abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
23.5.2015
22:48:59
Tentokrát nevyjeknu. Už vím, co bude následovat. Shlížím na něj z té výšky a připadám si jako princezna. Ne chudá pekařka. Zářím na celý sál, snad víc než všechny svíčky a pochodně.

Omamná hudba končí v lehkých, podmanivých akordech a je to jako sen.

A...... a....... něco se ve mně zlomí. Jak tak kloužu dolů, do jeho náruče, je to strašně silné. Vpíjím se do jeho očí a je to jako...... jako....... je to obrovské. Neumím to popsat.

Mám pocit, že je všechno tak, jak má být. Je to průzračně čisté a křišťálově jiskřivé. A... správné. Bez jakékoli pachuti nebo strachu. Bez špíny z minulosti. Jednoduché a... správné.

Mám pocit, že nemám vzduch. A že ho mám spoustu. Do očí se mi derou slzy a zároveň se naprosto připitomněle usmívám.

A Gunter se ke mně skloní. Dívám se na něj doširoka otevřenýma očima očima a čekám, kdy to přijde. Kdy zazmatkuju. Kdy se dostaví pocit viny, pachuť pomsty. Panika!

Nic...

Jen jiskřivé očekávání. Přivřu oči a v momentu, kdy se jeho rty dotknou mých, zadržím dech. Je to..... no...... měkké, horké, hebké a trochu šimravé kvůli jeho bradce.

Vzdálí se a já mám ještě na okamžik oči zavřené. To, co se mi odehrává unvitř je tak... matoucí. A přitom... já nevím...

Ke stolku jdu za Gunterem tak trochu jako v mrákotách.

Až pohled na Sotera mě probere!

Nasadím masku s mírným úsměvem, ale tentokrát mi to nečiní nejmenší problém. Usmívám se. Trochu nepřítomně a okouzleně, ale společensky je to v pořádku.

Gunter
23.5.2015
22:32:07
Ano, protahuji to.
Mám pocit, že z těchto okamžiků budu žít pěkných pár měsíců. Pokaždé, když zavřu oči.
Snažím si vtisknout hluboko do podvědomí, všechny ty dojmy, vůně a dotyky, kterými se právě opájím.
Abych si je mohl kdykoliv vyvolat.

I přes prožité napětí je každý Nyskelin krůček plný půvabu a lehkosti. Jako by to na gracii jejich pohybů vůbec nemělo vliv.
Kochám se.
Nesmírně.

Při poslední otočce ji zdvihnu ještě výš než prve. Držím ji za pas. S citem, ale pevně. Otočím ji dokolečka a postavím ji zpátky na zem. Nebo spíš, nechám ji sklouznout po svém těle v důvěrném gestu, které si dovolím jen díky té šarádě se snoubenci.
A stejně tak si namlouvám, že jen hraji svoji roli, když se nakloním, uchopím její tvář do dlaní a krátce ji políbím.
"Děkuji, Nyskel."

Propletu prsty pravé ruky s jejími a zamířím ke stolku, kde v tuhle chvíli sedí Soter, Minnie a Melwin.
Srdce mi buší jak zvon a ona to nejspíš ví, ale nedbám toho.
Hraji přece svoji roli.

Nyskel
23.5.2015
22:00:18
Na taneční parket vstupuju rozechvělá, plná očekávání. Strašně se bojím, že se to nebude opakovat. Že to bylo kouzlo prvního okamžiku, které už se nevrátí.

Mýlila jsem se! A jsem za to neskonale ráda!

Zpočátku jsou mé kroky opatrnější a do hudby se dostávám pozvolna, ovšem Gunterovy taneční schopnosti mě brzy donutí ponořit se do tónu naprosto a bezvýhradně a za pár okamžiků už jen plujeme, tak jako prve.

Mé oči září víc a víc. Tahle melodie je prostě nádherná a drnká mi na struny až kdesi hluboko uvnitř. V kombinaci s Gunterovou náručí je to vskutku slastná zkušenost.

Přísahala bych, že to cítí stejně. Ukrást ještě těch pár momentů, než se znovu postavíme Soterovi. Jsou jen naše. Tanec chudé pekařky a prince...

Gunter
23.5.2015
21:54:21
Ne. Nehodlám ji uhnat. Po pravdě o žádný rychlý tanec nestojím. Chci se s ní pomalu vznášet na parketu, cítit její chvějící tělo ve svých rukách a dívat se do těch zářivých očí.
Chci...
A dost! Brzdi!
Už zase začínáš zabíhat kamsi, kam tě nikdo nezve, takže vystydni, frajere!


