abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 31.5.2015, 19:59:41
"Tak jak je?" hrkne ve mně. "Ale Anne říkala, že to tak nemůže fungovat. S nejvyšší pravděpodobností!" Zkoumavě si Gunter změřím.

Zatímco před chvilinkou nedokázal dokončit pět vět za sebou, teď se to z něj řine jako povodeň. Jen mrkám a poslouchám. A lehce přikyvuju. Chápu to. Všechno. I když...

"Jiný úmysl v tom nebyl? Vážně? Opravdu?" Zdá se mi to, nebo pocítím zášleh lítosti?!

"Chápu to." hlesnu nahlas a raději si vezmu další sousto, abych se zbavila těch matoucích pocitů.
 
  Gunter   Postava není přítomna 31.5.2015, 18:45:17
"Bylo by ti smutno?" Vyhrknu a skoro tomu nemůžu uvěřit.
Jistě, já bych bez ní zešílel, ale ona?
Všechno se ve mě tetelí a hopsá.


"Dobře, zůstanu. Jen chci, abys věděla, že jsem to neřekl proto, abych tě vyděsil nebo tě k něčemu tlačil. To vůbec ne. Vím, že je mezi námi propastný rozdíl a nechovám žádné plané naděje. Náš vztah je v pořádku, tak jak je a já jsem za něj Loroně vděčný. Víc jsem si snad ani nemohl přát.
Nikdy mě nenapadlo, že bych kdy mohl k někomu tohle cítit.
Prostě jsem ti to řekl proto, abys chápala, proč některé věci nemohu přejít nebo riskovat. Jaká motivace mě k tomu vede. Že je pro mě prostě nemyslitelné, jakýmkoliv způsobem ohrozit tvoje bezpečí.
Chápeš to? Jiný úmysl vtom nebyl..."


A taky napětí a přepjaté nervy a emoce vyhrocené až na půdu....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 31.5.2015, 18:29:39
Je... zaskočen? Šokován? Úplně bez dechu? To všechno je a možná ještě víc. Nikdy jsem nezažila, že by Gunter nedokázal dokončit pět vět za sebou.

Tváře mi zrudnou a se značně rozpačitým úsměvem uhnu pohledem.

Zdá se, že tomu prostě nemůže uvěřit. A já tak trochu taky ne... Ta cesta, na kterou jsem právě vkročila... s ním... je... no............ šokující? Pro mě? A pro mě možná víc než pro něj!

"Ne, to nechci." zavrtím rychle hlavou. "Bylo by mi smutno, víš?" špitnu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 31.5.2015, 17:40:56
No, to se divím, to je fakt. Připadalo mi to přinejmenším zřejmé....
Tak dobrý herec nejsem a přece musela poznat, jak moc blázen do ní jsem.
Nebo ne?

Nedůvěřivě na ni pohlédnu.

Pak už to ale přestane být naprosto důležité, protože ona mluví dál a to, co řekne...
Vytřeštím oči.
Ví to jistě?
Chce, abych ji dal čas?
U všech bohů na co?
To jako myslí, že....
Že by.....
Mohla.....
Eventuelně.....
A KURVA!


"Ono....
Já....
Když....
Nikdy mě nenapadlo....
Přece...."
Koktám statečně a ani jednu z těch vět nedokážu vyplivnout vcelku.
Na to jsem příliš v šoku.

Fakt se mi to zdá nebo mi ona opravdu dává snítku naděje....
Nechce být beze mě.
Nechce být beze mě! Takže mě neopustí.
Neodejde.
Nechce, abych odešel já.
Což logicky znamená, že spolu zůstaneme.
Tak jako dřív.
JUPÍ!


