abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
7.2.2016
21:16:13

V chatrči, kde všichni trčí


Mé zmrzlé tělo po chvilce povolí a stejně tak i sníh, který mám všude možně.

No v mokrý věcech nemůžu zůstat, to by dopadlo zle.
Bez nějakého dalšího váhání jsem si vytáhla ven čisté věci a starý plášť. ”Kájo, díky, ale mám u sebe věci na převlečení. Schovej si je. Bůhví, jestli je nebudeš brzo potřebovat.” Ještě, že jsem ten plášť nevyhodila. Bez váhání jsem ze sebe shodila všechno pomrzlé a mokré oblečení a navlékla na sebe suché. Pak jsem se omluvným pohledem podívala po ostatních.

”Ehm…pardon, jestli jsem někoho pohoršila, ale zůstat v tom, co jsem měla na sobě”

Hned potom sáhnu pro jídlo. ”Jasně, něco u sebe mám. A i kdybych nebyla, nepochybuji o tom, že Žira mám u sebe taky dost zásob, když se nám stará o jídlo. Je to naše zlatíčko.” Mrknu na Žiru a rozdám naším návštěvníkům něco k snědku. ”Jen si dejte, takovou dobu bez jídla a v téhle zimě muselo být hrozné. A jsem ráda, že vaší dcerce už je lépe. Kája je úžasná, nebojte. Postará se o ní. Když jsme už u toho, mi bychom od vás také potřebovali pomoci. Tedy, ne tak od vás, ale od vaší dcery. Samozřejmě až jí bude lépe. Tady naše přítelkyně Žira potřebuje sundat dolů tu helmu. Ale nemůže to udělat kdokoliv. No a myslím si, že by vaše malá princezna mohla uspět. Myslíte, že když ji ráno bude lépe, že by to mohla zkusit? Jen prostě chytit tu helmu a sundat ji. Nic víc. Bylo bychom vám velmi vděčni!”

Zar´farro
7.2.2016
21:02:18
Když vykouknu směrem k bojišti vidím, že Lotiel se povedlo probodnout toho psa. Horší je, že se zamotá a omdlí, krve z ní teče jak z vola.
Sakra to dopadlo špatně, asi to nemůže být horší.

Vedle se daří Alexandrovi, alespoň že tak.

Zaslechnu chroptění psa, otočím se na něj a vidím jak padá přímo na Lotiel. S velkým Puff dopadne přímo na Lotiel.
No to si snad děláte srandu ... Vesmír mi opravdu rád dokazuje, že se mýlím co?

Riegal se pokouší uhasit hospodu a Alexandr akorát dodělal posledního nepřítele. Já vybíhám směrem k psovi a doufám, že je opravdu mrtvý.

Alexi rychle pojď mi pomoct!

Zastavím těsně u mrtvýho čokla, vezmu svou hůl a šťouchnu do mrtvoly. Nereaguje. Vší silou ( ne tak aby hůl praskla) švihnu psa přes hlavu. Jelikož se ani nehne prohlásím ho za mrtvého.

Musíme tady Flíčka sundat z Lotiel. Pomoz mi ho zvednout prosím.

Jen co psa odvalíme vrhnu se k Lotiel. Ta leží v kaluži krve a bláta. Krev všechen sníh rozpustila. Rychle zacpu všechny rány, prohmatám dutinu břišní a zkontroluji páteř. Vidím na první pohled, že vyhřezlá střeva jsou dost poničená, navíc krev která by jí měla z krční tepny stříkat tryskem, již jen lehce vytéká. Nenahmatám puls a ani nedýchá.

Zacpu jí krk a začnu s masáží srdce, ale když cítím jak lehce zmáčknu její hrudník je mi jasné, že nemá jediné žebro v celku.

Celé mi to trvalo asi jen pár minut, ale vím, že je konec.

Do plamene! Do ohňivýho hořícího červenýho plamene (cenzura). Zařvu na široké okolí.

No nic no, smrt vyléčit nedovedu, takže konec.

Vezmu hadrový kapesník a přikryji Lotiel obličej. Dojdu k místu kde mám věci. Vezmu je poponesu je kousek vedle. Zde vyndám deník a uhel. Nalistuji stránku s nadpisem Lotiel a na poslední linku položím hrot tužky.

Začnu s zápisem :

25.11. 512 tr. p.
V boji utrpěla silné zraněné krku a břicha, následně nárazem utrpěla silné poranění hrudní dutiny. Žebra napadrť, krční tepna překousnuta, střevy potrhána. Pacientka podlehla svým zraněním před zákrokem lékaře, který se dostavil 3 min poté.
Masáž srdce použita, neúspěšně. Pacientka vykrvácela.

Smrt nastala okolo třetí hodiny ranní.
--------------------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------

Celý zápis podtrhnu dvojitou čárou, jak to dělali mí mistři v akademii. Již několikrát jsem viděl někoho umírat. Jen nikdy to nebylo takhle těsně před mým příchodem k pacientovi.

Vždyť já pomalu vyděl jak jí z očí vyprchala poslední známka života!

Do plamene! Sakráá. Zařvu a nakopnu sníh těsně u mé tašky. Ta kousek odletí a z torny vykoukne malý kousek stočeného svitku.

Co to? vždyť já své poznámky nikdy nezatáčím. Vždycky si je nechávám rovně. Začnu lovit ve své mysli, a přemýšlet.
Že by to bylo? Že by?

Rozeběhnu se za tornou a skočím do sněhu za ní. Rychle v ní začnu hrabat, až najdu svitek od Aribeth.

Jo je to ono, Jasně! Zařvu na okolí a se svitkem v jedné ruce a šitím v druhé ruce běžím k Lotiel.

Strhnu z ní onen kapesním, kterým jsem jí zakryl obličej.

Takhle snadný to mít nebudeš slečno, ještě jsme spolu neskončili. Zařvu na ní.
Obkročmo si na ní sednu a začnu z ní strhávat zbytky vrchní poloviny oblečení. ( Asi vypadám dost jako magor, možná jako magor a nekrofil. )

Rychle, doneste mi zbytek věcí, co mám ještě támhle! Prohlásím a hlavou naznačím směr. To už nandavám do šicí jehly nit.