Jenže moje představivost už stejně pracuje na plné obrátky a žije si vlastním životem. A že je to život vskutku nemravný.
Nedočkavě čekám, až zabští ty tři poslední kousky sýra a sám uloupím poslední kousky chleba a uloupím si od ní hlt chladnoucího čaje.

Pak ji jemně uchopím za ruku a odvedu zpátky do sálu. Na dovolení už se neptám.
Přece jsem ho dostal.
Sevřu ji v pase tak jemně, že se to rozhodně nedá nazvat dotěrností a zakroužím s ní plavně po parketu. Moje ruka svírá její a vede ji mezi sladkými tóny hudby a pomalu ji uvádí zpátky do pohádky.

Ještě těch pár chvil chci pro nás dva urvat, než se mě zmocní zvědavý Soter.
Aspoň těch pár okamžiků opojného tance a vnímání hudby celým tělem.
Pár momentů čité krystalické rozkoše...
Protože přesně to pro nás Vlky tanec představuje.

Nyskel
23.5.2015
21:44:23
Spoojeně se usměju. Tohle už je plán!

Poslušně si nabídnu pochoutky z tácku, které přinesl. Dýchá se mi o něco volněji. Teď, když mě ujistil, že úplně bezbraná proti Vlkům nejsem.

Jsem u třetího sousta, když mi navrhne další tanec. Pocity, které to vyvolá, jsou rozporuplné. Ta první zkušenost byla božská, ta druhá to trochu pokazila. "Moc ráda. Když mě úplně neuženeš. Víš, v tomhle..." sáhnu dlaní na korzet, "...se moc dýchat nedá, takže rychlejší kusy jsou tak trochu o život." uchichtnu se.

Zadívám se znovu do světel v sále. "Tak ještě tyhle tři kousky sýra a když budou hrát něco pomalého, zkusíme to, ano?" Je mi ještě o fous lehčeji. Moc bych si přála zopakovat tu první zkušenost a vrátit se tak do mého dívčího snu. O chudé pekařce a jejím princi. Moc...

Gunter
23.5.2015
21:38:11
"Ardet tyhle pocity vyvolává v kdekom." Přiznám a v duchu zaúpím, když tak nadšeně přijme můj návrh.
Prima, Guntere, budeš podstupovat další očistec a tentokrát ve dvojím kožichu.
Můžeš si blahopřát!


"Co se boje týče, nechej ji volnou ruku vždy. Ona ví, co dělá. Její instinkty jsou v tomhle bezchybné. Má to v sobě. My lidé ne, musíme se boji učit." Ujistím ji a pak opatrně kývnu.
"Dobře, budem si hrát na štěňátka."

Nys se ani trochu nechce zpátky do sálu a já pokrčím rameny.
"Nějakou chvíli tu ještě strávíme, Nys. Ale nikdo neříká, že nemůžeme zůstat ještě chvíli tady. Navíc bys měla něco pojíst. Pokud by nás hledali, tak si nás najdou i tady." Vybaví se mi ten pocit, jak jsem ji svíral v náručí a nenápadně se zeptám.
"Chtěla by sis se mnou ještě zatančit?"

Nyskel
23.5.2015
21:31:14
Pozorně poslouchám. "Jasně, přesilu bych neustála. A nesmí mě dostat pod sebe..." přikyvuju.

Vzdychnu. "U Ardeta by Vlčice byla napůl nepříčetná. Vryla jsem si jeho pach příliš hluboko. Startuje, jen ho na dálku ucítí."

Usměju se, plná naděje. "Musíme to zkusit! Určitě to půjde a já si to aspoň budu moct trochu nějak... připravit. Budu vědět, jak na to zareaguje Vlčice. Víš, od toho medvěda se jí trochu bojím dávat úplně volnou ruku. Ale zase... pokud boji nerozumím, nechci jí to... no... kazit." vysvětluju zaníceně. "Dobrá, dohodnuto!" Teď už jsem o dost uvolněnější.

Podívám se zpátky k sálu. "Jak dlouho tu ještě budeme muset vydržet, aby to bylo slušné?" vzdychnu si. Ne, vůbec se mi tam nechce...