Srdce mi vyletí až do krku a nejraději bych ji objal a zatočil s ní po místnosti.
Čímž bych nejspíš všechno postral.
Seru na to!
Otočím se k ní a probodnu ji očima.
Pátravě a ostražitě.
"Takže nechceš, abych odešel nebo se přinejmenším zdržoval aspoň sto metrů od tebe?" Ujistím se.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 31.5.2015, 14:00:42
Rozpačitě se usměju. Je zvláštní, že oba víme, o co jde, ale ani jeden to neřekne nahlas. Budem kolem sebe opatrně kroužit a ono to půjde...

„Ne, to v žádném případě! Tohle už máme za sebou, ne?“ opáčím rychle a dojde mi, že žádné kroužení nebude! A Gunter to stvrdí hned dalšími slovy.

Zadívám se na dlaně ve svém klíně a rychle přemýšlím. „Anne říkala, že....... ne, to by mu bylo jasné, že jsem to celé vyslepičila Anne. Asi ho to i tak napadne, ale nemusím mu to hned vmést do tváře, že nejsem schopná rozhodovat se sama.“

Zhluboka se nadechnu a dál zarytě pozoruju své ruce, jako bych tam měla vyrytou nápovědu. „Já se omlouvám. Nevěděla jsem, co na to říct. Asi se budeš divit, ale... překvapilo mě to.“ můj tón je rozpačitý a tak trochu kajícný zároveň. Je zřejmé, že se mi o tom nemluví úplně lehce.

„Stále ještě nevím, co říct, a co s tím mám dělat, ale jednu věc vím jistě.“ pronesu vážně a zvednu řasy. Najdu ty jeho kaštanové studánky. Potřebuju vidět jeho reakci. Moc...

„Vím, že už nechci být bez tebe... Nemůžu ti nic slíbit, ale... když mi dáš čas.......“ nechám to viset ve vzduchu. Vím, není to nic konkrétního, ani nic nevysvětluju, ale příslib by mi v tuhle chvíli stačil a časem mu to snad dokážu vysvětlit... snad...
 
  Gunter   Postava není přítomna 30.5.2015, 18:54:40
"Ano, i to je možné.....Je fakt, že byl vždycky velký intrikán a obvykle sledoval dva až tři různé cíle najednou.
Jen by mě prostě zajímalo, jak do toho zapadáme my a jak Cora."


S vděčným úsměvem přijmu šálek a upiji trochu čaje. Pro sebe jsem šálek zapomněl vzít.
"Děkuju." Kývnu a vrátím ji ho zpátky.
Zívá a mě znovu maně napadne otázka spaní. Protože ona by spát měla.
Bylo toho moc.

Než jí stačím, aby se na všechno hodila za hlavu a šla spát, zeptá se na Deine.
"No....ona opravdu není úplně normální, Nys. Je moc milá a mám ji rád a je mi jí líto, ale v hlavě se jí to občas míchá. A dnes večer, aspoň zpočátku, než začala tančit s hrabětem z Varnavy, vypadala ještě ke všemu vyděšeně. Pak to ustoupilo nadšení, které u ní Thibaut vyvolal, ale předtím mi připadalo, že je těsně před výbuchem." Vysvětlím a pak nesměle dodám.

"Nechceš si jít lehnout?
Já....klidně si lehnu na podlahu nebo zůstanu v křesle, ale ty bys měla jít spát, jsi vyčerpaná."
Odmlčím se a pak rychle vyhrknu.
"Omlouvám se. Za to, co jsem ti tam v sále řekl. Neměl jsem to na tebe tak vychrlit. Mrzí mě to. Nechtěl jsem tě vyděsit."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 30.5.2015, 14:20:07
"Hmmm..." zabručím zamyšleně. "A co kdyby... co kdyby mu to nějak hrálo do karet, že jsme mu Coru vyfouknuli? Nebo možná tím nadšený není, ale to, že jsi tu, je nějakým způsobem důležitější?" podívám se na něj. "Ale ani tak to moc nedává smysl." vzdychnu.

