abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Melwin
27.5.2015
21:43:20
"Ale ona říkala..." vyhrknu, ale nedořeknu. To zklamání je moc velký na to, abych to dokázal schovat. Svěsím ramena a zakaboním se. Rozladěně si prohrábnu vlasy.

Ještě chvilku váhám, ale nakonec vrazím talířek Tině do ruky. "Na, tak si to sněz celý, jestli chceš..." odtuším a šouravým krokem se vydám ke svýmu kamrlíku. Hlavu svěšenou, hotový neštěstí.

Vlk
27.5.2015
21:36:56

"Samozřejmě, že na ni můžeš být milej. Proč ne. Třeba pak ona bude milá na tebe, že ano." Pochechtává se Tina.
"Ale dneska ti to asi nevyjde. Přišel ji zákazník. A Higo je stálý a pravidelný zájemce o naši Lisbeth. Ten si ji zamlouvá na celou noc." Tina pokrčí rameny a znovu si nabídne z talířku.
"Docela dobrý, viď?"

Nyskel
27.5.2015
21:09:52
Unaveně se usměju. "Ona je tak strašně milá." rozplývám se v duchu a jsem si čím dál tím jistější, že mi pomůže. Nebo se o to aspoň pokusí.

"Ta poklona, co jsi mě naučila... myslím, že bys na mě byla hrdá." začnu trochu zeširoka. "Jak jsem tak pokukovala po dámách okolo, ty ji umíš rozhodně líp než mnohé z nich!"

"Jinak to bylo.... no... náročné." přiznám poctivě. "Soterův dům jen nádherný, ale je v něm něco chladného. Až na nádhernou zimní zahradu - víš, to je prosto uprostřed domu, kde je nahoře skleněná střecha, a všechno je tam nádherně zelené a kvete to, jako v létě. A je tam krásná socha a fontánky." vykládám zaníceně, na chvilku zapomenu na své trápení.

Jenže to se rychle připomene. Hned ze zimní zahrady jsme totiž šli tančit. S Gunterem... Vzdychnu utrápeně. Ne, před Anne se nedokážu moc dobře přetvařovat. A hlavně nechci.

"Soter je hodně zvláštní. Asi jsem si ho představovala jinak. Zato Ardet Dei je ještě větší zrůda, než jsem si myslela. Je odporný! A ten Tyf, jeho společník, taky jsem z něj měla husinu. Jiná kapitola je Soterova sestra Deinera. Je opravdu zvláštní. Trochu pomatená, ale jinak milá..." vyklopím ze sebe ve zkratce svá pozorování, jako kdybych to vyprávěla Adelaidě. Až teď se zarazím a omluvně se usměju.

"Jestli jsem moc prostořeká, tak se omlouvám." špitnu.

Melwin
27.5.2015
21:02:41
Přimhouřím oči. Štve mě, jak si ze mě pořád dělá šoufky.

"Co by? Nemůžu na ni bejt milej? Konec konců mě hezky vostříhala." odvětím a je v tom cejtit troška trucu.

Jo, potřebuju zjistit, kde najdu Lis, ale blbce ze sebe kvůli tomu dělat nenechám! Ne od Tiny. To její věčný posmívání mě pěkně štve! Vo to víc, že si před ní chvílema připadám jak malej klučík! A to nejsem! Nebo aspoň pevně doufám, že zejtra ráno nebudu!

Vlk
27.5.2015
20:58:14

"Jistě, župan si klidně půjč. Nechej si ho napořád, ať máš do čeho vklouznout, když se budeš koupat nebo večer před usnutím. Já na župany nedám dopustit. Tvoje šaty jsem vyprala a pověsila. Suší se, zítra ti je vyžehlím a donesu. Měla jsem pocit, že to už potřebuji. Nevadí ti to, doufám...." Vyleká se najednou.

Vlk
27.5.2015
20:56:22

Tina se posměvačně zachechtá.
"Tak ty jsi něco slíbil Lisbeth....A copak ona slíbila tobě, smím-li se ptát?"

Melwin
27.5.2015
20:44:35
"Všechny?" vyhrknu a jen těžko zakrývám zklamání. "Já jsem slíbil něco dobrýho na zub i Lisbeth..." utrousím ledabyle. Ale k tomu, aby to vypadalo nenápadně, obzvlášť před Tinou, to má daleko.

