abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
3.6.2015
21:07:56
První světlo nového dne mě začne šimrat na víčkách. Mé oblíbené polovědomí.

Tentokrát je ale protkané ještě něčím. Sen, který se mi zdál jen před malou chvilinkou, měl mít pokračování! Ten slastný, malátný pocit je tááák příjemný. Bezděky zavrtím hlavou a jako můra za svící se táhnu blíž ke Gunterovi. Jeho vůně je intenzivnější a stejně tak to sálavé teplo. Voňavě a... dráždivé.

Volnou rukou, která až doteď volně spočívala na jeho hrudníku, nevědomky pohnu. Pohladím ho. Jen lehký, bezděčný pohyb.

A jsem vzhůru. Roztoužená a... v rozpacích. Strašně ráda bych ten sen prožila aspoň o trošku dál. Má zvědavost po tom zoufale touží. Ale má smůlu...

Opatrně stáhnu ruku zpátky, abych Guntera neprobudila, ale hlavu nechám dál na jeho paži. Zpoza řas pozoruju jeho tvář a nevědomky se lehce usmívám.

A pak si vzpomenu na jiný detail z toho snu. Dítě!!! "Naše dítě?!" hrkne ve mně. Ale není to takový šok, jak bych čekala. Aspoň v tom snu nebyl.

Gunter
3.6.2015
20:03:04
Noc je nezvykle poklidná. Ležíte vedle sebe, schoulení jeden k druhému, ruce propletené. Tmavé vlasy se mísí se světlými a skoro se zdá, že i oddechujete v jednom rytmu.

Sejně pokojné jsou i vaše sny. Sny, z kterých se možná ani nechcete probudit.

Gunterovi se zdá o velkém statku s klenutým průčelím. Statek stojí na pozemku Ruth. Místo její malé chaloupky. Nad průčelím visí znak pánů z Tronje a před ním košatá magnolie v plné květu.
Až na to, že na lavičce pod madloní nesedí stará Vlčice, ale Nyskel. Nyskel v jednoduchých modrých šatech s líbezným úsměvem na krásné tváři.
Na klíně drží husu a dere z ní peří.
Gunter se nespokojeně šklíbí, jak mu peří smrdí pod nos, ale na druhé straně překypuje vděčností, že to Nyskel dělá za něj.
Sám stojí u velkého špalku a systematicky seká dříví.

Je to naprosto obyčejný pocit, všední den a prostá scénerie, přesto má v sobě neoopakovatelný půvab. V těch nejjednodušších věcech bývá dost často zakleté to největší kouzlo.
A tady je.
Gunter s Nyskel ve svém snu nepromluví jediné slovo. Nedotkne se jí. Přesto je to sen plný lásky.
Je to totiž sen o naplnění.

Když se Nyskel na Guntera usměje, oči ji svítí jako dva lesní rybníčky a klenutým průčelím dovnitř vběhne dívenka s dlouhým hustým copem na zádech. Za ní běží malé chlupaté štěně, které začne hopsat Gunterovi po nohách, zatímco dívenka se rozběhne k Nyskel. Obejme ji kolem krku a když k ní přitulí hlavu, objeví se ošklivě zjizvená pravá tvář....

I ve snu Nyskel se kupodivu objeví dítě. I ona je v domě. Akorát, že v jejím případě je to srub v údolí Medového potoka. Místo, kam se zřejmě bude vždycky vracet. A když to nepůjde v realitě, unikne tam ve snu.
A vtom svém tvrdě spí na lůžku, kde s Terrym ztrávili tolik nocí.
Tentokrát tam však Gunter není.
Leží sama a ze snů ji probudí pláč.
Okamžitě vyskočí a vyběhne ven. Jenže tam venku, kde by měla být veranda a tráva se stromy, je další mísnost. Malá a útulná. Stěny má vyzdobené obrázky a všude se povalují dřevěné hračky. V kolébce s kostkovanými záclonkami leží dítě a Nyskel najednou nedokáže vnímat nic jiného než jeho pláč.

Skloní se nad kolébkou, kde zuřivě zatíná pěstičky zrudlý novorozenec a plna úzkosti ho uchopí do náruče a začne ho kolébat.....
Po chvíli se utiší a roztáhne bezzubá ústa do sladkého úsměvu. Otevře oči a jsou hnědé a lesklé jako vyloupnutý kaštan. Jako tekutá čokoláda.
Nyskel se svírá srdce a nejraději by to drobné tělíčko nikdy do kolébky nevrátila.
Patří k ní. Cítí to naprosto jistě.