Dotlačím do sebe další sousto a začínám být příjemně najedená. Naliju do šálku čaj a nabídnu ho nejprve Gunterovi. S tak trochu plachým úsměvem.

Je to zvláštní. Přijde mi, jako bychom v něčem začínali znovu. Zvláštní, ale vlastně moc příjemné. Protože mám pocit, že tentokrát začínáme opravdu správně. Na čisto.

Zívnu. Dnešek byl vážně náročný a své dělá i sálavé teplo plamenů. Klidně bych takhle seděla celou noc a jen si povídala. O všem možném. Ale mé tělo mě brzo zradí. Chce svou dávku odpočinku...

Přesto potlačím další zívnutí a zamyšleně se optám: "A co Deinera? Říkal jsi, že je ještě zvláštnější než obvykle. V čem?" K mému vlastnímu překvapení mi totiž bleskne hlavou, že právě ona by mohla být Soterovou slabinou... a že by možná bylo dobré vědět o ní co nejvíc...
 
  Gunter   Postava není přítomna 30.5.2015, 11:46:33
Cpe se jako dřív a to mě kdovíproč trochu uklidní.
Každopádně se nadechnu volněji.
Dokonce se usměje a je to jako balzám. Pomalu si natáhnu nohy zase zpátky na krbovou římsu. Potřebuji získat pocit jistoty. Pevnější půdu pod nohama.

"Ze Sotera....?
Abych řekl pravdu, nesmírně zvláštní. Ale já z něj měl vždycky hrozně rozporuplné pocity. Což je možná důvod, proč jsem se s ním kdy spřátelil. Zpočátku jsem měl pocit, že je to příjemný mládenec.

A dneska...když si vezmeš, že jsme mu vyfoukli Coru a on dobře ví, že jsme to byli my, tak dost dobře nechápu jeho vlídné chování.
Buď se umí tak výborně ovládat nebo....nebo nevím....
Je to na hlavu.
Že by mu to ti tři neřekli....se mi nechce věřit. Navíc by mu to stejně došlo i kdyby mu to Vlci nepotvrdili. Kdo jiný by měl zájem na Coře než Min a její přátelé?
Celé je to zvláštní....."


Po očku se na ni podívám a svým způsobem jsem rád, že mi poskytla tohle nezávazné bezpečné téma.
To druhé...toho se daleko víc bojím.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 30.5.2015, 11:32:17
Vděčně se usměju, když mi všechno naservíruje až pod nos. Pozorný jako vždy. Pozoruju ho zpoza řas a znovu si uvědomím, že Anne měla pravdu. On JE výjimečný.

Pustím se do krutích kousků a k tomu uzobávám zeleninu a houstičky. Je to skvělé!

Chvíli panuje ticho, jak se přičinlivě živím, až to začíná být tíživé.

Rozpažitě dožvýkám a usměju se na něj. "Jaký pocit máš po té dnešní oslavě ze Sotera?"

Jo, je to zbabělé. Nechtěla jsem dnes o Soterovi už ani slyšet, ale v tuhle chvíli mi to přijde jako bezpečné téma. Paradoxně...
 
  Gunter   Postava není přítomna 29.5.2015, 22:46:58
Naberu celý podnos jídla a zamířím s ním zpátky. Cestou potkám Kiangu a ta mi oznámí, že Minnie okamžitě usnula. Poděkuju jí a rychle vyběhnu do schodů. U dveří chvíli váhám a přemýšlím, co mě tam uvnitř čeká.
Bude se mnou mluvit?
Vyčte mi tu scénu v Soterově domě nebo mi mlčky odpustí a přejde to.
Nebo se do našeho vztahu vmísí rozpaky a obezřetnost.
Budu pro ni hrozbou?
Teď, když ví, že ta hra na bratra a sestru byla daleko větší šarádou, než kdy mohla být ta na snoubence....
Protože já.....
Co když bude chtít odejít?
Co když mě opustí?


