abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Kniha II ::
družina
stránkovat po:  
 

Tess
19.10.2010
16:18:17
Po rozhodnutí si přece jen horkou vodu ozkoušet, se na Petra povzbudivě usměji. Evidentně chápu jeho rozpaky, ale těší mě, jak se rozhodl. A tak, zatímco Zdeněk se pouští do jídla s hladovostí psa, co mu minimálně čtrnáct dní nedali nažrat, já mlčky přistoupím k Petrovi, pouštějíc se do jeho - vlastně jejího - odstrojování.
"To víš, po nocích trénuju. Ferda mravenec - práce všeho druhu. Těší mě." Odvětím s úsměvem Petrovi při rozplétání vlasů, raději se ani nesoustředíce na to, co mé ruce vůbec samy od sebe dělají.

"Hmm, vyšší stavy asi pro "rychlovky" moc cit neměly... Než by tohle někdo sundal, měla bych po chuti..." brouknu si mezitím jen tak na půl úst pro sebe, aniž bych odtrhla oči od tkaniček a hromady látek.
Alespoň než jsou dole. I když se snažím držet oči v Charlotině obličeji, i mne párkrát ujede pohled níže. Už už se raději zohýbám, abych pobrala všechny věci a odklidila je z blízkosti vany, když se ozve černouškův hlas.

Vyvalím na otočeného Valentina oči, chvíli nevěda, jestli se jeho reakci smát, nebo po ním něčím hodit, aby se otočil zpět. Neříkám nic, to už koneckonců obstará Charlot sama. Jakmile se se šplouchnutím rychle ponoří, s vrtěním hlavy se vydám automaticky ke zbytku věcí, abych šaty i korunku se závojem uklidila, předpokládajíc, že umýt někým záda teď bude to poslední, co naše krasotinka bude požadovat.
"Spíš Charlot sama má kliku. Taková vana při svíčkách..." Přetočím Zdeňkova slova jinam.

Zdeněk
30.8.2010
13:02:45
"Ghm..." vydám neurčitý zvuk s očima upřenýma do svého talíře.

"Hele, Peťo, fakt promiň. Myslel jsem, že se děje něco... No, prostě že se něco děje, když nebylo nic slyšet," vysvětluji trochu chraplavě.

"Ale věř mi, že to stejně... hm...
Radši bych se byl nepodíval.

Uf... manžel téhle Charlotty má fakt kliku..."
dodávám, a pak mi podle zvuku soudě, opět asi zaskočí.
Nebo jsem si uvědomil, že to je krapet citlivé téma. A že zase až tak moc velká klika to za současných okolností být nemusí...

Petr
30.8.2010
11:14:47
A je to tady. Vidina teplé koupele mě přeci jen přesvedčila k tomu, abych odhodil stud, z toho, že se poprvé budu koupat nahá před zraky mých společníků. Což o to, kdybych byl pořád ještě Petr, nebyl by to problém, s nahotou a věci s ní spojenými jsem nikdy problém neměl, ale takhle...

Když se rozjede proces svlékání a přípravy na koupel, nutno dodat že velice zdlouhavý proces, nestačím žasnout nad přesnoustí, se kterou pracuje Tess: "Holka, ty se nezdáš." prohodím s křečovitým úsměvem, snad abych trochu odlehčil svým obavám.

Části oděvu odpadají jeden za druhým, až se moje nové tělo vystavuje na obdiv celému světu. Tedy spíše mě a Tess. Nutno podotknout, že se sám sobě hodně libím. Ani nevím proč, asi ze zvyku, mi ruce začnou plynule stoupat po těle vzhůru, až skončí na hrudníku a začnou zkoumat prsa, tak jako již několikrát. Jen se nedostavuje ten známý pocit tlaku v rozkroku, což mě vyvede dost z míry a celkem vylekaně ruce zase spustím kolem těla. Z úst se mi vydere jen lehké: "Ups" a do tváří se mi začne nalévat červená barva studu.