Nyskel
27.5.2015
20:42:30
"Ááááá..." vzdychnu rozkošnicky, když kostice povolí. Je to jako objevit znovu vlastní tělo. A když vklouznu do županu, je to absolutní slast.

Měkce se usměju na Anne a nejraději bych ji objala. Je to od ní tak úžasně pozorné!

Jenže můj úsměv rychle zvadne.

Poslušně si sednu do křesílka před zrcadlo, aby mi lépe dosáhla do vlasů, a zadívám se na vlastní odraz. Nyskel princezna se pomalu rozpouští s každým uvolněným pramenem. Čím víc jsem to zase jí, tím víc na mě padá to, co musím vyřešit.

Tam na slavnosti jsem si mohla hrát, že je to jen sen, pohádka, ale ten konec nijak slavný nebyl.

Sleduju Anniny hbité prsty a přemýšlím kudy do toho. Nemáme moc času a já vím, že to prostě potřebuju vyřešit!

"Ne, koupel nebude potřeba." zavrtím hlavou. Než by se nanosila voda, byla by to věčnost. A já Anne potřebuju tady!

"Bude mi stačit, když se trochu opláchnu." Pohladím měkkou látku. "A nevadí, kdybych si tenhle župan na chvíli půjčila? Nevidím tady nikde ty své zelené šaty a nechci tady rozhodně pobíhat v košilce! Však víš..." ušklíbnu se mnohoznačně. Obě víme, kde to jsme.

Vlk
27.5.2015
20:32:59

Tina se přátelsky ušklíbne a natáhne se pro kousek uzeného sýra na talířku.
"Dámy?" Opáčí trochu posměšně.
"Anne, letěla nahoru s tou Terryho zrzavicí a já jsem tu sama. Všechny ostatní makají." Upozorní tě ironicky.

Vlk
27.5.2015
20:30:49

Anne na vás čeká spolu s Tinou. Obě jsou napjaté a nedočkavě kloužou očima po vašich tvářích, jestli jste tu návštěvu přestáli v pořádku a v jaké náladě jste se vrátili.

Než se však stačí Min nebo ostatních na něco zeptat, Nyskel ji popadne za ruku a vláčí ji pryč. Nedočkavá a prudká.
Anne se vesele zasměje a nechá se táhnout nahoru po schodech.
"To tě to tak tlačí?" Volá udýchaně, ale Nyskel ze všeho nejvíc potřebuje vklouznout do šatny a zavřít za sebou dveře.

Když se konečně obě zastaví před zrcadlem, Anne s jemným úsměvem zadrží dívčiny šátrající ruce a sama se chopí tkanic a začne šněrovačku povolovat. Pomůže ji vyklouznout ze šatů a když před ní zůstane stát jen ve spodní košilce, podá ji dlouhý župan z lesklé modré látky, vyšívaný růžičkami. Má dlouhé široké rukávy až do půl stehen a je nesmírně měkký a pohodlný.
"Tak? Lepší?"

Přistoupí těsně k ní a začne ji obratně vytahovat vlásenky ze složitého účesu.
"To já znám. Tohle všechno musí dolů. Teprve pak se ti opravdu uleví.
"Budeš se chtít vykoupat?" Zajímá se přátelsky.

Melwin
27.5.2015
20:19:15
Torge to chlapsky vezme na sebe, až je mi podezřelý, jestli na mě není něco vidět.

Neodporuju ale. Jen rychle navrhnu, že příště si to vezmu celé na starosti já. A taky to mám v úmyslu, ale ne teď! Teď mě čeká vstup do světa mužů! A já se nemůžu dočkat!!!

I když už myslím tak trochu něčím jiným, povinnosti zanedbávat nehodlám. Vím, že musím ještě vyvenčit Nestora. Ten pacholek by mě sežral, kdyby ne!

Jenže... až ho vyvenčím....... "Kde najdu Lisbethin pokoj?!" hrkne ve mně. Neskutečně! Nechce se mi věřit, že by to všechno mělo ztroskotat na takový pitomosti!

Co čert nechtěl, v hale netrpělivě postává Tina! "Sakra!" škubnu sebou. Je mi jasný, že vona ví, kde Lisbeth spí. Jenže zrovna jí se na to zeptat jaksi... nemůžu! To je fakt blbý!

