abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Alenky v říších Eosu ::
družina
stránkovat po:  
 

Dianthé
2.5.2016
21:33:23
Hledím na Alex, když mluví.. na její tvář, mimiku, do jejích očí...
Uvědomuji si sílu svého pohledu a doufám, že ne pozdě. Bez mrknutí oka přesunu pohled na desku stolu a na moment stisknu čelisti k sobě.

Pak mluvím k Saře. Svým nejistým pohledem se setkám s Alexiným, pak jím přejedu k naší hostitelce.
Ano, možná to je hloupost... ale po těle mi přitom přejede mráz. Opět pohlédnu ke dveřím.

Falazur
2.5.2016
19:55:42
Ploužíce se zpět k hořícímu domu s odřenými koleny jsem tak trochu pozapomněl na okolní svět. Zklamání z toho, že by můj výlet za svobodou měl končit teď a tady, je velké.

Přesto se začínají vynořovat prapodivné otázky. Lidé do mě strkají a dělají, co jenom mohou, aby požár uhasili i jinak než jenom čekáním. Proč si mě nikdo nevšímá? Jakto, že mě už odtud dávno neodtáhli?

Ale pak se to vlastně vysvětlí úplně samo. Jeden muž udeří jinou ženu. Pravděpodobně taky otrokyni. A pak se nad ní bude hýbat a až se vystřídají všichni muži, tak ji hodí do kobky - pokud bude ještě dýchat.
Chytání žen-otrokyň je pro dozorce vždy větší zábava než chytání mužů.
A tak se zastavím a čekám, až si přijdou pro mě. O nesmyslnosti útěku jsem už stihl sám sebe tak nějak přesvědčit.

Nehledě na to, že tříska v odřeném koleni přesvědčivě hovoří o tom, že by útěk nebyl snadný i kdybych si myslel, že smysl má.

Alex Craig
2.5.2016
14:01:46
Vůbec si neuvědomuji, že jsem při prvním vyjádření šoku sklouzla do vyjadřování a dikce krajiny mého dětství. Od ženy jako já se neočekává podobný způsob vyjadřování.
Až když mi Sara odpoví mi to dojde. Zašklebím se trochu omluvně a potřesu hlavou, nicméně nespouštím pohled z té... jo, z té spoušti, která ještě před chvíli byla vesnicí.
A nejspíše celkem poklidnou vesnicí, i když poněkud mokrou.

Pak se ale na Saru otáčím, když vynáší svůj závěr.
"No... ty to tady znáš..."
U nás doma by byli všichni sousedi na nohou a hasili o sto šest.
Ale nejspíše má pravdu, všechno je tak mokrý, že se oheň snad moc šířit nedokáže.
"Jak že dlouho už prší? Myslíš, že je to dost mokrý?" otáži se přeci jen.
Přeci jenom je mi poněkud proti mysli sedět v suchu a popíjet kafe, když někdo může potřebovat pomoct.

"Řekla bych, že se jim horký kafe bude hodit, až to uhasej..." pokračuji dál. "A asi i něco prostě na napití, u vohně bejvá horko..."
Stále si udržuji tu dikci svého dětství, do které jsem nyní z toho šoku sklouzla.

Přeci jen ale podlehnu Sařinu zahánění, koneckonců, má zjevnou fyzickou převahu a stahuji se z deště. Tím spíše, když Dianthé taky podlehla.
"Mohla bych pomoct, kdyby se tam někdo zranil," nepouštím tak snadno myšlenku, že je mi fakt trapné sedět v bezpečí, když nedaleko od nás je průšvih. "Lidi sice nejsou zvířata, ale v dost věcech se moc nelišej, když de o zranění..."

A pak mě zarazí slova Dianthé.
Cože? Že by se tu takhle jako my ocitl ještě někdo další?

Dianthé
28.4.2016
19:56:07
Mořský krysy?

Sara začne horlivě velet a já zmateně zacouvám zpět do místnosti. Nějak se její vyřídilce neodvažuji, nebo ji spíše nedokážu odporovat. Možná trochu neelegantně se usadím zpět na židli s očima poněkud vyplašeně hledíc na Saru.

