abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Jak Přepsat Historii ::
družina
stránkovat po:  
 

Baal
13.12.2017
23:06:23
Krev a Popel mezi Horami

Rohy zazněli ze dvou větších sil. Jak Bratrstvo tak Ashberové byli velice zaskočeni, když se do boje připletla třetí síla, ze začátku bylo ve tmě noci nejasné o koho se jedná ale jakmile se jízda vrhla na Bratrstvo a plameny osvítili praporce na, kterých vlál rudý beran a karmínová hlava psa.

Z řady Ashberských došlo k nadšenému pokřiku, zatímco duše členů Bratrstva hluboce poklesli. Nyní pod velkým náporem dvou dobře ozbrojených sil se postupně začali rozpadat. Z skal se začali ozývat výkřiky bolesti a brzy déšť smrti začal slábnout.

Když se Ashberské síly vydají naproti hlavní skupině dojde ke krvavému střetu. Rodrik si sebou vzal skutečné válečníky, ne jenom farmáře a bylo to znát ale byli již oslabeni útokem Bloodramů. Nakonec se Darkwin Ashber setkal s chodící mrtvolou třímající meč, tedy Rodrik se zdál velice na živu ale jeho jizvy dokazovali, že hlášení o všech úmrtích byla pravdivá.

Stanul proti Popelavému lordovi s hrdostí ale do boje se připletly třetí protivník. Lady z Bloodramů, která specificky vyhledávala Rodrika na bojišti. Zdálo se, že tohle je klíčový okamžik bitvy, skončí brzy a dost jednostraně..

Lord Harras Harraval
12.12.2017
21:35:38
Usměju se ,,Allester by za takovej dárek byl asi rád... Mě stačí zbytek těla.. Žrout má hlad... Hlavně nesmíme nechat Jorose, aby jeho tělo odnesl.. Nechci tu mít Rodrika potřetí a hlavně tu nechci mít Bratrstvo..."
Poté se rozjedeme do bitvy. Zapískám. Žrout se na mě otočí, zaštěká a zavyje. Porozumím mu. Cítí krev. Cítí Smrt. A hlavně ví, že se do toho bude moct zapojit. Zasměju se tak, že se muži jedoucí poblíž otočí a snaží se poodjet. Načež promluvím na Žrouta. ,,Taky se těším neboj. Dneska si užijem zabíjení."

Potom vytasím Srdcorváč a protlačím se za Alayne. ,, Jsem tu s vámi madam." Ješte stihnu zakřičet ,,ZA BLOODRAMI" Načež se vrhnu se Žroutem po boku do boje.

Alayne Bloodram
12.12.2017
20:29:42
Rozkazy jsou vydány a kavalerie se pomalu rozdělí krátce přikývnu jak se každá část jízdy vydá za svým vlastním cílem. Rozhlédnu se po ostatních a kývnu na Harrase. Položím ruku na jílec meče a ušklíbnu se.

,,Mě se ten nápad líbí. Rodrik není Roxus ale Tabaří krev je Tabaří krev.
Čím více jí teče tím lépe. Ačkoliv se spokojím jen s jazykem, dám ho Pharovi jako suvenýr."
S těmito slovy tasím svůj meč a druhou rukou v okované rukavici zavřu hledí své přilby značně omezující můj rozhled ale nestála jsem o to napodobovat Ashbera a pobýhat okolo jen s jedním okem.

Pozvednu do výše pěst a pak ukážu trubačovi dva prsty. Počkám až roh dozní a pak zkusmo švihnu mečem. ,,Žádné velké řeči. Bijte je dokud zem nenasákne krví." Křiknu na ostatní ale je čas dát se do pohybu, signály rohů nejsou pro zábavu.

Držím se ve předu kavalerie, která se nyní řítí na přední skupinu útočící na šťítovou zeď. Cílem útoku jsou výhradně členové Bratrstva samozřejmě. Teď už to bylo jen na našich mužích a samozřejmě na Ashberovi, pokud se povede déšť šípů zastavit Rodrik bitvu prohrál.