A pak mě to napadne! Na ošatce, kterou mám ještě pořád v ruce, zbylo pár koláčků. Suverénně nakráčím až k Tině a ušlíbnu se na ni.

"Tak sem vám z tý zábavy něco dovez, dámy!" natáhnu ruku a nabídnu jí z ošatky. Pravda, vypadá to trochu jako zbytky, ale to by se mohlo ztratit.

Nyskel
27.5.2015
20:14:35
Vyběhnu rychle po schodech a jak si tak přidržuju sukeň, dojde mi, že princeznin večer končí. Jakmile je svléknu, budu to zase já, Nyskel, dcera pekaře.

Na jednu stranu mi to přijde najednou trošičku líto, ale na druhou se nemůžu dočkat, až se zbavím korzetu!

Vtrhnu spěšně do haly a první, na koho mi padne pohled, je Anne. Rozzářím se neskutečnou úlevou. Nevím, kde bych ji tu hledala.

"Anne!" vrhnu se k ní. "Byla bys tak hrozně moc hodná a pomohla mi z tohohle ven?"

Pomalu ani nečekám na odpověď, vezmu dívku za ruku a táhnu ji po schodech nahoru, zpátky do naší zpovědnice se zrcadly.

Zastavím se až tam, lehce oddychuju, a naléhavě se na dívku zadívám. Vím, že to na ni nesmím vychrlit! A měla bych si také ověřit, že by mi v tomhle vůbec byla ochotná pomoct, ale...... nemám jinou možnost.

Začnu si šátrat po šněrovačce vzadu a omluvně se usměju. "Promiň, ale potřebuju se konečně pořádně nadechnout!"

Gunter
27.5.2015
19:43:31
Vystoupím jako poslední a dokonale bez nálady. Vší silu se to snažím potlačit, protože nikterak netoužím, aby v Masce probírala děvčata moje nálady a spekulovala, jestli jsme se náhodou nepohádali.
Nicméně, jiskra z oka i rozněžnělý pohled jsou pryč.

Nys utrousí, že jde za Anne a já jen tiše přikývnu.
Kde jsou ty časy, kdy beze mě neudělala ani krok a co se Masky týče, byla nejšťastnější se mnou na pokoji.... Pomyslím si trpce.
"Já se stavím za Corou a pak půjdu do pokoje trochu se umýt a zalehnout. Díky Melovi už večeřet nemusím."Oznámím ji, protože mezi snoubenci by taková komunikace asi neměla chybět a vyběhnu po schodech za Min, která s pomocí Dot a Kiangy mizí ve dveřích.

Napadne mě, že je jí nejspíš špatně, protože to jak visí na těch dvou se mi zdá trochu moc na pouhou únavu.

Nakouknu do pokoje Cory a zjistím, že dívka tvrdě spí. Opět v obětí s Beth.
Spokojeně se usměju, protože vypadá mnohem líp a klidněji a pak už se otočím ke schodům nahoru k pokojům a snažím se nepřemýšlet, kde je zrovna Nys a co do čerta dělá.

Nyskel
27.5.2015
19:20:21
Už se nemůžu dočkat, až budeme v Masce. Ostatně netrpělivost cítím ze všech v kočáru. Kromě Guntera... z něj cítím obrovský smutek. A je mi z toho mizerně. Vím, že za to můžu já. Nebo aspoň myslím... Je teď tak tichý a zamlklý... ale já nejsem o moc mluvnější.

Chtěla bych mu něco říct... nějak zvednout náladu... uchlácholit, ale nejde to. Ne teď. Možná později večer, ale teď ne...

Z kočáru vystoupím svižně a dovolím si jen krátký pohled na Guntera. "Půjdou rovnou za Anne." hlesnu na půl pusy.

Je to teď to nejnaléhavější. Ani můj hlad, který si konečně začínám uvědomovat, teď není důležitý! Potřebuju vědět!!!

Melwin
27.5.2015
19:16:24
Vyskočím z vozu a stojím nad druhé strany dvířek, abych posloužil jako druhý zábradlí pro vystupující dámy.

"Měl bych mu pomoct s koňma! Já nejsem panstvo, jsem sluha! A do pážete mám daleko... i když mám pocit, že jsem si vedl dobře, měl bych se zařadit tam, kam patřim!"