Gunter
23.5.2015
21:25:13
Och, tak tuhle otázku jsem mohl čekat.
Zaváhám. Nechci ji ranit, ale také ji nechci dát nepravdivou odpověď, navíc....je opravdu rychlá.
Jemně vezmu její bradu do prstů a pozvednu ji k sobě.
"Proti jednomu jistě ano...
Kdybys využila své pohyblivosti a rychlosti a překvapila ho. Musela bys kroužit...abys ho zmátla. Ani jeden z nich tě nikdy nesmí dostat pod sebe."

V žádné podobě!

"Z jejich stisku už by ses nedostala. Po pravdě, největší nebezpečí, pokud si tenhle fakt uhlídáš, pro tebe představuje Ardet. Je z nich nejmrštnější.
Možná...."
Zaváhám a Vlk dychtivě zakňučí.
Kuš, prasáku! Okřiknu ho, ale nakonec to stejně řeknu.

"Štěňata se nejvíc učí hrou. Možná bychom to mohli zkusit. Ve hře možná svého vlka donutím, aby na tebe zaútočil. Na vážno to nikdy neudělá." Vyvalím to nakonec.

Nyskel
23.5.2015
21:16:47
"Hmmm..." zabručím zamyšleně.

"Měla bych proti nim šanci?" zeptám se po krátkém zaváhání tiše a podívám se Gunterovi do očí. Potřebuju to vědět. Potřebuju to slyšet od něj, pravdivě. Musím vědět, co by se stalo, kdyby došlo na nejhorší...

Gunter
23.5.2015
21:10:01
Jen pomalu mi dochází, co to vlastně řekla. Hlavně, že jsem sám už myšlenkami jinde.
Stejně mě to ale doběhne. Zastímco se Nys zabývá dumáním nad bojováním, já se zaobírám slastnou představou, že ona se bojí o mě.
O mě!
Navíc je do mě zamotaná.
Jupíííí!


Její realistické vysvětlování mě už nezajímá. Není podstatné, tudíž ho okamžitě vytěsním.
Je zamotaná do mě! A bojí se, aby mě nekrouhli.
To mi bohatě stačí.

Ovšem ta druhá stránka jejich zájmů je ožehavější.
"Ano, je to jiné." Odpovím váhavě.
"Jenže...." Nedořeknu. Tak nějak nevím, jestli mám mluvit na rovinu.
Nepokazím tak to křehké, které se mezi námi zase vytvořilo?
Bojím se.

Jenže moje váhání ji nažene pochybnosti o sobě samé.
Jak typické.
"Ne, není to o tom, že by ses to nenaučila. Spíš....se to učit nemusíš.
Vlčice přesně ví, co má dělat. Její instinkty jsou neomylné.
Výsledek spíš závisí na síle a na hbitosti.
Ty musíš spoléhat na hbitost. Jsi štíhlá a rychlá. To je tvoje hlavní plus.

Taky samozřejmě rozhoduje kondice, odpočatost, výživa.
Tohle jsou aspekty, které rozhodují ve vlčím souboji."

Nyskel
23.5.2015
20:49:20
"A to je to, co mě trápí, Terroušku, že by nejdřív roztrhali na kusy tebe..." těžce polknu. "Nebojím se smrti u sebe..." pípnu neurčitě. Ne, tuhle myšlenku rozebírat nechci. Proto jsem ráda, že Gunter pokračuje.

I když... ráda... "Ty jsi do toho už zamotaný. A já... jsem zamotaná do tebe..." usměju se rozpačitě. Možná to vyznělo trochu jinak, než jsem chtěla. "Tedy... pokud s tebou cestuju a tak nějak k sobě... patříme. Nemůžu zůstat stranou, když nemůžeš zůstat stranou ty." upozorním ho jemně.

Usměju se, abych ho uklidnila. "Ne, byl jsi vážně rychlejší." trochu se ušklíbnu. Vážně si teď připadám jako šťavnatá kost pro dva Vlky.

Zvážním. "No, nevím jestli chci, ale myslím, že by to mohlo být brzo hodně užitečné. Životně důležité, takříkajíc." doplním značně ironicky. "Bojovat s Vlkem musí být jiné. Síly jsou vyrovnanější. Útočíš jinam. Je to... prostě jiné, ne?" Zarazím se, protože on vypadá tak nějak překvapeně. Rozladěně.

"Nebo to nejde? Myslíš, že bych se to nenaučila?" váhám a začínám pochybovat o sobě samé.