Dělá se mi mdlo z té představy. Nedovedu si představit, být bez ní.
Zhluboka se nadechnu a stisknu kliku.
Nyskel pořád sedí vtom roztomilém modrém župánku u krbu.
"Už jsem zpátky." Hlesnu. Vejdu dovnitř, položím plný podnos na kulatý stolek, co je v pokoji a ten přenesu vedle Nyskel, aby měla jídlo po ruce.
Na podnose je všechno možné. Konvička s horkým čajem, šálek, studené kuřecí a krůtí maso, sýr, zelenina, ovoce, chlebové bochánky, houstičky a kousky šunky s nějakou bílou pastou, či co to je.

Přitáhnu si židli, na které jsem prve seděl a usadím se pohodlně vedle ní.
"Neváhej. Musíš mít hlad jak vlk." Pobídnu ji, ale obvyklá rozvernost vtom není. Spíš ostych.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 29.5.2015, 22:16:13
"Já jsem se taky bála... ale úplně jiných věcí..." vzdychnu v duchu. "Teď už se ale bojím jen trošku... díky Anne!"

Vděčně se na něj usměju. "Děkuju. To bys byl moc hodný. Hlad mám vlčí!."

Gunter zmizí ve dveřích a já se blaženě usměju. Mám pocit, že to půjde. Věřím tomu!

Ze zasnění se ale proberu rychle. Vyklouznu ze županu a z košilky a natáhnu na sebe bleskově pyžamo. Bylo jen rozumné toho využít. Nechci Guntera trápit víc, než je nutné.

Pak si ale přes sebe znovu přehodím župan. Je měkounký a teplý.

Znovu se usadím a dívám se do plamenů. A je ve mně zvláštní klid. Trochu unavený, ale spokojený.
 
  Gunter   Postava není přítomna 29.5.2015, 9:35:14
S úlevou se nadechnu a pomalu přikývnu.
"Dobře. Zůstanu. Tedy nezůstanu. Půjdu ti pro jídlo. Já...jsem rád. Bál jsem se..."
Nedořeknu, ale je očividné, čeho jsem se bál. Tak moc jsem se toho bál...

Vyskočím, šťastný jak blecha, že mě od sebe tak úplně neodhání a prosmíknu se kolem ní ke dveřím, bolestivě si vědomý toho, jak zatraceně svůdná vtom župánku je.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.5.2015, 22:38:08
Otočí se a propaluje mě pohledem.

Na okamžik se leknu, že vybuchne. Že mě vyhodí ven! Ale cítím z něj drobný závan radosti... nadšení... kdesi hluboko, na vlčí struně. Trošku mě to uklidní.

To ticho mezi námi začíná být tíživé a já znervózním. "Možná jsem měla přespat na té pohovce a přijít až ráno." bleskne mi hlavou, ale nedokážu se otočit a odejít.

Dívám se na něj upřeně, jako kdybych mu chtěla něco říct, ale on zatím mluví sám. A... moc smyslu to nedává, nutno přiznat.

Cítím jeho rozpaky a já je začínám cítit taky. "Tak řekni něco, sakra!" přemlouvám se, ale u svaté Lorony netuším, co by to mělo být.

Pousměju se. Tohle je celý Gunter. Mohla bych ho trápit, mučit a on se přesto nepřestane starat o mé pohodlí. A jídlo!

Jenže místo toho, aby se okamžitě vypravil dolů do kuchyně, za což bych mu byla neskonale vděčná, vybavne na mě se stěhováním!

Překvapeně zamrkám. "Tak tímhle směrem se ubíraly jeho myšlenky u krbu?!" Je mi to líto. A stydím se. "Já bych ho měla vyhazovat z JEHO pokoje?!"

Jen pomalu zavrtím hlavou a nepřestávám se dívat do těch laskavých, kaštanových studánek, ve kterých se teď zračí zoufalství.