Když dojdu v myšlenkách až sem, všichni už vystoupili. Podívám se na Torgeho a s těžkým srdcem mu nabídnu pomoc u koní. "Jen bych se měl jít rychle převlíknout, ať si tohle oblečení nezaprasím." poznamenám. Čímž padá i varianta, že dorazím za Lisbeth oblečenej jako rytíř... "Sakra!"

Vlk
27.5.2015
19:08:50
Ujíždíte pomalu k Masce, každý z vás ponořený do svých myšlenek.
Každý zaujatý něčím jiným a všichni dohromady vyčerpaní. Fyzicky i psychicky.
Nyskel v duchu přemítá nad možnou impotencí Guntera z Tronje, protože jeho přísně dodržovaný celibát uprostřed vstřícného bordelu ji nejde do hlavy.
Úvaha svým způsobem velmi logická.
Navíc je tu fakt, že ji zatím ani jednou neznásilnil. A že měl příležitostí!

Melwin spřádá divoké sny o své nadcházející divoké noci a představy jsou to tak odvážné, že kdyby mu ostatní mohli nahlédnout do hlavy, možná by se i čevenali.
Až na Minnie samozřejmě. Těžko by Mel dokázal vymyslet něco, co by ji při její dlouholeté praxi v oboru překvapilo.

Minnie se choulí ke Kianze a přimhouřenýma očima pozoruje Guntera. Poslední dny ji skutečnost dostihla s nebývalou tvrdostí a ona se pozvolna loučí s tou poslední jiskřičkou naděje, kterou si hýčkala a opatrovala hluboko v srdci.
Jiskřička, která tolik dráždila a zlobila Coru.
Je to bolestné loučení, zvláště pro ženu, která si city jednou pro vždy zakázala a přesto před nimi nedokázala úplně utéci.
Jenže, co ji teď zbývá, než si s konečnou platností přiznat, že Gunter je opravdu a nenapravitelně zamilovaný do té zrzavé dívky, kterou s sebou přivedl z lesů.

Kianga hledí před sebe, strnulá a nečitelná jako vždy a pokud na něco myslí, nejde to na ní ani v nejmenším poznat a možná to neví ani ona sama.
Soustředí se pouze na to, aby ochránila Min a poskytla ji pohodlí, které potřebuje.

Gunter je jednoduše a prostě nešťastný.
Přestože opravdu nelituje slov, která z něj vytryskla, má příšerný pocit, že se mu celý svět hroutí a v tisícovkách střepů víří kolem něj. Nenapravitelně rozbitý a zničený.
Od začátku věděl, že Nyskel má z city nějaký vážný problém, o němž očividně nechce mluvit.
S city i s důvěrnostmi. Důvěru k ní se mu podařilo získat díky tomu, že si ho zamilovala jako bratra a ztratil ji proto, že on v ní sestru vidět nedokázal.
Navíc ji to pověsil na nos.
Nepraktické.

***

Torge najede před Masku a zastaví spřežení ryzáků. Seskočí s kozlíku, aby vám otevřel dvířka a zatímco vám postupně pomáhá vystoupit, zubí se přes rameno na Theu, která vás přišla vítat ke dveřím, zahalená do vlňáku.
Je pravda, že se citelně ochladilo a světla Masky jsou přímo lákavá.
Slibují teplo, bezpečí a odpočinek.

Melwin
27.5.2015
18:44:07
"Sem rád, že sem mohl pomoct..." brouknu, ale je vidět, jak moc dobře mi to dělá. I to prohrábnutí vlasů vezmu tentokrát na milost. Vlastně... sem jak kocour, skoro bych se sám šel lísat!

"Ale já se budu lísat! Už za pár chvil! S Lisbeth..." vrátím se nechtěně zase k tomu jednomu. Kdyby mi to nebylo blbý, zeptal bych se, jestli Lisbeth bude mezi těma holkama, co budou čekat. Tím bych měl vyřešný svoje dilema s líbáním na záda...

Usměju se ještě blaženějc, když všichni oznámí, jak hrozně sou unavený a jak hodlaj zaplout do pelechu. Teď už mezi mnou a tou slaďoučkou jahůdkou nestojí nic. NIC!