Začnu s krkem, ten je první. Do rány narvu prsty a pokusím se najít artérii, jen co najdu oba kusy stáhnu je k sobě a sešiju je. Není to lehké, ale už jsem to dělal. ( Sice v márnici ... ale alespoň mám teď dost nacvičeno.) Zkontroluji celou ránu a pečlivě ji zašiji, tentokrát celou.

Když už je někdo zpátky s mými věcmi, můžu se posunou k břichu a hrudníku. Vezmu lovecký nůž, skalpel a sekáček. Musím si dát pozor na vše důležité. Otevřu víc dutinu břišní, tak abych tam mohl zpět naskládat střeva, až je opravím.
Celá střeva projdu a postupně je skládám zpět. Procházím každou část, zda nejsou porušená a pokud jo, používám zas jehlu a šití. Když konečně jsou střeva zpět, projdu slezinu a ledviny.

Uff .. oddechnu si když zjistím, že jsou v pořádku. Už jen zkontroluju dělohu a můžu uzavřít dutinu břišní.

Už to trvá dlouho a já cítím jak mi rychle tuhne a stydne Lotiel pod rukama.
Stydne, začíná tuhnout, to ne ještě ne. Já tě nenechám Mrcho! Rychle někdo rozdělejte oheň. Závisí na tom zda přežije!

Vezmu skalpel a rozříznu zbytek horní části břicha. Rukou se dostanu nad bránici a zkontroluji zda nemá propíchnutou plíci. Žebra jsou na tom bídně, ale plíce naštěstí jdou. Zevnitř lehce srovnám žebra do původního tvaru.

Když mám konečně hotovo všechno sešiji. nejdříve vnitřek, pak svaly. Když chci konečně sešít kůži zjistím, že mi došla lékařská nit.

Nezbývá nic jiného. vyndám nit na šití oblečení a sešiji jí jemnými stehy povrch.

Pokud se to povede, nevím zda bude chodit s odhaleným pupíkem ...

Sednu si do podřepu a soustředím se na mrtvé tělo. Zde se scelují rány lépe než na živém ( znám to z praxí) a s pomocí lehkého doteku magie scelím mrtvou tkáň. Jde to snadnou, na rozdíl od živé se nebrání.

Jakmile jsem hotov pronesu k okolí. Tak a teď mi držte palce.

Vezmu svitek a nahnu se na Lotiel.

Prosím funguj, prosím funguj. Velký vesmírný ještěre, velká matko země, rozlité polívkové monstrum a všichni bohové, prosím ať to funguje.

Vezmu svitek a jak řekla Aribeth tak udělám. Rozlomím pečeť na mrtvým tělem, a očekávám co bude dál.

Riegal Faer
7.2.2016
19:21:50
Odplazím se do bezpečí. Bohužel za cenu toho, že se pes vrhnul na Lótiel.

Tak co, ta má aspoň artefakt, rozhodně má větší šanci než já.

Jenže opak je . avdou. Nejdřív nevěřícně sleduju, jak Lótiel jakoby zapomněla, jak se bojuje... A pak mi to dojde. Vidím, že už je pozdě, pes ji zabije.

,, Néé!"

Pak už je po boji. Hospoda ovšem pořád hoří. S tím se taky musí něco udělat. Proto vyvolám undinu s životaschopností 5. Jakmile se objeví, zadám jí příkaz. ,, Uhas tuhle hospodu! "

A počkám na splnění.

Karolina
7.2.2016
18:42:07
V chatrči


Lavinie se od svojí dcerky nehne, pomáhá jí se napít i najíst. Drží ji v náručí a tak je o ni nejlépe postaráno. Když se vrátí další dva sněhuláci, ani se jich neptám, kde mají Zara. Rychle jim naleju čaj a pak požádám Anglina, aby ještě dolil vodu a podám dalších pár bylinek. Tentokrát je to směs zahradních lístků. Jakmile se začínají vařit, je cítit jahody, heřmánek, máta a další bylinky. Pak se hned otočím k Merysol.

" Máš něco teplého ještě na sebe? Můžu ti vypomoci. Tady je vlněný svetřík a kamaše, plášť je podšitý sobolinkou, tak tě taky zahřeje. A co ty Stopaři? Třeba by ti mohl vypomoci Nysilo."

Přitom podávám kamarádce jak kamaše, tak plášť a pak sundavám svetr, přidám ho Merysol k ostatním věcem. Sama mám na sobě teplý nátělník, přes který si obléknu kazak. Pak začne Sandor povídat. Poslouchám a sem tam kývnu. To znám, někteří "doktoři" nebo i "léčitelé" jsou spíš jen šarlatáni. Vytáhnou z lidí peníze, ale nepomůžou jim. Netroufám si odhadnout, co to je za nemoc, jen doufám, že jí bude líp.

" Ráno na ni koukne Zar, ten jí pomůže určitě víc. Je to doktor a dobrý. Moc dobré by bylo, kdyby usnula, hned jak se nají."

Když Sandor domluví, usměju se na něj a pokývým hlavou. Potom přejdu k ostatním našim a tiše mluvím, zatím co lovím něco ve vaku. Následně vyndám sušené maso v plátěném sáčku.

" Máte nějaké jídlo? Oni nejméně celý den nic nejedli a já už mám jen tohle. Nysilo, Žiro, co vy máte něco?"

Anglina se ani neptám, je mi jasné, že nic mít nebude.
" My budeme muset vydržet. Ráno se najíme v hostinci."

Pokud nějaké jídlo dáme dohromady, oddělím 3 kousky sušeného masa, pak se usměju a přidám ještě jeden. Málem jsem na Bárta zapomněla. Ostatní by mohli dostat Lavínie a Sandor.

