abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Karolina
9.2.2016
22:34:42
Objevíme se v Drodgaru. Je mi jasné, že na mě budou všichni naštvaní, protože kvůli mě ztratíme víc než jen ten jeden den. Pokud vyrazíme cestou přes hory, bude naše zdržení větší. Je jasný, že nás hledají celou dobu, proč se teď všichni tak diví?

Zamyšleně utahuju sedlo a pak mi padne zrak na Zar´farra. Pak se rozhodnu.

" Dejte mi malou chvilku. Merysol, prosím tě tady je léčivá mast pro Lótiel. Pokud by jí svědily ty jizvy se stehy, tak jí to potři. Stačí jen tenoučká vrstva. Jizvy pak zacelím, nebude po nich ani stopa. Jen to bude až po vytažení stehů, jinak by jí stehy zarostly."

Podám Merysol kelímek s vlastnoručně vyrobenou mastičkou. Pak se otočím k Zar´farrovi.

" Prosím tě, sedni si tady do klidu, zavři oči a nech mě chvilku čarovat. "

Posadím ho někam stranou třeba ke stromu a sednu si naproti němu. Upřu na něj svůj pohled, jako kdybych ho hypnotizovala. Pak položím ruce na jeho tlapky a začnu přenášet svou energii. Možná Nysilo, by mohl vidět, jak ode mě proudí energie k Zarovi. Když se začínám cítit unavená. Zvednu ruce a položím si je na srdce. Proud energie se zastavil. Otevřu oči a zvednu se.

" Hele doktore, co se tady povaluješ? Musíme dál. Tak mi podej jednu tlapičku a vyskoč, šup šup. A měl bys něco sníst a hlavně se pořádně napij, vody, ne alkoholu."

Natáhnu k němu ruce, abych mu pomohla vstát a přitom se rozesměju. Doufám, že mu to pomohlo.

" Tak hotovo. Jak jste se dohodli? Kudy tedy pojedeme, veliteli?"

Merysol
9.2.2016
21:30:08

Stejně jako Kája se snažím ze sněhu sebrat, co jde a pak s ostatními zmizím v portálu. Podívám se po Bartovi, jestli se mi drží v patách a trochu si oddchynu, protože vím, jaký umí být zvědavec a lump. I když jsem pevně doufala, že vidina Stopařových chlápáčů by ho vehnala do portálu taky. A podří se mi uniknout i spršce masa z leguána, za což jsem celkem dost vděčná. . Poslední dobou to kolem mě nějak moc vybuchuje.

Rozhlédnu se kolem sebe. Jsme přesně tam, kde jsme ráno začínali. Tohle je v háji. Stejně nás najdou.

”No, myslím, že minimálně tři věci jsou jisté. Budou nás hledat. Stejnou cestou bychom se určitě vracet neměli, i kdy někdo by mohl navrhnout, že pod svícnem bývá tma. A taky odsud musíme co nejdříve zmizet. I na vzdory tomu, že máme raněné a Zar musí být pekelně unavený, ale právě jsme ztratili jeden den, nemluvě o tom, že jsme se stali právě potenciálním nebezpečím pro tohle město.”

Poslední slova hodně zašeptám a čekám, že se sejdou s kritikou. A ani se divit nebudu. Jenže co dělat, když máme nečekaný a nechtěný doprovod na cestě.

Žira
9.2.2016
20:43:01
Už jen stojím a čekám, co se bude dít. Když to zaznamenám. Z nebe se snáší varan. A na něm něco sedí. "Jeden kostlivec? Vždyť toho hned zabijem." Jakmile přistane, zjistím, jak moc jsem se mýlila. A Kája s Merysol mě o tom ještě ujistí. "Kostěj. O tom Alzan vyprávěl. Že ho dokáže vyvolat jen ten nejmocnější nekromant. Myslím, že je jen jeden, co to dokáže. Simplicus." Na rozsáhlé úvahy ale není čas.

Kája vydá rozkazy, je jasné, že ji musíme poslechnout. Není možné trvale zabít kostěje. Jen jednu změnu v Kájinym plánu udělám. "Mého koně ne!" Mečem kostěje příliš neohrozím, ale koňskými kopyty ano. "Anglino, běž do portálu přede mnou." Křiknu na barbara. Pak začne to pravé rodeo.

Stopař mezitím trefil varana a jeho výbušný šíp uspěl, všude létaj zbytky ještěřího těla.

Pokud všichni naskáčou do Kájinýho portálu, já se mezitím vyhoupnu do sedla, meč nechám u pasu, štít na zádech. Místo toho si vezmu kopí a plnou rychlostí se rozjedu proti Kostějovi. Pomocí kopí ho držím dostatečně daleko od koně. A vyčkávám na vhodnou příležitost. Anglino mi zatím pomáhá. "Běž předemnou do porálu Anglino." Pro jistotu ještě zopakuji, když už tam jsou skoro všichni....

Pak se pořádně oženu kopím po kostějovi, ale to je jen zastírací manévr. Využiji toho, že je zaneprázdněn, popoženu koně tak, že si stoupne na zadní a kostěje udeří kopyty do hrudníku. Ten samozřejmě hned padne k zemi. Tím to ale nekončí. Najedu koněm přímo na kostěje a nechám ho rozdupat na malé kostiččky a úlomky kostí. Pak ještě z koně seskočím, zvednu lebku a hodím ji do studny, která je hned u hostince. Pak rychle doběhnu za kájou, uzdu držím, koně vedu za sebou.