Pak se ozve Zdeněk. Otočím hlavou dozadu, abych na něj viděla a když zjistím, že mě očumuje tak ho sprdnu: "Ty jeden malej prrevíte, něco si mi snad slíbil. Už takhle je to prro mě dost složitý..." a při posledních slovech hupsnu rychle do kádě plné vody...

Zdeněk
10.8.2010
14:44:01
Jím a jím, intenzivně a celkem i hlasitě. Snad abych přehlušil decentní šustot šatů, snad jsou to normální stravovací návyky černého sluhy. Kdo ví.
Když se ale nic neděje... a neděje se opravdu vůbec nic... a neozývají se vůbec žádné zvuky, ani ty, co by se ozývat měly... Tak se tedy celkem přirozeně ohlédnu.

"Děje se ně... ech..gh... gm..." zaskočí mi sousto, zakuckám se, vytřeštím oči na nahou Charlotu a na několik okamžiků i já umlkám a zírám. Pak konečně ztěžka polknu a odvrátím se.

"Bože..." vydechnu, zalapám po dechu... A snad uvažuji, jestli ono by vážně už jen pro můj vlastní klid nebylo lepší, kdybych se byl neotáčel a všímal si pouze svého talíře.

PJ - Kniha
9.8.2010
14:08:22
Ono to rychle nakonec není tak moc rychle. Ono se totiž řekne svléct šaty, jenže to především znamená sundat závoj s ozdobnou korunkou a rozpustit složitě učesané vlasy. Ty se zdají představovat pověstný gordický uzel, ale ruce Jacquline, tedy Tess, pracují rychle a přesně a překrásné kaštanové kadeře se volně rozletí dolů až ke zadečku. Až pak přichází na řadu šaty barvy slonoviny, pod nimiž se objevuje spodní lněná košilka. No, spíš noční košile. Velmi indiskrétní noční košile, aspoň co může soudit Péťa a Tess. I ta však musí před koupelí dolů a umělecké dílo zvané "Tělo Charlot Blance Vivien Conde" se ukazuje světu, či tedy alespoň dvěma párům očí v celé kráse. Bez zrcadla si ho sice užije více Tess, ale tuhnoucí bradavky prozrazují, že i Péťa si je vědom své krásy, od tváře anděla a dechberoucího vodopádu vlasů, přes labutí šíji, ňadra zahambující ve své přirozené dokonalosti každého plastického chirurga, ploché bříško, přes štíhlý pas a k němu ideálně klenuté boky, rozkošný jablíčkovitý zadeček i drobnými kaštanovými chloupky už slušně zahalené ohambí, až po nohy, pro které by stálo za to zabíjet. Jedním slovem dokonalost.

Před oběma ženami je káď plná teplé vody, ale přestože do ní Péťa hodlal co nejdříve vlézt, nyní zachovává stejně jako Tess až posvátné ticho. Ticho moc dlouhé na to, aby se Zdeněk, v lidské přirozenosti se obávající nepřirozeného ticha, ubránil otočení a pohledu na Charlottu.

Zdeněk
28.5.2010
14:11:25
Polknu sousto a potřesu hlavou.

"Hele, Peťo, v pohodě.
Stát se to mě, tak... Ne nebudu tě očumovat, fakt.
Ale na chodbu bych nerad, někdo by se moh divit, že se tam tak živím...

Jo, hele, příště vážně nechávejte při jídle víc zbytků. Vždyť si jako honorace můžete klidně vzít další, já ne..."
změním téma, usedám ke stolu zády ke kádi a dál se věnuji přerušené večeři.

"I když takhle v soukromí je to možná ještě lepší, než dorážet zbytky, to je taky fakt.
Sakra, ten černoušek má ale apetýt,"
dodávám a mezi zuby mi zakřupe klobása. "Nejspíš ho špatně živili..."