Pán Jeskyně
7.2.2016
16:27:13
V chatrči

Stopař s Merysol se naštěstí vrátili. Sice s prázdnou, ale hlavně, že žijí. Po dvou hodinách bouře stále neustává a máte pocit, že snad ještě sílí. Kája se stará o Saribu jak jen dovede a díky její péči se zdá, že je děvčeti o něco lépe. Horečka už není tak ukrutná a dokonce kousek nabídnutého masa si vezme.

Rodiče jsou neskonale vděčni. "Jak se vám jen můžem odvděčit? Vždyť my nic nemáme. Víte co? Až budete mít cestu kolem, stavte se ve městě Oren a najděte mě tam. Sandor Klegein, když se zeptáte, lidé vám poradí. Pak vám zaplatík kolik si jen řeknete. Nejsme chudí, jen nám vznikla tato nepříjemná situace a momentálně nemáme vůbec nic."

Když se Kája ptá, jak dlouho má horečku a na jiné otázky, na vše obratem odpovídá. "Horečku dostala před 5 dny. Dva dny jsme se ji snažili léčit doma v orenu za pomoci místního felčara, ale to je takový amatér, že mu není rovno. Doktor Mengele zemřel a jeho syn převzal živnost, ale zdá se, že nikdy nikoho neléčil. Tak jsme vyrazili směrem do Questaquy. Ale po dvou dnech cesty nás přepadli, od včerejška večera jdem pěšky. Celou noc jsme šli pěšky bez přestávky.

Ta cesta naší dcerce vůbec nedělá dobře, ale my jsme neměli jinou možnost, než to zkusit.

Kdy jedla? No dneska.... někdy k ránu. Povedlo se mi ulovit zajíce. Tak jsem ho opekl. Nebyl moc vydatný, snědla ho celého sama. To se jí na chvilku udělalo líp. Ale pak celý den byl pro nic zase moc náročný a nyní to dopadlo takto. Už jsem se bál, že mi zemře v náručí a já s tím nic nenadělám."


Merysol se Stopařem si také dají čaj. Naštěstí oba dva zvládnou něco vydržet, takže když se pořádně napijí, nejspíš to ani neodstonají. Ale i tak by bylo ruzumné zbavit se oblečení plného sněhu a vzít si něco jiného, pokud nemají, alespoň se zabalit do houně.

*************************************************

Pře dořícím hostincem

Riegal se zvládl dostat z dosahu psa a místo něj si hafík našel novou svačinku, Lótiel. Ale zdá se, že to nebude mít tak snadné, tato sváča se umí i bránit.

Lótiel se snaží tancovat kolem psa a čas od času do něj seknout Sedmou, ale ta je najednou nepohodlná do ruky a nepřirozeně těžká. Zdá se, jako by se meč bránil zásahu zuby nehty. Když už se Lótiel do psa náhodou trefí, zdá se, že meč vůbec nedovede projít skrz jeho kůži. Je to záhada, včera to byl lehoučký a skvěle vyvážený meč, dnes je z něj jen kus kovu, který je horší, než kdyby bojovala beze zbraně.

Pes zaůtočí a už není kam uskočit. Když se Lótiel pokusí vykrýt útok mečem, není to pro psa překážkou. Možná naopak, meč změnil svou délku v ten nejstupidnější okamžik a Lótiel sama sebe sekla. Hned další rána přišla od psí hlavy. A od druhé a hned od třetí. Tu třetí hlavu se Lótiel povedlo probodnout na skrz. Spíš náhodou, než úmyslně. Ale bohužel, dva předchozí útoky byly natolik silné, že Lótiel teče mnoho krve z krku a také z břicha. Ztrácí vědomí, sklátila se na zem a kolem ní obrovský rudý flek. Toto nemůže žádný smrtelník přežít. Navíc na její tělo spadl mrtvý tříhlavý pes. Pěkně těžké stvoření.

Alexandr si narozdíl od Lótiel vede velmi dobře. Rytíř s obouručákem už se napřahoval k útoku, když Alex zmizel a objevil se za zády kouzelníkovi. A chladnokrevně do něj zabodl obě své dýky. Tan padl mrtev k zemi. A obr s obouručákem se rozplynul. Je po boji. Nyní je potřeba něco udělat s Lótiel.

Ale když doběhnete k jejímu tělu, zjistíte, že je pozdě. Je mrtvá.

Stopař Talhut
7.2.2016
14:08:08
Kdesi v lese

Zdá se, že jsem situaci dost podcenil a najít hostinec v této bouři je nanejvýš nemožné. Jako by byla sama příroda proti nám. Guru se zakousne do pláště a nepustí, aby se ode mě neodloučil. Z druhé strany se přitiskne Merysol. Za jiných okolností bych byl trochu nesvůj, ale teď vím, že se od sebe neodtrhneme.

Vítr je docela silný a tak musím trochu zvýšit hlas.
"Tímhle se nijak nedostaneme. Vzduch je příliš mrazivý a vítr silný. Není tu jediná pachová stopa. Musíme se vrátit, jinak tu skončíme."

Když se ohlédnu po našich stopách, tak je sníh zcela přikryl.
"Zatraceně Tale. Teď se musíš spoléhat na svou paměť a jít přesně zpátky."
Nějakou dobu docela bloudíme, ale nakonec se přeci jenom v dálce začne objevovat slabé světlo od zapáleného ohně v krbu. Našli jsme to. Jsme zpátky.

Když vejdeme dovnitř otřepu ze sebe sněhovou přikrývku a po vzoru Merysol jdu k ohni. Za chvilku se i Guru pustí pláště a jde si udělat pohodlí blízko krbu. Když se Anglino zeptá, jestli jsme došli k hostinci Merysol mu stručně odpoví.
"Vánice je příliš silná, nešlo nic najít."
Řeknu a zuby mi trochu drkotají.

Nakonec dostaneme i teplý čaj, který rozhodně neodmítnu. Zahřívám si ruce a sleduji jak si zatím Karolína snaží se o tu malou postarat. Snad se to do rána uklidní a potom přivedeme Zara.

