že z tohohle se žena jen tak nevzpamatuje. Nechtěla bych to zažít, znovau už ne....." Nachvilku se zadrhnu. Vytáhnu z vaku láhev rumu a trošku si loknu. Pak za uchem vezmu cigáro a zapálím si, až když cígo hoří, pokračuji v mluvení.

"Attylloe naštěstí zvládl Mayu docela rychle najít a zachránit. A jejího muže velmi krutě potrestal. Ale bohužel, ani Attylloe nezvládl dorazit natolik brzy, aby předešel Maynýmu mučení." Tímto asi tak končím, leda by se Bell ještě na něco ptal. Pak již jedu potichu dál.

Někdy po poledni najednou zaznamenáme něco hořícího, co na nás letí. Okamžitě beru štít a jdu se tomu postavit do cesty, ale naštěstí se z toho vyklube fénix. Nese špatné zprávy. Když to zjistím, celá se rozklepu. Musím na chvilku slézt z koně a sednout si. To ale stopař začne zmatkovat a Merysol ho ještě podpoří. Navíc Riegal dostane pěkně stupidní nápad.

Jakmile Stopař zamíří pryč, popoženu koně, abych se k němu přiblížila. "STŮJTE!!!!" Zakřičím. "Do prdele, nechtěli byste začít používat to, co máte na krku? Na kolik nám pomůže, že do cíle dorazíme o půl dne dřív. Vůbec v ničem. Souhlasím s tím, jet rychle, ale to neznamená, že se jako banda šílenců rozjedeme tryskem přímo tam, kam potřebujem. Za prvé, brzy bychom uhnali koně a pak se nikam nedostali. Za druhé, ve zmatku se dělají chyby a díky tomu bychom na sebe mohli upozornit. Copak si neuvědomujhete, že když se necháte zabít, tak Theodor a Onyx zemřeli zbytečně? Je to smutné, ale oba dva věděli do čeho jdou a věděli, že riskují svůj život. A riskovali ho kvůli nám. Jen kvůli nám. A to chcete, aby umřeli zbytečně.

Koukejte se do hajzlu probrat. Teď se zastavíme a uděláme to, jak říká Merysol, slezem z koní a půjdem chvilku pěšky. První půjdou Anglino se stopařem, Anglino protože je válečník a jakmile bychom se k něčemu blížili, rovnou se může vrhnout do boje. A stopař protože se dobře vyzná v přírodě a první dokáže zaznamenat, že je něco v nepořádku. Poslední půjdu já a Alexandr. Já jsem jediná, kdo má štít a to je potřeba hlavně ze zadu. A Alexandr protože díky vrhacím dýkám může zachránit zadek těm ve předu. Karolína a Nysilo půjdou uprostřed, to samé prlatí pro Zar´farra, ti jsou totiž nejdůležitější z nás, kouzelníci a léčitel. Takže musí být chráněni ze všech stran.

A pkud se někdo zeptá, ne není to nefér. Zar´farro nás může všechny zachránit, ale k tomu ho potřebujem udržet na živu. A Nysilo s Karolínou jsou z nás nejchytřejší, ti si spíš dovedou poradit, než my. Takže taky musí zůstat na živu."


Celou dobu mluvím ze sedla a pomalu objíždím kolem své skupiny, aby mě každý zřetelně slyšel. Mluvím zapáleně, odhodlaně, bez zaváhání. Ani jednou se nezaseknu. Když konečně svůj proslov ukončím, seskočím z koně. Stále si nejsem jistá, jestli jsem víc smutná nebo vzteklá, ale jednu věc vím jistě, musíme používat hlavu.

Omluvně se kouknu na Nysila, dojdu k němu a potich šeptnu: "Promiň, asi jsem se nechala moc unést." "On je velitel a to už je podruhé, co jsem ho bez jediné otázky zbavila velení a začala rozdávat rozkazy. On je sice nejmoudřejší, mnoho toho ví, ale někdy je potřeba trošku přísnosti, snad to pochopí. Navíc předtím jsem se na něj dost obořila, ale bylo to potřeba, náhrdelník ho jasně ovládal."
 