Projdu portálem a Kája hned za mnou. A objevíme se v Drogadu. "No vida. Tady to známe. Tak co teď? Jdem zas po té samé cestě? Pejsci by tam našli nějaké kosti na žužlání." Pronesu ironickou poznámku. Přesto jsem ráýda, že žijem, jen mě mrzí, že ztratíme mnoho času. Lepší dorazit později, než nedorazit.

Nakolním se k přátelům."Já bych navrhovala se ještě kousek vrátit a vydat se skrz hory. Je to tam nebezpečné a dost pomalé někdy. Právě proto nás tam budou nejméně hledat naši nepřátelé." Říkám potichu, ale tak, aby mě slyšeli.

Karolina
9.2.2016
17:24:25
Přemýšlím, jak Lótiel ještě pomoci a vzpomenu si na svoji léčivou mast. To by mohlo klapnout. Zalovím ve vaku, když si všimnu, že se k nám řítí kostěj na varanovi. Což potvrdí i Merysol.
" Do háje zelenýho, musíme fofrem!"

Stopař se pokusí vystřelit na varana, zatím co mě napadlo jiné řešení než boj.
" Toho jen tak nezabijeme, potřebujeme zdrhnout, máme tři raněné! Tak holka, do toho!"

" Rychle, Anglino vezmi Zara, Stopař Lotiel, Alexander pomůže Riegalovi. My s Merysol vezmeme všechno co pobereme, rychle utíkejte ke koním."

Tentokrát to není žádné žádání, ale skoro rozkaz. Pokud všichni tři pomůžou raněným a Zarovi, my s Merysol posbíráme rychle co leží ve sněhu. Utíkám co můžu. Cestou zavolám na Nysila a Žiru:

" Hoďte na ně sedla, honem!"

Jakmile se dostanu ke koním, vytvořím portál a jak ho otevřu křiknu:

" Dovnitř, všichni fofry. První koně, pak ostatní i velitel. Žira a Anglino ho zkusí zastavit. Kdyby něco ozvěte se, já po něm něco vypálím."

Pomáhám rychle koně prohnat portálem, museli jít první, aby nikoho nepošlapali, pak ostatní a s nimi pošlu i Rega. Doufám, že Anglino a Žira ho na chvíli zastaví. Pokud bude potřeba, vypálím na kostěje ohnivou střelu. Když všechno dopadne jak předpokládám, proběhne pak Žira, za ní Anglino a já jako poslední a zavřu portál.

" Pořád lepší být v Drodgaru a vyrazit jinudy, než skončit rozsekaní kostějem."

Stopař Talhut
9.2.2016
13:46:14
Když se dostanu do zbytků hostince, kam před chvilkou vběhl Guru je tu ještě trochu kouře, ve kterém se nedýchá zrovna nejlépe. Společně se mnou se sem vydal i Anglino a Žira.
"Guru!!"

Ozve se zaštěkání. Vydám se po jeho zvuku. Guru opravdu našel někoho, kdo je ještě naživu. Nikdo jiný takové štěstí neměl. Byla to žena uvězněná pod jednou fošnou, ovšem zdá se, že jí to tam jenom zaseklo a nic jiného jí není. Společnými silami nadzvedneme fošnu a vytáhneme ženu ven.

Když se dostaneme zpět na čerství vzduch bohužel nemáme moc klidu, jelikož se něco objeví na obloze.

Zprvu to připomíná menšího draka, ovšem když to začne klesat ukáže se, že to je varan. A dokonce na sebe má nějakého kostlivce. Merysol však poví, že se jedná o kostěje.
"Tady jsem na blízko marnej"

Poodběhnu kousek dál od té potvory a zkontroluji si šípy u pasu.
"Zatraceně. Kurare a stříbrňáky. Na tohle potřebuju větší kalibr."
Shodím vak na zem a vytáhnu toulec s výbušnými šípy. V ruce se mi objeví kouzelný luk.
"Utíkat nemá cenu. Postarám se o toho ještěra! Držte se od něj dál."
Pokud mám volnou palebnou pozici a nikdo není v nebezpečné vzdálenosti možného výbuchu vypustím šíp na trup té potvory. Pokud se to povede, mohla by je kolem sebe udělat pěknou paseku roztrhanými kusy těla.

Merysol
9.2.2016
10:18:38

Zar odběhl od Lótiel ošetřit Riegala a já stočila svůj pohled ke stájím, ke kterým oheň nedošel. Koně přežili, ještě že tak.


Anglinovi a Talovi se podařilo vytáhnout ven jediného přeživšího, který uvnitř ohořelého hostince byl. “Víte něco o tom, kdo to tady podpálil? Přeci to tady nevzplálo samo od sebe?“ Otázku směřuji k Zarovi, který se zrovna snaží očistit sněhem. Od Lótiel odpověď nečekám a Riegal má teď také dost starostí sám se sebou.


“Měli bychom dosud vypadnout. Ten co, má tohle na svědomí, by nemusel být daleko.“


Začínám přemýšlet nad tím, jestli Riegal zvládne cestu pryč. Ani Zar nevypadal nejlépe, nemluvě o Lótiel, když se k nám snesla návštěva.


“Kostěj“ syknu a rychle se podívám po ostatních.


Tohle je zřejmě začátek konce…


“No, obávám se, že mám teď dvě možnosti. Vzít nohy na ramena s tím, že nás dohoní a zabije nebo se mu postavit. Ale bez Riegala, Lótiel a Zara. A určitě zemřeme taky. Pokud by měl někdo nějaký nápad, který nekončí naší smrtí, bylo by to fajn.“

Pán Jeskyně
9.2.2016
8:14:43
Ta část, co byla v chatrči úspěšně dorazila před hořící hostinec a viděli to velice zajímavé divadlo. Skutečně dorazili až dost po boji a skutečně, jak řekla Žira, boj musel skončit ještě předtím, než Merysol měla svou vizi.