Gunter
23.5.2015
20:35:13
"Bojíš se smrti?" Usměji se něžně.
"To je pochopitelné. Jsi hrozně mladičká, na to, abys umírala. Ale tak vážné to snad není. Nebo si myslíš, že bych dopustil, aby se ti stalo něco zlého.
Museli by mě roztrhat na kusy, aby se k tobě dostali, Nys."
Teď zvážním.
"I když možná by to dokázali, kdyby se hodně snažili." Zamračím se. Z té představy se mi zamotá hlava.
Pak by měli cestu k ní volnou...

"Byla to hloupost, brát tě sem, Nys. Máš pravdu. Je to příliš velký risk.
Já, neměl jsem připustit, aby ses do té věci se Soterem vůbec zamotala."


Mračím se jak stádo čertů. Ona mi mezitím odpoví na to, co mě nepatrně, ale významně tíží a její odpověď mě tak trochu zahřeje.
"No, vypadala jsi krásně...a půvabně a...."
A já jsem žárlil jako hloupý starý dědek.
Ba, co hůř. Já jsem hloupý starý dědek. Proti tobě...


Zmíní Ardeta a mně se okamžitě zježí chlupy na rukou.
"Myslel jsem, že vyletím z kůže, když jsem ho viděl k tobě jít. Min mě zrovna uklidňovala a já ji za odměnu málem pokousal." Přiznám kajícně.
"Dost špatně jsem se ovládal už při pohledu na Sota, jak s tebou tančí. Ardeta už jsem nerozdýchal.
Nedotkl se tě, že ne?"
Ujistím se velevážně, protože tohle vážné je.

Její prosba mi vyrazí dech.
"Chceš se učit bojovat ve vlčím?" Polije mě horko při představě, že pustím vlka v boji k Nyskel.
Ne, ten by rozhodně nechtěl bojovat a i kdyby s tím začal, nejspíš by ho hodně rychle napadly docela jiné choutky.


Nyskel
23.5.2015
19:23:14
"Já vím..." vzdychnu a usrknu si horkého čaje. "Já jen... víš... až tady mi došlo, co všechno by se mohlo stát. A... jak je to pro mě strašně těžké." přiznám poctivě a zadívám se na Guntera. Jako bych mu chtěla říct ještě něco, ale sama nevím co.

Zvednu překvapeně oči. "Co myslíš? Bylo na mě snad vidět, že si to užívám?" ušklíbnu se kysele a znovu si usrknu.

"Ale děkuju, že jsi mě zachránil před Ardetem." znovu zvážním. "Nevím, jak dlouho bych se dokázala ovládat."

"Vlastně... chtěla jsem tě poprosit, jestli bychom nemohli pokračovat v mém výcviku a přidat i boj ve vlčím. Dokážu si poradit, když mám proti sobě člověka a navíc, když to nečeká. Ale nevím, jak bojovat s Vlkem. A mám takový nutkavý pocit, že to dřív nebo později budu potřebovat." zachmuřím se.

Gunter
23.5.2015
19:10:12
Zdá se, že ji horký čaj přišel k chuti. Usměji se a musím se kontrolovat, abych se moc nerozplýval.
Nejde mi to. Pohled na ni, jak se choulí do mého kabátce, podivně bezbranná a křehká, útočí na všechny moje ochranitelské instinkty.

Vážně se na mě zadívá a já se to pokusím odlehčit ušklíbnutím.
"Nikdy jsem netvrdil, že to bude lehké, Nys. Vydali jsme se rovnou do vosího hnízda. Ještě to probíhá dobře, na to, že jsme tu byli před nedávnem a připravili jsme Sotera o jeho kořist. A on to potažmu ví...."

Natáhnu se pro trojúhelníček namazaného chleba, či co je to a strčím ho do pusy.
"Jak se ti s našim blonďákem tancovalo?" Zeptám se ledabyle. Najednou je pro mě ta odpověď hrozně důležitá. I když je to nejspíš to poslední, co by mě právě teď mělo zajímat.

Nyskel
23.5.2015
18:39:34
Vydechnu si. Opravdu. Dočerpávám vzduch do plic a schoulím se do Gunterova kabátce. Venku je sice chladněji, ale kabát je vyhřátý a voní. Krásně...

Nechci, aby šel pryč. Nebo aspoň jedna část ve mně to nechce připustit.

Zpátky je ale rychle a já se uklidním. Teď už vydýchaná.