Když dítě znovu usne v kolébce, vskočí oknem do místnosti Gunter ve své vlčí podobě.
Ve vteřině je u ní a rychleji než myšlenka stojí na dvou nohou a objímá ji pevně kolem pasu. Objetí jeho silných paží sílí a zatímco mu tvář taje láskyplným úsměvem, vkrádá se do svalnatého těla touha. Jeho objetí je stále naléhavější, ale Nyskel to kupodivu neděsí. Dokonce se zdá, že její tělo reaguje stejně. Možná ještě vášnivěji.
Zmocňuje se ji malátnost a je krásná.

Za okny vychází slunce a přináší nový den. Chladivě jiskřivý a čistý. Průzračný.
Jako by nic nevěděl o Soterovi a Meleborku a pokud ano....nezajímá ho.
A pro tuto chvíli možná nezajímá ani vás.
Jsou důležitější věci na světě.

Vlk
3.6.2015
17:20:16
8. den měsíce Orona r.548 po s.b.

Nyskel
2.6.2015
18:16:53
Spánek se vrátí rychle a s ním i sny...

Gunter
2.6.2015
17:50:34
Lehne si ke mně s naprostou důvěrou.
Nezpronevěřil bych se ji za nic na světě. I kdyby mě to sebevíc lákalo.
Což láká. Její vůně mě obklopuje ze všech stran a teplo jejího těla, tak blízce přituleného k mému, je opojné.
Navíc klidně oddychuje. Jako malé dítě, které se cítí v naprostém bezpečí.
Chci, aby se tak cítila! Chci to víc, než co jiného. A tak i když mě mrní až do konečků prstů a chvílemi musím vydýchávat návaly touhy, dělám to rád.

Nakonec se mi podaří zklidnit bušení srdce a pokojně skloním hlavu k té její a tentokrát zabořím nos do jejich vlasů. Slaká vůně mě otupí smysly docela a já zavřu oči a jen si užívám její blízkost.
To, že jsme spolu, že mě nezapudila.
I když ví....

S vědomím, že mi to prostě musí stačit, usnu pevně a tvrdě a dá se říci, že i šťastně.

Nyskel
2.6.2015
13:42:25
"Sakra, asi to už je moc. A teď přemýšlí, jak mi to říct..." Už už se nadechuju, že mu jeho odmítnutí usnadním, ale on to najednou odkývá.

Znovu si lehneme a on proplete prsty s mými. Je to zvláštně důvěrné gesto. Kdyby sevřel jen mou ruku ve své dlani, bylo by to ochranitelské. Takhle je tam ještě troška navíc. A rozhodně ne nepříjemná troška.

"M-hm." potvrdím tiše a ještě trochu zavrtím hlavou, abych našla své oblíbené místečko na jeho paži.

Spojené ruce pokojně odpočívají na jeho hrudníku a společně s ním se klidně zvedají a klesají v pravidelném rytmu. Cítím teď jeho teplo ještě intenzivněji. Vlastě.... tak nějak napůl ho objímám.

"Tak takhle to vypadá? Když vedle sebe leží dva...... no....... dva lidé, kteří k sobě patří?" napadne mě bezděčně a spoza řas pokradmu pozoruju Gunterův profil.

"Anne říkala, že bych se měla milovat z lásky a ne kvůli tomu, že to někdo jiný chce... Doteď jsem nechápala, jak to někomu může připadat příjemné?! Jak to dokonce někdo může vyhledávat! Tedy... nějaká žena. Ale je pravda, že jsem si nikdy nedokázala ani představit, že by pouhý polibek mohl být tak sladký a kouzelný! A s Terrym byl! Jednoznačně." vrátím se v duchu na oslavu.

"Možná... možná by s Terrym byla příjemná i spousta dalších věcí. Možná... když se umí tak mistrně ovládat, a že v tom je vážně přeborník, možná by se z něj zvíře nestalo... Ale pokud by se nestalo, co by se dělo?" zjišťuju, že má zvědavost začíná pracovat směrem, který jí až doteď přišel naprosto nezajímavý. Co nezajímavý... přímo odporný!

Nasaju do nosu Gunterovu vůni a zavrním. "Čím to je, že je mi s ním tak........ neskutečně krásně? Čím to je?!"

Teplo jeho těla, ke kterému jsem teď tak blízko, mě začíná pomalu uspávat. "Nedokázala bych o tohle přijtí. Nedokázala..." pomyslím si ještě líně a mé myšlenky začínají pomalu odplouvat do snů.