Stopař s Anglinem zvládnou z trosek hostince vytáhnout jednu ženu ve středních letech, jak část z vás ví, je to žena hostinského. Jinak naráželi jen na mrtvé. Většinou na ohořelé mrtvoly. Ještě, aby zase začaly vstávat. Ale to se naštěstí nestalo.

Ale jak již jste si mohli zvyknout, Merysoliny vize skutečně nejsou plané a rozhodně ne zpožděné. Proto také někteří z vás jsou připraveni na všechno a jakmile na nebi vidíte veliký stín, tušíte průser. A taky, že jo.

Za chvilku už ti bystřejší z vás mohou zaznamenat, že to, co se snáší k zemi je varan a na něm sedí veliký kostlivec. Varan je veliký okřídlený ještěr. Je to jedno z mála stvoření, ať jezdeckých či leteckých, které na sobě snese nemrtvého.

Kostlivec na varanovi ani nepřistane a již z nějakých pěti sáhů seskočí na zem a rovnou má tasený meč a štít. Když ho vidíte blíže, zaznamenáváte drobné rozdíly oproti jiným kostlivcům, co jste kdy viděli. Tento má o něco masivnější kosti, oči mu rudě žhnou a tak trošku z něj jde strach.

Někteří z vás poznají, že to není kostlivec ale kostěj. Přesněji řečeno to pozná Nysilo, Karolína a Merysol. A vy tři si také uvědomíte, že to je pořádný průšvih. Protože kostěje jen tak něco nezraní. Jeho kosti jsou velmi odolné. A když už se přeci jen povede je velikou silou rozštípat, nemá to dlouhého trvání. Kostěje je možné zabít jen jediným způsobem. Jeho život je zakletý v nějakém předmětu, který zpravidla nemívá u sebe. Většinou ho má nekromant, co si vytvořil tohoto služebníka. Také víte, že ten, kdo zvládne stvořit kostěje, musí být skutečně velice mocný. Je to nemrtvý, který je úplně ze všech nejtěžší na vyvolání.

Žira
8.2.2016
23:52:39
Od té doby, co mám přilbu dole, cítím se mnohem lépe. Poté, co se všichni najedi, odebéřu se zpět na své místo, kde se natáhnu, přitulím se k Nysilovi a za chvilku usnu. Byla jsem skutečně vyčerpaná, proto spím jak špalek. Jakmile nás ale Merysol začne budit, hned jem na nohách.

Společně zamíříme k hostinci, Anglino proráží cestu sněhem jako nic, tak jsme tam celkem rychle. To, co vidíme, skutečně není pěkný pohled. Kdybych to měla popisovat, akorát bych opakovala, co již řekli jiní. Když ale Zar´farro zahulákal: "Ono to žije!!! Jo !!! Žije!!!" Krom toho, že jsem si nehorázně oddechla, dokonce to na mé tváři vykouzlilo pobavený úšklebek.

"Zar´farro je skutečně zvláštní stvoření. Tak morbidní a přitom takový dobrák. Tak chytrý a přitom někdy tak naivní. Jeden protiklad za druhým."

Kája mluví o tom, že by se mělo jíd do stájí. Anglino se Stopařem mají moc práce, Riegal a Lótiel jsou raněni, Zar´farro ošetřuje a poté se umývá. Když vidím, v jakém je stavu, na kolik je unavený, skoro mám výčitky svědomí, že jsme se váleli v pohodlí chatrče, zatímco oni mají problémy. "Nesmíme se už rozdělit. Byla to chyba. A to vše jen kvůli mě." Tvářím se jak zpráskaný pes.

Pak zamířím s Nysilem do stájí vyzvednout koně. Ti jsou naštěstí úplně v pohodě, jen mírně neklidní. Všechny je vyvedem ven a tam uváži k nejbližšímu stromu, to udělá spíše Nysilo, já poberu co nejvíce sedel, abychom je mohli ustrojit. Když je hotovo, nejprve chci jít k Lótiel a zjistit, jak na tom je, ale když vidím, kolik lidí je kolem, rozhodnu se dojít za Riegalem. "V pořádku?" Optám se ho.

Také myslím, na to, co říkal Anglino, že ve stáji je tepleji a měli bychom tam přenést raněné. Ale nelíbí se mi to moc. Podívám se na všechny, co tu zbyli. "Merysol tvrdila, že Lótiel, Zar´farro, Alexandr a Riegal jsou ve velkém nebezpečí. Takže buď se její vize zpožďuje, nebo máme problém. Když se Merysol vzbudila, už stoprocentně bylo po boji a Zar´farro už začínal spravovat Lótiel. A já nevěřím tomu, že se její vize zpožďuje. Raději bych nasedla na koně a ujížděla co nejrychleji pryč.

Ne proto, že bych si myslela, že zvládnem ujet. Ale protože chci ochránit Sandora a jeho rodinu."


Meč si připevním k pasu, na zádech nechám pouze štít. Své kopí a oštěpy dám na obvyklé místo. Pak zamířím k hostinci pomoci Anglinovi a Stopařovi, kdyby tam bylo více raněných, ale stále se důkladně rozhlížím kolem sebe.

Zar´farro
8.2.2016
23:33:23
Konečně mám všechno léčení za sebou, tedy alespoň to nejnutnější, co je potřeba. Seberu zbytek síly a znovu dojdu k Lotiel. Chci zjistit její stav. Je to sice jen takových deset minut co jsem od ní odcházel, ale na druhou stranu je to patnáct minut co byla mrtvá.

Podívám se na ní, vypadá, že je ve stabilním stavu. Zatím vše funguje jak má.