  Lótiel   Postava není přítomna 25.1.2016, 18:47:09
Vcelku mě překvapí, že i ostatní uznají, že na Černý trh není vhodná doba. Pak si vzpomenu, že k urychlenému odchodu vybízela i Merysol. Smutně se usměju.

Hostinský si za jídlo platit nenechá. Kývnutím mu poděkuju. Co si za ty peníze asi tak koupíme? Čas?

Pozvednu panák k přípitku a mlčky jej do sebe hodím. Není moc co říct. Žádná slova to nedokáží vyjádřit. O chvilku později jsme už všichni v sedle a ženeme koně. Tu a tam kouknu po Riegalovi. Docela mě zajímá jestli je má nová zbraň něčím vyjímečná. Myslím, že se tomu říká kouzelná, magická a nebo očarovaná. Jakmile zastavíme, tak se ho zeptám. Rozhodnu se.

Když zastavíme mám jiné myšlenky. Z ohnivé koule se stal fénix a z mizerného dne ještě mizernější. Sklopím hlavu. A začnu nadávat. Tiše. Elfsky. A neobyčejně vulgárně.

Tak a teď přicházíš asi na řadu Ty, děvče.

Zhluboka se nadechnu. “Prohráli jsme několik bitev a stálo nás to hodně. Ale zatím jsme neprohráli válku. V Letohradu byli desítky, stovky a možná tisíce zbraní. Je zajímavé, jaké jsme si vybrali. Co všechno umí? Zvýšit sílu? Pohltit kouzla, blesky? Co dalšího naše zbraně a vybavení umí?“ Nadhodím otázky. Začnu si rychle upravovat sedlové brašny.

“Všichni jsme měli sen. A nemyslím, že to byl následek nějakých houbiček v jídle. Ten vzkaz nám poslali samotní Bohové. Nemohou do dění zasahovat přímo, ale mohou do něj zasahovat nepřímo. Skrze nás. Oni nás vybavují a chystají na velkou bitvu. Naši mistři obětovali svůj život, aby nám poskytli víc času. Neměli by jsme ten čas promrhat v hádkách a kňourání. Kdybychom neměli žádnou šanci, tak by si nás Bohové nevybrali.“

Dokončím svůj proslov a kouknu co si o tom myslí ostatní. Jestli na to někdo něco vůbec řekne.

“Riegale? Podíval by ses, prosím, na můj scimitar? Je-li kouzelný, ať víme, co od něj čekat.“ Požádám ho s úsměvem.
 
  Alexander   Postava není přítomna 25.1.2016, 17:30:36
Kouknu se na Zara který evidentně potřebuje ještě tak půl a dvacet hodin spánku navíc, a sleduji jak hledá co by si dal. "Dej si nějaké ovoce.. jestli tady mají.. Můžu ti dát jablko.. To by ti mělo rychle dát energii.. Alespoň aby jsi se najedl a získal tak další.." povím, a když tu nic z ovoce nebude, věnuji mu jedno jablko jak jsem řekl.

Netrvá to moc dlouho a začínají opět něco řešit. Tentokráte smr Theodora a odrovnání Mayi. Překvapeně se kouknu na Merysol a na Káju, ale to je asi tak všechno. "Hmm.. Ten pracuje sám jak Nebe.." pomyslím si. Žira objedná pití. Kouknu se na skleničku předemnou a na tekutinu v ní, a nakloním hlavu na stranu. "K čemu to je? Jak to, že tu budeme pít pomůže mrtvému? Asi by ale nebylo nejlepší se na to teď ptát.. " chytře usoudím a vypiju panáka. "Fakt nechápu co na tom mají.. Právě umřeli desetitisíce mozkových buňek, které byl ale stejně nikdy nevyužil.. A to všechno kvůli mrtvole. Skvělé.." pokračuji v toku myšlenek, ale navenek není nic znát, jako obvykle.

Rozhodne se že se jede pryč. I mě to přijde docela chytré. "Ano.. Opravdu postupuje docela rychle.. Vemte si že tady zavírají večer brány kvůli tomu, že se v okolí pohybují nemrtví.. Pokud sem jdou od města, tak musí postupovat ještě rychleji než my.. Tedy pokud je nevyvolává rovnou zde.. To by zase znamenalo že se umí velice rychle pohybovat on.." povím, a jdu si nahoru pro věci. U Blaina si doplním ovoce, pokud má, a také si vezmu deku pro koně. Venku jí bude potebovat.