Lorwyn Ashber
11.12.2017
23:11:29
Tentokrát nevyjdou žádné rozkazy. Vše je jasné a každý velitel ví co má dělat. Melzurion se ujme vedení svých železných. Ti postaví svojí železnou zeď a za ní krví a ohněm posilnění Žháři, kteří dostávají svůj bojový amog a v okamžik střetu vypustí své šílenství spojené s děsivostí Spálených, neboť odhalí svá hledí a v nich jsou jejich spálené tváře. Lučištníci Za zdí Spálených začnou opětovat palbu, vždy vlna zápalných šípu a pak normálních. Nepřátelská střelba shoří nebo bude zastřelena.

Boční linie se podpoří ze zadní linie a pár démony. Vznikne kombinované křídlo pěchoty a jízdy. Zbytek vojáků, démonů a já se otočíme a vydáme se vstříc přicházejícímu útoku. Sesednu z koně a tasím meč a provolám bojový výkřik směrem k Belialovi, kterému jsem složil obřad dospělosti a mé brnění je vykutu v jeho podobu, můj štít nosí jeho tvář a na meči mám vytepanou starodávnou modlitbu k tomu to bohu.. Celý náš šik se na dvě zatroubení vrhne vpřed. Vstříc smrti a vítěství. Uprostřed plamenů. Sen Ashberů

Baal
9.12.2017
16:53:30
Duchové a Démoni

Na rozkaz se plameny začnou rychle šířit lesem, byla otázka času než se lesní zvěř vynoří ven. Chvíli to trvalo ale nakonec vyběhli s pokřikem ven z lesů, plné obklíčení se jim nepodařilo ale zaútočilo několik větších skupin z různých směrů naráz.

Konkrétně čtyři skupiny. Vedení čelního útoku se ujal Rodrik Tabar s jeho plamenným mečem. Dvě menší skupiny zaútočily ze stran a nejvíce dozadu se dostala nejmenší skupina pod vedením Nordose z Jorellu, který také mával svým plamenným mečem. Zadní skupina se nakonec spojila s levou aby jich nebylo tak málo při útoku.

Zadní voj a jízda se dostaly pod útok z obou stran, Batrstvo nemělo vlastní jezdectvo ale obyčejní lidé byli často vybaveni naostřenými kůly, vidlemi či sudlicemi, které jim proti jezdcům propůjčovali jisté výhody. Ačkoliv nebyli nejlépe vybavení byli odhodlání a plně připraveni obětovat své životy, a takoví lidé jsou nebezpeční.

Čelní útočníci se zformovali do klínu a pokusili se prolomit šťítovou zeď jejich společným soustředěním na jediný bod ve zdi. Brzy začne docházet ke střetům i v čele. Lučištníci Bratrstva se přesunuli pravděpodobně výše jelikož déšť smrti opět nastal opět ve velkém stahující Ashbery i obránce Hor.

Lorwyn Ashber
7.12.2017
23:09:49
" Snaží se nás obklíčit! Jízda nás kryje. Šiřte požár a železní nás kryjí. Necháme je uhořet v tom lese."

Vojáci začnou házet pochodně a lukostřelci použijí zapálených šípů. Železní utvoří zeď ze svých vykrojených štítů a zeď se otevře vždy jen na okamžik, aby zní vyletěli hořící předměty. Jízda a zadní voj se připravují na případný boční úder. V tom začnou Žháři zpívat a za chvíli zní většinou vojska jedna a tatáž píseň.

"Oheň! Jsme plamen! Nič! Zabí! Zapal! Jsme oheň. Jsme žár. Zbude jen popel a strach. Jsme plamen Ohně."

Jedná se o jednoduchá slova, jež se opakuji a ti co zrovna nekryjí a střílí tak v dunivém rytmu bijí zbraněmi. Ta to píseň byla válečnou písní posledních popelavých králů a já sám se přidám k hlasu armády, stejně jako moji démoni.

Baal
28.11.2017
21:42:47
Plameny v Noci

Tak jak zazněli rozkazy tak se stalo. Přední linie se prudce přeskupila a spojila dohromady Spálené, Žhářské a Drahlavské a vytvořily přední linii. Zároveň se rozptýlila jízda v křídlech. Déšť šípů jako by nikdy nekončil. Ale vojáci Ashberů nyní byli plně připraveni a drželi své pevné štíty tvořící hradbu, kterou nepronikne žádný šíp.