Gunter
2.6.2015
10:55:01
Zadívám se jí do očí. Trochu déle, než bych měl, na to že je mi ve světle dohořívajícího ohně vidět do tváře. Sere pes, stejně to nedovedu potlačit. Prostě mám o ni starost, tak co.

"Samozřejmě, proto jsem tady." Odpovím pomalu.
Znovu si lehnu a nabídnu ji svoji paži místo polštáře a pak propletu svoje prsty s jejími. Přitáhnu si její malou dlaň k sobě a pevně ji stisknu.

"Lepší? Zeptám se něžně.

Nyskel
1.6.2015
14:01:57
Prudce oddychuju a třeštím na Guntera oči. "Já... promiň, nechtěla jsem tě vylekat."

Otřu si dlaní zpocené čelo. "Jen se mi něco zdálo..." odtuším neurčitě a pomalu si zase lehnu. "Můžu te chytit za ruku?" zeptám se nesměle. Znamenalo by to, že hlavu si položím na jeho paži a naše spojené dlaně složíme na jeho hrudníku. "Možná po něm chci už moc..." zaváhám.

Gunter
1.6.2015
13:20:04
V mých snech prožívám znovu a znovu tu včerejší chvíli. Nyskel stojí uprostřed sálu ve svých krásných šatech a já na ni křičím svoji lásku. Je tam sama. Všichni zmizeli a na prázdném tanečním parketě jsme jen my dva. Já mám na sobě kožené lovecké šaty plné krve a pachu zvěře a jsem dokonale pohroužený do zoufalství svých potlačovaných citů.

Ona se přede mnou krčí a odvrací tvář. Bojí se mě.
Na druhé straně místnosti se najednou objeví Min. Začne na mě hulákat, že jsem ji zkazil život a podvedl ji. Chytám se za hlavu a do toho Nyskel vykřikne.
Ve vteřině jsem vzhůru a držím ji za ramena. Něžně, ale úzkostlivě.

"Co se stalo, Nys?"

Pak se ob

Nyskel
1.6.2015
7:58:29
Ještě pár okamžiků se mi hlavou honí drobné pochybnosti, ale mysl už pomalu usíná. Ukolébaná vůní bezpečí a domova. Ano, Gunter pro mě znamená domov. Nebo aspoň jeho podstatnou část. Druhou částí by byla vůně srubu v údolí Medového potoka. A právě tam mě zavede sen.

Opakuje se. Jen teď už nejsem u nás v pekárně. Jsem ve srubu. Je slunečný, teplý den, z louky sem doléhá bzučení včel a všechno kolem voní. Na trámech od stropu visí svazky sušených bylinek a v kotlíku na ohništi klokotá polévka.

Já cosi zašívám a broukám si u toho jednu z Terryho oblíbených melodií. Cítím, že se vrací. Vstanu a jdu na zápraží.

Nese v ruce dva zajíce a široce se usmívá. Přijde az ke mně a políbí mě dlouze a jemně. A jeho oči se na mě láskyplně smějí. Taju. A vím, ze teď bych mu byla schopná dovolit cokoli.

Ještě jednou s přivřenýma očima nasaju jeho pach a... Odskočím od něj, jako bych se popálila. Stojí předemnou Ardet Dei a zlomyslně se šklebí. Vykřiknu. Nahlas...

Gunter
1.6.2015
0:11:25
Už neváhá. Posune se ke mně a i když to dělá opatrně a jako by se bála, že se spálí, přesto je najednou těsně u mě a položí mi hlavu na paži. Ještě chvíli zaváhá, ale pak se jako kdykoliv dřív zavrtá do mé paže, stulí se do klubíčka těsně u mě a zývne.
Někde hluboko ve mně cosi taje a tříští se na kusy. Schýlím hlavu nad její a tvář položím na polštář kousek od jejich vlasů. Slastně vdechnu její vůní a bezhlesně zasténám. Jen tak pro sebe.
Pak už pokojně zavřu oči a vím, že už se nemusím ničím trápit. Moje Nyskel je pořád se mnou.
A pořád je moje.
Sice trochu vyplašená, ale moje.

Nyskel
1.6.2015
0:01:38
Slovo nepohodlí si vysvětlí trochu jinak, než jsem ho myslela. Jen těžko říct, jestli to bylo schválně nebo ne.