"Promiň." špitnu po krátké chvilce a pomalu přejdu blíž ke krbu. Přisunu si druhé křesílko a sednu si jen kousek od něj. Plameny ozařují místnost a propůjčují jí laskavý, útulný ráz.

Chvilinku se zadívám do plamenů, jejichž odlesky tančí v měděných a zlatavých tónech po mých vlasech. Potřebuju najít začátek... Nádech a výdech. "Měla bych teď něco říct! On se mě zeptal a já mu dlužím už druhou odpověď..."

"Chci, abys zůstal." řeknu tiše a mám pocit, že tohle je dobrý začátek...
 
  Gunter   Postava není přítomna 28.5.2015, 22:17:18
Dveře se otevřou docela potichoučku, ale se svým vlčím sluchem okamžitě zareaguji.
Navíc to hovado nemyté chlupaté ví kulový, co se mezi Nys a mnou stalo a nadšeně kňučí na uvítanou. Hubu od ucha k uchu, oháňku rozkmitanou jak psík, co mu hážou kosti.
Dopadnu i se židlí na zem. Pěkně zprudka. Bouchne to a já otočím hlavuli směrem ke dveřím, nohy stále opřené o římsu.
Pěkně pohodlné.
Vskutku.

Pomalu je spustím dolů a otočím se celý.

Nys stojí u dveří, vlasy rozpuštěné, na sobě líbezný blankytně modrý župánek.
Rozšířím oči.
Sluší ji. Nesmírně.
Vypadá, jako by právě vstala z postele, lehce neupravená, ale přitom k sežrání sladká.

Kde ho vzala?
Od Anne?


Napadne mě, ale pak mi dojde, že mlčím už trochu dlouho.
"Chystal jsem se spát.
Čekal jsem.
Byl jsem na cestě do....
Nevěděl jsem, jestli....."
Dám ji několik zmatečných a protichůdných informací a svěsím poraženecky hlavu.
Kurva.
Zoufale mi to nejde.


Zkusím to znova. Nadechnu se a co nejnormálnějším hlasem se zeptám.
"Co Anne? Pomohla ti? Dala ti něco k jídlu? Skoro celý večer jsi nic nejedla a......
Mám jít pryč, Nyskel?"
Vybuchnu rozrušeně, protože už to ve mně příliš klokotá strachy.
"Chceš, abych se odstěhoval do jiného pokoje?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.5.2015, 21:52:36
Ještě jednou vřele poděkuju Anne a zvednu se z pohovky. Najednou se nemůžu dočkat, až budu zpátky. Ano, přestě tak. Zpátky v pokoji, kde jsem dneska ani nehodlala spát! Zpátky s ním... u něj...

Vylouznu ze dveří v tom měkkounkém modrém županu s růžovými kvítky. Neslyšně cupitám chodbou, abych snad někoho nevyrušila. A hlavně aby někdo nezdržel mě. V županu... v Rudé Masce... "Brrr..." naskočí mi husina.

Mám ještě pár okamžiků. Vím, že už chci být u něho, ale tak trochu jsem pozapomněla, že Gunter s námi na té pohovce neseděl! Že teď mě ta bitva čeká znovu, tisíckrát horší!

Zpomalím a horečnatě přemýšlím.

"Nemusím mu říkat všechno. Ne teď. Anne říkala, že to potřebuje čas. A měla svatou pravdu. Ale NĚCO mu říct musím."

Vybavím si jeho popelavou tvář, když jsme se rozcházeli u paty schodiště před chvílí. "Nebo to není chvíle?!" nemám vůbec představu, kolik času uběhlo.

Jednu věc si ale uvědomím. Mám najednou příšerný hlad. Je to snad tím, že můj žaludek se konečně může dosytosti roztáhnout, když ho neomezuje korzet. Roztahuje se, ale zároveň kručí prázdnotou. To, co jsem stihla pozobat na oslavě, sotva stálo za řeč!