Rebelové se s válečným pokřikem vrhly vpřed a došlo k prvnímu blízkému střetu. Nocí se začali ozývat smrtelné výkřiky bolesti. Ashberské jednotky v jejich pevných zbrojích kosili útočníky jako obilí. I tak se Horalové nevzdávali a pokračovali vpřed vstříc smrti. Nakonec se vytrvalost začala vyplácet a na druhé straně začali ztráty.

V tento moment se k první linii konečně dostává Ashber se zadní linii čímž je spojil dohromady. O pár delších momentů se seskupí Ashberská jízda a vydá se do proti útoku v čele s Velkým Evarem Žhářem, který se řítí vpřed na svém černém oři a točí nad hlavou kopím jehož násada je celá v plamenech.

V odpověď přijdou jiné plameny z druhé strany. Rebelové se pod náporem stáhnou dozadu aby utvořili linii. Do předu si protlačili cestu dva muži, jeden v rudém a jeden v pomačkané Tabarské zbroji a oba pozvedli nad hlavy plamenné meče. Následně zazní roh a armáda rebelů se rozdělí na dvě poloviny. Každou polovinu vede jeden muž s plamenným mečem a oba vedou jejich rozdělené síly do lesů. Déšť šípů zeslábl ale nepřestal.

Lorwyn Ashber
28.11.2017
9:12:36
Šel oheň a za ním voje Drahalů a žhářů, jež hnali oheň vpřed skrze nádherné udolí Tabarů. Za nimi šli Spálení v pevném šiku a na křídlech jezdectvo Abů. Poslední část armády byla tvořena středem z mužů mé armády a na křídlech Bladegranerové a Malarové.

Byl jsem obklopen svými démony. Den ubíhal rychle a já si říkal.
"Kde asi jsou Tabarové teď, když hoří jejich zem? Jak se jim bude žít na těch jejich kopcích, když nebudou mít co jíst?"

Najednou se ozve křik a přední linie zakolísá. Podvědomě zdvihnu štít a odrazí se od něj šípy.
"Rozvinout řady! Upevnit pozice! Spálení vpřed! Jízda rozptílit!"

Mí velitelé okamžitě pochopí situaci a začnu plnit nejen mé příkazy. Přední linie se stáhne a spojí se s Spálenými a stvoří pevnou linii. Jízda se rozptýlí, aby nebyla snadný terč pro šípy. Zadní linie, včele se mnou vyrazí vpřed, aby se spojily v jednu frontu.

První linie, již čelí nátlaku od rebelů a my spěcháme jí pomoct. Jízda se formuje v proti útok.

Baal
27.11.2017
20:34:57
Rok Vlka - Měsíc Setí - Druhý Jitřník

První šel oheň. Kouř byl vidět ze všech koutů Džálav. Největší plamen, který tato země poznala ve stoletích. Údolí pomalu začalo hořet od Nízkého Hraggoru a plameny si hladově začali razit cestu na sever směrem k Vysokému Hraggoru. Ale plamen a kouř byl předzvěst něčeho mnohem děsivějšího, deset tisíc okovaných bot se dalo do pohybu pod praporem Ashberů.

Oheň šel dál zatímco se den pomalu chýlil ke konci. Krveprolití jakoby bylo cítit ve vzduchu. Schylovalo se k bitvě. Hejna vran, která se shromáždila v sousedním regionu drženým Bloodramy otočila svou pozornost na východ a zvedli se vysoko do vzduchu, brzy zaplnily oblohu, která pomalu měnila barvy z červené na černou.

A tak když procházela Ashberská armáda dále na sever došlo ke střetu. První přiletěli šípy přinášející smrt prvním nevědomím vojákům Popelavých. Pak se z lesa vyhrnuly rebelové - Bratrstvo bez Praporců. Byli jich stovky snad i několik tisíc, většina uprchlíci z Priderockského regionu. Všichni mávali nad hlavou čímkoliv co mohli využít jako zbraň.