Vezmu do ruky měch s vodou a napiju se. Voda je dobrá, ale má příchuť krve. Až nyní si uvědomím, že jsem celý od krve. A to opravdu myslím celý, od obličeje po kotníky.

Tak trochu vypadám jak sériový vrah, asi bych se měl umýt a převléci ....

Ale hostinec je vypálený, prádlo mám jen jedno a nevím zda mám dost energie na praní.

Sednu si na hromadu sněhu. Vezmu trochu bílého prašanu do rukou, a začnu si s ním mnout ruce. Pomalu z mých rukou odtéká sníh s Lotielinou krví. Pozoruji jak se kapalina vsakuje do sněhu pode mnou.

Jsem tak unavený ....

Nysilo z Nortree
8.2.2016
22:04:02
Žíra vyčerpaná se ujala vaření. Karolína i Anglino, nikdo z nich neměli jídlo.

“By mě zajímalo kolik z nás si koupilo jídlo na cestu… Vypadá to že všichni spoléhali na Žíru, že se o jídlo postará. Moje chyba, měl jsem to více zdůraznit, ať si každý nakoupí zásoby… Ale jak mě mělo napadnout, že vyrazí na nebezpečnou cestu bez zásob???“ Držel jsem se u krbu. Bylo mi tam příjemně teplo. Žíra přinesla polévku Saribě. Vůbec se ji nebála. Pak natáhla své ručky na její helmu…

Na chvíli jsem zapomněl dýchat a čekal co se stane. Dívenka ladně sundala helmu s Žířiny hlavy.

Ulevilo se mi možná víc než Žíře. Další problém vyřešen. Přistala předemnou horká česnečka. S chutí jsem se do ní pustil. Sice venku bylo boží dopuštění, ale já si udělal pohodlí u krbu a dotoč ještě teplá polévka. Chtě nechtě, přepadlo mě spaní. Už si ani nepamatuji,jak jsem usnul, avšak pamatuji si jak začne semnou lomcovat Merysol. Cosi, že se něco děje u hostince.

“Jak to muže vědět??? Aha, ta její Matka“

Jsem se tak nějak probral… Nechtělo se mi opouštět teplo krbu ani náhodou, pěkně bych tu spal hezkých pár hodin… Ale věděl jsem, že musím. Naštěstí se počasí umoudřilo. Karolína se začala loučit s rodinkou. Všiml jsem si, Saribě vtiskla do rukou asi 5 zlatých.

“Pravda, i když bychom se měli sejít v hostinci, člověk nikdy neví, co se může přihodit. A pokud je tomu tak, 5 zlatech na cestu domů je málo.“ zalovil jsem v měšci a vytáhl dalším 5 zlatých a dal jsem je Sandorovi.

“Není to moc, ale na cestu domů by vám to mělo stačit. Jen pro případ, kdyby vznikly potíže a my už se nepotkali.“ Pokud by mi muž chtěl vrátit peníze, tak ho ignoruji a pokračuji s ostatními k hostinci


Z dálky jsme cítili kouř a bylo vidět známky ohně. Když jsme přišli blíž, Riegalův vodní ementál hasil hospodu. Samotný Riegal byl od krve, ale Lotiel na to byla podstatně hůř. Kolem ní byl koláč krve jako by tu probíhala zabijačka. A uprostřed toho Zarfaro. Naskytl se mi pohled jak Zarfaro klečí na nahé Lotiel. Byl to hrozný pohled, ale taky úžasný, když jsem uviděl její nádherná pevná ňadra… Bohužel Zarfaro jak na ní klečel, stínil mi ve výhledu… Cítil jsem se trapně že myslím na tyhle věci a zrovna teď. Naštěstí jsem se probral s tohohle poblouznění velice rychle.

Stopař s Anglinem utíkali do hostince zachránit přeživší. Karolína se šla postarat o koně.

Šel jsem za Karolínou pomoct jí s koňmi.

Anglino
8.2.2016
20:41:03
Žira uvařila kotel polévky. Jala se krmit dívenku a ta jí z ničeho nic lehce sundala helmu.
Paráda. Žira bez helmy. Holčičce se síly vracejí a jí polévku kterou jí Žira krmí.
Žaludek mi zaskučí jak hyena když mi do chřípí zavane vůně polévky.
Ani jsem nepoužil lžíci a polévku jsem vypil přímo z misky.

"To je dobrota a je voňavá a teplá. Děkuji kuchařce, máš můj obdiv. Nějakého divočáka ulovím cestou a pak tě požádám ať ho upečeš.
koukám, že i maličké jde k duhu. Určitě se uzdraví když ji tak chutná."


Stopař převzal hlídku a já jsem si šel na chvili lehnout. Ještě než jsem usnul jsem ucítil ja Karolinka přes nás přehodila plášť. Zdálo se mi jak jedeme zasněženou krajinou a slunce se odráží od krystalků sněhu, až si musím nasadit Dřevěné brýle, abych neoslepl.

Do té idyly najednou začne Merysol řvát s hrůzou v hlase, že se děje něco hrozného s našimi druhy v hostinci.

"Musíme jim na pomoc. Proč jeli napřed to jim byla teplá postel přednější než bezpečí skupiny? Už nikdy bychom se neměli takhle rozdělit je to moc nebezpečné."

Karolinka se rozloučila s rodiči a holčičkou nechala jim deku a nějaké peníze.

"Karolinko tak vyrazíme a vy ostatní se držte za mnou budu vám prošlapávat cestu."