Když začne odpovídat na údajně mou otázku, zmateně na ni hledím. Pochopím až po chvíli.
“Ah… tak to jsme se špatně pochopily. Myslela jsem, že… nebo jsem si spíše chtěla myslet,“ vložím do své věty zamračené zamyšlení. Trochu zavrtím hlavou. ”Pochopila jsem to zkrátka tak, že se tady ukázal ještě někdo takový, jako jsme my… nebo spíše…někdo tak jiný a podobně… neočekávaně.” Soukám to ze sebe jako malé dítě dlouhou mašli z vysokého košíku. Loupnu nejistým pohledem po Alex, pak se s tím samým výrazem otočím zpět k Saře. Hloupost, proč mě to napadlo?

@freaky_leia
27.4.2016
18:36:11
Sklidím ránu do obličeje a bez protestů se skácím na zem. Veselý pohled vystřídá výraz plný bolesti a překvapení. Zkonroluji si hmatem naražený nos a otékající oko. Pak se rozčileně podívám na útočníka s ublíženým výrazem, který by zkrotil i toho býka, co jej červenou muletou dráždil neobyčejně houževnatý matador celé hodiny.

"Ou máj got. Prosímvás, trochu slušnosti, do háje, jestli můžu prosit. Trochu slušnosti by neuškodilo.", zařvu na muže, zjevně ještě trochu v šoku. Chvíli mi trvá než mi dojde co se stalo. Pak ale na přihlížející, hrubijána i všechen oheň zapomenu. Sáhnu k opasku a vyhrabu z jedné z brašniček minci. Je to niklák s orlicí a nápisem UNITED STATES OF AMERICA. Trošku neohrabaně se pokusím mincí zatlačit rostoucí bouli. Prý to funguje. "Tss. Auuu..."

Bílý králík osudu
26.4.2016
23:24:21
Alex, Dianthe

"Jo, taky bych to tak viděla." přisvědčí Sara Alex. Oheň mezitím přeskočil i na menší vedlejší stavení nalepené od náměstí zezadu na hořící budovu. Je vidět spoustu čmoudu, z něj unikající plameny a množství pobíhajících lidiček snažící se o cokoliv. Hasit, povětšinou. Asi. Ruch je každopádně vidět téměř všude po vesnici.

"No, tam stejně teď nepomůžem. Než tam doběhnem, bude po všem, doufám. Leje jak z kravský řiti. Pudem pomoct, až jestli se to fakt vymkne i tomu chcanci navzdory... Hm, hádám, že je vzhůru teď úplně každej, takže budit taky nikoho nemusim... A ty mořský krysy snad vohlídá stráž." usoudí Sara, a jak vypočítává možné problémy, krčí se jí od starostí obočí. "Ale na dnešek se fakt vysral pes, to teda jo.
Ale k sakru, táhněte dovnitř!"
oboří se na vás. "Je tam to horký kafe a jestli pudem hasit, bude vám každej horkej nápoj v břiše ještě sakra dobrej! Tak huš, padejte!" zahání vás svýma mohutnýma rukama zpoza mokré nebeské šikany.

"Ptala ses na to, jak se sem lidi dostali. No úplně normálně, ta kalamita tu samozřejmě není vod nepaměti, jen ty poslední tři sedmidenní. Vlastně necelý, i když je fakt, že už toho všichni tady máme plný zuby asi tak, jako kdyby to trvalo už přinejmenším čtvrt roku. Tohle je úplně normální vesnice. No... teda jedna z nejbohatších vesnic v Niweru, to je fakt, ale i tak. Prostě normální místo, kde žijou lidi. Vodchází a přichází se sem vobvykle po moři, přes poušť a tu a tam i po pobřeží, ale to spíš vyjímečně."

Bílý králík osudu
26.4.2016
22:20:02
Oheň se šíří, ale lidé se konečně začínají pohybovat.