Petr
28.5.2010
10:04:41
Celá nastolená situace mne přivádí do rozpaků a v hlavě mi už vzniká pořádné dilema, jestli se koupat nebo nekoupat. Po celém dni jsem ale na tolik utahanej, navíc v naší době jsem měl teplou koupel jako osobní způsob relaxu. A možná i slova od Tess mne přesvědčí:

"Vykoupu se rrád, ale asi bych uvítal kdyby tady nebyl aspoň Zdeněk. Nezlob se, ale něco mi řříká, že tenhle pohled by si rrád užil, což mě tak trrochu děsí." a na oba dva se pokusím usmát na znamení toho, že to nemyslím špatně.

A do tváří se mi zase začne nalévat červená barva, když si uvědomím, že poprvé uvidím své nové nahé tělo, které je navíc s dost velkou pravděpodobností dosti krásné.

Rozhodnu se tedy počkat jak se Zdenek zachová, pokud se alespoň otočí, rozhodnu se odhodit poslední zbytky zábran a s nimi i šaty a vlézt si do teplé koupele, rychle, aby mě nikdo moc neviděl.

Tess
21.5.2010
17:20:15
"Fuuuuu," vydechnu nahlas, když se octneme znovu sami. Úlevně, ale zároveň spokojeně. Srovnávání se s nejistotou v nové kůži, zároveň s plynoucím rozhovorem, příjemně zaměstnalo mou mysl natolik, že na ztracená kniha se alespoň na nějakou dobu odsunula na bok.
Nějakou delší dobu, protože navíc se momentálně na obzoru objevují jiné starosti.

Černouškovo jednání mne pobaví, odměním jej úsměvem, dost možná bych i něco dodala, kdyby se neozval hlas mé svěřenkyně. Při pohledu do její posmutnělé tvářičky zvážním, všechny poznámky, které bych při jiné náladě dost pravděpodobně utrousila, jsou ty tam.
Vzdychnutí, které se mi místo nich přes rty prodere ven, je protentokrát posmutnělé.

"Slib, že se otočíme a budem si všímat svého, tě asi neuklidní, co?"
"Jestli nechceš, nikdo tě přece nenutí. Pokud se necítíš, tak to nedělej, je to jen na tobě."
Měkce se na Petra pousměji, tisknouc mu povzbudivě rameno.

"Já se umyju ráda, Val... Zdeněk očividně taky, má recht, že plýtvat takovou vodou by fakt byl hřích." Zahledím se krátce ke kádi. Světla svíček, horká pára... V jiné situaci bych asi teď roztávala jak sněhulák v létě slastí při takovém pohledu.
"Už jsme jednou tady, tak si to krom problémů taky užijme, hm?" Dodám s dalším úsměvem, tentokrát už nadějným. A neříkám to jen tak. Věřím tomu a hodlám se tím řídit.

Jsou to koneckonců mé narozeniny!

Petr
13.5.2010
17:57:35
Vrátíme se do našeho pokoje. Změnila se jediná věc. Jsou pro nás nachystány již předem zmiňované kádě s vodou. Cítím jak mi začínají rudnout tváře.

Když se ozve malý černoušek otočím se na něj a pronesu: "Což o to....Já bych se i vykoupal...Ale takhle? Ještě ke všemu ve vaší přítomnosti?" a po delší době teď vypadám opravdu sklesle. Smutně, prostě nejsem ve své kůži. A to doslova.

Výraz mého obličeje vyjadřuje jediné: Co mám dělat? A s tímto výrazem postupně tikám z jednoho na druhého v našem pokoji, jako bych zoufala potřeboval pomoc.

Zdeněk
11.5.2010
17:55:27
Jakmile za námi zapadnou dveře, odkládám tác s jídlem na stolek, okamžitě z něj popadám jedno jelítko, odlamuji kus chleba a s chutí pokračuji ve své večeři.
S plnou pusou při tom pokývnu uznale ke kádi.