Utrápeně se na něj usměju a natáhnu se pro kouřící šálek. "Děkuju." špitnu.

Chvíli foukám do šálku a pak se vážně podívám na Guntera. "Tohle bude vážně těžké..." pronesu potichu. A přitom se mu dívám do očí. Zamlklá a vážná.

Gunter
23.5.2015
18:32:38
Jen pomalu mi dochází, že to co pomáhá mě, je pro Nys v jejím korzetu smrtící. Úzkostlivě přeletím její tvář pohledem a okamžitě se rozhodnu.
Beztak jsme tu za zamilované snoubence, tak co.
Poslední divokou otočku skončím tím, že ji popadnu do náruče a vynesu ji ven na verandu. Postavím ji na zem vedle vysokého kamenného stojanu, na kterém stojí plápolající louč v kameném košíku a přehodím ji přes ramena svůj kabátec.

"Chviličku vydrž, hned jsem zpátky." Slíbím. Vrátím se do sálu a opravdu jsem za chvíli zpět s podnosem, na kterém stojí kouřící šálek čaje, talířek s kousky chleba namazaného jakýmsi masovým krémem, nakrájený sýr a kuličky hroznů.

"Bude to tak stačit?" Zeptám se s úsměvem a jen zářím. Vypadnout z toho rumraje vevnitř, je opravdu úlevné.
Aspoň na chvíli.

Nyskel
23.5.2015
18:18:47
Lehký polibek do vlasů je jako hojivý obklad. Je až děsivé, jak blízko našeho konce jsme právě byli. Tahle hra je ještě nebezpečnější, než jsem si kdy dokázala představit. A to mě nutí přemýšlet, co dál. A veselé myšlenky to nejsou.

Gutner mě ale mým myšlenkám nenechá. Roztočí nás oba v divokém tempu. Zatímco první tanec s ním byl výlet do ráje, tentokrát je to zvláštně........ divoké a surové. Není v tom ani trocha radosti. Jen touha utišit vztek a zlobu. Jako když běžíme ve vlčím, bez ohledu na cíl, jen abychom si vyčistili hlavu. A já teď běžet nechci! Nedokážu to! Ne, v těchhle šatech.

Začnu lapat po dechu a tvář se mi stáhne námahou a rozladěním. "Počkej!" vydechnu a i přes neumdlévající rytmus zpomalím. "Nemůžeme se jít trochu napít? Někam stranou? Od všech?" zaškemrám. Mám v hlavě zmatek a ještě ve mně doznívá hrůza předchozích chvil. Hrůza z toho, co se mohlo stát. Mně, ale hlavně Gunterovi!

Gunter
23.5.2015
16:57:27
I já se začínám chvět po celém těle a snažím se naslouchat Nyskel a uklidnit se. Pohled do toho výsměšného arogantního ksichtu je ale tááák dráždivý.

Naštěstí se iniciativy chopí Soter, který je příliš chytrý na to, aby riskoval, k čemu se tu schyluje.
Já se možná zvládnu udržet a neproměním se...
I Ardet to možná dokáže, ale každopádně to tu proměníme na krvavá jatka, byť v lidských tělech.
Zábava vskutku nevhodná na podzimní slavnost.

Ardet nasupeně odchází a já ho chvíli provázím jantarovým pohledem a mám příšernou chuť rozběhnout se za ním a zašlapat ho do země.
Místo toho zabořím tvář Nyskel do vlasů a ukryji zlaté oči v nazrzlé záplavě jejich kadeří. Se zaťatou čelistí ji políbím na temeno a zamumlám tichou odpověď.
"To bude možná nejlepší." Ještě chvíli posečkám a pak zvednu hlavu, nadechnu se a roztočím ji prudce po parketě. Naštěstí hrají rychlejší kousek. A přesně to já teď potřebuji.
Musím ventilovat energii jiným směrem.

Nyskel
23.5.2015
16:03:16
Na chvilku mám pocit, že se Gunterovi do náruče zhroutím. Potřebovala bych se zhluboka nadechnout, ale ten zatracený živůtek mi to nedovolí. Dýchám jen mělce a tím pádem i zrychleně.

"Už je dobře. Jsem s Terrym... už je dobře......." Kdyby jen tušil, jak moc pro mě znamená! Je to tak obrovská úleva. Je to jediný člověk, před kterým nemusím nic skrývat. Tedy... téměř nic. Nebo spíš, nic ze své současnosti.