Ovšem to, jak to zdůvodní... "Bezpečí. Ano, to je to, co pro mě Terry znamenal už od začátku. A na tom přece nic špatného není. Vůbec nic!" ujišťuju samu sebe, kdo ví proč...

"Navíc říkal, že se pro něj nic nemění, ne? A že nemusí ani pro mě. Takhle opravdu obvykle spáváme, tak proč z toho dělat vědu?"

Opatrně se posunu, dávám si pozor, abych se ho nechtěně nedotkla jinde. Pomalu položím hlavu na jeho paži a slast, která se dostaví, je okamžitá. Potichounku nasaju jeho vůni, až se mi skoro hlava zamotá. "Bezpečí, teploučko, vůně mého nově nalezeného domova...... a trochu nadržená Vlčice, no. Nic, co bych nezvládla!" ujistím samu sebe.

Nepatrně se zavrtím a uchem si najdu přesně ten dolíček na jeho bicepsu, kde se mi leží nejlíp. Skoro vrním. Nic se nezměnilo! A basta!

Aspoň zatím ne....... ale o tom budu přemýšlet až zítra.

Zeširoka zývnu a stulím se do klubíčka. Únava za celý den na mě dolehne. A že toho bylo...........

Gunter
31.5.2015
23:52:56
Vážně se na ni zadívám a snažím se nedat najevo, jak se ve mně všechno zatetelilo, když po dlouhé chvíli váhání řekla co řekla.
Protože to jednoznačně znamenalo, že to zvažuje.
Že jí to není proti mysli.

Nejraději bych radostí zavýskal. Misto toho soustředěně zavrtím hlavou.
"Ne, nevadilo by mi to. Ani trochu. A nikdy to pro mě nepohodlné nebylo. Vždycky se mi dobře spí, když tě mám na blízku a ví, že jsi v bezpečí."

Nyskel
31.5.2015
23:43:17
Zdá se, že píseň zabrala. Gunter mi přijde o dost uvolněnější a dokonce se ke mně natočí. Je to skoro jako dřív... skoro.........

Až na to, že teď se na něj jinak dívám já. Za každým jeho pohledem vidím víc, než předtím. Za každým gestem, dotykem... "Vlastně... od toho momentu, kdy mi to řekl, se mě prakticky nedotknul." dojde mi.

Na jednu stranu je to asi dobře, protože by to pro mě bylo o moc těší. Minimálně do rozhovoru s Anne. Ale na druhou stranu mi to strašně chybí. "Co naše lechtání a jeho cvrnkání do nosu? A noční tulení?" Až teď mi dochází, jak moc jsme se vlastně dotýkali, aniž bych to tak vnímala.

Když dojdu v myšlenkách až sem, stane se to znovu. Gunterovo čtení myšlenek. Zaraženě pozoruju nataženou paži a váhám. Tenhtokrát je mi jedno, jak na to přišel, nebo jestli ho to jen tak napadlo. Ale teď, když se mi mé přání plní, nevím, co s ním.

"Když si k němu lehnu, bude ho to trápit celou noc! Když ne, bude se mi těžko usínat. Když jo, nebude to znamenat, že ho chci pustit někam dál? A když ne, neraní ho to ještě víc kvůli tomu, že mu nevěřím?"

Tahle mince má víc než dvě strany!

To zaváhání je příliš dlouhé na to, aby to prošlo bez komentáře. Toužebně se zadívám na jeho paži a nejistě se zeptám: "A tobě by to nevadilo? Já... víš... nechci tě nějak trápit nebo něco. Nechci ti působit nepohodlí. Teď, kdy to... vím......." nechám to viset ve vzduchu. Chci si být jistá, že tohle je dobrý nápad pro nás pro oba...

Gunter
31.5.2015
23:30:59
Poslouchám tiše a bez hnutí. Mává to se mnou jak vítr s osikovým keřem.
Zabořím tvář do polštáře, protože mě pálí oči a z toho horečnatě zdvihám hlavu, aby mi neunikl jediný tón, jediné pohlazení jejího sladkého hlasu.
Chtěl bych, aby jí to zpívání vydrželo celou noc, ale píseň dozní a já se najednou cítím líp.

Konečně se k ní obrátím celým tělem. Její hlas mě jako mávnutím kouzelného proutku vrátí zpátky do toho, co bývalo dřív.
A pokud tohle dokážeme....nic není ztraceno.
"Co mohu nabídnout já tobě, Nys?" Zeptám se tiše a stále ještě nejistě, jako bych se bál, že hned v příštím okamžiku začne křičet.
Pak se ale zhluboko nadechnu a natáhnu k ní pomalu paži.
Neřeknu nic, protože mám pocit, že cokoliv bych řekl, vyzní hrozně trapně a nepatřičně.