A ti okolo Andrewa vskutku zareagovali o poznání rychleji, než ti ostatní. Jen po něm hodili zmatené a někdy i poněkud rozčilené pohledy, ale asi jim jeho slova skutečně pomohla se vzpamatovat a pustit se do práce, takže se neorganizovaný chaos postupně přeloupává do chaosu, nu řekněmež o něco organizovanějšího. Strážce, který stál celou tu dobu u Andrewa, na jeho výzvu směřující přímo k němu ale dost zaváhá. "No... ehm, jenže já musím hlídat vás." namítne rozpačitě, ale dá si tu práci, aby to bylo dostatečně nahlas a Andy to i přes ten rambajz okolo slyšel. "Oni stejně pudou hasit směrem tam, tak se k nim vostatní snad přidaj. Ale uznávám, že na mostě by ste teď asi dost překážel, pane."

Nutno dodat, že postupně se lidé začínají trochu koordinovaněji pohybovat i v přímém okolí toho požáru - tedy v oblasti, kde je teď Rory, Falazur i Leia. Zvláště pak v okamžiku, kdy se z vyššího patra zapálené budovy vyvalí hořící kusy nějakého nábytku a za nimi se z okna vykloní ječící žena, kříčící, a teď budu volně parafrázovat, cosi jako: "Doprdele, doprdele, doprdele!"

Na Lein dotaz přijde ta odpověď, že se k ní konečně někdo otočí (volaký muž ve středních letech), vytřeští na ni oči, jak ji bleskově sjede pohledem, a v naprosto reflexivním úkonu založeném na děsu srazí naši Bobinu Fettovou v docela věrném převleku, třebaže teď s helmou v ruce, k zemi docela nevybíravým pravým hákem a zakřičí: "Doprdele, co má bejt zase tohle??"
No, ať už jsou ti sekuriťáci kdekoliv, ted by se tady opravdu dost hodili. A Bobina má štěstí, že tu helmu sundala - tedy krom té drobnosti, že by se v ní byla asi už před chvílí udusila, měla by teď ještě taky, kromě jiného, plný úsměv střepů.

Ubohému Falazurovi, který si i na kamenné rampičce dokázal nějakým podivuhodným způsobem vlastnonožně zadřít třísku, v provedení jeho odevzdaného záměru začnou dosti překážet i zdejší lidé. Ti totiž začnou pobíhat okolo a vůbec nevypadají smířeni s tím, že by tu měli uhořet zaživa, nebo se udusit v tom divokém dýmu. Začnou pomáhat vyklízet přilehlá stavení a pomáhat jeho osadníkům ven i s nejcennějším majetkem. Jiní zase skutečně odněkud začínají tahat kýble na vodu, na provazech s háky je spouštět dolů do rozdivočeného oceánu a tahat tak vodu, které z nebe prší zdá-se přecijen ještě pořád málo. Alespoň co se hašení toho plamene týče. Násilí vykonané vúči nebohé dívce v podivuhodném oděvu ale i v tom chumlu a svém rozpoložení spatří taky.

Ten pohled na klátící se Leiu upoutá i Rory, do té doby se zaobírající zcela zjevným problémem - tedy jak uhasit dřevěnou vesnici postavenou nad vodou, dřív než se rozpadne a zřítí do oceánu za bouře - pouze po teoretické stránce ovšem, přeci by po ní nikdo nechtěl nějakou akci, zvlášť v tomhle nelidském počasí. Ke kabelce se teď asi opravdu nedostane. No a teď vidí k zemi složenou Bobinu Fettovou, která tu ční asi tak jako pěst na oko. Eh, to ode Bílého králíka Osudu asi nebylo vůči Leie moc hezké přirovnání.

Alex Craig
7.4.2016
17:31:17
... a pak se ozve rána.
Nutno uznat, že pořádná.
Škubnu sebou a prudce se ohlédnu tím směrem, k oknu - jestli tam nějaké je. V první chvíli nejsem schopná ničeho, ani pomoci Saře. Jen sedím, snažím se vydedukovat, co to prásklo a přemoci bolest v uších.

Pak zaslechnu Sařin hlas zvenku. Vstanu. Je mi jasné, že Sara vidí něco, co já vidět nemohu. Protože může mluvit- a nekřičí u toho v panice - nepředpokládám, že by se jí něco velmi hnusného aktuálně přihodilo... něco velmi hnusného, co by se mohlo přihodit i nám, kdybychom vyšly ven.