Ucítím jeho horkou dlaň na šíji a je to konejšivé. Uklidňující.

Hlavu opět narovnám, aby má slabost nebyla příliš okatá. Dokonce nasadím i mírný, společenský úsměv. "Každý to pochopí. Je to můj snoubenec, tak jsem se prostě těšila, až budu u něj..." omlouvám si své selhání, ale na víc jsem v tenhle moment vážně neměla.

Jenže vše ještě zažehnané není. Plná úzkosti zvednu obličej ke Gunterovi a zahlédnu zlatě žhnoucí oči. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Vyděsím se. Upřímně. "To zvládneme. Všechno je v pořádku! Nic se mi nestalo! Hlavně se NESMÍŠ proměnit!" drmolím naléhavě v jeho hlavě. Teď mi to ani nedá práci, mluvit jen k němu, protože pro tenhle moment jsem na všechny Vlky v místnosti úplně zapomněla. Středobodem mých myšlenek je jen Gutner!

K mému údivu zasáhne Soter. Ať je jaký je, hlupák to není. Ostatně, zdaleka tu nejsme jediní Vlci. A když by dal popravit nás, musel by popravit i své nohsledy!

Ze srdce mi spadne kámen a odvrátím pohled. Nechci, aby ti dva viděli mou slabost. Dívám se kamsi na druhou stranu, přes Gunterovo rameno. "Pojď tančit. Prosííím." zaúpím mu v hlavě. Chci pryč od těch dvou!

Vlk
23.5.2015
15:20:01

Ardet má celé tělo sevřené v křeči, obě pěsti zaťaté a naklání se pomalu vpřed, jak se chystá zaútočit.
Soterovi ale tanec vyčistil v hlavu a teď chladně uvažuje. A dobře si je vědom hrozby v Gunterově postoji a nemohl si nevšimnout barvy, kterou momentálně svítí jeho oči.
Ví, co hrozí.
Ví to a rozhodně to nehodlá riskovat.

"Ardete, uklidni se! Okamžitě!" Okřikne ho ostře, ale pak přejde do mírnějšího tónu.
" Gunter je se svoji snoubenkou teprve krátce a ještě si jsou vzácní. Slíbil jsem mu, že ten další tanec bude zase patřit jemu a on se teď jako každý zamilovaný snoubenec cítí poškozený.
Jednou, až se do někoho zblázníš, poznáš to na vlastní kůži a pak budeš mít větší pochopení."


Ardet se chvěje po celém těle, bledý jak stěna, chřípí rozšířené hněvem, ale přímý rozkaz Sotera se porušit neodváží.
Místo toho se několikrát zrychleně a sípavě nadechne, otočí se a rychlým krokem opustí místnost. Ramena shrbená, čelist zuřivě zaťatou.

Soter s úlevou vydechne a plácne Guntera po rameni.
"Krize zažehána, starý Vlku. Tvoje snoubenka je zase jenom tvoje." Zamíří s úlevným výrazem zpátky ke stolku a aby oslavil svoje malé vítězství, vyvede Minnii znovu na parket.


Gunter
23.5.2015
15:12:11
Přitáhnu si ji ještě blíž a pevně ji stisknu. Cítím napětí jejího těla a je mi jasné, co hrozilo.
I kdyby Nys sebevíc nechtěla, Vlčice vnímá Ardeta jako ohrožení a hodlá ji bránit.
"Jsem tady, moje milá. Jsem u tebe. Všechno je v pořádku." Šeptnu ji konejšivě a když zaboří tvář do mého ramene, ruka mi vyjede vzhůru a teplým stiskem sevře její šíji.

Vzpomínáš, co jsem ti řekl, že se stane, když ji nenecháš na pokoji, pse?" Zahučím zuřivě na Ardeta a moje zúžené zlatě planoucí oči hovoří za své.
Jestli se okamžitě nestáhne, skočím po něm.

Melwin
23.5.2015
15:06:01
Podívám se směrem, kterým zuřivě kouká pan Gunter. "Sakra!" ujede mi potichu. Jsem okamžitě na nohou a rychle přemejšlim, co bych s tím měl já dělat.

Nic. Pan Gunter si tohle jednoznačně vyřeší sám.

Udělal to rychle a šikovně, ale dál napjatě sleduju ty dva. Nejsem si jistej, že si to Ardet nechá líbit. A paní Minnie je, bohužel, toho samýho názoru.