"Hmm... středověk měl přece jen něco do sebe...
Jestli teda nikdo nemáte zájem, tak já se klidně obětuji, dokud je to horké,"
dodávám a olíznu si mastnou pusu.

Ale podle toho, jak se maličko potutelně usmívám si patrně tak úplně nemyslím, že by zájem o koupel z vaší strany doopravdy nebyl.
Alespoň tedy u Tess...

PJ - Kniha
10.5.2010
11:10:36
Vracíte se do svého pokoje, v kterém, jak vidíte, se téměř nic nezměnilo, jen původně prázdná káď, váše ultramoderní obdoba vany, je do tří čtvrtin naplněna vodou, z které lákavě stoupá pára. Pokud okusíte teplotu, zjištujete že je velmi teplá až mírně horká, prostě ideální.
Druhý pokus odhaluje několik bílých vlněných osušek a hranol mýdla na široké posteli. Jen mimoděk vás napadne, že je na ní místa tak pro dvě dospělé osoby.

Nebýt drobného detailu, že nejste tak trochu ve své kůži a nějak vám chybí cesta zpět, byl by to dokonale idylický pohled. Lázeň, roubený pokoj, světlo svíček (přestože venku je stále ještě šero), prostě idylka.




Zdeněk
27.4.2010
16:07:16
Když Petr tichounce a zoufale ucedí k Tess svůj problém, prokážu, že tenhle černoušek nemá s ušima žádný problém.
Nakloním se k nim oběma.

"Klid... nikdo tě nenutí..." šeptnu mu stejně tiše zrovna v okamžiku, kdy mu i Tess odpovídá. Tak pdrobnosti nechávám na ní, ostatně je to jistě i společensky přiměřenější...

Místo toho se hluboce ukloním Matějovi.

"Jistě, pane" odpovídám mu zdvořile.

A nemeškám a hbitě nakládám na jeden z uprázdněných táců kuře, rybu, uzenky, pár jelítek a půl pecnu chleba... Svačinka do lázně k zakousnutí, pravda, spíš tak pro Matěje, než pro dámy. Ale to opravdu nehodlám řešit, jsou to urozené osoby s urozeným žaludkem, že...

A pak už jen vyčkávám, až se dámy uráčí vstát, abych je mohl s patřičným odstupem následovat.

Lucka
21.4.2010
11:35:34
Mne je lepší šatit, než živit. To je zřejmé na první pohled. Já však neváhám a cpu se, byť vcelku kultivovaným způsobem na muže přivyklému spíše sedlu a zbrani než dvorským způsobům. A to vše samozřejmě nezapomínám řádně splachovat zlatavým mokem zdejší výroby.

Do diskuse se zapojuji vcelku ochotně, sem tam přihodím něco z toho, co se událo na naší společné cestě či novinek, které se k nám během ní dostaly. U historek, jež jsou poněkud okleštěny, se nezapomenu na Vikrota vědoucně ušklíbat – tak to dopadá, když mužský strčí hlavu do chomoutu.

Nicméně po čase se večeře začne chýlit ke konci a dámy mají nejvyšší čas přesunout se nahoru, nechtějí-li se koupat ve studené vodě. Ženského štěbetání si příliš nevšímám, teď je třeba zařídit důležitější věci.

“Valentine, vezmi dámám s sebou nahoru něco malého na zakousnutí, kdyby jim v lázni vytrávilo...“

Obrátím se na černouška, neboť nevím, nakolik je toto u francouzského dvora zvykem. Ale to už se do mne trefuje Viktor se svou drobnou impertinencí. Zašklebím se na něho v odpověď.

“To víš, nemám s sebou svoje lidi, tak jsem opatrnější, když mi svěřili takový poklad. Ale jo, ještě jedno si dám...“ odpovím starému kumpánovi a natáhnu se po dalším pivě.