Ashberské řady se rychle vzpamatovaly. Došlo k přeskupení, déšť šípů nepřestával ale proti silným štítům neměli provizorní šípy žádnou šanci. Došlo ke střetu zatím největšímu v této rebélii. Slunce zmizelo za horizontem a předtím než se znovu objeví bude bitva vyhrána, a vítěz možná ovlivní vývoj celých Džálav.

Mephisto
18.11.2017
14:43:54
Daleko na jihu

Slunce pražilo, bylo pravé poledne což v zemích rudého písku byla nejhorší část dne. Tato zem neviděla mraky již několik století, a přesto se v dálce jeden formoval, byl temný a věstil bouři. To nebylo nic dobrého, bouře v Jižních Pouštích nenosili vodu a život ale písek a smrt. A tato nepřirozená bouře se pomalu blížila k velkolepému Jižanskému městu Trahaska, sídlo Krále Koření, jednoho z Khanů kdo usliloval o to ujmout se vedení nad Hordou.

Město stálo na kopci a mělo kolem sebe přírodní příkop plný rozžhaveného písku. K městu vedl jen jeden široký most vystavěn s vyleštěných mramorových desek po, kterých si nikdo v tuto část dne nepřál chodit. A přesto po nich někdo šel, byl sám. Měl přes sebe přehozený plášť, který jen odkrýval celé jeho ruce a jeho nohy od kolen dolů. Přes hlavu měl nataženou kapuci, která tvořila přímo nepřirozený stín. Muž byl bosý a přesto po rozpáleném mramoru šel jako by to bylo nic. I z dálky si stráže všimli nepřirozeného odstínu kůže na jeho rukou a nohou, zdály se být částečně do fialova.

Dva strážci co stáli na hradbách nad bránou si vyměnili udivené pohledy. ,,Nevím co chceš ale město je zavřený!" Vykřikl jeden. Muž kráčející po mostě si jeho slov asi nevšiml místo toho roztáhl ruce do šířky, vítr se náhle začal zvedat, praporce začali zběsile vlát a písek se začal vířit. Druhý strážník se zamračil. ,,Já vím kdo jsi! Ty jsi ten šarlatánský Khan! Ztrať se! Tohle je Trahaska a ty jsi jenom muž! Máš kamení jen v lhavě nebo i v uších?!?" Vykřikl na muže.

Ten se nezastavil ani nevzhlédl nahoru místo toho ruce pozvedl do výšky a vítr začal burácet. Praporce se ulomili a v závanu větru odlétli pryč. Písek se začal vznášet k nebesům ve zběsilých vírech. A vítr nesl slova, chladná a děsivá. ,,Já jsem jeden. Ale nás je mnoho.." A jakmile tyto slova dozněla písek se všude začal zvedat se ze země se pomalu vyhrabávali Jižanští válečníci. Jenže tihle byli již několik let mrtví. Byli jich tisíce a byli všude, mnozí ani neměli těla a stáli tam jejich duchové, všichni jednotně vydávali ten nejděsivější vřískot jaký kdy muži slyšeli.

Strážník nasucho polkl. ,,Bijte na poplach.." Dostal se sebe polohlasem. Naštěstí mu druhý muž rozuměl a tryskem se vydal pryč. První strážník měl chuť utíkat s jeho druhem ale místo toho tasil svůj meč a připravil se na boj.

---------------------------------------------------------------------------

Byli všude, nebylo kam utéct. Začalo to přízraky, ti se na hradbách zjevili z ničeho nic a začali vojáky masakrovat. Bojovat s přízraky bylo těžké, bylo jich mnoho a byli obratní ale dobrá rána mečem je dokázala v oblaku mlhy zahnat pryč. Jenže pak se na hradby vydrápaly chodící mrtvoly, ty se na vojáky vrhaly se zuřivostí jakou nikdo nikdy neviděl a drásali je na kusy i přes jejich zbroj. Nejhorší na tom bylo, že vojáci, kteří byli roztrháni do masa se následně zvedli a otočili se proti svým původním spolubojovníkům.