"Cestou zpět se vrátit na černý trh.. To sotva.. Tohle město půjde ke dnu taky.. Jestli se tam Silmplicus pro ten náhrdelník vydá, jakože nejspíš jo ejstli je ho teď schopný vycítit, město nemá šanci.. Jedno už porazil, tak proč ne další?" přemýšlím, když tu se najednou objeví obrovská kometa a letí přímo na nás. Pobídnu koně a ten začne rychle cválat stranou a točit se, aby mohl vyrazit tryskem. Užitečný trik. ALe ukáže se že není potřeba. Opět se překvapeně podívám když zaslechnu znění zprávy. "Ale.. Ten Atylloe? Koho tu každý zná? každý o něm slyšel spoustu legend a kdesi cosi? Ne.. Jestli ho Simplicus porazil, tak jedině proto že se Atylloe porazit nechal.. Spíš chce vidět jak to dopadne.. Podle toho jak sjem ho zatím viděl rozhodovat.." vedu svou živou diskusi, ale opět jen v myšlenkách.
 
  Bell   Postava není přítomna 25.1.2016, 16:54:57
Takovou odpověď jsem vážně nečekal.
Zalapám po dechu a trhnu s sebou.
"Theodor?! Mrtvý... Ale... Jak to?! Oni... Maya... Počkat cože?!" neschopen sestavit souvislou větu reaguju.
Jak je to možné?! vždyť vždycky působili tak... Nepřemožitelně... Jak a kdo je mohl porazit?! A co je s Mayou?!
Lže... Vždyť byla v pořádku.
Jakto?!
Nadechnu se a snažíme se utřídit myšlenkové pochody a zmatek v hlavě, který mi nedovoloval souvisle přemýšlet. Kdepak... Někdo tak zkušený jako naší mistři se určitě nenechali jen tak zabít. Určitě se spletli...
Ujištuju sám sebe, i když tuším, kde je pravda.
Zpomalím a přesunu se až nakonec. Nechce se mi to rozebírat. Už chápu tu zamlklost. Omrzí mne dokonce i má rukavice. Jak to myslel, že Maya už nikdy nebude jako dřív?!
Co se jí stalo?!
Jak jí ublížili?!
Theodora je mi líto... Ale v podstatě jsem ho skoro neznal. Nrzí mne, že je po smrti, ale neboli to tolik. Zato Maya byla můj mistr. Strávil jsem s n8 dost času a naučil jsem se ji mít rád. Její smrt mne dost zasáhla. Rád bych se zeptal, co se jí stalo, ale vycítil jsem, že družina není v náladě to vyprávět. Takže prostě jedeme dál.

Zanedlouho se ukáže fénix se zprávou. Její obsah je stejně znepokojivý a smutný jako naše nálada.
Porazil Attyloa?!
Jak?!
To není možný! Musel ho překvapit, nebo tak něco... Ještě že jsme ten náhrdelník nevzali. A Onyx je mrtev.
Mrtev?!
Sakra, co zmůžou lidi jako my proti nepříteli, se kterým si neví rady ani Attyloe?!
Začínám si myslet, že naše válka je beznadějná... Chce se mi brečet... Chce se mi bojovat, dostat ven všechen vztek a smutek. A ostatní začnou zmatkovat.
Já osobně bych se přiklonil k Riegalovi. Kdybych měl Simplikův náhrdelník, ukázal bych těm hňupům, zač je toho loket!
Ovšem emoce držím v sobě a akorát dlaní pevně chytím chuml bílé Regovy srsti, až to muselo zatahat. Reg zavrcel a škubnul sebou. Tím jsem sebou prudce trhnul a naprosto dokonale mi to ptočistilo hlavu.
Mně už je to šumák...
Zoufale potřesu hlavou a čekám, jak se dohodnou.
 
  Anglino   Postava není přítomna 25.1.2016, 11:53:17
Všichni se dohadují jestli bezhlavě vpřed a nebo uvážlivě a bystře.