Tess
11.4.2010
21:01:39
Během večeře se živě zapojuji do rozhovoru. Tak živě, že si dost možná ani pořádně nestihnu všimnout, co všechno právě mé tělo spořádalo. Na druhou stranu apetit Matěje přehlédnout nemůžu, ač se na něj evidentně snažím moc nedívat a brát to jako normální stav věcí. Svou svěřenkyni naopak sleduji pečlivě, její sladké mávání řas na některé z přítomných ale spíš, než káravým pohledem, hodnotím cukáním koutků, které prostě při představě ještě Petrova těla, mrkajícího na nějakého chlapáka, pobaveně vystřelují nahoru.
Ani na malého Valentina a jeho večeři nezapomenu.

Možnost konečně vstát od stolu a zalézt někam do soukromí, navíc do koupele, s úlevou uvítám. Přikývnu a pomalu vstanu, Charlott se samozřejmým klidem podepřu.
"Děkujeme za pohoštění. Dobrou noc..." Oznámím osazenstvu a, vyhledávajíce očima Valentina, obrátím nás k odchodu. Teprve až potom Petrovým stížnostem odpovím:

"Ještě můžeš jít do postele tak, jak jsi..." Šeptnu mu, pobavená nad jeho panikou.
"Notak, kolikrát si viděl, nebo měl u sebe nahou holku...Teď to akorát... budeš ty."
"Záda si umývat nemusíme."
Přátelsky na něj mrknu.

Petr
5.4.2010
18:13:06
Usměji se když se Zdenek rozhodne dojíst po mě talíř polévky, ale nijak mi to nevadí. Do konverzace u stolu se zapojuji střídmě, tak jak se to na slušně vychovanou, mladou dámu hodí.

Sem tam si uzobnu něco malého od stolu a upiji trochu toho vína.. Nic velkého k večeři si však již nedám. Chvílemi kouknu na Matěje, nebo spíše Lucku a mrknu na ní...Možná trochu svůdněji než by bylo známo..Asi to víno..

Když nám přijdou oznámit, že jsou připraveny lázně, výrazně zčervenám.. Teprve teď si pořádně uvědomím, co pro mne koupel bude obnášet..Vždyť poprvé uvidím tohle svoje mladé ženské tělo ve své plné kráse.. A tak se otočím na Tess a jenom procedím přes zuby, tak abych opravdu nebyl slyšet, ještě se k ní trochu přikloním:"Co budeme dělat..Já se nemůžu jít koupat..NE takhle!" a pohybem ruky naznačím jak je to myšleno..Tedy na mé tělo..

PJ - Kniha
5.4.2010
12:22:23
Již během večeře si můžete povšimnout, jak po schodech nahoru a dolů pendluje několik lidí s vědry, kouřícími a očividně těžkými cestou vzhůru, bez páry a mnohem lehčími směrem dolů. Zatímco Petr má dost, aniž by dojedl hustou polévku, v Tess zmizí i dvě kuřecí stehna a pár drobnůstek, Lucka... ta se pohlcuje dvě kuřata, půl bochníků chleba, čtyři korbely piva a nakonec i dva poháry vína, o drobnostech na jedno polknutí ani nemluvě. Přesto se nezdá nijak přecpána či snad být pod vlivem, a Zdeněk ... ten nemá hlad a i to nejspíš může považovat za výhru.

Během večeře a přípravy lázně jste probrali všelicos, vína zdejší i francouzská, lov, politiku (stejný sajrajt jako dnes) i na staré zážitky došlo, i když ty byly několikrát jakoby utlumeny, hlavně v pasážích, kde bylo moc krve nebo málo šatů, těžko říct zda více z ohledů na dámy nebo z ... respektu Viktora vůči své Markétce.

Když po schodech schází poslední had se džbery a Viktorovi se dostává kývnutí hlavou, kýve v odpověď, dopijí korbel a obrácí se na své hosty:
"Tak dámy, vaše lázeň je připravena." Říkat víc nepovažuje za nutné, je jasné, že jednou vychladlá lázeń se ohřívá velmi problematicky. "Co ty, dáš si ještě jedno? Dneska se nějak držíš na uzdě, že ty už taky stárneš?" přichází vzápětí otázka česky na Matěje doplněná upřímným smíchem.