Zar´farro
7.2.2016
13:33:18
Těžce dopadnu do sněhu, mám sebou všechny věci, tak jsem alespoň o nic nepřišel. Za to jsem se propadnul poměrně hluboko.

Nějak se dostanu na nohy a vykouknu z díry, která po mně zbyla. Zde zuří boj, rychle zhodnotím situaci a přemýšlím jak pomoci. ... Riegal.

Prcek se plazí s krvavou nohou směrem od centra dění. Za sebou zanechává krvavou stopu. Věci nechám v díře a opatrně se pokusím dostat k raněnému. Jen co ho mám na dosah ruky odtáhnu ho zpět do relativního bezpečí díry po mém pádu.

Chybí mu kus svalu na noze, takže zas budu muset použít magii, ale až později, nyní mu ji zaškrtím. Narychlo mu ji zavážu a díky sněhu podchladím. Do ruky mu vtisknu podivnou kuličku.

Žužlej to, nabudí tě to.

Znovu vykouknu směrem k bojišti, jak to tam vypadá. Doufám, že se oba drží, Riegal bude za pár vteřin zas bojeschopný. ( Myslím boje pomocí magie či střelby. Na blízko ne nemůže moc chodit.)

Alexander
7.2.2016
12:05:35
V klidu jím, a sleduji jak si Lótiel počíná s loutnou. “Tolik možností jak na někoho zapůsobit… Slovy… Muzikou… Strachem… Lidé jsou tak lehce ovlivnitelní…“ avšak přece se musím trochu posmát. “Hmm.. A oni víceméně dobrovolně mrznou v chatrči.. Ale zase tam šli kvůli Žiře.. Další možnost ovlivnění.. Nějakou osobou.. Tak lehce.. Tak lehce..“ přemítám dál. U hostinského si objednám koupel, pokud takovéto služby poskytuje, radši s předstihem, abych pak nemusel čekat na teplou vodu.

Nic nového lidé už ovšem neřeknou, a za chvilku se taky většina z nich odklidí. Divím se že zrovna Lótiel se semnou nesnaží moc komunikovat, avšak evidentně je zaměstnaná získáváním informací jinde. Pak už se zvednu od stolu a jdu do koupelny, nebo do pokoje, který jsem si objednal předtím.

Jenže spánku se moc dlouho věnovat nemůžu. Zakašlu a otevřu oči. I v mdlém světle měsíce vidím kouř u stropu. Zamračím se a rychle se převalím z postele na zem. Evidentně nehoří dlouho, jelikož se ještě dá docela dýchat. Utrhnu si kus prostěradla, který si dám jako kryt před ústa. Přes kraťasy si navléknu kalhoty, a přes tričko ještě co mi přijde pod ruku, ať už mikinu nebo plášť, abych okamžitě neumrzl, a katany si přidělám pouze k opasku, nemám čas na upravování na zádech. Rychle si poberu věci a seběhnu dolů po schodech. Pak mi dojde že by uvnitř mohli být ještě ostatní, ale jakmile vyběhnu ven, zjistím že všichni z naší skupiny již tam jsou. A nejen oni. Jedním pohledem si prohlédnu bojiště.“ Riegal neschopný boje, takže je tu pes a kouzelník.. „ ale najednou se k nám přidá i další muž s obouručákem. Mojí pozornost však získá kouzelník, a jeho mávání rukou. “Vida..“ Rozeběhnu se proti tomu obrovi, a už sahám po jílci katany.

“Já jsem jen klam. Jsem pouhé zdání.“ napadne mě opět první věta z Nebe.

Hromotlukovi se mi evidentně podařilo vyhnout jelikož jsem u kouzelníka. Respektive za ním.. Místo katany v ruce dýky, které mu až po jílec vrazím do ramen, čímž mu odrovnám ruce. Kopnu ho zezadu do kolene, což by ho mělo donutit pokleknout, vytáhnu dýky, a pak za použití rukojeti ho pošlu do snové země. Dýky si hbitě zandám, a vytáhnu si katanu, načež se kouknu po obrovi, jestli náhodou nezmizel.

Merysol
7.2.2016
0:18:59

Kdesi ve sněhové bouři poblíž Santovi zkorupované dílny

Zanedlouho jsem začala litoval, že jsem se hrnula ven. Měla jsem pocit, že jdu proti bílé sténě a za chvilku, spíš než na cestu, jsem se dívala, kde je Stopař, abych ho neztratila z dohledu, nemluvě u Gurovi.

Sakra, budeme rádi, jestli tam vůbec dojdem. A jestli ano, jak dlouho nám bude trvat cesta zpátky? Sakra.


Za chvilku jsem veškerou naději, že k hostinci dojdeme, vzdala. Začínala jsem se spíš bát o náš návrat do chatrče. Čas utíkal a my jsme byli urpsotřed “ničeho”. Všude kolem snh, nešlo skoro ani dýchat.

Ve snaze neztrati Stopaře z dohledu jsem se chytla jeho ruky a “nalepila” k němu jak nejtěsněji to šlo. Vysvětlováním, proč se tak lepím a držím se ho jako klíště, jsem se nezdržovala. Doufala jsem, že to pochopí. A jestli ne…tak mi to bylo stejně jedno. Bude zázrak, jestli nás tu ráno nenajdou jako dvě ledové sochy.

Do hostince jsme nedošli, ale do chatrče jsme zpátky cestu našli. S ohromnou úlevou jsem vpadla dovnitř. Byla mi neskutečná zima a navíc jsem se cítila mizerně kvůli tomu, že jsme tak nějak zklamali. Vratili jsme se bez Zara, který tu dívku mohl vyléčit. Co když to dítě do rána nevydrží?