Je to jen němá nabídka. Zvykla si spát na mé paži. Pokud to pro ní není nepřekonatelný problém, teď, když ví, moje paže je tu pro ní pořád.
Vždycky bude.
A možná i tohle musí vědět. Proto to dělám.

Nyskel
31.5.2015
23:15:42
Usměju se měkce a spustím jednu ze svých oblíbených melodií. Tichounce a jemně, jako bych se ho opravdu snažila ukolébat.

Když skončím, trochu se zavrtím, abych si našla lepší polohu, ale i když je to o fous lepší pořád mi chybí jeho teplo. "To není fér. On teď může spokojeně chrupat, ale co já?" zakňourám v duchu.

Gunter
31.5.2015
23:00:06
Ona má daleko větší odvahu a otočí se ke mně celým tělem.
Překvapeně zamrkám.
Tak nějak jsem čekal, že bude nalepená na zdi a mezi nás položí meč.
Přinejmenším.
Dívá se na mě ale docela klidně. A mluví právě tak.

Její hlas je měkký a zpěvavý a ta nabídka mě rozechvěje od hlavy až k patě.
"Ty bys.....
Opravdu?
Byl bych moc rád...."
Vydechnu dojatě.

Nyskel
31.5.2015
22:47:38
Smutně se usměju do tmy. "Tahle komplikace našeho nového... vztahu je vážně protivná. Jestli to znamená, že odteď budeme oba horko těžko usínat, tak to moc dlouho neutáhneme." vzdychnu.

Rychle přemýšlím, co s tím. "Co mi nejvíc chybí...?" Nemusím přemýšlet ani okamžik. Chybí mi jeho dotek. Ale... teď, když vím, co mu to dělá, ho nechci trápit ještě víc.

Otočím se na bok, položím si hlavu ohnutým loktem a dívám se na něj. Plameny stále ještě osvětlují místnost a tak vidím jeho tvář v naoranžovělém přítmí vcelku dobře. "Co by ti pomohlo usnout?" zeptám se měkce. "Mám ti zazpívat?"

Gunter
31.5.2015
22:35:03
Uprostřed tíživých i slastných myšlenek mi dojde, že ona sebou plácá podobně. Nespí. Očividně ji to v hlavě víří nějak podobně jako mně. Bez té slasti předpokládám.
"Já také ne." Připojím se k jejímu přiznání a otočím hlavu k ní. Otočit se k ní celým tělem si vážně netroufám. Stažený nově získanými nejistotami.

Nyskel
31.5.2015
22:23:05
Ležíme oba a snažíme se předstírat, že spíme, ale nejde to. Ani jednomu.

Cítím z něj rozporuplnou směsici pocitů. Radost, lítost, strach, blaho. Nejde to nevnímat. Je to dost silné a... rozervané.

Bezděky odpovídám na vlny jeho emocí v podobných tónech, jen trochu zpožděných.

Myšlenky se mi zatoulají až do srubu, k Ruthiným vodopádům, k tůňce. "Už tam to takhle cítil? Už tehdy? Jak to, že jsem to nepoznala? Že jsem si to nedokázala dobře přeložit? A kdyby ano, co by se stalo? Zůstala bych? Nebo bych před ním utekla?" vrtá mi to hlavou. Spousta věcí mohla být jinak...

"Možná by mě políbil už dřív." napadne mě a trochu se začervenám. Ten pohádkový tanec. Tehdy jsem to pochopit měla. Už to, že jsem se s ním vznášela jak na obláčku. Bylo to úplně jiné, než tanec se Soterem. "A pak ten polibek..." zasním se.

Nepatrně vzdychnu a zavrtím se. "Takhle se ti usnout vážně nepodaří!" napomenu se.

"Nemůžu usnout." pípnu nešťastně do ticha.

Gunter
31.5.2015
22:07:36
Její odpověď je tak tichounká, že ji skoro neslyším. Přesto odpoví.
Aspoň to.
Aspoň to nezměnilo.
Zkusím se zavrtat co nejpohodlněji do polštáře, ale je mi jasné, že dneska v noci to jednoduché nebude.
Ani trochu.
Kdo ví, jestli vůbec dokážu usnout. Tak blízko a tak daleko od ní.
Jenže zkusit to budu muset.