Zdeněk
5.3.2010
14:32:59
Postávám za Petrovou židlí, tvářím se úslužně, zdvořile se usmívám na každého, kdo se na mě podívá. S širokým úsměvem se ukláním, když se na mne Charlotta usmívá.
Když pak Petr nedojídá polévku, ihned s mírnou úklonou sbírám talíř i zbytek nedojedené patky chleba. A bez zaváhání začínám vestoje polévku dojídat, chleba přikusuji.
Pokud bych snad měl k něčemu takovému v našem moderním světě zábrany, černouškovo tělo je zjevně nemá ani v nejmenším. A láduje se přímo dravě až hltavě. Zřejmě se dobře naučil, že co stačí sníst, to mu už nikdo nesebere...

Na Petrova slova se opět ukloním a zašeptám:

“Jasně, pěkně opatrně...“ souhlasím tichounce s plnou pusou.

Když je miska prázdná pečlivě ji vytřu posledním kouskem chleba, rozhlédnu se po stole, maličko zaváhám... a pak „čistý“ talíř opět pokládám před Charlottu.
Snad nějak nevěřím tomu, že i když je toto jistě slušný zemanský dvorec a hostinec k tomu, tak tu mají pro jednoho hosta více než jeden talíř. Zvláště když je tu dnes hostů tolik...

Vzápětí se opět chápu nože a pecnu chleba a odkrojím po novém pořádném krajíci jak Tess, tak Petrovi. To abych snad nezanedbával své služebné postavení...

Tess
21.2.2010
11:48:39
Po svých posledních slovech se už uklidním, dolů dorazím, v Petrových patách, zcela v tichosti. Nachystaný stůl si zálibně, a především zvědavě, prohlédnu, ač je vidět, že se snažím nebýt až moc zvídavá. Stejně tak beze slov se nechám Luckou usadit ke stolu. Teprve pak se začnu rozhlížet po všech přítomných tvářích. Nejvíce mne, a pravděpodobně nejen mně, zaujme dění kolem Matěje. Jen opravdu stěží se ubráním cukání koutků a rychle se chytnu lžíce vedle talířku, abych mohla...

Nějaká modlitba se mi z hlavy vypařila stejně úspěšně, jako sama Kniha z naših rukou. Okamžitě příbor položím a urychleně se připojím k ostatním. Nijak nehuhlám, všechna slova odříkávám zcela normálním hlasem. Teprve pak se konečně pustím do kouřící polévky. Pomalu a s grácií, ne jako, na francouzský styl jistě buransky vypadající, Matěj. Narozdíl od Charlott já problém se svou porcí nemám. Když dojím, rovněž sáhnu po poháru s vínem.

"To vskutku," zareaguji na Charlottinu poznámku dříve, než Viktor, snažíc se obrátit její jiskřivý pohled, kterého si mé opatrovatelské oči nemohly nevšimnout, od muže.
Ačkoli těžko říct, nakolik její snahu beru opravdu vážně, a nakolik se v duši usmívám Petrovým pokusům.

"Ač jsem si nevšimla, že by zde byly nějaké vinice..?" Otáži se jej. Ne nijak rýpavě, z čisté zvědavosti.

Petr
15.2.2010
15:33:09
Podívám se pobaveně na Lucku, jejíž nové tělo spořádalo porci polévky s kusem chleba jako nic. Při tom pohledu už dostanu opravdový hlad a tak se pustím do polévky také. Nikam se ale nehrnu, jím pomalu a opatrně tak, abych si nespálil jazyk popřípadě si polévku nenalila někam, kam nepatří. Chleba si pouze ulamuji a vkládám do úst po malých kousíčcích. Dojím sotva polovinu a mé tělo se tváří, že už více nechce. Odložím tedy lžící a talíř trochu odsunu, čekajíc až bude odnesen.