Skoro se nadnáším nad úrovní sedátka.

Gunter
27.5.2015
18:38:34
I já sebou prásknu do kočáru, jako by vážil tunu. Opřu se unaveně o polstrování a po očku pozoruji Nyskel.
Těžko se mi to snáší...tohle náhlé odcizení mezi námi.

Ještě před chvílí tála v mé náručí...
Ještě před chvíli ke mně vzhlížela, oči rozzářené jako lampičky...
Ještě před chvíli byla dokonale šťastná a důvěřovala mi....
Nikdo pro ni nebyl bližší.
Aspoň nikdo tady.
Teď hledí před sebe, vzdálená, stažená sama do sebe.
Zachmuřená.
Posral jsem to.
Přesto nelituji.
Pořád mám pocit, že jsem udělal jedinou správnou věc. A stojím si za ni.
Což nic nemění na tom, že se mi vnitřnosti kroutí jako klubko červů.

Melwin mi přistrčí talíř a já se začnu poslušně cpát. Hlad mám pořád.
To se nezměnilo.
I Minnie to ocení.
Přikývnu, když ho chválím a pochvalně se na něj ušklíbnu. Chlebárnu nacpanou až po okraj.

Min se mi omlouvá a já jen krčím rameny.
Musí prvně polknout a pak ji ujistím, že jsem na tom stejně.
"Hodlá sebou praštit o postel a všechno ostatní řešit až ráno." Ujistím ji.
"Možná se půjdu podívat na Coru.....Ale to bude pravděpodobně můj poslední hrdinský čin."

Oči mi znovu zabloudí k Nyskel, která si domluvila asistenci Anne a zase mě píchne u srdce.
Už mě nepotřebuje. Nechce, abych ji pomáhal a přitom bych to klidně zvládl já....a možná bych ji při tom ani neznásilnil, že ano.
Možná.
Určitě.
Možná.


Chmurně si přejedu dlaní tvář a svěsím hlavu. Už mi tak nechutná.

Nyskel
27.5.2015
18:30:39
Vděčně se usměju. Je to obrovská úleva. Cesto na konci jeskyně nepohaslo. "Anne mi určitě poradí, co v tom může být..."

Už prve jsem si uvědomila, že mi Anne ve spoustě věcí připomíná Adelaidu. Má její mírnou, laskavou povahu. A taky stejnou barvu vlasů. A milý úsměv. Je jako jitrocelový obklad. A já dneska obklad potřebuju. Zoufale!

Nahrává mi do karet i to, že Minnie chce nechat bojovou poradu na ráno. Musím přiznat, že bych dnes asi nebyla moc platným členem. V hlavě mám tolik myšlenek a ani jedna se netýká Sotera či Meleborku.

A taky... potřebuju si to porovnat v hlavě, než se budu zase moct podívat Gunterovi zpříma do očí. Cítím, že v naší rozmluvě chybí má odpověď. Je jako otevřená rána, která bolí nás oba. Ale já ještě nevím, co odpovědět......

Vlk
27.5.2015
18:11:31


Minnie dosedne do kočáru a okamžitě se schoulí v rohu a opře se Kianze o rameno. Neříká nic. Jen hledí z okýnka a když Torge práskne do koní, spokojeně přivře oči.

Otevře je až když se Nyskel otočí přímo na ni s otázkou.
"Jistě. Nevidím vtom žádný problém. Anne ti ráda pomůže.
Nejspíš na nás budou čekat. Aspoň některé."


Kianga ji napomene, aby si vzala od Melwina jídlo a Min se poslušně nahne a začne zobat z chlapcova talířku.
"Jsi chytrý a praktický kluk, Mele." Pochválí ho a jemně mu pročísne čupřinu nad čelem.
"Děkuji."

Pak se omluvně podívá na Guntera.
"Promiň, ale padla na mě příšerná únava. Vím, že bychom měli probrat celý ten večer, ale nějak nemám potřebnou energii."


Melwin
27.5.2015
10:04:47
Zářim spokojeností! Nakonec jsem se svý pochvaly dočkal. Jen se zaculim, jako že nic a jako že se to rozumí samo sebou.

Jakmile sedíme v kočáru, odkryju ubrousek a nejdřív nabídnu dámám a pak panu Gunterovi. Vím, co je slušný vychování!