Na Anglinův dotaz, jestli jsme došli do hostince se pokusím zavrtět hlavou, ale ještě stále jsem na to moc zrmzlá. ”Nedošli” pracně odpovím, protože jsme venku opravdu pomrzla snad skrz naskrz a jdu se ohřát k ohni. Normální lidi by asi tuhle cestu sněhovou bouří pěkně odstonali. Tak snad budeme s Talem v pohodě. Čeká nás ještě dlouhá cesta, těžko bychom ji zvládli nemocní…

Lótiel
6.2.2016
23:30:37
Hu hořící hospody Hrbatý hrozen

Plánování hezké, ale všechno je jinak. Pohled na ohniváka a jeho obrovského psa mě vyděsí. A pak se objeví muž s obouručákem. Přeměřím si bojovníka a vyberu si ho. Proti meči to snad půjde. Pomyslím si, ale výběr není na mě. Ze tmy se ozve zasténání. Rychle se tam podívám a udělá se mi vyloženě zle od žaludku. Leží tam Riegal a sníh okolo něj je rudý krví. Jeho krví. Noha skoro pryč a dost to schytal i obličej.

Pomalu vydechnu a batoh položím do sněhu. Loutnu navrch. Na plášti povolím sponu a chytnu jej do ruky. Poslouží jako krycí manévr. S trochou štěstí ho bude mást a na okamžiky i oslepovat. Druhou vytasím scimitar. Výcvik, který jsem podstoupila doma se dostává napovrch. Přikrčím se. Vím, že to bude o rychlosti. Jednou mě zasáhne a je konec.

Tohle bude jeden z největších tanců v mém životě. Pokud ne největší. Vím, že se nesmím dostat do hlubokého sněhu. Tam bych byla pomalá. A pomalá znamená mrtvá. Vypustím z mysli všechny. Těžce zraněného Riegala i Alexe a doktora.

Tak pojď, mrcho. Sedma se už na Tebe těší.

Riegal Faer
6.2.2016
22:09:26
Neuváženou rychlostí se vyřítím z hořícího hostince, což je velká chyba.

Vlítnu do rány nějakýmu hroznýmu tříhlavými čoklovi, kterej se mě hned pokusí sežrat. A s kusem nohy se mu to i povede.

,, ÁÁááůůůúů! Kurva!" , zařvu a zkroutím se bolestí. Nevim nevim, zda noha vydrží. To chce Zar' farra. Pak pes ztratí pozornost, čehož rozhodně využiji a rychle se odplazím co nejdál od tý bestie.

Když jsem v bezpečí, natáhnu si nohu tak, aby bolela co nejmíň a horečně vzpomínám, co dělal Zar' farro s Nysilem. Nevzpomenu si, ale aspoň na ránu přitisknu kus nějaké volné látky, třeba z pytle, abych se pokusil zastavit krvácení.

Anglino
6.2.2016
19:02:04
V chatrči

Dnešní bouře je opravdu jedna z nejhorších co jsem zažil. Dalo mi hodně práce než sem nasbíral dostatek dřeva.

S plnou náručí se vracím dovnitř chatrče. Dřevo složím u ohniště.

Otřepu se jako pes a kusy sněhu lítají všude kolem.
udělám několik prudkých pohybů rukama, nohama a celým tělem abych rozehřál zkřehlé svaly.

"Venku je opravdu silná bouře. jak jste na tom s čajem, našla by se trocha horkého i pro mne.
Karolinko jak je malé, už jí je líp?"


"Karolinka to s malou umí a dala jí dokonce i jídlo to byl moc dobrý nápad"

Dostal jsem šálek horkého čaje a od ohně sálá teplo a tak sem se rychle zahřál.

"Jak dopadli ti co šli v té bouři pro pomoc do hostince snad to zvládli.
Stopař je velmi zkušený tak by to mohli přežít bez úhony."


Sotva pomyslím na Stopaře a Merysol, že ta bouře musela být pro ně hodně zlá.
Dveře se otevřou a dovnitř vpadnou dva sněhuláci a z napolo zmrzlých se vyklubou oni vzpomínaní. Stopař má v šosu zakousnutého Gura. Kdyby to nebyla taková vážná situace bylo by to komické.

Tak jen pronesu.

"Došli jste k hostinci? Co myslíš až Guru rozmrznou čelisti pustí se tvého šosu? Já vím venku je sibérie taky jsem tam chvíli byl.
Jděte k ohni já vám donesu horký čaj."


Rychle dopiji svůj čaj a jdu sehnat nový pro Stopaře a Merysol.


Karolina
6.2.2016
18:18:14
V chatrči


Ta malá se chuděra má zimnici, čelíčko i tváře rudé od vysoké horečky. Po chvilce jí zapnu halenku, roztřepnu svůj velký šátek a převážu jím té malé hrudníček. Pak ji zabalím do Anglinovy kožešiny. Naplním svůj plecháček čajem a podám ho Lavínii, aby dala Saribě napít. Na svůj nátělník navléknu ještě teplý pulovr a vyndám misku, kterou jindy používám třeba na polévku a pokud ještě je čaj, naleju si taky trochu.

Pak se rozhlídnu a vidím, že mezitím Merysol a Stopař odešli, Anglino taky.
" Chudák, vždyť tam zmrzne. Chce nás chránit a zapomíná sám na sebe."

" Neděkujte mi, spíš mi řekněte jak dlouho tu horečku má a jak to začalo nebo čím?"

Sáhnu malé na čelo a je jasné, že horečka klesla, ne úplně, ale už to není tak strašné.

" Sárinkou podívej se vidíš lišáčka, to je Bart a tady je vlček, jmenuje se Reg a ještě tu máme pejska koukni, to je Gira. Já jsem Karolína, ale klidně mi říkej Kájo, chceš?"

Chvilku si ji prohlížím, nemoc na její tváři zanechala stopy, samozřejmě, ale i tak je vidět, že to je moc rozkošná holčička. Třeba nám opravdu pomůže. Teď jí musíme vyléčit. Pak mi něco dojde.

" Kdy naposledy něco jedla? Já bych tady měla kousek kuřecího masa a krajíček chleba."

Zalovím ve vaku, vyndám krajíček chleba, zabalený do ubrousku a kuřecí maso, kousek tak do dlaně. Té malé by to mělo stačit. Podávám to Lavínii, nejsem si totiž jistá, zda by Sariba od cizího člověka něco vzala. Pak dovnitř vpadne Anglino, celý zachumelený, jako sněžný muž. Plnou náruč dřeva.