Čekaní na další chod vyplním upitím z číše vína a následným lichotivým úsměvem na našeho hostitele a dodatkem ve francouzštině :"Výborrné víno, nějaká místní odrrůda" a pak se lehce usměji, když si uvědomím, že moje nové tělo s tím chlapíkem flirtuje..

Otočím se tedy ke Zdenkovi a pošeptám mu tak, aby to opravdu nikdo neslyšel: "Víno už mi nenalívej, tohle tělíčko toho moc nevydrrží." a pak se dál věnuji konverzaci kolem stolu..

Lucka
20.1.2010
23:17:47
Tessinu švitoření se jen pobaveně ušklíbnu. Uvedu dámy k prostřenému stolu, sám se usadím a zálibně přejedu pohledem hostinu, kterou nám tu uchystali. Vypadá to dobře...

Přihnu si z korbelu piva a mlsně zašilhám po číších s vínem. Nicméně neprotestuji, když přede mne paní domu postaví další korbel. Vnadům mladší z žen, jež jsou mi cpány bezmála až pod nos, nevěnuji pozornost. A nejspíš nejen proto, že by to v přítomnosti urozených dam nemuselo být nejvhodnější.

Připojím se k modlitbě, hlavu skloněnou, ruce sepjaté. Slova odříkávám vcelku jistě a nijak zvlášť potichu, tedy ne že bych malého černouška překřičel. Když modlitba skončí, zvednu hlavu a rozhlédnu se po osazenstvu stolu.

“Dobrou chuť!“ popřeji, vzápětí totéž zopakuji i francouzsky a pustím se do jídla.

Polévka ve mně zahučí vcelku záhy. A spolu s ní i pěkný kus chleba. Zdá se, že Matějovo velké tělo je třeba odpovídajícím způsobem živit. Odstrčím do sucha vytřený talíř po polévce a mlsně pošilhávám po dalších dobrotách. Čekám však, až dojí Viktor a obě dámy, a mezitím upíjím zdejšího piva.

Petr
17.1.2010
11:03:04
Hostina vypadá opravdu lákavě. Až mě to samotného poměrně zarazí, nikdy bych si nebyl pomyslel, že nás bude čekat taková žranice. Modlitbu odříkám spolu s ostatními, avšak velmi potichu a v pasážích, ve kterých si nejsem jistý slovy, jen tak napodobuji pohyby rtů, doufajíc že mladé dámě mého vzhledu by to prošlo.

Zdenek mi podá odkrojenou patku chleba, tak se na něj jen lehce usměji. Děkovat sluhovy by se asi nemuselo některým přísedícím pozdávat a mě by zase vadilo, alespoň nenaznačit úsměvem. Pak čekám na to, co se bude dít, nechci si brát jídlo jako první...

Zdeněk
10.1.2010
14:17:49
"Díky," odpovídám Tess s maličko kyselým úsměvem.

A vydávám se za dámami, samozřejmě poslední, jak se na správného dětského sluhu sluší.
Nepatrně zaváhám, když vidím, že se do obsluhování hostů daly zdejší ženy, ale pak se přece jen stavím za záda obou našich dam, abych jim doléval víno a nakládal na talíř, jak káže dobrý mrav sluhovi mého postavení.
Modlím se s ostatními, schválně vcelku hlasitě a výrazně, očima při tom hltám dobroty, které jsou naložené na stole. Zřejmě i mé současné tělo malého černouška se důrazně hlásí o svůj díl jídla. Ovšem pustit se do něj si zatím skutečně netroufám.
Místo toho se chápu jednoho z nožů a bochníku chleba, odkrajuji patku a podávám jí Petrovi. Pak ukrojím další krajíc, který podám Tess. Přece si naše dámy nebudou chleba lámat, jako zdejší burani... A krom toho tu u stolu o moc víc zatím dělat ani nemůžu.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.