Dvakrát se zhluboka nadechnu. přenesu váhu těla dopředu jak útočící zubr a vyrazím vpřed. Před tímto mohutným náporem sníh ustupuje jak před sněžným pluhem a mí druzi, kteří toho využijí, mohou šetřit síly na to co nás čeká.
A ti co zbrkle vyrazili přede mnou budou brzy dostiženi. Nic se nemůže rovnat rychlosti barbarovy chůze v hlubokém sněhu.

Když se přibližujeme k hostinci je stále patrnější, že byl obětí požáru.

"Hrůza! Co je s našimi druhy a co naši koně. Koně? Jak mne mohly napadnout koně. Copak je to důležitější než přátelé? No jo koně budou důležití. Jestli jsou naši druhové naživu a zranění budeme je muset dovézt někam do bezpečí."

Z úvah mne vyruší to co vidím. Zar sedí na nahé Lótiel ve sněhu.
Opodál je Riegal a kolem něj sníh zbarvený krví.

"U Odina co se tu stalo. To z té hrůzy Zar´farrovi hráblo?"

Jakmile ale dojdu blíže je mi vše jasné Zar´farro odvedl doslova mistrovské dílo. Nebýt jeho schopností tak už Lótiel nebyla mezi námi.
Teď se jde věnovat Riegalovi.

Stopařův Guru dává jasně najevo, že by měl jít do zbytků hostince.

"Že by tam byl někdo živý?"

"Karolinko do stájí půjdu až potom.
Musím se stopařem do zbytků hostince zjistit jestli někdo nepřežil a zda tam nenajdu ještě něco co by se dalo použít k jídlu.

Podívej stáje to přečkaly. Řekni ostatním ať tam přenesou zraněné bude tam tepleji než tady."


Pak se otočím na stopaře.

"Jdeme prozkoumat trosky? Guru nás tam nepobízí asi zbytečně?"

Karolina
8.2.2016
20:38:46
Merysol moje věci odmítla s tím, že má svoje. Odložila jsem věci na stranu a společně jsme daly nějaké jídlo dokupy. Žira jakoby se probudila, vyndala jídlo a šla vařit. Chtěla jsem jí pomoci, ale nemělo smyslu motat se tam ve třech. Donesla jsem Saribě ještě čaj a pak jsem dala dva sušené kousky masa Stopařovi pro psy, Bárt se hned taky přihnal. Koukla jsem na Merysol a pokud mi to nezakázala, dostal Bárt svůj díl ode mě. Otočila jsem se k Regovi a musela jsem se opravdu zasmát.

Seděli tam vedle sebe a nevím, který vypadal hladověji. Reg dostal svůj kousek masa, Anglino jen úsměv a pohlazení. Sedla jsem si na zem vedle něj. Znova jsem se strojila do svých teplých věcí a všechno ostatní zmizelo ve vaku. Pak jsem si sedla k Anglinovi, cítila jsem, že moc odpočinutá nejsem.

" Potřebuju se najíst a vyspat. Ta Žira se umí kolem plotny otáčet a vůní to tady, až se mi žaludek začíná kroutit. Už se na to těším."

Jakmile bylo uvařeno, dostala Sárinka polívku, její rodiče taky a tak, aby se Lavínie mohla najíst, vezmu lžíci a Saribu s ní krmím. Děti jsou tak kouzelné, jednou ručkou se drží maminky a druhou přidržuje misku. Když má dojeden, pohladím ji po vláskách a pak zůstanu zírat. Sama od sebe zvedne ručičky a lehounce sundá helmu, se kterou jsme se všichni mořili.

Nálada je rázem ještě lepší, Žira si spokojeně oddychne, napije se a hned si s polévkou sedne vedle Sariby. Zvednu se a jdu si taky nabrat něco k jídlu a cestou se usmívám. Tak jsme si lámali hlavy a jak to šlo krásně. Posadím se vedle Anglina a začnu jíst.

" Výborná, opravdu výborná polívka Žiro. Já už měla hlad snad větší než Reg."

Pak se všichni chystají ke spánku. Uvelebím se úplně stejně jako před tím, jen s tím rozdílem, že není deka ani houně. Ta malá to potřebuje, my to vydržíme, říká můj pohled Anglinovi. Přikreju nás oba dva mým pláštěm, ještě kouknu na Stopaře, který si bere hlídku a pak už spokojeně usnu.

" Co to je za křik? Takové sny, to je hrůza!"

Pak mi dojde, že to je Merysol. Vyskočím na nohy a rychle si beru plášť na sebe, rukavice na ruce, meč připnu, vak do ruky a jsem připravena vyběhnout ven. Zastavím se u rodinky.

Sandore, postarej se o rodin, dřevo tady ještě nějaké je. Pokud bychom se už neviděli, přeju vám hodně štěstí. Myslím, ale že se uvidíme, teď v noci ne, ale ráno, až se vyspíte tak přijďte do hospody. Je tam náš doktor."

Ještě pohladím Sárinku, vtisknu jí do ručky 5 zlatek, políbím jí na čelo a utíkám za ostatními. Reg na mě počkal, Anglino běží vepředu, kdyby se tam bojovalo. Už zdálky je vidět, že hoří.
" Proboha, snad se stihli zachránit všichni z hospody. A co koně? Helo!"

Ještě přidám do kroku, ve sněhu to nejde tak rychle jak bych chtěla, ale už jsem konečně taky před hospodou. Prvního uvidím Alexe, nevypadá, že by byl zraněný, ale bojoval nejspíš jako lev. U jeho nohou leží mrtvola. Pak uvidím Riegala. Celý od krve, sníh kolem taky, ale už se o něj staral nejspíš Zar. Rozhlídnu se kde jsou ostatní.