" Honem se zbav toho sněhu, třeba si sedni ke krbu blíž. Je tady čaj, tak si taky naber. Žiro, daří se ti trochu napít? Jak ti je?"

Přejdu k přítelkyni a starostlivě se na ni dívám. Pak se kouknu na Nysila a očima mu ukazuju na tu malou. Kéž by nám mohla pomoci, trošku si povzdechnu.

Pán Jeskyně
6.2.2016
13:52:22
Stopař a Merysol

Vyrazili jste k hostinci pro Zar´farra. Je to kousíček, neměl by to být problém. Jak šeredně jste se mýlili. Přes sněhovou vánici nevidíte na krok, sotva jdete a sotva dýcháte. Vzduch je ledový a vdechujete mnoho sněhu. Guru má stejné problémy. Nejprve jdete směrem kde tušíte hostinec a pes se snaží stopovat. Ale po chvilce zjistíte, že je to zhola nemožné.

Hostinec nemůžete najít. Asi by to chtělo se vrátit. A ejhle, vy ani pořádně nevíte kudy zpět, vaše stopy jsou již zaváté, na krok nevidíte. Úplně jste ztratili orientaci. Navíc, pokud se nedržíte za ruce, oddělíte se od sebe a dá vám mnoho práce se opět najít.

Guru se tiskne ke svému pánovi a odmítá se ho pustit. Kdyby bylo vodítko, bylo by to nejlepší, ale to těžko asi máte. Tak pes prostě jen skousl konec Stopařova pláště.

Anglino

Nejhorší sněhová bouře, co jsi kdy zažil byla srovnatelná s touto. Toto je již i na barbara velmi nepříjemné. Ledový výtr se opírá do tvého těla, každý krok je velmi obtížný. Jelikož jsi ale statný barbar a podobnou bouři jsi skutečně již několikrát zažil, zvládneš se pohybovat pouze kolem chajdy a čas od času vyhrabat nějaký klacek, až nakonec skutečně nasbíráš plnou náruč dřeva a jako sněhulák se vrátíš zpět do chatrče.

Ostatní v chatrči

Když se Kája ujme malé holčičky, rodiče jí jsou strašně vděčni. Když Stopař zmíní, že Questaqua padla, je vidět, že se v nich perou dva pocity. Radost, že někdo vyléčí jejich dítě a smutek z pádu Questaquy. "Moc, moc moc vám děkujem madam. A vám všem děkujeme. Nevím, co bychom dělali, kdybychom vás nepotkali. Nejspíš bychom dorazili do Questaquy a zjistili, že tam není. A naší jedinou dcerku by to stálo život.

A to ani nevím, jestli by zvládla vůbec tu cestu do města, ale byla to naše jediná možnost. Jo.... promiňtě, vůbec jsme se nepředstavili. Mé jméno je Sandor Klegein, toto je má žena Lavínie a naše malá dcerka se jmenuje Sariba."


Když se Kája o holčičku stará, tas je skutečně v jednom ohni. Ani nemluví. Máte pocit, že by do rána nepřežila, kdyby se nedostala k vám. Horký bylinkový čaj a teplo, to jí rozhodně pomůže.

Asi po dvou hodinách se vrátí promrzlí a prokřehlí Stopař s Merysol. Bez Zar´farra. Zdá se, že ho nenašli. A jsou zmrzlí jak preclíci. Guru s nimi samozřejmě je.

********************************************************

Riegal

Rychle vezmeš své drahocené věci a vybíháš z hostince, snažíc se zachránit svůj holý zadek. Bez jakéhokoliv rozmyslu vyběhneš ven. Až pžíliš pozdě zaznamenáš vysokého muže, kterému z rukou šlehají plameny a podpaluje hostinec. Až příliš pozdě zaznamenáš jeho obrovského tříhlavého psa, který se na tebe okamžitě vrhá. Jenda hlava tě chytne za nou, druhá za ruku a třetí ti útočí na obličej.

Bolest je to neskutečná, právě ti z lýtka vyrval kus masa. Ale zvládl jsi se nějak vykroutit a odkutálet se do bezpečí.

"Zar´farro"

Když otevřeš okno, vidíš tříhlavého psa, co cupuje na kousky Riegala, i tak ti nezbyde nic jiného, než vyskočit, nyní již nemáš další únikovou cestu. Lótiel zrovna vybíhá ze dveří. Když vyskočíš, dopadneš do čerstvého prašánku. Muselo pořádně sněžit. Ještě teď něco padá, ale už to není tak moc.

Lótiel a Alexandr

Vy oba se z hostince dostanete hlavním vchodem. Muž zapalující hostinec a jeho tříhlavý pes vás zaznamenají a začnou se vám věnovat. Muž vykřikne několik magických slov a vedle něj se objeví další muž s obouručním mečem a jde po vás.

****

Riegal je rád, že žije. Vůbec nezvládne hýbat jednou rukou a jednou nohou. Má velmi zjizvenou tvář, celou od krve. Z lýtka mu chybí kus masa, bude nejspíš dost dlouho trvat, než se na tu nohu postaví. Alexandr a Lótiel mají plné ruce práce. Po Alexandrovy jde muž s obouručákem, po Lótiel tříhlavý pes. Lótiel je asi ráda, že má velmi kvalitní meč, který psa dovede dobře zranit.

Zar´farra si zatím nikdo nevšiml. Kouzelník zatím vyčkává, kde ho bude více potřeba.

Lótiel
5.2.2016
18:49:49
Hospodský sice proti mému hraní nic nemá, ale dopředu mi říká, že je bez peněz. Ach jo. No tak aspoň ten svařák. Já jsem skromná. Začnu hrát, přesvědčena o tom, že se osazenstvu vylepší nálada a pustí nějaký ten chlup. Tak co pánové, který z vás mi zaplatí večeři? He?

O tři písničky později mi je jasné, že tentokrát to bude stát za prd. Jídlo si objednám, sním a zaplatím. To je bída, když si bardka musí platit jídlo.