"Jen si berte. Nabral sem toho hromady!" prohlásím pyšně. Překvapí mě, že si zrovna Nyskel nevezme nic, ale neřeším to. Hlavně aby zbylo dost na pana Guntera!

Měl bych se teď v hlavně zabejvat tím, co nás čeká na Meleborku, ale mě mezitím čeká ještě jedn akce! Důležitější, než celej Melebork! A začínám bejt trochu nervózní! Přemejšlim, jak můžu začít Lisbet líbat na záda, když bude přikrytá nebo bude mít noční košili? "To ji mám nejdřív vodkrejt? Ale to se vzbudí!" mudruju v duchu. "A já tam mám přijít v těchle fajnovejch hadrech?! Ale domácí kalhoty by byly pohodlnější a hlavně... dou rychlejc sundat!" Jo, mám teď svý starosti. Naprosto neodkladný a zásadní!

Nyskel
27.5.2015
8:30:18
Ke kočáru scházím mlčky po jeho boku. I on je zamlklý. "Lituje toho, že mi to řekl?! Zlobí se na mě?! Čekal, že..... co čekal?!" užírám se dál.

Nechám se usadit dovnitř, i když nejraději bych vklouzla do vlčího a do Masky se proběhla, vyvětrala hlavu...

"Zamotaly mu hlavu ty šaty? Možná to bylo těma šatama. A účesem! A... náhrdelník..." bezděky se dotknu prsty šperku na svém krku, očima důsledně bloumám v šeru venku, aby se náhodou nezatoulaly ke Gunterovi. Nechci, aby viděl ten obrovský zmatek, který mám teď uvnitř!

"Mělo mi to dojít! Když mi připínal ten náhrdelník, říkal, že ho chtěl dát někomu, kdo mu bude blízký! Měla jsem ho zarazit už tehdy! Nechala jsem ho při tom. Bylo to chyba! Co si měl myslet?!" dochází mi zpětně spousta drobností, kterým jsem nevěnovala pozornost.

"A ta koupel, ve které jsem usnula nahá..." zamrazí mě, až mi naskočí husina. Střelím po Gunterovi krátkým, váhavým pohledem, ale vydržím to jen chvilinku. "Ale tehdy toho nezneužil. I když....... neměl košili a ležel hned vedle mě a... ale ne. Nezneužil. Mohl, ale nic se nestalo! Nic! Jen mi podal své pyžamo a lehnul si zpátky ke mně, aby mě uspal."

Jo, plácám se v tom. A cesta v přítmí kočáru tomu jen nahrává. Nemluvím, ale myšlenky mi v hlavě proudí jak divoké peřeje.

Jídlo, které Melwin pobral pro Guntera, s chabým úsměvem odmítnu. Nemám hlad. Teda... vlastně asi mám, ale nepozřela bych sousto. Než dojedeme do Masky, musím vědět, co udělám!

"Kde se to zvrtlo? Ve který moment? Kdy jsem to pokazila?!" snažím se vzpomenout si na jeden okamžik. Ale je jich tolik! Teď, když vím, co hledat... A příšerné je, že ve spoustě z nich mám svůj podíl. Ve... ve většině!

"Lukostřelba! Tam jsem to způsobila já. A je pravda, že jsem něco podobného cítila z něj. Jen jsem si namlouvala, že to v něm probouzím já! Všechno to tulení po večerech! On mi nic nevnucoval. To já se přikulila v noci k němu. A pak... pak už jsem o to nechtěla přijít! Čistě sobecky! Bylo mi hezky, tak hezky... Jen... to jsem si myslela, že je to bezpečné, bratrské..."

A co cuchání jeho vlasů, když v nich měl oblaka mouky. Ten mrazivý pocit si pamatuju naprosto živě a… ”Nebylo to nepříjemné. Vůbec ne!“

Všechny ty momenty mi defilují před očima a není v nich nic… nebezpečného, děsivého nebo odporného. Vůbec nic! Sleduju bezděky stíny venku, ale kdyby mě na Melebork vezli teď, nevšimla bych si toho.

Jdu v myšlenkách dál...