Na okamžik zaváhám a otočím pohled ke schodišti..... "Ne, takhle dolů nemůžu, ani kdybych umírala hlady. Kdyby si mě nějaký host měl splést s jednou z dívek, nepřežila bych to! A... no... ehm... zřejmě ani on! A to nemůžu Minnie udělat!"

Zavrhnu tenhle nápad rychle a zamířím k našim dveřím. Těsně před nimi se zastavím a opatrně natáhnu mysl dovnitř. Ne, Gunter nespí. Je vzhůru, ale je zvláštně... utlumený. Lhostejný. A smutný. Zoufalý.

"Sakra!" zakleju v duchu. Nechci si moc fandit, ale mám takový hloupý pocit, že je to kvůli mně. "I když... možná si dělá starosti kvůli Soterovi. A Deine..." zkouším to v duchu, ale vím, že já v tom mám prsty zaručeně taky.

Hluboký nádech a výdech a pak už sáhnu na kliku a potichu otevřu dveře. Vklouznu dovnitř a zase za sebou zavřu.

Zůstanu stát u dveří a dívám se na něj. Tak trochu provinile a je ze mě cítit napětí.

Vypadám jak kajícná hříšnice........ v modrém župánku.
 
  Gunter   Postava není přítomna 28.5.2015, 21:38:01
Sedím na židli, nohy opřené o krbovou římsu. Nevychovaně se houpám na zadních nohou a zarytě čumím do plamenů.
Jistě, moudřejší by bylo zaplout do postele a jít spát.
Jistě, bylo.
Taky zdravější.

Takže se nebudu chovat jako doblblý idiot a půjdu normálně na kutě.
Tělo potřebuje sílu a tu z ničeho jiného než spánku nezískám.
Navíc, čuměním do plamenů nic nezměním.
Končíme....
Postel čeká.
Měkká.
Teplá.
Prázdná.
Kurva.


Zhoupnu se a povážlivě zabalancuji na zadních nohách.
Kde jsem to byl?
Aááá, už vím. Na odchodu.
Jdu spát.
Tam.
Do prázdné postele.
Bez ní.
Spát potřebuju, takže čekat tu, jestli se náhodou nevrátí, je ptákovina.
Kardinální.


Zhoupnu se.

Stejně se nejspíš nevrátí.....
Zůstane někde s Anne a ke mně už se víckrát nepřiblíží.
Protože jsem vůl.
Idiot.
Zničil jsem, co se dalo.
Zahnal jsem ji.
Stejně spolehlivě, jako když jsem ji tenkrát lechtal pod žebry."


Houpám se a plameny líbezně praskají.
Postel je pořád prázdná a já jsem pořád melancholický blb.
Ani to se nejspíš nezmění.

Miluju ji.
Tak.
Pěkná pitomost...
A řekl jsem ji to.
Ještě větší pitomost.
Člověk má ve své podstatě příšerně sebedestruktivní sklony.
Věděl jsem, že tohle je citlivá půda.
Že nesmím, že ona ve mně vidí jenom bratra....
A co jsem udělal?
Hlavou proti zdi, jako nejtupější beran.
Miluji tě.
Tak.
Ani to se nezmění.
Nikdy. Vím to.
O to je to více frustrující.


Houpám se na nohách od židle a zůstávám sám.
I když ne tak docela.
Moje malé prokletí se naplňuje.
Vidím ji všude.
V plamenech i v posteli. Na židli, na zdi, na dveřích.
Kam se podívám, všude je její tvář. Její oči. Úsměv.
Její zatracený vyděšený pohled, když jsem jí to řekl.
Nevrací se...

Nebyl jsem na cestě do postele?
Proč tu vlastně pořád okouním?
Aha.

Houpám se.

 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.5.2015, 21:20:03
Usměju se na ni. Ta zvláštní náklonnost, která vznikla z ničeho, je odzbrojující. "Jsi neuvěřitelně statečná, Anne. A taky úžasně laskavá a hodná. Děkuju!"