Hlouček kolem Lótiel a Zar´farra je kousek odtud. Rychle tam přejdu. Lótiel vypadá, jako kdyby byla ze skla a rozbila se. Zar ji složil zase do původního stavu a právě když přicházím, vidím, jak používá svitek oživení. Zůstanu stát, ani nedýchám. Konečně se Lótiel nadechne a po tváři jí tečou slzy. Zar vypadá znovu strašně unaveně, ale šťastně. Pak jde k Riegalovi. O Lótiel je postaráno, jsou tu i ostatní, kteří by jí mohli případně pomoci. Já ji zacelím jizvy, ale až nebude mít stehy.

Otočím se na Anglina a zatahám ho za ruku. Ukážu mu, ke stájím a řeknu:

" Nevidím nikde naše koně. Musíme do stájí. Sice už nehoří a stáje vypadají celé, ale kouř by mohl natropit problémy."

Zar´farro
8.2.2016
20:29:55
Ležím na sněhu a koukám do blba. Když se ozve Riegal, že ho bolí ruka. Lehce otočím hlavu a kouknu na ránu na jeho ruce.

Tak mi podej šití a tu lahev s alkoholem. Řeknu a pomalu se posadím.

Protáhnu si ruce, zacvičím s prsty.

Vezmu si lahev s průzračnou kapalinou. Vytáhnu Korek z hrdla a vrazím ho Riegalovi do pusy.

Skousni. Instruuji ho a cmrdnu alkohol do rány. Co já vím zda ten čokl neměl vzteklinu.

Když přestane řvát, podám mu flašku, ať se napije.

Poté co začne znovu dýchat ( cca 80% alkohol) vezmu jehlu a nit, ránu sešiju.

Pomalu a unaveně začnu uklízet své náčinní. Snad už je pro teď konec šichty.

Riegal Faer
8.2.2016
19:50:14
Undině se podaří hospodu uhasit. Během hašení si uvědomím, že mám i těžce zraněnou ruku... Zatnu zuby a pokusím se tu bolest nějak zmírnit. Snad s tím Zar' farro něco svede...

Ten se mezitím postará o chudáka Lótiel, naštěstí se mu ji podaří zachránit. Díky bohu! Musím se jí později v klidu omluvit...

Pak se Zar' farro začne věnovat i mě. Nohu mi zachrání, ale ruku si uvědomuji pořád. Je už zřejmě opravdu unavený, ale upozornit ho musím.

,, Moc díky, Zar' farro.... Vím, že už jsi unavený, ale musím tě upozornit, že ruka... Au! Mě bolí jak čert. "

Zar´farro
8.2.2016
18:18:50
Lup. Pečeť na svitku praskne.

Svitek začne zářit světle zelenožlutým světlem, které pomalu vykvétá a sklání se směrem k Lotiel. Samotný svitek se začíná měnit na toto světlo, až v rukách nic nedržím. Je to nádhera.

Podívám se na Lotiel a vidím, že světelná pára se jí nasává do těla nosem i ústy. Ještě lehce zazáří Lotielin obličej a je po všem.

Na kritickou chvíli již nedoufám, oněch pět vteřin bylo nejdelších v mém životě. Pak se ale Lotiel zplna nadechne a zakašle a z očí ji vyhrknou slzy.

Neodolám a zařvu na celé okolí :

Ono to žije!!! Jo !!! Žije!!!

Podle slz a tichého chroptění poznám, že má silné bolesti. Rychle vytáhnu lahvičku s červeným lektvarem a přiložím ho k Lotieliným ústům.

To, že je vlastně nahá, a že na ní obkročmo sedím, a že jí z prsou a hrudníku mám odkládací stůl si uvědomím, až když si všimnu, že přibíhá Merysol. Rychle z mé pacientky seberu krvavý sekáček na maso, lovecký tesák i skalpel.

Všechny své nástroje držím za zády ještě v době, kdy Merisol přikrývá mé životní dílo pláštěm.

No tak trochu se to tu podělalo ... no. Odpovím Merysol a otočím se směrem k Riegalovi. Ještě mu musím spravit tu nohu. Přehodím tornu přes záda a vydám se k němu.

Cestou o sníh otřu krev z mých řeznických nástrojů.

Jen co dojdu k Riegalovi, unaveně shodím tornu na zem a kecnu si do sněhu. Obě ruce přiložím na jeho nohu a bez většího sraní pronesu magickou formuli. Poprosím všechny svaté a představím si jeho nohu.

Je v horším stavu než jsem čekal, kdybych mu nedal první pomoc vykrvácel by. Vydám trochu více úsilí a zacelím ránu. Bude mít jizvu, a jako kráva, ale po Lotiel mi to přijde jako malý šrám na vizáži.

Nakonec padnu na záda a podívám se do nebe. Jedna malá hvězdička, která je viditelná, se snaží probojovat si cestu skrz mraky. Natáhnu k ní ruku.

Děkuju. Zašeptám a nechám ruku padnout zpět vedle mně.

Stopař Talhut
8.2.2016
17:22:08
Stejně jako Merysol a předtím Karolína taky jsem se rychle převlékl. Novou zbroj jsem položil opatrně vedle krbu tak, aby mi jí tam nikdo nějakým nedopatřením neodkopl. Navlékl jsem si svou starou a stejně tak plášť.

Krátce na to byla připravená polívka a co více, té malé se podařilo sundat Žiřinu helmu. Tak nějak jsem si i zvykal na její helmovou podobu, ale tohle je přeci jenom lepší.

Všichni se pomalu dali zpátky na kutě. Po tom všem, co jsem dnes v noci zažil bych asi stejně pořádně nezabral a tak jsem vystřídal Anglina na stráži společně s mýma chlupáčema.