Jdu se tedy také podívat ven. O něco pomaleji než Dianthé, a tak ke dveřím dorazím až po ní.

"... fuck... oh shit..." pronesu také tiše a poněkud ohromeně, když mi dojde, na co se dívám.


Andrew Angel du Nox
22.3.2016
15:06:10
Zrovna jsem začal alchymistu dostávát do úzkých, když tu se zem doslova otřese. Kouknu se okolo a zamračím se. Vidím sice že láhev nedaleko mě spadne, ale upřímně nemám nejmenší chuť se jí v tom pokusit zabránit.

Kouknu se stejně nehezkým pohledem na dědka, který se snaží vyhrožovat. "Tak to už je vrchol!" pomyslím si a otočím se na strážného. "Vy to necháte jen tak, Davisi? právě vyhrožoval muži zákona! To se snad smí?" optám se. Samozřejmě že mi spíš vadí že vyhrožuje mě, ale když to podám takhle... Ovšem strážný se chce kouknout co se stalo. "No tak mě to zajímá.." povzdechnu si a kouknu se za alchymistou dozadu. "Jen počkej.. Budeš litovat dne kdy jsi se mě pokusil okrást.. " pomyslím si. Pak se otočím an strážníka a s povzdechnutím kývnu hlavou. "Tak tedy pojďme.." povím, a cestou ven se již instinktivně vyhnu obláčku páry.

A venku čeká peklo. Naštěstí vzdálené, ale i tak je to slušný plamen. A všichni co vylezli ven ze svých domků na to jen civí. Zavrčím a ihned se ujmu rozkazování. "Hej vy tam! Necivte jenom! Noste vodu! Rychle! utvořte řetěz! Věem tkeré potkáte čekněte ať si vezmou něco do čeho se dá nabrat voda a jdou hasit! Ať se plamen nerozšíří rychle!" začnu řvát a jasně gestikulovat směrem k domu abych dal váhu svým slovům. "A vy!" otočím se na strážníka. "Jděte to někomu povědět na té druhé straně.. Přeci jen se přes ty mosty dostanete rychleji než já.. Déšť sice něco uhasí ale rozhodně je lepší nedáváat ohni šanci, doufám že souhlasíte.." povídám mu.

Lenka "Rory" Rorejsová
20.3.2016
20:15:26
Když se ozve ta příšerná rána, vyděšeně sebou trhnu. Vzápětí však vztekle praštím do stolu – to když se hospoda začne vyprazdňovat. V duchu zakleji tak jadrně, jako už dlouho ne.
Člověk se tu snaží jak idiot!
Důkladně se napiju - no a aby tohle veledílo dostalo náležitou patinu, začne mě dav vystrkovat ven…i s vínem v ruce a bez mého kufříku. Zaskřípu zuby a pokusím se s tou masou bojovat…marně.

Skončím venku – ostatně jako všichni ostatní a jen protočím oči.
Hoří…to je toho.
I když je fakt, že jedna věc by mě docela zajímala.
Jak sem kruci dostanou hasičské auto?

@freaky_leia
17.3.2016
21:43:28
Pokusím se vyhrabat někam ven z kouře. V přilbě se dá sice dýchat bez problémů, ale ne když stojíte v udírně. Helmu sundám a připnu jí na karabinu pod batohem. Pak provedu nepřímou masáž ušních bubínků doufaje, že nepříjemný tón vyženou z hlavy.

Škoda, že je to jen replika., pomyslím si. Originál měl dýchací přístroj, který... soustřeď se.

Nikde nevidím nikoho známého. Ještě jednou zoufale prověřím signál na Eddiem, svém telefonu s barevnou malbou maskota Iron Maiden na zadním krytu. Pokusím se dostat k nejbližšímu člověku mimo kouř a oheň. Odhodlám se znovu promluvit. Dobrý den! Musíme přivolat pomoc, neviděli jste tady nějaké sekuriťáky?