Rychle si dosuším to, co ze tváří nesetřela Anne, a usměju se. Najednou plná nadějí a radosti.

"Asi bych měla jít za ním..." špitnu a tváře mi lehce zrůžoví. "Teď už za ním jít můžu. Už vím, co mu mám říct..."
 
  Vlk   Postava není přítomna 28.5.2015, 21:15:18

Anne vážně kývne a potvrdí svůj souhlas stiskem ruky.
"Ano, myslím!"

Tvoje objetí jí překvapí, ale i když krátký okamžik zaváhá, jako by se bála, je-li to vhodné, nakonec ho bouřlivě opětuje.
"Není zač, Nyskel. Já...oblíbila jsem si tě. Mám tě ráda." Oznámi ti kurážně a lehkým dotekem ti setře slzy.
"Není třeba. Na světě je i tak krásně a mně se na něm líbí. Nelituji. Jsem šťastná, že teď mám Masku a Minnie a dívky a na to, co mohlo být a už být prostě nemůže, nemyslím."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.5.2015, 20:55:49
"Myslíš?" špitnu nejistě, ale v očích už zdaleka není takové zoufalství jako před chvilkou.

Ještě včera jsem si myslela, že budu s Gunterem do té doby, než potká jinou. A pak mu zmizím ze života a nechám ho jít za štěstím... jeho štěstím... A ze mě se stane stará a opuštěná Vlčice, jako byla Ruth. Jenže teď, po tom kouzelném tanci a polibku........... nedokázala bych ho nechat jít! Teď už ne!

"Asi má vážně pravdu! Copak bych si kdy ve srubu pomyslela, že se s Gunterem políbíme, naprosto záměrně a vědomě, žádné letmé náhody, a já se nepřeměním, abych mu rozdrápala obličej?!"

Anne dokázala nemožné! Zažehla ve mně jiskřičku naděje. Ne na to, že bych si Guntera dokázala udržet jako bratra, ale na to, že by můj život mohl nabrat nový směr. Směr, který už jsem dávno zavrhla a přesto po něm ve skrytu duše nepřestala toužit!

Naslouchám dál jejím radám a kdesi uprostřed hrudi pocítím obrovskou vlnu vděku a náklonnosti.

"Nemusím se nutit? Vážně ne? Protože to já bych asi nedokázala..." rozzářím se v duchu. Další překážka padla. Aspoň tady a teď. S Gunterem to bude ještě boj!

Anne posmutní. Pochopila jsem, co mi tím chtěla říct. "Ach Anne..." do očí mi vstoupí slzy. Najednou mi přijde strašně nespravedlivé, že ona mi pomohla najít světlo v temnotě, ale já jí pomoct nedokážu.

Prudce se nakloním dopředu a bezmyšlenkovitě ji sevřu v náručí. Pevně a naléhavě, bradu na jejím rameni. "Děkuju." zašeptám do slz, které se mi začaly koulet po tvářích. Cítím lítost kvůli ní, ale zároveň strašnou úlevu. A naději. A to je obrovsky silný pocit!
 
  Vlk   Postava není přítomna 28.5.2015, 20:43:13

Anne tě k sobě vřele přitiskne a pohladí tě po tváři.
"Víš, co? Já si myslím, že to zdaleka s vámi nebude tak zlé, jak to vypadá. Že to chce jen čas a abyste našli cestu jeden k druhému. I v tomhle. Časem mu to budeš muset říct, pokud budeš chtít, aby pochopil, proč ho odmítáš.
Protože ti garantuji, že teď si myslí, že je pro tebe starý, že se ti nelíbí, že tě nepřitahuje nebo v tobě vzbuzuje odpor.
Nebo něco na ten způsob."