Zhruba po nějaké hodině najednou vánice polevila a sníh přestal padat. Alespoň jsme se nemuseli bát, že zítra nás bude čekat náročná cesta. Z krátkého lelkování a civění nějak do tmy mě vytrhne Merysol. Která má obavy o hostinec.
Všechny začne někdy i nešetrně vzbouzet. U krbu si hodím věci, které už pěkně proschly do vaku a popadnu luk. Než se všichni dostatečně připraví mám čas si upevnit dva toulce. Více jsem nestihl a tak zbytek přihodím do vaku, kde mi trochu vyčuhují.

Spěšným krokem se hrnu vpřed kousek od Anglina, který byl také k nezastavení. Jako prorážeč cesty opravdu neměl u nás konkurenci. Z dálky bylo vidět plápolavé světlo.
"Támhle!! Koukněte!!"

Hostinec už pomalu dohoříval pomocí nějakého služebníka od Riegala. Zar seděl ještě rozkročmo na Lótiel, u který jsem za poslední dva dny už mohl opět vidět odhalená ňadra.
"Nečekal jsem, že se tu děje něco takového."
Ovšem když jsme došli blíž, bylo v tom něco zcela jiného. Riegal trochu dopadal na jednu nohu, která byla narychlo ovázaná a byla lehce proteklá krví. U Lótiel bylo krve mnohem více. Doslova kolem celého jejího těla. Ovšem jak se zdá, tak náš felčar odvedl ještě lepší práci než u Anglina.

Merysol zakryla Lótiel a ptala se co se stalo. Alex stál nad nějakou mrtvolou a vypadal nezraněn. Zar byl také celý, ale asi také hodně unavený.

Když se Merysol zeptala jestli je v hostinci někdo živý. No vlastě spíše se ptala na opak, který přes to všechno nedokázala, nebo možná ani nechtěla vyslovit.
"Jestli ne, tak to nebude hezký pohled."

V tom Guru začne trochu vyvádět a poskakovat ze strany na stranu. Krátce na to se vydá do zbytků hostince.
"Guru!!"
Vyběhnu za ním, abych toho blázna rychle vytáhl ven.

Merysol
8.2.2016
14:22:09

Přimotala jsem se Žiře k vaření a pomohla jí uvařit česnečku. Sice jsem spíš fungovala jako ochutnávač, ale i tak jsem se snažila Žire s vařením pomoci jak to šlo. Nebo spíš jak mě nechala. Mistrovi se přece do řemesla moc fušovat nemá.


Hned co Žira donesla té malé misku polévky, Sariba se bez váhání natáhla k ní a sundala ji tu helmu.


“Sari, ty jsi úžasná!“ pronesu nadšeně. Bart do ní trochu šťouchne čumákem a vynutí si od ní pohlazení.


Po nějaké čase se většina z nás zase odebrala ke spánku. Sice jsem ze začátku jen zírala do tmy, ale nakonec jsem přeci jen na chvilku usnula. A tu chvilku se mi zdáli velmi nehezké sny, ze kterých jsem se brzo vzbudila spolu s pocitem, že se něco děje. Čím více jsem se na něj soustředila, tím jasnější mi vše přišlo.


“U všech svatých, vstávejte! U hostince se něco děje!“


Začala jsem křičet na celou chatrč a postupně začala všemi spáči třást, aby se probrali. “Honem! Musíme jít!“


zabalila jsme se do pláště, vzala si suché rukavice a vyběhla ven k hostinci.


Bouře už byla pryč a tak nebyl problém trefit, obzvláště když hostinec svítil jako maják.


K Ostatním jsem přiběhla zrovna když se Riegal snažil uhasit hostinec. Všimla jsem si že je raněný, ale daleko víc mě zaujal Zar, který seděl na Lótiel s rozepnutou košilí. “Můj bože, on ji snad…“ Mé myšlenky se začali stáčet nehezkým směrem, dokud jsem nepřiběhla k Zarovi a Lótiel blíž.


Lótiel vypadala opravdu hrozně. Bez jediného slova jsem ze sebe shodila plášť a trochu jí do něj zabalila. “Co se tady sakra stalo?“ Otázku jsem spíš směřovala na Zara než na Lótiel, protože ta teď musela být ráda, že je celá.


“A co ti uvnitř? To všichni…“



Pán Jeskyně
8.2.2016
11:11:26
"U hořícího hostince"

Je po boji, Lótiel skutečně otevřela oči a žije. Takové štěstí však nemají ostatní obyvatelé hostince. Nikdo kromě vás se nedostal ven z hořící budovy. Riegal zvládl hostinec uhasit, ale pozdě. Koně to naštěstí přežili bez újmy na zdraví, stáj hořet nezačala.

Pokud se půjdete podívat dovnitř, zvládnete najít mrtvoly hostů i hostinského a jeho dvou dětí. Všechny ohořelé či udušené kouřem. Stále žije pouze žena hostinského, která je v kritickém stavu. Je na vás, co s ní. Myslíte, že bude vůbec chtít žít, když během necelé hodiny přišla o vše, co na světě má?

“V chajdě“

Česnečka od Žiry pomohla jak malé Saribě, tak Merysol a Stopařovi. Holčička se cítila lépe již po čaji od Karolíny a česnečka ještě více pomohla jejímu uzdravení. Samozřejmě není okamžitě zdravá a plná života, ale rozhodně je jí mnohem lépe, než před chvílí, když jí její otec přinesl.

Kdy přestalo sněžit ani nevíte, tedy kromě Stopaře, který vystřídal Anglina na hlídce. Stopař zaznamenal, že vítr ustál někdy kolem třetí hodiny ranní. A chvilku po tom se Merysol náhle vzbudí.