Na okamžik střelím pohledem po Kianze. "Má tu dýku!" Ale není čas cokoli dělat. A tak jen sleduju ty dva, i když zdaleka ne tak odevzdaně jako paní Minnie. Když bude potřeba, pudu panu Gunterovi na pomoc! I s holýma rukama!

Nyskel
23.5.2015
15:02:28
"Mám to za sebou! A zvládla jsem to!" chce se mi zavýsknout, ale rychle to potlačím. Projeví se to jen výraznější jiskrou v mém pohledu. Hodlám Sotera obdarovat sladkým úsměvem, poděkovat za nezapomenutelný tanec a... "Táhni, parchante!!!"

Už už se otáčím, abych očima našla svého nového tanečníka. Ale nos je rychlejší. Těší se na tu sladkou vůni bezpečí, jenže je to jako facka.

Nepatrně sebou trhnu, tohle potlačit nedokážu. Tenhle pach znám moc dobře! Dala jsem si záležet, aby se mi otisknul do paměti!

Ztuhnu a mám jen zlomek okamžiku na to, abych potlačila proměnu. Asi by to nepřišlo, kdybych ho čekala, ale tohle. Vlčice se může zjančit. Vrčí a temně ňafá. Chce se s ním vypořádat. Chce mě ochránit.

Jeden hluboký nádech, víc času nemám. Protože pak už na mě sáhnou ty jeho pracky a to už musím mít Vlčici pod kontrolou. Jinak prostě vybuchne, živůtek neživůtek!

Přivřu oči, abych se soustředila na ni. "Pomůže to! Určitě! Musím to zvládnout!!!"

Ucítím na tváři pohyb vzduchu okolo. A ten vzduch přináší nečekanou úlevu stejně tak, jako před chvílí přinesl nečekanou zradu.

Zamžikám očima, ale to už mě má v náruči Gunter a usmívá se. Je v tom něco tvrdého a neústupného, ale usmívá se. "Nebudou bojovat!" vydechnu si ohromnou úlevou.

Z posledních sil a rozvahy se omluvně usměju na Ardeta, naprosto korektně, a pak už oči rychle odvrátím a zabořím je do Gunterova ramena. Potřebuju se zklidnit. Úplně. Potlačit najžené chloupky na zátylku a hlavně získat rozvahu!

Vlk
23.5.2015
15:01:34


Po Gunterově dalším výbuchu si Minnie ztěžka povzdechne a usadí se s otráveným výrazem vedle Melwina ke stolku.
"On vtom opravdu hrozně lítá, že?
Nikdy bych neřekla, že s ním zasnoubení takhle zamává. Možná, že tak dlouho odolával....."
Dodá zamyšleně a znepokojeně sleduje, jakou rychlostí míří Gunter k Ardetovi, který si očividně dělá zálusk na další tanec s Nyskel.

Stihne to na poslední chvíli a docela galantně proklouzne kolem něj, aby uzamčel svoji snoubenku v kleci ze svých paží.
"To muselo bolet." Poznamená Min, když tak pozoruje jak prudce srazil Gunter Ardetovu ruku.
"Pochybuji, že si to nechá líbit." Nadechne se zhluboka a odevzdaně se chopí zákusku, které nanosila Kianga.

Vlk
23.5.2015
14:51:35
Tanec, který nakonec nebyl tím nejhorším, co tě mohlo potkat se chýlí ke svému konci, když Soterovo rameno sevře čísi ruka.
S úlevou si uvědomíš, že Gunter splnil svůj slib a přišel pro tebe a možná se i rozzáříš z představy, že už za chvíli budeš tančit s lovcem, když tě zarazí cití pach, který ti naplní všechny póry.

Poděšeně trhneš hlavou a dokončíš otočku, abys viděla na toho, kdo si pro tebe přišel a dožaduje se tance s tebou.
Není to Gunter.

Ušklíbá se na tebe arogantní tvář Ardeta Deie a Soter poslušně uvolňuje sevření své paže kolem tvého pasu a otáčí tě přímo do náruče svého dravého nohsleda.

Dřív než tě ale mladík stihne obejmout, srazí jeho ruku čísi hnědá opálená paže. Štíhlé tělo proklouzne kolem něho, odstrčí ho a Gunter tě majetnicky vtáhne do své náruče.
Usmívá se.
Zdvořile, ale naprosto nekompromisně.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.