„Minnie. Myslela jsem si… namluvila jsem si, že je to jeho milenka. A přitom on mi k tomu nedal jedinou záminku. Proč jsem si to takhle vyložila?! A to, jak jsem mu vmetla, že si ji platí… proč mě to tak hrozně rozzuřilo?! A přitom on už tehdy… asi… možná…….. Možná celou dobu. Jen já to nechtěla vidět!“

A pak si vzpomenu na to, co mi říkala Anne. Že Gunter nikdy s žádnou z nich nic neměl. Ani s Minnie, která ho zřejmě miluje. „Proč?!“ zarazím se v duchu. Co mu v tom bránilo?!

V ten moment mě něco napadne. „Už to, že to vydržel tak dlouho vedle mě, aniž by se něco přihodilo… vlastně jsem to ani nepoznala. I když jsem byla nahá, o nic se nepokusil! Možná……. třeba mu to nějak to… nejde.“ Jsem ráda, že v kočáru panuje přítmí, protože mi právě výrazně zčervenaly tváře.

„Ale proč jinak by odmítal všechny ty krásné dívky v Masce. Po celou tu dobu?! Vždyť si to o něm myslela i Cora do momentu, než jsem jí já potvrdila něco, co nebylo!“ tohle zjištění je… děsivé, ale svým způsobem úlevné zároveň. Tedy… nemůžu si být jistá, že to tak je, ale zapadá to do sebe. Jenže, co s tím?!

Melebork se nám ztrácí z dohledu, ale jedna vzpomínka ke mně ještě zalétne. Ten tanec. Kouzelný, opojný tanec. A pak… ten polibek… „Bylo to……. bylo to mnohem krásnější, než mé dívčí představy tehdy. A úplně, úplně jiné než to, co jsem kdy zažila s jinými muži. To byly děsivé, odporné momenty. Nechutné a plné násilného chtíče. Tohle bylo… úplně jiné! A… tolik krásné! Proč by to bylo tolik jiné, kdyby Gunter byl stejný jako ostatní muži?“ risknu další zkoumavý pohled. „Jo, sedí to! Ale co když…… co když jsem úplně mimo?! Co když jen napáchám další škody. Nevratné…“

Cítím, že jsem ve slepé uličce. Tohle je svět, ve kterém se vůbec nevyznám. Mužský svět. „Ale… ale dívky z Masky v tomhle světě žijí! Rozumí mu! Možná by Minnie…..? Ne, Minnie ne! Jestli ke Gunterovi cítí to, co cítí, nebylo by to vůči ní fér. Ale… Anne! Jistě! Anne je hodná a diskrétní! Mohla bych se zkusit zeptat Anne! Jestli je to možné a jestli… by se to mohlo stát Gunterovi!“ zahlédnu konečně světlo na konci jeskyně.

„Pokud by mi to Anne potvrdila, možná… možná by to nemusel být konec! Jenom bychom si to s Gunterem museli… vyříkat. A i když je to příšerná a děsivá představa, je to pořád méně děsivé než to, že už se ke Gunterovi nebudu moct ani přiblížit! To je totiž nesnesitelně mučivé! Jako nechat člověka umírajícího žízní zírat na džber vody přímo před ním! A pokud jeho „miluju tě“ znamená jen to, co už jsme prožívali, pak by to bylo to nejkrásnější, co by mě potkalo a NIKDY by se to nezkazilo! Nemusela bych mu nic vysvětlovat, svěřovat se se svou minulostí! Nikdy bych se nemusela bát, že se promění ve zvíře, jakým byl Darkin, Torwald a ti všichni ostatní! Nestalo by se to!“

„Musím si promluvit s Anne!“
chytnu se stébla a pro ten moment jsem aspoň o fous klidnější. Navíc… „Někdo mi musí pomoct z šatů a Anne by určitě nevadilo, kdybych ji vzbudila. Je v jádru moc hodná. Vím to!“

Otočím se na Minnie a s nadějí v hlase se optám: „Až přijedeme do Masky, mohla by mi Anne pomoct ze šatů? Nevadilo by to? Byla… moc milá a šikovná.“ dodám rychle, abych zdůvodnila, proč potřebuju právě ji.

Gunter
27.5.2015
0:21:25
Teprve, když už se chystáme k odchodu, dojde mi, co mi to Mel vlastně říkal a překvapeně zamrkám očima.
Je nezvykle pozorný.