V přestávkách přemýšlím nad tím, co mi řek Zar. Splácat pár slov by neměl být tak moc velký problém. Dámy a pánové přistupte blíže a poslechněte si baladu o strašlivém osudu zlé čarodějnice, které byla na hlavu naražena tato úžasná přílba. Které z dětí si chce odzkoušet, je-li jeho duše zcela čistá a bez poskvrnky? Nehlaste se všichni. K čertu! Dala bych si medovinu.“

Spát jdu nečekaně brzy. Sál se vyklidí a drnkat si tam pro sebe nebudu. Spokojeně se natáhnu do postele a doufám, že mě nechají v klidu vyspat. Že nebudou žádné noční akce a průzkumy hospody pod hospodou, kopce pod kopcem.

“To je zase den. Jídlo si platím sama, lázeň žádná a v posteli mě taky nikdo nezahřívá. Je to opravdu bídná doba.“ Brumlám si pro sebe a najednou spím.

Vzbudí mě kašel. “Co to...“ Začnu, ale hned zmlknu. Kouře je tu zbytečně moc. V duchu nadávám, ale hned jednám. Rychle se obuju a obléknu. Plameny ještě skrz dveře nešlehají, ale už je tu víc než příjemné teplo. Vyskočím z okna a zabořím se do půl stehen do sněhu. Loutnu držím nad hlavou. Horko těžko se vydrápu z díry a otočím se, abych viděla, jak na tom hospoda je. Ztěžka polknu. Pak mi to dojde.

Koně.

Vyrazím rychle ke stájím. Nejdříve vyvedu svého koně. A pak všechny ostatní. Ze sedel se pokusím zachránit co nejvíce. Prostě je vyházím ven.

Divoch pohazuje hlavou a vyděšeně koulí očima. “Klid, chlapče. No tak. Nedívej se tam. Já vím co potřebuješ, ale na jablko si budeš muset chvilku počkat, víš. Já totiž nevěřím, že to je nehoda a nebo náhoda.“ Šeptám mu do ucha. Vím, že ho to uklidní. Osedlám ho a rychle utáhnu popruhy. Pak se vyhoupnu do sedla.

Sázím na to, že koně od Lady jsou dostatečně vycvičení a nezdrhnou nikam daleko. I tak to bude náročné je sehnat dohromady.

Hledat stopy v tomhle počasí nebudu. Vyrazím k chatrči za ostatníma. I když vím, že to je svým způsobem chyba. Jestli tu hospodu podpálili kvůli nám, zavedu je přímo k ostatním. Ale je možné, že tu chatrč budou chtít podpálit taky. Stačilo by zaterasit dveře, ucpat komín a pak třeba povolit dveře, aby se dostali ven. Byli by přidušení, dezorientovaní a pro nepřítele snadný cíl. Kurva!!! Pobídnu koně a vyrazím k chatrči.

Aniž bych slezla z koně, zabuším na chatrč. “Vstávejte! Průser!“

Nysilo z Nortree
5.2.2016
16:07:52
Chatrč

Ráno mě probere silná vánice, jakou jsem na jihu nikdy nezažil. Modlil jsem se, aby chata vydržela. V tom se do chaty vřítil muž v náručí nesoucí dítě, který zakopl o Stopařovu hlavu. Skoro mi je Stopaře lito, poslední dobou zažívá podezřele moc nehod… skoro jako by to nebyla pouhopouhá náhoda.

Muž i jeho žena vypadali překvapeně stejně jako my, avšak zvířata zůstala klidná, což mě překvapilo.

Měli nemocné dítě, tak Karolína se ujala léčení a Anglino ji pomáhal jak nejlépe uměl. Stopař se rozhodl jít pro Zarfara do hostince, což se mi nelíbilo, ale nedával jsem to najevo, naštěstí Merysol řekla, že jde sním, což se mi trochu ulevilo.

“Nebojte se o dceru, Zarfarro je šikovný léčitel, jistě ji pomůže. Odkud pocházíte a kdy a kde vás přepadli ti lapkové?“ začal jsem s nimi rozhovor, abych zkrátil čas, než přijde zbytek družiny.

Merysol
5.2.2016
9:12:13

Nad Anglinovou poznámkou, že se barbar zamyslel, se pousměji, to že navrhl mě, coby velitele mi už ale tak moc k smíchu nepřišlo. Po nějakém čase se mi podařilo na chvilku usnout, ale moc dlouho jsem nespala. Nanejvýš tři hodiny, pak jsem se vzbudila odpočatá a čilá jak veverka na jaře.


Do chalupy vběhnul muž se ženou a dítětem, zakopli o Talovu hlavu a rozplácli se mezi námi. Trochu nechápavě se na ně koukám a netuším, proč se v téhle zimě táhnout s tím chudákem dítětem zrovna sem. A Bart je nadšeně vítá. Co to?!


Jakmile z nich vypadne, že mají cestu za léčitelem, tak mi zatrne. Kdybyste tak věděli, že tam jdete zbytečně…


Přemýšlím, jak nějak něžně vysvětli, že táhnout se do Questaquy zbytečně, ale Tal mě předběhne. “Ano, Zar by vám mohl dceru vyléčit.“ přitakám a zvednu se.


“Počkej, půjdu pro něj s tebou.“

Anglino
5.2.2016
0:14:16
K ránu se strhla bouře a hned vzápětí se rozlétly dveře. Vpadl sem muž se ženou a v ruce třímá malou holčičku. Vysvětlil nám v jak tíživé situaci se ocitli. Holčička je nemocná a má horečku.
Než jsem stačil přiskočit a zvednout muže ze země kam upadl už je tu Karolinka a té malé se ujímá.

Namočím na pokyn Karolinky hadřík a ona jej přikládá dítěti na čelo a začíná s léčením.

Stopař se vydává do bouře aby z Hostince přivedl našeho léčitele.

Hlavou mi problikne.

"Dítě a i my budeme potřebovat teplo. A ejhle my sháněli dítě a ono si našlo nás."