Chvíli se odmlčí a pak dodá..
"Rozhodně se do ničeho nenuť, pokud to tak nebudeš cítit, to by bylo na pytel a nikam by to nevedlo.
Jsi slušná dívka, ne jako my a tohle slušné dívky prostě nedělají. Ty mají tu výhodu, že se milují z lásky a protože chtějí. Nepřiprav se o to.
Prosím."
Její hlas zní najednou ze zvláštní naléhavostí a Anniny oči jsou smutné.
Velmi smutné.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.5.2015, 20:14:13
Zadívám se vážně Anne do očí. Teď, když to vyslovila nahlas, je mi to najednou nad slunce jasnější. V tomhle jsem si jistá!

"Ale já o něj stojím." pronesu tiše, ale o to vážněji. "Nedokážu si představit, že bych měla žít bez něj."

Pak znovu sklopím oči. "Asi bych mu to vážně měla říct, viď? Jen netuším jak. Říct to tobě bylo těžké, ale Gunterovi... Já nevím... nemůžu mu nic slíbit. I když bych se snažila přemoct, možná to stačit nebude..."

Nechce se mi samotné věřit, že bych se vážně kvůli Gunterovi dokázala změnit zrovna v tomhle. Ale copak mám jinou možnost?!
 
  Vlk   Postava není přítomna 28.5.2015, 20:04:09

"Ne, nemyslím, že ho nutně musíš ztratit, Nyskel. Vůbec ne, spíš jsem se tě jen snažila varovat, aby sis na své city dávala pozor, aby se ti nestalo, že si uvědomíš, že o něj vlastně stojíš a už bude pozdě.
Já jsem kdysi prováhala své štěstí, víš...
Takže vím, že se to snadno může stát.

A nezavrhne tě. To nikdy. Spíš by asi přestal bojovat o tvoji lásku, ale že by se k tobě otočil zády, to si nemyslím. Zdá se, že jsi celý jeho svět. Nikdy jsem ho takhle nezažila.
Vždycky byl velmi rezervovaný. Ke všem. Milý a přátelsklý, ale s odstupem.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.5.2015, 19:47:17
Ztuhnu. Upřeně se na Anne dívám a je vidět, jak bojuju sama se sebou.

Mlčím a urputně přemýšlím. Přehrabuju se sama v sobě. Nevěřím, že by Gunter... ne teď, když mi to řekl. Ale... Anne má o tomhle daleko lepší představu. Ví, jak to chodí. Co když... co když má pravdu?!

"Já nevím. Možná... možná bych se dokázala přemoct já." špitnu, ale je vidět, jak o tom pochybuji. "Jestli to znamená, že ho časem ztratím, pokud to zůstane tak, jako teď, je jedno, z čí strany to přijde. Jestli on zavrhne mě, protože se zakouká jinde, nebo já zavrhnu jeho, protože to, co bude chtít... mu nebudu moct dát."

Svěsím ramena. "Ať tak či tak, skončí to špatně." hlesnu. Doufala jsem, že Anne dokáže najít nějaké řešení, ale tohle vypadá jen jako volba menšího zla. A to je strašná volba! Obzvlášť, když se týká Guntera!
 
  Vlk   Postava není přítomna 28.5.2015, 19:35:55

"No, to je prosté. On tě očividně miluje. A velmi. Ovládá se, protože nemůže nebo proto, aby tě nezranil a nevyděsil, z přehnané ohleduplnosti. A nejspíš se bude ovládat i nadále.
Jenže i ten nejsilnější cit se jednou unaví, když není opětovaný.
Co když to jednoho dne vzdá a upře svou pozornost jinam?
Nebude ti to vadit?
Zvládneš to?"

 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.5.2015, 19:17:15
"A jak to mám asi udělat?!" vzdychnu nešťstně. Takhle to zní rozumně, ale jak se o tom asi dozví Terry, když mu to JÁ neřeknu?!

"Jaká?" vyhrknu polekaně. Ne, nechci, aby to bylo ještě komplikovanější... tohle stačí!
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.