Merysol

Náhle se vzbudíš s pocitem, že někdo tobě blízký je v nebezpečí. Víš, že se musíte vydat k hostinci. Vaši přátelé jsou v ohrožení života.

Lótiel
8.2.2016
0:43:38
Vytasím zbraň a překvapeně se zapotácím. Jakoby mi zbraň někdo vyměnil. Pryč je její dokonalá vyváženost. I s mojí Sedmou by byl boj velmi těžký. Natož s tímhle kopytem.

Zoufale se bráním a doufám, že mi přijde někdo na pomoc. Pak se mi podaří rána. Vím, že pes nemá šanci uhnout a i přesto, že před tím žádný ze zásahů neprošel skrz psí kůži, při téhle ráně si věřím. Ale meč nečekaně změní svoji délku a já se seknu do stehna. Pěkně hluboko. Vykřiknu bolestí a zatmí se mi před očima. Poslepu mávnu mečem a cítím, že tentokrát čepel prošla.

Na okamžik pocítím naději, která však pohasne, když se mi bestie zakousne do břicha. Dopadnu na záda a bestie na mě.

Dej ohřát medovinu, tati. Za chvilku se stavím.

…...

Otevřu oči. Cítím kouř a podivný smrad. Stejný jako když nedávno Stopař vyvrhoval vysokou. Pak přichází bolest. Šílená bolest. Zakňučím a pokusím se pohnout. Bolest ve mně přímo exploduje. Neomdlím. Bohužel. Oči mám plné slz.

Slyším Zar´farra. Něco mumlá. Jeho hlas přichází jakoby z dálky. Ale vidím ho před sebou. Přes obnažená ňadra a vyhrocené bradavky.

“Dě...ku...ju.“ Zamumlám mezi slabými nádechy. Zavřu oči.

Žira
7.2.2016
23:59:18
Od té doby, co jsem si v chatrčil lehla, nějak jsem se nezmohla na slovo. Když se tam vřítil muž se svou ženou a dcerou, raději také mlčím a dělám, že zde nejsem, nerada bych je vyděsila. Ale když jsou zde již delší dobu a určitě si mě všimli a nekomentují to a ani se nezdá, že by je to děsilo, tak nakonec promluvím. Stejně musím, už na mě upozornila i Kája i Merysol.

Vyčerpaným hlasem odpovídám nejprve káje."Moc ti děkuji Kájo, povedlo se mi napít se." Pak po chvilce opět Káje a vlastně i Merysol. "Mám jídlo. Vydržte, něco uvařím." Pak se zvednu, ze svého vaku odepnu kotlík. Od Anglina ho naplním vodou a tu dám vařit.

Mezitím povyndavám z vaku nějaké zásoby. Hlavu česneku, kostku sádla, nějaké sušené maso. Také vyndám nějaké koření a mnoho jiných ingrediencí. "Budu od někoho potřebovat pomoc. Za prvé nedokážu pořádně ochutnávat. A aby to bylo rychleji, bude se hodit každá ruka."

Nakonec asi po půl hodině vznikne výborná časnečka. tedy, pokud se někdo uvolí ochutnávat a bude mě informovat, jak na tom jsem, jinak budu pouze odhadovat.

Když je hotovo, usměji se, ale pak mi dojde, že to nikdo nevidí. I tak promluvím na holčičku. "Tohle by tě mělo snad postavit na nohy. To je podzimní česnek od kořenářky v Questaquace, ten má grády."

Naberu polévku do své misky a donesu ji malé Saribě. Velmi mě překvapí, že se mě nebojí, naopak. Natáhne ke mě své malé ručky a plynule mi sundá přilbu. Takovou úlevu jsem už dlouho nezažila. Najednou se cítím svobodná. Helmu dám na stranu a holčičku pohladím po jejích světlých vláskách. "Moc ti děkuji, jsi moc hodná a moc krásná holčička, doufám, že se brzy uzdravíš." Pak si sedne vedle ní a vedle Káji, vylovím svou lžíci a pomalu holčičku krmím, dokud je ochotná jíst.

"Tak si berte, je tam toho dost pro všechny a pokud ne, uvařím další. Anglino, vím, že to není flákota masa, ale to bohužel nemám, ráno se pořádně nasnídáme. Tahle bouře se jen tak neuklidní, to může trvat i několik dní. Však ty to znáš, u vás jsi musel zažít ještě horší, ale tady na tohle podnebí už je to jedna z těch velikých, taky už jsem skoro u polárního kruhu."

Malou Saribu jsem si skutečně oblíbila. Chvílemi se mi dokonce v očích leskne slza. "Dnes by má dcerka byla přibližně takhle stará. A přitom spatřila světlo světa na pouhou hodinu." Jelikož mám ingrediencí dost, vařím další a další npolévku, dokud má kdokoliv hlad. Samozřejmě nabídnu i Sandorovi a Lavínii. Dívka sice měla zajíce, ale snědla ho sama, takže oni jsou o hladu již velice dlouho.

"Trpí hlady kvůli své dcerce, jsou to úžasní rodiče. Kolik toho kvůli ní vytrpěli. A zdá se, že ničeho z toho nelitují."

Anglino
7.2.2016
23:28:48
Pomohl sem Karolince s čajem. Občas přiložím do ohně a sleduji jak stopař, jeho pes a Merysol pomalu rozmrzají.

"Čím to je, že u ženských nejdřív rozmrzá pusa. Přemýšlím kam s očima ženský se začínají převlékat a ani si neudělaly paravan. Ale co je to jejich věc, že nikoho nepožádaly ať jim udělá zástěnu."

"Karolinka má pravdu já už žádné jídlo nemám a jedl bych až bych brečel. Hned jak přejde bouře měli bychom za ostatními vyrazit do hospody."

 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.