"Já ze svých zkušeností a ze skušeností barbarských legendárních bojovníků pochytil taktiku boje. Postupovat vpřed rychle, ale né bezhlavě. K nepříteli se musím přiblížit tak, abych nebyl schvácený a nepřipravený na střetnutí. Abych měl čas se co nejefektivněji zapojit do boje a né vlítnout do léčky a jen si chránit svůj holý život.

Je pravda, že o magitoho moc nevím, ale proto máme v týmu ty, kteří ví co se děje a proč. A jen doufám, že nám neznalým dají dostatečně včas vědět na co se máme přichystat. Zatím na to koukám jen jako péro z gauče o čem vedete své učené polemiky. Mohli by jste to občas i vysvětlit nám plebejcům a nebo nás necháte jen tápat ve tmě nevědění.

Vím, že na poradách a všude jste hodně vysvětlili, ale já jsem barbar a potřebuji vědět kam otočit svého koně, jak rychle ho popohnat a koho přetáhnout mečem. Víc stejně nejsem schopen pochopit."


Sedím na koni uprostřed skupiny jedu a snažím se být poblíž Karolinky, abych jí mohl chránit.
 
  Nysilo z Nortree   Postava není přítomna 25.1.2016, 11:51:28
Vydali jsme se na cestu. Nikdo moc nemluvil. Trisla si pomalu zacinala zvykat na jízdu. Ne ze bych o nich nevedel, ale uz to nebyla ta nesnesitelna bolest. Bell srovnal semnou krok a vyptaval se. Nechtelo se mi tlumocit mu kazdy detajl tak jsem to zjednodušil.


"Kapitan Theodor padl, Maya téměř take, uz nikdy nebude takova jakou jsme ji poznali. Attilloe vi o náhrdelníku a jede si pro nej. Simplikus zřejmě take. odpovedel jsem smutne Bellovi.

Cesta probíhála ve stejném rozpolozeni az do te doby, dokud se neobevila na obloze ohniva koule. Ukazalo se ze to byl Aribethinin mlady Fénix. Zase zmizel a zanechal po sobe ohorely papirek...

Sam jsem si ho precetl, ale nerekl jsem nic. Tvar mi nevericne zkamenela a oci zvlhly.

"To neni mozne. Simplikus by Attilloa zabil kdyby mel příležitost. A Mistr Onyx mel jiste dalsi telo v záloze. Byl by hlupák kdyby o tom nekomu řekl."


Zatím se to zacinalo schylovat na dalsi hadku. Rozvazny Stopar zacal zmatkovat a delat zbrkla rozhodnuti, Merysol se k nemu pridala. Riegal jeste prihodil polenko do ohně.

"Kdyby by jsi Riegale věděl co ta relikvie zkutecne je, mluvil by si jinak. Kdyz jsem chtel nechat nahrdelnik u sebe jako nas trumf, vsichni by me ukamenovali. Možná jsem se měl obetovat a nahrdelnik nasadit. Asi to tak melo byt. Pokud by se me nahrdelnik zmocnil, možná bych napachal vic skody nez Saldebar se Simplikusem dohromady."


Stopar uz vyrazil na cestu a Merysol ho nasledovala. Ani jsem se nesnažil ho zastavit a doufal jsem, ze studeny vitr brzy schladi jeho mysl.


"Simplikus je dost chytry na to, aby Attylloa zabil kdyz by mel tu příležitost. Zrejme Simplikus zabil Onyxe a Attylloe chte nechte ho to rozhodilo a Simplikus ten okamžik využil k uteku. Onyx je mág a zabit mága neni tak snadné. Možná smrt Theodora, Onyxe a téměř May donuti změnit Attylluv postoj k zivotu a vrati se ten Attylloe, kterého zname s legend a baji. Onyx se vrati az nastane cas, možná bude vypadat jinak, ale vrati se. přesvědčoval jsme sam sebe a odmital jsme přijmout, ze je mrtev.

Merysol se Stoparem uz byli pred nami


"Nasedat a vyráží me. Budeme se drzet planu. Anglino mi jiste da za pravdu, že unaveny nepritel, polovocni nepritel. To same plati i pro nas."

Dal jsme povel svemu koni a pokračovali jsme svitnym tempem k hostinci dle planu.

 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.