"Ty sis to zapamatoval?" I když na to vůbec nemám energii, přece jen se tomu musím usmát.
"Jsi opravdu správný chlapík, Mele. Díky. Jak budem v kočáru, pustím se do toho. Padám hlady."

Podívám se na Nyskel a vyčkávám.
Sice se do mě zavěsí, ale do očí se mi nepodívá.
Zabolí mě to až kdesi hluboko v kostech, ale vím, že tohle jsem si zavinil sám.
Daň za pravdu. A bude hůř.

Přesto ji vedu jemně po schodech dolů a snažím se nedávat najevo rozladění.
Není to lehké.
A nebude.

Její přítomnost je pro mě stejně opojná jako vždy, ale je to jako by mezi námi najednou stála hradba, která nás odděluje.
Kývnu na Torgeho, který předjel z kočárem a vyprahle se usměju.
Počkám, až nasedne Min s Kiangou, pak sklopím hlavu a pomůžu dovnitř Nyskel. Nejraději bych se vyšvihl na kozlík za Torgeirem, ale nechci, aby se Min dovtípila, že se mezi námi něco děje.

Nechám tedy naskočit Mela a pak se vyšvihnu za ním. Bouchnu za sebou dvířky. Skácím se na sedadlo - shodou okolností nebo osudem samým - přímo proti Nyskel a pěstí zabuším do stropu, aby Torge věděl, že může vyrazit.

Nyskel
26.5.2015
23:37:11
Nejsem si úplně jistá, co měla Kianzina slova znamenat, ale Gunter je s nimi zřejmě spokojený. Ohlédnu se zaraženě po Soterovi a napadne mě, že ta dívka je opravdu velmi zvláštní. Vlastně... působila na mě tak od prvního momentu.

Bezděky si vybavím, co mi říkala. A jak to vy pak vypadalo, že si to snad ani nepamatuje. "Ne, teď to řešit nebudu."

Cítím, jak na mě únava nemilosrdně dopadá, ale zároveň vím, že dneska neusnu. Nemůžu! Jednak nevím, kde vlastně budu spát a druhak.......... Musím to nějak vyřešit... nějak........ Jak bychom takhle dokázali spolu přebývat na Meleborku?! Tam budeme potřebovat všechny smysly a myšlenky na našeho nepřítele. Nebude čas tohle řešit. "Proč mi to říkal?! Co s tím mám, sakra, dělat?!" zaúpím znovu.

V ten moment se otočí ke mně a nabídne mi rámě. Uhnu pohledem a poslušně se do něj zavěsím. Jeho vůně mi vběhne do nosu, jako by se mi vysmívala. "Nebo Vlčici?! Jak to teda je?!"

Melwin
26.5.2015
23:32:37
Udělá mi radost, že Kianga tak ocenila můj nápad. Hrdě vypnu hruď a tvářim se, že je to naprosto samozřejmý.

Jenže její další věta mý nadšení trochu zchladí. Vlastně... je to spíš komplikace. "Jo, to je to správný slovo. Protože pokud na mě dnes večer čeká Lisbeth, je divný abych... I když... Lisa sama se na mě lepila jak vosa na cukrátko, že jo?! Já bych v tom byl úplně nevinně! Skoro..." mudruju v duchu.

Naštěstí se ve mě probudí ten starej Mel z Pírka a rychle mě setře: "Zase si moc nefandi, kamaráde! Kdo říká, že Lisbeth dneska večer čeká?! A kdo říká, že Tina to nemyslela jen jako provokaci, aby pozlobila Lis? Vychladni! Ještě k ničemu nedošlo a ty už si děláš pořadník, blbe!"

Zaváhám, jestli bych paní Minnie neměl podepřít z druhý strany. Vypadá fakt unaveně. Ale zase mě k tomu nikdo nevyzval a sám si netroufnu. Šahat na ni...

Usměju se aspoň vítězně na pana Guntera a zvednu výš tajemně zakrytou ošatku. "Vzal jsem něco na cestu, pane Guntere, říkal ste, že máte hlad." Jo, mít teď vocas... jako pes... tak s ním i vrtim! Čekám na pochvalu vod páníčka a je to na mně hromsky vidět!

Jenže to vypadá, jakoby mě ani nevnímal. Kouká na Nyskel a já se nemůžu zbavit dojmu, že se něco podělalo...
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.