Falazur
17.3.2016
20:26:47
Ani jsem se nestihl zamyslet nad vhodností, či nevhodností svého počínání a už přišel trest bohů.

Spíše mimoděk než s úmyslem jsem s sebou švihl na podlahu a důkladně jsem si odřel obě dvě kolena. O třískách si popovídáme spíše později než dříve. Rychle se škrábu zpátky na nohy, abych utekl z dosahu božského hněvu. Doběhnu k dalšímu domu a teprve tam mě napadne nepříliš spásná myšlenka.

"Před hněvem svých pánů a bohů neuniknu!" a tak toho prostě nechám. Otočím se zpátky k plamenům a jdu skoro na stejné místo, kde jsem prve stál. Je na místě podotknout, že notně odevzdaně.

Dianthé
17.3.2016
16:24:41
Alex Craig, Dianthe
Neskutečně se leknu… tím více, že se ta rána ozvala při mé poslední zcela kacířské myšlence. Tělo mi zaplaví zároveň vlna mrazu a horka.

Vstanu a velice rychlým krokem následuji Saru na terasu, abych zjistila, co bylo zdrojem té šílené rány.
“Bohové…” zašeptám. Vyděšeně hledím na hořící zbytky budovy…

Bílý králík osudu
16.3.2016
17:41:41
I stalo se. Ohromná rána zazněla zvenčí - tedy pro ty, kteří měli to štěstí být někde uvnitř. A ti, kteří tolik štěstí neměli, potkalo velice slušné naježení chloupků a pak něco, u čeho být nechtěli.

Falazur
... stál blízko. Až příliš blízko. A kdyby si byl býval stoupnul víc na déšť a blíže k tomu monolitu, bylo by mu teď bývalo o hodně lépe. Snědý špindíra zalehl na drobném kamenném ostrůvku kryjíce si hlavu, protože i jeho značně otrlý pud sebezáchovy měl tentokráte mnohem větší sílu, než jeho kolena. A budova nejblíže k němu podle všeho právě teď asi explodovala. Pro Falazura se svět ponořil do silně znějícího pískotu tónu tříčárkovaného fis, který ale on neměl šanci identifikovat jinak, než jako něco, co mu jistě brzy způsobí báječnou bolest hlavy a momentálně mu to trochu komplikuje sluchovou orientaci, i když v postatě slyšel - jen špatně. Dům, u kterého ještě před chvilkou stál (a teď se kousíček od něj tisknul k podlaze), teď stvořil úchvatnou scenérii plnou divokých plamenů snažících se vzdorovat vší té vodě shora, tvořící tak spoustu monumentálních stínů všude okolo a čím dál více kouře a čmoudu. Hoří ale srdnatě dál, musela to být pořádná pecka a ten dům je dřevěný málem celý. A komín, který ten dům měl, je rozsypaný všude okolo a několik z těch očazených úlomků kamenů z něj ztěžka dopadlo nepříjemně blízko Falazurovy existence.

Leia
... v obleku Bobba Fetta byla v ten okamžik ještě blíž, ale ta o tom navzdory všemu narozdíl od Falazura ani tak úplně nevěděla. Ta se totiž probrala až poté, na opačné straně téže planoucí budovy. Její svět byl kompletně tichý, beze zvuků, i když jedno vysoké tříčárkované dis se pro ni zdá-se taky odněkud vyšetřilo. Vstala a cosi se snažila křičet do v první chvíli vylidněné vesnice a nejen, že si jí nikdo nevšímal, ale dokonce ani ona nedokázala postřehnout svůj hlas. Tedy kromě pocitu, že její hlasivky se o něco patrně snaží a že se jí při tom do krku dostává nepříjemný hrubý kouř, který dráždí ke kašli. Sleduje, jak se z domů začínají nořit nejrůznější lidé šokovaní a zamračení, někdy i s výrazy děsu či křiku ve tvářích, stále navzdory všemu utopení v nepříjemně intenzivním pískajícím tichu.