A tak se statečně pokouším. Oči pevně zavřené, mysl rozvířenou obrazy a vzpomínkami. Výčitkami a slastnými představami.
Nad vším tím převládá polibek.
Prožívám ho znovu a znovu. S mučivou sladkostí.
Do zešílení vidím znovu a znovu její tvář tak blízko mé, to zachvění rtů a pevně zavřené oči.
To jak vypadala.
Sladce.
Odevzdaně.
Možná i....ne, to bych si moc lichotil.

A tak si nelichotím. Jen se mučím dál.

Nyskel
31.5.2015
21:57:24
Když se otočím, dojde mi, že Gunter se chystá převlékat. "Sakra!" heknu v duchu a rychle zapluju do postele, tvář obrácenou na druhou stranu. "A proč bych to měla dneska vnímat o tolik jinak?! Vždyť se nic nezměnilo. Terry to také říkal. Zatím..." polknu a na okamžik mě zvláštně zamrazí. Ne úplně nepříjemně...

Dosedne na postel a nic. Nic se neděje. Ztuhnu. "Děje se něco?" vrtá mi v hlavě.

Vzdychne a lehne si. "Teď konečně chápu, jak těžké to pro něj je! A celou dobu bylo? To musel vážně trpět!" zalituju ho dodatečně.

"Dobrou..." špitnu, ale usínání půjde ztuha. V hlavě se mi rojí myšlenky a jedna je zvláštnější než druhá...

A k tomu všemu je Gunter ode mě tak strašně daleko. Opatrný na každý pohyb a jakýkoli nechtěný dotek. Stýská se mi po jeho teple a... vůni. Moc!

Gunter
31.5.2015
21:29:34
To spaní mi odsouhlasí, takže pomalu sundám nohy z krbové římsy a uhasím louče v kovových koších na zdech. Místnost potemní a zůstane jen zář ohně, který plápolá v krbu. Plameny kreslí stíny na zdech a já se odeberu k truhlici, přes kterou jsem hodil svoje spací oblečení.
Převlékat se tu před ní je najednou takové zvláštní, možná až divné, ale stejně moc nemám na výběr. Zalézat za zástěnu mi připadá takové násilné a křečovité, když jsem to dřív nedělal.
Možná bych na sebe upozorňoval tím více.

Převléknu se a pomalu dojdu za ní k posteli, kde zůstanu rozpačitě stát.
Pak si trošku nesměle sednu na okraj a krátce zaváhám. A proklínám se za svou prostořekost.
Dneska mi zpívat asi nebude.....

Zhluboka si vzdychnu a konečně se natáhnu trochu křečovitě vedle ní a ruce poskládám za hlavu.
"Dobrou noc, Nyskel..." Zašeptám do ticha.

Nyskel
31.5.2015
20:58:02
"Popravdě řečeno, já jsem to nezvládla." musím si přiznat v duchu. Právě proto, kvůli tomu klínu, jak tomu on říká, jsem to hned zatepla vyklopila Anne. A ta mi vážně pomohla. Moc! "Musím jí ještě zítra moc poděkovat, než odjedeme. A možná bych jí mohla ulovit i nějakou kožešinu. Zasloužila by si to! Terry by mi určitě pomohl vybrat něco, co by jí udělalo radost."

"Co? Jo, jasně. Zamíříme na kutě." usměju se roztržitě.

Jenže jít na kutě včera a dnes rozhodně není to samé. "Jen si rychle opláchnu obličej." zamumlám a zamířím k umyvadlu. Ráchám se docela dlouho, protože mám teď plnou hlavu myšlenek a potřebuju trochu času na to, abych je zkrotila. A co, myšlenek, ale pocitů. Které jsou... rozporuplné.

Nakonec si osuším tvář, zhluboka se nadechnu a zamířím k měkké, široké posteli.

Gunter
31.5.2015
20:08:27
"Dobře, to jsem moc rád. Bál jsem se, že to...mezi nás...že mezi námi vznikne klín. A to bych moc nerad. Popravdě řečeno si moc nedovedu představit, jak bych to zvládl." Přiznám upřímně a uleví se mi. Hromsky.
Zdá se, že jsem toho až tak nepokaňhal. Že je krize aspoň z části zažehnána.
Nadšeně poposednu a oči mi zaplanou nesmělou, leč intenzivní nadějí.

"Chceš ještě něco podnikat? Já bych docela zamířil na kutě. Nějak mě to všechno zmohlo....." Navrhnu a toužebně se zadívám na postel.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.