Kapitán stráže zorganizoval poslední odpor na náměstí. Muži stály v kruhu a za pomocí dlouhých kopí a luků sráželi veškeré protivníky než se k nim dostaly. Kapitán si nebyl jistý jak dlouho takhle ještě vydrží ale doufal, že bouře přejde a, že legendy budou pravdivé a slunce mrtvé zažene zpět do jejich hrobů.

Za pomocí jeho kopí srazil k zemi dalšího s nemrtvých válečníků, byli to ta nejděsivější stvoření jaká kdy viděl. A Jižní pouště byli domovem mnoha hrůzostrašných monster. ,,Bouře přechází! Držte se muži!" Vykřikl nahlas kapitán zatímco se na něj vrhl jeden s přízraků a vyrazil mu kopí z ruky. Přízračný meč pak kapitánovy zajel hluboko mezi žebra. Kapitán zalapal po dechu a vrazil svou dýku přízraku do oka. Nemrtvý vydal hlasitý vřískot jak se změnil v oblak mlhy.

A pak náhle mraky odkryli slunce. Nemrtví se začali zmateně rozhlížet okolo a pomalu couvat zpět. Muži vydali vítězoslavný výkřik. A pak slunce překryl stín. Ozval se hlasitý řev, kapitán strnul čirou hrůzou. Žádný z mužů se takhle nebál nikdy v jejich životě, ale z jejich životů toho moc nezbývalo, když se stín prohnal nad nimi a zanechal je válející se na zemi zatímco je sžíral oheň.

------------------------------------------------------------------------------

Král Koření, khan Fragalo byl obtloustlý muž co si rád užíval víno a ženy. Nyní byl obklopen obojím v jeho trůním sále. Dění venku ho moc nezajímalo, jeho kapitán stráží byl velmi zkušený válečník a zdi byli pevné. A přesto se z ničeho nic dveře otevřeli, sami od sebe, teprve, když byli otevřeny dokořán dovnitř vešel zahalený muž.

Fragalo se zamračil. ,,Co má tohle znamenat! Řekl jsem Armarovi,
že si nepřeji být rušen! Kdo jsi?!"
Zahalená postava dělala pomalé kroky skrz síň. Všechny plameny kolem, kterých prošel zhasly. Fragalo neměl rád když ho lidé neposlouchaly. ,,Neslyšel jsi mě snad! Jsem králem tohoto města a přikazuji ti - "

Muž pozvedl ruku a slova jako by uvízli Fragalovi v krku. ,,Ušetři mě tvých řečí tlusťochu. Ty moc dobře víš kdo jsem." Řekla postava a pomalu zvedla svoji hlavu, stíny se na moment rozestoupily a odhalily tvář pod nimi. Ženy vydaly hlasitý vřískot a daly se na útěk, neutekly daleko než každá náhle upadla k zemi a její pokožka začala pomalu šednout dokud se neproměnila v prach.

Fragalo zavrtěl hlavou stále neschopný slova. ,,Tvá vládá skončila.
Dal jsem ti možnost vzdát se mi, odmítl jsi. Nedávám druhé šance.."
Řekl a přešel k němu, potom jej popadl pod krkem a zvedl do výšky. Pro mnohé by to mohlo být impozantní jelikož Král Koření musel vážit minimálně třikrát více než zahalený muž. Náhle jako by čas kolem Fragala začal utíkat mnohonásobně rychleji, ale pouze kolem něj. Král Koření se rychle proměnil v tlustého staříka, ale tam se to nezastavilo, čas utíkal dál a dál dokud z Fragala nezůstal podivný tvor, který na sobě neměl ani trochu masa, byl definicí kostí a kůže a když jej Diablo pustil Fragalo se rozpadl na hromádku prachu.

Diablo se hlasitě nadechl a zasmál se sám pro sebe. Pak prošel okolo do Fragalovi pokladnice. Byla masivní ale Diablo hledal jen jednu věc. Velmi staře vyhlížející brnění, evidentně prázdné, Džálavské výroby sedící na vyřezávaném křesle. Diablo se zahleděl na přilbici a roztáhl ruce. ,,Přijď ke mě lidský králi." Řekl, a z ničeho nic okované rukavice pevně sevřeli opěrky křesla...
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.