Rory
... se až doteď pokoušela vydělat si po svém na jídlo a pití a snad se i trošku pobavit. Jenže pak se ozvala ta rána. Uvnitř hospody všechno strne a ani její vnady nedokáží zabránit tomu, že se o několik vteřin později začnou lidi valit k oknům a ven. A protože je od oken na vše docela dobře vidět - budova, která hoří, je na tom, čemu jsme se rozhodli říkat náměstí, a tedy má s vaší hospodou až příliš podobné umístění - nezdrží se u oken dlouho a začnou se snažit vybíhat ven, tlačíc s sebou i Bergelmira, černovlásku a prakticky všechny, kdo by snad měli v hospodě zbýt. A venku hoří hned vpravo přes "ulici" jeden obrovský dům a malý kousek od něj se krčí na zemi něco, co se pravděpodobně velice brzy projeví jako Falazur.

Andrew
... je oproti tomu od celé té věci poměrně dosti vzdálen. Rána, která se rozlehla osadou, se ale i tak přeslechnout nedá. A děs v očích alchymisty s nímž sdílí místnost, když se všechny skleničky v místnosti povážlivě zacinkají, přehlédnout také prakticky nelze. Jeho ruce s maximální rychlostí a obratností stabilizují všemožné baňky, viálky a destilační přístroje a vehementnost jeho úsilí při tom předčí snad už jen velikost jeho očí, když tak činí.
Kupodivu na zem dopadnou jen jakési dva flakonky z regálu kousek od vás, otřes byl asi slabší, než ve skutečnosti dle všeho toho cinkání zněl, nebo měl alchymista prostě štěstí. Z jedné z rozlitých tekutin stoupá po zkažených vejcích zapáchající tkanička páry.
"Ven..." zašeptá alchymista a navzdory počasí venku mu Andrew i strážný rozumí docela dobře.
"Tamhleto nic není," odpoví na strážníkův vyděšený pohled a kývne při tom směrem k rozbitým flakónkům kousek od vás, "ale to, co mám vzadu, jestli..." Ani to nedopoví, konec toho co slyšíte už doříkává k vám zády a pak mizí za jakýmsi závěsem, který odděluje jeho obchod od prostranství vám skrytých.

"Musíme zjistit, co se stalo. Prosím, pane." ukáže Andrewovi ke dveřím strážný tak zdvořile, jak je jen ve svém rozpoložení, roztěkanosti a naléhavosti v hlase schopný, a i kdyby se snad Andrew pokusil bránit, je nemilosrdně vystrkán ven. A stačí kousek popojít na můstek a pak už je docela dobře vidět ohněm prozářený hustý kouř sálající k obloze.
"A do prdele..." nechá se slyšet Andrewův společník.

Dianthe a Alex
... utrpěly při té ráně nehezký šok a Sara, ta velká rázná žena, která s nimi seděla u stolu, si na sebe leknutím vylila vařící kávu, načež se spustil takový příval nadávek, že by si i Alex musela pomalu otevřít slovník, kdyby jim všem chtěla náhodou porozumět. Žena se ale kvůli nadávkám nezastaví, ona se během nich docela divoce zvedne, velice nepozorně si sklepne v rámci možností tekutinu z břicha a nohou a pak se, stále s bohatou slovní zásobou vystavenou světu na odiv, rozběhne ke dveřím.

"No nazdar. Bohové se asi fakt rozhodli nás vyhladit." pronese pak venku o dost tišeji (a o HODNĚ slušněji) ta žena, hledíce při tom z terásky na místo o pěkný kus cesty dál (mezi vámi a tím místem je dvakrát snížení a dvakrát zvýšení úrovně ostrůvků, spoustu můstků a všeho dalšího) na planoucí centrum téhle vsi.

Ves jako taková je postavená nad rozbouřenými vlnami moře, stojí téměř celá převážně na dřevěných kůlech, dřevěných a výjimečně kamenných ostrůvcích, pospojovaných nejrůznějšími dřevěnými a provazovými můstky, mosty, žebříky a schodišti. Z jedné její strany (nepočítaje strany vertikálně položené) je moře, z jedné skály (ta, která je vám nejblíž), na kterých se několik domů také uhnízdilo, na jednu teď moc dobře nevidíte a poslední vede kamsi do vnitrozemí.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.