Promluvím rychle než si to rozmyslím.

"Pokud se nám podaří dítě vyléčit. Mohli bychom pak požádat, aby se pokusilo sundat Žiře helmu. Než stopař přivede léčitele budeme potřebovat horkou vodu. Na čaj z bylinek pro nemocné dítě a pro nás na zahřátí.
Mohl by někdo poskytnout nádoby do kterých nalijeme vodu z mého měchu. Já mezitím půjdu nasbírat dřevo. Mně tahle bouře neublíží u nás na severu jsem zažil horší."


Ani si na tu krátkou dobu neberu kožešinu přes plece. Dítě s Karolinkou ji potřebují více. Já jsem natolik otužilý, že krátký pobyt mne v té bouři jen osvěží a i vrstva tuku mne chrání před mrazem. Proto si masné ruce od pečeného masa otírám o nohy, trup a paže.
Postupuji v závětří chatrče a až nasbírám plnou náruč dřeva vrátím se zpět.

Stopař Talhut
4.2.2016
23:19:42
S Anglinovo vysřídáním souhlasím a jdu si zatím lehnout. Guru i Gira si lehly vedle mě, abych měl dostatek tepla. Nijak zvlášť se už nestaram, kam zalehli ostatní, hlavně, že mam nějaké to pohodlí a oheň místnost hezky prohřívá.

Ze spánku mě probudí fičení větru a lomcování okenic. Než se však stihnu zvednout, ucítím náraz do hlavy krátce potom, co se otevřeli dveře.
"Merysol. Už zase??"
Chytnu se za hlavu a podívám se kolem. K mému menšímu údivu to tentokrát nebyla Merysol, ale nějací lidé s dítětěm. Patrně hodně nemocným podle toho co říkali. Všechny zvířata zůstali v klidu, což je dobrá zpráva.

Karolína se nabídla s pomocí té malé. Dojdu ke dveřím a zavřu je. Kdyby se chtěli snad nějak otevřím zkusím je něčím zajistit. Stejně tak zkusím potom zatížit okenice, aby sem šlo co možná nejméně zimy. Venku je stále tma jako v pytli. Kdo ví, kolik může být hodin. V téhle nevoli nás ani nikdo jiný nepřepadne. Natož nepřítel.

Rodiče mluvili o tom, že chtěli dítě odvést do Questaquy.
"Tam nemé cenu chodit. Město padlo. Ale v hostinci máme svého léčitele. Určitě se o vaši dcerku postará. Když chvilku vydržíte můžu za ním zajít."

Jenom jsem doufal, že nebude stále moc unavený. Sice nějakou tu magii v uzdravování obládáme, ovšem není nad praktické znalosti.

Ani jsem moc dlouho nečekal, zda někdo bude mít proti tomu námitky. Připnul jsem si plášť a na hlavu natáhl kapuci.
"Guru, budu potřebovat tvůj nos. Giro zůstaň tady a hlídej to tu."
Potom dojdu ke dveřím a uvolním je. Kouknu se za ostatníma.
"Brzy se vrátím."

Po těchto slovech vyjdu do té strašlivé vánice. Kdyby mě někdo chtěl zastavit, asi by moc nepochodil. Ne teď, když jsme defakto bez velitele.

Hostinec by neměl být daleko a pro Gura by nemělo být moc těžké vyčenichat i tomhle počasí pach koní, či někoho dalšího z naší skupiny. Nechtěl jsem se moc dlouho zdržovat, protože venku byla opravdu zima a skončit bych tu nechtěl.

Zar´farro
4.2.2016
23:09:41
Sednu si na postel, unaveně vytáhnu své výpisky a usnu únavou.

Cítím tplo, nejdříve příjemné, pak trochu nepříjemné,a nakonec tak velké, že i oči otevřu.
Vše je rozmazané, ale ohnivé peklo poznám. Nastestí mám své veci u sebe, na sobe nebo tesně vedle sebe. Vše seberu, otevřu okno a vyskočím do sněhu.

Sníh silně zasičí. Otočím se, hostinec je v plamenech a já jsem jeden z posledních co se dostali ven.

Karolina
4.2.2016
21:12:20
V chatrči


Cítím, že se ke mě Reg mačká nějak jinak, třese se, pak uslyším lomcování okenicemi. Prudce otevřu oči a sednu si. Právě ve chvíli, kdy se rozrazí dveře a dovnitř vpadnou nějací lidé. Vytřeštím oči nejen na ně, ale i na to co je vidět za nimi.

" Rychle zavřete ty dveře!" Vemte to dítě sem, sundejte jí ten kabátek, beztak je od sněhu a čepičku taky."

Mezitím jsem se dokonale probrala a hned začnu organizovat ležení pro tu malou na naší dece. Pokud mě poslechnou a položí jí tam, přikreju ji Anglinovou kožešinou, ještě vyhřátou od nás.

" Naštěstí jsem se celkem dost vyspala. Takže jsem načerpala energii."

Je mi divné, že zvířata na ně neútočí, dokonce Bart k nim zvědavě přiběhl. Reg ani nezavrčel i když je bystře pozoruje.

" Prosím vás, můžete někdo uvařit čaj? Mám tady sušený heřmánek, původně to bylo na lektvar hojení, ale na čaj by to taky šlo. Tady je miska."

Podávám někomu, kdo je poblíž. Pak se podívám na ty chudáky rodiče. Vůbec se jim nedivím, že jsou vyděšení.

" Je tady dost lidí, kdyby se z nich náhodou vyklubalo něco zlého, ale ta malá jen hoří. Musím to zkusit."

" Zkusím jí vyléčit, alespoň tak, abyste v klidu dojeli k lékaři. Anglino, prosím tě namočil bys mi tady ten hadřík?

Pokud je hadřík namožená, složím ho a položím holčičce na horké čelíčko. Kleknu si vedle té malé, pohladím ji po tváři. Pak ji rozepnu halenku a ruce přiložím co nejblíže k hrudníku. Začnu se soustředit a snažím se tu horkost vytáhnou...
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.